PALBA.CZ

Xa.díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 28.

Situace před Chanii – před Galatas - dne 25. května 1941 ráno, když už jednotky 100. pluku horských myslivců, 5. horská divize, dokončily hluboký obchvat a „Skupiny West a Süd“ stály v obraně a útoku připraveny.



Polní velitelství německého ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU se dne 25. května 1941 v časných ranních hodinách přestěhovalo z Agia Mariny do Stalosu, aby bylo blíž k bojujícím jednotkám.
Den 25. května 1941, byl dnem, kdy měly spojené síly „Skupiny West a Süd“ (Západ a Střed) zaútočit na kopce severně od Galatas a pak na Chanii.
Plukovník Ramcke připravil vpravo i vlevo v určené útočné linii II. prapor a IV. prapor právě směrem na kopce severně od Galatas. V této sestavě pak zůstal I. prapor, pod velením nadporučíka Stolze, jako záloha vzadu na pravém křídle. Mezi přední útočné prapory (II. a IV.) pak ještě vsunul bojovou „Skupinu Schmitz“. Na tyto jednotky ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU pak vpravo navazovali horští myslivci (ze 100. pluku, 5. horské divize). Samotný začátek německého útoku byl stanoven na 16 hodin. Období před útokem bylo vyhrazeno pro bombardování střemhlavými a středními bombardéry 8. leteckého sboru.
Celé dopoledne a také odpoledne dopadaly u Galatas na britská postavení bomby.
Okolo 16 hodin 35 minut odpoledne skončilo ječení Stuk. V 17 hodin pak do útoku vyrazili současně parašutisté i horští myslivci.
Okolo Galatas se rozhořela těžká bitva, kdy útok střídal okamžitě britský protiútok.
V několika historických knihách je psáno, že u Galatas proběhlo dne 25. května 1941 celkem 25 protiútoků Britů na bodák a to na různých místech fronty. Tak těžké to byly boje - odpoledne a večer toho dne.

V těch z posledních útocích pak parašutisté „Skupiny Stenzler“ přeběhli přes horský hřbet, pročesali olivové háje s ostřelovači ukrytými na stromech a dobyli kulometná hnízda nepřítele. Novozélanďané již toho měli dost, vylézali ze zákopů a vzdávali se. Zároveň major Stenzler uviděl, že sousední jednotka horských myslivců byla přinucena Novozélanďany zalehnout a bránit se. Poslal proto na své pravé křídlo rotu nadporučíka Barmethlera, což donutilo Novozélanďany k ústupu a horští myslivci mohli postupovat dál. Když útok této skupiny úspěšně pokročil, nastoupila bojová „Skupina Gericke“ s částí protitankového oddílu. Znovu se rozhořely prudké boje, ale závěrečný útok se vydařil.
Britské jednotky, se ztrátou kopců u Galatas, ztratily poslední silný obranný opěrný bod na západ od Chanie.

Celý 26. květen 1941 se bojová „Skupina Ramcke“ připravovala k rozhodujícímu útoku na Chanii, který měl být proveden dne 27. května 1941.

Situace před Galatas a Chanií dne 26. května 1941 – před závěrečným útokem na Chanii.




Ještě však 26. května 1941 se některým jednotkám podařilo dobýt poloostrov Apostoloi s britským lazaretem. Němečtí parašutisté při tomto útoku osvobodili mnoho svých zraněných kolegů, kteří se dostali předtím do zajetí.
Celkem 2 parašutistické dělostřelecké baterie postoupily dopředu na vrcholky a z nových pozic od Mauroutrixas, s pozorovatelnou na předsunutém velitelském stanovišti plukovníka Ramckeho na kopci se zříceninou (Hradní vrch), měly dělostřelecké baterie velmi účinný dostřel.

Závěrečný útok na Chanii zněl dle německého zápisu té doby, v překladu takto:

- Skupina plk. Heidricha : Od jihu!
- Skupina plk. Utze: Od jihozápadu!
- Skupina plk. Ramckeho: Od západu!
Začátek útoku – 27. května 1941 – 10:00 hodin.

