Díl I.
Část 1.
Sledujme pozorně toto pojednání o Dněpru a Ukrajině, neboť nám napoví jak vypadala devastace a skoro úplné zničení Evropské části Sovětského svazu. Právě vzhledem ke zničení Evropské části SSSR a strašným ztrátám na lidech, si uvědomíme, že SSSR trvalo nejméně 20 let než mohla konkurovat i vojensky kapitalistickému světu. A to přesto, že všechny priority SSSR těch 20 let šly do vojenství. Ale pojďme k tomu co říká historie.
Dněpr je úžasná řeka. Je to po Volze a Dunaji třetí největší veletok Evropy. Zároveň je druhou největší řekou v Evropském Rusku. Od svého pramene na Valdajských výšinách až po Azovské moře na jihu do kterého se vlévá, měří 2 283 km. V některých místech je 12 metrů hluboká a někde i 3,5 km široká. Na jeho březích jsou sídla, která sehrála svou roli v dějinách Ruska a Ukrajiny. Za všechny jmenujme Kyjev.
Stejně jako většina ruských řek je i západní břeh Dněpru strmý a tím je naprosto ideální pro obranu.
Je tedy pochopitelné, že byl v roce 1943 velkou nadějí generálního štábu německé armády. Na této přirozené přírodní bariéře bylo možno vybudovat velice silnou obranu, tedy „Východní val“. O takovéto silné obraně snili všichni generálové německé armády od porážky u Kurska.
Zde si měli Němci počkat na Rudou armádu. Zde ji měli vyčerpat. Zde ji mohli připravit odvetu za Kursk a Stalingrad.
To by však nesměli mít ve velení Adolfa Hitlera. Ten přece stále uznával jedinou strategii: „Udržet všechno dobyté za každou cenu.“ V jeho očích ústup v rámci operačního boje na zdrženou byl smrtelný hřích.
Stále a stále zakazoval budování bunkrů a zákopů na západním břehu Dněpru. On totiž tvrdil: „Když budou mí generálové a vojska vědět, že je za nimi vybudována linie opevnění, bude je to svádět k útěku.“
Proto vlastně až v polovině srpna 1943 povolil s těžkým srdcem (to již Sověti svými ofenzívami upalovali k Dněpru) budování „Východního valu“ na Dněpru a Desně.
Jo povolil! Ale neuvolnil žádné síly.
Teprve uprostřed září, když již nebylo možno skoro rozjetou sovětskou armádu zastavit, chtěl dohonit to co promeškal.
Jestli se mu to nepodaří, zastavit rudou záplavu, co potom? Bude ztracený Krym! Pryč bude Ukrajina! K rumunské hranici jen co by kamenem dohodil!
Je patrné, že na Dněpru závisí výsledek války na východě.
Stalin to věděl. Věděl, že mohutný tok Dněpru může být po opevnění pro Němce poslední velkou bariérou. Ta by jim hlídala zdroje válečného hospodářství na Ukrajině a v Rumunsku.
Pokud má Wehrmacht a Hitler úrodné oblasti západně od Dněpru, má obilnou komoru Ruska.
Má dost chleba, mléka, vajec a masa. Ale tam neleží jen úrodná pole. Pod černozemí je i mohutné množství nerostných surovin.
Krivoj Rog – ukrajinské železo. Záporoží a Nikopol – rudy manganu a barevných kovů (měď a nikl). To je pro zbrojní průmysl alfa a omega. Německo z těchto zdrojů krylo 30 % spotřeby.
Stejně tak 3,5 km široký Dněpr je i ideálním protitankovým příkopem proti záplavě ruských tanků. Kryje pokračování do Rumunska. V Rumunsku tenkrát, v roce 1943, po ruských naftových polích jsou nejvýznamnější naftová pole pro německý průmysl. Rumunská těžba nafty tehdy kryje polovinu celkové německé potřeby minerálních olejů. A bez toho nebudou jezdit auta a tanky. Nebudou létat letadla. A válka bude ztracena.
Je patrné, že Dněpr je osudovou řekou války. Pokud ho Němci udrží bude ještě říše vojensky a hospodářsky akceschopná.
Toto co zde popisuji tvrdí východní i západní historici. Uvedu zde, že tento popis je i v úředním sovětském historickém díle „Dějiny velké vlastenecké války“, 3. díl.
Tuto pravdu Hitler zná, ale velmi dlouho se jí uzavírá. Manstein ho již jak jsme psali upozorňoval na Dněpr a důsledky pozdního ústupu od srpna 1943. Hitler však stále odpovídal, že chce ubránit Doněckou oblast a i nechat Rudou armádu vykrvácet před Dněprem.
Opět se přepočítal. Obojí nelze!
Stalin význam Dněpru a Doněcka pro Němce také velmi dobře znal a s těžkým srdcem očekával, že se Němcům podaří včasný ústup za Dněpr. Neustále své generály a maršály popoháněl: „Musíme ke Dněpru! Poražte skupinu armád Jih!“
Plán Stavky pro léto a podzim 1943 byl jednoznačně postaven na myšlence rozbít jižní křídlo německého východního vojska a překročit Dněpr z chodu. Této myšlence jak dokládají i články a statě historiků sovětské válečné historie podřídil vše.
U jižních sovětských svazků koncentrovala Stavka 40 % všech střeleckých divizí a 84 % tankových svazků. V mohutném těžišti zde na jihu měli Sověti šestinásobnou převahu v lidech i v technice. Připravovala se zde na jižním křídle východní fronty jedna z nejmohutnějších sovětských útočných operací ww2. Do boje bylo připraveno vše. Armáda, zbraně, partyzáni, špionáž i propaganda.
Dněpr se stal pro celý SSSR symbolem nejdůležitějšího vítězství pro podzim a zimu 1943.
Dněpr 8. a 10. 43.
