Mapa „ Operace Marita „ k 6. dubnu 1940.
Březen 1941 byl ve Středomoří velice hektický. Politické i vojenské události měly rychlý spád a to nejen na Balkáně, ale i v severní Africe.
Pojďme a řekněme si o tom něco.
Když německé jednotky ukončily v Bulharsku - v oblasti řecké východní hranice přesun na výchozí pozice – učinily tak poté, co se bulharský car připojil i se svou zemí k mocnostem OSY (říkali jsme o tom, že se tak stalo 1. března 1941 a již od 2. března, po postavení třech mostů přes Dunaj proudil Wehrmacht do Bulharska) nastala skutečně v Řecku situace bezprostředního ohrožení země.
Ještě v době kdy se Wehrmacht přesouval do výchozích pozic k útoku (Wehrmacht měl být připraven k operačnímu nasazení k 27. březnu 1941), a bylo to již 18. března 1941, dospěla britská zpravodajská služba k závěru, že jugoslávský princ regent Pavel, podobně jako bulharský car Boris, se spojili Němci. Britové věděli, že tohle znamená, že je celá severní řecká hranice ohrožena vpádem Německa do Řecka.
Sbor náčelníků štábů Velké Británie zaslal britským diplomatům působícím v Jugoslávii (zde především vojenským přidělencům a pracovníkům zpravodajských služeb) oprávnění, aby podnikli všechno „možné i nemožné“ pro svržení proněmecké jugoslávské vlády. Dokonce byli oprávněni provést taková opatření i za cenu podpory podvratných kroků, které by vedly k uskutečnění převratu v Jugoslávii.
Tehdy se princ Pavel dotázal 20. března 1941 členů jugoslávské vlády, zda schválí požadavek, aby se Jugoslávie připojila k OSE a aby poskytla volný průchod německým jednotkám, které budou směřovat do Řecka.
Než by přistoupili na takové podmínky, vzdali se 4 jugoslávští ministři raději svého úřadu.
Přes jasné vyjádření nesouhlasu však jugoslávský premiér Cvetkovič - 25. března 1941 - ve Vídni podepsal dokument, kterým se potvrzovalo, že Jugoslávie přistupuje k Paktu tří – OSE. Tímto aktem se tedy Jugoslávie v přítomnosti Hitlera, ale i japonského velvyslance v Berlíně generála Ošimy, ocitla v stále se rozšiřujících řadách mocností OSY.
Když byla v Jugoslávii zveřejněna tato zpráva, vypukly protiněmecké demonstrace pro vystoupení z OSY a to již 26. března 1941. Do ulic všech větších měst Jugoslávie, toho dne, na podporu vystoupení z OSY, vyšly odbory, rolníci, církev a připojila se i jugoslávská armáda. V časných ranních hodinách pak 27. března 1941 byla Cvetkovičova vláda svržena a prince regenta Pavla vystřídal následník trůnu – sedmnáctiletý král Petr – Petar II..
Nová jugoslávská vláda, v jejímž čele stanul velitel jugoslávského letectva generál Dušan Šimovič, ihned zrušila přistoupení země k OSE.
Adolf Hitler tím ztratil přístupovou cestu k útoku na Řecko – cestu, kterou ještě před 48 hodinami měl.
Historické prameny říkají, že Adolf Hitler dostal záchvat vzteku, ve kterém oznámil velitelům OKH, že je odhodlán, cituji:
„Rozdrtit Jugoslávii vojensky a rovněž jako stát.“
Útok dle Hitlera má být zahájen co možná nejdříve, a jak dále řekl, cituji:
„Politicky, je nesmírně důležité, aby úder proti Jugoslávii byl veden s nemilosrdnou tvrdostí a aby vojenská zkáza byla provedena ve stylu Blitzkriegu.“
A Hitler nechal své důstojníky ihned jednat.
Blesková válka měla, dle Hitlera, jednoho nepřítele (Jugoslávii) zničit a druhého (Řecko) zastrašit. Zároveň měl tento příklad přesvědčit Turecko, aby zachovalo neutralitu. Když tohle Adolf Hitler všechno připravoval - 27. března 1941 - tak ještě dopoledne nabídl maďarskému velvyslanci v rozhovoru, který trval 15 minut, výměnou za pomoc ze strany Maďarska - oblast jugoslávské Bačky.