Samotná „Skupina Ramcke“ měla v útoku postupovat takto, cituji:

„‘Skupina Stenzler‘: Vpravo od určeného úseku vedle vpravo navazujícího praporu horských myslivců, který byl po vzájemné dohodě obou velitelů připojen k II. praporu ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU.
Směr útoku: Charania – Parigoria (západně od Chanie).
‚Skupina Gericke‘: po obou stranách silnice na poslední kopce západně od Chanie.
‚Skupina Schmitz‘: S kanóny, které jsou k dispozici, převzít protitankovou ochranu v pásmu útoku ‚Skupiny Gericke‘ a s přidělenou rotou horských myslivců posílit pravé křídlo ‚Skupiny Gericke‘.
‚Parašutistický dělostřelecký oddíl Schram‘: Zaujmout takové postavení, aby jeho palba zasahovala rozpoznané nepřátelské pozice na kopcích západně od Chanie.
‚I. prapor (nadporučík Stolz)‘: Postoupí jako záloha bojové ‚Skupiny Ramcke‘ za pravým křídlem II. praporu.
Dvě bojově vyzbrojené výzvědné jednotky provedou brzo ráno 27. května 1941 průzkum před II. a IV. praporem.“

Byli to právě horští myslivci, kteří svým bojem v útoku a obraně dne 25. května 1941 vytvořili k tomuto útoku 27. května 1941 u Galatas podmínky. Tím, že zachytili většinu z již vzpomínaných 25 útoků Novozélanďanů, vyčerpali jejich útočné možnosti.

O celé této situaci okolo Galatas a Chanie – o boji Novozélanďanů, o boji britských jednotek dne 25. května 1941 – pak také 26. května 1941 informoval anglickou Dolní sněmovnu premiér vlády Jeho Veličenstev Winston Churchill, když o této bitvě řekl, cituji:

„Bitva o Chanii zuří s nepopsatelnou silou a stejně prudce, i když v menším měřítku, se bojuje u Rethymnonu a Heraklionu. Jednotky generála Freyberga dostaly posily a další materiál a stále se drží.“
V těchto místech byl premiérův projev přerušen potleskem všech členů Dolní sněmovny.
Winston Churchil pak pokračoval, cituji:

„V této chvíli, kdy zde mluvím, je úspěch jejich hrdinného odporu dosud nejistý. Ať však tato bitva nakonec dopadne jakkoliv, obrana Kréty, jako předpolí Egypta, vstoupí do análů britského pozemního vojska i námořnictva na čelném místě.“


Útok na Chanii dne 27. května 1941.

Když pak dne 27. května 1941 v ranních hodinách vyrazily úderné jednotky bojových skupin Gericke a Stenzler, zjistily, že pozice nepřítele jsou silně obsazené obránci.
Jedno z průzkumných družstev pod velením nadpraporčíka Barnabase přece jenom prorazilo ve slabém místě obranné linie a překvapivým útokem se jim podařilo zlikvidovat několik obranných pozic a kulometných hnízd.
Průzkumné družstvo nadpraporčíka Barnabase pak vztyčilo nejprve v 6 hodin 34 minut a pak ještě jednou později svou vlajku v místech, která dobylo. Tím daly najevo německým jednotkám kam až se dostaly.
Ty vztyčené vlajky výzvědných oddílů měly ale i jiný efekt. Britské jednotky tyto vztyčené vlajky nepřítele vyzvaly, aby ustoupil i tam, kde se ještě mohl bránit a kde nikdo neútočil( obavy z obklíčení).
Závěrečný útok na Chanii pak začal po silné dělostřelecké přípravě v 10 hodin dopoledne, když jako první prorazili právě horští myslivci.
Již ale po chvíli se průlom na kopce podařil i „Skupině Stenzler“ a po chvíli přešla do útoku i „Skupina Gericke“, která se probojovala až na západní svah kopce na východ od Maouroutrixasu. Zde pak za podpory boční dělostřelecké palby z vedlejšího poloostrova, dobyla „Skupina Gericke“ kopce až po západní okraj Chanie.
Kapitán Gericke má pak v německém zápise uvedenou větu, kterou pronesl před dalším bojem, když řekl, cituji:

