Smuta – Období zmatků v ruských dějinách

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Smuta – Období zmatků v ruských dějinách

Příspěvek od Ljubov »

I.Část Smuty

KRÁTKÉ SHRNUTÍ RUSKÝCH DĚJIN: VZESTUP A PÁD RURIKOVSKÉ DYNASTIE

Dynastie započatá Rurikovým jménem vládla od roku 862 n. l., zažívala úspěch a slávu v dobách Kyjevské Rusi, přečkala nájezdy mongolsko – tatarských kočovníků a po opětovném sjednocení Ruska v čele s Velikým knížectvím moskevským si našla cestičku k samoděržavnému trůnu ruských carů. Krev bájného severského knížete kolovala v žilách prvnímu a údajně nejstrašnějšímu vládci celičké Rusi ( bráno pouze do pádu romanovského rodu, éra SSSR je již součástí jiných dějin ) – Ivanu IV. Hroznému a jeho synům, ale s úspěchem jde vždy ruku v ruce i prohra. Po caru Fjodoru I. nezůstali žádní potomci a šťastná hvězda mocného rodu vládnoucího po 700 let náhle a navždy pohasla. Uvolnila místo po několikaletém období bojů o moc (zvanému Smuta) a dvouletém interregnu další dynastii – Romanovcům, kteří se chopili trůnu roku 1613 a nevzdali se ho do onoho osudného roku 1918..

Abychom se dostali k dobám Smuty, projdeme si v rychlosti nejdůležitější sled událostí ruských dějin od dávné minulosti legendárních severských válečníků po dobu neotřesitelných moskevských carů, neboť mnohé z těchto věcí měly na přelom 16. a 17.století velký dopad a je dobré je znát, abychom mohli podle nich pochopit současnost, všechno má svůj prazáklad v dobách dávno minulých a dějiny Ruska nejsou výjimkou….

"Naše zem je hojná a bohatá, ale schází nám řád. Přijďte nám vládnout.."

Těmito slovy se slovanské kmeny žijící na území dnešního Ruska a Ukrajiny sužované neustálými sváry obrátily na bojovná varjažská knížata. Varjagové, potomci větve švédských Vikingů, znamenití obchodníci a kolonizátoři, nemohli nesouhlasit a vyslali se slovanskými posly tři bratry: Rurika, Sinea a Truvora se svými družinami. Rurik byl z nich nejstarší a když oba jeho mladší sourozenci velmi záhy zemřeli, připadlo mu nedozírné území hustých lesů a četných jezer..

Po jeho smrti se trůnu chopil další Varjag - kníže Oleg, jehož považujeme za stvořitele prvního státu na území Ruska a Ukrajiny – Kyjevské Rusi, když v roce 882 spojil dvě nejmocnější města oblasti: Kyjev ( na jihu) a Novgorod ( na severu). Po těchto dvou legendárních panovnících
( někteří historici jejich existenci dodnes popírají a odkazují na to, že jediné dochované zmínky o Rurikovi a Olegovi můžeme nalézt jen v nejstarší rusko - ukrajinské kronice, letopisu mnicha Nestora nazvaném Pověsti dávných (vremenných) let, a tato kniha byla napsána až ve 12. století ) se na trůnu vystřídalo přes dvacet knížat, z nichž nejvýznamnějšími byli:
Vladimir I. ( doba vlády: 978 – 1015 n.l.): Za jeho vlády se Kyjevská Rus stala mocným a pevným feudálním státem, přispěl k tomu i sám kníže, když přijal křesťanství. Prvního kněze nového náboženství nechal zavolat až z daleké Byzantské říše.

Jaroslav Moudrý ( doba vlády: 1019 – 1054 n.l.): Jaroslav byl Vladimirovým synem, nechal sestavit nejstarší ruský zákoník Ruská pravda, významně se podílel na rozvoji kultury – vystavil chrám sv. Sofie v Kyjevě a upevnil po bojích s polskými a litevskými kmeny hranice svého knížectví.

Vladimir II. Monomach ( doba vlády: 1113 –1125 n.l.): Období jeho vládnutí tvoří naprostý vrchol rozkvětu Kyjevské Rusi, Vladimir byl velmi vzdělaný, napsal několik spisů ( např. Naučení dětem, v němž se nabádá své syny k odvaze a vzdělání) a zasadil se o první významný počin ruské literatury, když za jeho života napsal mnich Nestor svoji kroniku.

