PALBA.CZ

IX. Velká Británie 1940. Č 10.

Mapa, s částí letišť, kde byla umístěna II. a III. Luftflotte.




V předchozích dílech jsme si průběžně říkali, že Hitler v konci června, a bylo to až do 2. a 6. července 1940 dal pokyn neútočit na Velkou Británii.
Ano.
Nedal však žádný pokyn – „Nepřipravujte se“.
A tak zatím co se v Německu slavilo vítězství na Západě – proti Beneluxu a Francii – Luftwaffe a i Kriegsmarine měly napilno.
Letadla Luftwaffe se přemisťovala na letiště v Belgii, Holandsku a Francii blíž ke kanálu La Manche.
Samozřejmě stíhací letouny a hloubkové bombardéry se stěhovaly z Německa a z východu Belgie a Holandska na ta letiště, která ležela blíže ke kanálu La Manche, bombardéry na vzdálenější letiště od kanálu.
Přesouvala se tedy Luftflotte III. (3. letecká armáda), které velel generál Sperrle, který své velitelství umístil do Paříže.




Přesouvala se Luftflotte II. (2. letecká armáda), generál Kesselring, který měl své velitelství v Bruselu v Belgii





( zde je odkaz na web
http://www.raf.mod.uk/Bob1940/luftflotteII.html
)No a v Norsku stála připravena Luftflotte V. pod velením generála Stumpffa - zde tedy aspoň odkaz o rozmístění v Norsku.
http://www.raf.mod.uk/Bob1940/luftflotteV.html

Ta 2. a 3. letecká armáda měly oněch již zmiňovaných přibližně 2 600 letadel, kdežto v Norsku měl generál Stumpff přibližně 190 letadel (prosím čísla nejsou naprosto přesná, jde o přibližná čísla – pro představu.
Enigma a pak vzniklá zpráva Ultra - od zpravodajců řekla, že to nebude žádných 4 500 letadel – z toho 2 600 bombardérů, ale, že půjde o takřka poloviční stavy).

Dva moji kolegové, kolega Hektor a kolega Hans S. si dali práci. Kolega Hektor sestavil seznam letišť a jednotek, které se přemísťovaly na vzpomínaná letiště v Belgii, Holandsku a Francii. Náš skvělý kolega se smyslem pro detail – Hans S. pak i s doporučením kolegy Hektora, který chtěl, aby se na to Hans S podíval - provedl kontrolu.Tak z toho vznikl takovýto seznam jednotek Luftwaffe a zároveň letišť, kde byly jednotlivé letecké jednotky dislokovány. Dokonce u některých je i pozdější datum vzniku, nebo datum zapojení se do Bitvy o Velkou Británii.
Tímto oběma pánům kolegům děkuji a zároveň seznam uvádím i s doplňujícími údaji kolegy Hans S..:

Průzkumné Aufklärung jednotky jsem nedohledával. Ale jinde byl tedy bordel neskutečnej. Kolikrát letiště stovky kilometrů daleko. Nejspíš Hektor používal různá data, neurčil si pevné, od kterého se odrazit. Vše je velice jednoduše dohledatelné na ww2.dk


