Xa. díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 22.
Napsal: 29/11/2010, 06:22
Xa. díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 22.
Mapa souvislé fronty německých parašutistů u Maleme a před hlavním městem Kréty Chánií dne 21. května 1941. Malé šipečky u „ Skupiny West – Západ – u Maleme - ukazují místa popisovaných útoků k ovládnutí letiště Malemés a kóty 107 – pozdější „ Skupiny Ramcke“ – viz text.
V předchozích kapitolách jsme si popsali - místy i dost detailně – 1. den bojů – úterý 20. května 1941 - útoku německých parašutistických a vzdušně- výsadkových jednotek na Krétu – směrem od skupiny West - Západ, přes skupinu Süd – Střed, až po skupinu Ost – Východ ( od Malemes po Heraklion).
Nyní si tedy stejným způsobem popišme :
Jak to na Krétě vypadalo 2. den bojů, tedy ve středu 21. května 1941:
Opět jako prvně, začněme všeobecně situací toho dne, abychom pak to samé popsali detailněji - přímo v terénu – u jednotlivců, čet, rot, praporů a pluků. A opět to bude od Západu až na Východ.
Řekli jsme si, že 20. května 1941 v noci rozhodl velitel 11. leteckého sboru generál letectva Student, že se musí jeho jednotky soustředit na dobytí nejdůležitějšího letiště na Krétě – letiště Malemes.
Velitelem ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU útočícího na Malemes, byl za zraněného generálmajora Meindla určen plukovník Ramcke, který tak převzal velení celé skupiny útočící ve směru West – Západ.
Plukovník Ramcke po svém přistání přešel se zbytky ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU do útoku na letiště Malemes a jeho okolí. Již od 17 hodiny dne 21. května 1941 mohly s potížemi přistávat německá letadla s posilami na letišti Malemes, aby pak samotné letiště přešlo plně do rukou Němců v nočních hodinách z 21. na 22. května 1941. Již ten den 21. května 1941 odpoledne a večer přistály na letišti v Malemes první roty ze 100. pluku 5. horské divize.
Na moři okolo Kréty zatím velitel Středomořské flotily admirál Cunnigham zajišťuje západní pobřeží Kréty svým jedním svazem, zatímco lehké námořní bojové síly – celkem to bylo 7 lehkých křižníků a 11 torpédoborců – vyrazilo z obou stran ostrova Kréty. Měly být od 21. května 1941 připraveny k tomu, aby zmařily jakýkoliv pokus Němců o vylodění loděmi, které měly dopravit z pobřeží Řecka na ostrov Krétu očekávané oddíly horských jednotek a jejich těžké zbraně. V noci z 21. na 22. květen 1941 je 1. konvoj s horskými myslivci napaden a rozdrcen. 2. konvoji ráno 22. května 1941 přijdou na pomoc bombardéry německého 8. leteckého sboru generála Richthofena a tím jej zachrání před zkázou (o dění na moři okolo Kréty si řekneme v samostatném pojednání).
To je ta všeobecná situace 2. dne.
A nyní pojďme na zem, přímo do terénu na Krétě od Západu – West detailněji.
Po rozhodnutí generála Studenta se veškeré těžiště a organizační opatření 11. leteckého sboru soustředilo na podporu ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU, aby mohl 21. května 1941 2. den bojů dobýt letiště Malemes.
Řekněme si zde ještě, že od nočních hodin 20. května 1941 začínalo být dobré spojení z Athén – z 11. leteckého sboru – se skupinami Malemes (West), Chania (Süd) a Heraklion (Ost). Potíže byly jenom mezi skupinou u Rethymnonu a Athénami, protože vysílačka skupiny v Rethymnonu byla rozbitá a to po shození z letedla. Následovaly 2 pokusy vysílačky dodat. Generál Student poslal do Rethymnonu letadlo Fieseler Storch, jenomže Britové jej sestřelili a posádka padla do zajetí.
Některé kontejnery pro parašutisty i v květnu 1941 na Krétě měly takovéto uspořádání.
Právě v noci vznikající dobré spojení s Krétou dovolovalo velení 11. leteckého sboru přesunout těžiště bojů zcela do Malemesu.