„Musíme hned s pořádným rozmachem udeřit a nedopřát Tomíkům čas, aby se zase někde usadili. Chania musí padnout ještě dnes!“

To měla být ta správná věta k pokračování německého útoku směrem na Chanii.
A skutečně, útok, který měl původně v dosažených místech skončit, pokračoval dál.
Němečtí parašutisté a horští myslivci ve společném útoku vtrhli do Chanie. Za nimi se rozjela motorizovaná bojová „Skupina Schmitz“, dostala se rychle do čela, pronikla do centra Chanie a v 16 hodin 15 minut odpoledne pak vyvěsila na červené kostelní věži ve středu města vlajku na znamení, že město Chanie je dobyto.
Ještě však dobyto nebylo, ještě zbývala místa, která musely bojem obsadit další bojové části.

Xa.díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 29.

Ale v 16 hodin 15 minut vyvěšením tehdejší německé vlajky Chanie ještě dobyta nebyla. Ještě ne. Od jihu totiž ještě útočila bojová „Skupina Heidrich“, kde v čele útočil I. prapor (3. parašutistický pluk, 7. letecká divize) kapitána von Heydte, kde úplné čelo tvořilo úderné družstvo poručíka Krügera. Úderné družstvo obsadilo vysílač v Chanii a probilo se až do přístavu, kde vyvěsilo vlajku.
Od západu pak na severní okraj města Chanie dorazila v 17 hodin „Skupina Gericke“.
Teprve tehdy se začali Britové stahovat, aby pak ustoupili směrem k zátoce Suda a poloostrov Akrotiri.
V době, kdy „Skupina Gericke“ pronikla do samotného města Chanie ze severního okraje, nechal kapitán Schmitz vojáky, aby rozezněli všechny zvony, na důkaz, že město obsadila německá vojska.
Na okraji města ještě zbyla barikáda, na kterou vystoupil britský velitel zajateckého tábora s bílým praporem, který pak umožnil Němcům vstup do tábora. Po několika minutách tak parašutisté osvobodili svých 300 kolegů, kteří zde byli od 20. května 1941 uvězněni.
Následná noc z 27. na 28. května 1941 proběhla klidně – bez bojů.
Ráno dne 28. května 1941 převzal plukovník Ramcke podle rozkazu velitele 11. leteckého sboru generála letectva Studenta, velení nad celým západním bojovým úsekem – West – Süd.
Jednotky horských myslivců byly odeslány jako posila, aby po rychlém pochodu, začaly útočit směrem na Rethymnon.
Ten den také zpracoval písemně plukovník Ramcke zprávu o situaci u Chanie, ve které vyčíslil i ztráty „ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU“ od 20. května 1941 ráno do 27. května 1941 večer. To číslo je velké a za celé tažení ještě nebylo – u ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PRAPORU“ konečné. Padlo, bylo pohřešováno, nebo raněno celkem 749 parašutistů ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU.
Ona celá ta zpráva Ramckeho ke dni 27. května 1941 je zvláštní, je strohá, je poplatná době vítězství, je poplatná režimu – nese všechny znaky patosu doby. Posuďme - cituji z hlášení plukovníka Ramckeho:

„ÚDERNÝ PARAŠUTISTICKÝ PLUK se svými podřízenými jednotkami splnil zadaný úkol:
- Dne 21. května 1941 dobyl po tvrdých bojích za velkých ztrát letiště Malemes. V dalších bojích získal území na východ až k vesnici Malemes.
- Od večera 21. do rána 23. května 1941 odrazil několik silných nepřátelských protiútoků z východního směru.
- Potom po boku s horskými myslivci postupnými útoky po obou stranách pobřežní silnice obsadil 27. května 1941 do 19 hodin večer hlavní město Kréty – Chanii.
Tento nesmírně obtížný úkol, který se přes vysoké ztráty a zejména přes mimořádně velký úbytek velitelů podařilo díky neotřesitelné vůli k vítězství splnit, je nutno připsat jen a pouze vynikající vycvičenosti a ničím nepřekonatelnému útočnému duchu všech, od nejstaršího důstojníka po nejmladšího vojáka.
Podepsán Ramcke.“

Obsazení hlavního města Kréty Chanie ještě nebylo úplné vítězství na ostrově.
K tomu si musíme ještě probrat situace a boje u Rethymnonu a pak také později samozřejmě u Heraklionu. Začněme u Rethymnonu.

