P.S.:
Podobný krok ze strany Lw nám bude, od ctěných kolegů a soupeřů, velmi vítán
ČSL vs.Lw (II.)
Moderátor: jarl
Pravidla fóra
Pokud příspěvek v Aktualitách neodpovídá charakteru a úrovni "veřejné" Palby, moderátoři mají právo jej okamžitě, bez upozornění přesunout do skryté Hospody, která byla za tímto účelem zřízena.
Pokud nemáte přístup do Hospody a chtěli byste jej, musíte být na Palbě registrováni nejméně půl roku a poté můžete napsat SZ adminům "skelet" nebo "jarl".
Ve vlákně o Ukrajině v sekci "Aktuality" platí pravidla, která budete dodržovat. Postih za nedodržování bude následující:
- smazání příspěvku
- BAN uživatele (minimálně 24hodin, maximálně na vždy)
- uzamčení vlákna
Všechny tyto postihy budou uplatňovány bez jakéhokoliv varování a vysvětlování, na základě úsudku přítomného moderátora.
Pravidla jsou následující:
- příspěvek bude věcný v českém nebo slovenském jazyce (případně s českým nebo slovenským překladem), žádné "emotivní" výlevy nebudou trpěny
- diskuze ve vlákně "Válka na Ukrajině" není povolena, k tomu je určeno patřičné vlákno v Hospodě (o vstup můžete zažádat u administrátora)
Pokud příspěvek v Aktualitách neodpovídá charakteru a úrovni "veřejné" Palby, moderátoři mají právo jej okamžitě, bez upozornění přesunout do skryté Hospody, která byla za tímto účelem zřízena.
Pokud nemáte přístup do Hospody a chtěli byste jej, musíte být na Palbě registrováni nejméně půl roku a poté můžete napsat SZ adminům "skelet" nebo "jarl".
Ve vlákně o Ukrajině v sekci "Aktuality" platí pravidla, která budete dodržovat. Postih za nedodržování bude následující:
- smazání příspěvku
- BAN uživatele (minimálně 24hodin, maximálně na vždy)
- uzamčení vlákna
Všechny tyto postihy budou uplatňovány bez jakéhokoliv varování a vysvětlování, na základě úsudku přítomného moderátora.
Pravidla jsou následující:
- příspěvek bude věcný v českém nebo slovenském jazyce (případně s českým nebo slovenským překladem), žádné "emotivní" výlevy nebudou trpěny
- diskuze ve vlákně "Válka na Ukrajině" není povolena, k tomu je určeno patřičné vlákno v Hospodě (o vstup můžete zažádat u administrátora)
ČSL vs.Lw (II.)
Texty zde ueřejněné nejsou dílem držitele niku Johana. Pouze propůjčuji "svůj" prostor pro kolegy z SVK a acreditované novináře při gen. štb. ČSL. Texty jsem částečně upravil. Nezasahoval jsem v žádném případě do podstaty sdělení, ale pozměnil jsem "jména publikujících médií" tak, abychom nebyli napadnutelní v oblasti případných známkoprávních sporů a uvedl jsem texty do souladu s přijatou alternativní historií. Jako člen štábu, velící návodčí a tiskový mluvčí ČSL nepovažuji za patřičné, abych o věci psal vlastní příspěvek. Se zveřejněním mám předběžný souhlas velitelů ČSL a plný souhlas acreditovaných novinářů, avšak jestliže kterýkoliv z konkrétních autorů, s uveřejněním zde, nebude souhlasit, pak jsem připraven jeho řádky (po vyzvání) ihned smazat. Prosím "Palbáky" ať píší svá vyjádření teprve po-té, co ohlásím konec Článků. Důvody jsou čistě technické-v oppačném případě by mohla vzniknout neskutečná skrumáš textů různého původu i různého určení. Předem děkuji*Johan*
P.S.:
Podobný krok ze strany Lw nám bude, od ctěných kolegů a soupeřů, velmi vítán
P.S.:
Podobný krok ze strany Lw nám bude, od ctěných kolegů a soupeřů, velmi vítán
ČSL vs.Lw (II.)-Články
Poz.:Tímto příspěvkem budu zahajovat obě série. Nejen, že to Vencour napsal krásně, ale navíc i hezky ukazuje upachtěnost dne bojového pilota, a to v několika řádcích. Všechna čet ...
Vencour:
Den D, hodina H (aneb tohle se stalo)
Aneb pod těmito křídly mohou si děti hrát!
Ten velký den nastal, kdy se setkaly naše Avie, Šmolíci, SBčka, Dakoty (aůias A-300 ) a Kosy proti Befkám, Štukám, He-51, He-111 a Ju-52 a Štorchůmi.
Sraz letky naplánován v půl šestý. Půlka se sešla na teamspeaku už v půl pátý. Štáb fungoval oficiálně od 4h. Noční letka a bombardéry měly první akci ještě za tmy.
Ráno ve 4h nejel server, mapa byla moc velká pro server, aby ji zvládl. Zpoždění 2:20h, mapa do Šturmovika ořezána. Nevadí. Nervy pracujou. Pořád klid. Neodlepil jsem se v prvnim startu. Naši mastili u Domažlic Befka, vše vypadalo dobře. Dva z našich se srazili. Jau. Ještě před chvílí jsem je slyšel ve sluchátkách.
Dvakrát jsme doprovázeli Dakotu s pilotama pro náhradní stroje. Sledovali obzor, kde někdo letí, zatimco ostatní přezbrojovali. Honili jsme se kolem a kolem, hasili oheň, nechávali Heinkely bombardovat a šli po ostatních strojích.
Podařily se nám pěkné akce za pomoci Šmolíků i eSBéček, přepadení letišť.
Plzeň vykostěná. Klamné cíle zafungovaly.
Zadek bolel, ruka byla zpocená od joye.
Součty jseště nejsou hotové, celkové výsledky. Přesto, nedali jsme se. Nesmetla nás Luftwaffe.
8 fps při přistání, taky vzpomínka.
I tohle byly chvíle, které berou dech. Dík všem, kdo se účastnili a přispěli.
Vencour:
Den D, hodina H (aneb tohle se stalo)
Aneb pod těmito křídly mohou si děti hrát!
Ten velký den nastal, kdy se setkaly naše Avie, Šmolíci, SBčka, Dakoty (aůias A-300 ) a Kosy proti Befkám, Štukám, He-51, He-111 a Ju-52 a Štorchůmi.
Sraz letky naplánován v půl šestý. Půlka se sešla na teamspeaku už v půl pátý. Štáb fungoval oficiálně od 4h. Noční letka a bombardéry měly první akci ještě za tmy.
Ráno ve 4h nejel server, mapa byla moc velká pro server, aby ji zvládl. Zpoždění 2:20h, mapa do Šturmovika ořezána. Nevadí. Nervy pracujou. Pořád klid. Neodlepil jsem se v prvnim startu. Naši mastili u Domažlic Befka, vše vypadalo dobře. Dva z našich se srazili. Jau. Ještě před chvílí jsem je slyšel ve sluchátkách.
Dvakrát jsme doprovázeli Dakotu s pilotama pro náhradní stroje. Sledovali obzor, kde někdo letí, zatimco ostatní přezbrojovali. Honili jsme se kolem a kolem, hasili oheň, nechávali Heinkely bombardovat a šli po ostatních strojích.
Podařily se nám pěkné akce za pomoci Šmolíků i eSBéček, přepadení letišť.
Plzeň vykostěná. Klamné cíle zafungovaly.
Zadek bolel, ruka byla zpocená od joye.
Součty jseště nejsou hotové, celkové výsledky. Přesto, nedali jsme se. Nesmetla nás Luftwaffe.
8 fps při přistání, taky vzpomínka.
I tohle byly chvíle, které berou dech. Dík všem, kdo se účastnili a přispěli.
ČSL vs.Lw (II.)-Články
311_Tjurma:
Reportér deníku Český telegraf po válce v roce 1943 zpovídá aktivního účastníka bojů z podzimu 1938 Vladimíra Dolanského, který v tu dobu seděl za řízením Avie B71.
Pane Dolanský, když slyším Vaše vyprávění, neustále nazýváte Vaše kamarády přezdívkami. Jakou jste měl tedy Vy?
To je trochu složitější. Pro štěstí jsem si vždy do kapsy své kombinézy brával malý hlavolam - ježka v kleci - poměrně neznámý hlavolam hrstky kluků ze Starého Města v Praze, který tak nádherně zpopularizoval pan Foglar. No a tomuto hlavolamu jsme ze srandy říkali ježica v ťjurmě - po zkrácení mi zůstalo jenom to Tjurma - což v ruštině značí vězení, tedy tu klec.
Poměrně přesně si stále dokážete vzpomenout na podzim 1938 a s tím spojené boje. Jak jste vůbec prožíval první den bojů?
Naše letka Smetana byla v době mobilisace dislokována na letišti Letňany. Často jsme mrmlali s piloty, který osel ve štábu nás poslal právě sem. Jednalo se totiž o tovární letiště společnosti Avia a pro naše bombardéry se nám zdálo malé. Nakonec jsme však byli strašně spokojeni. Nemuseli jsme totiž čekat na náhradní díly, jelikož dělníci z továrny nám je doslova podávali z oken a také obyvatelé okolních vesnic si nás vydržovali jako vlastní - tolik jitrnic jsem v životě nesnědl. Mnoho dívek se do nás zamilovalo a ještě dlouho na nás opravdě HLUBOCE vzpomínalo.
Slyším, že Vás humor ani během války neopustil. Povězte našim čtenářům, co se vlastně dělo ráno 6.11. toho osudného dne?
Ve 3:30 nás vzbudil poplach. Velitel letky Rampa právě telefonicky hovořil se štábem; to víte-od propuknutí nepřátelství 17.10.1938 už nějaký čas uplynul, tak časné budíčky patřily k denní rutině. Ve 4:00 jsme měli přejít do stavu bojové pohotovosti – ovšem, zdrželo se to, byl klid, válce se nějak nechtělo. V 6:20 nám byl dán rozkaz a všechny stroje letky odlétly na ranní průzkum německých letišť.
Povídejte, nechci Vás přerušovat, vidím Vaše zapálení v očích a pěnu u úst....
Velení letectva nám rozdělilo německá letiště. Já jsem vedl dvojici bombardérů nad letiště Cham a Regensburg. V Řezně nás zachytila protivzdušná a ten proklatý světlomet mi téměř popálil sítnici. Následný težký flak nám proděravěl nádrže a spolu s Upírem jsme doslova o prsa korejské běžkyně přes Cham dolétli na letiště Rokycany. Odtud jsme ráno operovali a bombardovali letiště v Rakousku a Bavorsku.
Zde jste prý dosáhl prvního sestřelu. Prý to bylo za útoku na letiště Rokycany.
Je to tak, vraceli jsme se právě z náletu na Linec, a když jsem dosedl a pojížděl, slyším najednou sirénu a zhůry pikující německá letadla. Neváhal jsem, přidal jsem plyn a odlepil letadlo do vzduchu. Ihned se za mě jeden skopčák pověsil, ale se mnou tehdy létal Franta Sádlo, zvaný Anton Špelec. Ten ihned začal pálit a pak slyším jeho radostný jekot, že skopoun to dostal a svalil se dopředu na řídící páku. Letadlo za námi dopadlo někde před rokycanská kasárna.
V Rokycanech jste ale moc dlouho nepobyli, že?
No štáb leteckých operací po vypuknutí bojů umístil do Rokycan krom nás i obě letky se Šmolíky, a kdo zná rokycanské letiště ví, že tolik letadel se tam nevejde. Tak nám bylo kolem poledne nařízeno přesunout se do Karlových Varů, kde jsme zůstali do konce dne. Byli jsme rádi, Rokycany, Klatovy a Plzeň totiž byly pod stálým tlakem Luftwaffe, za to ve Varech jsme Němce celý den neviděli - pomineme-li obyvatelstvo Sudet. Kolem letiště byl ale armádou vytvořen neprodyšný koridor, báli jsme se sabotáží.
Na co vlastně vzpomínáte nejvíce?
Krom našeho denního chleba, jímž bylo bombardování německých základen, zejména na dva útoky na letiště Cham a Straubing. Bylo to už v podvečer, začínalo se stmívat. Štáb rozkázal pokračovat v tlaku na tato dvě letiště. Vyslali jsme všechno, co jsme měli k dispozici. Celkem 10 strojů. Po startu první skupiny jsem byl odvolán zpět na letiště, abych vytvořil další trojici s piloty Pepnem a Karlosem. ten byl již tehdy hodně vyčerpaný, ale společensky - vyzunkl láhev nějaké třešňovice - a do rádia pak vydával nekoordinované skřeky. Doslova jsme se proplížili přes pohraniční hory a z nízké výšky zaútočili na letiště v Chamu. Nenašli jsme žádné letadlo na zemi, jelikož roj, který útočil 15 minut před námi, Němce pěkně vystrašil. Za to ve vzduchu nějaká letadla byla. Já s Karlosem jsme přijali manévrový souboj. Naši střelci totiž byli výteční, a když jsme s karlosem provedli klasický manévr sendvič, něměcký stroj, který se dostal mezi nás, dostal pěknou nakládačku od mého předního střelce. S černou šálou se snažil vytratit a někde v blízkosti letiště havaroval. Boj pokračoval dále, naše stroje také mnoho schytaly, mně se podařilo sednout bez paliva nouzově severně od Kdyně a Karlos přistál někde u Furthu im Wald, odkud ho vyzvedl pilot speciální jednotky. Já došel pěšky do Klatov a tam jsem si dal v hospodě pěkně do nosu. Po návratu do Varů druhý den, mi piloti sdělili, že večer provedli strategický nálet na Ingolstadt.
Od vašich kolegů jsem slyšel, že občas vidíte i zajímavé věci přes zaměřovač.
Asi narážíte na útok našich Šmolíků na letiště Cham odpoledne 4.11. Ano, právě jsme se vraceli z náletu na Straubing a ve výšce 6 000 metrů jsme přelétávali Cham, pozorovali jsme provoz na letišti, abychom ho sdělili naší rozvědce, když najednou pod námi hotové peklo. Viděli jsme vybuchující německé stroje, nad letištěm roj Šmolíků v boji s dalšími letadly. Úžasná podívaná. Po příletu do Varů jsem hned volal na štáb a informoval se na hrdinné letce, kteří způsobili Němcům takovou zkázu. Vedl je Permon, DĚDEK, jak mu říkáme a kterého dobře známe, jelikož dříve sloužil u nás, těžkých bombardérů a až po té nalezl zalíbení v tom krásném dvouplošníku.
