to Farky:
Nebylo mojim úmyslem psát něco jiného, než jsi napsal Ty, ale když jsem si již na žvatlajícího potentáta USAF vzpoměl, nedalo mi, abych si nepřisadil.
Samozřejmě nelze srovnávat možnosti leteckých složek ozbrojených sil USA s letectvem tehdejší VDR. Je to stejné, jako bychom srovnávali letectvo ČSLA s vojenským letectvem Rakouské spolkové republiky té samé doby.
to Mike:
Dva tucty Mig-21F-13 putovaly skutečně do arabských zemí, ale konkrétního zákazníka ještě dodám.
Mikojan Gurjevič MiG-21 "FISHBED"
Moderátor: Julesak
O letouny Mig-21F-13 naší produkce se podělily Egypt a Sýrie.
Podle zdroje, ze kterého čerpal kamarád, se do Maďarska dostalo několik kusů našich "F-ek" po generální opravě. Šlo o letouny, které u letectva ČSLA ukončily službu. Protože Madarsko s dodanými letouny obchodovala se třetí stranou bez našeho souhlasu, další stroje již nedostalo.
Podle zdroje, ze kterého čerpal kamarád, se do Maďarska dostalo několik kusů našich "F-ek" po generální opravě. Šlo o letouny, které u letectva ČSLA ukončily službu. Protože Madarsko s dodanými letouny obchodovala se třetí stranou bez našeho souhlasu, další stroje již nedostalo.
-
Brad Bellick
- svobodník
- Příspěvky: 37
- Registrován: 19/8/2010, 07:53
Farky: No, ta databáze severovietnamských sestřelů právě hodně dobře sedí s čísly uváděnými v jiných zdrojích, tudíž jsem předpokládal, že když jim to dost přesně štimuje ohledně vietnamu, tak se nebudou moc mýlit ani v tý databázi ohledně Jom Kippuru. No jinak ohledně vzdušných bojů ve vietnamu fakt dopiručuju "Mig 21 vs F4 Phantom II", autora jsem zapoměl, ale jsou tam rozebrané boje docela do detailu.
Ohledně srovnávání F 105 s Mig 21, jasně že nejdou porovnávat, každý byl určen na něco jiného. No a američani ve Vietnamu jasně ovládali nebe, těch pár Migů 21 s tím nemohlo nic moc udělat.
Ohledně srovnávání F 105 s Mig 21, jasně že nejdou porovnávat, každý byl určen na něco jiného. No a američani ve Vietnamu jasně ovládali nebe, těch pár Migů 21 s tím nemohlo nic moc udělat.
Ten seznam severovietnamských sestřelů na ACIG.org právě nesedí. A jsem docela překvapený, že jsi napsal že sedí dobře. Vždyť tebou doporučovaná knížka (F-4 Phantom II vs. MiG-21, Peter Davies, Osprey - v češtině vydala Grada) poměrně dobře popisuje jak je to s těmi sestřely (i když uvádí trošku jiná čísla než znám já).Brad Bellick píše:No, ta databáze severovietnamských sestřelů právě hodně dobře sedí s čísly uváděnými v jiných zdrojích, ... No jinak ohledně vzdušných bojů ve vietnamu fakt dopiručuju "Mig 21 vs F4 Phantom II", autora jsem zapoměl, ale jsou tam rozebrané boje docela do detailu.
Na ACIGu je 44 potvrzených sestřelů Phantomů II MiGy-21, což je dost mimo. Americké archívy potvrzují 37 sestřelů Phantomů II MiGy-21. Oproti tomu Vietnamci potvrdili pilotům MiGů-21 64 "zabitých" Phantomů. Problém je, že pokud porovnáme ty záznamy křížem, tak sedí 30 sestřelů. Takže jedině těch 30 sestřelů můžeme považovat za CONFIRMED. Těch zbývajících 7 US sestřelů nelze uznat, v ten den kdy měli F-4ky padnout pod palbou MiGů si Vietnamci nenárokují vítězství (je to trochu záhada). Pravděpodobně tyhle Phantomy II dostali SAMy. A na druhou stranu - Vietnamci měli ve zvyku potvrdit MiGům sestřel když ten den zajali posádku, nebo jen našli vrak. A je jim úplně jedno, že posádka a svědci potvrdili, že je dostal SAM nebo AAA. Ani tyhle čísla samozřejmě neberu jako nějaké dogma, ale při nejlepší vůli z nich 44 CONFIRMED sestřelů jako na ACIGu nevyškrábu. Mohl bych sem vypsat jmenovitý seznam sestřelů (i nárokovaných) i s datumy a piloty, ale myslím že tady není potřeba nějaký hlubší rozbor. To by bylo spíš na článek o stíhačích nad Vietnamem.
