Těžký tank Vickers A1E1 "Independent"
- sa58
- 1. Armádní generál
- Příspěvky: 3477
- Registrován: 4/2/2005, 12:43
- Bydliště: Zlínsko
- Kontaktovat uživatele:
Těžký tank Vickers A1E1 "Independent"
Těžký tank Vickers A1E1 Independent
...zakladatel slepé ulice...
Po Velké válce (dnes jí říkáme první světová) dochází k mnoha změnám, diktovaným novým uspořádáním světa (a tím nemyslím ledové kry na moři) a ekonomickými možnostmi. Vítězové nejprve oslavili vítězství (patrně „Pyrhy“), potom spočítali náklady na vedení války a mimo USA jim spadl úsměv do pudinku... Poražení jsou zčásti rozkulačeni mezi malé bezzemky (Rakousko – Uhersko), u hlavního „viníka“ dochází k rozsáhlým společenským změnám (německý císař se stal řadovým občanem a odjel na „dovolenou“ do Holandska). Do toho ještě přimíchejme nějaký ten nacionalismus a komunismus a máme obrázek Evropy jak vyšitý.
Ohromné lidské ztráty nutí již během války konzervativní (no spíše zabedněné) armádní velitele otestovat nějaké novinky na bitevním poli. Paradoxně nejdále dojdou konzervativní ostrované, jejich pojízdná nádrž (tank) znamená velký převrat v dějinách (a to nejen těch válečných). Problémem je ale zpočátku malé množství nasazených tanků, o spolehlivosti asi nemá cenu ani psát. Tank byl sice velké monstrum (ty britské určitě), ale trpěl řadou dětských nemocí. Britské tanky z období WW1 vypadají velmi podobně, pásy po obvodu vozidla vypadají z dnešního pohledu velmi zvláštně, stejně tak výzbroj v bočních sponzonech. I když z dnešního pohledu bychom podle hmotnosti řadili tyto tanky někde mezi lehké nebo střední tanky, šlo v tehdejších reáliích o tanky těžké.
Konec války a začátek vratkého míru znamenal radiální škrty, peníze tehdy ještě nešlo tak jednoduše tisknout jako dnes (a tím nemyslím pokrok v tiskařské technice). Armádu ostrovního impéria opět ovládají kavaleristé, ti se snaží vytěsnit tank do propadliště dějin, podle nich šlo pouze o rozmar, vyvolaný okolnostmi zákopové války. Paradoxně ale jiní ostrované, J.F.C. Fuller a Lidden Hard, patří mezi největší advokáty moderní tankové války, jejich tvorba však spíše dopadá na cizí úrodnou půdu.
I tato doba asi nebyla zrovna ideální pro rozvoj tanků, začíná na ostrovech vývoj moderní obrněné techniky. Na svět tak přicházejí tančíky, lehké, střední i těžké tanky, testují se plouvoucí tanky, tahače tanků a obrněné transportéry, zkoušejí se nové organizační schémata od obrněného praporu až po brigádu. Výsledky na sebe nenechávají dlouho čekat, od Britů začínaná nakupovat tanky či licence skoro každá velmoc i podvelmoc. A když už nešlo o licenci, stačilo, že nákupní komise viděla nějaký produkt a po návratu nutila domácí průmysl k produkci něčeho podobného (dnes bychom to nazvali „čínskou cestou“).
Koncem roku 1922 odstartuje britský zbrojní úřad (War Office) vývoj těžkého tanku, který stojí na počátku skoro dvacetileté slepé ulice ve vývoji tanků. 19.12.1922 je totiž odeslán Vickersu dopis, který vyzývá tuto firmu k vývoji nového, moderního těžkého tanku, vyzbrojeného tříliberním (3-pdr neboli ráže 47 mm) kanonem a dvěma kulomety ráže 7,62 mm (tady se zdroje rozcházejí, není to obvyklá .303 British). Tank měl být schopen pojíždět rychlostí cca 7 mph, měl překonat 30° stoupání a zákop široký 3 metry.