Jak nakonec celkově hodnotíte celý konflikt v letech 1938 - 1940?
Myslím, že na to, jak nás Němci odepisovali, jsme vydrželi dostatečně dlouho, poskytli jsme čas spojencům k mobilisaci a přípravě na další boje. Za těch několik měsíců jsme dokázali Němcům zasadit pěkné rány a hlavně jsme stihli evakuovat techniku, případně ji zničit, aby Němcům nepadla do rukou. Část naší letky byla evakuována do Francie a pak do Anglie, kde jsme se zapojili v řadách RAF do dalších bojů. Druhá menší část zvolila SSSR, kde pak úspěšně působila v jednotce 3.BAP. Uvědomte si, že Němcům se nikdy nepodařilo plně obsadit ČSR, Tiso na Slovensku byl odstaven a všichni Slováci se vrhli do obrany vlasti a německé jednotky na kontrolu slovenských hor rezignovaly úplně. Když se do konfliktu na jaře 1939 zapojila Francie a Anglie a Němci byli zastaveni již v Belgii, začalo to vřít i mezi nimi samotnými. Generál Beck nakonec provedl na konci roku 1939 puč, zajal Hitlera a s pomocí jednotek wehrmachtu kolem Berlína spacifikoval oddíly SA a SS. To nám začalo být jasné, že po válce bude brzy veta. Pak už šlo Němcům jenom o to jak vycouvat se ctí a uzavřít pro ně přijatelný mír.
Moc Vám děkuji za rozhovor a přeji Vám v další práci ve velení bombardovacícho letectva hodně úspěchů.
Reportér deníku Český telegraf po válce v roce 1943 zpovídá aktivního účastníka bojů z podzimu 1938 Vladimíra Dolanského, který v tu dobu seděl za řízením Avie B71.
Pane Dolanský, když slyším Vaše vyprávění, neustále nazýváte Vaše kamarády přezdívkami. Jakou jste měl tedy Vy?
To je trochu složitější. Pro štěstí jsem si vždy do kapsy své kombinézy brával malý hlavolam - ježka v kleci - poměrně neznámý hlavolam hrstky kluků ze Starého Města v Praze, který tak nádherně zpopularizoval pan Foglar. No a tomuto hlavolamu jsme ze srandy říkali ježica v ťjurmě - po zkrácení mi zůstalo jenom to Tjurma - což v ruštině značí vězení, tedy tu klec.
Poměrně přesně si stále dokážete vzpomenout na podzim 1938 a s tím spojené boje. Jak jste vůbec prožíval první den bojů?
Naše letka Smetana byla v době mobilisace dislokována na letišti Letňany. Často jsme mrmlali s piloty, který osel ve štábu nás poslal právě sem. Jednalo se totiž o tovární letiště společnosti Avia a pro naše bombardéry se nám zdálo malé. Nakonec jsme však byli strašně spokojeni. Nemuseli jsme totiž čekat na náhradní díly, jelikož dělníci z továrny nám je doslova podávali z oken a také obyvatelé okolních vesnic si nás vydržovali jako vlastní - tolik jitrnic jsem v životě nesnědl. Mnoho dívek se do nás zamilovalo a ještě dlouho na nás opravdě HLUBOCE vzpomínalo.
Slyším, že Vás humor ani během války neopustil. Povězte našim čtenářům, co se vlastně dělo ráno 6.11. toho osudného dne?
Ve 3:30 nás vzbudil poplach. Velitel letky Rampa právě telefonicky hovořil se štábem; to víte-od propuknutí nepřátelství 17.10.1938 už nějaký čas uplynul, tak časné budíčky patřily k denní rutině. Ve 4:00 jsme měli přejít do stavu bojové pohotovosti – ovšem, zdrželo se to, byl klid, válce se nějak nechtělo. V 6:20 nám byl dán rozkaz a všechny stroje letky odlétly na ranní průzkum německých letišť.
Povídejte, nechci Vás přerušovat, vidím Vaše zapálení v očích a pěnu u úst....
Velení letectva nám rozdělilo německá letiště. Já jsem vedl dvojici bombardérů nad letiště Cham a Regensburg. V Řezně nás zachytila protivzdušná a ten proklatý světlomet mi téměř popálil sítnici. Následný težký flak nám proděravěl nádrže a spolu s Upírem jsme doslova o prsa korejské běžkyně přes Cham dolétli na letiště Rokycany. Odtud jsme ráno operovali a bombardovali letiště v Rakousku a Bavorsku.
Zde jste prý dosáhl prvního sestřelu. Prý to bylo za útoku na letiště Rokycany.
Je to tak, vraceli jsme se právě z náletu na Linec, a když jsem dosedl a pojížděl, slyším najednou sirénu a zhůry pikující německá letadla. Neváhal jsem, přidal jsem plyn a odlepil letadlo do vzduchu. Ihned se za mě jeden skopčák pověsil, ale se mnou tehdy létal Franta Sádlo, zvaný Anton Špelec. Ten ihned začal pálit a pak slyším jeho radostný jekot, že skopoun to dostal a svalil se dopředu na řídící páku. Letadlo za námi dopadlo někde před rokycanská kasárna.
V Rokycanech jste ale moc dlouho nepobyli, že?
No štáb leteckých operací po vypuknutí bojů umístil do Rokycan krom nás i obě letky se Šmolíky, a kdo zná rokycanské letiště ví, že tolik letadel se tam nevejde. Tak nám bylo kolem poledne nařízeno přesunout se do Karlových Varů, kde jsme zůstali do konce dne. Byli jsme rádi, Rokycany, Klatovy a Plzeň totiž byly pod stálým tlakem Luftwaffe, za to ve Varech jsme Němce celý den neviděli - pomineme-li obyvatelstvo Sudet. Kolem letiště byl ale armádou vytvořen neprodyšný koridor, báli jsme se sabotáží.
Na co vlastně vzpomínáte nejvíce?
Krom našeho denního chleba, jímž bylo bombardování německých základen, zejména na dva útoky na letiště Cham a Straubing. Bylo to už v podvečer, začínalo se stmívat. Štáb rozkázal pokračovat v tlaku na tato dvě letiště. Vyslali jsme všechno, co jsme měli k dispozici. Celkem 10 strojů. Po startu první skupiny jsem byl odvolán zpět na letiště, abych vytvořil další trojici s piloty Pepnem a Karlosem. ten byl již tehdy hodně vyčerpaný, ale společensky - vyzunkl láhev nějaké třešňovice - a do rádia pak vydával nekoordinované skřeky. Doslova jsme se proplížili přes pohraniční hory a z nízké výšky zaútočili na letiště v Chamu. Nenašli jsme žádné letadlo na zemi, jelikož roj, který útočil 15 minut před námi, Němce pěkně vystrašil. Za to ve vzduchu nějaká letadla byla. Já s Karlosem jsme přijali manévrový souboj. Naši střelci totiž byli výteční, a když jsme s karlosem provedli klasický manévr sendvič, něměcký stroj, který se dostal mezi nás, dostal pěknou nakládačku od mého předního střelce. S černou šálou se snažil vytratit a někde v blízkosti letiště havaroval. Boj pokračoval dále, naše stroje také mnoho schytaly, mně se podařilo sednout bez paliva nouzově severně od Kdyně a Karlos přistál někde u Furthu im Wald, odkud ho vyzvedl pilot speciální jednotky. Já došel pěšky do Klatov a tam jsem si dal v hospodě pěkně do nosu. Po návratu do Varů druhý den, mi piloti sdělili, že večer provedli strategický nálet na Ingolstadt.
Od vašich kolegů jsem slyšel, že občas vidíte i zajímavé věci přes zaměřovač.
Asi narážíte na útok našich Šmolíků na letiště Cham odpoledne 4.11. Ano, právě jsme se vraceli z náletu na Straubing a ve výšce 6 000 metrů jsme přelétávali Cham, pozorovali jsme provoz na letišti, abychom ho sdělili naší rozvědce, když najednou pod námi hotové peklo. Viděli jsme vybuchující německé stroje, nad letištěm roj Šmolíků v boji s dalšími letadly. Úžasná podívaná. Po příletu do Varů jsem hned volal na štáb a informoval se na hrdinné letce, kteří způsobili Němcům takovou zkázu. Vedl je Permon, DĚDEK, jak mu říkáme a kterého dobře známe, jelikož dříve sloužil u nás, těžkých bombardérů a až po té nalezl zalíbení v tom krásném dvouplošníku.
Jak nakonec celkově hodnotíte celý konflikt v letech 1938 - 1940?
Myslím, že na to, jak nás Němci odepisovali, jsme vydrželi dostatečně dlouho, poskytli jsme čas spojencům k mobilisaci a přípravě na další boje. Za těch několik měsíců jsme dokázali Němcům zasadit pěkné rány a hlavně jsme stihli evakuovat techniku, případně ji zničit, aby Němcům nepadla do rukou. Část naší letky byla evakuována do Francie a pak do Anglie, kde jsme se zapojili v řadách RAF do dalších bojů. Druhá menší část zvolila SSSR, kde pak úspěšně působila v jednotce 3.BAP. Uvědomte si, že Němcům se nikdy nepodařilo plně obsadit ČSR, Tiso na Slovensku byl odstaven a všichni Slováci se vrhli do obrany vlasti a německé jednotky na kontrolu slovenských hor rezignovaly úplně. Když se do konfliktu na jaře 1939 zapojila Francie a Anglie a Němci byli zastaveni již v Belgii, začalo to vřít i mezi nimi samotnými. Generál Beck nakonec provedl na konci roku 1939 puč, zajal Hitlera a s pomocí jednotek wehrmachtu kolem Berlína spacifikoval oddíly SA a SS. To nám začalo být jasné, že po válce bude brzy veta. Pak už šlo Němcům jenom o to jak vycouvat se ctí a uzavřít pro ně přijatelný mír.
Moc Vám děkuji za rozhovor a přeji Vám v další práci ve velení bombardovacícho letectva hodně úspěchů.
ČSL vs.Lw (II.)-Články
jirik-vzpmínky válečného veterána pro rádio Československý zpravodaj:
Šmolík v akci.
1. Výlet do Němec.
Je ještě skoro noc, fouká mírný vánek a na obloze téměř vymeteno.
Na letišti Bechyně se žhaví motory asi 20 šmolíků dvou bitevních letek ČSL. Můj šmolda má číslo čtyři. Je to fungl nový stroj na kterém snad ještě nezaschnul lak. Stařičká dvojka už byla opravdu hodně opotřebovaná, však jsme toho taky do dnešního dne spolu prolítali.
Přemýšlím o čerstvém rozkazu, proč zrovna máme útočit na letiště?
A na Straubing? Navíc s plným nákladem, to bude velmi těžké.
A je tu start. Rozjezd je pomalý a letiště malé. Motor však pracuje dobře. Letím. Řazení do formace je chaotické a trvá dlouho. Srovnáni letíme vstříc krásné Šumavě. Pod pláštěm tmy ztěžka funíme přes kopce. Formace se drží tu více, tu méně celistvá a roje se vzájemně proplétají. Najednou v rádiu nešťastný výkřik. Dopr.. les. Moje dvojka už není. Trojka se mi hlásí, ale zjevně neletí se mnou, bych si nafackoval.
Přízemním letem se blížíme se k letišti. Je klid ve vzduchu i na zemi. Velitel dává povel k útoku. Vypuká peklo. Pozemní obrana střílí, trasírky jejich kulometů crčí mezi nás. Rychle vybírám cíl, snad nějaké letadlo a pumy letí. Střelec hlásí zničeného protiletadlovce. Musíme se zdekovat, přilétají stíhači. Letím co to dá a za mnou vidím siluetu dolnoplošného stroje. Střelec mu pošle pár pozdravů a mizíme ve tmě. Formujeme se na úpatí Šumavy a počítáme ztráty. Přelet pohoří je opět náročný, ale už jsme na našem území.
Naším novým letištěm budou Rokycany. Při přistání havaruje velké množství strojů. Celkové ztráty jsou enormní. Přistávám a přemýšlím, jestli to všechno takhle muselo skončit.
2. Křečci a tanky.
Jsem jmenován prozatímním komandérem letuschopných posádek šmolíků a máme před sebou další úkol. Dozvídáme se o tankovém vlomu v prostoru Horšovského týna. Je letuschopných asi šest strojů. Po první trojici vedené Hoperem jsme konečně připraveni i my. Letíme na místo dle rozkazu a cestou míjíme první roj, který nám sděluje přesnou pozici tankových uskupení. Daří se mi zničit dva Panzery. Celkově však útok oslabil nepřítele jen málo. Vracíme se a přistáváme.
3. Empire strikes back.
Po dozbrojení žhavíme motory, někteří už mohou startovat. Najednou se z radiové budovy vyřítí velitel letiště. Máme okamžitě zmizet, blíží se velký nálet. Na letišti nejsme sami. Je tu i několik kámošů velkých bombarďáků a pár maličkých kosů. Atmosféra je velmi napjatá. Někteří ještě ani nedožhavili a zdrháme na východ.
Šmolíci se formují v okolí Hořovic a přemítáme co dál. Jsme vyzbrojeni, motory pracují, ale obava z nedostatečného času k zahřátí hlodá. Já a Hoper se rozhodujeme k přistání. Zbývající posádky s názvem stříbrný roj se vrací dokončit práci u Horšovského Týna.
Hoper přistává zpět v Rokycanech. Já je se držím posledního známého rozkazu a směřuji do Klatov.
U Plzně probíhá epická letecká bitva. Cítím jak je to blízko a raději letím při zemi. Myslím na stříbrný roj, jak se tam asi protáhnou. Uklidnění mi jen přináší spokojené brumlání motoru. Střelec mi naznačuje, že vidí nad námi letadlo. Je to tak, jde o stejný typ dolnoplošníku, jako ten zrána. To bude ta určitě ta rychlá Bf 109.
Možná mě sleduje, ale letí jako by o mě nevěděl. Jestli se spustí dolů
střelec i já jsme připraveni pomstít se za kamarády. Nakonec odlétá.