Stab JG 1 JG1 Messerschmitt Bf 109 Jever
Stab JG 3 JG3 Messerschmitt Bf 109 Brombos *nejspíše jednotka operovala s II. Gruppe
I/JG 3 JG3 Messerschmitt Bf 109 Grandvilliers
II/JG 3 JG3 Messerschmitt Bf 109 Brombos
III/JG 3 JG3 Messerschmitt Bf 109 Guines
Stab JG 26 JG26 Messerschmitt Bf 109 Dortmund *celá JG26 se do Francie dostala až koncem července/začátkem srpna 1940
I/JG 26 JG26 Messerschmitt Bf 109 Böninghard
II/JG 26 JG26 Messerschmitt Bf 109 Dortmund
III/JG 26 JG26 Messerschmitt Bf 109 Döberitz
Stab JG 27 JG27 Messerschmitt Bf 109 Plumentot
I/JG 27 JG27 Messerschmitt Bf 109 Plumentot
II/JG 27 JG27 Messerschmitt Bf 109 Wunstorf
III/JG 27 JG27 Messerschmitt Bf 109 Carquebut
Stab JG 51 JG51 Messerschmitt Bf 109 Cap Blanc Nez
I/JG 51 JG51 Messerschmitt Bf 109 Leeuwarden
II/JG 51 JG51 Messerschmitt Bf 109 Desvres
III/JG 51 JG51 Messerschmitt Bf 109 St. Omer
Stab JG 52 JG52 Messerschmitt Bf 109 Le Touquet
I/JG 52 JG52 Messerschmitt Bf 109 Zerbst
II/JG 52 JG52 Messerschmitt Bf 109 Nordholz
III/JG 52 JG52 Messerschmitt Bf 109 Werneuchen
Stab JG 53 JG53 Messerschmitt Bf 109 Rennes
I/JG 53 JG53 Messerschmitt Bf 109 Rennes
II/JG 53 JG53 Messerschmitt Bf 109 Dinan
III/JG 53 JG53 Messerschmitt Bf 109 Rennes
Stab JG 54 JG54 Messerschmitt Bf 109 Sösterberg
I/JG 54 JG54 Messerschmitt Bf 109 Schiphol
II/JG 54 JG54 Messerschmitt Bf 109 Waalhaven
III/JG 54 JG54 Messerschmitt Bf 109 Bergen-Op-Zoom
Stab NJG 1 NJG1 Messerschmitt Bf 110 Deelen
I/NJG 1 NJG1 Messerschmitt Bf 110 Mönchengladbach
I/NJG 2 NJG2 Messerschmitt Bf 109 --- tahle jednotka vznikla až v září 1940
Stab ZG 2 ZG2 Messerschmitt Bf 110 Toussous-le-Noble
I/ZG 2 ZG2 Messerschmitt Bf 110 Amiens-Glissy
II/ZG 2 ZG2 Messerschmitt Bf 110 Guyancourt
Stab ZG 26 ZG26 Messerschmitt Bf 110 Lille
I/ZG 26 ZG26 Messerschmitt Bf 110 Yvrench/St. Omer
II/ZG 26 ZG26 Messerschmitt Bf 110 Crécy-en-Pontieu
III/ZG 26 ZG26 Messerschmitt Bf 110 Barley
V(Z)LG 1 LG1 Messerschmitt Bf 110 Ligescourt
Erpr. Gr 210 E Messerschmitt Bf 110 Valenciennes
1(F) 22 F22 Dornier Do 17 Lille
1(F) 122 F122 Junkers Ju 88 Holandsko
2(F) 122 F122 Junkers Ju 88 Brusel
3(F) 122 F122 Heinkel He 111 Eindhoven
4(F) 122 F122 Junkers Ju 88 Brusel
5(F) 122 F122 Heinkel He 111 Haute Fontaine
1/106 106 Heinkel He 115 Brest
2/106 106 Dornier Do 28 Brest
3/106 106 Heinkel He 115 Borkum
Luftflotte 3 St. Cloud
Stab LG 1 LG1 Junkers Ju 88 Orleans
I/LG 1 LG1 Junkers Ju 88 Orleans
II/LG 1 LG1 Junkers Ju 88 Orleans
III/LG 1 LG1 Junkers Ju 88 Chateaudun
Stab KG 27 KG27 Heinkel He 111 Tours
I/KG 27 KG27 Heinkel He 111 Tours
II/KG 27 KG27 Heinkel He 111 Bourges
III/KG 27 KG27 Heinkel He 111 Rennes
I/KG 40 KG40 Focke-Wulf Fw 200 Bordeaux
Stab KG 51 KG51 Junkers Ju 88 Orly
I/KG 51 KG51 Junkers Ju 88 Orly
II/KG 51 KG51 Junkers Ju 88 Étampes-Mondésir
III/KG 51 KG51 Junkers Ju 88 Étampes-Mondésir
Stab KG 54 KG54 Junkers Ju 88 Coulommiers
I/KG 54 KG54 Junkers Ju 88 Coulommiers
II/KG 54 KG54 Junkers Ju 88 St. Celle
III/KG 54 KG54 Junkers He 111 P Le Bourget
Stab KG 55 KG55 Heinkel He 111 Labunie
I/KG 55 KG55 Heinkel He 111 Villacomblay
II/KG 55 KG55 Heinkel He 111 Villacomblay
III/KG 55 KG55 Heinkel He 111 Villacomblay
KGr 100 K Heinkel He 111 Vannes
KGr 806 K Junkers Ju 88 Caen
Stab StG 3 StG3 Dornier Do 17 Dinard
I/StG 3 StG3 Junkers Ju 87 Dinard
Stab JG 2 JG2 Messerschmitt Bf 109 Beaumont-le-Roger
I/JG 2 JG2 Messerschmitt Bf 109 Beaumont-le-Roger
II/JG 2 JG2 Messerschmitt Bf 109 Beaumont-le-Roger
III/JG 2 JG2 Messerschmitt Bf 109 Frankfurt-Rebstock

