PALBA.CZ

Xa.díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 25.

Útoky a protiútoky u Malemes ve dnech 21. a 22. května 1941.



Pro mnohé bude určitě zajímavé si říci - jak informoval o Krétě v květnu 1941 tisk, rozhlas – tehdejší sdělovací prostředky útočníka – totalitního nacistického Německa pod vedením Goebbelse. A na druhé straně sdělovací prostředky obránce Kréty – demokratické sdělovací prostředky s válečným omezením – sdělovací prostředky Velké Británie.
Rovnou si řekněme, že ty totalitní, nacistické sdělovací prostředky Německa, pustily zprávy o Krétě až 25. května 1941, když již parašutisté a horské jednotky na Krétě vítězily.
Demokratický tisk Velké Británie, i s válečným omezením, psal o Krétě průběžně, ale samozřejmě bez bližší znalosti situace a především tak, aby to povzbuzovalo obyvatelstvo Velké Británie v jeho nelehké pozici, kdy jako jediné čelilo bojem nacismu a fašismu.
Ale posuďme ten britský tisk sami.
Tak například „Daily Telegraph“ dne 21. května píše tak, že redaktor vykresluje jasnou nacistickou porážku, cituji:

„Hitler hraje ohromnou hru. Hraje o mnohem víc, než jen o samotnou Krétu. Jeho plán je grandiózní, může se však uskutečnit pouze tehdy, pokud německá Luftwaffe vyřeší záhadu, jak vyhrát tažení přes moře bez ovládnutí tohoto moře. Někteří Hitlerovi rádci si myslí, že námořní sílu lze spoutat silou vzdušnou, a jako důkaz proto uvádějí, dobytí Norska. Hitler může hrát na Krétě o podobný úspěch. zde však nebude mít výhodu dlouho připravované zrady, neozbrojené země a úzkého, snadno překonatelného pásu moře. Zde bude poražen díky úzké spolupráci mnohem silnější námořní flotily a letectva, které technicky i personálně převyšuje jeho letectvo a které má ostřílené bojovníky, kteří se už úspěšně postavili i nacistické německé elitě.“

No a britské „The Times“ si dovolily ještě víc, cituji:

„Porážka Německa bude těžkým a hrozným úderem pro německou prestiž.“

Premiér vlády Jejího Veličenstva Winston Churchill, v projevu, který jsme popisovali na konci článku Č 24, v Parlamentu dne 21. května 1941 pak končil přiznáním, že, cituji:

„Z boje o Krétu se vyvinula nejtěžší bitva celé války.“

No a o tom Goebbelsovském – nacistickém tisku?
Tak tady si řekněme, že v poledne dne 24. května 1941 ještě německá veřejnost stále o bojových akcích na Krétě nevěděla vůbec nic. Bylo to v době, kdy britské vojenské zpravodajství z Káhiry mimo jiné hlásilo, že němečtí útočníci byli poraženi u Rethymnonu a Heraklionu (tuto skutečnost si ještě řekneme).
A tak teprve 25. května 1941 obyvatelé nacistického Německa zpozorněli, když v poledne hlasatel rozhlasu oficiálně oznamoval, cituji:

„Německé parašutistické a vzdušně-výsadkové jednotky bojují od časných ranních hodin 20. května 1941 na ostrově Kréta proti útvarům britského vojska.
Udatným útokem ze vzduchu dobyli za podpory stíhacích a bombardovacích svazů takticky důležité body na ostrově. Po příchodu dalších posil z jednotek pěchoty přešla německá vojska do útoku.
Západní část ostrova je již pevně v německých rukách.
Německé letectvo rozdrtilo pokus britské flotily zasáhnout do bojů na Krétě, vyhnalo ji z prostoru severně od ostrova, potopilo a poškodilo velký počet nepřátelských válečných lodí a dobylo si vzdušnou převahu nad celou oblastí bojů. Operace nadále probíhá podle plánu.“

Vraťme se zpět na Krétu a řekněme si něco o tom, že to byly zdravotnické oddíly německých parašutistů, které měly velké ztráty na lidech a jednu z nejtěžších posic u útočníka. Vyplynulo to již z popisu bojů dne 20. května 1941 a stejně tak tragická situace u zdravotnického personálu Němců byla i v následujících dnech - když 21. květen 1941 je asi tím nejhorším dnem. Nyní tedy postupně.