Vickers již v březnu následujícího roku předvedl projekt nového tanku. Tank byl poněkud dlouhý, co ale vzbudilo hlavní pozornost, bylo osazení kanonu a čtyř kulometů. Každá zbraň dostala svoji věž, osádka tak mohla vést kulometnou palbu všemi směry. Věže jsou soustředěny kolem věže s kanonem, celá tato sestava se osazena v přední polovině vozidla. Tovární označení projektu je A1E1.
Nový těžký tank již neměl „klasický“ pásový podvozek z doby WW1 jako tanky Mark I až IX, podvozek tvořilo osm pojezdových kol o průměru 15“ s gumovým obložením, ty doplňuje z každé strany větší 24“ kolo, dále tu máme zadní hnací a přední napínací kolo a šest (sedm?) nosných kladek. Po stranách byl podvozek chráněn bočním pancéřováním. Pohon měl původně zajišťovat upravený letecký motor o výkonu 120 HP, tento výkon byl však záhy shledám jako nedostatečný. Je proto vybrán nový motor, vzduchem chlazený benzínový dvanáctiválec do V Armstrong Siddeley o zdvihovém objemu 35.800 ccm, tento motor již disponuje výkonem 350 (370) HP. Konstruktérem tohoto motoru byl Walter Gordon Wilson, což je jméno, které se posléze objevuje u mnoha tanků a vozidel. Motor měl ale jednu obrovskou vadu – stál £ 27.500, což je na svoji dobu obrovská částka.
Na svou dobu byl tank poměrně solidně chráněn, čelní pancéřování dosahovalo síly 28 (29) mm, ostatní pancíř měl sílu 0,5“ (12,7 mm). Tank byl postaven tehdejší klasickou technologií, na svařovaný rám z ocelových úhelníků jsou nanýtovány pancéřové plechy. Zajímavý je polokulovitý tvar hlavní věže, podobný tvar bychom čekali u odlévaných věží, zde se však jedná opět o plechy a nýty.
Nyní něco málo k výzbroji tohoto těžkého tanku. Firma Vickers dodržela zadání zbrojního úřadu a hlavní (centrální) věži byl lafetován tříliberní kanon Ordnance QF 3 pounder gun, v normální terminologii šlo o 47 mm kanon, používající náboj 47x351R. Palebný průměr je 200 nábojů pro kanon a 7000 nábojů pro kulomety. Ve věži má své stanoviště trojice mužů, jedná se patrně o velitele, střelce a nabíječe. Okolo hlavní věže jsou rozmístěny čtyři menší věže, dvě jsou vpředu a dvě vzadu. V každé z nich ke umístěn těžký kulomet, obsluhuje ho vždy jeden muž. Dle všech obrázků jsou ve věžích lafetovány vodou chlazené kulomety Vickers raže .303 British, narazil jsem ale i na použití vzduchem chlazených leteckých kulometů ráže 7,62 mm. Když pominu to, že šlo pro ostrovany o poněkud nezvyklou ráži, nikde jinde se o těchto kulometech nikdo nezmiňuje. Ale v té době bylo možné všechno, šlo o test a kulomet chlazený vzduchem by byl rozhodně krokem tím správným směrem. Ale realita je jiná, dnešní museální tank má kulomety chlazené vodou (alespoň to tak podle obrázků vypadá). Zadní věže mají mít schopnost střelby na nízko létající cíle. Řidič tohoto kolosu měl své stanoviště mezi předními kulometnými věžemi.
Stavba prototypu začíná v roce 1924, vojáci uvolňují na vývoj a stavbu £ 40.000, vozidlo je dokončeno koncem listopadu 1926. Tank dostává označení „Independent“, jeho testy probíhají až do roku 1933. Během této doby se mění a testuje na vozidle spousta nových komponentů, nejde ale zdaleka o nějaký záměrný a postupný vývoj. Na vině jsou technické problémy a opotřebení, problém způsobuje hlavně podvozek (řízení, brzdy, odpružení), během doby navíc tank zastarává. A k tomu musíme připočítat asi největší kladivo co zatlouklo hřebíky do rakve tohoho projektu – peníze. Jediný stroj přišel na £ 150.000, to jsou na tu dobu obrovské peníze. Jen pro porovnání, cena Spitfire se pohybovala někde okolo £ 15.000. Na něco podobného nemohl v té době nikdo přistoupit, to by bylo drahé i pro takové „vataře“ jako byl Sovětský svaz.