Trošku mu tam Hans S. nadává, ale to není na škodu věci – důležitý je většinou výsledek. Těch letišť je požehnaně a i tak to určitě od Hektora nebyla lehká práce.
Věřte ten seznam je tady hlavně z těch důvodů, aby bylo vidět, jak velké množství jednotek to bylo. Kdo bude mít zájem o přesné údaje, určitě si pak jednotlivé složky Luftwaffe nalezne.

IX. díl. Velká Británie 1940. Č 11.

V předchozích dílech vzpomínáme dvě data – 2. července a 6. července 1940.
To první datum – 2. července 1940 je datum, kdy Hitler rozkázal Wehrmachtu, Luftwaffe a Kriegsmarine, aby začaly připravovat - rozpracovávat plán invaze do Velké Británie ( některé přípravy už OKW i OKH prováděli předtím průběžně, stejně jako se plánovaly útoky na další státy – stejně jako se již pro rok 1941 dělaly dílčí studie pro útok proti SSSR), což vyústilo v „Směrnici Č 16“, která pak nesla datum 6. července 1940 a to už byly příkazy k operaci Löwe – Lev, aby se později jmenovala tak, jak ji známe většina z nás z historické literatury – Seelöwe - Lvoun, a kterou si za chvíli rozebereme.




On se totiž Adolf Hitler toho 2. července 1940 začal pomalu hněvat na Velkou Británii, že s ním nikdo nechce vážně jednat o míru.
Postěžoval si, komu jinému než Mussolinimu, v dopise, cituji:

„Když Britové trvají na svém odmítavém stanovisku k uzavření míru a chovají se k němu tak neslušně….“

On se totiž Adolf Hitler vrátil skoro po 2 měsících do Berlína – z Berlína jak víme odjížděl těsně před útokem na Západ - 9. května 1940 – viz poslední dva odstavce Č 51.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3739

Hitler byl tedy 6. července 1940 zpět v Berlíně, kde právě vrcholilo období nadšených oslav. NSDAP rozdala tehdy početným davům, které vítězného Hitlera vítali celý 1 000 000 vlaječek s haknkrajcem. Když 9. května 1940 odjížděl Hitler tajně z Berlína - Evropa ještě vypadala jinak. Nyní – 6.července 1940 - vládlo Německo Beneluxu a velké části Francie a také Dánsku a Norsku.
Jen ta zdánlivě bezbranná Velká Británie si dovolovala vzdorovat…

A tak začíná plné plánování a realizace - „Směrnice Č 16.“- Löwe – Lev a pro příště už budu také používat Seelöwe – Lvoun, kterou Hitler uváděl těmito slovy, cituji:

„Jelikož Anglie přes svoji beznadějnou vojenskou situaci nadále neprojevuje ochotu uzavřít dohodu, rozhodl jsem se připravit a – pokud nastane potřeba – provést proti ní výsadkovou operaci. Jejím cílem je znemožnit využití anglického území jako základny pro vedení války proti Německu a – pokud nastane taková nutnost – celková okupace země.“

Tady je třeba si všímat slovíček, Hitler svaluje odpovědnost za pokračování války na Velkou Británii, to jo, ale Hitlerovými klíčovými slovy je pak tento obrat – „Pokud nastane taková nutnost.“ Právě v těchto slovech si Hitler nechává zadní vrátka, podle kterých stále doufá, že si Britové nakonec uvědomí v jaké trapné situaci jsou a začnou postupovat podle Hitlerových přání.