Po oba dny, tedy 20. i 21. bylo vrchní velení německého 11. leteckého sboru nuceno nasadit prakticky všechny jednotky 7. parašutistického zdravotnického oddílu pod velením vrchního štábního lékaře (majora) dr. von Berga. Všichni důstojníci – v tomto případě samozřejmě doktoři, ale i ostatní zdravotnický personál, měli plné ruce práce. Vynášeli z palby raněné, operovali je a následně se starali o léčbu.
Zdravotnické roty a oddíly pracovaly pod velením vrchního štábního lékaře (majora) dr. Neumanna a vrchních lékařů (nadporučíků) dr. Weizela a dr. Malisona.
Na žádost plukovního lékaře ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU dr. Neumanna zaslal velitel 11. leteckého sboru generál letectva Student (žádost vyslal dr. Neumann rádiem večer dne 20. května 1941) z Athén zdravotnický personál i materiál a zároveň část jedné zdravotnické roty, které měly seskočit na Krétu 21. května 1941.
Tento zdravotnický oddíl pod velením vrchního lékaře (nadporučíka) dr. Hartmanna odstartoval na Krétu odpoledne ve 13 hodin dne 21. května1941.
Zdravotnický oddíl měl přistát mezi Malemes a Platanias a bojem si prorazit cestu k ÚDERNÉMU PARAŠUTISTICKÉMU PLUKU.
Bylo 14 hodin 35 minut, když letouny Ju 52/3 dorazily se zdravotnickou skupinou do míst seskoku 5. a 6. roty ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU.
Zdravotníci byli s velkými rozestupy vysazeni na padácích, a ještě když se houpali na padácích, dostali se do silné britské palby ze země. Tato zdravotnická četa byla ještě na padácích zcela zničena a ztraceno bylo také veškeré zdravotnické vybavení.
Také další skupiny zdravotnických poddůstojníků, se kterými seskočil i dr. Hartmann, se dostali do ohromných potíží. Jak skupina poddůstojníka Siebera, tak skupina poddůstojníka Geisbergera, byla vysazena doprostřed anglických polních opevnění u Platanias a většina vojáků těchto dvou skupin byla zabita ještě na padácích. Ti, kteří přežili a podařilo se jim přistát, se pokoušeli dostat ke kontejnerům se zbraněmi. Novozélanďané je napadli ze tří stran.
Dr. Hartmann se 7 vojáky dorazili k vodnímu příkopu, a odtud se bránili pistolemi a ručními granáty. Skoro 2 a půl hodiny bojovali o život.
Ke konci boje zůstal naživu jen dr. Hartmann a poddůstojník Sieber.
Poddůstojník Sieber celý boj přežil a tak později mohl poslední minuty dr. Hartmanna popsat do hlášení a to se dostalo mezi historiky. Ten německý zápis zní, cituji:

„Šéflékař měl ve své nula osmičce (přeloženo jako pistole Parabellum vz. 08) už jen dvě rány. Řekl mi:
‚Siebere, poslední dvě patrony, pak je s námi konec!‘
Doktor Hartmann se znovu obrátil proti útočícímu protivníkovi a vypálil poslední dvě rány, pak dostal sám zásah do hlavy a svalil se vedle mne mrtvý.
Já jsem měl ještě dva ruční granáty. Použil jsem je, ale pak se na mne Angličané vrhli ze tří stran. Dostal jsem se do zajetí, odvezli mě do Chanie. Ošetřili mi zranění.“

Všechny tyto události jasně říkají, že naléhavě požadovaný zdravotnický personál, ale i jeho materiál se nedostal do rukou těch, kteří jej v tu dobu tak nutně potřebovali – k zdravotníkům a lékařům ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU.

Jiná, a byla to 2. zdravotnická rota pod velením vrchního lékaře (nadporučíka) dr. Langemeyera se zástupcem dr. Kirschem přistála dne 21. května 1941 u východní skupiny ( Ost – Východ ) u Heraklionu - s praporem, „Skupinou Schulz“.
Při seskoku utrpěl dr. Kirsch průstřel hrudníku. Normálně měl ležet v nemocnici. Ve válečné situaci však dr. Kirsch odoperoval několik zranění čelistí, neboť byl specialista na čelistní chirurgii a na Krétě byl v těch momentech jediný.

I tyto události svědčí o tom, že to parašutisté a vzdušně-výsadková vojska Německa neměla na Krétě lehké, a že jim Britové (ať již novozélandské jednotky, nebo australské jednotky) nic nedali zadarmo. Boje to byly kruté!