Bulharskému vyslanci pak nabídl vůdce – v 10 minut trvajícím rozhovoru - jugoslávskou i řeckou část Makedonie – oblast, kterou měla za odměnu dostat za přistoupení k OSE – Jugoslávie.
Adolf Hitler vyhlásil, že nad Jugoslávií rozpoutá bouři, která prý svou prudkostí všem těm pánům vyrazí dech.
A začal také jednat ihned vojensky. Zadal rozkaz OKH, aby okamžitě přepracovaly „Operaci Marita“, do které okamžitě musí zahrnout Jugoslávii.
Již také 27. března 1941 dostala Luftwaffe rozkaz - a hned jej prováděla – že 600 letadel přeletělo z německých letišť podél celého pobřeží průlivu La Manche, a rovněž ze základen na Sicílii a v Libyi – na letiště do Rumunska a Bulharska.
Tak se stalo, že početní stav německých letadel připravených zaútočit na Jugoslávii a Řecko se zvýšil na přibližně 1 000. Nesmírně zranitelné, a pak jak uvidíme - skutečně napadené - bylo hlavní město Jugoslávie – Bělehrad.
Již 27. března 1941 podepsal Adolf Hitler válečnou „Směrnici č. 25“, která byla vypracována na základě plánu generála Haldera, a podle které měla být zároveň napadena Jugoslávie i Řecko. Počátek útoku 6. dubna 1941.
Touto přepracovanou „Operací Marita“ se zároveň posouval z května ( z 13. nebo 15. května 1941, nejprve na polovinu červena 1941) na červen 1941 – útok na SSSR – „Operace Barbarossa“.
Nově přepracovaný německý plán „Operace Marita“ předpokládal podniknout soustředěný výpad ze Sofie, z Banátu a Rakouska na Bělehrad. Nejdříve měla z Bulharska postupovat – 6. dubna 1941 - německá 12. A (velitel – generál polní maršál List). O několik dní později (8. dubna 1941) pak měly vyrazit jednotky německé 2. A ( generálplukovník von Weichs), která byla vytvořena přímo v Rakousku.
Samotné Řecko mělo být pak napadeno částí německé 12. A z bulharského a jugoslávského území.
Italské vrchní velitelství předpokládalo postup z Istrie silami své 2. armády (velitel – generál Ambrosio) na Lublaň a podél jaderského pobřeží pak měla 2. armáda nastoupit proti Řecku.
Zároveň „Operace Marita“ předpokládala podpoření italské obrany v Albánii.
Celkem mělo být proti Řecku a v Jugoslávii nasazeno 85 divizí (35 německých divizí, 45 italských divizí a 5 maďarských divizí).
Z oněch 85 divizí bylo určeno 52 divizí proti Jugoslávii (24 německých, 23 italských a 5 maďarských) a 27 divizí proti Řecku (do celkového počtu pak 1 divize byla pro zajištění proti Turecku a 5 divizí jako rezerva OKH).
Pro ilustraci si ještě řekněme, že jugoslávský operační plán, který se nazýval „R-41“ předpokládal defenzivní nasazení skoro všech ozbrojených sil podél jugoslávských hranic (tehdy to bylo 28 divizí, což bylo 7/8 všech jugoslávských divizí). Jugoslávská armáda měla jen minimální rezervy a nějakou ofenzivní akci předpokládala jen na albánské frontě a to ještě ve spolupráci s řeckou armádou. Bylo to tohle rozptýlení všech jugoslávských svazků na dlouhé frontě podél jugoslávských hranic, které společně s špatným využitím terénu hodně omezilo operativní možnosti jugoslávské armády.
Jenomže my jsme trošku odskočili k politické situaci a k celkovému vývoji na Balkáně a trochu se nyní musíme vrátit k situaci ve Středozemním moři - od 16. do 29. března 1941, neboť události právě v tomto časovém rozmezí byly velice důležité pro vývoj událostí po 6. dubnu 1941 ( pořád je to o ovládání Středozemního moře a nebe nad ním a okolo něho).
Řekli jsme si v Č 12 viz zde na konci :
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4253
, že ten den byla neděle a že 2 bombardovací letouny He 111 z X. leteckého sboru generála Geislera ze Sicílie, které byly na průzkumném letu západně od Kréty, napadly několik lodí britského Středomořského loďstva admirála Sira Andrew Browne Cunninghama.