Ještě k tomu vysvětlení krycího názvu – historická literatura – některá historická literatura říká, že krycí názvy pro operace vymýšlel generál Alfred Jodl, tehdy náčelník štábu vrchního velitelství Wehrmachtu, který prý se nevyznačoval přílišným důvtipem a proto prý i tady to bylo nejprve Löwe – Lev, když Lva má ve znaku Anglie. Jeden z britských historiků pak říká, že vlastně Jodl, a teď cituji: „Volil krycí názvy zcela jasně odpovídající skutečnému charakteru operace.“
V tomto případě u Velké Británie ať Löwe, nebo Seelöwe, to bylo stejně jedno, protože Britové se připravovali na německé vylodění skoro rok (ani my jsme ještě o všech „udělátkách a vychytávkách“ nehovořili, ale také na ně dojde – Radar, PVOS atd. ).

Operace Seelöwe, kterou připravovalo OKH a OKW se lišila od zamítnutého Göringova a Milchova plánu, viz zde Č 3:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3981
vzdušně výsadkové invaze proti Anglii tím, že genštáby pojaly základy invaze proti Anglii mnohem impozantněji.

Plán operace Seelöwe dle německých generálních štábů - předpokládal na jižním břehu Velké Británie výsadek až 250 000 německých vojáků, kteří by přistávali na 320 km široké frontě.
Tato 320 km široká fronta měla probíhat od Ramsgatu východně od strmých břehů Doveru až do zálivu Lyme západně od ostrova Wight (viz mapa). Genštáby vybraly jako body vylodění výsadků tak slavná místa, jako Brighton a Folkestone, a mnoho dalších, méně známých. Ale mezi těmi místy byly také Pevensey, což je místo, odkud začal v roce 1066 úspěšnou invazi Vilém Dobyvatel. V celé operci Seelöwe mělo být použito jen několik parašutistických oddílů. Většina vojáků Wehrmachtu měla kanál La Manche překonat na palubách říčních člunů, remorkérů, motorových lodí a větších transportních plavidel. Invaze měla být provedena ve třech vlnách, které by přistály a jednotlivé vlny by zaútočily do vnitra pevniny. Zároveň měl být realizován základní cíl celé operace. Tím základním cílem celé operace Seelöwe bylo, že by ihned v prvních hodinách invaze Němci odřízli Londýn od zbytku země. Ihned jak by Němci obsadili Londýn, měly být vysazeny speciální jednotky, které měly plnit zvláštní úkoly. Tyto zvláštní úkoly znamenaly, že gestapo mělo okamžitě zatknout přibližně 2 000 horlivých Hitlerových kritiků – počínaje Winstonem Churchillem a konče spisovatelem Aldousem Huxleym a Virginií Woolfovou, nebo hercem Noelem Cowardem.
Postupně bylo připraveno to, že všichni Britové ve věku od 17. do 45. let, schopní vojenské služby, měli být nejprve internováni, aby pak později byli převezeni na evropský kontinent.

No jo, ale celá operace Seelöwe zcela závisela na bezpečném překonání průlivu. Tam se plánovalo, že musí být zajištěno západní a východní křídlo výsadkových sil tak, že tam budou vybudována obrovská minová pole, která měla zcela znemožnit Royal Navy, aby provedly účinný útok proti invazním silám. No a samozřejmě k tomu všemu musela nejprve Luftwaffe porazit RAF a zcela ovládnout vzdušný prostor nad invazními silami a nad jejich okolím.
Nejvíce protestů při plánování Seelöwe vyjádřil člověk, kterého jsme poznali při plánování invaze do Norska – Velkoadmirál Erich Raeder, vrchní velitel Kriegsmarine.
Velkoadmirála velice zneklidňovali těžké ztráty, které utrpělo vojenské námořnictvo v Norsku, viz zde VII.díl Norsko, Dánsko Č 1 až 60:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=196
Velkoadmirál Raeder totiž stále viděl, že jeho kolegové-stratégové (stratégové od jiných zbraní) považovali operaci Seelöwe za překonání nějaké další řeky, která je tentokrát jen o něco širší. Štábní důstojníci Luftwaffe a především Wehrmachtu nebyli schopni pochopit, že existuje zásadní rozdíl mezi přesunutím útočných oddílů přes řeku širokou 800 metrů, jako je třeba Visla v Polsku, nebo například 1 200 metrů široký Rýn oddělující Německo od Francie a zde v operaci Seelöwe přepravu invazních sil k břehům Velké Británie – tj. přes vody průlivu La Manche o šířce přes 40 km, kde se vyskytují četné mořské proudy a velmi často i vysoké vlny.
Podle slov štábních důstojníků Wehrmachtu a Luftwaffe bylo prý potřeba připravit perfektně 2 prvky standardní operace přesunu, v kterých se Němci projevili jako specialisté. Tím prvním prvkem bylo, že po vybojování vzdušné nadvlády bombardéry Luftwaffe plně nahradí pozemní dělostřelectvo při invazi a pak jako druhý prvek může nastoupit to, že Kriegsmarine se plně soustředí na přepravní funkci invazních jednotek, což se zpravidla přidělovalo ženijním vojskům.
Raeder z toho byl v šoku a připadalo mu to jako lehkomyslný přístup k invazi.
Velkoadmirál Raeder byl tehdy jediný kdo si uvědomoval, že námořní výsadek je operace, pro kterou německá vojska neměla patřičný výcvik. Navíc Raeder velmi dobře věděl, že Kriegsmarine nemá plavidla potřebná k ochraně a zásobování fronty, která by byla široká 320 km, jak to předpokládal plán Seelöwe a ještě k tomu vede přes moře.
Když žádal stratégy z Wehrmachtu, aby se fronta pro výsadkové akce zúžila, tak mu velitelé Wehrmachtu řekli, že je to vlastně jako kdyby své oddíly strkali, a teď cituji:

„rovnou do strojku na maso.“

To by Angličané stáhli všechna svá děla a invazi by rozsekali.

Hitler, který všechny argumenty vyslechl, vydal alespoň prozatím – kompromisní rozhodnutí. Vylodění mělo probíhat na úseku užším, než se původně plánovalo – bylo z něj vyňato území západně od ostrova Wight…...

IX.díl. Velká Británie 1940. Č 12.

Raeder a štábní důstojníci Kriegsmarine stále zpochybňovali před Hitlerem operaci Seelöwe, ale do jednání vstoupilo kladné vyjádření od Wehrmachtu.
Byl to vrchní velitel německých pozemních vojsk generál Walther von Brauchitsch a jeho náčelník štábu generál Franz Halder, kteří začali Hitlera ujišťovat o své podpoře operace Seelöwe a vyjadřovali se oba shodně, že vylodění ve Velké Británii skončí úspěchem…
Ale…
Oba si nechávali zadní vrátka.
Totiž oba shodně tvrdili, že musí být poražena RAF, že Německo musí mít nadvládu ve vzduchu – nad připravujícími a bojujícími jednotkami při vylodění.
Hitler pak souhlasil s tím, že nedojde k operaci Seelöwe, a samotnému výsadku na plážích UK dřív, než se podaří Luftwaffe zneškodnit RAF a kompletně zničit PVOS Velké Británie.
Byla to podmínka nutná k tomu, aby střemhlavé bombardéry, jako Ju 87 Stuka
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1348
mohly po celou dobu invaze podporovat nejen invazní, ale i zásobovací lodě při takto náročné obojživelné operaci a při případném nájezdu Royal Navy.
Ale to přece znamenalo, že Brauchitsch i Halder přehodili „horký brambor“ – odpovědnost – za operaci Seelöwe na Göringa.
A to velice potěšilo Velkoadmirála Raedera…
Když v pozdějších letech vzpomínal Raeder na tuto dobu, vždy říkal, že cítí velkou úlevu, když se dozvěděl o podmínkách, které Hitlerovi přednesli Brauchitsch s Halderem. Díky této podmínce se dostávala Kriegsmarine v létě 1940 z pasti. Pokud se totiž nepodaří Luftwaffe porazit RAF, nebude prováděn žádný námořní výsadek a oslabená Kriegsmarine (oslabená z bojů u Narviku a vůbec v Norsku) nebude muset postoupit riziko konfrontace zbytků svých lodí s ohromnou převahou Royal Navy.
Když bude RAF zničeno a invazní operace Seelöwe začne, pak se nejvyšším velitelem stane Adolf Hitler, a bude to on kdo ponese odpovědnost za vše co se odehraje.
Ale byl to právě Adolf Hitler, který se v začátku července 1940 ještě necítil zcela připraven operaci Seelöwe zahájit (také proto, že vyslechl výhrady svých velitelů). A protože Adolf Hitler rád odkládal obtížná rozhodnutí, rozhodl se i zde věc – operaci Seelöwe – odložit ( později předběžné odložení mělo datum 15. září 1940)!!!
Adolf Hitler chtěl dát Velké Británii poslední šanci, aby projevila v nastalé situaci zdravý rozum.