Obrázek
Monomachova "čapka"

Kyjevská Rus se rozpadla v roce 1169 na řadu samostatných knížectví, jejím posledním panovníkem byl Izjaslav II., jehož vláda skončila roku 1149. Snadné zranitelnosti maličkých států hbitě využili mongolsko- tatarští nájezdníci, když pod vedením samotného Čingischána ( známého i pod svým vlastním jménem Temüdžin) porazili ruská vojska v roce 1223 na řece Kalce. Když se dostal do jejich čela Čingischánův vnuk Batú, dobyli v roce 1240 Kyjev a definitivně zlomili veškerý odpor. Ruská města se musela chtě nechtě podřídit novým vítězům.

Samostatnost si uchoval pouze Novgorod, ale ten musel čelit útokům ze západu. Ve stejném roce, kdy padl Kyjev, porazil kníže Alexander Něvský během bitvy na řece Něvě Švédy a o dva roky později vyhrál bitvu na Čudském jezeře proti německým křižákům, když se pod nimi prolomil led.

Následujících několik desetiletí bylo zbývající území pustošeno nájezdy tatarských kočovníků, kteří vytvořili novou říši – Zlatou hordu – zahrnující území dnešního Kazachstánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu, dále část východní Ukrajiny i s poloostrovem Krym a rozsáhlé oblasti stepí jižního Ruska. Města bývalé Kyjevské Rusi musela odvádět daně, docházelo k postupnému zaostávání. Novým centrem rozvoje řemesel a kultury se stalo Moskevské knížectví, které navázalo na bývalou slávu Kyjevské Rusi a šířilo myšlenky k opětovnému sjednocení. Pocházel odtud i kníže Ivan Kalita (1325-1341), jehož jméno Kalita znamenalo měšec. Shromažďoval vybrané daně, které následně odváděl Zlaté hordě, čímž zamezil dalšímu možnému drancování a z části peněz, jež si ponechal, budoval novou armádu.

K pádu Zlaté hordy přispělo nejprve několik morových ran a poté, roku 1380, byli Tataři poprvé poraženi ruskými vojsky pod vedením Dmitrije Donského na Kulikovském poli při řece Don. Cesta ke svobodě se zdála otevřená, ale Tataři dobyli roku 1382 Moskvu a veškeré poplatky byly zase obnoveny. Tamerlán ( jinak také Timur Lenk, válečník a dobyvatel, vládce říše ve Střední Asii) opět přiblížil Rusko ke svobodě, když roku 1395 dobil většinu mocných měst rozpadající se říše. V 15. století se Zlatá horda vlivem vnitřních mocenských nepokojů „rozdrobila“ na jednotlivé chanáty – Astrachaňský, Kazaňský, Krymský, Sibiřský a nástupnickou Velkou Hordu.

Z tohoto území se podařilo moskevskému knížeti Ivanu III. Vasilijeviči ( pocházel z rodu Rurikovců) obsadit a připojit k Velikému knížectví moskevskému Jaroslavl' ( r.1463), Novgorod (r. 1478), Tver (r. 1485) a Vjatku (r.1489). Ivan III. svrhl tatarskou nadvládu roku 1480 a položil základy k jednotnému ruskému státu. Za jeho vlády byl sestaven zákoník, postaveno mnoho chrámů (mezi nimi i moskevský Kreml) a byla posílena prestiž nového Ruska navázáním diplomatických vztahů s některými dalšími zeměmi v Evropě. Rovněž podporoval další rozvoj literatury a vyspělosti jazyka.

Po jeho smrti v roce 1505 nastoupil Vasilij III. Ivanovič, který vládl do roku 1533. Novým následníkem se měl stát jeho syn Ivan, ale protože mu byly teprve tři roky, vládla za něj jako regentka jeho matka Jelena Vasilijevna Glinská. Zemřela roku 1538, podle některých pověstí byla otrávena bojary – vysokou ruskou šlechtou, která se pak zmocnila vlády. Vedl ji všemi uznávaný a mocný rod Šujských. Ivan se ve věku 17 let prohlásil za cara a samovládce vší Rusi a vstoupil do dějin jménem Ivan IV. Vasiljevič, přezdívaný Ivan Hrozný..

