Radiostanice a spojení v Pacifiku (2)
Kmitočtový rozsah radiostanice vymezuje nejnižší a nejvyšší pracovní kmitočet, na kterém je schopná pracovat. Kmitočet se dnes uvádí takřka výhradně v jednotkách Hz, což je počet úplných kmitů nosné vlny za jednu sekundu. V době, o které pojednává tato kniha, se spíše používal pojem vlnová délka, což je vzdálenost, kterou urazí jeden úplný kmit nosné vlny. Vzájemný přepočet je jednoduchý a vychází z konstantní rychlosti světla, která činí přibližně 300 000 km/s. Například vlnová délka 100 m je ekvivalentní kmitočtu 3 MHz a kmitočtu 15MHz odpovídá vlnová délka 20 metrů. Místo jednotky Hz se tehdy používala jednotka cykl (zkráceně „c“), například kmitočet 15 MHz se tedy uváděl jako 15 Mc.
Základní rozdělení kmitočtů, na kterých zpravidla pracovala tehdejší rádiová zařízení, vypadá zhruba takto:
Kmitočet vlnová délka označení angl. zkratka
- 30kHz – 300kHz 10 km – 1 km dlouhé vlny (DV) LF
- 300kHz – 3 MHz 1 km – 100 m střední vlny (SV) MF
- 3MHz – 30MHz 100 m – 10 m krátké vlny (KV) HF
- 30MHz – 300MHz 10 m – 1 m velmi krátké vlny (VKV) VHF
- 300MHz – 3GHz 1 m – 10 cm ultrakrátké vlny (UKV) UHF
S vlnovou délkou úzce souvisí mechanické provedení antény. Platilo a stále platí, že aby anténa měla co nejvyšší účinnost – tedy schopnost vyzářit co nejvíce energie a tím dosáhnout co možná největšího dosahu radiostanice, musí být její fyzická délka v určitém poměru k vyzařované délce vlny, tedy v poměru, který zajistí její tzv. rezonanci. Základní rezonanční anténa má délku lambda/2, neboli polovinu délky vyzařované vlny. To lze snadno realizovat na vyšších kmitočtech nebo u pozemních stanic, u vln dlouhých a středních to vedlo k rozsáhlým anténním systémům, zavěšených na lodních stožárech, přičemž ani takto nebylo možno dosáhnout plné rezonanční délky. Zde se musela použít další technická řešení, které ale měla vždy za následek snížení účinnosti takovéto antény a tím i dosahu radiostanice.
Další podstatnou vlastností každé antény je její vyzařovací diagram. Ideální anténa vyzařuje do každého směru stejně, v praxi je to poněkud složitější. Reálný vyzařovací diagram je dán konstrukcí antény a její výškou nad zemí. Výše uvedená dipólová anténa lambda/2 má tím menší úhel vyzařování, čím výše je umístěná. To má velký vliv na délku dosažitelného spojení, viz dále.
Nedílnou součástí radiostanice je i napájecí zdroj. Zde je třeba připomenout, že úplně každé elektronické zařízení je tak spolehlivé, jak spolehlivý je jeho napájecí zdroj. Čím má radiostanice vyšší výkon a tím i dosah, tím má zároveň větší příkon. U stacionárních – pobřežních stanic se výkon pohyboval řádově v desítkách kW, u ruční radiostanice SCR-536 byl necelých 0,5W.
Tehdejší radiostanice používaly výhradně elektronky, které mají oproti dnes používaným polovodičům menší účinnost a k provozu vyžadují vyšší napětí. Toto napětí se získává z elektromechanických měničů, zpravidla vibračních (pro menší výkony) anebo rotačních, obojí má ale také malou účinnost. Z toho všeho vyplývala velká spotřeba elektrické energie pro provoz tehdejších radiostanice. U stacionárních stanic, umístěných na pobřeží anebo lodních či leteckých stanic to problém nebyl, u radiostanic přenosných ale ano a dosti zásadní. Pěší jednotka, operující v džungli, se nemohla spolehnout na to, že narazí na síťovou zásuvku, kde si dobije akumulátory. Napájení větších pěchotních radiostanic se proto řešilo ručním generátorem, což vypadalo například takto:
- Obrazek 2.png (34.95 KiB) Zobrazeno 1749 x
Jedná se o radiostanici BC-474. Na sedátku trojnožky seděl muž, který točil pákami a tím poháněl generátor pro napájení radiostanice. Všechno je to v porovnání s dneškem velké, těžké a neohrabané. V lepším případě byly tyto radiostanice transportovany džípem, v tom horším na zádech mužstva, které se probíjel džunglí. Malé radiostanice, například SCR-536, byly zpravidla napájené akumulátory, takže se s vysíláním muselo šetřit. Při běžném provozu vydržela baterie této radiostanice zhruba 1 den.
Zdroje:
Žalud Václav – Vysokofrekvenční přijímací technika, SNTL 1986
Švanda Michal – Slunce, AVENTINUM 2012, ISBN 978-80-7442-024-5
Procházka Miroslav – Antény, encyklopedická příručka, BEN 2000, ISBN 80-86056-59-7
Časopis - Amaradio Electus 2001
https://www.usni.org
https://www.radioblvd.com/wwii_communic ... _part1.htm
www.aldebaran.cz/
https://www.navy-radio.com/xmtrs/ww2/teb/teb-26-01.JPG
https://www.navy-radio.com/xmtrs/ww2/tb ... b35-01.jpg
https://hackaday.com/2019/12/12/wwii-ai ... f-history/
https://en.wikipedia.org/wiki/SCR-284#/ ... ration.png
https://en.wikipedia.org/wiki/SCR-300#/ ... Scr300.png
https://en.wikipedia.org/wiki/SCR-536#/ ... SCR536.png
https://ussslater.org/radio-room
https://edu.techmania.cz/cs/encyklopedi ... diove-vlny
http://geologie.vsb.cz/jelinek/tc-atmosfera.htm