P.S. - ta knížka ("F-4 Phantom II vs. MiG-21") je opravdu poměrně kvalitní, taky ji doporučuji všem zájemcům o MiG-21, F-4 a Vietnam.
-
Brad Bellick
- svobodník
- Příspěvky: 37
- Registrován: 19/8/2010, 07:53
No je jasný, že určitej rozptyl údajů obou stran bude vždycky. Vietnamci potvrdili 64 Phantomů, Amíci 37, takže těch 44 nezní jako úplná hovadina. No a když si mohl pilot myslet, že ho sundal Mig, přesto že ten den Vietnamci žádný sestřel nenárokovali, tak si jindy mohl myslet, že to byla raketa a mohla to být jednadvacítka, ne? Nemohlo se občas stát, že navedli Miga za skupinu US letadel, ten odpálil a zmizel nezpozorovanej? Jo, ohledně článku o stihačích nad vietnamem, nějakej takovej tu máme? :-))
Hovadina je, že ty sestřely jsou ACIGem prezentované jako POTVRZENÉ. Přijde mi to v tomhle případě snadné, protože archívní záznamy z obou stran jsou známé. Vezmu nějaký nárokovaný sestřel z vietnamského zdroje a podívám se, jestli je v americkém archívu záznam o ztrátě Phantomu ten den. Pokud u Američanů nenajdu záznam, kde je napsáno že ten ten byl sestřelen Phantom MiGem, tak je sestřel NEPOTVRZENÝ. I kdyby ten den USAF/USN nakrásně ztratilo 10 Phantomů, dokud u konkrétního letadla nebude v kolonce příčina napsáno MiG-21, tak to americký archív prostě NEPOTVRZUJE.Brad Bellick píše:No je jasný, že určitej rozptyl údajů obou stran bude vždycky. Vietnamci potvrdili 64 Phantomů, Amíci 37, takže těch 44 nezní jako úplná hovadina.
Modelový příklad, jak postupovali na ACIGu - vietnamský zdroj tvrdí, že dne toho a toho byl sestřelen MiGem-21 Phantom s posádkou John Black a Jerry White (posléze padli do zajetí). Dokument z amerického archívu tvrdí tohle - dne toho a toho byl protiletadlovou obranou sestřelen Phantom s posádkou Black/White. Potvrdila to nejen posádka když se vrátila ze zajetí, ale i 10 svědků to uvedlo ve svém hlášení bezprostředně po návratu z letu. Teď přijde ten problém - lidé z ACIGu tento sestřel označují za POTVRZENÝ, protože sedí nárok vs. nějaká ztráta. To je přinejmenším neseriózní, takový sestřel může být označen za PRAVDĚPODOBNÝ, ale nikdy za POTVRZENÝ. Vždycky jsem si myslel, že POTVRZENÝ znamená (tedy v tomhle případě), že se na tom shodují obě strany. Asi ne.
Vietnamské a americké archívy se shodují ve třiceti případech, proto lze s jistotou POTVRDIT 30 sestřelů. To je prostě fakt.
Tak to bezpochyby, stát se to mohlo. A myslím že třeba několikrát i stalo. Jenže tak jako se to stát mohlo, tak se to taky stát nemuselo. Dokud nemáš konkrétní důkaz že k tomu došlo, tak je to jen spekulace. Klidně mohli MiGy ve skutečnosti sestřelit třeba 50 Phantomů, proč ne. Ale tvrdit to s jistotou nemůžeme.No a když si mohl pilot myslet, že ho sundal Mig, přesto že ten den Vietnamci žádný sestřel nenárokovali, tak si jindy mohl myslet, že to byla raketa a mohla to být jednadvacítka, ne? Nemohlo se občas stát, že navedli Miga za skupinu US letadel, ten odpálil a zmizel nezpozorovanej?
Moje poznámka o článku byla o tom, že tady nechci rozebírat konkrétní sestřely do detailů. A že by tohle rozebírání vydalo na samostatný článek o stíhačích nad Vietnamem.Jo, ohledně článku o stihačích nad vietnamem, nějakej takovej tu máme? :-))
-
jersey.se
- Kapitán
- Příspěvky: 2468
- Registrován: 20/1/2010, 21:16
- Bydliště: I'm living on an endless road
- Kontaktovat uživatele:
Technická: Nejsem sice dostatečně obeznámen v terminologii - sestřely ověřenými vs. neověřenými jsem se vlastně nikdy nezaobíral, ale kdyby bylo pro potvrzený sestřel nutno brát v potaz i stanovisko druhé strany, nebylo by poté potřeba zrevidovat statistiky např. celé druhé světové války? Vždyť tenkrát se také za potvrzené považovalo dosvědčené buď svědkem nebo fotokulometem. Ano, dějiny píší vítězové, ale kdo je vlastně vítězem vietnamské války? Našemu srdci jsou pochopitelně bližší Američané, ale protože tady nemáme vítěze jednoznačného a hlavně zde není na hlavu poražená protistrana, musíme se poněkud rozpolceně smířit s dvojím výkladem a předpokládat že zájem na mlžení mají obě strany.