Praotec vícevěžových tanků tak zůstal osamocen, zasel ale semínko do mysli mnoha tankových konstruktérů. Záhy se na světě vyrojilo několik dalších vícevěžových konstrukcí, u všech ale nakonec „zákazník“ dochází ke stejnému závěru – tato koncepce je krokem vedle. Ale ne všechno se povede, je potřeba i neúspěchů k odhalení té správné cesty vývoje. A tou se ukázala jedna věž na kratším podvozku...
Na prototyp tanku Independent se v dnešní době můžeme zajet podívat do musea v Bovingtonu. Pokud tam někdo zavítáte, zkuste prosím změřit rozměry tohoto tanku. Jako obvykle narazíte na několik variant...
Technické údaje tanku Vickers A1E1
délka – 24 ft 11 in (7,6 m)
šířka – 8 ft 9 in (2,7 m)
výška – 8 ft 11 in (2,7 m)
hmotnost – 32 (33) t
výkon motoru – 350 (370) HP
zásoba PHM – 180 galonů
maximální rychlost – 32 km/h
osádka – 8
Použité zdroje:
Ivo Pejčoch – Těžké tanky (Svět křídel 2010)
http://wikipedia.org
http://www.oocities.com/gpmatthews/a1.html
...zakladatel slepé ulice...
Po Velké válce (dnes jí říkáme první světová) dochází k mnoha změnám, diktovaným novým uspořádáním světa (a tím nemyslím ledové kry na moři) a ekonomickými možnostmi. Vítězové nejprve oslavili vítězství (patrně „Pyrhy“), potom spočítali náklady na vedení války a mimo USA jim spadl úsměv do pudinku... Poražení jsou zčásti rozkulačeni mezi malé bezzemky (Rakousko – Uhersko), u hlavního „viníka“ dochází k rozsáhlým společenským změnám (německý císař se stal řadovým občanem a odjel na „dovolenou“ do Holandska). Do toho ještě přimíchejme nějaký ten nacionalismus a komunismus a máme obrázek Evropy jak vyšitý.
Ohromné lidské ztráty nutí již během války konzervativní (no spíše zabedněné) armádní velitele otestovat nějaké novinky na bitevním poli. Paradoxně nejdále dojdou konzervativní ostrované, jejich pojízdná nádrž (tank) znamená velký převrat v dějinách (a to nejen těch válečných). Problémem je ale zpočátku malé množství nasazených tanků, o spolehlivosti asi nemá cenu ani psát. Tank byl sice velké monstrum (ty britské určitě), ale trpěl řadou dětských nemocí. Britské tanky z období WW1 vypadají velmi podobně, pásy po obvodu vozidla vypadají z dnešního pohledu velmi zvláštně, stejně tak výzbroj v bočních sponzonech. I když z dnešního pohledu bychom podle hmotnosti řadili tyto tanky někde mezi lehké nebo střední tanky, šlo v tehdejších reáliích o tanky těžké.
Konec války a začátek vratkého míru znamenal radiální škrty, peníze tehdy ještě nešlo tak jednoduše tisknout jako dnes (a tím nemyslím pokrok v tiskařské technice). Armádu ostrovního impéria opět ovládají kavaleristé, ti se snaží vytěsnit tank do propadliště dějin, podle nich šlo pouze o rozmar, vyvolaný okolnostmi zákopové války. Paradoxně ale jiní ostrované, J.F.C. Fuller a Lidden Hard, patří mezi největší advokáty moderní tankové války, jejich tvorba však spíše dopadá na cizí úrodnou půdu.