Osádky německých bombardérů po návratu na Sicílii nahlásily svým nadřízeným, že zasáhly u Kréty 2 těžká britská plavidla, která však omylem označily za bitevní lodě. Protože byl tento jejich úspěch považován za výrazné oslabení britského Středomořského loďstva, začalo německé velení naléhat na italské námořnictvo, aby zasáhlo. Připravovala se totiž „Operace Marita“ – na den 6. dubna 1941, kdy mělo být prostě Němci, Italy a Maďary napadena Jugoslávie a Řecko. A právě v rámci přípravy na tuto „Operaci Marita“ Němci chtěli, aby italské loďstvo vyrazilo a zničilo severně a jižně od Kréty „ teď oslabené britské Středomořské loďstvo admirála Cunninghama“.
Italské námořnictvo pak plánuje skutečně – a nyní i na popud Němců - napadení britského Středomořského loďstva admirála Cunninghama na 6. dubna 1941.
Tuto skutečnost – tuto přípravu útoku na Středomořské loďstvo - odhalí již 25. března 1941 dešifrátoři Enigmy a vyhodnocovači ULTRY. Tehdy F. W. Wintherbotham, což byl důstojník odpovědný za předávání dešifrovaných hlášení Enigmy přímo Churchillovi, později řekl, že, cituji:
„Měli jsme velké štěstí, že detaily operačního plánů byly předávány rádiem. Zachycené depeše v nichž Italové požadují od Luftwaffe leteckou podporu při chystané akci, jsme včas předali admirálu Cunninghamovi.
Náčelník štábu italského válečného loďstva admirál Richardi tehdy na základě hlášení německého Luftwaffe z onoho 16. března 1941, skutečně plánoval překvapivou akci, při které měly být západně od Kréty napadeny britské konvoje směřující do Řecka. Mělo se po Tarentu – debaklu italského námořnictva – jednat o první ofenzivní iniciativu italského loďstva. "
Ono to není tak úplně doslova – první ofenzivní akce - neboť v úterý 25. března 1941 prováděla jedna italská utajená sekce – ofenzivní akci u Kréty.
Bylo to právě toto úterý 25. března 1941 ve 23 hodin 30 minut, když spustily italské torpédoborce „Crispi“
a „Sella“
, ve vzdálenosti 10 námořních mil před Sudským zálivem (u Kréty – mapa ostrova Kréta, kde je vidět zátoka Suda – je to ono Órmos Soúdas
A zde je náčrt zátoky Suda i s bariérami - které musely malé čluny překonat - a loděmi v době útoku člunů / pozor – bílé je zde moře./
) - spustily na hladinu 6 malých člunů s výbušninami. Tomuto malému utajenému odřadu velel italský kapitán Fagioni. Jednalo se o 5,2 metru dlouhé jednomístné čluny,
které měly na přídi nálož o hmotnosti 300 kg.
Osádka - onen jenom jeden muž - z člunu vyskakoval zhruba 100 metrů před cílem a člun pokračoval v plavbě k určenému cíli sám.
A Italům se navzdory trojité síťové a trámové baráži, podařilo s rychlým člunem s výbušninami proniknout do zálivu.
Anglické osádky zakotvených lodí, tyto italské čluny zpozorovaly dost pozdě a palbu zahájily až v době, kdy italské čluny prorazily poslední baráž.
Při italském útoku na krétský přístav Suda, byl těžce poškozen těžký britský křižník „HMS York“
, který klesl ke dnu. Další italský člun zasáhl a potopil tanker „Pericles“ (8 324 BRT).
Několik dalších člunů bylo obranou palbou Britů vychýleno z dráhy a svůj cíl nezasáhly. Další čluny pak byly rozstříleny. Všichni italští námořníci, kteří tyto čluny řídili byli vyloveni z moře a zajati.
Zde je ještě opožděně mapa Středomoří – na které je zakreslen zeleně sen Mussolliniho o – „ velké Říši římské“ i v Evropě - před 28. říjnem 1940. Mapu Středomoří jsem sem dával i proto, aby bylo vidět, jak malá je Malta a jak blízko je ostrov Sicílie, ze kterého „řádil“ ve Středomoří i směrem na Maltu ( po více jak 2 roky) německý 10. letecký sbor, se svými He 111 a Stuka Ju 87.
Zároveň je patrná vzdálená Kréta a její velikost ( Kréta je asi 26x větší než Malta).