Přistání v Klatovech proběhlo hladce. Letiště je zjevně po bombovém útoku, ale zásobování funguje. Konzultuji s mechaniky stav motoru. Tvrdí, že po prohlídce na něm stopy poškození neobjevili. Nechávám dotankovat a znovu naložit 400kg pum, které jsem předtím musel odhodit do polí. Popíjíme kafe, z letiště startuje jedna B-534.
Telefonem se dozvídám, o velkém úspěchu stříbrného roje a že se mohu vrátit do Rokycan. Přelet i přistání s naloženými pumami je bez obtíží.
4. Stříbrný roj na stopě.
V Rokycanech mi kluci barvitě líčí jakých úspěchů dosáhli proti obrněncům. Dostáváme také různé zprávy o děsivé situaci v prostoru Plzně. Struktura letky je roztříštěna. O některých letcích nejsou zprávy žádné nebo jen velmi strohé.
Z velitelství přichází rozkaz provést okamžitý průzkum na trase Kdyně - Domažlice - Bor - Tachov. Ke vzletu je připravena čtveřice Jiřík, BenKenobi, Lynx23 a Démon, ten však hladem nevidí a bez polévky by usnul. Ještě v letadle ji dojídá. Snažíme se držet nízko, přeci jen letíme tu na našem a tu již na nepřátelské straně fronty. Oči si můžeme vykoukat, ale nepřátelské pozemní síly nenacházíme. Ve výšce nad námi prolétávají německá letadla, ale nemohou nás vidět.
Blížíme se k Tachovu. V dálce se zvedá prach na silnici. Ano jde o značné uskupení tanků v několika kolonách, snažící se dostat do města. To musí být němci a taky že jo. Jejich protiletadlová aktivita je prakticky nulová a tak útočíme. Daří se vyřadit několik Panzerů, ale je jich moc. Co nejrychleji se snažíme dostat do dosahu radiového spojení, abychom je napráskali. Přistání v Rokycanech bez potíží. Další zářez na pažbě pro stříbrný roj. Sám hlásím zničení jednoho tanku.
5. Zvedáme se a klopýtáme dál.
Stříbrný roj je dozbrojen a nažhaven k další protitankové akci.
Najednou přichází zpráva o velkých posilách, které velmi brzy dorazí z Prahy a odjinud. Po startu, čekáme v okolí Rokycan na dozbrojení přiletivších posil a je to tady. Nový zlatá skupina a náš čtyřčlenný stříbrný roj se formují k sobě a letíme definitivně rozdrtit mechanizované pluky Wehrmachtu. Velení útoku tedy už naštěstí neleží na mých bedrech. Nepřátelské síly nacházíme v prostoru Plané a likvidujeme co se dá. Ničím dva Panzery.
Velení schválilo změnu letiště na Mariánské lázně. Přistáváme tedy tam. Bohužel při přistání opět dochází ke ztrátám na strojích, včetně jednoho šmolíka ze stříbrného roje. Zde se kapitola stříbrného roje uzavírá a tento je rozpuštěn.
6. O Jeníčkovi a Mařence.
Je odpoledne a slunce pomalu zamířilo k západu. Na letišti v Mariánských lázních stále drnčí telefon a celková situace je velmi nepřehledná. Víme, že nám pár tanků uniklo, ale kam?
Stávám se dvojkou v modrém roji našeho velitele Permona. Druhý, červený roj vede osobně velitel Lekk. Vyrážíme hledat zbytky pozemních sil německé branné moci. Roje se oddělují a začíná pátrání v prostoru Toužim a Karlovy Vary. Náš roj je úspěšnější. U Toužimi projíždí kolona a několik tanků obléhá město. Útočíme a navyšujeme počty rozlousknutých Panzerů, já o jeden ks.
Velitel letiště nám hlásí, že se asi červený roj ztratil. Má stále spojení se zemí, které občas vynechává a neví kde je. Bojíme se o ně a držíme jim palce. (pozn. Lekk se určitě rád pochlubí, kam až doletěli. )
7. Rutina.
Modrý roj startuje k další zmenšovací operaci prováděné na naštěstí bezbranných tancích. Připisuji si na konto další tank. Stejně tak ostatní členové modrého roje. Přistáváme v pořádku. Za chvíli slyšíme známe brmlání motoru. A opravdu, vrací se Lekkova skupinka. Bohužel při přistání dochází ke ztrátě dalšího šmolíka. Pilot je naštěstí nezraněn.
8. Dva kříže.
Začíná se smrákat a mě svírá u srdce. Jak to asi s tou naší vlastí vypadá? Zprávy jsou pořád zmatené. A poletíme dnes ještě někam?
Můj šmolík toho už má dnes docela dost a mě i střelce též začíná přemáhat únava.
Přichází rozkaz z vrchního velení. Naším cílem je letiště Cham.
Jsou tu tři letuschopní šmolíci, i velitel propadá skepsi. Tři na na takové letiště? To myslí vážně? Rozkaz je ale rozkaz. Po nazbrojení zahříváme motory. Z operační budovy k nám běží poddůstojník a hlásí, že ještě přiletí posily. Sraz je nad naším letištěm. Startujeme tedy a čekáme, po chvilce skutečně posily přilétají. A neohrožená skupinka šesti šmolíků letí svému osudu vstříc.
Velitel nás povzbuzuje slovy "Za tohle budou dva kříže, železný a dřevěný."
Leštíme koruny stromů a někteří vzpomínají na první dnešní nálet. Je krásný klidný podzimní večer a přelétáváme příhraniční krpály. Atmosféra začíná být nervozní. Tiskneme se k zemi tak moc až víříme prach. Jen ať nás nevidí, jen ať nás nenajdou.
A je to tady, kontakt. Nad námi se objevují známé stíhací stroje Luftwaffe. Přelétávání nám ve výšce na hlavami. některé se otáčejí za námi. Vidí nás? Město Cham a přilehlé letiště se jasně rýsují na obzoru.
Rozkaz veliteli Permona - plný plyn. Budeme odhazovat ve formaci. Řítíme se vstříc letišti, na kterém vypuká panika. Letouny všech možných typů pojíždějí a startují všemi směry v zoufalé snaze zmizet.
Jsme tam. Pozemní obrana pálí za všech hlavní. Naši střelci si též neberou servítky. Perou to do nich, co to dá. Ještě chvilku. Vydržet. A odhoz.
Šmolík v akci.
1. Výlet do Němec.
Je ještě skoro noc, fouká mírný vánek a na obloze téměř vymeteno.
Na letišti Bechyně se žhaví motory asi 20 šmolíků dvou bitevních letek ČSL. Můj šmolda má číslo čtyři. Je to fungl nový stroj na kterém snad ještě nezaschnul lak. Stařičká dvojka už byla opravdu hodně opotřebovaná, však jsme toho taky do dnešního dne spolu prolítali.
Přemýšlím o čerstvém rozkazu, proč zrovna máme útočit na letiště?
A na Straubing? Navíc s plným nákladem, to bude velmi těžké.
A je tu start. Rozjezd je pomalý a letiště malé. Motor však pracuje dobře. Letím. Řazení do formace je chaotické a trvá dlouho. Srovnáni letíme vstříc krásné Šumavě. Pod pláštěm tmy ztěžka funíme přes kopce. Formace se drží tu více, tu méně celistvá a roje se vzájemně proplétají. Najednou v rádiu nešťastný výkřik. Dopr.. les. Moje dvojka už není. Trojka se mi hlásí, ale zjevně neletí se mnou, bych si nafackoval.
Přízemním letem se blížíme se k letišti. Je klid ve vzduchu i na zemi. Velitel dává povel k útoku. Vypuká peklo. Pozemní obrana střílí, trasírky jejich kulometů crčí mezi nás. Rychle vybírám cíl, snad nějaké letadlo a pumy letí. Střelec hlásí zničeného protiletadlovce. Musíme se zdekovat, přilétají stíhači. Letím co to dá a za mnou vidím siluetu dolnoplošného stroje. Střelec mu pošle pár pozdravů a mizíme ve tmě. Formujeme se na úpatí Šumavy a počítáme ztráty. Přelet pohoří je opět náročný, ale už jsme na našem území.
Naším novým letištěm budou Rokycany. Při přistání havaruje velké množství strojů. Celkové ztráty jsou enormní. Přistávám a přemýšlím, jestli to všechno takhle muselo skončit.
2. Křečci a tanky.
Jsem jmenován prozatímním komandérem letuschopných posádek šmolíků a máme před sebou další úkol. Dozvídáme se o tankovém vlomu v prostoru Horšovského týna. Je letuschopných asi šest strojů. Po první trojici vedené Hoperem jsme konečně připraveni i my. Letíme na místo dle rozkazu a cestou míjíme první roj, který nám sděluje přesnou pozici tankových uskupení. Daří se mi zničit dva Panzery. Celkově však útok oslabil nepřítele jen málo. Vracíme se a přistáváme.
3. Empire strikes back.
Po dozbrojení žhavíme motory, někteří už mohou startovat. Najednou se z radiové budovy vyřítí velitel letiště. Máme okamžitě zmizet, blíží se velký nálet. Na letišti nejsme sami. Je tu i několik kámošů velkých bombarďáků a pár maličkých kosů. Atmosféra je velmi napjatá. Někteří ještě ani nedožhavili a zdrháme na východ.
Šmolíci se formují v okolí Hořovic a přemítáme co dál. Jsme vyzbrojeni, motory pracují, ale obava z nedostatečného času k zahřátí hlodá. Já a Hoper se rozhodujeme k přistání. Zbývající posádky s názvem stříbrný roj se vrací dokončit práci u Horšovského Týna.
Hoper přistává zpět v Rokycanech. Já je se držím posledního známého rozkazu a směřuji do Klatov.
U Plzně probíhá epická letecká bitva. Cítím jak je to blízko a raději letím při zemi. Myslím na stříbrný roj, jak se tam asi protáhnou. Uklidnění mi jen přináší spokojené brumlání motoru. Střelec mi naznačuje, že vidí nad námi letadlo. Je to tak, jde o stejný typ dolnoplošníku, jako ten zrána. To bude ta určitě ta rychlá Bf 109.
Možná mě sleduje, ale letí jako by o mě nevěděl. Jestli se spustí dolů
střelec i já jsme připraveni pomstít se za kamarády. Nakonec odlétá.
Přistání v Klatovech proběhlo hladce. Letiště je zjevně po bombovém útoku, ale zásobování funguje. Konzultuji s mechaniky stav motoru. Tvrdí, že po prohlídce na něm stopy poškození neobjevili. Nechávám dotankovat a znovu naložit 400kg pum, které jsem předtím musel odhodit do polí. Popíjíme kafe, z letiště startuje jedna B-534.
Telefonem se dozvídám, o velkém úspěchu stříbrného roje a že se mohu vrátit do Rokycan. Přelet i přistání s naloženými pumami je bez obtíží.
4. Stříbrný roj na stopě.
V Rokycanech mi kluci barvitě líčí jakých úspěchů dosáhli proti obrněncům. Dostáváme také různé zprávy o děsivé situaci v prostoru Plzně. Struktura letky je roztříštěna. O některých letcích nejsou zprávy žádné nebo jen velmi strohé.
Z velitelství přichází rozkaz provést okamžitý průzkum na trase Kdyně - Domažlice - Bor - Tachov. Ke vzletu je připravena čtveřice Jiřík, BenKenobi, Lynx23 a Démon, ten však hladem nevidí a bez polévky by usnul. Ještě v letadle ji dojídá. Snažíme se držet nízko, přeci jen letíme tu na našem a tu již na nepřátelské straně fronty. Oči si můžeme vykoukat, ale nepřátelské pozemní síly nenacházíme. Ve výšce nad námi prolétávají německá letadla, ale nemohou nás vidět.
Blížíme se k Tachovu. V dálce se zvedá prach na silnici. Ano jde o značné uskupení tanků v několika kolonách, snažící se dostat do města. To musí být němci a taky že jo. Jejich protiletadlová aktivita je prakticky nulová a tak útočíme. Daří se vyřadit několik Panzerů, ale je jich moc. Co nejrychleji se snažíme dostat do dosahu radiového spojení, abychom je napráskali. Přistání v Rokycanech bez potíží. Další zářez na pažbě pro stříbrný roj. Sám hlásím zničení jednoho tanku.
5. Zvedáme se a klopýtáme dál.
Stříbrný roj je dozbrojen a nažhaven k další protitankové akci.
Najednou přichází zpráva o velkých posilách, které velmi brzy dorazí z Prahy a odjinud. Po startu, čekáme v okolí Rokycan na dozbrojení přiletivších posil a je to tady. Nový zlatá skupina a náš čtyřčlenný stříbrný roj se formují k sobě a letíme definitivně rozdrtit mechanizované pluky Wehrmachtu. Velení útoku tedy už naštěstí neleží na mých bedrech. Nepřátelské síly nacházíme v prostoru Plané a likvidujeme co se dá. Ničím dva Panzery.
Velení schválilo změnu letiště na Mariánské lázně. Přistáváme tedy tam. Bohužel při přistání opět dochází ke ztrátám na strojích, včetně jednoho šmolíka ze stříbrného roje. Zde se kapitola stříbrného roje uzavírá a tento je rozpuštěn.
6. O Jeníčkovi a Mařence.
Je odpoledne a slunce pomalu zamířilo k západu. Na letišti v Mariánských lázních stále drnčí telefon a celková situace je velmi nepřehledná. Víme, že nám pár tanků uniklo, ale kam?
Stávám se dvojkou v modrém roji našeho velitele Permona. Druhý, červený roj vede osobně velitel Lekk. Vyrážíme hledat zbytky pozemních sil německé branné moci. Roje se oddělují a začíná pátrání v prostoru Toužim a Karlovy Vary. Náš roj je úspěšnější. U Toužimi projíždí kolona a několik tanků obléhá město. Útočíme a navyšujeme počty rozlousknutých Panzerů, já o jeden ks.
Velitel letiště nám hlásí, že se asi červený roj ztratil. Má stále spojení se zemí, které občas vynechává a neví kde je. Bojíme se o ně a držíme jim palce. (pozn. Lekk se určitě rád pochlubí, kam až doletěli. )
7. Rutina.
Modrý roj startuje k další zmenšovací operaci prováděné na naštěstí bezbranných tancích. Připisuji si na konto další tank. Stejně tak ostatní členové modrého roje. Přistáváme v pořádku. Za chvíli slyšíme známe brmlání motoru. A opravdu, vrací se Lekkova skupinka. Bohužel při přistání dochází ke ztrátě dalšího šmolíka. Pilot je naštěstí nezraněn.