I tato doba asi nebyla zrovna ideální pro rozvoj tanků, začíná na ostrovech vývoj moderní obrněné techniky. Na svět tak přicházejí tančíky, lehké, střední i těžké tanky, testují se plouvoucí tanky, tahače tanků a obrněné transportéry, zkoušejí se nové organizační schémata od obrněného praporu až po brigádu. Výsledky na sebe nenechávají dlouho čekat, od Britů začínaná nakupovat tanky či licence skoro každá velmoc i podvelmoc. A když už nešlo o licenci, stačilo, že nákupní komise viděla nějaký produkt a po návratu nutila domácí průmysl k produkci něčeho podobného (dnes bychom to nazvali „čínskou cestou“).
Koncem roku 1922 odstartuje britský zbrojní úřad (War Office) vývoj těžkého tanku, který stojí na počátku skoro dvacetileté slepé ulice ve vývoji tanků. 19.12.1922 je totiž odeslán Vickersu dopis, který vyzývá tuto firmu k vývoji nového, moderního těžkého tanku, vyzbrojeného tříliberním (3-pdr neboli ráže 47 mm) kanonem a dvěma kulomety ráže 7,62 mm (tady se zdroje rozcházejí, není to obvyklá .303 British). Tank měl být schopen pojíždět rychlostí cca 7 mph, měl překonat 30° stoupání a zákop široký 3 metry.
Vickers již v březnu následujícího roku předvedl projekt nového tanku. Tank byl poněkud dlouhý, co ale vzbudilo hlavní pozornost, bylo osazení kanonu a čtyř kulometů. Každá zbraň dostala svoji věž, osádka tak mohla vést kulometnou palbu všemi směry. Věže jsou soustředěny kolem věže s kanonem, celá tato sestava se osazena v přední polovině vozidla. Tovární označení projektu je A1E1.
Nový těžký tank již neměl „klasický“ pásový podvozek z doby WW1 jako tanky Mark I až IX, podvozek tvořilo osm pojezdových kol o průměru 15“ s gumovým obložením, ty doplňuje z každé strany větší 24“ kolo, dále tu máme zadní hnací a přední napínací kolo a šest (sedm?) nosných kladek. Po stranách byl podvozek chráněn bočním pancéřováním. Pohon měl původně zajišťovat upravený letecký motor o výkonu 120 HP, tento výkon byl však záhy shledám jako nedostatečný. Je proto vybrán nový motor, vzduchem chlazený benzínový dvanáctiválec do V Armstrong Siddeley o zdvihovém objemu 35.800 ccm, tento motor již disponuje výkonem 350 (370) HP. Konstruktérem tohoto motoru byl Walter Gordon Wilson, což je jméno, které se posléze objevuje u mnoha tanků a vozidel. Motor měl ale jednu obrovskou vadu – stál £ 27.500, což je na svoji dobu obrovská částka.
Na svou dobu byl tank poměrně solidně chráněn, čelní pancéřování dosahovalo síly 28 (29) mm, ostatní pancíř měl sílu 0,5“ (12,7 mm). Tank byl postaven tehdejší klasickou technologií, na svařovaný rám z ocelových úhelníků jsou nanýtovány pancéřové plechy. Zajímavý je polokulovitý tvar hlavní věže, podobný tvar bychom čekali u odlévaných věží, zde se však jedná opět o plechy a nýty.
Nyní něco málo k výzbroji tohoto těžkého tanku. Firma Vickers dodržela zadání zbrojního úřadu a hlavní (centrální) věži byl lafetován tříliberní kanon Ordnance QF 3 pounder gun, v normální terminologii šlo o 47 mm kanon, používající náboj 47x351R. Palebný průměr je 200 nábojů pro kanon a 7000 nábojů pro kulomety. Ve věži má své stanoviště trojice mužů, jedná se patrně o velitele, střelce a nabíječe. Okolo hlavní věže jsou rozmístěny čtyři menší věže, dvě jsou vpředu a dvě vzadu. V každé z nich ke umístěn těžký kulomet, obsluhuje ho vždy jeden muž. Dle všech obrázků jsou ve věžích lafetovány vodou chlazené kulomety Vickers raže .303 British, narazil jsem ale i na použití vzduchem chlazených leteckých kulometů ráže 7,62 mm. Když pominu to, že šlo pro ostrovany o poněkud nezvyklou ráži, nikde jinde se o těchto kulometech nikdo nezmiňuje. Ale v té době bylo možné všechno, šlo o test a kulomet chlazený vzduchem by byl rozhodně krokem tím správným směrem. Ale realita je jiná, dnešní museální tank má kulomety chlazené vodou (alespoň to tak podle obrázků vypadá). Zadní věže mají mít schopnost střelby na nízko létající cíle. Řidič tohoto kolosu měl své stanoviště mezi předními kulometnými věžemi.