Smoke me a kipper, I'll be back for breakfast
Věc se má tak - na stránce ACIG.org se pokusili sestavit seznamy sestřelů a ověřit je z obou stran. V našem případě tedy CONFIRMED (POTVRZENÝ) sestřel znamená ověřený z obou stran. A ty seznamy jsou na ACIGu nepřesné a zavádějící.
Jinak ověřený sestřel samozřejmě obvykle znamená, že ho někdo pilotovi úředně potvrdil. A ano, oficiální statistiky sestřelů 2. světové války JE potřeba zrevidovat, pokud se tedy chceme dozvědět kolik doopravdy konkrétní piloti sestřelili letadel. Řada autorů se o to taky více či méně úspěšně pokouší.
ad že jsou nám srdci bližší Američané - tohle nemá se srdcem vůbec co dělat. Pokud bychom se teď nacházeli v tématu o Phantomu a někdo by tvrdil že seznam US sestřelů na ACIGu je správný, ohradil bych se úplně stejně. Protože ten US seznam pro změnu respektuje zřejmě výhradně americké zdroje a je VELMI nepřesný.
ad dvojí výklad - archívní dokumenty (hlášení pilotů apod.) snad nelze v tomto případě vyložit dvojím způsobem. Proto je dobré se držet archívů a ne třeba tiskových zpráv a nebo např. osobních deníků pilotů. Tím neříkám že v těch dokumentech nemůže být chyba, osobně jsem se s tím setkal několikrát - například existuje jeden porovnávací test mezi P-47 a Fw 190, jeho originál se nachází ve VB. Za války bylo několik kopií tohoto testu odesláno do Austrálie, dnes jsou tyhle dokumenty v Australském národním archívu. V těch kopiích vypadlo někomu při opisování jedno slovo, které naprosto mění smysl celé věty. Takže když se budeme řídit australskou verzí testu, budeme se mýlit. Proto neberu archívy jako dogma, ale je to nejlepší zdroj který máme. Předpokládat že dokumenty v archívech jsou záměrně mylné je podle mého cesta do pekel.
Jinak ověřený sestřel samozřejmě obvykle znamená, že ho někdo pilotovi úředně potvrdil. A ano, oficiální statistiky sestřelů 2. světové války JE potřeba zrevidovat, pokud se tedy chceme dozvědět kolik doopravdy konkrétní piloti sestřelili letadel. Řada autorů se o to taky více či méně úspěšně pokouší.
ad že jsou nám srdci bližší Američané - tohle nemá se srdcem vůbec co dělat. Pokud bychom se teď nacházeli v tématu o Phantomu a někdo by tvrdil že seznam US sestřelů na ACIGu je správný, ohradil bych se úplně stejně. Protože ten US seznam pro změnu respektuje zřejmě výhradně americké zdroje a je VELMI nepřesný.
ad dvojí výklad - archívní dokumenty (hlášení pilotů apod.) snad nelze v tomto případě vyložit dvojím způsobem. Proto je dobré se držet archívů a ne třeba tiskových zpráv a nebo např. osobních deníků pilotů. Tím neříkám že v těch dokumentech nemůže být chyba, osobně jsem se s tím setkal několikrát - například existuje jeden porovnávací test mezi P-47 a Fw 190, jeho originál se nachází ve VB. Za války bylo několik kopií tohoto testu odesláno do Austrálie, dnes jsou tyhle dokumenty v Australském národním archívu. V těch kopiích vypadlo někomu při opisování jedno slovo, které naprosto mění smysl celé věty. Takže když se budeme řídit australskou verzí testu, budeme se mýlit. Proto neberu archívy jako dogma, ale je to nejlepší zdroj který máme. Předpokládat že dokumenty v archívech jsou záměrně mylné je podle mého cesta do pekel.
-
kopapaka
- 6. Podplukovník
- Příspěvky: 3837
- Registrován: 26/1/2008, 20:47
- Bydliště: kósek od Prostějova
Ono to tak asi do dneška platí a pochybuju, že někdo v budoucnu bude pro ověření požadovat dokumenty protistrany.jersey.se píše:Nejsem sice dostatečně obeznámen v terminologii - sestřely ověřenými vs. neověřenými jsem se vlastně nikdy nezaobíral, ale kdyby bylo pro potvrzený sestřel nutno brát v potaz i stanovisko druhé strany, nebylo by poté potřeba zrevidovat statistiky např. celé druhé světové války? Vždyť tenkrát se také za potvrzené považovalo dosvědčené buď svědkem nebo fotokulometem.