První roky vlády Ivana IV. přinesly zemi nebývalý rozkvět – dobyl další z chanátů bývalé Zlaté hordy, Kazaňský ( v roce 1552) a Astrachaňský ( roku 1555). Kvůli neshodám se svými bojary zavádí Ivan opričninu. Opričninou je myšleno rozdělení říše a všech jejích orgánů do dvou částí. Tou první byla tzv. zemština, kterou svěřil sněmům a šlechtě a tou druhou vlastní opričnina, jež držel pevně v rukou on sám. Zároveň vytvořil speciální vojsko, jakousi carskou stráž čítající několik tisíc mužů, kterým za dobrou službu ( jejich hlavním úkolem byl dohled nad carovými nepřáteli a pokud se nějak provinili, mohli je ztrestat) přiděloval malá území ze své opričniny a finanční podporu.
Carova touha po získání přístupu k Baltskému moři, jež by významně přispěla k rozvoji obchodování, postupně zdecimovala státní pokladnu. Car zatáhl svou zemi do Livonské války trvající mezi lety 1558 až 1583. Válčil s Polskem, Litevským velkoknížectvím, Švédskem a řádem livonských rytířů (roku 1237 splynuli s řádem německých rytířů, žili podle pravidel Johanitů). 60. a 70. léta se nesla ve znamení úspěchů, ale neutěšitelná situace Ruska zapříčiněná opričninou, bojarským vzpourám proti tomuto „režimu“ a táhlými boji donutila přejít Ivanova vojska do defenzívy. Pracně dobyté území kolem estonské Narvy roku 1581 ztratil, po uzavření míru s Polskem přišel o državy v Livonsku a Polocku. Když bylo uzavřeno příměří se Švédskem, musel se vzdát Estonska i pobřeží Finského zálivu. Naděje na plánované přístavy se mu rozplynuly před očima..
Situace v Rusku se rychle zhoršovala, hospodářství upadalo, lidé prchali ze země. Ivanův plán na rozdělenou říši selhal a musel být zrušen, i když se car několikrát neúspěšně pokusil o jeho obnovu..

Obrázek
Ivan IV.

Navzdory nezdarům na válečném poli se Ivan IV. snažil být dobrým panovníkem. Po úspěšném připojení dvou z bývalých chanátů Zlaté hordy expandoval na východ a získal pro svou zemi první zisky z rozlehlých končin sibiřské tajgy. Věděl, jaké nebezpečí hrozí, kdyby stoupla už tak vysoká moc šlechty, za což byl milován chudými poddanými. Pokoušel se navázat pevnější styky s vyspělejšími evropskými zeměmi a nechal roku 1553 zřídit v Moskvě první knihtiskárnu. Zemřel v březnu roku 1584, opět se v několika legendách vyskytuje verze, že byl otráven, ale nikdy se podobná věc nepodařila prokázat..

Uvolněný pozlacený trůn očekával příchod nového vládce, cara Fjodora I. Ivanoviče.. V době nástupu mu bylo osmadvacet let. Nebyl zrozen pro vládnutí, novým carem se měl stát jeho nejstarší bratr Dmitrij, ale ten zemřel ve věku pouhého jednoho roku – 1543. Druhým nejstarším byl Ivan, toho však v hádce zabil vlastní otec. Ivan Hrozný měl ještě jednoho syna, rovněž jménem Dmitrij, se svou sedmou manželkou Marjou Fjodorovnou, ale ruská církev toto manželství neuznala. Chlapec poté za nevyjasněných okolností umírá. Tudíž jedině on, Fjodor, mohl usednout na trůn.


Obrázek
Fjodor I.

Kromě jediné dcery, která zemřela velmi mladá, neměl žádné děti.. Po jeho smrti v roce 1598 se krev Rurika a bájných Varjagů ovládajících po tolik staletí ruský stát vsákla do země pod kremelským chrámem v Moskvě..

V této chvíli končí dějiny Rurikovců a přichází doba zmatků, převratů a palácových spiknutí.. Smuta..