Xa.díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 26.

Vzdušně-námořní bitva v okolí ostrova Kréta.

V okolí ostrova Kréta se nacházela většina sil Středomořské flotily admirála Cunninghama, když její rozložení a úkoly jsme si řekli zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4294

Na Krétu pak byly německým velením vyslány 1. a 2. lodní oddíl – historickou literaturou nazývané také - 1. a 2. lehká flotila - jejíž složení jsme si řekli zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4300

Jak víme, admirál Cunningham odeslal jako zajištění 21. května 1941 lehké námořní síly – 7 lehkých křižníků a 11 torpédoborců z obou stran ostrova Kréta směrem na sever, když západní pobřeží Kréty zajišťoval další svaz.

Mapa námořních akcí „ Středomořské flotily“ admirála Cunnninghama během „ Operace Merkur“.





Německá 1. lehká flotila, která se skládala ze 30 lodí, což byly většinou rybářské kutry a motorové plachetnice, vyplula časně ráno 20. května 1941 z přístavu Pireus
(přepravní lodě 1. a 2. lehké flotily vypadaly například takto:



).
V 1. lehké flotile byl III. prapor 100. pluku horských myslivců z 5. horské divize.
2. lehká flotila vyrazila od Euboje a na své palubě převážela II. prapor 85. pluku horských myslivců z 5. horské divize s jejich těžkými zbraněmi. Existovala ještě třetí lodní jednotka, která zůstávala v pohotovosti v přístavu Pireus( na Krétu se poměrně bez ztrát tato třetí jednotka dostala 23. května 1941) .
Obě lehké flotily se pak 21. května 1941 setkaly v přístavu ostrova Milos. V době, kdy tam dorazila 2. flotila, vyplouvala již 1. flotila z Milosu, protože tam doplula o 6 hodin dříve.
Německá 1. lehká flotila měla kurs Kréta a jako doprovod jí sloužil italský doprovodný torpédoborec „Lupo“.
Bylo přibližně 22 hodin 50 minut večer z 21. na 22. květen 1941, když se 1. lehké flotile objevil na obzoru ostrov Kréta a z něho přímo mys Spatha, kde měla flotila přistát, když byl náhle vyhlášen poplach.
Německá 1. lehká flotila byla osvětlena reflektory.
Trvalo to jen pár vteřin a palba britských válečných lodí – torpédoborců a lehkých křižníků –proměnila noc v den. Palba přicházela v salvách a na německé „kocábky“ začal dopadat jeden dělostřelecký granát za druhým. Do tohoto nerovného souboje zasáhla i britská bitevní loď svými těžkými děly. Do boje zasáhl i italský torpédový člun „Lupo“, který se marně pokoušel ochránit svěřené lodě. Bojoval až do konce. Podařilo se mu několik přesných ran, ale sám dostal 19 těžkých zásahů. Lodě 1. lehké flotily šly jedna po druhé ke dnu i se svým nákladem. Horští myslivci plavali ve vodě a volali o pomoc. Severně od ostrova Kréty se rozpoutalo peklo.
To bylo ono divadlo, ona námořní bitva (viz konec článku Č 22.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4341
), kterou na mysu Spatha pozoroval kapitán-poručík Bartels, který měl tyto lodní flotily navádět při přistávání.
Za několik minut britské loďstvo obrátilo hlavně a začalo ostřelovat německá postavení v oblasti Malemesu.
To bylo znamení, že 1. lehká flotila přestala existovat.