Tou poslední šancí pro Brity byl jeho – Hitlerův – projev v budově Krollovy opery v Berlíně pro poslance Reichstagu dne 19. července 1940. Celé ceremonii přihlíželi v lóži diplomaté z celého světa, kteří se dozvěděli, že Hitler chce předložit – podle nepotvrzených zpráv – „definitivní mírový návrh“.
Ten tzv. „definitivní mírový projev“ – jak si ho představoval Hitler, se po dlouhé řeči objevil až u konce řeči – v konci projevu, když Adolf Hitler oznamoval, cituji:

„V tuto hodinu považuji za svou povinnost vyzvat především Velkou Británii, aby projevila rozum a dobrou vůli. Domnívám se, že má situace mi dovoluje vystoupit s touto výzvou, protože nepromlouvám jako poražený žadonící o milost, ale jako vítěz, který se odvolává k rozumu. Opravdu nevidím důvod, kvůli němuž by měla tato válka trvat déle.“

Dál v konci projevu vidí Adolf Hitler jedinou překážku na cestě k dosažení mírového řešení „jen v osobě bezohledného vražedného štváče Winstona Churchilla“.
Churchill, kterého Hitler strašně nenáviděl, je prý postižený melagomanií a prý také ti nesvědomití blbci, kteří jsou okolo něj, klamou britský národ a skrývají před ním neštěstí, které prý se může stát brzy jeho údělem, pokud mírové návrhy nebudou přijaty.
Ještě tuto noc z 19. na 20. července 1940 vyrazily německé bombardéry nad Velkou Británii a tam shazovaly letáky s plným textem vůdcova projevu v angličtině. To aby prý Britové mohli poznat pravdu jíž před nimi skrývá jejich vláda.
Velmi brzy byl ve Velké Británii projev Adolfa Hitlera prezentován nejprve v rozhlase a hned na to v novinách (britská vláda se dohodla, že nebude na Hitlerovy výpady reagovat).
A bylo to právě BBC, kde již hodinu po projevu Adolfa Hitlera byla vysílána troufalá spontánní odpověď na jeho projev.
Tehdy totiž britský novinář Sefton Delmer, aniž by se zatěžoval žádáním nějakého povolení, se v němčině obrátil na Adolfa Hitlera a vykřičel ho takto, cituji:

„Dovolte, ať řeknu, co si tady, ve Velké Británii myslíme o výzvě, s níž se vám zachtělo se dovolávat našeho zdravého rozumu. Herr Führer, pane říšský kancléři, odmítáme ji a strčte si ji do vaší špinavé držky.“

Tehdy skoro celá velká Británie tleskala Delmerovi, což překvapilo především většinu členů německého generálního štábu. Ale jak říkají zachovalé historické záznamy, po této řeči pocítil německý generální štáb úlevu a mohl na plné obrátky rozběhnout válečnou mašinérii, která se připravovala na operaci Seelöwe.

Vraťme se ještě na chvilku do Berlína, neboť v tom Hitlerově projevu 19. července 1940 se také vyznamenávalo.
V jedné části svého projevu totiž Hitler sdělil, že povyšuje některé generály do hodnosti polních maršálů za úlohu, kterou sehráli při dobytí Polska a Francie. Tři z takto povýšených generálů na polní maršály byli z Luftwaffe a byli to – od této chvíle polní maršálové - Milch, Kesselring a Sperrle.
No a jejich velitel Hermann Göring?
Tak na Hermanna Göringa čekalo skutečně zvláštní vyznamenání. Vůdce Adolf Hitler tehdy skutečně osobně přečetl jmenovací akt, cituji:

„Za obrovský podíl na vítězství jmenuji tímto tvůrce Luftwaffe do hodnosti Reichsmarschalla Velkoněmecké Říše a vyznamenávám jej Velkokřížem Řádu Železného kříže.“

