McDonnell F-101 Voodoo

Letouny všech typů a použití
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

McDonnell F-101 Voodoo

Příspěvek od redboy »

McDonnell F-101 Voodoo
Obrázek

Doprovodné stíhací letouny, přežitek?

Tak nám skončila válka. Tedy ta druhá světová a blíží se nová, studená. Letectvo armády Spojených států (USAAF) se rozděluje na jednotlivá velitelství a mezi nimi Strategic Air Command (SAC), velitelství, jenž dostalo do vínku strategické operace, to znamená primárně strategické bombardování a jako jediná složka má ve výzbroji jaderné zbraně. K rozdělení došlo 21.března 1946. Do složek SAC spadají i stíhací letouny a to v kategorii doprovodných stíhacích letounů, jenž mají zajišťovat ochranu bombardovacích letounů nad územím protivníka. V této kategorii ale moc veselo není. Jedná se o letouny P-51 Mustang.
V podstatě hned se vznikem SAC vzniká zadání na nový doprovodný stíhací letoun a právě SAC je zadavatelem a budoucím uživatelem. V zadání bylo použít pohon proudovými motory, což bylo nedůvěrou ke kombinovanému pohonu turbovrtulovému a proudovému u letounu Consolidated Vultee XP-81. V důsledku vyhlášení konkursu byly vybránypostupně tři letouny. Lockheed XP-90, což byl rozvoj původního P-80 Shooting Star, a mnohem později Nord American YF-93, což je v podstatě F-86C Sabre, a konečně nová konstrukce, McDonnell XP-88. A právě tento letoun budeme sledovat a zkusíme si popsat jeho rozhodně ne jednoduchou cestu, která končí o více jak čtyřicet let později.

ObrázekObrázekObrázek
Hybridní XP-81, vedle konkurenti XP-88: Lockheed XP-90 a Nord American YF-93 (ten ale až později)

Projekt P-88 započal v květnu 1946 a vycházel z požadavku doby. Požadován byl bojový dolet 1450km. V tomto období kdy byla vyhlášena tzv. Trumanova doktrína, Sovětský svaz už byl považován za potencionálního protivníka a z toho vycházely požadavky SAC. Dolet zmíněných 1450km měl umožnit doprovod bombardovacího letounu do oblasti Moskvy při startu z Turecka, Polska případně Československa, s kterým se v té době počítalo. Protivníky se daly předpokládat pístové a první proudové letouny letectva Sovětského svazu, pro něž by byl F-88 nepřekonatelným protivníkem. Rychlost byla požadována v oblasti 1000-1050km/h. O pohon se měly starat motory Westinghouse XJ34-WE-13 které měly ve své sériové podobě dosahovat výkon 13,35kN. Motory mají být na bocích trupu, v centrovánu, s nasávacími otvory v kořeni křídla. Šípové křídlo mělo úhel 35°.

ObrázekObrázek
První prototyp XF-88 a vedle po přestavbě na XF-88B s turbovrtulovým motorem

20.června 1946 byly USAAF objednány dva prototypy letounu a jediným konkurentem zůstal v té době XP-90. Plán byl výroba 239 sériových strojů. 18.září 1947 vzniká United States Air Force (USAF) jako nástupce USAAF a letectvo se tak stalo samostatnou, plnohodnotnou složkou armády Spojených států a necelý rok poté, v červenci 1948 v souvislosti se změnou značení dostává program označení XF-88. Mezitím, na jaře roku 1948 byla zahájena stavba prvního prototypu a jeho slavnostní roll-out proběhl 11.srpna 1948. Jenže přesně v té době se nad projektem stahovaly temné mraky. Důvodem byly změny v Evropě. Polsko, Československo, Maďarsko definitivně vypadly z možných oblastí dislokace vzhledem k politickému vývoji v nich, nejasný byl osud Řecka a jediní přímí sousedé Sovětského svazu tak zůstaly Turecko a Irán.
20.října 1948 se staly dvě věci. Jednak byl na Edwards AFB zalétnut první prototyp XF-88 a jednak bylo rozhodnuto o zrušení projektu doprovodného stíhače z důvodů změn koncepce nasazení letectva. V prosinci bylo oficiálně oznámeno, že projekt končí, ale oba prototypy měly být zalétnuty a měly proběhnout zkoušky. Bylo škoda „zahodit“ moderní a výkonný letoun s možností dalšího rozvoje. Jednalo se o letoun o vzletové hmotnosti 10477kg, rozpětí 12,1m, délce 16,5m a s výzbrojí 6x 20mm kanonů Pontiac M39.
Druhý prototyp byl zalétnut 26.dubna 1949 pod označením XF-88A. Prototyp byl poháněn dvěma motory Westinghouse J34-WE-22 o tahu 18,25kN, což byl důsledek malého výkonu původní verze motorů. Rychlost byla 1130km/h a motory nyní díky své větší délce vyčuhovaly daleko za odtokovou hranu křídla.
V srpnu 1949 objednalo USAF přestavbu prvního prototypu na verzi XF-88B. Důvod změny označení byl více než důvodný. Změna byla zásadní, v přední části trupu byl místo palivových nádrží umístněn třetí motor. Tím byl turbovrtulový Allison XT-38 o výkonu 1850kW. Na letounu proběhla řada testů v souvislosti použití vrtule pro vysoké rychlost a řízení kombinovaného pohonu. Později, po skončení zkoušek, v roce 1958 byly oba prototypy rozebrány.


Doprovod bombardérů znovu na scéně, a znovu ne.

Přišel rok 1950 a s ním první velká konfrontace, Korejská válka. V jejím průběhu se na scéně objevuje překvapení, s kterým USAF jaksi nepočítalo. V Sovětském svazu pokračoval vývoj rychleji, jak se předpokládalo a v Koreji se bombardovací pístové B-29 setkávají se Sovětskými MiGy-15 a výsledek není dobrý. Právě tyto stroje sou příčinou ztrát, které sou nepřijatelné a jediný letoun, který se mu stal důstojným protivníkem, byl F-86 Sabre. Na začátku roku 1951 se tedy vývoj vrací zpět a nutnost doprovodu bombardovacích letounů nad cíle se znovu stává aktuální. K XF-88A, XF-90 se přidává Nord American YF-93 a znovu se vybírá. Ne dlouho, jelikož v srpnu téhož roku je jako vítěz vybrán XF-88A, který má v sériovém provedení mít motory Westinghouse J46-WE-2 s přídavným spalováním a tahem 26,34kN a ve výzbroji 4x M-39. V průběhu zkoušek je testována i možnost nesení dvou pum po 454kg a šesti raket HVAR 127mm, ale to není hlavní směr.