Stavba prototypu začíná v roce 1924, vojáci uvolňují na vývoj a stavbu £ 40.000, vozidlo je dokončeno koncem listopadu 1926. Tank dostává označení „Independent“, jeho testy probíhají až do roku 1933. Během této doby se mění a testuje na vozidle spousta nových komponentů, nejde ale zdaleka o nějaký záměrný a postupný vývoj. Na vině jsou technické problémy a opotřebení, problém způsobuje hlavně podvozek (řízení, brzdy, odpružení), během doby navíc tank zastarává. A k tomu musíme připočítat asi největší kladivo co zatlouklo hřebíky do rakve tohoho projektu – peníze. Jediný stroj přišel na £ 150.000, to jsou na tu dobu obrovské peníze. Jen pro porovnání, cena Spitfire se pohybovala někde okolo £ 15.000. Na něco podobného nemohl v té době nikdo přistoupit, to by bylo drahé i pro takové „vataře“ jako byl Sovětský svaz.
Praotec vícevěžových tanků tak zůstal osamocen, zasel ale semínko do mysli mnoha tankových konstruktérů. Záhy se na světě vyrojilo několik dalších vícevěžových konstrukcí, u všech ale nakonec „zákazník“ dochází ke stejnému závěru – tato koncepce je krokem vedle. Ale ne všechno se povede, je potřeba i neúspěchů k odhalení té správné cesty vývoje. A tou se ukázala jedna věž na kratším podvozku...
Na prototyp tanku Independent se v dnešní době můžeme zajet podívat do musea v Bovingtonu. Pokud tam někdo zavítáte, zkuste prosím změřit rozměry tohoto tanku. Jako obvykle narazíte na několik variant...
Technické údaje tanku Vickers A1E1
délka – 24 ft 11 in (7,6 m)
šířka – 8 ft 9 in (2,7 m)
výška – 8 ft 11 in (2,7 m)
hmotnost – 32 (33) t
výkon motoru – 350 (370) HP
zásoba PHM – 180 galonů
maximální rychlost – 32 km/h
osádka – 8
Použité zdroje:
Ivo Pejčoch – Těžké tanky (Svět křídel 2010)
http://wikipedia.org
http://www.oocities.com/gpmatthews/a1.html
Naposledy upravil(a) sa58 dne 24/7/2010, 23:50, celkem upraveno 1 x.
"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
- sa58
- 1. Armádní generál
- Příspěvky: 3477
- Registrován: 4/2/2005, 12:43
- Bydliště: Zlínsko
- Kontaktovat uživatele:
Aspoň někdo to čte, ale prd vypadá opticky líp než pdr, ne?vodouch píše:Zaujal mě revoluční myšlenkový přerod britského armádního velení, lidí, kteří ještě v polovině Velké války odmítli uznat stlačitelnost vody; teď pokročili tak daleko, že nový tank chtěli vyzbrojit účinnou zbraní,(jak uvádí sa58).tříliberním (3-prd neboli ráže 47 mm) kanonem
Add slepá ulička - idea střelby na více cílů je sice lákavá, ale nechtěl bych být velitelem tanku a řídit palbu na 3-4 cíle naráz. Z venku to vypadá lákavě, ale být uvnitř bez pořádných sledovacích prostředků... Paradoxně by to možná šlo dnes za pomocí kamer a elektroniky, třeba se něčeho podobného dočkáme...