8. Dva kříže.
Začíná se smrákat a mě svírá u srdce. Jak to asi s tou naší vlastí vypadá? Zprávy jsou pořád zmatené. A poletíme dnes ještě někam?
Můj šmolík toho už má dnes docela dost a mě i střelce též začíná přemáhat únava.
Přichází rozkaz z vrchního velení. Naším cílem je letiště Cham.
Jsou tu tři letuschopní šmolíci, i velitel propadá skepsi. Tři na na takové letiště? To myslí vážně? Rozkaz je ale rozkaz. Po nazbrojení zahříváme motory. Z operační budovy k nám běží poddůstojník a hlásí, že ještě přiletí posily. Sraz je nad naším letištěm. Startujeme tedy a čekáme, po chvilce skutečně posily přilétají. A neohrožená skupinka šesti šmolíků letí svému osudu vstříc.
Velitel nás povzbuzuje slovy "Za tohle budou dva kříže, železný a dřevěný."
Leštíme koruny stromů a někteří vzpomínají na první dnešní nálet. Je krásný klidný podzimní večer a přelétáváme příhraniční krpály. Atmosféra začíná být nervozní. Tiskneme se k zemi tak moc až víříme prach. Jen ať nás nevidí, jen ať nás nenajdou.
A je to tady, kontakt. Nad námi se objevují známé stíhací stroje Luftwaffe. Přelétávání nám ve výšce na hlavami. některé se otáčejí za námi. Vidí nás? Město Cham a přilehlé letiště se jasně rýsují na obzoru.
Rozkaz veliteli Permona - plný plyn. Budeme odhazovat ve formaci. Řítíme se vstříc letišti, na kterém vypuká panika. Letouny všech možných typů pojíždějí a startují všemi směry v zoufalé snaze zmizet.
Jsme tam. Pozemní obrana pálí za všech hlavní. Naši střelci si též neberou servítky. Perou to do nich, co to dá. Ještě chvilku. Vydržet. A odhoz.
ČSL vs.Lw (II.)-Články
Demon_cz-vzpmínky válečného veterána pro rádio Československý zpravodaj:
Jak již říkal tady Jiřík. Z Mariánek startujeme tři. Nedlouho po startu se k nám přidávají další šmolíci pod vedením zkušeného Permona (domnívám se, že jich bylo 5, tedy celkem 8 šmoíků na cestě do Chamu, nebo se pletu?) Náš tříčlenný roj se řadí za Permonův roj, já na pozici 3 a celkově úplně vlevo skupiny. Letíme velmi nízko, pro některé až příliž nízko. A tak díky psí výšce, když na čáře potkáváme nepřátelské stíhače (viděl jsem nich nejméně 5), tak nás nevidí a nedokáží se za nás pověsit. Na útok jdeme rovnou z příletu. Jsem na levé straně formace a opět nevidím žádný nezničený cíl stacionární cíl, který by stál za bomby. Startujících letadel je tam několik, situace mně připadá nepřehledná. Doprava se tlačit nemůžu, tam se akotát tak srazím s některým z našich. Najednou se mi přímo do zaměřovače dere zprava startující dvouplošný He51 a ihned po odlepení se naklání přes levé křídlo. Lépe se mi postavit nemohl. Prakticky bez míření to zmáčku, držím dlouhou dávku a čekám, až mi přes ni přeletí celý. Od čumáku až k ocasu - moje první kulometná dávka dne. Mizí ze zaměřovače, nevybuchuje, nehoří, nekouří, nepouští palivo - asi strílím gumovými nebo co... . Není čas na kočkování, mám bomby, a nemám cíl. Vpravo hoří doslova hromada letadel, které zůstaly po Permonově parádní trefě. Rozkaz zní z kurzu 180 po útoku točit na 270, zformovat a točit 010. Ale přece nepotáhnu ty 2x200Kg zpátky do Čech? Porušuji rozkaz, točím levou, riskuji ale doufám, že se v tom zmatku na chvíli ještě ztratím. Dlouhým obloukem se vracím na nad letište a ejhle, na bližším konci letiště stojí Bf109 a tváří se že tam není. Mám ji přímo pod čumákem, potlačím, ale jen trochu - nechci zase zhasnout motor, hážu, přitahuji, ohlížim se, BUM - kus před čumákem, 109 nevybuchla, v tu chíli se ale probudil střelec a pokropil ji krátkou dávkou... letadlo zničeno. Průlet nad spáleništěm co se před 5 minutami ještě jmenovalo Cham a tradá na kurz 270. Několik šmolíků jsem zahlédl proti obloze jen díky tomu, že jsem se natlačil až ke korunám stromů. Dohnal jsem skupinu, připojil na původní místo, a hrneme to pryč. Jenže za námi se uchytila jedna ze 109 a jde mi pokrku. Střelec začal zuřivě pálit, hodím kličku doleva doprava, vzápětí proletěl snad nekonečný proud štrel vpravo nad křídlem a vzápětí 109. Mihne se mi nad kabinou a levou zatáčkou stroupá. Srovnám šmoldu otáčím se a vidím jak střelec do mezka láduje jeden zásah za druhým... Mezek začíná kouřit, vzápětí ještě více a stoupá. Chvili se snaží držet ve výšce a srovnává se opět do našeho kurzu?? Vypadá to, že mu motor ještě běží a chce zkusit ještě jednu zteč?? Je ale daleko a nemám čas koukat po skopčákách. Předemnou jsou kopce a já bych nerad nabořil, když vezu toho zničeného mezka z letiště. Přitisknu se více ke skupině - bum nepřátelské letadlo zničeno.Tak rozkouřený mezek nakonec spadl, ufff, však taky musel být děravej jak řešeto. Určitě nás ale ostatní budou pronásledovat. A taky jo, další mezek se pověsil za nás nad nás a číhal. Opět jsem byl zase nejblíže a střelec mo po chvilkách poslal krátké dávky. Ale bez zásahu. Určitě už střelcovi nezbývá moc munice a jád se raději přitisknu blíže ke skupině. Pořád je nás 7 a to je solidní obranná síla. Ve jeden okamžik už to vypadalo, že jde mezek na zteč a Permon zavelel k pravému obranému kolečku. Zafungovalo dokonale - mezek se stáhnul zase do bezpečné vzdálenosti. Po dalších minutách se ohlédnu a koukám, že mezek nikde. Tak se vracíme přes čáru a někde nad pohraničím zahlásí šturm: nepřátelské letadlo zničeno. Chvíli na to nevěřícně zírám, ale je to tak. To asi spadnul ??? ten He51, co jsem ho pokropil na příletu. Mám pocit, že jsem největší letecké eso dne. Minimálně za šmolíky. Tři setřely, ztoho dva ve vzduchu, to je dobré skore i na stíhače. (no dobře - 1,5 setřelu má Chuck) Blížíme se k letišti, začíná se smrákat. Když dojde řada na mě, tak jsme nervozní snad více než před útokem. Krásný rozpočet, dráha v ose, rychlost 200 !!!! sakra !!! dotek, odskok, korekce, dotek, odskok, křup - podvozek ulomen, křáp vrtule ulomená, převácení na čumák a pak na záda VÝBUCH.
Demon těžce raněn, na dlouho vyřazen z boje a letadlo zničeno
Jak již říkal tady Jiřík. Z Mariánek startujeme tři. Nedlouho po startu se k nám přidávají další šmolíci pod vedením zkušeného Permona (domnívám se, že jich bylo 5, tedy celkem 8 šmoíků na cestě do Chamu, nebo se pletu?) Náš tříčlenný roj se řadí za Permonův roj, já na pozici 3 a celkově úplně vlevo skupiny. Letíme velmi nízko, pro některé až příliž nízko. A tak díky psí výšce, když na čáře potkáváme nepřátelské stíhače (viděl jsem nich nejméně 5), tak nás nevidí a nedokáží se za nás pověsit. Na útok jdeme rovnou z příletu. Jsem na levé straně formace a opět nevidím žádný nezničený cíl stacionární cíl, který by stál za bomby. Startujících letadel je tam několik, situace mně připadá nepřehledná. Doprava se tlačit nemůžu, tam se akotát tak srazím s některým z našich. Najednou se mi přímo do zaměřovače dere zprava startující dvouplošný He51 a ihned po odlepení se naklání přes levé křídlo. Lépe se mi postavit nemohl. Prakticky bez míření to zmáčku, držím dlouhou dávku a čekám, až mi přes ni přeletí celý. Od čumáku až k ocasu - moje první kulometná dávka dne. Mizí ze zaměřovače, nevybuchuje, nehoří, nekouří, nepouští palivo - asi strílím gumovými nebo co... . Není čas na kočkování, mám bomby, a nemám cíl. Vpravo hoří doslova hromada letadel, které zůstaly po Permonově parádní trefě. Rozkaz zní z kurzu 180 po útoku točit na 270, zformovat a točit 010. Ale přece nepotáhnu ty 2x200Kg zpátky do Čech? Porušuji rozkaz, točím levou, riskuji ale doufám, že se v tom zmatku na chvíli ještě ztratím. Dlouhým obloukem se vracím na nad letište a ejhle, na bližším konci letiště stojí Bf109 a tváří se že tam není. Mám ji přímo pod čumákem, potlačím, ale jen trochu - nechci zase zhasnout motor, hážu, přitahuji, ohlížim se, BUM - kus před čumákem, 109 nevybuchla, v tu chíli se ale probudil střelec a pokropil ji krátkou dávkou... letadlo zničeno. Průlet nad spáleništěm co se před 5 minutami ještě jmenovalo Cham a tradá na kurz 270. Několik šmolíků jsem zahlédl proti obloze jen díky tomu, že jsem se natlačil až ke korunám stromů. Dohnal jsem skupinu, připojil na původní místo, a hrneme to pryč. Jenže za námi se uchytila jedna ze 109 a jde mi pokrku. Střelec začal zuřivě pálit, hodím kličku doleva doprava, vzápětí proletěl snad nekonečný proud štrel vpravo nad křídlem a vzápětí 109. Mihne se mi nad kabinou a levou zatáčkou stroupá. Srovnám šmoldu otáčím se a vidím jak střelec do mezka láduje jeden zásah za druhým... Mezek začíná kouřit, vzápětí ještě více a stoupá. Chvili se snaží držet ve výšce a srovnává se opět do našeho kurzu?? Vypadá to, že mu motor ještě běží a chce zkusit ještě jednu zteč?? Je ale daleko a nemám čas koukat po skopčákách. Předemnou jsou kopce a já bych nerad nabořil, když vezu toho zničeného mezka z letiště. Přitisknu se více ke skupině - bum nepřátelské letadlo zničeno.Tak rozkouřený mezek nakonec spadl, ufff, však taky musel být děravej jak řešeto. Určitě nás ale ostatní budou pronásledovat. A taky jo, další mezek se pověsil za nás nad nás a číhal. Opět jsem byl zase nejblíže a střelec mo po chvilkách poslal krátké dávky. Ale bez zásahu. Určitě už střelcovi nezbývá moc munice a jád se raději přitisknu blíže ke skupině. Pořád je nás 7 a to je solidní obranná síla. Ve jeden okamžik už to vypadalo, že jde mezek na zteč a Permon zavelel k pravému obranému kolečku. Zafungovalo dokonale - mezek se stáhnul zase do bezpečné vzdálenosti. Po dalších minutách se ohlédnu a koukám, že mezek nikde. Tak se vracíme přes čáru a někde nad pohraničím zahlásí šturm: nepřátelské letadlo zničeno. Chvíli na to nevěřícně zírám, ale je to tak. To asi spadnul ??? ten He51, co jsem ho pokropil na příletu. Mám pocit, že jsem největší letecké eso dne. Minimálně za šmolíky. Tři setřely, ztoho dva ve vzduchu, to je dobré skore i na stíhače. (no dobře - 1,5 setřelu má Chuck) Blížíme se k letišti, začíná se smrákat. Když dojde řada na mě, tak jsme nervozní snad více než před útokem. Krásný rozpočet, dráha v ose, rychlost 200 !!!! sakra !!! dotek, odskok, korekce, dotek, odskok, křup - podvozek ulomen, křáp vrtule ulomená, převácení na čumák a pak na záda VÝBUCH.
Demon těžce raněn, na dlouho vyřazen z boje a letadlo zničeno
ČSL vs.Lw (II.)-Články
Poz.: tohle je sice původně „report“, ale zpracovaný tak naprosto fantasticky, že jsem neodolal a dal ho do článků.
alfik-vzpmínky válečného veterána pro rádio Československý zpravodaj:
Vstávám po dvou hodinách spánku ve tři ráno, abych na kole dojel včas do své kanceláře, zásobovače AČR. Včera jsem ještě do časných hodin studoval ten nový systém pro vedení zásob který nám dodali...
Jen jsem si udělal silné kafe, dovídám se že diplomaté ještě na nějakou dobu dokázali oddálit nevyhnutelné - ale také že máme sice přehled, ale jen o tom co bylo včera, neboť hlášení z letišť teď, z rána ještě nedorazila. Po pár hodinách (stejně jsem už nedokázal usnout) se rozbíhají letové operace.
Koukám na seznamy, a musím říci že kolony se přes noc pochlapily. Na všech letištích máme vše potřebné dle pokynů velení.
Bleskurychle se domlouváme s piloty dopravních Dakot a na ta letiště kde předpokládáme větší provoz posílám zásoby navíc. Ve dvou ze tří případů, jak jsem se dozvěděl v průběhu dne, jsme to odhadli přesně, v jednom jsme se mýlili.
Do toho se dovídám že se hláskaři nemohou dovolat na štáb, jen k nám do kanclu, a tak budeme také sloužit jako spojovatelé...
A nadto (to jsme zas něco vyvinuli... ) zjišťujeme problém v konstrukci těch nových vysílaček - když mluvíme s pilotem nebo letkou na běžných frekvencích, jde to, ale jakmile použije pilot speciální kanál (říkáme mu "šeptání" tak my jej slyšíme - ale on nás ne...
No, musíme pracovat s tím co máme.
Z našich letišť to nejvíce schytává Plzeň. Avšak - naše zásobovací kolony fungují na jedničku! Několik bylo napadeno - ale až poté co byly vyloženy.