Ale myslím, že už dost nadšenců a historiků prohrabává ( dostupné ) dokumenty aby se dozvěděli jak to vlastně bylo...
Hele mluv za sebe, joAno, dějiny píší vítězové, ale kdo je vlastně vítězem vietnamské války? Našemu srdci jsou pochopitelně bližší Američané, ale protože tady nemáme vítěze jednoznačného a hlavně zde není na hlavu poražená protistrana, musíme se poněkud rozpolceně smířit s dvojím výkladem a předpokládat že zájem na mlžení mají obě strany.
Pokud se chceš dobrat toho, kdo vyhrál, je dobré si položit otázku, nakolik se oběma stranám podařilo splnit to s čím do konfliktu vstupovali...
USA - zabránit rozpínání komunizmu, uchránit Jižní Vietnam
S. Vietnam - připojit J. V. a sjednotit zemi
Myslím, že si snadno odpovíš sám...
Sice by se dalo velmi dlouho diskutovat o tom, že Američané dokázali Vietnamce dlouhodobě porážet a určitě by je dokázali jednoduše porazit, ale to už jsou kdyby. K vítězství musí být i politická vůle a ta Američanům v tomhle případě došla.
A zas by se dalo diskutovat o tom jestli to byla práce Vietnamců nebo protiválečných organizací a nakolik v tom měl prsty ( no spíš celou ruku ) Sovětský svaz.
Ale to už sme trochu víc OT....
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Oficiální uznání sestřelu je vždy záležitost složitá ve smyslu prokázání nárokujícím. Musí splnit určitá kritéria, která jsou pro každé letectvo částečně specifická. Vyhodnocovací komise tedy přistupuje k důkazům trochu odlišně.
Nebudu k příkladu chodit daleko:
Když naši stíhači létali na ostré střelby do bývalého SSSR, jejich úspěchy hodnotila jak naše, tak sovětská strana. Zatím co podle sov. kritérií byl roj stíhačů hodnocen výborně, pokud kterákoliv raketa zasáhla cíl a sestřelila jej, naše hodnocení připouštělo nejlepší hodnocení pouze tehdy, když první pilot "sundal" cíl první raketou.
Chci tím jen poukázat na jednu z příčin rozdílných pohledů při uznávání sestřelů.
Nebudu k příkladu chodit daleko:
Když naši stíhači létali na ostré střelby do bývalého SSSR, jejich úspěchy hodnotila jak naše, tak sovětská strana. Zatím co podle sov. kritérií byl roj stíhačů hodnocen výborně, pokud kterákoliv raketa zasáhla cíl a sestřelila jej, naše hodnocení připouštělo nejlepší hodnocení pouze tehdy, když první pilot "sundal" cíl první raketou.
Chci tím jen poukázat na jednu z příčin rozdílných pohledů při uznávání sestřelů.
Mnohým z nás může dělat potíže rozeznat od sebe verze Mig-21MF od Mig-21 bis. Vodítkem je obyčejně hřbet v prodloužení kabiny, kde se verzi "bis" hřbet znatelně rozšiřuje mimo obrys kabiny. Pozorný jedinec může na spodku přídě trupu vidět přední anténu navigačního systému RSBN - stejnou lze vypozorovat na SOP nad směrovým kormidlem - připomíná tvarem harpunu.
Jedním z rozlišovacích znaků mezi verzemi Mig-21F/F-13 oproti pozdějším verzím ( počínaje provedením "PF") je delší noha hlavního podvozku s kolem menších rozměrů na verzích "F/F-13". Vyšší verze již měly kolo KT-92.
A ještě: Letoun Mig-21F-13 naší výroby ( S-106) lze od originálu poznat při pohledu na kabinu pilota. Zatím, co stroje vyrobené v SSSR měli kabinu za odklopným krytem ( za sedačkou) prosklenou, letouny vyrobené u nás v "Aeru" měli pevnou zadní část překrytou potahovým plechem.
Jedním z rozlišovacích znaků mezi verzemi Mig-21F/F-13 oproti pozdějším verzím ( počínaje provedením "PF") je delší noha hlavního podvozku s kolem menších rozměrů na verzích "F/F-13". Vyšší verze již měly kolo KT-92.
A ještě: Letoun Mig-21F-13 naší výroby ( S-106) lze od originálu poznat při pohledu na kabinu pilota. Zatím, co stroje vyrobené v SSSR měli kabinu za odklopným krytem ( za sedačkou) prosklenou, letouny vyrobené u nás v "Aeru" měli pevnou zadní část překrytou potahovým plechem.