Ještě žádný voják v pohnutých a bohatých válečných dějinách německých ozbrojených sil nikdy nezískal takovou hodnost a Hermann Göring tuto mimořádnou událost oslavil skutečně mimořádným obědem s několika přáteli, ve své berlínské rezidenci Leipziger Palace. Mezi pozvanými hosty byl i mladý Švéd Thomas von Kantzow, syn Karin, Göringovi zesnulé první manželky.
A byl to právě ten Thomas, který tyto hody popsal pro historii.
Menu prý se skládalo z jídel a nápojů zcela atypických pro válečnou dobu. Většinou se všechny suroviny dovezly z evropských států dobytých Němci. Cituji:

„Hermann přivezl z Paříže – paté, de foie gras, které jsme jedli a zapíjeli každý polskou vodkou v jiné barvě. Hned na to byl servírován smažený losos z Gdaňska s moselským vínem ze sklepa jenž si Hermann zařídil v Trevíru, husa z jeho usedlosti ve Veldensteinu se Chateau Haut Brion a potom lehoučký, maličký vídeňský dortík se Chateau d’Yquem.“

No a pánové pak dál prý pili koňak Napoleon a dámy francouzské likéry. Manželky byly oblečeny do nejnovějších modelů z Paříže a silně navoněny proslulými francouzskými parfémy.
Thomas von Kantzow to pak ještě doprovodil slovy, cituji:

„Všichni jsme si dali do nosu. Byla to velmi veselá i velmi sentimentální oslava.“

Po této oslavě, za několik dní, pozval na 6. srpna 1940 Hermann Göring své nejlepší velitele Luftwaffe, včetně jmenovaných polních maršálů Milcha, Kesselringa a Sperrleho na konferenci do Carinhallu – Karinhallu
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=288
,luxusně vybavené usedlosti ležící ve východním Prusku, pojmenované tak na počest jeho zemřelé manželky.

My se ještě k mnohým věcem konce června a začátku července ze strany Britů vrátíme, zde se ještě věnujeme pohledu z německé strany.

Při této poradě (bylo to 6. srpna 1940 a Bitva o Británii již probíhala – z britského hlediska 1. fáze – viz obrázek a mapu 1. fáze i s datem.




) se svými veliteli v Karinhallu Göring prohlásil, že od tohoto okamžiku mají útoky proti PVOS Velké Británie stále zesilovat a to až do úplného zničení RAF. Proti Velké Británii má být vržena celá Luftwaffe a Říšský maršál Göring vyhlásil „Adlertag“ – „Den orla“ na 10. srpna 1940.
(Vysvětlení jednotlivých fází „ Battle of Britain „ viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
)
K přítomným pak Hermann Göring řekl, cituji:

„Řekl jsem vůdci, že RAF bude zničeno do doby zahájení operace Seelöwe – 15. září 1940, kdy naši němečtí vojáci přistanou na britském území.“

Pak jakoby mimochodem pro přítomné prohodil, že se mu zdá, že Luftwaffe má skoro až moc času na to, aby „Sfoukla“ RAF z nebe, a že on Říšský maršál očekává, že Velká Británie bude paralyzována a zbavena možnosti obrany ještě před slíbeným datem 15. září 1940.
S despektem se vyjadřoval o britských pilotech, o Luftwaffe hovořil, že poměr letadel je 2 : 1 ve prospěch Luftwaffe.

Tento despekt a podceňování RAF se velmi Německu nevyplatilo. Hermann Göring velmi podcenil, nejen sílu RAF, ale i odhodlání pilotů za kanálem La Manche.
Ono to již v té době, kdy takto Hermann machroval, tedy, zde v srpnu 1940, nad Velkou Británií a hlavně kanálem La Manche tak optimisticky nevypadalo. A Němce mělo podceňování situace od jejich velení stát hodně životů.

Co se tedy dělo v konci června, v červenci a na začátku srpna 1940 nad Velkou Británií a kanálem La Manche? Jak dokončovala Velká Británie v těchto měsících svou PVOS, jak bojovala v těchto 3 měsících?
Tak o tom postupně v dalších článcích.


Použitá literatura:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Průběžně tématické články: www.Palba.cz
A
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3980

Chtěl jsem zde vyjádřit poděkování RAYTHEON za zapůjčení - zaslání některých důležitých podkladů pro předchozí, tyto a další články.
Zároveň všechny kolegy prosím, aby sem nic nepřidávaly - to aby se tato Č 10. zařadila nad Č 7.

Bude-li mít někdo výhrady, nebo připomínky k této poznámce, prosím ho, aby jí směřoval na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3980