Není čas ani možnost zjišťovat stavy poškození na letištích, ale zdá se že všude kde musí přistávat letadla je možné jim poskytnout opravy, palivo, a když to nejde jinak, nechat je přelétnout za účelem dozbrojení. Materiálu je dost, a jen v jednom případě musíme na rozkaz přesunout palivovou četu na jiné letiště. Nějaká chybka - na daném letišti je jedna z největších zásob paliva - ale nejsou lidi... Njn, válka je holt organizovaný zmatek
Na svou odpovědnost přesouvám ne jednu, ale dvě palivové a navíc jednu opravárenskou četu. Ukázalo se že je to správné rozhodnutí - hned první stroj potřebuje i opravu.
A už tu máme požadavky na nové piloty a na nové stroje. Letky Jan Hus a Masaryk to těžce schytaly... Masaryk má méně lidí - instruujeme ji tedy aby sedlaly stroje své letky které nemají piloty. Nervy - stihneme opravy u Husa?
Sakra... na letišti to schytal stojící vykládaný dopravní stroj! Letím k telefonu abych zjistil jak je na tom pilot - díky bohu žije, a další stroj jemuž operativně měním letový plán může nabrat jej i další přepravovanou osobu.
Ve chvíli kdy začínají opravené stroje žhavit motory, máme zprávy o letce Žižka. Mají tolik ztrát že se rozhodují poslat úplně všechny letuschopné piloty pro nové stroje. Chvíle rozhodnutí - mám poslat piloty prakticky celé jedné, půl jiné a dva z ještě další letky ve dvou těsně po sobě letících strojích když vím že nemohou dostat krytí? Riskneme to! Jen musí letět severněji.
Vyšlo to! Nepřítel nevěděl že by sestřelením těch dvou Dakot prakticky uzemnil naše letectvo!
Přichází rozkaz z velení. Máme zjistit škody na letištích abychom mohli aktualizovat naše seznamy zásob. Někde nám ztráty ohlásí, někam musíme poslat spojku v autě, někde necháme přeletět letoun a odhadnout. Odnesly to dvě operační a dvě pouze náhradní letiště. Že bychom měli takové štěstí - že by nám sedli na lep a bombardovali zásoby tam kde se nic neděje a ani nebude dít? Už je to tak!
Škody jsou i tak nemalé. Odepsali jsme 75% zásob v Plzni (tam to jak se později ukázalo bolí nejvíce), 80% v Bechyni, 70% v Karlových Varech a hned poté po dalším těžkém náletu zase 90% na Borech. Sakra! Ještě že tam předtím přibyly ty zásoby co jsme tam přidali ráno - a také kolony tam něco dovezly. Letiště stále může přijímat a opravovat, dozbrojovat i tankovat, ale po poradě s velením přesouváme jednu z letek aby se tyto činnosti pro ni dělaly jinde, na dosud nezasažených letištích. Zvláště dosud jen zásobovací letiště v Benešově se svými značnými zásobami a odpočatými četami se stává strategickým uzlem, kde se dá odbavit spousta i těžkých strojů v krátkém čase.
Protože jinde, zvláště v nešťastné zkoušené Plzni, začínají být čekající piloti netrpěliví... Mechanici dřou do úmoru, jejich práci nelze urychlit.
I palivo zdržuje, ještě že když máme tuto starost za sebou, můžeme při dobré organizaci a správě priorit značně urychlit dozbrojování.
Venku padá tma a dostávám nové hlášení o utrpěných škodách. Ve Zbraslavicích jen slabé - přišli jsme o 10% tamních zásob. Hodinu poté aktualizujeme Klatovy - tam jsme přišli o 75%. Z jiných letišť nemáme zprávy, ale to tak moc nevadí neboť se jedná o záložní nebo "vějičková" letiště, kam se sedá jen nouzově.
Jen jsem doplnil stavy zásob, a dal volno pilotům Dakot. Protože denní letky již startovat nebudou, a do nočních letek se již nebudou doplňovat piloti ani stroje, stejně by do ukončení letových operací nemohli vzlétnout. Naši bombři žhaví motory na poslední dnešní let. Konečně mám čas se najíst... kus kabanosu s chlebem. Ráno jsem měl krajíc chleba s marmeládou a v jedenáct trošku polívky (spálil jsem si kua hubu )
Poslední hláskař ohlásil jejich směr nad území nepřítele. Nevím přesně kam letí - mohu to jen odhadovat z hlášení...
Vracejí se ze směru o dost jižněji. Sedají. Ještě nevím kolik se jich vrátilo, ale to se brzo dozvím z požadavků na opravy.
Je 22:30, stroje sedají a opravují se. Je čas na rekapitulaci. Tedy za zásobování, samozřejmě. Stav budov a podobně si musí udělat jiní.
Letka Jan Hus má 8 připravených letadel z původních 15. Ostatní jsou zničeny. Má však plný stav pilotů.
U letky Jan Žižka je také 7 připravených letounů, dalších 7 je dle výkazů na misi (asi bordel v papírech) a jeden je veden jako zničený. 8 pilotů na letišti. Z těch sedmi se jistě (na základě zkušeností od rána) nevrátí 4-5... Musíme počítat s horší eventualitou.
Letka Masaryk má 6 pilotů, z toho 4 na misi (rovněž zatím nedorazila hlášení) a tedy musíme počítat s tím že nejmíň dva zahynou... Na letišti mají 6 připravených strojů, a pět hlásí jako zničené.
Letka Smetana má plný stav pilotů, 11 připravených a 4 zničené stroje.
U letky Štefánik máme 10 pilotů, 6 připravených letounů a 9 zničených.
Letka Dvořák má 6 pilotů a 7 letounů různých typů pro ně. 8 zničených.
Speciální letka má 3 piloty a pro ně 6 Dakot. Bohužel, musím jako velitel konstatovat že jeden z pilotů se ránobez omluvy nedostavil do služby, a já musím jeho čin nahlásit jako dezerci.
3 piloti a 6 letounů je u letky záchranné a školní.
Celkové počty: Kromě pilotů jež neposlali hlášení a z těch musíme bohužel počítat nejméně se 6-7 ztracenými jsou ostatní počty doplněny.
Stíhací letadla: ze 45 tabulkových máme najisto 21, všechny opravené/nové, dotankované a dozbrojené. K tomu můžeme počítat že se snad ještě 4 ks vrátí, bude nutno počítat s opravami apod.
Z bombardérů (bez rozdílu) máme k dispozici ze 45 strojů 24, všechny připravené ke startu.
Na letištích máme celkově více zásob než ráno, v Bechyni a Karlových Varech je cca 50% zásob a tedy nejméně na celý den bojů, v Klatovech je cca 25% a Plzeň-Bory hlásí 20-25% zásob. Na několika letištích máme více než dvojnásobek zásob oproti ránu, a dají se použít jak k dovybavování letadel tak i k operativnímu přesunu zásob/čet na používaná letiště.
Lze tedy říci, že tento den dopadl pro zásobování palivem, střelivem a bombami dobře, jakož i pro opravy. Veškeré požadavky byly vyřízeny, a pokud by piloti letek pokračovali v doplňování strojů i po ukončení denního letového provozu měli bychom 100% stavy. Což se dá v dalším dni předpokládat.
Ztráty však - na lidech především a na strojích, byly veliké. Více jistě dodají velitelé letek, avšak z mého pohledu: V průběhu bojů stíhači ztratili zhruba tolik strojů kolik činí tabulkové počty, a stejný počet jsme museli opravovat.
Bombardéry byly poškozovány a nahrazovány méně, ztráty měli zhruba 60%ní a zbytek byl opraven.
Bohužel jsem v průběhu dne ztratil kontrolu nad počtem doplňovaných pilotů. Dá se však předpokládat, že jich bude o trochu míň než letounů, některé stroje byly zničeny na letištích a někteří se také zachránili na padácích. I tak odhaduji že jsme museli nahradit dejme tomu 40% pilotů, tedy kolem 26-27 pilotů.
U speciálních letek jsme ztratili pouze dvě Dakoty, pilota žádného.
Pokud se mýlím, opravte mé počty
Zbývá už jen dodat, že kancelář logistiky pracovala od 03:00 do 22:45 a spotřebovala pro svou činnost ten den 3 krajíce chleba, trošku másla a marmelády, misku čočkové polífky, 10 dkg čabajkového kabanosu, 90-100 g kafe, 5 pytlíků čaje, a cca 100g 40%ního alkeholu
Díky všem.
PS: Že já blbec raději nelítal. Odpočinul bych si... Dneska jen vstát z postele byl porod.
alfik-vzpmínky válečného veterána pro rádio Československý zpravodaj:
Vstávám po dvou hodinách spánku ve tři ráno, abych na kole dojel včas do své kanceláře, zásobovače AČR. Včera jsem ještě do časných hodin studoval ten nový systém pro vedení zásob který nám dodali...
Jen jsem si udělal silné kafe, dovídám se že diplomaté ještě na nějakou dobu dokázali oddálit nevyhnutelné - ale také že máme sice přehled, ale jen o tom co bylo včera, neboť hlášení z letišť teď, z rána ještě nedorazila. Po pár hodinách (stejně jsem už nedokázal usnout) se rozbíhají letové operace.
Koukám na seznamy, a musím říci že kolony se přes noc pochlapily. Na všech letištích máme vše potřebné dle pokynů velení.
Bleskurychle se domlouváme s piloty dopravních Dakot a na ta letiště kde předpokládáme větší provoz posílám zásoby navíc. Ve dvou ze tří případů, jak jsem se dozvěděl v průběhu dne, jsme to odhadli přesně, v jednom jsme se mýlili.
Do toho se dovídám že se hláskaři nemohou dovolat na štáb, jen k nám do kanclu, a tak budeme také sloužit jako spojovatelé...
A nadto (to jsme zas něco vyvinuli... ) zjišťujeme problém v konstrukci těch nových vysílaček - když mluvíme s pilotem nebo letkou na běžných frekvencích, jde to, ale jakmile použije pilot speciální kanál (říkáme mu "šeptání" tak my jej slyšíme - ale on nás ne...
No, musíme pracovat s tím co máme.
Z našich letišť to nejvíce schytává Plzeň. Avšak - naše zásobovací kolony fungují na jedničku! Několik bylo napadeno - ale až poté co byly vyloženy.
Není čas ani možnost zjišťovat stavy poškození na letištích, ale zdá se že všude kde musí přistávat letadla je možné jim poskytnout opravy, palivo, a když to nejde jinak, nechat je přelétnout za účelem dozbrojení. Materiálu je dost, a jen v jednom případě musíme na rozkaz přesunout palivovou četu na jiné letiště. Nějaká chybka - na daném letišti je jedna z největších zásob paliva - ale nejsou lidi... Njn, válka je holt organizovaný zmatek
Na svou odpovědnost přesouvám ne jednu, ale dvě palivové a navíc jednu opravárenskou četu. Ukázalo se že je to správné rozhodnutí - hned první stroj potřebuje i opravu.
A už tu máme požadavky na nové piloty a na nové stroje. Letky Jan Hus a Masaryk to těžce schytaly... Masaryk má méně lidí - instruujeme ji tedy aby sedlaly stroje své letky které nemají piloty. Nervy - stihneme opravy u Husa?
Sakra... na letišti to schytal stojící vykládaný dopravní stroj! Letím k telefonu abych zjistil jak je na tom pilot - díky bohu žije, a další stroj jemuž operativně měním letový plán může nabrat jej i další přepravovanou osobu.
Ve chvíli kdy začínají opravené stroje žhavit motory, máme zprávy o letce Žižka. Mají tolik ztrát že se rozhodují poslat úplně všechny letuschopné piloty pro nové stroje. Chvíle rozhodnutí - mám poslat piloty prakticky celé jedné, půl jiné a dva z ještě další letky ve dvou těsně po sobě letících strojích když vím že nemohou dostat krytí? Riskneme to! Jen musí letět severněji.
Vyšlo to! Nepřítel nevěděl že by sestřelením těch dvou Dakot prakticky uzemnil naše letectvo!
Přichází rozkaz z velení. Máme zjistit škody na letištích abychom mohli aktualizovat naše seznamy zásob. Někde nám ztráty ohlásí, někam musíme poslat spojku v autě, někde necháme přeletět letoun a odhadnout. Odnesly to dvě operační a dvě pouze náhradní letiště. Že bychom měli takové štěstí - že by nám sedli na lep a bombardovali zásoby tam kde se nic neděje a ani nebude dít? Už je to tak!
Škody jsou i tak nemalé. Odepsali jsme 75% zásob v Plzni (tam to jak se později ukázalo bolí nejvíce), 80% v Bechyni, 70% v Karlových Varech a hned poté po dalším těžkém náletu zase 90% na Borech. Sakra! Ještě že tam předtím přibyly ty zásoby co jsme tam přidali ráno - a také kolony tam něco dovezly. Letiště stále může přijímat a opravovat, dozbrojovat i tankovat, ale po poradě s velením přesouváme jednu z letek aby se tyto činnosti pro ni dělaly jinde, na dosud nezasažených letištích. Zvláště dosud jen zásobovací letiště v Benešově se svými značnými zásobami a odpočatými četami se stává strategickým uzlem, kde se dá odbavit spousta i těžkých strojů v krátkém čase.
Protože jinde, zvláště v nešťastné zkoušené Plzni, začínají být čekající piloti netrpěliví... Mechanici dřou do úmoru, jejich práci nelze urychlit.
I palivo zdržuje, ještě že když máme tuto starost za sebou, můžeme při dobré organizaci a správě priorit značně urychlit dozbrojování.
Venku padá tma a dostávám nové hlášení o utrpěných škodách. Ve Zbraslavicích jen slabé - přišli jsme o 10% tamních zásob. Hodinu poté aktualizujeme Klatovy - tam jsme přišli o 75%. Z jiných letišť nemáme zprávy, ale to tak moc nevadí neboť se jedná o záložní nebo "vějičková" letiště, kam se sedá jen nouzově.
Jen jsem doplnil stavy zásob, a dal volno pilotům Dakot. Protože denní letky již startovat nebudou, a do nočních letek se již nebudou doplňovat piloti ani stroje, stejně by do ukončení letových operací nemohli vzlétnout. Naši bombři žhaví motory na poslední dnešní let. Konečně mám čas se najíst... kus kabanosu s chlebem. Ráno jsem měl krajíc chleba s marmeládou a v jedenáct trošku polívky (spálil jsem si kua hubu )
Poslední hláskař ohlásil jejich směr nad území nepřítele. Nevím přesně kam letí - mohu to jen odhadovat z hlášení...