Asi tak 6 hodin po tomto střetnutí, se do vod severně od Kréty dostala také 2. lehká flotila, která měla na palubách „lodiček“ 4 000 horských myslivců a britská flotila je také napadla.
Jenomže nyní se karta obrátila.
Ony totiž ráno v 5 hodin 30 minut ve čtvrtek 22. května 1941 odstartovaly z řeckých letišť Ju 87 Stuka
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1348
z 2. střemhlavé bombardovací eskadry „Immelman“ (podplukovník Dinort) a také bombardéry Ju 88
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2218
z 8. leteckého sboru, k útoku na britské Středomořské loďstvo admirála Cunninghama soustředěné okolo Kréty. Když se letadla dostala ke Krétě, stála britská flotila 25 mil od severního pobřeží Kréty, kde byly kromě lodí britské „Bojové skupiny D“ (viz odkaz na začátku článku) ještě křižníky „HMS Gloucester“ a „HMS Fiji“, které zasáhlo těžké a přesné bombardování.
Těžké zásahy zblízka vyřadily z boje 2 dělové věže lehkého křižníku „HMS Naiad“. Torpédoborec „HMS Juno“ se potopil během dvou minut po přímém zásahu bomby. Bylo krátce po poledni, když německé bombardéry objevily a napadly další britský svaz Středomořské flotily. Již po 10 minutách byla těžce zasažena britská bitevní loď „HMS Warspite“ – vlajková loď admirála Rawlinga. Ve 13 hodin odpoledne se po dvou přímých zásazích potopil torpédoborec „HMS Greyhound“. Několik letek střemhlavých bombardérů Ju 87 Stuka s krytím stíhaček Bf 109 se vrhlo na osaměle plující lehký křižník „HMS Gloucester“, který pak plul pomalu do kruhu zahalen kouřem a po výbuchu uvnitř lodi se v 16 hodin odpoledne potopil,



zde hoří.

Tato první námořní a letecká bitva, která se odehrála severně a západně od ostrova Kréta byla jednoznačně rozhodnuta ve prospěch Luftwaffe.
Opět se ukázalo (tak jako v Norsku), že bez ovládnutí vzdušného prostoru jsou jednotky dopravované mořskou cestou beznadějně ztraceny.
Německým bombardérům se podařilo způsobit britské Středomořské flotile velké ztráty a britský svaz se musel stáhnout z vod severně od Kréty.
Britská Středomořská flotila zaplatila do 27. května 1941 krutou daň – 2 bitevní lodě, a to „HMS Barham“ a „HMS Warspite“, a letadlová loď „HMS Formidable“, 6 křižníků a 7 torpédoborců bylo vážně poškozeno, 3 lehké křižníky a 6 torpédoborců bylo potopeno (tady si musíme uvědomit, že v této době měla Royal Navy naprostý nedostatek doprovodných lodí a to nejen u Středomořské flotily. Britům chyběli torpédoborce, lehké křižníky. Všechny tyto lodě – torpédoborce i lehké křižníky, které ještě sloužily, měly být většinou poslány do opravy. Některé historické prameny říkají, a to s mírnou nadsázkou, že „dokud torpédoborci neupadlo kormidlo“ – musel sloužit – o této skutečnosti, v podobném duchu, hovoří třeba například i kniha - Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu – str. 169, 170).
Na britské bitevní lodi „Valiant“ sloužil v této bitvě - v hodnosti podporučíka řecký princ Filip, který si do svého deníku poznamenal, že na jejich loď v jednom okamžiku útočilo současně 14 střemhlavých bombardérů Ju 87 Stuka. Loď prý však zasáhly pouze 2 malé pumy. Někteří historici však zaznamenali, že v té samé bitvě sloužil také strýc řeckého prince Filipa, kterým byl britský lord Louis Mountbatten, který při střemhlavém bombardování takové štěstí neměl. Jeho torpédoborec „HMS Kelly“ se stal 23. května 1941 terčem útoku 24 střemhlavých bombardérů, které jej potopily. V boji položilo život 130 britských námořníků. Lord Mountbatten, v okamžiku, kdy se loď obracela kýlem vzhůru, setrvával do posledního okamžiku na můstku a pak měl štěstí. Podařilo se mu odplavat do bezpečí, kde se ujal řízení záchranných prací v okolním moři.

Když britské Středomořské loďstvo napadlo německou 2. lehkou flotilu, pustil se také italský doprovodný torpédoborec „Sagittario“ do zdánlivě nerovného boje. Ale tady se díky Luftwaffe podařilo 2. lehkou flotilu ochránit. Ztraceno bylo jen několik lodí.
Když se rozednilo dne 22. května 1941, přistálo na krétské půdě celkem 100 horských myslivců z 1. a 2. lehké flotily, kteří doplavali na mys Spatha, nebo sem doplavali v nafukovacích člunech. V moři zahynulo jen z III. praporu 100. pluku horských myslivců celkem 300 vojáků. Byl mezi nimi i velitel III. praporu horských myslivců podplukovník Ehala.
Německý III. horský prapor ze 100. pluku horských myslivců 5. horské divize ztratil svoji bojovou sílu.

Bylo 23. května 1941, když na mysu Spatha ještě přistály 3 nafukovací čluny, na kterých byl 1 poručík a 51 vojáků.
Tím skončila neslavná kapitola vyloďování německých posil na Krétu 21. v noci a 22. května 1941.