Konec I. části
Naposledy upravil(a) Ljubov dne 23/2/2009, 21:08, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

II.Část Smuty BOJE O NADVLÁDU PO SMRTI CARA FJODORA I.

Příspěvek od Ljubov »

II. Část Smuty

BOJE O NADVLÁDU PO SMRTI CARA FJODORA I.

Díl první: Boris Godunov a jeho cesta k ruskému trůnu

Ivan IV. si byl vědom, že jeho syn trpí duševní poruchou a není schopen pevně a dobře vládnout obrovské zemi, proto těsně před svou smrtí jmenoval tři muže Fjodorovými zákonnými zástupci. Jeho syn tak zůstal oficiálně hlavou státu a v pozadí nad ním dohlíželi jeho strážci: Boris Fjodorovič Godunov, kníže Vasilij Ivanovič Šujskij a Fjodor Nikitič Romanov.

Největšího úspěchu z nich dosáhl Boris Godunov, když se jeho sestra Irina Fjodorovna roku 1580 provdala za cara Fjodora a jeho samotného povýšili mezi bojary. Borisovi odpůrci vedení knížetem Šujským o něm rozšiřovali fámy a přisuzovali mu mnoho vražd a podvodů, které měl spáchat kvůli získání větší moci, mezi nimi i smrt nejmladšího syna Ivana IV. Dmitrije Ivanoviče z 15. května roku 1591. Nesouhlasili také s jeho původem, považovali ho za méněcenného, protože nemohl mezi své předky počítat velkého Rurika..

Obrázek
Irina Godunova

Přesto jeho vliv na dění u dvora neustále narůstal, nezlomila ho ani snaha o poslání carevny Iriny do kláštera, když nedala panovníkovi dědice. Když Fjodor Romanov zemřel v srpnu 1584, kníže Šujskij pochopil, že neotřesitelné postavení Borise může zničit jenom zázrak a poté, co byl poslán na Sibiř do vyhnanství, jedinou překážkou mezi Borisem a trůnem zůstával vyděšený, velmi nábožensky založený panovník..

Car Fjodor I svou zemi navždy opustil chladného únorového dne roku 1598, carevna Irina vstupuje pod jménem Alexandra do řádu a do konce svého života zůstane v cele Novoděvičího kláštera. V této době se nemohla pokusit o převrat ani kdyby chtěla, proto se raději ukryla za klášterními zdmi a modlila se za očištění své duše.
Bojarský sněm 21. února 1598 jmenuje Borise novým carem, prvním nerurikovským vládcem Ruska. Korunován je v září téhož roku. On, bojar tatarského původu, který se po celý svůj život nenaučil psát, teď konečně dosáhl svého cíle a bleskově se vrhá obnovit rozvrácenou zem..

Vydobyl další rozsáhlé oblasti západní Sibiře, prodloužil dobu příměří s Polskem na patnáct let. Ještě jako regent pomohl k uzavření věčného míru se Švédskem, za což ho tehdejší švédský král Zikmund I. odměnil přístupem k Baltu – velikému snu Ivana IV. - a územím dnešní ruské republiky Karélie. Boris podporoval hospodářství a štědře na něj přispíval, zasloužil se o zlepšení mezinárodního postavení Ruska. Dovolil postavit na ruské půdě první luteránské kostely, schvaloval studium v zahraničí a zval do své země učence, aby pomohli s rozvojem kultury a všeobecné vzdělanosti. Zákazem svobodného stěhování sedláků si proti sobě navždy poštval zástupce z řad šlechty, které si k sobě zpět nepřiklonil ani povyšováním v armádě. Roku 1600 postihlo Rusko velké sucho a v zimě velké mrazy. Vypukl hladomor. Jen v samotné Moskvě zemřelo hlady přes 120 000 lidí..

Obrázek
Boris Godunov

Zemřel náhle a neočekávaně 23. dubna 1605, ještě předtím však stihl jmenovat nástupcem svého šestnáctiletého syna Fjodora. Po pár dnech byli Borisův syn, jeho starší sestra Xenie i jejich matka nalezeni uškrceni ve svých komnatách po palácovém spiknutí vedeném bojary..
Jejich rod zmizel stejně rychle jako se objevil, zůstala jenom jména..