Vracejí se ze směru o dost jižněji. Sedají. Ještě nevím kolik se jich vrátilo, ale to se brzo dozvím z požadavků na opravy.
Je 22:30, stroje sedají a opravují se. Je čas na rekapitulaci. Tedy za zásobování, samozřejmě. Stav budov a podobně si musí udělat jiní.
Letka Jan Hus má 8 připravených letadel z původních 15. Ostatní jsou zničeny. Má však plný stav pilotů.
U letky Jan Žižka je také 7 připravených letounů, dalších 7 je dle výkazů na misi (asi bordel v papírech) a jeden je veden jako zničený. 8 pilotů na letišti. Z těch sedmi se jistě (na základě zkušeností od rána) nevrátí 4-5... Musíme počítat s horší eventualitou.
Letka Masaryk má 6 pilotů, z toho 4 na misi (rovněž zatím nedorazila hlášení) a tedy musíme počítat s tím že nejmíň dva zahynou... Na letišti mají 6 připravených strojů, a pět hlásí jako zničené.
Letka Smetana má plný stav pilotů, 11 připravených a 4 zničené stroje.
U letky Štefánik máme 10 pilotů, 6 připravených letounů a 9 zničených.
Letka Dvořák má 6 pilotů a 7 letounů různých typů pro ně. 8 zničených.
Speciální letka má 3 piloty a pro ně 6 Dakot. Bohužel, musím jako velitel konstatovat že jeden z pilotů se ránobez omluvy nedostavil do služby, a já musím jeho čin nahlásit jako dezerci.
3 piloti a 6 letounů je u letky záchranné a školní.
Celkové počty: Kromě pilotů jež neposlali hlášení a z těch musíme bohužel počítat nejméně se 6-7 ztracenými jsou ostatní počty doplněny.
Stíhací letadla: ze 45 tabulkových máme najisto 21, všechny opravené/nové, dotankované a dozbrojené. K tomu můžeme počítat že se snad ještě 4 ks vrátí, bude nutno počítat s opravami apod.
Z bombardérů (bez rozdílu) máme k dispozici ze 45 strojů 24, všechny připravené ke startu.
Na letištích máme celkově více zásob než ráno, v Bechyni a Karlových Varech je cca 50% zásob a tedy nejméně na celý den bojů, v Klatovech je cca 25% a Plzeň-Bory hlásí 20-25% zásob. Na několika letištích máme více než dvojnásobek zásob oproti ránu, a dají se použít jak k dovybavování letadel tak i k operativnímu přesunu zásob/čet na používaná letiště.
Lze tedy říci, že tento den dopadl pro zásobování palivem, střelivem a bombami dobře, jakož i pro opravy. Veškeré požadavky byly vyřízeny, a pokud by piloti letek pokračovali v doplňování strojů i po ukončení denního letového provozu měli bychom 100% stavy. Což se dá v dalším dni předpokládat.
Ztráty však - na lidech především a na strojích, byly veliké. Více jistě dodají velitelé letek, avšak z mého pohledu: V průběhu bojů stíhači ztratili zhruba tolik strojů kolik činí tabulkové počty, a stejný počet jsme museli opravovat.
Bombardéry byly poškozovány a nahrazovány méně, ztráty měli zhruba 60%ní a zbytek byl opraven.
Bohužel jsem v průběhu dne ztratil kontrolu nad počtem doplňovaných pilotů. Dá se však předpokládat, že jich bude o trochu míň než letounů, některé stroje byly zničeny na letištích a někteří se také zachránili na padácích. I tak odhaduji že jsme museli nahradit dejme tomu 40% pilotů, tedy kolem 26-27 pilotů.
U speciálních letek jsme ztratili pouze dvě Dakoty, pilota žádného.
Pokud se mýlím, opravte mé počty
Zbývá už jen dodat, že kancelář logistiky pracovala od 03:00 do 22:45 a spotřebovala pro svou činnost ten den 3 krajíce chleba, trošku másla a marmelády, misku čočkové polífky, 10 dkg čabajkového kabanosu, 90-100 g kafe, 5 pytlíků čaje, a cca 100g 40%ního alkeholu
Díky všem.
PS: Že já blbec raději nelítal. Odpočinul bych si... Dneska jen vstát z postele byl porod.
ČSL vs.Lw (II.)
Bomby na Německo
„Pane-začalo to. Generální štáb letectva svolává na 10h.tiskovku …“. Bušil na mé dveře redakční poslíček. Pak jsem začal vnímat souvislosti a věci mi zvolna došly. Generální štáb letectva dával tiskovku ve svém press-centru. Kus jihovýchodně od Prahy, u Chodova. Požádal jsem kluka (toho pslíčka), aby objednal bričku, ale překvapil mne s tím, že ta již stojí před hotelem. Ptáte se, vážení čtenáři, proč jsme nejeli autem? Nejsme v prosperující fašistické Itálii. Ale v Československu, které je, od 17.10. 1938, ve válečném stavu, takže benzín je tu na příděl.
Rychlý průběh událostí, pro mne, nebyl až tak překvapivý. O rozsáhlých přesunech vojsk jsem psal již dříve. Důsledek stupidní politiky stupidního freitra. Otevřená agrese proti takto hájené pevnosti. Správný fašista by podpořil jiné správné fašisty a jeho stát i naše hnutí by tak získali mnohem více za mnohem menší cenu.
Němci vsadili vše na moment překvapení. „Excelentní“ strategická úvaha toho jejich führera; uvážím-li, že Československo mobilizovalo a plně obsadilo svá obranná postavení. Podzim pokročil a oni se rozhodli jednat rychle, protože vědí, že mnoho dalších pokusů (minimálně do zimy) mít nebudou.
Takže jsme byli svědky rozsáhlých vojenských transportů. Pochodů oddílů městem a přeletů aeroplánů nad ním.
Únavná cesta. Dorazili jsme k sídlu štábu. Čechoslováci teď utajují skoro všechno. Uvítal nás uhlazený důstojník Johan Mops (italsky tedy Carlino). Johan Mops působí klidným dojmem. Nabízí dokonce pohoštění. Buď dobře hraje nebo … ?
----------------------------------------------------------------------------------------
Mezi novináři je i pár dam, takže tiskovka začíná oprávněně slovy:“Dámy a pánové, rozhodli jsme se nepřátelskou činnost narušit, a to předně s důrazem na jeho vzdušné síly. Ve 4´20h.odstartovala formace našich bombardérů B-71 do prostoru Landshut, Cham, Regensburg, Ingolstadt. Máme hlášeny ztráty na našich strojích i minimálně poškození nepřátelských pronásledovatelů. Ztráty na posádkách nám, alespoň zatím, známy nejsou. Velitel akce ohlásil způsobení vážných škod na nepřátelských letištích.
O zhruba1h.později se z jižních Čech zvedla formace našich bitevníků Letov Š-328 a udeřily proti letišti Straubing. Luftwafe navíc dokázala na útok reagovat až po odhození bomb a Š-328 si nárokují minimálně 1 sestřel a 1 vážné poškození pronásledujících strojů.“
Českoslovenští žurnalisté se ptali předně na akci Š-328 proti Straubingu. Nebylo se čemu divit. Š-328 je průzkumník a bitevník celkem zastaralé koncepce. Použít Š-328 tak hluboko do německého území a prakticky jako bombardéry … tó byl husarský kousek..
Byl chvíli oddech. Sumarizoval jsem si poznatky. Bylo zhruba 12´30h., když se Johan Mops znovu objevil:“Kolem 9h.jsme zaznamenali pokus obrněných formací nepřítele o vlom v oblasti Domažlic. Uskupení letounů Š-328 ho zachytila a já mohu, s potěšením, konstatovat, že i zcela zlikvidovala. Další nepřátelská obrněná formace se pokusila o vlom na naše území v okolí Plané. Pokus o průlom byl zmařen. Hlavní bombardovací akce nepřítele směřují proti našim leteckým základnám na Plzeňsku. Zde jim, již tradičně čelí naše stihačky B-534. „
Československé letectvo zahájilo bombardovací protiofensivu. Stroje B-71 právě napadly Cham a Straubing. Zvláště Cham byl významně poškozen.
Bombardovací ofensiva ČSL pokračovala. Další úder vedly opět Š-328. A opět na Straubing. Tentokrát se se zlou potázaly a domů se vraceli s těžkými ztrátami. Byli jsme však informováni, že při návratu zničily tranportní Ju-52, který zachraňoval dříve sestřelené piloty Luftwafe. Zeptal jsem se na očekávané důsledky na bojeschopnost Luftwafe. Johan Mops odpověděl:„Buď zachraňovaní piloti stroj opustili, nebo zemřeli v jeho troskách. Na každý pád, tak s nimi, jejich velení, nadále nemůže počítat.“ Pak pokračoval k aktuální situaci: „B-71 znovu udeřily na Cham a Straubing a ohlásily zničení 4 Bf-109 s vlastní ztrátou 3 strojů v rámci letové činnosti. Následně však v noci silná skupina B-71 udeřila na Ingostadt. Útočily na tamní sklady, překladiště a i říční přístav. Odhodily na 3´000Kg bomb. U více než 2,5t bomb přitom piloti potvrzují zásah cíle. Jejich nálet nikdo ze vzduchu nenarušoval.“
Lw teď zřejmě delší dobu nic moc nepodnikne. Bojové akce ustávají. Jedeme do hotelu. Dává se do mě chlad a večerní vlhko. Mám čas přemýšlet … Kolik tam, v Ingolstadtu, asi bylo našeho, italského, materiálu dodaného těm pivním hordám v hnědejch košilích v rámci blahosklonné neutrality?
Zdá se, že zimu strávím letos v Československu. A na jaře … ? Bude mít Fürer ještě vůbec peníze na válku? Chci věřit, že mu duce nepůjčí. Začínám mít obavy, že by mohlo jít o nevratný úvěr …
[align=right]Z Prahy
Pro: La Gazzetta del Mezzogiorno
Alfonso Maiello
=================================================
poz.vkládajícího: Článek bude uveden ještě v originále, tedy v italštině, jako samostatný příspěvek, a to i s fotodokumentací (alespoň doufám
). Jako 1.komentář pak připojím prostý překlad textu.
„Pane-začalo to. Generální štáb letectva svolává na 10h.tiskovku …“. Bušil na mé dveře redakční poslíček. Pak jsem začal vnímat souvislosti a věci mi zvolna došly. Generální štáb letectva dával tiskovku ve svém press-centru. Kus jihovýchodně od Prahy, u Chodova. Požádal jsem kluka (toho pslíčka), aby objednal bričku, ale překvapil mne s tím, že ta již stojí před hotelem. Ptáte se, vážení čtenáři, proč jsme nejeli autem? Nejsme v prosperující fašistické Itálii. Ale v Československu, které je, od 17.10. 1938, ve válečném stavu, takže benzín je tu na příděl.
Rychlý průběh událostí, pro mne, nebyl až tak překvapivý. O rozsáhlých přesunech vojsk jsem psal již dříve. Důsledek stupidní politiky stupidního freitra. Otevřená agrese proti takto hájené pevnosti. Správný fašista by podpořil jiné správné fašisty a jeho stát i naše hnutí by tak získali mnohem více za mnohem menší cenu.
Němci vsadili vše na moment překvapení. „Excelentní“ strategická úvaha toho jejich führera; uvážím-li, že Československo mobilizovalo a plně obsadilo svá obranná postavení. Podzim pokročil a oni se rozhodli jednat rychle, protože vědí, že mnoho dalších pokusů (minimálně do zimy) mít nebudou.
Takže jsme byli svědky rozsáhlých vojenských transportů. Pochodů oddílů městem a přeletů aeroplánů nad ním.
Únavná cesta. Dorazili jsme k sídlu štábu. Čechoslováci teď utajují skoro všechno. Uvítal nás uhlazený důstojník Johan Mops (italsky tedy Carlino). Johan Mops působí klidným dojmem. Nabízí dokonce pohoštění. Buď dobře hraje nebo … ?
----------------------------------------------------------------------------------------
Mezi novináři je i pár dam, takže tiskovka začíná oprávněně slovy:“Dámy a pánové, rozhodli jsme se nepřátelskou činnost narušit, a to předně s důrazem na jeho vzdušné síly. Ve 4´20h.odstartovala formace našich bombardérů B-71 do prostoru Landshut, Cham, Regensburg, Ingolstadt. Máme hlášeny ztráty na našich strojích i minimálně poškození nepřátelských pronásledovatelů. Ztráty na posádkách nám, alespoň zatím, známy nejsou. Velitel akce ohlásil způsobení vážných škod na nepřátelských letištích.
O zhruba1h.později se z jižních Čech zvedla formace našich bitevníků Letov Š-328 a udeřily proti letišti Straubing. Luftwafe navíc dokázala na útok reagovat až po odhození bomb a Š-328 si nárokují minimálně 1 sestřel a 1 vážné poškození pronásledujících strojů.“
Českoslovenští žurnalisté se ptali předně na akci Š-328 proti Straubingu. Nebylo se čemu divit. Š-328 je průzkumník a bitevník celkem zastaralé koncepce. Použít Š-328 tak hluboko do německého území a prakticky jako bombardéry … tó byl husarský kousek..
Byl chvíli oddech. Sumarizoval jsem si poznatky. Bylo zhruba 12´30h., když se Johan Mops znovu objevil:“Kolem 9h.jsme zaznamenali pokus obrněných formací nepřítele o vlom v oblasti Domažlic. Uskupení letounů Š-328 ho zachytila a já mohu, s potěšením, konstatovat, že i zcela zlikvidovala. Další nepřátelská obrněná formace se pokusila o vlom na naše území v okolí Plané. Pokus o průlom byl zmařen. Hlavní bombardovací akce nepřítele směřují proti našim leteckým základnám na Plzeňsku. Zde jim, již tradičně čelí naše stihačky B-534. „
Československé letectvo zahájilo bombardovací protiofensivu. Stroje B-71 právě napadly Cham a Straubing. Zvláště Cham byl významně poškozen.