"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
- Alchymista
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 4883
- Registrován: 25/2/2007, 04:00
Sovietsky T-35 nepochybne z myšlienky Vickers A1E1 Independent vychádza, hoci ho značne prevyšuje v palebnej sile - delí ich tiež takmer jedno desaťročie vývoja. Fakt, že A1E1 zostal pri prvom prototype treba pričítať iným dôvodom, ako "jasnozrivosti" britského velenia, pretože viacvežové tanky vznikali v Britínii aj neskôr - existoval trojvežový Medium Mark III http://en.wikipedia.org/wiki/Medium_Mark_III vyzbrojený 3 gulometmi Vickers a OQF 3 pdr. a Cruiser Mk I http://en.wikipedia.org/wiki/Cruiser_Mk_I vyzbrojený tromi guľometmi a 40mm QF 2pdr.
Na ideu viacvežových tankov sa dnes treba pozerať v dobovom, historickom kontexte. Medzivojnové obdobie je v tankovej technike, podobne ako v letectve, obdobím hľadania koncepcií, spôsobov konštrukcie, stavby a použitia nového druhu techniky.
Osobne si myslím, že idea viacvežového tanku má dva zdroje - za prvé, predstavuje suchozemský ekvivalent bojovej lode s niekoľkými vežami, čo je iste svojím spôsobom lákavá predstava.
Druhý dôvod potom je v dobových "ľudských zdrojoch" - bolo pomerne jednoduché vycvičiť dostatok strelcov, ale nebolo tak jednoduché vycvičiť a vyškoliť potrebný počet vodičov a mechanikov, schopných zvládnuť pomerne zložitý a poruchový pásový podvozok a motor vtedajších tankov. A viacvežový tank má výhodnejší pomer strelcov k vodičom-mechanikom.
Prvé tanky (Mk.I a ďalšie) boli v podstate tiež "viacvežové" - mali niekoľko palebných postavení guľometov v trupe a v delové či guľometné postavenia v bočných sponsonoch. nevýhodou boli obmedzené sektory paľby jednotlivých zbraní. Prvé jednovežové tanky ako Renault FT-17 mali síce kruhový obstrel, ale zasa obvykle len jednu zbraň - kanón alebo guľomet.
Viacvežový tank je teda aj celkom logickým zlúčením oboch ideí - niekoľko palebných postavení a veže umožňujúce podstatne väčší rozsah obstrelu ako palebné postavenie v trupe tanku.
Idea viacvežového tanku sa pomerne úspešne dožila začiatku a prvých bojov druhej svetovej vojny - vlastne každý z hlavných bojujúcich štátov nejaký tank podobného razenia vyvinul, vyrábal a použil (hoci nemuselo ísť priamo o viacvežový tank - napríklad americký M3 Lee, alebo francúzske CharB1, Char 2C a Char 2C bis). Vojnové skúsenosti však ukázali, že napriek teoretickým výhodám má viacvežová koncepcia v praxi príliš mnoho nevýhod a koncepcia menšieho a pohyblivejšieho jednovežoveho tanku zvíťazila. Nakoniec sa u tankov upustilo aj od montáže zbraní v trupe a výzbroj sa sústredila len do veže.
Na ideu viacvežových tankov sa dnes treba pozerať v dobovom, historickom kontexte. Medzivojnové obdobie je v tankovej technike, podobne ako v letectve, obdobím hľadania koncepcií, spôsobov konštrukcie, stavby a použitia nového druhu techniky.
Osobne si myslím, že idea viacvežového tanku má dva zdroje - za prvé, predstavuje suchozemský ekvivalent bojovej lode s niekoľkými vežami, čo je iste svojím spôsobom lákavá predstava.
Druhý dôvod potom je v dobových "ľudských zdrojoch" - bolo pomerne jednoduché vycvičiť dostatok strelcov, ale nebolo tak jednoduché vycvičiť a vyškoliť potrebný počet vodičov a mechanikov, schopných zvládnuť pomerne zložitý a poruchový pásový podvozok a motor vtedajších tankov. A viacvežový tank má výhodnejší pomer strelcov k vodičom-mechanikom.
