Celková situace v prostoru Chanie a zátoky Suda ráno a celý den 20. května 1941. Jižně od Chanie je prostor, kde byly vysazen úderný oddíl 1. roty nadporučíka Genze, o kterém hovoříme k „hodině X“ – k 6. hodin 15 minut.
Den útoku z III. dimenze – ze vzduchu – „Operaci Merkur“ začneme „všeobecnými událostmi“, které se staly na bojišti dne 20. května 1941 a k celkovému obrazu jsou tyto „ všeobecné události“ důležité. Pak se vrátíme k ránu 20. května 1941 a ty samé události si řekneme již z pohledu bojů v jednotlivých sektorech bojiště – u jednotlivých rot, praporů a pluků, ale také u některých jednotlivců a čet - a to po celý den 20. května 1941.
Tak tedy všeobecně.
V úterý dne 20. května 1941 zaútočilo ve dvou ranních útocích – v 5 hodin 30 minut a 7 hodin – celkem 430 bombardérů, s podporou 180 stíhaček z 4. letecké armády (generálplukovník Löhr, který byl zároveň velitelem celého útoku „Operace Merkur“), 8. leteckého sboru (generála von Richthofena), po kterém přiletělo celkem 493 dopravních letounů typu Ju 52/3, z nichž některé táhly 100 nákladních kluzáků DFS 230, ve kterém byli parašutisté a vzdušně-výsadkové jednotky 11. leteckého sboru generála Studenta – jako 1. vlna.
Po tomto prvním bombardování v 5 hodin 30 minut byla vysazena 1. rota ( nadporučík Genz) z I. praporu (major Koch) z PARAŠUTISTICKÉHO ÚDERNÉHO PLUKU (generálmajor Meindl). Tato 1. rota (bojová skupina 90 mužů v 9 nákladních kluzácích) měla vyřídit baterii flaku (protiletadlového dělostřelectva – PVO), umístěnou jižně od krétského hlavního města Chánie a udržet se tak dlouho, dokud nedorazí 3. parašutistický pluk (plukovník Heidrich) vysazený nad Chánií, nebo se pokusit probít k 2. rotě, svého I. praporu – všechny i ostatní boje na zemi si popíšeme samostatně později.
Vlastní seskok 1. vlny parašutistů, v 7 hodin 15 minut
(po tom druhém bombardování - před 7 hodinou ranní) dne 20. května 1941 probíhal takřka hladce
(Ju 52/3 - teta Ju - přilétávaly, k oklamání PVO Britů, v nízké výšce - takřka „ lízaly vlny“- s parašutisty 1. vlny k ostrovu Kréta dne 20. května 1941 ráno.
)( i když i s menšími ztrátami ve vzduchu) a největší pozitivum vůbec byly ztráty dopravních letadel Ju 52/3, které byly, oproti očekávané a postupně narůstající, později těžké, protiletadlové dělostřelecké palbě, poměrně nízké. Určitě lze říci nízké, když z téměř 500 nasazených Ju 52/3 v první vlně, se jich po vysazení 1. vlny - k základnám v Řecku nevrátilo jenom 7.
Ten 1 sestřelený letoun z celkových 7 Ju 52/3 sestřelených britskou PVO z 1. vlny nad Krétou.
Samotné parašutisty však již ve vzduchu, ale především pak při dopadu na zem, čekala velice silná obranná palba z maskovaných postavení obránců.
Generál Freyberg velitel obrany Kréty na svém velitelském stanovišti.
Britská ucelená a kompaktní obrana k 20. květnu v okolí Galatas, která odolávala všem útokům a to až do 24.května 1941.
Celková situace jihozápadně od hlavního města Kréty – Chánie - v okolí Galatas dne 20. května 1941.