Tým konstruktérů McDonnell, který vedl Edward M. Flesh ale měl ještě vyšší možnosti. Vývoj motorů šel velmi rychle dopředu a byly k dispozici motory Allison J71, ale za nějaký čas ještě výkonnější Pratt & Whitney J57-PW-13 o tahu 45,13kN a s přídavným spalováním 66,73kN. To dávalo letounu zcela nové výkony. Maximální rychlost měla dosáhnout M=1,5 a na drak byl požadavek výdrže přetížení 7,33G, což byly výkony, které měly deklasovat letoun MiG-15 a vytvořit dostatečnou ochranu pro doprovázené bombardéry. Letoun dostal nové ocasní plochy v konfiguraci T a objem palivových nádrží 8862 litrů paliva. V říjnu 1952 se objevuje nové označení letounu a to F-101A. Tím už začínáme mluvit o letounu novém, pro nás zajímavém, ale na XF-88 přímo navazujícím. 21.července 1952 USAF provedlo inspekci makety letounu a po provedení drobných změn bylo v květnu 1953 objednáno 29 sériových doprovodných stíhacích letounů F-101A. Jenže zase sou tu mnou zmiňované mraky a odpůrcem letadle se stal nikdo menší jak velitel SAC, generál Curtis Emerson LeMay, který se od doprovodného stíhače odvrátil. Důvodem bylo problematické nasazení. V roce 1952 mohly letouny v Evropě operovat jen z Velké Británie a Turecka. Je to doba, kdy ještě neexistuje Varšavská smlouva, NSR není členem NATO, situace není jasná v Itálii a v Řecku, Francie neumožňuje přítomnost jaderných zbraní na svém území. Dolet umožňoval doprovod jen na hranici Polska a Sovětského svazu, v lepším případě nad západní Ukrajinu. Z tohoto důvodu byly výkony nedostatečné.
Prototyp letounu se nestavěl, jelikož podobnost s XF-88A byla velká a prvním strojem byl první předsériový F-101A. První stroj neměl ještě výzbroj a výstroj, ale postupně byl doplněn. Výzbroj stroje tvořili čtyři kanony M39 se zásobou 375 nábojů na hlaveň a bylo možné zavěsit tři IČ naváděné ŘS GAR-4 Falcon a pod křídla bylo možno zavěsit 12 neřízených střel HVAR. Palivová soustava byla doplněma o systém tankování za letu (systém se stabilizovanou hadicí pro KB-29) a možnost zavěsit pod trup tři přídavné palivové nádrže. Avionika letounu měl být bojový komplex J-6 s radiolokátorem APS-54.

Obrázek

29.září 1954 byl zalétnut první F-101A na Edwards a hned za prvního letu dosáhl rychlosti M=1,07. Je až k nevíře, že se ale situace opakuje a SAC znovu ohlásila, že o doprovodný letoun ztrácí zájem. Ovšem pro nechtěné dítě se najde práce. Hlavní odpůrce projektu gen. LeMay projektu hází záchranné lano v podobě letounu útočného, a i když byl tedy F-101A, teď už s bojovým jménem Voodoo zalétám jako stíhač, je mu souzeno být nosičem jaderné výzbroje jako letoun bombardovací.
Naposledy upravil(a) redboy dne 18/10/2007, 06:43, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

S pumou pod trupem.

V průběhu zkoušek se objevily potíže a nesouvisely jen s tím, co byl vývoj letounu. Zkoušky ukázaly značně nepříjemnou vlastnost, náchylnost motorů k pumpáži. Nové nasávací otvory vzduchu k motorům si vyžádaly dost práce a i když nepatrně zhoršily výkon, problém byl vyřešen. Dobře, jeden, ale objevil se ne menší problém. V letech při vysokém úhlu náběhu, specielně při přistání měl letoun tendenci ztratit účinnost VOP a následovalo přetažení úhlu náběhu a…. Právě při tomto jevu zahynul Lonnie R. Moore, eso z Koreje. Problém si vyžádal dlouhou dobu a nakonec byl úhel náběhu rapidně omezen spolu s automatickým systémem, který řídící páku potlačil, pokud se přiblížily kritické parametry letu.
Letoun se měl stát bombardovacím, výzbroj čtyř kanonů zůstala, ale pod trup měla být zavěšena jediná jaderná puma. Původně Mk.7 o ráži do 60kt a Mk.28EX o ráži až 1,1Mt a později B-43 o megatuně. Z toho důvodu byl systém J-6 nahrazen MA-7 vybavený počítačem M-1 a systémem odhozu T145. Systém umožňoval odhoz pumy při letu na malých výškách LABS. Odhoz pak probíhal při letu v rychlosti 560 uzlů, kdy letoun pilot vytáhl do stoupavého letu na úhlu 45° a ve výšce cca 4000m následoval automatický odhoz pumy, ta pak pokračovala po balistické dráze až do výšky cca 7600m a před dopadem dala nosiči čas na opuštění ohroženého prostoru. Přesnost dopadu pak dosahovala okolo 600-900m, což bylo příliš a později byl použit systém LADD a pumy vybavené padákem, což zvyšovalo přesnost na cca 100m. Radiolokátor byl upraven pro vyhledávání kontrastních pozemních cílů. Z počátku byl nedostatečný systém navigace, který sestával pouze z dopplerovského měřiče ulétnuté vzdálenosti, což způsobovalo zatížení pilota, který měl i tak dost práce. V průběhu 60tých letech byl navigace vyřešena systémem TACAN, který byl umístněn na místo jednoho z kanonů. S konvenční výzbrojí se nepočítalo.
Problém by s doletem. Ten byl v režimu Lo-Hi-Lo 1650-1680km, což i s tankováním za letu nad Dánskem neumožňovalo dolet nad Moskvu, nýbrž pouze nad západní Ukrajinu, Bělorusko, Pobaltí.
Další věcí byl nedostatečná pevnost draku ne 7,33G, ale jen 6,33. Přesto bylo prvních 77 strojů objednáno tak jak byly, pod označením F-101A Voodoo a teprve další byly vyrobeny s pevnějším drakem, i když o 227kg těžším. Tyto stroje z roku 1957 pak nesly označení F-101C Voodoo , i když se jinak od Ačka nelišily.