Prvé tanky (Mk.I a ďalšie) boli v podstate tiež "viacvežové" - mali niekoľko palebných postavení guľometov v trupe a v delové či guľometné postavenia v bočných sponsonoch. nevýhodou boli obmedzené sektory paľby jednotlivých zbraní. Prvé jednovežové tanky ako Renault FT-17 mali síce kruhový obstrel, ale zasa obvykle len jednu zbraň - kanón alebo guľomet.
Viacvežový tank je teda aj celkom logickým zlúčením oboch ideí - niekoľko palebných postavení a veže umožňujúce podstatne väčší rozsah obstrelu ako palebné postavenie v trupe tanku.
Idea viacvežového tanku sa pomerne úspešne dožila začiatku a prvých bojov druhej svetovej vojny - vlastne každý z hlavných bojujúcich štátov nejaký tank podobného razenia vyvinul, vyrábal a použil (hoci nemuselo ísť priamo o viacvežový tank - napríklad americký M3 Lee, alebo francúzske CharB1, Char 2C a Char 2C bis). Vojnové skúsenosti však ukázali, že napriek teoretickým výhodám má viacvežová koncepcia v praxi príliš mnoho nevýhod a koncepcia menšieho a pohyblivejšieho jednovežoveho tanku zvíťazila. Nakoniec sa u tankov upustilo aj od montáže zbraní v trupe a výzbroj sa sústredila len do veže.
Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
- kopapaka
- 6. Podplukovník
- Příspěvky: 3837
- Registrován: 26/1/2008, 20:47
- Bydliště: kósek od Prostějova
Já bych ten hlavní problém možná viděl trošku jinde.sa58 píše:Add slepá ulička - idea střelby na více cílů je sice lákavá, ale nechtěl bych být velitelem tanku a řídit palbu na 3-4 cíle naráz. Z venku to vypadá lákavě, ale být uvnitř bez pořádných sledovacích prostředků... Paradoxně by to možná šlo dnes za pomocí kamer a elektroniky, třeba se něčeho podobného dočkáme...
Samotné řízení palby by nemusel být až takový problém, stačilo by rozdělit palebné sektory, vzhledem k omezení odměru se toto samo nabízí. Tehdejší problém byl spíš v neexistenci opravdu spolehlivého a rychlého komunikačního zařízení schopného pracovat v tanku.
Hlavní výhodou vícevěžových tanků ( z tehdejšího pohledu ) byla schopnost " čistit " zákopy při přejezdu na obou stranách současně ( kupříkladu dvojvěžový Vickers 6-Ton a původní T-26 ).
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
- sa58
- 1. Armádní generál
- Příspěvky: 3477
- Registrován: 4/2/2005, 12:43
- Bydliště: Zlínsko
- Kontaktovat uživatele:
No pokud si pamatuji, někde bylo napsáno, že právě Independent měl snad jako první tank vnitřní komunikační systém - interkom. Ale i s ním to prostě nemůže velitel stihnout...
S tím čištěním zákopů bych byl skeptický, možná tak nějakého okopu, ale v hlubokém zákopu bys asi nic netrefil, tak nízko kulomet nenasměruješ.
S tím čištěním zákopů bych byl skeptický, možná tak nějakého okopu, ale v hlubokém zákopu bys asi nic netrefil, tak nízko kulomet nenasměruješ.
"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
- kopapaka
- 6. Podplukovník
- Příspěvky: 3837
- Registrován: 26/1/2008, 20:47
- Bydliště: kósek od Prostějova
No vzhledem k tomu, že šlo vlastně o prototyp, taky se to o komunikačním systému dalo napsat i u Tanku Mk.I ( jen tím vzorem si nejsem úplně jistý, možná to byla až některá pozdější verze ).
Myslím, že se u těch prvních tanků jednalo o hlásnou trubku (tzv. hubafon), ale pokusně to mohl být i nějaký elektrický ( světelný či zvukový ) systém.
Problém byl tehdy hlavně v kvalitě a spolehlivosti přenosu a tu se podařilo vyřešit až těsně před druhou válkou. Aspoň někde, je poměrně známo, že ještě na T-34 se dost často používala " nožní " signalizace
Čištění zákopů boční palbou vycházelo ze zkušenosti z Tanku Mk.I ( atd. ), takže to asi nějak fungovalo.