Ještě v noci si pozval generál Student kapitána Kleyeho, člena jeho štábu, jinak známého dobrodruha a dal mu za úkol, aby navázal přímý kontakt s ÚDERNÝM PARAŠUTISTICKÝM PLUKEM.
Kapitán Kleye přistál na Krétě za svítání 21. května 1941 na pláži Spilia – 3 km západně od Malemesu a o situaci v místě podal hlášení do Athén.
Již o něco později odstartovalo z Řecka 6 letadel Ju 52/3, aby se pokusily přistát na stejném místě jako kapitán Kleye. Junkersy měly dopravit k jednotkám munici, která jim v noci z 20. na 21. května 1941 již docházela. Přistání se Junkersům na pláži Spilia podařilo a parašutisté si vyložili náklad z Junkersů, které se pak vrátily do Řecka.
Otázkou však bylo, kdy budou moci přistát horští myslivci? Tak se ptali ti parašutisté, kteří přežili den a noc na Krétě.
Bylo brzy ráno 21. května 1941, když zaútočil I. prapor ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU pod velením vrchního štábního lékaře majora dr. Neumanna ze svého postavení na severním svahu na kótu 107 u letiště Malemes.
Mapa kóty 107 tak, jak byla bojová situace a následné boje po celý den 20. května 1941.
Parašutisté měli štěstí, neboť při svém útoku narazili přímo na ústupový manévr Britů, vyčistili tak celou výšinu a obsadili ji. Zatím zůstali Britové jen na okraji kóty 107.
Přibližně v tu samou ranní dobu dostal kapitán Gericke z velitelství 11. leteckého sboru z Athén rozkaz k útoku na letiště Malemes, který zněl, cituji z německých hlášení:
„21. května musí být bezpodmínečně dobyto letiště Malemes. Začátek útoku 13.00 hodin. K podpoře tohoto útoku seskočí v týle nepřítele u Malemesu a Pyrgosu další parašutisté a zasáhnou do bojů. K ÚDERNÉMU PARAŠUTISTICKÉMU PLUKU kromě toho seskočí ještě dvě roty parašutistů.
Silné letecké bombardovací svazy budou od 14.00 hodin útok připravovat.“
Také na zemi se parašutisté připravovali, když 2 anglické protiletadlové kanóny, které jim padly na kótě 107 neporušené do rukou, namířili na jeden z okolních vrcholků, ze kterých Britové stále stříleli na letiště. Bylo to v místě, na okraji letiště, kde se zachytili muži ze IV. praporu a kde udrželi od 20. května 1941 úzký pruh území. Dne 21. května 1941 se ještě podařilo dobýt jednotlivé bunkry na okraji letiště a to bojem zblízka.
Když se přiblížilo poledne 2. dne bojů (námi popisovaný 21. květen 1941), zaslechli němečtí parašutisté hučení nákladního letadla. Brzy zjistili, že se jedná o jejich Ju 52/3 a tak se začali ujišťovat, že přiletí další (tato skupina u letiště Malemes samozřejmě nevěděla o přistání již vzpomínaných šesti Junkersů na pláži u Spilie).
Na letišti skutečně přistával pouze 1 Ju 52/3 a ze země vylétly signální světlice Němců, které byly zároveň signálem i pro Brity – jejich protiletadlové kulomety.
Letoun Ju 52/3 trochu pod palbou změnil směr, dosedl a zabrzdil. Parašutisté doběhli k letadlu a vyložili bedny. Z letadla se ozval pokyn, aby přivezli raněné. Pilot vylezl z kabiny, byl to poručík von Koenitz a dal se do rozmluvy s kapitánem Gerickem. Z rozhovoru jasně vyplynulo, že mezi prvními raněnými bude naložen také generál Meindl velitel ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU. Letadlo se potom odlepilo od země a zmizelo směrem na sever - do Řecka.
Letiště Malemes se dostalo znovu pod palbu britského dělostřelectva a na plochu začaly dopadat granáty. Jenom západní strana letiště nebyla rozryta palbou britského dělostřelectva.
Okolo 14. hodiny odpolední tady na západní straně přistály 3 těžké německé stíhačky Messerschmitt Bf 110
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2236
, které nalétly hloubkovým letem těsně nad zemí a přistály. Kapitán Gerick se s piloty domluvil, že znovu vzlétnou a vezmou si na mušku britskou baterii, která ostřelovala letiště.
