1.května 1898
Španělsko - Americká válka
Bitva v Manilské zátocePříčiny vzniku španělsko - americké války a její námořní průběh je více zpracován ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3127
Jak vlastně vypadá manilská zátoka? Jedná se zátoku 25 mil širokou a 30 mil dlouhou, přičemž vjezd do ní je široký 10 mil a zhruba v polovině je rozdělen ostrovy Corregidor a Caballo. Samotné průjezdy mezi ostrovy a pevninou tak byly široké pouhé 2 míle na severu a 4 míle na jihu. Na ostrově Corregidoru měli Španělé slabé opevnění bráněné několika děly. Asi 22 mil východně od Corregidoru vybíhala z pevniny úzká kosa Sangley, která tak přírodně kryla záliv s námořním arzenálem v Cavite. Severně od toho místa pak ve vzdálenosti 6 mil ležela Manila, nejdůležitější město Filipín. V Manilské zátoce měli Španělé pouze nemoderní 300 let staré opevnění, v jehož výzbroji bylo několik moderních Kruppových a Armstrongových děl. Španělský guvernér Rivera si již dávno před válkou stěžoval, že obrana Manilské zátoky není dostatečná. Poukazoval například na to, že v místě vjezdu na ostrově Corregidoru není ani jeden světlomet a že v Manile jsou pouhá čtyři moderní děla a dále již jen 30 starých moždířů a stovky starých bronzových děl, které byly nabíjené ze předu a kde většina z nich ještě pamatovala konec 17.století. U důležitého arzenálu v Cavite se nacházelo pouze pět moderních děl, ale pro změnu zde byl nedostatek munice.
Poté, co se americká eskadra na čínském pobřeží zformovala, zamířila dne 26.dubna ve 14:00 hodin směr Filipíny. O pár dní později 30.dubna 1898 eskadra zakotvila v zátoce Subic, která se nalézala asi 30 mil od vstupu do Manilské zátoky. Komodor Dewey vyslal k Manilské zátoce průzkumnou jednotku složenou z chráněných křižníků Boston, Baltimore a Concord. Tato průzkumná jednotka zjistila, že nepřítel se chová naprosto bezstarostně a nehlídá vjezd do zálivu. Komodor Dewey se rozhodl této španělské nepřipravenosti využít a proto již o den později, 1.května jeho eskadra vplula do Manilského zálivu. Lodě pluly v kýlové sestavě včele s chráněným křižníkem Olympia okolo vstupního opevněného ostrova Corregidoru a již první čtyři plavidla nepozorovaně okolo ostrova proplula, aniž by je Španělé zpozorovali. Až když byla již skoro celé americká eskadra v přístavu, obrana ostrova zareagovala. Vypálila jednu nepřesnou salvu, ale děla z Raleighu, Concordu a Bostonu její obranu umlčela. Americká eskadra se tak bez problémů dostala do nitra Manilského zálivu a za svítání zakotvila několik mil od Cavite. Po krátkém odpočinku vyplula eskadra opět v kýlové formaci v 5 hodin ráno k Manile, kde se dostala do nepřesné palby pobřežních baterií. Avšak útok na Manilu neměl Dewey v plánu. Americká plavidla pouze u města provedla obrat a rychlostí 8 uzlů se blížila k zálivu u Cavite. Tímto obratem se zbavila nevýhodné pozice přes kosu a měla tak celý španělský arzenál a zde kotvící nepřátelskou eskadru jako na dlani. Španělská eskadra zde bezstarostně kotvila ve dvou řadách. Pobřežní cavitská děla spustila na Američany palbu, ale přestřelovala a nezpůsobila nepříteli žádnou škodu. To, co poté následovalo, se dá spíše přirovnat k cvičným střelbám, než námořní bitvě dvou světových velmocí. V 5:41 ze vzdálenosti 5.000 m zahájila americká vlajková loď Olympia palbu na zakotvené španělské lodě. Po ní se k palbě připojily i další americké lodě. Palba pokračovala a vzdálenost se postupně zkrátila na 3.600 m. Americká eskadra vytvořila kýlovou sestavu paralelní se španělskou a třikrát přeplula podél nepřátelské linie, přičemž se vzdálenost neustále zkracovala. Při posledním proplutí podél španělské linie byla vzdálenost mezi eskadrami již jen pouhých 1.800 metrů. Tou dobou již bylo o průběhu bitvy dávno rozhodnuto. Projektilům o hmotnosti více jak sto kilogramů z děl ráže 203mm nedokázalo nic vzdorovat a se zničujícím účinkem drtily španělská plavidla. Taktéž děla střední ráže rozsévala na španělských palubách smrt a zkázu. Americká taktická a především kvalitativní převaha si vybrala ve španělských řadách oběti. Tři španělské lodě hořely po celé délce a admirál Montoja musel přenést svou velitelskou vlajku na křižník Isla de Cuba. Americká eskadra bez jakýkoliv ztrát (pouze pár lehkých zásahů bez ztrát na životech) se rozhodla boj přerušit, a tak se vzdálila a zakotvila západně od Cavite, kde z transportních plavidel doplnila munici a mužstvo se v klidu nasnídalo. V 11 hodin se americká eskadra pod vedením křižníku Baltimore vrátila zpět ke Cavite. Zde následovalo poslední dějství bitvy. Americká plavidla potápěla jedno nepřátelské plavidlo za druhým. Část plavidel se zmítala v požárech, část se potopila nebo uvázla na pláži, kam se ve snaze zachránit lodě vrhly. Křižník Don Juan de Austria po zásazích a požárech vylétl do povětří. Za pár hodin byl konec. V Cavite již žádná španělská vlajka nevlála.
O den později 2.května 1898 Američané obsadili arzenál v Cavite, kde se kromě jiného zmocnili na 10.000 t uhlí, což byla vítaná kořist. Španělská posádka z obsazené cavitské pevnosti a zbytek posádky z potopených lodí se stáhl do Manily. Obsazením Cavite si Američané na Filipínách zřídili opěrný bod pro své námořní síly.
Americký velitel George Dewey na věži své vlajkové lodě USS OlympiaZávěr
Triumf americké síly byl neoddiskutovatelný. Španělská eskadra přestala existovat a Američané za to zaplatili minimálním poškozením svých plavidel a bez ztrát na lidských životech. Španělská cena za prohranou bitvu byla mnohem vyšší. Přišli o celou svou eskadru a všech 11 plavidel včetně více jak čtyř stovek námořníků. Kromě toho se Američané usadili v Cavite, kde si zřídili svůj námořní opěrný bod po celou dobu války, což bylo pro ně strategicky důležité.
Vlajková loď komodora Deweye chráněný křižník USS Olympia je zachován jako památník a je v současné době v San Franciscu.
USS Olympia dříve
USS Olympia nyníZdroje:
Válečné lodě (2) – Hynek, Klučina – 1986
www.steelnavy.com
www.wikipedia.org