Díl druhý: Záhadná smrt careviče Dmitrije a příchod samozvanců

Smrt jedenáctiletého syna Ivana IV. 15. května roku 1591 provázela celé období Smuty jako tichý stín..
Dodnes není přesně známé, co se tehdy v Ugliči stalo. Chlapec od dětství trpěl padoucnicí a tvrdilo se, že si sám v epileptickém záchvatu podřezal hrdlo. Široká veřejnost se naopak klonila k závěru, že byl zabit na rozkaz Borise Godunova. Ten, aby těmto řečem zabránil, stanovil vyšetřovací komisi v čele s Vasilijem Šujským. Tato komise nakonec došla k závěru, že se carevič zabil sám. I když, kdo ví, jak to ve skutečnosti bylo. Pochybností se Boris Godunov do smrti nezbavil.. Kolovalo mnoho pověstí o záhadných zjeveních mladého careviče a jeho zmrtvýchvstání, čehož se několik mužů rozhodlo využít ve svůj prospěch vzhledem k rozporům Borise Godunova s bojary..

Prvním a nejúspěšnějším byl Lžidimitrij I., vlastním jménem Jurij Otrepjev. V mládí sloužil u romanovského rodu, později vstoupil do kláštera, v němž přijal jméno Grigorij. Když působil v Moskvě, vyšla najevo jeho neuvěřitelná podoba se zavražděným chlapcem, Otrepjev byl stejně starý a měl s ním mnoho podobných tělesných rysů, například měl jednu ruku kratší. Začal se vydávat za careviče Dmitrije a Boris Godunov ho chtěl nechat zatknout, ale Otrepjevovi se podařilo uprchnout přes Litvu do Polska, kde ho místní kníže Wiśniowiecký uznal za pravého cara. Oženil se s katoličkou Marinou Mniškovou. Grigorije si v roce 1603 pozval i samotný polský král Zikmund III., který mu za jeho přestoupení na katolickou víru přislíbil vojenskou podporu. Doufal, že si tak posílí vliv a možná jednou dosáhne na ruský trůn. Otrepjev v roce 1604 zahájil tažení na Moskvu, záhy se k němu připojili chudí rolníci. Po smrti Borise Godunova mu vyjádřili podporu i jeho bývalí vojevůdci a umožnili mu vstup do Moskvy. Slavnostně ho korunovali 21.července 1605.

Bojaři, kteří nejprve jeho příchod tak nadšeně vítali, brzy vycítili, že nezvolili dobře. Na trůně seděl katolík, hračka v rukou Zikmunda III. !! Zorganizovali 17. května 1606 nové povstání vedené Vasilijem Šujským a samozvance svrhli. Jeho tělo spálili na Rudém náměstí. Marina Mnišková smrti unikla. Jejím osudem nejspíše bylo být ženou samozvanců, když se po několika letech znovu provdala za Lžidimitrije II., dalšího zájemce o carský titul..

Vůdce vzpoury Vasilij Ivanovič Šujskij byl 1. června 1606 korunován na cara. Získal rozhádanou zemi, která pomalu ztrácela důvěru ve svého vládce. Šujskij, jenž před lety tolik záviděl Borisi Godunovi, byl nyní sám carem, ale ani němu nebyl osud příliš nakloněn.. V době jeho vlády se objevil další samozvanec – Lžidimitrij II., který v roce 1607 vtrhl do Ruska s polskými vojáky a snažil se mezi lety 1608 –1609 neúspěšně dobýt Moskvu. Neměl již takovou podporu jako jeho předchůdce Lžidimitrij I., Otrepjevův neúspěch a tragický konec lid odrazoval. Lžidimitrij II. byl zabit, když se pokoušel z Ruska uprchnout.

Polský král Zikmund III. mezitím vyjednával s moskevskými bojary o svržení Šujského. Toužil vidět kralevice Vladislava jako cara a jeho snaha zpočátku nesla své ovoce. V roce 1610 byl Vasilij IV. ( pod tímto jménem byl Šujskij korunován) zbaven veškeré moci, vydán Polákům na milost a nemilost, zavraždili ho v září 1612.. Zikmundovi už zbývalo jen dosadit svého potomka na prázdný trůn, ale celá Rus se okamžitě sjednotila a vzbouřila se proti dalšímu vládci – katolíkovi..