Pokud mám informace, potom bylo možné zaměnit motor R-13F-300 za R-25-300. Ovšem zase tak jednoduché, jako změna R-11F2S-300 na R-13F-300, která byla u nás běžně při středních a generálních opravách letounů Mig-21M ( MA) prováděna, to nebylo. Přeci jen zde existovaly větší rozdíly a trochu se změnil program regulace vstupu vzduchu k motoru. Zároveň bylo žádoucí změnit palivovou nádrž č.7 za větší z Mig-21 bis. A jaká by to byla modernizace bez lepšího radiolokátoru RP-22/22M?
Letoun vybavený silnějším motorem rychleji akceleroval, měl samozřejmě lepší vlastnosti v ostrých manévrech a při zvláštním režimu práce R-25 dosahoval stoupavosti 225 m/s ( některé sov./rus. zdroje uvádí stoupavost až 235 m/s). Ovšem tento režim byl omezen výškou do 4 000 m, rychlostí okolo 1 000 km/h a časem max. 3 minuty.
Tím konstruktéři vyřešili převahu letounu McDD F-4 Phantom II ve výškách pod 5 000 m, které využívali piloti leteckých složek ozbrojených sil USA během války v Indočíně.
Rozhodně však musel být pilot Migu-21 stále velmi opatrný při přechodech do manévrů s věrším úhlem náběhu, protože křídlo letounu zůstalo nezměněné.
Poslední verze Migu-21 byla bezpochyby obratnější, než první provedení jeho následovníka Mig-23S.
Letoun vybavený silnějším motorem rychleji akceleroval, měl samozřejmě lepší vlastnosti v ostrých manévrech a při zvláštním režimu práce R-25 dosahoval stoupavosti 225 m/s ( některé sov./rus. zdroje uvádí stoupavost až 235 m/s). Ovšem tento režim byl omezen výškou do 4 000 m, rychlostí okolo 1 000 km/h a časem max. 3 minuty.
Tím konstruktéři vyřešili převahu letounu McDD F-4 Phantom II ve výškách pod 5 000 m, které využívali piloti leteckých složek ozbrojených sil USA během války v Indočíně.
Rozhodně však musel být pilot Migu-21 stále velmi opatrný při přechodech do manévrů s věrším úhlem náběhu, protože křídlo letounu zůstalo nezměněné.
Poslední verze Migu-21 byla bezpochyby obratnější, než první provedení jeho následovníka Mig-23S.
Stroje s dvojím řízením ( Mig-21U/US/UM) měly v letounové soupravě podvěsný kontejner s velkorážovým kulometem r. 12,7 mm. Tento se zavěšoval pod trup namísto přídavné nádrže a měl sloužit pouze k nácviku střelby. U bojových útvarů našeho vojenského letectva však tato paluvní zbraň používána nebyla a kontejnery "spárek" byly uloženy ve skladech.
Když jsme u dvoumístných "jedenadvacítek", ještě maličkost:
Všechny u nás provozované spárky měly PVD ( pitotka) vybavenou snímači pro zavedení opravy do zaměřovače při použití hlavňových zbraní. Současně s tím byly PVD spárek namontovány na přídi nad sacím otvorem, protože spodní montáž byla provozně nepraktická - při vlekání letounu za tahačem musel tech. personál na verzích Mig-21F/F-13 PVD sklopit a zafixovat v manipulační poloze, následně po odpojení od tahače zase zafixovat v provozní poloze. Navíc občas došlo k drobnému zranění při překlápění pitotky.
Migy-21U měly PVD nad středem sacího otvoru, stejně jako Migy-21PF/FL/PFM. Od verze Mig-21US, následně na "UM", se PVD přesunula mírně vpravo tak, jak tomu bylo na strojích Mig-21R/M/MF/bis.
U provedení Mig-21U mohlo dojít také k přesunu vpravo, především na posledních výrobních blocích této verze, případně při opravách, kdy došlo k výměně přídě a k dispozici byla pouze tato část z pozdějších variant.
Když jsme u dvoumístných "jedenadvacítek", ještě maličkost:
Všechny u nás provozované spárky měly PVD ( pitotka) vybavenou snímači pro zavedení opravy do zaměřovače při použití hlavňových zbraní. Současně s tím byly PVD spárek namontovány na přídi nad sacím otvorem, protože spodní montáž byla provozně nepraktická - při vlekání letounu za tahačem musel tech. personál na verzích Mig-21F/F-13 PVD sklopit a zafixovat v manipulační poloze, následně po odpojení od tahače zase zafixovat v provozní poloze. Navíc občas došlo k drobnému zranění při překlápění pitotky.
Migy-21U měly PVD nad středem sacího otvoru, stejně jako Migy-21PF/FL/PFM. Od verze Mig-21US, následně na "UM", se PVD přesunula mírně vpravo tak, jak tomu bylo na strojích Mig-21R/M/MF/bis.