Bombardovací ofensiva ČSL pokračovala. Další úder vedly opět Š-328. A opět na Straubing. Tentokrát se se zlou potázaly a domů se vraceli s těžkými ztrátami. Byli jsme však informováni, že při návratu zničily tranportní Ju-52, který zachraňoval dříve sestřelené piloty Luftwafe. Zeptal jsem se na očekávané důsledky na bojeschopnost Luftwafe. Johan Mops odpověděl:„Buď zachraňovaní piloti stroj opustili, nebo zemřeli v jeho troskách. Na každý pád, tak s nimi, jejich velení, nadále nemůže počítat.“ Pak pokračoval k aktuální situaci: „B-71 znovu udeřily na Cham a Straubing a ohlásily zničení 4 Bf-109 s vlastní ztrátou 3 strojů v rámci letové činnosti. Následně však v noci silná skupina B-71 udeřila na Ingostadt. Útočily na tamní sklady, překladiště a i říční přístav. Odhodily na 3´000Kg bomb. U více než 2,5t bomb přitom piloti potvrzují zásah cíle. Jejich nálet nikdo ze vzduchu nenarušoval.“
Lw teď zřejmě delší dobu nic moc nepodnikne. Bojové akce ustávají. Jedeme do hotelu. Dává se do mě chlad a večerní vlhko. Mám čas přemýšlet … Kolik tam, v Ingolstadtu, asi bylo našeho, italského, materiálu dodaného těm pivním hordám v hnědejch košilích v rámci blahosklonné neutrality?
Zdá se, že zimu strávím letos v Československu. A na jaře … ? Bude mít Fürer ještě vůbec peníze na válku? Chci věřit, že mu duce nepůjčí. Začínám mít obavy, že by mohlo jít o nevratný úvěr …
[align=right]Z Prahy
Pro: La Gazzetta del Mezzogiorno
Alfonso Maiello
=================================================
poz.vkládajícího: Článek bude uveden ještě v originále, tedy v italštině, jako samostatný příspěvek, a to i s fotodokumentací (alespoň doufám
). Jako 1.komentář pak připojím prostý překlad textu.
-
kacermiroslav
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 5286
- Registrován: 25/3/2008, 14:07
- Kontaktovat uživatele:
Kdosi vytáhl výsledky přímo ze hry, jsou však z mnoha důvodů zkreslené -
Ztráty letadel - ČSL 95 strojů, Luftwaffe 50 strojů.
Ztráty pilotů (včetně zajetí) - ČSL 85 pilotů, Luftwaffe 36 pilotů.
Pozemní cíle - ČSL zničilo 36 cílů, Luftwaffe zničila 59 cílů.
Docela mě překvapilo, že po všech těch řečech o rekonstrukci ani nedošlo k nějakému tomu zhodnocení.
Ztráty letadel - ČSL 95 strojů, Luftwaffe 50 strojů.
Ztráty pilotů (včetně zajetí) - ČSL 85 pilotů, Luftwaffe 36 pilotů.
Pozemní cíle - ČSL zničilo 36 cílů, Luftwaffe zničila 59 cílů.
Docela mě překvapilo, že po všech těch řečech o rekonstrukci ani nedošlo k nějakému tomu zhodnocení.
ČSL vs.Lw (II.)
ad. Rosomák:
Říkal jsem, že "La Gazzetta del Mezzogiorno" bude chuťovka (a zdůrazňuji-toto opravdu není mnou psaný článek 
). A upozorňuji, že kolega to v tomhle duchu psal naprosto vědomě a cíleně 
ad. Ramon:
S hodnocením je problém. V zásadě jsou možná 2 a obě mají své zastánce. To co uvádíš Ty je jedno. Vzhledem k pravidlům (kde byli zabijení někteří piloti, kteří ovšem např.v eroplánu reálně neseděli, jen hra je tak automaticky brala) je přímá statistika zatížena i nezanedbatelnou mírou nepřesnosti, byť ji použít (ne bez diskusí) lze.
Varianta 2.předpokládá posuzování úspěšnosti v plnění bojových úkolů. Tady je pak vyznění naopak ku prospěchu ČSL. Rekonstrukce nejsou speciálky a věc jejich vyhodnocování si zřejmě bude muset ještě nějak sednout.
Říkal jsem, že "La Gazzetta del Mezzogiorno" bude chuťovka (a zdůrazňuji-toto opravdu není mnou psaný článek
). A upozorňuji, že kolega to v tomhle duchu psal naprosto vědomě a cíleně ad. Ramon:
S hodnocením je problém. V zásadě jsou možná 2 a obě mají své zastánce. To co uvádíš Ty je jedno. Vzhledem k pravidlům (kde byli zabijení někteří piloti, kteří ovšem např.v eroplánu reálně neseděli, jen hra je tak automaticky brala) je přímá statistika zatížena i nezanedbatelnou mírou nepřesnosti, byť ji použít (ne bez diskusí) lze.
Varianta 2.předpokládá posuzování úspěšnosti v plnění bojových úkolů. Tady je pak vyznění naopak ku prospěchu ČSL. Rekonstrukce nejsou speciálky a věc jejich vyhodnocování si zřejmě bude muset ještě nějak sednout.
Re: ČSL vs.Lw (II.)
Nebudu to tady zbytečně plevelit, takže budu stručný - ten kdo si i nadále myslí, že ve hře Il-2 Sturmovik lze uskutečnit rekonstrukci jakékoliv bitvy je člověk, který neví naprosto nic o omezených možnostech jmenované hry. Je tolik věcí co hra oproti reálu neumí, že nějaká opravdová a přesná rekonstrukce je utopie. Tečka.Johan píše: Rekonstrukce nejsou speciálky a věc jejich vyhodnocování si zřejmě bude muset ještě nějak sednout.
-
kacermiroslav
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 5286
- Registrován: 25/3/2008, 14:07
- Kontaktovat uživatele:
Samozřejmě, ale určitý nástin by to mohlo dát. Takže pokud můžu, tak prosím o nějaké vyhodnocení a to klidně obou verzí. Já i když těmto simulátorům vůbec nerozumím, si pořád ale myslím, že s určitou tolerancí (plus mínus autobus) lze nastínit předpokládaný vývoj. Jde asi o to, umlčet ty, kteří tvrdí že Luftwaffe by naše letectvo smetla z oblohy a přiznat si, že i LW utrpěla jisté ztráty.
-
vencour
- štábní praporčík
- Příspěvky: 517
- Registrován: 1/6/2007, 00:18
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Chacha ... no to právě jeden od modrých aneb od Luftwaffe tvrdil, že nás smetou za jeden den ... a to zdaleka neplatilo, pěkně jsme kousali. A kdyby bylo u červených méně Vencourů a více například Permonů, tak to bylo ještě veselejší pro obránce :-)
Ty nejhlubší objevy nečekají nutně za příští hvězdou. Jsou uvnitř nás utkány do vláken, která nás spojují, nás všechny. (Jonathan Archer, Enterprise)
Sice si myslím že to nepatří do tohoto vlákna, ale budiž. Vyjádřím svůj osobní názor na průběh a výsledky akce Palba 1938, i s vědomím že neznám celkový obraz. Bude to z pohledu jedné stíhací letky.
Pokud můžu soudit podle akcí naší letky, stíhači na Aviích byli naprosto bezzubí. Messerschmitty měli situaci plně pod kontrolou. Nedokázali jsme jakýmkoliv způsobem zastavit (nebo alespoň ohrozit) bombardovací nálety nepřítele. Lidi co letěli s He 111 se vyjádřili v tom smyslu že se až nudili a já naprosto chápu proč - beztrestně si poletovali nad ČSR a my je neohrožovali. Nedokázali jsme dokonce zabránit hloubkovým útokům tak zastaralých letadel jako je He 51 na naše letiště. Suveréně se dostávali do hloubky našeho území a dělali si tam co chtěli. O Stukách ani nemluvě, ty neměli v podstatě žádné ztráty. Plzeňské letiště bylo už dopoledne tak tvrdě zasaženo, že v REÁLNÉM světě by bylo vyřazeno nejméně po zbytek dne. Spíše však mnohem déle. V HERNÍM světě Plzeň fungovala v podstatě bez omezení dál. Naše letka se zmohla pouze na jednu ofenzivní akci a při ní utrpěla opravdu velké ztráty, přičemž výsledek byl spíše hubený. Samozřejmě že Luftwaffe utrpěla nějaké ztráty, nebyli ale nijak zdrcující. A to především proto, že jsme zničili jen až trapně malé množství nepřátelských bombardérů, řádově jednotlivé kusy.
Takže kdo vyhrál? Asi takhle - naším jediným úkolem (myslím tím stíhače) bylo zabránit letadlům Luftwaffe v jejich akcích. To se v žádném případě ani v nejmenším nepodařilo. Stíhači ČSL selhali, tedy prohráli. A to si myslím, že pravidla akce trochu nahrála (oproti reálu) ČSL.
pro kacermiroslav - klidně můžeme založit vlákno "Il-2 Sturmovik vs. realita" a můžeme tam probrat co všechno neodpovídá (a nikdy nebude odpovídat) realitě. Klidně tam můžeme i uvést co konkrétně na Palbě 1938 naprosto neodpovídalo realitě roku 1938. Ale je to dle mého názoru až zbytečné.
Pokud můžu soudit podle akcí naší letky, stíhači na Aviích byli naprosto bezzubí. Messerschmitty měli situaci plně pod kontrolou. Nedokázali jsme jakýmkoliv způsobem zastavit (nebo alespoň ohrozit) bombardovací nálety nepřítele. Lidi co letěli s He 111 se vyjádřili v tom smyslu že se až nudili a já naprosto chápu proč - beztrestně si poletovali nad ČSR a my je neohrožovali. Nedokázali jsme dokonce zabránit hloubkovým útokům tak zastaralých letadel jako je He 51 na naše letiště. Suveréně se dostávali do hloubky našeho území a dělali si tam co chtěli. O Stukách ani nemluvě, ty neměli v podstatě žádné ztráty. Plzeňské letiště bylo už dopoledne tak tvrdě zasaženo, že v REÁLNÉM světě by bylo vyřazeno nejméně po zbytek dne. Spíše však mnohem déle. V HERNÍM světě Plzeň fungovala v podstatě bez omezení dál. Naše letka se zmohla pouze na jednu ofenzivní akci a při ní utrpěla opravdu velké ztráty, přičemž výsledek byl spíše hubený. Samozřejmě že Luftwaffe utrpěla nějaké ztráty, nebyli ale nijak zdrcující. A to především proto, že jsme zničili jen až trapně malé množství nepřátelských bombardérů, řádově jednotlivé kusy.
Takže kdo vyhrál? Asi takhle - naším jediným úkolem (myslím tím stíhače) bylo zabránit letadlům Luftwaffe v jejich akcích. To se v žádném případě ani v nejmenším nepodařilo. Stíhači ČSL selhali, tedy prohráli. A to si myslím, že pravidla akce trochu nahrála (oproti reálu) ČSL.
pro kacermiroslav - klidně můžeme založit vlákno "Il-2 Sturmovik vs. realita" a můžeme tam probrat co všechno neodpovídá (a nikdy nebude odpovídat) realitě. Klidně tam můžeme i uvést co konkrétně na Palbě 1938 naprosto neodpovídalo realitě roku 1938. Ale je to dle mého názoru až zbytečné.
ČSL vs.Lw (II.)
ad.Farky:
Nejsme ve sporu ani zdaleka tolik, jak se může zdát. Ani já neočekávám (ba-neočekával jsem), že se kdy může zdařit 100% rekonstrukce. Leč (tedy dobrá) „rekonstrukční akce“ se provozně hodně liší od běžného chodu Il-a. Od zahřívání motorů až po dozbrojování v „nakliknutých“ letadlech. To znamená, že vyhodnocování, které ve hře běžně funguje, lze tady využít jen velmi limitovaným způsobem. Dám ještě 1 příklad … když byl „bombardován“ zachraňující Ju-52 (již potvrzeno i od Lw), tak měl na palubě (tuším) 17 zachraňovaných pilotů. Jeho zničení však hra (v rámci svého běžného chodu) vyhodnocuje jako smrt 1-ho pilota; toho za řídící pákou.
P.S.:
Již dnes existuje rámcová dohoda o tom, jak by hry typu „rekonstrukce“ měly být stavěny a další taková (více do hloubky a reálu jdoucí) akce je ve fázi diskusí.
================================================
ad. kacermiroslav:
Navzdory různým nesrovnalostem (ne plně odpovídající „namodování“ B-534 i Š-328/letouny Lw z roku 1939), podrobně (až příliš) probíráno jinde (http://www.vwings.net/forum/viewthread. ... rowstart=0), můžeme provést rozbor akce na základě bojového zadání. A to zhruba následujícím způsobem
Bojové zadání Lw:
a) umlčet a eliminovat vzdušnou bojovou činnost ČSL
b) vlastní bitevní činností podpořit své pozemní jednotky a potlačit ty A.RČS
c) bombardovat strategické cíle (např.v Praze) v RČS
Bojové zadání ČSL:
a) udržet vlastní vzdušný prostor
b) umenšit možnosti aktivity Lw
c) vést bitevní činnost proti pronikajícím nepřátelským pozemním silám
d) bombardovat strategické cíle (např. Ingolstadt) nepřítele
---------------------------------------------------------------------------------------
Budiž řečeno, že se jelo na 1 den a ze zásob. To význam strategických cílů značně snižovalo a odsouvalo na okraj reálného zájmu.
---------------------------------------------------------------------------------------
Lw:
a) nesplněno
b) navzdory dílčím úspěšným zásahům (např.proti některým kolonám) nesplněno
c) tuším, že nad Prahou se ojedinělé bombardéry objevily, ale jejich akce „strategické cíle“ výrazněji neochromily; maximálně tak lze říci, že splněno toliko částečně
ČSL:
a) splněno
b) splněno (viz nálet na Cham a jiné)
c) splněno; Š-328 osvědčily svou bitevní třídu a prakticky zablokovaly/zmraziily západní frontu
d) poměrně silným svazm B-71 byl, v nočních hodinách, bombardován Ingolstadt, ač byl útok úspěšný, tak zůstal ojedinělým; i zde je tedy nutno konstatovat, že splněno jen z části
Nejsme ve sporu ani zdaleka tolik, jak se může zdát. Ani já neočekávám (ba-neočekával jsem), že se kdy může zdařit 100% rekonstrukce. Leč (tedy dobrá) „rekonstrukční akce“ se provozně hodně liší od běžného chodu Il-a. Od zahřívání motorů až po dozbrojování v „nakliknutých“ letadlech. To znamená, že vyhodnocování, které ve hře běžně funguje, lze tady využít jen velmi limitovaným způsobem. Dám ještě 1 příklad … když byl „bombardován“ zachraňující Ju-52 (již potvrzeno i od Lw), tak měl na palubě (tuším) 17 zachraňovaných pilotů. Jeho zničení však hra (v rámci svého běžného chodu) vyhodnocuje jako smrt 1-ho pilota; toho za řídící pákou.