Boje u Rethymnonu.

V Č 19. a na začátku Č 20., jsme opouštěli u Rethymnonu parašutistické jednotky večer dne 20. května 1941, když se připravovaly k útoku, viz. zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4329

Mapa pozic německých parašutistů – jednotlivých „ Skupin“ - u Rethymnonu od 20. května 1941.




Můžeme tedy navázat, že 21. května 1941 brzy ráno se bojová „Skupina Kroh“ z 2. parašutistického pluku (7. letecká divize) chystala k útoku, kterým chtěla obsadit letiště v Rethymnonu. Než však samotný útok mohl začít, zaútočili Australané, a to ve 4 hodiny ráno, od západu na německá postavení na okraji letiště. Němečtí parašutisté sice útok Australanů odrazili, ale byl zmařen německý útok. Australané ještě několikrát během dalších 5 hodin ráno a dopoledne zaútočili, když po těžkých bojích obklíčili jižní křídlo bojové „Skupiny Kroh“. Němečtí parašutisté museli vyklidit kopec s vinohradem, který předchozího dne dobyli. Zdecimovaná bojová „Skupina Kroh“ se pak stáhla zpět k továrně na olivový olej, která ležela těsně u moře, přibližně 2 km na východ od letiště Rethymnonu a část se jich stáhla na východ od Stavromenosu.
Němečtí parašutisté pak v továrně na olivový olej a v okolních domech připravili obranu. Odtud pak za pomoci jednoho protitankového a jednoho protiletadlového kanonu odráželi útoky 19. australské brigády (složení britských jednotek viz. Č 5 zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4294
).
Také sem na velitelství k majoru Krohovi přišlo hlášení, že se Australanům podařilo zajmout u moře 56 parašutistů. Major Kroh pak poslal jedno silné úderné družstvo, které proniklo do australských obranných pozic, zajaté parašutisty osvobodilo a přivedlo je do pozic bojové „Skupiny Kroh“.

Asi 7 km na východ od továrny na olivový olej, bylo pod velením nadporučíka von Roona, zřízeno záložní velitelské stanoviště. Vzhledem k tomu, že za takovéto situace nemohli němečtí parašutisté letiště Rethymnon dobýt, snažili se alespoň vázat bojem jednotky Australanů.

Major Schulz, který převzal velení 2. parašutistického pluku (7. letecká divize), a to poté, co byl plukovník Sturm prohlášen za nezvěstného, pronikl brzy ráno dne 25. května 1941 v 5 hodin k bojové „Skupině Wiedemann“, protože jednotné velení pluku nebylo možné. Obě bojové skupiny pak byly řízeny vysílačkami.
Nová bojová „Skupina Schulz“ si zřídila postavení ve skalách kolem Peribolie. Tady, v pásu od moře po silnici k letišti Rethymnon, zaujala pozice 9. rota. Mezi nimi se od silnice po kopec s kaplí usadila 11. rota a na kopci si vybudovala postavení jedna četa z 9. roty. Jižně od kopce s kaplí se zakopala 14. rota, která měla bránit celý jižní směr. Jednotky 7. parašutistického dělostřeleckého oddílu držely východní část obranné linie od moře k silnici. Další úsek východní linie obsadily části 1. roty, 7. parašutistického kulometného praporu a 2. roty parašutistického protiletadlového kulometného praporu.
Takto vybudovaná kruhová obrana se zaměřením směrem k nepříteli, byla pak celý 21. květen 1941 vystavena britské dělostřelecké palbě. Zároveň australští odstřelovači a řečtí partyzáni stříleli po každém parašutistovi, kterého ve svých dalekohledech zahlédli.
V průběhu dne pak přiletěly německé střední bombardéry Do 17
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2191
, které bombardovaly každého. Některé jejich bomby spadly k Australanům, ale část jich spadla i do německých bojových postavení. Odpoledne pak přece jenom přiletělo 6 letounů Ju 52/3 a již správně shodilo kontejnery s potravinami pro německé parašutisty.
Bylo 16 hodin odpoledne dne 21. května 1941, když Australané zaútočili z jihu a jihovýchodu, ale němečtí parašutisté útok odrazili. Australané pak svůj útok zopakovali krátce před půlnocí, kdy se pokoušeli dobýt na bodák návrší s kaplí, ale parašutisté je znovu zahnali na útěk.