Po dvouletém období interregna ( 1610 –1612) zemský sněm vybral tehdy šestnáctiletého chlapce Michaila Romanova za dalšího cara. Michail tou dobou pobýval v Ipaťjevském klášteře ve městě Kostroma. Davy lidí proudily ke zdem tohoto kláštera prosit, aby se stal jejich pánem. Plakal a prohlašoval, že nikdy k návrhu nepřistoupí. Přemluvili ho se slibem, že Romanovci budou vládnou jako samoděržavní ( absolutističtí) panovníci a zodpovídat se ze svých činů budou pouze před Bohem..

Historie se mnohokrát opakuje, o tři sta let později bude i jeho dynastie přinucena abdikovat. Vláda posledního ruského cara Mikuláše ( Nikolaje) II. skončila v roce 1917..
Jedenáctiletý carevič Dmitrij Ivanovič byl prohlášen pravoslavnou církví za svatého a den jeho smrti, 15. květen, uctívají dodnes jako jeho památku.. Přesto, že se nikdy nestal panovníkem, významně se zapsal do ruské historie. Možná kdyby bylo sedmé manželství Ivana IV. legitimní, nebyl by rurikovský rod přerušen. Kdyby.. Možná by pak smutné ruské dějiny vypadaly jinak..


Konec II. a zároveň poslední části
Naposledy upravil(a) Ljubov dne 23/2/2009, 21:08, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Jak tak vidím, bylo by asi velmi zajímavé historicky srovnat útoky katolického Polska na protestantské (nebo spíše lépe pravoslavné?) Rusko a naopak.
Naposledy upravil(a) Rosomak dne 25/8/2008, 09:25, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

To by nepochybně bylo, ale nechtěla jsem to do toho zatahovat, smíchat to s dalšími a vytvořit z toho slátaninu. Můžu se to pokusit časem zpracovat, pokud to není již zpracováno v jiném článku, ale spíše než o vlastní činy jde o souboj dvou výkladů stejného náboženství..
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5205
Registrován: 25/3/2008, 15:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Co to vlastně znamená v obecné řeči "Smuta"?
Jinak...chválím autorku za zajímavý článek
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Smuta

Příspěvek od Ljubov »

Autorka děkuje.

Smuta: v ruštině výraz смута ( smuta) označuje nepokoje, zmatky, neklidnou dobu, do češtiny se toto slovo ve většině případu překládá jako "období zmatků" případně se nechává původní ruské slovo smuta a český překlad se připojí pomlčkou.
Uživatelský avatar
Cassius Chaerea
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1247
Registrován: 19/9/2007, 10:52

Příspěvek od Cassius Chaerea »

Rosomak píše:Jak tak vidím, bylo by asi velmi zajímavé historicky srovnat útoky katolického Polska na protestantské (nebo spíše lépe pravoslavné?) Rusko a naopak.
Ano lépe pravoslavné, protestanství do kterého se většinou řadí i Česká evangelická církev je samostatná třetí "větev" křesťanství a je dost odlišná od prvních dvou "západořímského" křesťanství (katolictví) a "východořímského" křesťanství (pravoslavné).

Jinak pěkně schrnutá významná data starého Ruska.
Buhel
desátník
desátník
Příspěvky: 47
Registrován: 27/12/2008, 21:26

Příspěvek od Buhel »

Pár dotazů na LjuboVA:
-Co vedlo zemský sněm k tomu že car zvolili 16letého kluka?
-Nehodil bys sem pár podrobností k bitvě u Klušina? :)
Co jsem tak pochopil s polských stránek tak útok 6000 polských těžkých jezdců zahnal zhruba 30 000 ruské vojsko na útěk(2000 mrtvých během boje,5000 během útěku) a s pomocným švédským sborem o počtu cca 5000(během rovněž notně prořídl,narazil jsem na údaj 700 padlých) se dohodli na jeho odchodu.Přičemž Švédové cestou domů obsadili Novgorod.....
Byl bych rád kdybys mě to potvrdil nebo vyvrátil a případně přihodil něco podrobností...
Hromadný útěk celého vojska po relativně malých ztrátách si nějak nedokážu vysvětlit leda
-Došlo k nějakému "zlomu" ,např. smrt veliteleprůnik nepřítele do týla
-ruské vojsko mělo mizernou morálku
-Okřídlení husaři se opravdu překonali,když se na to tak dívám tak mě to přijde jako nejpravděpodobnější možnost.Vždyť u Kircholmu byl podobný poměr...
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7848
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Buhel - Ljubov je slečna a studentka. Ale ona se zlobit nebude. EDIT - tedy doufám, že ne moc.