P.S.:
Již dnes existuje rámcová dohoda o tom, jak by hry typu „rekonstrukce“ měly být stavěny a další taková (více do hloubky a reálu jdoucí) akce je ve fázi diskusí.
================================================
ad. kacermiroslav:
Navzdory různým nesrovnalostem (ne plně odpovídající „namodování“ B-534 i Š-328/letouny Lw z roku 1939), podrobně (až příliš) probíráno jinde (http://www.vwings.net/forum/viewthread. ... rowstart=0), můžeme provést rozbor akce na základě bojového zadání. A to zhruba následujícím způsobem
Bojové zadání Lw:
a) umlčet a eliminovat vzdušnou bojovou činnost ČSL
b) vlastní bitevní činností podpořit své pozemní jednotky a potlačit ty A.RČS
c) bombardovat strategické cíle (např.v Praze) v RČS
Bojové zadání ČSL:
a) udržet vlastní vzdušný prostor
b) umenšit možnosti aktivity Lw
c) vést bitevní činnost proti pronikajícím nepřátelským pozemním silám
d) bombardovat strategické cíle (např. Ingolstadt) nepřítele
---------------------------------------------------------------------------------------
Budiž řečeno, že se jelo na 1 den a ze zásob. To význam strategických cílů značně snižovalo a odsouvalo na okraj reálného zájmu.
---------------------------------------------------------------------------------------
Lw:
a) nesplněno
b) navzdory dílčím úspěšným zásahům (např.proti některým kolonám) nesplněno
c) tuším, že nad Prahou se ojedinělé bombardéry objevily, ale jejich akce „strategické cíle“ výrazněji neochromily; maximálně tak lze říci, že splněno toliko částečně
ČSL:
a) splněno
b) splněno (viz nálet na Cham a jiné)
c) splněno; Š-328 osvědčily svou bitevní třídu a prakticky zablokovaly/zmraziily západní frontu
d) poměrně silným svazm B-71 byl, v nočních hodinách, bombardován Ingolstadt, ač byl útok úspěšný, tak zůstal ojedinělým; i zde je tedy nutno konstatovat, že splněno jen z části
Johane, nejde o tu tabulku vytaženou ze hry. Věř mi, že velmi dobře vím jak je to limitováno, už to přeci jen nějaký ten pátek hraju. Vím že to nepočítá ztrátu všech lidí momentálně se nacházejících na palubě letadla. Zrovna tak vím, že "rekonstrukce" se liší od řekněme běžného hraní šturma. Ale (někdy) ne zase o tolik a (bez urážky) ty to nemůžeš vědět, protože tu hru zkrátka nehraješ .
Dal jsi příklad, dám ti taky jeden - Plzeň byla těžce bombardovaná, byla zničena většina budov a třeba několik letadel. Hra nepočítá s tím, že v REÁLU by na letišti byly krátery a trosky. Krátery by musel někdo zasypat, trosky někdo odklidit. V zasažených a zničených budovách by zcela jistě bylo zničeno třeba nářadí potřebné k opravě. Mohlo by být třeba zasaženo a zničeno tankovací zařízení, takže by se tankovalo zdlouhavě z kanystrů. Mohlo by být vyřazeno rádio a telefony. Atd. atd., těch možností co hra nezná je spousta. Já na tom letišti byl a ujišťuji tě, že z takového úderu by se dostávalo několik dní (pokud by ho LW nechala na pokoji, což by se nestalo).
Ke zbytku se vyjadřovat nebudu, protože prohlásit že jsme si udrželi vlastní vzdušný prostor je v lepším případě zbožné přání, v horším případě demagogie.
Dal jsi příklad, dám ti taky jeden - Plzeň byla těžce bombardovaná, byla zničena většina budov a třeba několik letadel. Hra nepočítá s tím, že v REÁLU by na letišti byly krátery a trosky. Krátery by musel někdo zasypat, trosky někdo odklidit. V zasažených a zničených budovách by zcela jistě bylo zničeno třeba nářadí potřebné k opravě. Mohlo by být třeba zasaženo a zničeno tankovací zařízení, takže by se tankovalo zdlouhavě z kanystrů. Mohlo by být vyřazeno rádio a telefony. Atd. atd., těch možností co hra nezná je spousta. Já na tom letišti byl a ujišťuji tě, že z takového úderu by se dostávalo několik dní (pokud by ho LW nechala na pokoji, což by se nestalo).
Ke zbytku se vyjadřovat nebudu, protože prohlásit že jsme si udrželi vlastní vzdušný prostor je v lepším případě zbožné přání, v horším případě demagogie.
ČSL vs.Lw (II.)
Farky, my (v mnoha směrech) opravdu nejsme ve sporu. Jen potvzujete mé důvody, proč k "tabulkám" přistupovat opatrně. Dodám snad jen, že tak rychle, jak my Plzeň, i Němci opravovali Cham.
Co se dalšího týče uváděl jsem odkaz na SVK, a to ne náhodou. Na Vaše poznámky bych mohl (jak jiní činili právě ve vlákně) poukázat na to, že He 111 měla "naše" Lw z 2.1/2 roku 1939 (=značný výkonový rozdíl). Mohl bych poukázat na to, že naše B-534 byly výkonově na úrovni 1937, to je opět citelný rozdíl proti 1938. Mohl bych i poukázat na to, že naše B-71 byly prakticky stejně beztrestné, jako He 111, a největší ztráty jim vznikly právě z nudy (kluci se nudily, tak šly na cíl přízemním letem, ač to nebylo nutné). Přišly by protiargumenty, které již rovněž zazněly atd., atd., atd. ... Kdo chce-ať si to pročte na odkazu, který jsem zde vyvěsil.
Jde-li o zachování vzdušného prostoru ... je to dost podobné. Samozřejmě-vycházíte ze snadnosti "průniků" He 111, a to není nepravdivé. Na 2.str.byly B-534 hodně nepříjemné pro vše ostatní, co Lw nasadila (a to i Ju-87 odpovídaly pozdějším verzím) a sami piloti Befů přiznávají, že to hódně bolelo. He 111 byly navíc ničeny dosti úspěšně na zemi, byť to je věcí taktického úspěchu a ne letových kvalit. Jinými slovy-mnohé již bylo rozebíráno na SVK a nechme to tedy ležet v tamním vlákně.
Co se dalšího týče uváděl jsem odkaz na SVK, a to ne náhodou. Na Vaše poznámky bych mohl (jak jiní činili právě ve vlákně) poukázat na to, že He 111 měla "naše" Lw z 2.1/2 roku 1939 (=značný výkonový rozdíl). Mohl bych poukázat na to, že naše B-534 byly výkonově na úrovni 1937, to je opět citelný rozdíl proti 1938. Mohl bych i poukázat na to, že naše B-71 byly prakticky stejně beztrestné, jako He 111, a největší ztráty jim vznikly právě z nudy (kluci se nudily, tak šly na cíl přízemním letem, ač to nebylo nutné). Přišly by protiargumenty, které již rovněž zazněly atd., atd., atd. ... Kdo chce-ať si to pročte na odkazu, který jsem zde vyvěsil.
Jde-li o zachování vzdušného prostoru ... je to dost podobné. Samozřejmě-vycházíte ze snadnosti "průniků" He 111, a to není nepravdivé. Na 2.str.byly B-534 hodně nepříjemné pro vše ostatní, co Lw nasadila (a to i Ju-87 odpovídaly pozdějším verzím) a sami piloti Befů přiznávají, že to hódně bolelo. He 111 byly navíc ničeny dosti úspěšně na zemi, byť to je věcí taktického úspěchu a ne letových kvalit. Jinými slovy-mnohé již bylo rozebíráno na SVK a nechme to tedy ležet v tamním vlákně.
Na sezení po bitvě obou štábů bylo konstatováno, že vyhodnotit jeden den války je velmi problematické, ne-li nemožné.
Strategie a taktika obou stran byla podřízena primárním rozkazům od tvůrce mise, které jasně dala mantinely oběma stranám večer před akcí.
LW alias modří měla velkou výhodu ve slétanosti, organizaci a zkušenosti.
ČSL alias červení měli velkou výhodu v odhodlání (bohužel, odchody některých pilotů před akcí silně červené oslabily) a esech (nezahynul žádný velitel letky, jen jeden musel nouzově přistát když měl děravé nádrže). Velení také nemělo zkušenosti z daného prostředí, ale nějak se tím v průběhu akce popralo
Prostředí simulátoru bylo ovlivněno letovými modely a deriváty z modelů pozdějších verzí, nebo pozdějších verzí (He-111 P2 skutečně výkony patří do roku 1939 a ne 1938), neexistencí některých typů (ono je setsakra rozdíl, když jeden bombardér veze dvě tuny bomb a druhý jen šestset kilo), toho co utáhne server (flaky je hodně samostatná kapitola) tyto oblasti byla velmi silně diskutovány až na hranice...
Taktéž systém hlásné služby byl možná až příliš dobrý, především pro nízko letící stroje by jejich zjištění nebylo tak dobré, ale to jsou zkušenosti ex post...
Možná to ve výsledku pomohlo zážitku obou stran, stejně tak jako po krvavém porodu je miminko v peřince hezké a každý se nad ním rozplývá.
Zkrátka kdo letěl nebo makal v zásobování či ve štábu, tak si ten den neskutečně užil.
Pokud si přečtěte komentáře z akce obou stran, jsou hodně realistické, sžití se s virtuální realitou bylo velmi silné.
Z hlediska historického - podle mne - nejsou rozhodující elementární počty (Ztráty Palba 1938), které jsou ještě zatíženy některými chybami (např. velký zářez na ztrátách ČSL má chybný model podvozku u Š-328, v simulátoru IL2 dělající z něj oproti zkušenosti nejnáročnější letadlo na přistání, což se samozřejmě dále promítlo do možností jejich operačního nasezení, buď v opravě stroje, nebo tříhodinové distance pilota a nutnosti letět pro nový stroj), ale dosažené strategické cíle (např. jak by se na průběhu dalších bojů promítlo noční spanilé bombardování stroji B-71 rafinerie v Ingolsdtatu a její následný požár)
Ovšem historie potřebuje také hrdiny.
A tím byl např. husarský kousek AH_Permona při náletu samotné letky Š-328(!) na Cham.
A z druhé strany šest Avií na stojánce v Plzni He-111 P2 (na otázku, proč nehoukaly sirény se člověk dozví, že siréna je ve hře objekt jako každý jiný a asi byla v předchozím náletu zničena).
Likvidace Ju-52 VGR_Lekk v Chamu při dalším náletu uzemnila přepravní kapacity LW, bohužel piloti připravení ve stroji k přepravě pro nové stroje přežili výbuch 2x 200kg (tím chci naznačit, že realita a simulátor jsou hodně odlišné věci)...
Byla to hra. S reálnými lidmi. A v nové době.
Strategie a taktika obou stran byla podřízena primárním rozkazům od tvůrce mise, které jasně dala mantinely oběma stranám večer před akcí.
LW alias modří měla velkou výhodu ve slétanosti, organizaci a zkušenosti.
ČSL alias červení měli velkou výhodu v odhodlání (bohužel, odchody některých pilotů před akcí silně červené oslabily) a esech (nezahynul žádný velitel letky, jen jeden musel nouzově přistát když měl děravé nádrže). Velení také nemělo zkušenosti z daného prostředí, ale nějak se tím v průběhu akce popralo
Prostředí simulátoru bylo ovlivněno letovými modely a deriváty z modelů pozdějších verzí, nebo pozdějších verzí (He-111 P2 skutečně výkony patří do roku 1939 a ne 1938), neexistencí některých typů (ono je setsakra rozdíl, když jeden bombardér veze dvě tuny bomb a druhý jen šestset kilo), toho co utáhne server (flaky je hodně samostatná kapitola) tyto oblasti byla velmi silně diskutovány až na hranice...
Taktéž systém hlásné služby byl možná až příliš dobrý, především pro nízko letící stroje by jejich zjištění nebylo tak dobré, ale to jsou zkušenosti ex post...
Možná to ve výsledku pomohlo zážitku obou stran, stejně tak jako po krvavém porodu je miminko v peřince hezké a každý se nad ním rozplývá.
Zkrátka kdo letěl nebo makal v zásobování či ve štábu, tak si ten den neskutečně užil.
Pokud si přečtěte komentáře z akce obou stran, jsou hodně realistické, sžití se s virtuální realitou bylo velmi silné.
Z hlediska historického - podle mne - nejsou rozhodující elementární počty (Ztráty Palba 1938), které jsou ještě zatíženy některými chybami (např. velký zářez na ztrátách ČSL má chybný model podvozku u Š-328, v simulátoru IL2 dělající z něj oproti zkušenosti nejnáročnější letadlo na přistání, což se samozřejmě dále promítlo do možností jejich operačního nasezení, buď v opravě stroje, nebo tříhodinové distance pilota a nutnosti letět pro nový stroj), ale dosažené strategické cíle (např. jak by se na průběhu dalších bojů promítlo noční spanilé bombardování stroji B-71 rafinerie v Ingolsdtatu a její následný požár)
Ovšem historie potřebuje také hrdiny.
A tím byl např. husarský kousek AH_Permona při náletu samotné letky Š-328(!) na Cham.
A z druhé strany šest Avií na stojánce v Plzni He-111 P2 (na otázku, proč nehoukaly sirény se člověk dozví, že siréna je ve hře objekt jako každý jiný a asi byla v předchozím náletu zničena).
Likvidace Ju-52 VGR_Lekk v Chamu při dalším náletu uzemnila přepravní kapacity LW, bohužel piloti připravení ve stroji k přepravě pro nové stroje přežili výbuch 2x 200kg (tím chci naznačit, že realita a simulátor jsou hodně odlišné věci)...
Byla to hra. S reálnými lidmi. A v nové době.