Xa.díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 27.

To, co měli britští obránci Kréty provádět především hned 20. května 1941 – protiútoky – začali provádět v menší míře 21. května 1941, ale pak hlavně celý den 22. května 1941 (viz. mapa u článku Č 25). Jenomže podle toho co víme dneska to bylo již pozdě.
Ale pojďme do tehdejší doby a nebuďme jen „generály po bitvě“ a řekněme si jak to u Malemes probíhalo dne 22. května 1941.
Hned ráno 22. května 1941 – bylo to krátce po zničení 1. lehké flotily Němců – začaly protiútoky 2. novozélandské divize v prostoru Malemes (síly britských jednotek u Malemes viz. Č 5
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4294
písmeno d).
Cílem britských protiútoků bylo prolomit postavení bojové „Skupiny Gericke“. V úseku protitankové roty Kiebitz, kterou plukovník Ramcke poslal ještě večer jako posilu ke kapitánu Gerickemu, zaútočila britská pěchota podporovaná tanky. Dva britské tanky se podařilo zničit a jeden z prvních útoků tak byl odražen (protiútoky Novozélanďanů různé intenzity však pokračovaly celý den).
Ještě brzy ráno 22. května 1941 se na velitelském stanovišti kapitána Gerickeho objevil plukovník Ramcke a převzal velení skupiny West – Západ. Major Stenzler a kapitán Smitz dostali nové rozkazy.
Plukovník Ramcke v nich přikázal praporu Stenzler zastavit postup a zajistit dosažená postavení pevnou obranou. K ofenzivním akcím se mělo přistoupit teprve až se začne projevovat široký obchvat, který začaly provádět v té době jednotky 100. horského pluku 5. horské divize. Aby byla zvětšena úderná síla útoků, vsunul plukovník Ramcke mezi prapory Gericke a Stenzler ještě bojovou „Skupinu Schmitz“. V odpoledních hodinách 22. května 1941 dorazily k bojové „Skupině Gericke“ zbytky roty Hagele z 2. parašutistického pluku (7. letecké divize). Tito parašutisté byli 21. května 1941 vysazeni v prostoru Pyrgos (za nepřátelskou linií) a po urputném boji se probili přes britské jednotky až sem ke „Skupině Gericke“.
Sem také dorazil – k ÚDERNÉMU PARAŠUTISTICKÉMU PLUKU - během 22. května 1941 - i zdravotnický personál s materiálem, v čele s dr. Rugem. Potom vrchní lékař (nadporučík) dr. Gogolka vedl polní lazaret, ve kterém mu pomáhali dr. Müller a dr. Sasch. Tento polní lazaret Němci moc potřebovali, neboť raněných a těžce raněných měli hodně.

Jak jsme si řekli - německé sdělovací prostředky tzv. – Zprávy německé branné moci – ještě ani slůvkem neinformovali německou veřejnost o Krétě. A tak jenom zřejmě pár odvážných jedinců v Německu, kteří ilegálně poslouchali britský rozhlas, mohli 22. května 1941 slyšet Winstona Churchilla, když se ve své řeči přiznal, že se Němcům podařilo na Krétě dobýt jedno letiště pro přistávání jejich vojsk.
Winston Churchill tuto svoji řeč zakončil výzvou k bojujícím jednotkám Commonwealthu, ve kterém říká, cituji:

„Je to velice urputný boj. Mužům, kteří se ho účastní, zašlu povzbuzující poselství, aby věděli, že jde o jednu z nejdůležitějších bitev, která může být rozhodující pro boj ve Středomoří.“

Ale pojďme zpět k Malemesu.
Celé dopoledne dne 22. května 1941 přistávaly na letišti v Malemesu další a další jednotky horských myslivců. To přesto, že na přistávací plochu letiště Malemes stále ještě střílela britská děla a letiště vypadalo jako hřbitov letadel.
Posuďme sami – večer dne 22. května 1941 lemovaly letiště trosky celkem 134 německých letadel a také další trosky britských letadel, které se sem omezeně dostaly a byly sestřeleny.