Asi to vždy nezaručilo fyzickou likvidaci protivníka, například i díky častému lomení okopů a existenci střeleckých výklenků. Ale rozhodně to protivníka donutilo držet hlavu dole a umožnilo vlastní pěchotě rychlejší a bezpečnější postup za tanky a následně i účinné dočištění zákopů.
Myslím, že se u těch prvních tanků jednalo o hlásnou trubku (tzv. hubafon), ale pokusně to mohl být i nějaký elektrický ( světelný či zvukový ) systém.
Problém byl tehdy hlavně v kvalitě a spolehlivosti přenosu a tu se podařilo vyřešit až těsně před druhou válkou. Aspoň někde, je poměrně známo, že ještě na T-34 se dost často používala " nožní " signalizace
Čištění zákopů boční palbou vycházelo ze zkušenosti z Tanku Mk.I ( atd. ), takže to asi nějak fungovalo.
Asi to vždy nezaručilo fyzickou likvidaci protivníka, například i díky častému lomení okopů a existenci střeleckých výklenků. Ale rozhodně to protivníka donutilo držet hlavu dole a umožnilo vlastní pěchotě rychlejší a bezpečnější postup za tanky a následně i účinné dočištění zákopů.
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
bradavičnatec
Poluplárním způsobem napsaný článek, dobré to čtení jest.
Zdravím
Co se řízení palby moderní elektronikou týče, je na tom (podle mě) vícevěžový tank asi jako kdyby člověk řešil u letadla synchronizaci zbraní pálících skrz okruh vrtule revolverovým (nebo rotačním) kanonem poháněným přímo od hřídele vrtule- jde to, proti starému způsobu řešení to má možná i spoustu výhod ale proč to dělat když idea je dávno překonaná?
Podle mě hlavní problém byla výška konstrukce- přecejen bez těch kulometných věží by se dala celá hlavní věž posadit o dobrý půlmetr (možná víc) dolu. na námořní bitevní lodi s dostřelem hlavních děl přes 30km se pár metrů výšky ztratí a věže se zbraněmi různých ráží (a určení) se na ni dají vrstvit jak šlehačka na dort, ale u tanku hraje každých pár desítek cm roli (ikdyž připouštím že spojenci za války neměli moc tanků s opravdu nízkým profilem, popravdě si nevybavuju ani jeden)
další věc co mě tak napadá je posádka- 4 muži v obsluze kulometů ze kterých minimálně ti vzadu si vystřelí tak jednou, dvakrát za uherák jsou většinu operačního času jen mrtvá váha (včetně jejich zbraní/munice)
Ovšem ve filmu/hře by takový tank vypadal dobře (stejně jako třeba Ratte), bohužel asi jen tam...
Co se řízení palby moderní elektronikou týče, je na tom (podle mě) vícevěžový tank asi jako kdyby člověk řešil u letadla synchronizaci zbraní pálících skrz okruh vrtule revolverovým (nebo rotačním) kanonem poháněným přímo od hřídele vrtule- jde to, proti starému způsobu řešení to má možná i spoustu výhod ale proč to dělat když idea je dávno překonaná?
Podle mě hlavní problém byla výška konstrukce- přecejen bez těch kulometných věží by se dala celá hlavní věž posadit o dobrý půlmetr (možná víc) dolu. na námořní bitevní lodi s dostřelem hlavních děl přes 30km se pár metrů výšky ztratí a věže se zbraněmi různých ráží (a určení) se na ni dají vrstvit jak šlehačka na dort, ale u tanku hraje každých pár desítek cm roli (ikdyž připouštím že spojenci za války neměli moc tanků s opravdu nízkým profilem, popravdě si nevybavuju ani jeden)
další věc co mě tak napadá je posádka- 4 muži v obsluze kulometů ze kterých minimálně ti vzadu si vystřelí tak jednou, dvakrát za uherák jsou většinu operačního času jen mrtvá váha (včetně jejich zbraní/munice)
Ovšem ve filmu/hře by takový tank vypadal dobře (stejně jako třeba Ratte), bohužel asi jen tam...
Si vis pacem, para bellum