Některé roty parašutistického vojska seskočily v důsledku divoké protiletadlové palby ve velkém rozptylu, utrpěly tak vysoké ztráty, že byly jen stěží schopné hned začít plnit zadané úkoly. A právě tak se stalo, že se jim nepodařilo zmocnit se velice důležité kóty 107 u letiště Maleme, kterou bránili Novozélanďané.
Stejně tak výsadkové oddíly v nákladních kluzácích měly při seskoku ve skalnaté krajině a následkem silné palby Britů mnohem těžší ztráty, než Němci předpokládali. A tak místo, aby mohli splnit rozkaz – zajistit prostor přistání! – byli Němci hned v počátku zatlačeni do obrany (celé si to rozebereme detailně za chvíli).
Stále ještě všeobecně:
V tu samou dobu seskoku a prvních bojů čekaly na řeckých letištích další pluky a prapory výsadkářů, aby seskočily jako 2. vlna - odpoledne – zatím dle plánu - ve 13 hodin toho dne 20. května 1941.
Ale.
Dopravní letadla Ju 52/3 z té 1. vlny, přiletěla na odrazová letiště v Řecku se zpožděním…
Musela znovu pracně natankovat ze sudů, což mechanikům zabralo mnoho času.
Ještě než se vůbec přiblížila 13. hodina, bylo jasné, že přikázaný čas startu – oněch 13 hodin – není možno vůbec dodržet.
Velení nemohlo okamžitě předisponovat jednotky 2. vlny z toho důvodu, že britští agenti přeřezali všechny telefonní kabely mezi dopravními svazy a 11. leteckým sborem. Z těchto důvodů pak nebylo možné ani přeložit na odpoledne připravované bombardovací nálety, které měly zajistit přistávání 2. vlny.
Bylo přesně 15 hodin 15 minut, když na Krétě zaútočily podle plánu bombardovací letouny 8. leteckého sboru v prostoru Rethymnonu a Heraklionu. Jenomže to byl nálet „na nic“. Nic za ním nenásledovalo. Totiž na řeckých letištích teprve rolovaly na start první dopravní letouny Ju 52/3 ze 2. vlny.
To ještě vznikl další problém. Z vysušené půdy, v okolí řeckých letišť se zvedla odpoledním startem velkého množství letounů, vířivým pohybem všech vrtulí, ohromná množství prachu, která znemožnila semknutý tvar většího svazu. Nemohlo dojít k semknutí eskadry dopravních letounů ve vzduchu. Letadla byla tak nucena přilétávat na místo seskoku jednotlivě a ještě se značným zpožděním.
V Athénách, na velitelství 11. leteckého sboru ještě generál Student ani odpoledne netušil (spojení), co se ve skutečnosti na Krétě děje. Ono totiž nefungovalo ani radiové spojení mezi na Krétu seslanou skupinou – Západ – West – u Maleme, ani skupinou Střed – Mitte (vysazenou u Chánie a přístavu Suda) a 11. leteckým sborem.
Proč?
No prostě proto, že jediné výkonné 80ti a 200 wattové vysílače ležely zničené v řečišti Tavronitis po nárazu nákladního kluzáku na zem.
V Athénách tak nevěděl štáb ani velitel 11. leteckého sboru, že útok na letiště Maleme selhal. Že některé jednotky jsou zdecimovány a že velitel 7. letecké divize (parašutistické divize) generálporučík Süssmann se zřítil se svým dopravním kluzákem nad ostrovem Aigína a zahynul.
Zároveň generál letectva Student nevěděl, že generál Meindl – velitel PARAŠUTISTICKÉHO ÚDERNÉHO PLUKU, zároveň šéf útočné skupiny West u Maleme je těžce raněn a že jeho obě skupiny jsou vystaveny prudké palbě bránících se a protiútoky provádějících jednotek Britů ( Novozélanďané a Australané).
Také parašutisty ze 2. vlny očekával odpoledne na Krétě velmi dobře připravený protivník v obraně.