ObrázekObrázek
F-101C a vedle F-101A s pumou Mk.7 pod trupem

První jednotkou s výzbrojí F-101A bylo 27. křídlo, 27th Strategic Fighter Wing (SFW) na Bergstrom AFB v Texasu, který měl ve stavu čtyři letky (481., 522., 523. a 524. Squadron). Tam letouny nahradily F-84F Thunderstreak a bylo to v květnu 1957, ovšem od 1.července křídlo bylo přeřazeno do Tactical Air Command (TAC) a jeho označení změněno na 27th Fighter-Bomber Wing (FBW) a TAC je další složkou letectva s jadernými zbraněmi. 21.srpna byl zalétnut první F-101C a sériové kusy doplnily ztráty a zbývající letky 27. Křídla. Celkem bylo vyrobeno 77 strojů F-101A a 143 F-101C, u 27. Křídla sloužilo celkem 127 strojů F-101 a zbývající F-101C bylo přestavěny na průzkumné RF-101C a pro testy.
Letouny 27. Křídla se brzy dostaly do zahraničí, 18 letounů 522. FBS bylo posláno v létě 1958 na Okinawu kam na Kadena AFB dorazilo 13 strojů a sloužily jako odstrašující síla proti Číně jako ochrana Tajwanu. Letouny prováděly cvičné lety, včetně letů na velmi malých výškách a z důvodů zvýšení sebeobrany byl na nich zkoušeny PLŘS AIM-9B Sidewinder, které si letka „půjčila“ od USN. První odpálení AIM-9B proběhlo 15.listopadu 1958. V prosinci se ale všechny stroje vrátily domů.
Na podzim 1958 bylo také rozhodnuto letouny poslat do Evropy, čili tam kam byly určeny. U 27. FBW prošli výcvikem piloti 81st Tactical Fighter Wing a na přelomu let 1958, 59 byly všechny zbývající F-101A/C předány včetně části personálu (31 pilotů) k 81.TFW do Velké Británie. Tam tvořily výzbroj tří letek, 78.TFS na základně Woodbridge a 91.TFS a 92.TFS na Benwaters. 27.křídlo bylo přezbrojeno letouny F-100D Super Sabre.

V Evropě probíhal na letounech intenzivní výcvik, včetně letů na výškách 15-20m!! Tyto lety byly extrémně náročné na pilotáž. Výcvik ale probíhal i po jiné linii. Lety na nízkých výškách výrazně snižovaly dolet stroje a údery na území Sovětského svazu by skončily jako jednosměrné lety. Byl proto kladen důraz na výcvik přežití, orientace, kondice, tak aby se pilot mohl vrátit v případě, že nedolétne za linie. Upřímně, představa, že se pilot dostává přes Evropu ve vrcholu nukleární války…

Obrázek
Přestavěné Céčko, RF-101H

V roce 1966 bylo 81.TFW přezbrojeno na F-4C Phantom s podstatě stejnými cíly, ovšem na menší hloubce. Zbývající F-101A/C byly předány ANG a přestavěny na průzkumné stroje. Takto vznikly RF-101G/H a ty sloužily u 154th Tactical Reconnaissance Squadron u Arkansas ANG a u 165th TRS Kentucky ANG. Celkem stroje F-101A/C u 81.TFW nalétaly více jak 150000 hodin a ztraceno bylo 20 strojů, bohužel často i s pilotem.


Průzkum a boj.

Od počátku projektu XP-88 se počítalo s průzkumnou variantou. V 50tých letech používané RF-84F neměly s nárůstem výkonu stíhacích letounů už moc šancí a drak letounu F-101 tvořil ideální platformu pro průzkumný stroj. 11.listopadu 1953 bylo rozhodnuto o stavbě dvou letounů průzkumné variantě z řady předsériových strojů. Firma McDonnel navrhoval použít variantu která by v bojových podmínkách umožňovala rychlé přehození přídě z bojové na průzkumnou variantu, ale 13.ledna komise USAF toto zamítla s byla požadována čistě průzkumná varianta. Ta v přídi nesla fotoaparáty Farchild KA-1 a KA-2. V nose letounu byl KA-2 s objektivem 304,8mm, za ní byly tři KA-2 s objektivy 152,4mm, dva uložené šikmo a jeden svisle. Za nimi pak dva KA-1 pro použití ve velkých výškách s objektivy 914,4mm pro pořízení stereofotografií. Trojici KA-2 bylo možné vyměnit za trojici K-46 pro noční fotografii spolupracující s výmetnicí osvětlovacích nábojů. Zadní dvojici bylo možné vyměnit za panoramatický KA-18. Pilot letounu měl možnost vidět obraz trojice KA-2. Letoun nenesl žádnou výzbroj. Konstrukční zajímavostí je, že letoun byl vybaven dvojitým zařízením pro tankování za letu, jednak princip stabilizované hadice (KB-29, KB-50) i systém pevného ráhna (KC-97, KC-135). Na podtrupových závěsech mohly být zavěšeny dvě přídavné palivové nádrže.

ObrázekObrázekObrázek
Průzkumná Voodoo, RF-101C a jeho údržba a pilotní prostor

První YRF-101A byl dokončený v květnu 1955 a zalétnut byl 30.června. Zkoušky šli rychle, navazujíc na F-101A. Celkem bylo postaveno 35 sériových RF-101A a poté výroba přešla na RF-101C (první zalétán 12.července 1957). Jde o stroje postavené na draku F-101C, jinak se neliší. Celkem bylo postaveno 70 RF-101C a 96 přestavěných původních F-101C, což dává dohromady 201 letounů průzkumné varianty RF-101A/C. Jde tedy o početnější variantu jak F-101A/C.
První RF-101A se dostaly do stavu 363rd Tactical Reconnaissance Wing na Shaw AFB v Jižní Karolině, respektive do jejích 17. a 18. TRS. První byly předány 6.dubna 1957, což bylo o pár dní dřív jak první F-101A, čili právě průzkumná varianta je fakticky první Voodoo ve výzbroji USAF. Zbývající dvě letky 20. a 29. Dostaly nové céčka a vzniklo z nich samostatné křídlo, 432.TRW.
432. TRW se dostal do stavu 130. Composite Air Strike Force (CASF), což byla společná jednotka útočných F-100, průzkumných RB-66, RF-101 a tankovacích KB-50. To měla být jakási jednotka rychlé reakce, schopná nasazení kdekoli na planetě ve zkrácené době. Právě stroje 130.CASF se dostaly poprvé „ven“ a to do Turecka, Bylo to v únoru 1958 a zájem byl o krizi v Libanonu, nad kterým operovaly stroje startující z Incirliku.
V roce 1958 dostaly nové stroje dvě samostatné letky. 15.TRS na Kadeně a 45.trs na Misavě. V roce 1959 byly letouny odeslány do Evropy, 17. a 18. TRS byly odebrány 363.TRW a předány 66.TRW do Laonu ve Francii a přezbrojeny byly i zbývající dvě letky a to 32. a 38.
Letouny se zúčastnily Kubánské krize, kde doplnily U-2 a RF-8. Doménou byly přízemní lety. Podobně byly letouny aktivní v Evropě, kde se podílely na rutinních letech podél hranic států Varšavské smlouvy, kdy pomocí šikmo umístněných kamer nakukovaly do pohraničí socialistických států, pochopitelně např. v době Berlínské krize se jejich aktivita zvýšila. I když letouny zůstaly dál neozbrojeny, tak v roce 1962 byla 38.TRS přemístěna do SRN do Ramsteinu a jeho letouny byly upraveny pro nesení jedné pumy, stejně jako F-101C. Cíle ale měly být na rozdíl od F-101C pouze na taktické hloubce a letouny zůstaly v první řadě průzkumné. Tento stav trval až do dodávek F-105 Thunderchief.