U provedení Mig-21U mohlo dojít také k přesunu vpravo, především na posledních výrobních blocích této verze, případně při opravách, kdy došlo k výměně přídě a k dispozici byla pouze tato část z pozdějších variant.
Letoun Mig-21 patřil v 60. letech 20. století ke špičkám světové sériové produkce. Každý, kdo chtěl mít v období studené války t. zv. pocit ochrany, musel vlastnit stíhačky s max. rychlostí Mach2.
Jak se vyvíjela situace ve vojenském letectvu tehdejšího Československa, se nyní pokusím popsat v následujících řádcích. Některé údaje jsou neúplně a může dojít ke korekci.
Ještě v r. 1961 jsme nevlastnili ani jeden dvoumachový stíhací letoun a roli "superhvězdy" hrál Mig-19.
Situace se změnila následující rok, kdy se v přeškolovacím středisku Mladá objevilo prvních asi pět kusů Mig-21F-13.Tehdy čítalo letectvo 27 stíhacích letek zařazených po třech v devíti plucích.
Zpočátku probíhal výcvik relativně pomalu a stejně i vyzbrojování letectva, protože část letounů musela do výcvikového centra, a tak na konci r.1963 byla přezbrojená jen jedna letka. Zatím se jednalo pouze o denní verzi "F-13". Rokem 1964 se vše urychlilo, protože do republiky přicházely první z původně 39-ti objednaných Mig-21PF ( na podzim je převzala 1. letka 1. slp). Současně pokračovalo přejímání našich licenčních Mig-21F-13 ( S-106) a počet jedeadvacítkových letek stoupl na tři.
Rok 1965 byl poznamenán redukcí stavu letectva na sedm pluků s 21 stíhací letkou, ovšem šest z nich mělo zařazeny Mig-21, polovina již byla operační.
Následující rok byl ve znamení příchodu dvoumístných Mig-21U a také nové verze Mig-21PFM. Osm stíhacích letek prohánělo dvoumachové brusy a plně vycvičené jednorky se o dvě rozrostly.
Rokem 1967 končí snižování stavů stíhacího letectva a na dlouhé roky zůstává šest stíhacích pluků s osmnácti letkami, někdy doplněnými jednou letkou podzvukových letounů pro potírání pomaluletících cílů, tak jako tomu bylo v období 1967 - 70 u 11. slp ( Mig-17PF/F) a v letech 1975 - 1983 u 1. slp ( Mig-15bis). Tento rok se Migy-21 nacházely ve výzbroji minimálně jedenácti stíhacích letek, osm z nich bojeschopných.
Události roku 1968 značně narušily běh výcviku pilotů I tak se počet letek s letouny "21" zvýšil na čtrnáct a přezbrojování pokračovalo.
Poslední rok šedesátých let sice nenavýšil počet letek vyzbrojených Migem-21, ale u 4. slp v Pardubicích se objevilo několik kusů verze "M" ( MA), která následující rok zaplnila místo po odcházejících "devatenáctkách" u tohoto pluku
Do roku 1972 typ Mig-21 naplnil stavy všech 18-ti stíhacích letek. V tomto údobí přicházely varianty "M/MF" a nahradily poslední Migy-19.
Současně se stroje Mig-21R staly výzbrojí 48. przlp a verze Mig-21F-13 a "MF" naplnily stav 6. sbolp.
Vyjma dvou sbolp - 28. v Čáslavi a 20. v náměšti - se šesti letkami Su-7, tvořil Mig-21 výzbroj všech našich nadzvukových jednotek poloviny 70. let 20. století.
Jedenadvacítky byly samozřejmě i u školního pluku v Přerově.
Jak se vyvíjela situace ve vojenském letectvu tehdejšího Československa, se nyní pokusím popsat v následujících řádcích. Některé údaje jsou neúplně a může dojít ke korekci.
Ještě v r. 1961 jsme nevlastnili ani jeden dvoumachový stíhací letoun a roli "superhvězdy" hrál Mig-19.
Situace se změnila následující rok, kdy se v přeškolovacím středisku Mladá objevilo prvních asi pět kusů Mig-21F-13.Tehdy čítalo letectvo 27 stíhacích letek zařazených po třech v devíti plucích.
Zpočátku probíhal výcvik relativně pomalu a stejně i vyzbrojování letectva, protože část letounů musela do výcvikového centra, a tak na konci r.1963 byla přezbrojená jen jedna letka. Zatím se jednalo pouze o denní verzi "F-13". Rokem 1964 se vše urychlilo, protože do republiky přicházely první z původně 39-ti objednaných Mig-21PF ( na podzim je převzala 1. letka 1. slp). Současně pokračovalo přejímání našich licenčních Mig-21F-13 ( S-106) a počet jedeadvacítkových letek stoupl na tři.