Bf 110 pak znovu vzlétly a zaútočily na vrcholky kopců obsazené Brity a začaly je ostřelovat z palubních kulometů a kanónů. Celkem 3x musely nalétnout nad britská postavení. Celkem 3x se vystavily britské protiletadlové palbě. Když nalétly potřetí britská děla umlkla a Bf 110 se vrátily zpět na svá letiště.
Také u 3. roty (I. prapor) ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU byla 2. dne bojů a to již v 5 hodin 30 minut vyhlášena u Malemesu pohotovost. Do 9. hodin se nic nedělo, až po 9. hodině začalo silné britské dělostřelecké ostřelování, ale očekávaný britský útok se nedostavil. Brzy odpoledne se pak parašutistům 3. roty podařilo opravit 2 ukořistěné 40 mm britské protiletadlové kanóny a začali s nimi ostřelovat britskou baterii, která je držela pod palbou na letišti. Již po několika výstřelech se ji podařilo umlčet. Ovšem když začali okolo 16. hodiny přistávat první horští myslivci (ze 100. pluku 5. horské divize), začali Britové pálit z obnovených maskovaných postavení na západním okraji letiště. To znamenalo, že parašutisté 3. roty (I. praporu) zde byli nasazeni, aby naváděli přistávání horských myslivců a zároveň zachraňovali zraněné horské myslivce a i jejich výzbroj.
Byl večer 21. května 1941 20 hodin, když se u kapitána Gerickeho ohlásil vrchní lékař nadporučík dr. Weizel. Velitel IV. praporu mu pak přikázal, aby převzal s četou horských myslivců obranu pobřeží a odrážel případné nepřátelské pokusy o přistání z moře.
Bylo kolem 21. hodiny, když parašutisté a horští myslivci nastoupili k obraně pobřeží. Němci očekávali lehké lodní oddíly, ale ani večer, ani pozdě v noci z 21. na 22. května 1941 se žádná jednotka o vylodění z moře nepokusila.
Vojáci obrany pobřeží Kréty tak mohli jen pozorovat jak se na moři odehrává námořní bitva (celou noční a denní námořní bitvu okolo Kréty si popíšeme v samostatné části).
Mapa souvislé fronty německých parašutistů u Maleme a před hlavním městem Kréty Chánií dne 21. května 1941. Malé šipečky u „ Skupiny West – Západ – u Maleme - ukazují místa popisovaných útoků k ovládnutí letiště Malemés a kóty 107 – pozdější „ Skupiny Ramcke“ – viz text.
V předchozích kapitolách jsme si popsali - místy i dost detailně – 1. den bojů – úterý 20. května 1941 - útoku německých parašutistických a vzdušně- výsadkových jednotek na Krétu – směrem od skupiny West - Západ, přes skupinu Süd – Střed, až po skupinu Ost – Východ ( od Malemes po Heraklion).
Nyní si tedy stejným způsobem popišme :
Jak to na Krétě vypadalo 2. den bojů, tedy ve středu 21. května 1941:
Opět jako prvně, začněme všeobecně situací toho dne, abychom pak to samé popsali detailněji - přímo v terénu – u jednotlivců, čet, rot, praporů a pluků. A opět to bude od Západu až na Východ.
Řekli jsme si, že 20. května 1941 v noci rozhodl velitel 11. leteckého sboru generál letectva Student, že se musí jeho jednotky soustředit na dobytí nejdůležitějšího letiště na Krétě – letiště Malemes.
Velitelem ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU útočícího na Malemes, byl za zraněného generálmajora Meindla určen plukovník Ramcke, který tak převzal velení celé skupiny útočící ve směru West – Západ.
Plukovník Ramcke po svém přistání přešel se zbytky ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU do útoku na letiště Malemes a jeho okolí. Již od 17 hodiny dne 21. května 1941 mohly s potížemi přistávat německá letadla s posilami na letišti Malemes, aby pak samotné letiště přešlo plně do rukou Němců v nočních hodinách z 21. na 22. května 1941. Již ten den 21. května 1941 odpoledne a večer přistály na letišti v Malemes první roty ze 100. pluku 5. horské divize.