ObrázekObrázekObrázek
RF-101A letectva Taiwanu a vedle RF-101C USAF

Nejpestřejší byl ale osud strojů v Asii. V únoru 1960 byly čtyři RF-101C dodány Tajwanu a postupně byly na tento počet doplňovány po ztrátách nad Čínou. Tajwan stroje používal až do roku 1970.
V říjnu 1961 se první RF-101C na základně Tan Son Nhut nedaleko Saigonu v Jižním Vietnamu, na čas se ale vrátily na modernizace. Kamery KA-1 byly vyměněny za KA-47, KA-2 za KA-45, letoun dostal nový inerciální navigační systém AN/ASN-7 a dopplerovský měřič ulétnuté trasy a snosu AN/APN-102 čímž byly vyřešeny potíže s nedostatečným navigačním vybavením. Takto upravené stroje nesly označení Toy Tiger a v druhé polovině roku 1961 obě Pacifické letky (15. A 45. TRS) trvale působily z Tan Son Nhut a prováděly rutinně lety nad Laosem a RVN.
To se ale už vlastně probíhala Vietnamská válka a činnost RF-101C se stupňovala. Tonkinský incident a následná letecká kampaň pro RF-101C otevřela operační prostor nad VDR. Letouny se zúčastnily průzkumu, ale i vyhodnocování výsledků bombardování. Z počátku především ze středních výšek, kdy PVO VDR nebyla schopna zasáhnout proti rychle letícím strojům a ty byly mimo dosah MiGů-17, které tvořili páteř letectva VDR. Ovšem to se má změnit. Od července 1965 se do bojů připojují ze Sovětského svazu dodané PLS SA-75 Dvina a tato situace nutí lety přitlačit do nízkých výšek s tím, že před cíle piloti stroje vytáhnou na skok do výšky, provedou snímkování a zase přízemním letem zmizí. Takto se létalo až do dubna 1967 kdy byly dodány nové kontejnery ALQ-71 se systém REB, které spolu s výcvikem osádek výrazně omezil výsledky SA-75. Lety se poté vrátily do středních výšek, ale ne nadlouho. Od poloviny roku 1966 se začaly objevovat nové MiGy-21 ve výzbroji letectva VDR a postupně začaly operovat nad celou VDR. RF-101C se s ním nemohl v rychlosti měřit a podvěšený kontejner REB ještě výrazně rychlost snižoval a proto stroje dostaly stíhací ochranu v podobě F-4 Phantom II. V prosinci 1966 byla 15.TRS dislokovaná v Udorn v Thajsku přezbrojen na RF-4C Phantom II a hvězda RF-101C začala zapadat. 16.září 1967 se první (a taky poslední) RF-101C stal objetí MiGu-21 a letouny byly z nebe VDR staženy. Poté sloužily pouze nad RVN kde se, se stíhacími letouny setkat nemohly. Podle většiny údajů (bez záruky) bylo jen nad Severním Vietnamem podniknuto více jak 10000 letů a ztráty způsobené převážně PVO VDR tvořily 33 (39) strojů. Jeden byl odepsán po pozemním útoku na Tan Son Nhut a dalších šest jsou nebojové ztráty. Dalších třicet bylo ztraceno z důvodu ztrát při výcviku za provozu RF-101.
Poslední jednotkou s RF-101C Voodoo byla 31.TRS a poslední stroj byl z USAF vyřazen a předán ANG v únoru 1971. Každopádně RF-101 byly jediná Voodoo, která se zúčastnila bojových akcí.
Naposledy upravil(a) redboy dne 22/9/2007, 19:23, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Kariéra nechtěného dítěte.

Vývoj F-88 až F-101 je poznamenán funkcí doprovodného stíhacího letounu, jenže dvakrát to bylo plánováno a dvakrát zrušeno, stíhací letoun, který nestíhal. To ale není pravda, i když v jiné podobě. Další skupinou strojů, na kterou byl kladen v té době značný důraz jsou přepadové stíhací letouny. Ono se to dnes nemusí zdát, ale v 50tých letech byly velmi důležité. Velení USAF předpokládalo, že se v případě ozbrojeného konfliktu se Sovětským svazem bude muset setkat se svazy Sovětských strategických letadel. Jednak předpokládaly, že je to logické, sami šly stejnou cestou a jednak v období „sovětománie“ si nikdo nic jiného nepřipouštěl. Zásadně tomu přispěly i informace ze Sovětského svazu, především v době Chruščovovi agitace, klamné akce jako „karusel“ nad Moninem a další. Velitelství protivzdušné obrany (Air Defense Command –ADF) mělo spoustu práce a i když později se nazývá silou bez protivníků, tehdy to nemohli vědět.