Bylo ráno dne 22. května 1941, když na bojovou „Skupinu Kroh“ zaútočil 1. australský prapor, který byl podporován jedním praporem ze 4. řecké brigády a dvěma tanky. Nejprve oba tanky vyřadil protiletadlový kanón. To se již útočníci dostali na vzdálenost vrhu ručním granátem. Po vyřazení tanků se útok Australanů a Řeků zastavil a přeživší se vrátili zpět do svých pozic.
Také zesílený III. prapor 2. parašutistického pluku pod vedením majora Wiedemanna – bojová „Skupina Wiedemann“ – byl celý 22. květen opakovaně napadán australskými útoky. Útoky se dařilo odrážet palbou ze hřbitovního návrší, kde dělostřelectvo řídil poručík Kühl.

Xa.díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 30.

Ráno dne 23. května 1941 byla v 6 hodin napadena v prostoru továrny na olivový olej obrana bojové „Skupiny Kroh“. Dělostřelecká příprava trvala půl hodiny a pak do útoku vyrazili Australané. Parašutisté tento ranní útok australských jednotek odrazili.
Odpoledne pak obsadil oddíl parašutistů nadporučíka von Roona - oddíl, který byl vysazen nad horami a probil se sem k Rethymnonu – domy u zatáčky silnice 400 metrů jihovýchodně od továrny na olivový olej. Parašutisté zde vybudovali předsunutou obranu. Z této předsunuté obrany pak v pozdním odpoledni zaútočili na vesnici Kimari, kterou bránily britsko-řecké jednotky. Po několikahodinovém boji se podařilo parašutistům vesnici Kimari obsadit.
Proti „Skupině Wiedemann“ zaútočili Australané po dělostřelecké přípravě, která trvala několik hodin, až v 16 hodin odpoledne. Útok byl směřován na Peribolii a na kopec s kaplí. Tady německým parašutistům přispěchaly na pomoc k odražení útoku – na požádání rádiem – německé střední bombardéry, hloubkové střemhlavé bombardéry Ju 87 Stuka a těžké stíhačky Bf 110 z 8. leteckého sboru. Německé bombardéry a těžké stíhačky provedly bombardování podle návěští a světlic. Jen toto letecké bombardování pak australské jednotky zahnalo do jejich výchozích postavení. Pak přilétly Ju 52/3 a shodily zásobovací kontejnery, které se parašutistům podařilo všechny zachránit.
Den 24. května 1941 se pro parašutisty u Rethymnonu vyvíjel hodně špatně. Australanům se podařilo oba oddíly – bojovou „Skupinu Wiedemann“ a bojovou „Skupinu Kroh“ – zcela obklíčit. Tento den na ně od rána až do odpoledne útočili Australané neustále. Němečtí parašutisté utrpěli těžké ztráty a byli až na pokraji úplného zhroucení.
Německé zápisy hovoří dokonce o tom, že proběhla mezi veliteli jednání, že by se měli parašutisté vzdát. Nakonec bylo rozhodnuto pokračovat v boji. Vzdát se, by totiž znamenalo, že 6 700 britských vojáků by se z fronty u Rethymnonu uvolnilo a přesunulo by se jako pomoc britským jednotkám u Heraklionu.
Byl to den 25. května 1941, který byl z hlediska bojů u Rethymnonu pro německé parašutisty naprosto kritický, viz. Č 25, 6 odstavec o Goebbelsovském tisku:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4358