Na moři okolo Kréty zatím velitel Středomořské flotily admirál Cunnigham zajišťuje západní pobřeží Kréty svým jedním svazem, zatímco lehké námořní bojové síly – celkem to bylo 7 lehkých křižníků a 11 torpédoborců – vyrazilo z obou stran ostrova Kréty. Měly být od 21. května 1941 připraveny k tomu, aby zmařily jakýkoliv pokus Němců o vylodění loděmi, které měly dopravit z pobřeží Řecka na ostrov Krétu očekávané oddíly horských jednotek a jejich těžké zbraně. V noci z 21. na 22. květen 1941 je 1. konvoj s horskými myslivci napaden a rozdrcen. 2. konvoji ráno 22. května 1941 přijdou na pomoc bombardéry německého 8. leteckého sboru generála Richthofena a tím jej zachrání před zkázou (o dění na moři okolo Kréty si řekneme v samostatném pojednání).
To je ta všeobecná situace 2. dne.
A nyní pojďme na zem, přímo do terénu na Krétě od Západu – West detailněji.
Po rozhodnutí generála Studenta se veškeré těžiště a organizační opatření 11. leteckého sboru soustředilo na podporu ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU, aby mohl 21. května 1941 2. den bojů dobýt letiště Malemes.
Řekněme si zde ještě, že od nočních hodin 20. května 1941 začínalo být dobré spojení z Athén – z 11. leteckého sboru – se skupinami Malemes (West), Chania (Süd) a Heraklion (Ost). Potíže byly jenom mezi skupinou u Rethymnonu a Athénami, protože vysílačka skupiny v Rethymnonu byla rozbitá a to po shození z letedla. Následovaly 2 pokusy vysílačky dodat. Generál Student poslal do Rethymnonu letadlo Fieseler Storch, jenomže Britové jej sestřelili a posádka padla do zajetí.
Některé kontejnery pro parašutisty i v květnu 1941 na Krétě měly takovéto uspořádání.
Právě v noci vznikající dobré spojení s Krétou dovolovalo velení 11. leteckého sboru přesunout těžiště bojů zcela do Malemesu.
Ještě v noci si pozval generál Student kapitána Kleyeho, člena jeho štábu, jinak známého dobrodruha a dal mu za úkol, aby navázal přímý kontakt s ÚDERNÝM PARAŠUTISTICKÝM PLUKEM.
Kapitán Kleye přistál na Krétě za svítání 21. května 1941 na pláži Spilia – 3 km západně od Malemesu a o situaci v místě podal hlášení do Athén.
Již o něco později odstartovalo z Řecka 6 letadel Ju 52/3, aby se pokusily přistát na stejném místě jako kapitán Kleye. Junkersy měly dopravit k jednotkám munici, která jim v noci z 20. na 21. května 1941 již docházela. Přistání se Junkersům na pláži Spilia podařilo a parašutisté si vyložili náklad z Junkersů, které se pak vrátily do Řecka.
Otázkou však bylo, kdy budou moci přistát horští myslivci? Tak se ptali ti parašutisté, kteří přežili den a noc na Krétě.
Bylo brzy ráno 21. května 1941, když zaútočil I. prapor ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU pod velením vrchního štábního lékaře majora dr. Neumanna ze svého postavení na severním svahu na kótu 107 u letiště Malemes.
Mapa kóty 107 tak, jak byla bojová situace a následné boje po celý den 20. května 1941.
Parašutisté měli štěstí, neboť při svém útoku narazili přímo na ústupový manévr Britů, vyčistili tak celou výšinu a obsadili ji. Zatím zůstali Britové jen na okraji kóty 107.
Přibližně v tu samou ranní dobu dostal kapitán Gericke z velitelství 11. leteckého sboru z Athén rozkaz k útoku na letiště Malemes, který zněl, cituji z německých hlášení:
„21. května musí být bezpodmínečně dobyto letiště Malemes. Začátek útoku 13.00 hodin. K podpoře tohoto útoku seskočí v týle nepřítele u Malemesu a Pyrgosu další parašutisté a zasáhnou do bojů. K ÚDERNÉMU PARAŠUTISTICKÉMU PLUKU kromě toho seskočí ještě dvě roty parašutistů.