Rok 1965 byl poznamenán redukcí stavu letectva na sedm pluků s 21 stíhací letkou, ovšem šest z nich mělo zařazeny Mig-21, polovina již byla operační.
Následující rok byl ve znamení příchodu dvoumístných Mig-21U a také nové verze Mig-21PFM. Osm stíhacích letek prohánělo dvoumachové brusy a plně vycvičené jednorky se o dvě rozrostly.
Rokem 1967 končí snižování stavů stíhacího letectva a na dlouhé roky zůstává šest stíhacích pluků s osmnácti letkami, někdy doplněnými jednou letkou podzvukových letounů pro potírání pomaluletících cílů, tak jako tomu bylo v období 1967 - 70 u 11. slp ( Mig-17PF/F) a v letech 1975 - 1983 u 1. slp ( Mig-15bis). Tento rok se Migy-21 nacházely ve výzbroji minimálně jedenácti stíhacích letek, osm z nich bojeschopných.
Události roku 1968 značně narušily běh výcviku pilotů I tak se počet letek s letouny "21" zvýšil na čtrnáct a přezbrojování pokračovalo.
Poslední rok šedesátých let sice nenavýšil počet letek vyzbrojených Migem-21, ale u 4. slp v Pardubicích se objevilo několik kusů verze "M" ( MA), která následující rok zaplnila místo po odcházejících "devatenáctkách" u tohoto pluku
Do roku 1972 typ Mig-21 naplnil stavy všech 18-ti stíhacích letek. V tomto údobí přicházely varianty "M/MF" a nahradily poslední Migy-19.
Současně se stroje Mig-21R staly výzbrojí 48. przlp a verze Mig-21F-13 a "MF" naplnily stav 6. sbolp.
Vyjma dvou sbolp - 28. v Čáslavi a 20. v náměšti - se šesti letkami Su-7, tvořil Mig-21 výzbroj všech našich nadzvukových jednotek poloviny 70. let 20. století.
Jedenadvacítky byly samozřejmě i u školního pluku v Přerově.
Naposledy upravil(a) Pop dne 28/11/2010, 22:21, celkem upraveno 1 x.
Stíhací letectvo ČSLA druhé poloviny 60. let min. století nebylo již zrovna moc početné, ale co do kvality určitě evropská špička. Od podzimu 1967, kdy byl zrušen 7. slp s působištěm na Slovensku, měly všechny stíhací letky ve výzbroji nadzvukové letouny - převažujícím byl dvoumachový Mig-21 - , výjimku tvořily 4. letky 11. a 1. slp, jak výše popsáno. Podzvukové Migy-15UTI používaly od té doby jen útvary s letouny Mig-19, protože cvičně - bojová !devatenáctka" nebyla k mání.
Především útvary stíhacího letectva 7. a. PVOS byly urychleně naplňovány dvacetjedničkami. Snahou bylo, aby tyto tři pluky měly v sestavě alespoň dvě letky přepadpvých stíhaček ( s RL) a jednu letku denní verze ( bez RL).
Je zajímavé, že čistě přepadové verze ( PF/PFM) stíhací jednotky frontového letectva téměř neprovozovaly. Výjimkou byl 9. slp, který v roce 1967 zavedl u jedné letky Migy-21PFM. Ty později vyměnil za MF-ky. Když potom u tohoto útvaru končil provoz bezlokátorových Migů-21F-13, zařadil do výzbroje letku verze "PF".
Hlavním zdrojem jsou mi bývalí piloti, technici a letovodi letectva ČSLA. Něco málo jsem čerpal v časopise L+K. Dalším zdrojem je kniha "Ocelový hřebec Mig-19 .....", brožurka "1. slp v Českých Budějovicích 1952 - 1994", kniha 11. letecká základna a několik dochovaných výtisků speciálního měsíčníku voj. letectva "Letectvo a PVO".
Především útvary stíhacího letectva 7. a. PVOS byly urychleně naplňovány dvacetjedničkami. Snahou bylo, aby tyto tři pluky měly v sestavě alespoň dvě letky přepadpvých stíhaček ( s RL) a jednu letku denní verze ( bez RL).
Je zajímavé, že čistě přepadové verze ( PF/PFM) stíhací jednotky frontového letectva téměř neprovozovaly. Výjimkou byl 9. slp, který v roce 1967 zavedl u jedné letky Migy-21PFM. Ty později vyměnil za MF-ky. Když potom u tohoto útvaru končil provoz bezlokátorových Migů-21F-13, zařadil do výzbroje letku verze "PF".
Hlavním zdrojem jsou mi bývalí piloti, technici a letovodi letectva ČSLA. Něco málo jsem čerpal v časopise L+K. Dalším zdrojem je kniha "Ocelový hřebec Mig-19 .....", brožurka "1. slp v Českých Budějovicích 1952 - 1994", kniha 11. letecká základna a několik dochovaných výtisků speciálního měsíčníku voj. letectva "Letectvo a PVO".