Obrázek
Stíhací F-101B

ADC projevilo o letoun F-101 zájem už v roce 1952. Objednalo si stroj dvoumístné verze a z počátku měl nést označení F-109. V roce 1953 se ale vše vrátilo a jelikož nebylo třeba žádných zásadních změn letoun nesl označení F-101B. Koncepce nasazení přepadových stíhačů u ADC byla ve dvou typech. Jednak stíhač krátkého dosahu, určený k napadání protivníkových bombardovacích letadel před cílem, rychlých strojů, kterými měly být F-102 Delta Dagger. Druhou skupinou pak letoun o velkém dosahu, napadající stroje protivníka daleko před cílem. U takového stroje nebyla nejdůležitější rychlost a obratnost, ale dolet. Na výběr bylo mezi Northrop F-89F Scorpion, North American F-107, což je původně F-100B a F-101B. Díky malému doletu F-107 a malé rychlosti F-89 nakonec volba padla na F-101B.
Výbava letounu měla původně odpovídat systému MA-1 pro F-102B, ale nakonec bylo usouzeno, že postačuje modernizovaná verze systému Hughes E-6 z letounu F-89. Základním prvkem byl radiolokátor Hughes o dosahu 40-50km s možností automatického sledování cíle na 20-25km, přijímač naváděcího datalinku, který zajišťoval navedení letounu až k cíli na základě informací pozemních radiolokátorů a letounů EC-121.
Výzbroj tvořila čtveřice protiletadlových střel. Původně byla uvažována čtveřice ŘS Falcon. Dvě Hughes GAR-1D od roku 1962 označených AIM-4A s poloaktivním radiolokačním navedením o doletu do 10km a především dvou GAR-2 A/B (AIM-4C/D) s radiolokačním a nebo IČ naváděním. Později se stala základní kombinace dvou neřízených AIR-2 Genie s jadernou hlavicí o ráži 1,5kt a doletu do 10km a dvou AIM-4. Genie měly sloužit k napadení skupin bombardovacích letounů a Falcony odpalované po dvojicích pro napadení jednotlivého stroje. Pod centrován bylo možno stejně jako u F-101A podvěsit dvě přídavné palivové nádrže po 1700l paliva. Letoun měl zachován původní systém tankování za letu.
Stoupla startovací hmotnost letadla a výrobce se začal poohlížet po nových motorech což mohly být J57-PW-53 o max. tahu 71,2kN, ale nakonec to skončilo Pratt & Whitney J57-PW-55 o tahu 44,47/66,73, které sice byly slabší ale úspornější a měly větší životnost. Motory byly delší než původní J57-PW-13 a proto více čněly za odtokovou hranu křídla. První NF-101B byl zalétnut 27.března 1957 jako přestavba RF-101A, což byl ale jediný, ostatní už byly od počátku stavěny jako F-101B Voodoo. Celkem bylo v letech 1957 – 1961 postaveno 479 sériových letounů F-101B/F a všechny byly postaveny na základě draku F-101C. Letoun byl postaven jako dvoumístný, ale řízení bylo jen v přední kabině pilota. Z důvodu výcviku bylo rozhodnuto, že 25% strojů bude postavených s řízením v obou kabinách. Od výroby tak bylo vyrobeno jen 79 strojů označených z počátku jako TF-101B, později přeznačených na F-101F. Dalších byly později na tento standard přestavěny ze sériových F-101B. Verze F byla plnohodnotně vybavena jako verze B a u jednotek sloužily spolu, lišily se pouze pedály a řídící pákou v zadní kabině.

ObrázekObrázekObrázek
F-101B a jeho výzbroj, Falcony pod trupem, jeho odpal a podvěčování Genie


První F-101B Voodoo dorazily k 60th Figter Interceptor Squadron (Letka přepadových stíhačů) 5.ledna 1959. Postupně začaly naplňovat letky ADC. Služba probíhala celkem klidně, letouny a osádky sloužily v rutinních hlídkách nad Kanadou, Tichým a Atlantickým oceánem a jediné „vzrůšo“ bylo při Kubánské krizi. 12.června byla podepsána dohoda o dodávce 56 strojů F-101B a 10 F-101F do Kanady. Letouny byly odebrány jednotkám ADC. V Kanadě nesly stroje označení CF-101B a CF-101F. Kanadské stroje měly ve výzbroji pouze Falcony, standardně 4x AIM-4D, ale to se stalo postupně běžné i u kolegů z jihu. Postupně byly v letech 1963-1964 letouny modernizovány. Bylo odstraněno zařízení pro rakety Genie, bylo odstraněno tankovací zařízení (ADC stejně neměly tankovací letouny, takže se beztak nepoužívalo) a místo něj před kabinu přibylo IČ čidlo. To pracovalo společně s radarem podobně, jak to známe později ze Sovětských letadel. Byla takhle přestavěna většina strojů, včetně všech Kanadských.

ObrázekObrázekObrázek
"cvičný" F-101F a Kanadské CF-101

V roce 1968 začaly být letouny stahovány a do roku 1969 byla výzbroj osmi letek na Davis Monthan AFB v Arizoně. Později stahované stroje byly předávány do ANG a v roce 1971 už zůstala pouze jedna jednotka a tou byla 2nd Figter Interceptor Training Squadron kde sloužily pro vlečení cvičných terčů a vydržely tam hodně dlouho, v roce 1982 byla letka přiřazena k TAC (po zrušení ADC) a 20.září 1982 proběhl poslední let F-101B Voodoo. V Kanadě ale stroje sloužily dál (byly vyměněny za modernizované) až do roku 1984-86, kdy byly nahrazeny CF-18A/B Hornet. Přesto ale jako cvičné některé sloužily až do roku 1987, čímž se staly nejstarší F-101 Voodoo. Část vrácených CF-101B bylo přestavěno ve Spojených státech na průzkumné a pod označením RF-101B sloužily u ANG.

ObrázekObrázek
Pilotní prostory F-101B

Konec kouzla:

Krom toho co sme si řekly snad ještě, že u ANG sloužily stroje až do roku 1982 kdy zmizely poslední a uzavřela se tak cesta zajímavého letadla. Na to, že se z moderního projektu stalo jakési nechtěné dítě, udělal letoun v podstatě zajímavou kariéru a celkem bylo postaveno 770 strojů, což není zase tak málo. A abych nezapomněl, možná se ptáte proč ve výčtu verzí chybí stroje F-101D a E. To měly být verze s motory General Electric J79, ale k tomu nikdy nedošlo.
Po letounu zbyla také zápis v análech FAI a to ve svém čase nejprestižnější kategorii, absolutní světový rychlostní rekord na bázi 15/25 km si F-101A řízený Adrianem E. DREW připsal 12.prosince 1957 hodnotou 1943,5km/h. Překonal tím britský Fairey Delta 2 (1822km/h) a byl překonán 31.října 1959 strojem E-66 (MiG-21) 2388km/h.


TTD McDonnell F-101 Voodoo:

Verze……………………………....F-101A/F-101B/RF-101C
Délka……………………………...20,54/21,13m
Rozpětí…………………………...12,09m
Výška ……………………………..5,48m
Prázdná hmotnost…….…...11326/13141/11855kg
Max. vzletová………….….....22680/23769/23134kg
Cestovní rychlost…………..…888km/h
Max. rychlost……………….…..1624/1825/1629km/h
Dostup……………………..….....17000/16700/16850m
Maximální dolet…………….……4707/3106/3452km

Obrázek
Obrázek
Perovky verzí F-101 Voodoo, zdroj NTW.