Chybně a s velkým rozptylem vysazené roty 2. vlny u Rethymnonu a Heraklionu byly rozstříleny náhle se objevujícími britskými tanky, a to ještě dřív než se vyprostili z padáků. Stejně tak se nezdařil ani útok na letiště Rethymnon a Heraklion.
Všechny zprávy o těchto nezdarech a chaosu na Krétě, dne 20. května 1941, se štáb 11. leteckého sboru dozvěděl večer a v noci.
Generál Student pak v nočních hodinách na 21. květen 1941 rozhodl, že musí nasadit co nejrychleji všechny síly, které jsou ještě k dispozici, aby dobyl to nejdůležitější letiště – letiště v Maleme.
Pojďme nyní na zem, na ostrov Krétu – a řekněme si co se to událo od rána do večera dne 20. května 1941 na Krétě – od Západu – Maleme – přes Střed Chánii a přístav Suda – směrem na Východ – na Rethymnonu a Heraklionu?
Aby byla zlikvidována PVO na Krétě, která byla, dle zjištění německého průzkumu, nejsilnější u hlavního města Chánie, obdržela 1. rota ( nadporučík Genz) z I. praporu (major Koch) z PARAŠUTISTICKÉHO ÚDERNÉHO PLUKU (generálmajor Meindl) rozkaz . Tato 1. rota (bojová skupina 90 mužů v 9 nákladních kluzácích) měla dle tohoto rozkazu vyřídit baterii flaku (protiletadlového dělostřelectva – PVO), umístěnou jižně od krétského hlavního města Chánie ( viz mapu v záhlaví Č 10.) a udržet se tak dlouho, dokud nedorazí 3. parašutistický pluk (plukovník Heidrich) vysazený nad Chánií, nebo se pokusit probít k 2. rotě, svého I. praporu – jak jsme si řekli již v začátku tohoto článku.
Ještě večer dne 19. května 1941 si vojáky tohoto úderného uskupení svolal velitel 1. roty a velitel útoku tohoto předsunutého úderného uskupení - nadporučík Genz – který upřesnil úkoly.
Poručík Toschko, velitel 1. čety, který se zúčastnil už prvních akcí v Holandsku a vypracoval se z rotmistra na důstojníka, dostal rozkaz, že se svou četou přistane přímo před palebným postavením protiletadlové baterie a umlčí její obsluhu.
Velitel 2. čety poručík Mirembach dostal úkol přistát v místě, kde se z hlavní silnice odbočuje na cestu na jih, tady zlikvidovat pozice obránců, které tam zjistila výzvědná letadla. Potom měla 2. četa provést zajištění v severním směru proti případným útokům britské pěchoty, které se tady očekávaly z krétského hlavního města Chánie.
Velitelská četa poručíka Kempkeho měla zůstat spolu s velitelstvím 1. roty, těžkým minometem a těžkým kulometem, po vysazení ze 3 nákladních kluzáků DFS 230 pod velením velitele roty a přistát na okraji olivového háje, který ležel jižně od protiletadlové baterie Britů. Velitelská četa měla zlikvidovat všechna nepřátelská postavení, která by byla zjištěna v olivovém háji. Měla také zlikvidovat všechny Angličany, kteří by přicházeli protiletadlové baterii na pomoc.
Bylo ráno dne 20. května 1941 a od východu se začalo objevovat slunce, když na letišti Tanagra v Řecku, odkud startovala tato zvláštní Genzova úderná rota (90 mužů v 9 kluzácích), začali piloti tažných Ju 52/3, ke kterým byly připojeny kluzáky DFS 230, zahřívat motory.
Do kluzáků nastupovali členové zvláštního komanda 1. roty a vše probíhalo s přesností mnohokrát nacvičovaných úkonů. Pak zesílil burácivý hluk motorů a první letadla Ju 52/3 po chvíli vytáhla do vzduchu své kluzáky a nabrala směr Kréta.