Němečtí parašutisté „Skupin Kroh a Wiedemann“ se celý den jen s největším vypětím bránili přesile britských a řeckých jednotek v útoku. když pak Britové zaútočili s podporou tanků, situace německých parašutistů se stala naprosto hrozivou. Parašutisté jen z posledních sil útok Australanů odrazili. Dokonce pak major Kroh nařídil protiútok.
To skutečně Australany zaskočilo, neboť se zdálo, že konec parašutistů je neodvratný.
Australané zaváhali a po chvíli začali ustupovat. Vesnici Kimari, kterou den předtím parašutisté museli opustit, večer 25. května 1941 znovu obsadili.
Boje to byly kruté, vždyť 25. května 1941 bylo do britského lazaretu v Adhele odvezeno 252 raněných německých parašutistů, kteří padli Australanům do zajetí.
Australské jednotky se u „Skupiny Wiedemann“ v prostoru Peribolie dostaly dne 25. května 1941 až těsně k postavení německých parašutistů. Protiútok německých parašutistů vedený poručíkem Molsenem, však tento stisk Australanů uvolnil. A bylo velkým štěstím, že Australané v tomto místě nezaútočili. Jak vyplývá z britských historických pramenů, utrpěli zde Australané velké ztráty.
I v noci z 25. na 26. května 1941 se „Skupina Wiedemann“ dokázala udržet.
Dne 26. května 1941 pak Britové znovu útočili s podporou tanků od jihovýchodu, od silnice a od řeky Platanias. Zde se dostali hodně daleko. Potom byl jeden z britských tanků zasažena a začal hořet. To byl signál pro druhý tank, aby se obrátil a ustoupil. Při takto vzniklé situaci se pak zastavil i postup australské pěchoty, která ustoupila.
Německé historické zápisy pak říkají, že zde u „Skupiny Wiedemann“ se do bojů – protiútoků – dne 26. května 1941 zapojovali v čele parašutistů velitelé rot, nadporučíci Paul, Pabst a Begemann, kteří opakovaně zvedali své muže k odrážení Australanů. V zápisech o bojích u Rethymnonu je u německých parašutistů vyzdvihován výkon úderného družstva poručíka Molsena, které odrazilo všechny australské protiútoky vedené až pětinásobnou přesilou.

V noci z 25. na 26. květen 1941 musel major Kroh nechat položit nálože ke zničení vlastních obranných postavení a připravit všechny k nařízenému průlomu směrem do Heraklionu. Odchod bojové “Skupiny Kroh“ začal ve 2 hodiny v noci. Skupina nechala na místě 17 těžce raněných v péči zdravotníků.
Ústup skupiny vedl na severovýchod k místu, kde byla shozena.
Celkem 250 vojáků ze „Skupiny Kroh“, kteří přežili, našli po cestě několik skupin parašutistů z různých útvarů, kteří se sem probili.
Major Kroh byl nucen provést přeskupení a parašutisty rozdělit do nových rot:
- 1. rota, nadporučík Schindler. Vytvořena ze zbytků 1. a 4. roty.
- 2. rota, nadporučík Rosenberg. Vytvořena z plukovní zpravodajské čety a 2. roty, 7. parašutistického kulometného praporu.
- 3. rota, nadporučík von Ronn. Vytvořena ze 3. a 13. roty.
- „Těžká“ rota, nadporučík Marr. Vytvořena z 2. roty protiletadlového parašutistického kulometného praporu s 1 lehkým protiletadlovým kanónem, 1 lehkým protitankovým kanónem, 1 těžkým kulometem a 3 minomety.

Poslední pokračování o Krétě příště – po Novém roce.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Případná doplnění a diskuzi směřujte prosím na rento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=206&start=20