Na titulní fotografii trojice F-101. V předu F-101B, po levici má F-101A a po pravici RF-101A/C.



Děkuji za pozornost.

Zdroje:
Nowa Technika Wojskowa 1997
Nuclear Weapons of the United states, James N. Gibson, 1996
Internet
Naposledy upravil(a) redboy dne 18/10/2007, 06:48, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Re: McDonnel F-101 Voodoo

Příspěvek od Hans S. »

redboy píše: ...Maximální rychlost měla dosáhnout M=1,5 a na drak byl požadavek výdrže přetížení 7,33G, což byly výkony, které měly deklasovat letoun MiG-15 a vytvořit dostatečnou ochranu pro doprovázené bombardéry.
Ta hodnota 7,33 G se mi jeví jako krajně nepravděpodobná. Už za dob druhé světové války letadla snášela zcela běžně přetížení přes 10 G. Takto nízké přetížení by v podstatě ani nevyžadovalo přítomnost anti-G obleků..a letoun by se musel vyhnout jakýmkoliv pručejším zatáčkám.
Není to nějaký překlep? Resp. máš to nějak hlouběji ověřené?

EDIT: Tak teď jsem si dočetl dodatek a pokud to chtěli používat jen jako bombardér, tak by i těch 6 - 7 G mohlo stačit. Jen za to pilot nesměl zabrat :D Ale stejně jsou to hodně nízké hodnoty.
Naposledy upravil(a) Hans S. dne 22/9/2007, 21:03, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Rozhodně nejsou, je to ověřeno a uvádí to většina zdrojů i na netu, i když sem našel jen 7. U 20t těžké mašiny je to excelentní výkon a nelze to porovnávat se stroji WWII.

Teď sem marně hledal manuál Su-27 a za nic na světě ho nemůžu najít, rozhodně 10G nemá ani suška s polovihou paliva a výzbrojí...

Si poměrně dost naivní.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Naivní?
Rád bych zdůraznil, že jsem reagoval na větu související s výkony, jimiž by měl letoun deklasovat MiG-15 - a "obávám se", že hodnotou 7,3 G ho nedeklasuje.
Hmotnost rozhodně není přímo úměrná maximálnímu přetížení, které dané letadlo může vydržet. Samozřejmě, při určitém manévru letadlo, které má řekněme více paliva v křídlech než stejné letadlo, které tam to palivo nemá, může svá křídla zahodit, ale bagatelizovat to tak, že těžké letadlo "automaticky" snese menší Géčka nelze. Pokud jsi to nechtěl bagatelizovat, pak se omlouvám, že jsem to nepochopil.
Pokud ti ta informace přijde jako užitečná, tak i dnes, po padesáti letech, mají MiGy-15 UTI povoleno +8/-4 G. A to bude ještě notný kus pod konstrukčním maximem (asi bych byl schopný od nějakého MiGaře zjistit přesnější hodnoty). Nicméně hned je nutno dodat, že v těch požadavcích těch 7,3 G asi nebude požadavek maximálního konstrukčního maxima, ale zřejmě jen nějakého "optima", což jsem opoměl.
Každopádně ať je to jak chce, věta, že by letoun snášející přetížení 7,3 G by měl tímto parametrem překonat MiG-15 je zavádějící.
Obrázek
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Samozřejmě, že povolené přetížení závisí s hmotností letadla. Pro každé rozložení hmotností (palivo, náklad) a rychlost je povolená hodnota. Nevím proč 7,33, pravděpodobně jde o nějakou normu, ale naprosto stejný problém měl F-104A, také 7,33. Ovšem problém…., spíš vysoký požadavek, protože na tu dobu jsou to vysoké hodnoty. Obvykle se udává hodnota maximální a ta vychází podle té které normy (předpisu) s určitým množstvím paliva a výzbroje. Žádné letadlo nemá maximální uváděnou hodnotu manévru s určitým přetížením v max. vzletové hmotnosti atp.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Zkoušel sem na netu najít o jakou normu jde, ale nepodařilo se mi to, to chce dobrého anglináře. Tutéž hodnotu sem našel u F-16:

http://www.f-16.net/f-16_versions_article4.html
F-16.net píše:The original specification had called for a load factor of 7.33 g while carrying 80 percent internal fuel. General Dynamics engineers decided to increase this figure to 9g at full internal fuel and to increase the service life of the airframe from 4000 hours to 8000 hours.
Ale nechci se odchylovat od F-101 a té doby.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

U Su-22 sa údajne už pri 4G "trhali" (presnejšie uvolňovali - otvárali) zámky krídlových prídavných nádrží, pokiaľ boli tieto nádrže plné. Teda nič moc.

Preťaženie 8G je celkom dosť, pokiaľ viem, len pomerne málo lietadiel dokáže bezpečne zvládnuť preťaženie 10G a preťaženie 12G nezvláda bezpečne asi žiadne pilotované lietadlo. Preto sa tiež u riadených striel občas uvádza, že sú schopné zasiahnuť cieľ manévrujúci s preťažením 12G.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Jen z technického hlediska existuje X "maximálních" hodnot přetížení G.
Ale těch 7,33 G opravdu vypadá jako nějaká US norma. Teď jen zjistit pro jakou konfiguraci letadla to platí..takhle samotné to má asi stejnou hodnotu, jako maximální rychlost letadla s pístovým motorem vyjádřená jedním číslem. Takže je zjevné, že nad tím 7,33 bude nějaká rezerva. Otázka je kolik - a pravděpodobně bychom to díky normě a srovnání s jinými stroji s kompletními údaji mohli přibližně tipnout.

Trochu jsem se poptával kamaráda, který je víc na spojeneckou a americkou techniku a říkal, že za války se americké stíhačky stavěly na 9 G (a tohle letadlo není o moc novější). Problém je, že ani u téhle hodnoty nevěděl, k čemu konkrétně patřila. Klidně to mohlo být rozfázováno třeba na 7,33 - 9,0 - 10,0 (bezpečné - deformace - dezintegrace). Nebo taky 9 - 10 - 11, nebo jakkoliv jinak. Ale opravdu nevím..a pokud někdo máte v tomto směru info, tak by mě podrobnosti jistě zajímaly.

Alchymista - tím Su-22 myslíš předpokládám letoun s podvěšenými nádržemi, ne?
Obrázek
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Právě, taky mě zajímalo proč to číslo a za jakých podmínek, ale nenašel sem to. Chyba ale může být ve mě, chce to dobrého angličtináře.
Máš jistě pravdu, ne že 7,34 a bum.. Jen za jistých podmínek (hmotnost, rychlost a výška..) je max 7,33 a v tom případě bude zachována požadovaná životnost draku a asi i bezpečnost.