Když v r. 1984 probíhalo na našem území cvičení Štít 84, dostalo stíhací letectvo naší 7. a PVOS zajímavý úkol. Pro hodnostáře VS mělo nacvičit na letišti v Žatci hromadné opuštění letiště 72 letounů v co nejkratší době. Kromě 21 kusů Mig-23 se akce účastnily pouze Nigy-21, tedy 51 letoun jednoho typu. Žatecké letiště disponovalo tehdy čerstvě zrekonstruovanou betonovou VPD 2 600 x 60 metrů, ze které startovaly dvacetjedničky ve čtyřčlenných rojích oběma sméry Současně z travnatého pásu podél VPD vzlétalo jen v hlavním směru po dvojicích 10 Migů-21F-13. Ty byly i s posádkami zapůjčeny 9. slp ( 10 LA) jen pro tuto akci, protože tehdy již PVOS F-ky neměla a tato verze byla jednoznačně nejlehčí a tetdy pro trávu nejideálnější. Také pojížděcí dráhu využívaly letouny Mig-21PFM. Ty startovaly jednotlivě. Aby na úrovni čestné tribuny byly již nad její úrovní, obsahovaly jejich nádrže pouze 1 600 litrů paliva. Tuto letku letovodi přednostně naváděli na letiště určení. T. zv. startovou dráhu, vedoucí šikmo k hlavní VPD s délkou 1 800 m využívaly pouze Migy-23ML ( 12 kusů, zbytek zabezpečoval PO-SY na mateřském letišti), které toto hemžení vysoko přelétaly.
Celé divadlo trvalo asi 5 minut a 45 vteřin. Protože se jednotlivé roje na hlavní VPD rozjížděly proti sobě, nařídil tehdejší N MNO a náčelník letectva a PVO zvýšit bezpečnost posádek. Od té chvíle z VPD vždy vzlétla jedna letka z jednoho konce a poté z druhe strany další jednotka, pěkně kyvadlově. Výsledný čas se natáhl na 6 minut a 50 vteřin, ale bezpečnost se určitě zvýšila. Generalita VS byla i tak spokojena.
V rámci této akce probíhaly i drobnější úkoly. Některé letouny Mig-21 armády PVOS plnily úlohu protivníka a pro tento účel dostaly označení žlutými pruhy na trup a křídlo o šířce asi 1 metr v úrovni zadní části křídel a těsně před plovoucím stabilizátorem.
Také zde proběhl cvičný manévrový boj dvojice Migů-21MF - šedivky - proti dvojici nových Mig-23ML Boj probíhal na malých výškách v prostoru letiště Žatec. Dvacettrojky byly navedeny do zadní polosféry dvojice jedenadvacítek, což nebylo zrovna spravedlivé, ale piloti této dvojice nebyli žádní zelenáči a ML-kářům nedali šanci k použití kanonu. Pro účinný odpal střely R-60 se však našlo dost příležitostí. Po určité době provozování Migů-23ML však jejich piloti letoun i potřebnou taktiku zvládli a vymanévrování Migu-21MF jim nečinilo velké potíže.
Celé divadlo trvalo asi 5 minut a 45 vteřin. Protože se jednotlivé roje na hlavní VPD rozjížděly proti sobě, nařídil tehdejší N MNO a náčelník letectva a PVO zvýšit bezpečnost posádek. Od té chvíle z VPD vždy vzlétla jedna letka z jednoho konce a poté z druhe strany další jednotka, pěkně kyvadlově. Výsledný čas se natáhl na 6 minut a 50 vteřin, ale bezpečnost se určitě zvýšila. Generalita VS byla i tak spokojena.
V rámci této akce probíhaly i drobnější úkoly. Některé letouny Mig-21 armády PVOS plnily úlohu protivníka a pro tento účel dostaly označení žlutými pruhy na trup a křídlo o šířce asi 1 metr v úrovni zadní části křídel a těsně před plovoucím stabilizátorem.
Také zde proběhl cvičný manévrový boj dvojice Migů-21MF - šedivky - proti dvojici nových Mig-23ML Boj probíhal na malých výškách v prostoru letiště Žatec. Dvacettrojky byly navedeny do zadní polosféry dvojice jedenadvacítek, což nebylo zrovna spravedlivé, ale piloti této dvojice nebyli žádní zelenáči a ML-kářům nedali šanci k použití kanonu. Pro účinný odpal střely R-60 se však našlo dost příležitostí. Po určité době provozování Migů-23ML však jejich piloti letoun i potřebnou taktiku zvládli a vymanévrování Migu-21MF jim nečinilo velké potíže.