Aniž bych chtěl být chytrý, ale co je na tom, že zvolili carem 16 letého kluka? Kolik králů v dějinách Evropy a nejenom Evropy nastoupilo na trůn i v menším věku? Myslím si, že jich nebylo málo. Být králem - carem neznamenalo vždy ihned vládnout. Existoval systém zástupné vlády - takzvané regentství.

Ostatní už nechám na Ljubov.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 3/1/2009, 23:55, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

To Buhel: Dotazy zodpovím, jenom mě prosím neoznačuj v mužském rodě. Jsem na to poměrně háklivá. :D

Michailovi bylo pouhých šestnáct let, ale pocházel z velice slavného a mocného rodu. Jeho příbuzná Anastázie Romanovna se svého času provdala za Ivana IV. a přinesla tak rodu řadu privilegií. Další Romanov -Fjodor Nikitič se stal jedním ze zástupců slabomyslného cara Fjodora I.. Dalším faktem mohlo být, že se během Smuty většina jiných rodů- Šujští, Bělští aj. vyvraždili mezi sebou v boji o moc.

Nějaké podrobnosti k bitvě u Klušina v ruce nemám.
Můžu napsat zatím tohle, v nejbližší době dohledám více.
Bitva u Klušina proběhla 4. července roku 1610 ( Rus tedy stále zažívala krizi a období zmatků).
Rozložení sil: Ruská vojska: 35 000 až 40 000 mužů a Litevská vojska+ Poláci: 6000 – 8000 mužů. Poláci disponovali dvěma kanóny, Rusové jedenácti.
Ztráty: Ruská strana přišla o osminu vojáků, protivník o necelých čtyři sta.

Ruská vojska podlomily fámy o dezerci žoldáků a celkové prostředí. Rusko procházelo skutečně těžkou krizí.
Zraněn byl kupříkladu jeden z předních velitelů Vasilij Buturlin.
Co jsem slyšela, tak odpor ruských vojsk v centrální části se záhy podlomil, stále však drželi pravé křídlo. Poté se jim podařilo obnovit tlak na levém křídle a několik hodin vzdorovat. Když dorazila polská pěchota, zahájili Rusové ústup, při němž utrpěli citelné ztráty.
Brzy poté obklíčili Poláci a jejich spolubojovníci ruské tábory a jednotky schovávající se v přilehlém lese.

Raději ber tento výtah s rezervou, ruské zdroje rády zkreslují a polsky bohužel neumím.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

thomas
Příspěvky: 8
Registrován: 23/2/2009, 18:52
Bydliště: Pardubice
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od thomas »

Omlouvám se ,že to tady oživuju po téměř 2 měsících,ale chtěl bych se zeptat odkud si čerpala informace (rusky neumím a polsky bych to asi "přežvejkal" ,ale hlavně jestli jsou o tomto období nějaký knihy v češtině)
Díkes
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

To se nemáš za co omlouvat, každé oživení diskuse je dobré.
Zdroje, které jsem použila (nebudou asi všechny, něco si totiž nepamatuji), je to taková splácanina: Životopisy: z anglické, francouzské a ruské wikipedie, http://www.valka.cz/ www.mravenec.cz
Celkové informace: www.krugosvet.ru www.revolution.allbest.ru www.hrono.info/smuta.html a www.pereplet.ru
Z knížek jsem použila Velkou sovětskou encyklopedii - Большая советская энциклопедия a knížku Krátká historie ruských občanských válek od Chestera Dunninga.
V češtině vím o díle Alexandra Puškina, Boris Godunov, ale víc ti poradit neumím, české zdroje příliš často nepoužívám. Jinak pokud máte, drazí kolegové Palbáci, nějaké další typy, tak připište, budu moc ráda..
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

K225
svobodník
svobodník
Příspěvky: 22
Registrován: 31/5/2008, 17:19
Bydliště: Doma