U sovětů se často objevuje 8G (toto období) u stíhaček. Později MiG-21 7-8,5 podle verze, MiG-23 5(verzeS) po 8... Asi bude 8 taky nějaká hranice, ale určitě za jiných podmínek.
Mrzí mě ta suška, tam to bylo pěkně, mrknu ještě v práci.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Su-22 - ano, s podvesenými prídavnými nádržami na krídlových závesníkoch 3-4. keďže som podobný údaj našiel aj u ďalšieho lietadla, pripadá mi to ako ochranný prvok - zámky majú limitovanú únosnosť a otvoria sa, čím zabránia poškodeniu krídla.

Dovolené preťaženia sú obvykle závislé na konfigurácii podvesov a letovej rýchlosti a bývajú spísané v predpise pre letovú prevádzku daného lietadla. Úvaha o rozdelení preťažení je pomerne správna - existujú násobky prevádzkové, nad nimi je oblasť násobkov, po dosiahnutí ktorých je predpísaná kontrola geometrie draku a kritických miest konštrukcie a končí to maximálnymi konštrukčnými násobkami, ktoré sa zisťujú lámacími skúškami počas konštrukcie lietadla - pri tom je najmenej jeden z prototypov zničený.

Hodnota 7,33G môže vychádzať v amerických jednotkách (libry, palce, stopy) nejaké pekné, guľaté, číslo.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Alchymista píše:Su-22 - ano, s podvesenými prídavnými nádržami na krídlových závesníkoch 3-4. keďže som podobný údaj našiel aj u ďalšieho lietadla, pripadá mi to ako ochranný prvok - zámky majú limitovanú únosnosť a otvoria sa, čím zabránia poškodeniu krídla.
To by sice pravda být mohla, ale také nemusela. Stejně tak dobře to může znamenat, že ty zámky jsou u obou letadel stejné, ale nemusí jít o úmyslný prvek ochrany křídla..třeba prostě jen nebyli schopni v dané době udělat silnější zámek (nebo nepovažovali silnější za nutný). Což ale čistě spekuluji.
Dovolené preťaženia sú obvykle závislé na konfigurácii podvesov a letovej rýchlosti a bývajú spísané v predpise pre letovú prevádzku daného lietadla.
Jop..získat tak handbooky k těmhle strojům.
Hodnota 7,33G môže vychádzať v amerických jednotkách (libry, palce, stopy) nejaké pekné, guľaté, číslo.
Asi spíš ne. G je násobek hmotnosti. Je jedno, jakou výchozí hmotnost použiješ a v jaké bude jednotce. Tedy doufám, že jsem teď neplácl nějakou blbost, už se nám připozdívá. Definice G-Force na Wiki ZDE.


Btw: Pokud někdo najdete něco, co by mohlo vypadat jako potenciální vysvětlení té tajemné hodnoty 7,33; tak z angličtiny nebo němčiny bych to měl být schopný přeložit. Samotného mě to docela zaujalo..
Obrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Hans S. píše:Jop... získat tak handbooky k těmhle strojům...
Mnóó - pre Mig-23BN a Mig-29 by sa niečo možno aj našlo - Praktická aerodynamika - mám to v ruštine, formát DJVU, ale kvalita je veľmi biedna a sám sa v tom nevysomárim - a s tými preťaženiami je to tam urobené trochu inak ako som čakal, keď teraz do toho pozerám....

Onen zámok je poriadny kus kovu, pri normálnej funkcii ešte posilnený pyropatronou pre silové odhodenie nádrže - v nejakom zvýšení pevnosti samotného zámku alebo jeho upevnenia by problém asi nebol - a na bomby sa zasa používal zámok úplne iného typu.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6852
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Redboy, opět technicky skvělé. Díky za pasáž o Vietnamu, včetně připomenutí SA - 75 Dvina.
ObrázekObrázekObrázek
aasimov
Příspěvky: 2
Registrován: 14/8/2007, 01:46

Příspěvek od aasimov »

Citát z Wiki: "The F-101A fighter-bomber had been accepted into Tactical Air Command service despite a number of problems. Among others, its airframe had proven to be capable of withstanding only 6.33-g (62 m/s²) maneuvers, rather than the intended 7.33 g (72 m/s²). "
.
A este pre Hans S. Pouzitie G oblekov nezávisí ani tak od maximálnej hodnoty dosiahnutého pretazenia, ale od doby po ktoru to pretazenie na cloveka posobí. Okrem toho je celkom mozne , ze lietadla v druhej svetovej kratkodobo v prudkych zatackach dosahovali aj okolo 10g, ale nasledne po utiahnuti takej zatacky im klesla rychlost a tym aj pretazenie. Ale pri lietadle , ktore dosahuje nadzvukove rychlosti takuto hodnotu dosahujes bezne a to aj po dobu niekolkych desiatok sekund, a tam je uz potrebne pouzivat ten anti-g-oblek.
.
Tolko moj pohlad na vec. Clanok je perfektny, stale si rad precitam o technike zo studenej vojny.
.
PS: Pardon za diakritiku, ale pisem z pocitaca svojho spolubyvajuceho a tak rozhodene nastavenie klavesnice som este nezazil...
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

aasimov píše:.
A este pre Hans S. Pouzitie G oblekov nezávisí ani tak od maximálnej hodnoty dosiahnutého pretazenia, ale od doby po ktoru to pretazenie na cloveka posobí. Okrem toho je celkom mozne , ze lietadla v druhej svetovej kratkodobo v prudkych zatackach dosahovali aj okolo 10g, ale nasledne po utiahnuti takej zatacky im klesla rychlost a tym aj pretazenie. Ale pri lietadle , ktore dosahuje nadzvukove rychlosti takuto hodnotu dosahujes bezne a to aj po dobu niekolkych desiatok sekund, a tam je uz potrebne pouzivat ten anti-g-oblek.
Myslím, že použití Anti-G obleků závisí více na maximálním dosažitelném přetížení, než na době, po kterou to letadlo dokáže udržet. Ale především pak přímo na historické dekádě a tedy faktu, jestli už je tento druh leteckého oblečení k dispozici. Už za dob WWII mohl tento druh výbavy dát jeho letcům velkou výhodu. Nemám u sebe přesná data (tedy asi bych je byl schopný dohledat..), ale stíhací US letci je používali snad od roku 1944 zcela běžně.
Ne všechna letadla v dobách WWII dokázala byť krátkodobě snést takto vysoké přetížení (10 G), některá ale ano. Nicméně doba, po kterou je schopno letadlo danou zatáčku točit byla (a teď opět spekuluji) závislá spíše na tom, za jak dlouho se pilot vyřadil, tedy dostal do bezvědomí. Při 10 G jde pilot během několika málo vteřin do blackoutu a následně do bezvědomí a anti G na tom nic nezmění (a teď mě ani nenapadá letadlo, které by bylo schopno držet ustálenou zatáčku pod takhle velkým přetížením). Takže je téměř jedno, jestli ta stíhačka dokáže takhle dlouho točit 5, nebo 15 vteřin. A ještě jeden detail - manévrový boj při rychlostech vyšších než Mach 1 se tedy zrovna moc nenosí ani dnes (tedy dle toho, co jsem četl od Popelínského a spol., v moderní době holt mám jen omezený rozhled).
Obrázek
aasimov
Příspěvky: 2
Registrován: 14/8/2007, 01:46