Silné letecké bombardovací svazy budou od 14.00 hodin útok připravovat.“
Také na zemi se parašutisté připravovali, když 2 anglické protiletadlové kanóny, které jim padly na kótě 107 neporušené do rukou, namířili na jeden z okolních vrcholků, ze kterých Britové stále stříleli na letiště. Bylo to v místě, na okraji letiště, kde se zachytili muži ze IV. praporu a kde udrželi od 20. května 1941 úzký pruh území. Dne 21. května 1941 se ještě podařilo dobýt jednotlivé bunkry na okraji letiště a to bojem zblízka.
Když se přiblížilo poledne 2. dne bojů (námi popisovaný 21. květen 1941), zaslechli němečtí parašutisté hučení nákladního letadla. Brzy zjistili, že se jedná o jejich Ju 52/3 a tak se začali ujišťovat, že přiletí další (tato skupina u letiště Malemes samozřejmě nevěděla o přistání již vzpomínaných šesti Junkersů na pláži u Spilie).
Na letišti skutečně přistával pouze 1 Ju 52/3 a ze země vylétly signální světlice Němců, které byly zároveň signálem i pro Brity – jejich protiletadlové kulomety.
Letoun Ju 52/3 trochu pod palbou změnil směr, dosedl a zabrzdil. Parašutisté doběhli k letadlu a vyložili bedny. Z letadla se ozval pokyn, aby přivezli raněné. Pilot vylezl z kabiny, byl to poručík von Koenitz a dal se do rozmluvy s kapitánem Gerickem. Z rozhovoru jasně vyplynulo, že mezi prvními raněnými bude naložen také generál Meindl velitel ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU. Letadlo se potom odlepilo od země a zmizelo směrem na sever - do Řecka.
Letiště Malemes se dostalo znovu pod palbu britského dělostřelectva a na plochu začaly dopadat granáty. Jenom západní strana letiště nebyla rozryta palbou britského dělostřelectva.
Okolo 14. hodiny odpolední tady na západní straně přistály 3 těžké německé stíhačky Messerschmitt Bf 110
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2236
, které nalétly hloubkovým letem těsně nad zemí a přistály. Kapitán Gerick se s piloty domluvil, že znovu vzlétnou a vezmou si na mušku britskou baterii, která ostřelovala letiště.
Bf 110 pak znovu vzlétly a zaútočily na vrcholky kopců obsazené Brity a začaly je ostřelovat z palubních kulometů a kanónů. Celkem 3x musely nalétnout nad britská postavení. Celkem 3x se vystavily britské protiletadlové palbě. Když nalétly potřetí britská děla umlkla a Bf 110 se vrátily zpět na svá letiště.
Také u 3. roty (I. prapor) ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU byla 2. dne bojů a to již v 5 hodin 30 minut vyhlášena u Malemesu pohotovost. Do 9. hodin se nic nedělo, až po 9. hodině začalo silné britské dělostřelecké ostřelování, ale očekávaný britský útok se nedostavil. Brzy odpoledne se pak parašutistům 3. roty podařilo opravit 2 ukořistěné 40 mm britské protiletadlové kanóny a začali s nimi ostřelovat britskou baterii, která je držela pod palbou na letišti. Již po několika výstřelech se ji podařilo umlčet. Ovšem když začali okolo 16. hodiny přistávat první horští myslivci (ze 100. pluku 5. horské divize), začali Britové pálit z obnovených maskovaných postavení na západním okraji letiště. To znamenalo, že parašutisté 3. roty (I. praporu) zde byli nasazeni, aby naváděli přistávání horských myslivců a zároveň zachraňovali zraněné horské myslivce a i jejich výzbroj.
Byl večer 21. května 1941 20 hodin, když se u kapitána Gerickeho ohlásil vrchní lékař nadporučík dr. Weizel. Velitel IV. praporu mu pak přikázal, aby převzal s četou horských myslivců obranu pobřeží a odrážel případné nepřátelské pokusy o přistání z moře.
Bylo kolem 21. hodiny, když parašutisté a horští myslivci nastoupili k obraně pobřeží. Němci očekávali lehké lodní oddíly, ale ani večer, ani pozdě v noci z 21. na 22. května 1941 se žádná jednotka o vylodění z moře nepokusila.
Vojáci obrany pobřeží Kréty tak mohli jen pozorovat jak se na moři odehrává námořní bitva (celou noční a denní námořní bitvu okolo Kréty si popíšeme v samostatné části).