Příspěvek od K225 »

Ad Thomas a Ljubov
Doporučuji: Dějiny Ruska - M.Švankmajer, M.Veber, Z.Sládek, V.Moulis.
Nakladatelství Lidové noviny 1995. (Str.64). Zdravím
thomas
Příspěvky: 8
Registrován: 23/2/2009, 18:52
Bydliště: Pardubice
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od thomas »

K225 píše:Ad Thomas a Ljubov
Doporučuji: Dějiny Ruska - M.Švankmajer, M.Veber, Z.Sládek, V.Moulis.
Nakladatelství Lidové noviny 1995. (Str.64). Zdravím
K225:jj o té vím taky,ale nemůžu najít žádnou další

Ljubov:Díky Ti.Zkusím ještě zapátrat ve vodách internetu na vlastní pěst.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Můžeš zkusit Edvarda Radzinského - jeho životopisy Rasputina, Stalina nebo Mikuláše II. jsou naprosto skvělé; Rusko plné křížů od Alexandra Jakovleva a Dějiny Říše Ruské Nikolaje Karamzina. Ještě je docela zajímavá kniha Russka od Edwarda Rutherfurda, četla jsem ji v angličtině, ale netuším, jestli vyšla česky.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

thomas
Příspěvky: 8
Registrován: 23/2/2009, 18:52
Bydliště: Pardubice
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od thomas »

Tak Karamzina už jsem si opatřil (v knihovně měli zatím jen 1. díl).
Teď jsem koukal,že vyšla nějaká nová kniha v čj (Dějiny impéra - anotace http://www.knihycz.cz/dejiny-imperia--P14597 ) tak ta by nebyla špatná.(Možná ještě nějaké na ,které si teďka nevzpomenu.)

EDIt:teď mě napadl film 1612: Chroniki smutnego vretenni (mám to správně napsané?) - asi to bude mírně ahistorické,ale je to plus mínus k období smuty
EDIT2:ještě možná dobrá kniha - Dějiny východních Slovanů od Josefa Macůrka
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

No vidíš, teď ještě časem sehnat těch dalších jedenáct dílů Dějin říše ruské, a získáš téměř maximum možných informací. Z Karamzinových knih se učily zahraniční manželky budoucích ruských carů, aby měly přehled v dějinách a snáze pochopily ruskou povahu, a osvědčilo se to.
Třeba ta knížka "Dějiny impéria" bude zajímavá, zatím jsem ji nečetla. Obávám se, že to máš napsané špatně. Přepis do češtiny by zněl asi takto: "1612: Chroniki Smutnogo vremeni", ale já přece jenom považuji za vhodnější původní ruský název "1612: Хроники Смутного времени". Nemůžu se pořád nějak sžít s těmito českými přepisy, ale chápu, že když člověk neumí rusky, tak mu to pomůže. Jinak, ten film se mi zdál být až příliš zaměřený proti Polsku, ale navodí lepší představu situace než kniha..
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

thomas
Příspěvky: 8
Registrován: 23/2/2009, 18:52
Bydliště: Pardubice
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od thomas »

Takže opět já.
Sice je to nějakou dobu, ale dokončil jsem svoje skromné pojednání o období Smuty - má to asi 12 stránek,ale nevím jestli kvalita bude dosahovat zdejšího standartu - pokud by byl zájem můžu to někomu poslat a pak třeba vyvěsit.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Jestli chceš, tak mi to můžeš poslat, docela ráda bych si to přečetla. Určitě to bude perfektní, dvanáct stránek musí být dokonalý rozbor. :up:
Kdyžtak můžu smáznout ten svůj článek a hodit sem ten tvůj, co ty na to?
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

thomas
Příspěvky: 8
Registrován: 23/2/2009, 18:52
Bydliště: Pardubice
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od thomas »

Ljubov píše:Jestli chceš, tak mi to můžeš poslat, docela ráda bych si to přečetla. Určitě to bude perfektní, dvanáct stránek musí být dokonalý rozbor. :up:
Kdyžtak můžu smáznout ten svůj článek a hodit sem ten tvůj, co ty na to?
no já ti to zítra pošlu a uvidíš sama - moc bych mě nepřeceňoval :wink:
Odpovědět

Zpět na „státy a říše“