Příspěvek od aasimov »

"A ještě jeden detail - manévrový boj při rychlostech vyšších než Mach 1 se tedy zrovna moc nenosí ani dnes "
.
To nie je argument. Pri takých vysokých rýchlostiach môze spôsobit aj celkom nevinne vyzerajúca zatácka vysoké pretazenie, bez ohladu na to, ci ide o manévrový vzdusný boj. Pozri bojove nasadenie SR-71 ked zatacka mala priemer niekolko kilometrov (pri nadzvukovom lete)prave z dovodu limitov pretazenia draku.
.
"Nicméně doba, po kterou je schopno letadlo danou zatáčku točit byla (a teď opět spekuluji) závislá spíše na tom, za jak dlouho se pilot vyřadil, tedy dostal do bezvědomí."
.
Ano aj to je pravda, ale skôr by som povedal, ze pri takých prudkých manévroch doslo aj k znacnemu poklesu rýchlosti (ale to tiez len spekulujem:)
.
Co sa týka tej doby pretazenia, vychádzal som z toho, ze cím vacsie pretazenie, tým je aj nizsia doba, po ktorú pilot ostane pri vedomí. Teda takých 6g vydrzí dlhsie bez straty vedomia ako 10g.
.
Porovnavania lietadiel z druhej svetovej vojny a lietadiel z obdobia studenej vojny, z hladiska ich maximalneho povoleneho nasobku pretazenia: treba povedat, ze taky spitfire Bf109 ci P-51 pripominaju velkostou sucasne akrobaticke stroje. Kdezto taky F-101 je pekne "hoviadko". Pokial dobre viem aj sucasne maju max povoleny limit okolo +10/- 5 az 6G. Aj ked je mozne, ze kratkodobo znesu aj ovlea vacsie nasobky.
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Spomínal som ruské príručky - tu sú linky: http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=34081#34081
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

aasimov píše:.
To nie je argument. Pri takých vysokých rýchlostiach môze spôsobit aj celkom nevinne vyzerajúca zatácka vysoké pretazenie, bez ohladu na to, ci ide o manévrový vzdusný boj. Pozri bojove nasadenie SR-71 ked zatacka mala priemer niekolko kilometrov (pri nadzvukovom lete)prave z dovodu limitov pretazenia draku.
Pravda, argument to není, dokonce to ani jako argument nebylo myšleno. Co jsem si všiml, tak některá letadla mají povoleno při nadzvukové rychlosti nižší přetížení, než při podzvukové (což si se svými neznalostmi elementární aerodynamiky bohužel neumím věděcky vysvětlit). Nicméně předpokládám, že teď se bavíme o přetížení obecně, je jedno, jestli nadzvuk, nebo podzvuk. Prudké manévry jsou prováděny prakticky výhradně v boji (nebo v nácviku boje). Zmínka o nadzvukové rychlosti byla zamýšlena spíše v souvislosti s výchozí hodnotou, ze které letadlo do prudkých manévrů vstupuje.
"Nicméně doba, po kterou je schopno letadlo danou zatáčku točit byla (a teď opět spekuluji) závislá spíše na tom, za jak dlouho se pilot vyřadil, tedy dostal do bezvědomí."
.
Ano aj to je pravda, ale skôr by som povedal, ze pri takých prudkých manévroch doslo aj k znacnemu poklesu rýchlosti (ale to tiez len spekulujem:)
Samozřejmě. Je otázka, jak moc je schopný daný motor letadlu držet rychlost v závislosti na prudkosti manévru, což lze definovat (pokud vím) právě na ustálených zatáčkách. Nicméně tyto údaje všeobecně moc známé nejsou.
Co sa týka tej doby pretazenia, vychádzal som z toho, ze cím vacsie pretazenie, tým je aj nizsia doba, po ktorú pilot ostane pri vedomí. Teda takých 6g vydrzí dlhsie bez straty vedomia ako 10g.
Ano, je to mu tak. 6G zkušenější pilot dokonce může vydýchat úplně bez jakékoliv ztráty vědomí..možná dokonce i bez anti-g kalhot.
Porovnavania lietadiel z druhej svetovej vojny a lietadiel z obdobia studenej vojny, z hladiska ich maximalneho povoleneho nasobku pretazenia: treba povedat, ze taky spitfire Bf109 ci P-51 pripominaju velkostou sucasne akrobaticke stroje. Kdezto taky F-101 je pekne "hoviadko". Pokial dobre viem aj sucasne maju max povoleny limit okolo +10/- 5 az 6G. Aj ked je mozne, ze kratkodobo znesu aj ovlea vacsie nasobky.
Stíhačky z dob WWII váží několikanásobně více, než dnešní akrobatické letouny (okolo 1000 kg) a jsou zpravidla výrazně větší. Nejlehčí druhoválečné stíhačky vážily okolo 2500 kg (Jak-3, A6M). Spitfire už měl přes 3000 kg, Fw 190 lehce přes 4000, Mustang při maximální zátěži více jak 5000. P38 okolo 8000 kg a maximálně 10 t. To jsou značné násobky vzletové hmotnosti, v porovnání s akrobatickými letouny. Navíc rozhodně neznamená, že lehčí letadlo sneslo větší přetížení, v některých případech právě naopak.
S vývojem moderních pevnějších a lehčích slitin bych očekával, že stíhačky snesou minimálně stejná přetížení, jako ty druhoválečné. Pokud má moderní stíhačka povoleno 10 G, tak to znamená, že snese ještě o něco víc. Mít povoleno 10 G je dle mého názoru dost. Povolit 7,33 G už obecně vzato zase tak moc není, a proto bychom se mohli společnými silami pokusit zjistit, k jaké konfiguraci a režimu letu toto vlastně patří.
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Letadla“