Mezi těmi letadly, která šťastně přistála toho dne, byl i letoun, ve kterém na letiště v Malemes přiletěl velitel 5. horské divize generálmajor Ringel, který se chtěl osobně seznámit se situací své divize. Ihned po přistání převzal, jako nejvyšší funkce na ostrově Kréta, generálmajor Ringel velení nad celou skupinou West – Západ.
Odpoledne toho dne se podařilo střemhlavým bombardérům Ju 87 z 8. leteckého sboru přesným bombardováním umlčet britské baterie, které do té doby stály u Modionu a ostřelovaly letiště Malemes. Teprve od odpoledne tak mohly na tomto letišti přistávat německé posily zcela nerušeně.

Když začalo ráno 23. května 1941, zpozorovaly průzkumné oddíly kapitána Gerickeho, před svou obranou, jak začaly ústupové pohyby britských jednotek.

Situace dne 23. května 1941 - je zde dobře vidět hluboký obchvat 100. pluku horských myslivců z 5. horské divize mezi " Skupinou Ramcke" a " Skupinou Süd - Střed".




Novozélanďané z 2. novozélandské divize se začali stahovat a německé jednotky dostaly rozkaz na ně zaútočit.
A tak se k bojové „Skupině Gericke“ přidaly i bojové skupiny Stenzler a Schmitz na jeho křídlech a vyrazily do útoku. Společně pak všechny bojové skupiny německých parašutistů pronásledovaly ustupující britské jednotky od rokliny k roklině a z kopce na kopec. Kde se Britové zastavili, tam byla zaměřena německá dělostřelecká palba, nebo přišel nálet střemhlavých bombardérů. Postupně tak padla německým parašutistům do rukou celá výšina až po Platanias.
Tyto útoky podporovala svým pohybem vpřed i baterie ze 7. parašutistického dělostřeleckého oddílu.

Byl večer 23. května 1941, když plukovník Ramcke, který nyní velel všem parašutistům, kteří se nacházeli východně od Malemesu, vydal rozkaz pro 24. květen 1941, který cituji z německých hlášení:

„Během noci zřídit postavení v dosažené linii. Ráno 24. května 1941 útok, jakmile bude dokončen obchvatný pohyb 5. horské divize směrem na Agia Marina. Bojově vyzbrojené výzvědné jednotky provedou brzy ráno průzkum úseku před IV. praporem. Velitelé praporu obdrží pokyny na bojišti osobně od plukovníka Ramckeho.“

A pak již skutečně plukovník Ramcke, člověk menší postavy, procházel všechna bojová uskupení německých parašutistů, radil se s jejich veliteli a určoval přesná obranná postavení protivníka západně od Chanie. Bylo jasné, že teprve až se horští myslivci dostanou obchvatem přes kótu 259 k Agia Marině, bude i útok parašutistů úspěšný.

Ještě pozdě odpoledne dne 23. května 1941 se podařilo Němcům rozstřílet ze svých děl a protiletadlových kanónů kulometná hnízda zjištěná u Britů.

Ráno dne 24. května 1941 vyrazila „Skupina Ramcke“ znovu kupředu, ale před sebou žádného protivníka nenašla. V britských postaveních byly jen zadní hlídky.

Mapa situace dne 24. května 1941.




Jen bojová „Skupina Gericke“ musela při postupu dobýt Platanias a přes Agia Marinu se dostala až na horu jihovýchodně od linie Stahana – Chania. Tady se pravé křídlo „Skupiny Gericke“ dostalo do kontaktu s parašutistickou ženijní rotou pod velením nadporučíka Geisingera, která spolu s praporem Heilmann ze 3. parašutistického pluku (7. letecké divize) patřila k Chanijské skupině.
Tato skupina se propracovala až k přehradní nádrži, která ležela 6 km od Chanie. Tím byl získán kontakt s horskými myslivci z bojové „Skupiny Utz“ (100. horský pluk, 5. horská divize) a také kontakt s bojovou „Skupinou Süd – Střed“.
„Skupina Gericke“ se pak na své dosažené bojové linii připravila na noční obranu. Velitelství této bojové skupiny se nacházelo jen 500 metrů východně od Agia Mariny.

Dne 24. května 1941 pak přiletěl na Krétu, na letiště Malemes, i generál letectva Student, velitel 11. leteckého sboru, který chtěl nyní řídit boje na Krétě přímo na místě.
Na předsunutém plukovním velitelském stanovišti ho plukovník Ramcke seznámil s bojovou situací a informoval ho o plánu útoku na příští den – na 25. května 1941.
Generál letectva Student Ramckeho plán útoku na den 25. května 1941 schválil a zároveň plukovníku Ramckemu předal „Železný kříž I. stupně“.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=206&start=20