VIII. díl. Francie 1940. Č 58.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6940
Registrován: 28/10/2005, 13:43

VIII. díl. Francie 1940. Č 58.

Příspěvek od michan »

VIII.díl. Francie 1940. Č 58.

Postup německé 9. td a 18. A 10 května 1940 ráno – viz text – Most v Gennepu:

Obrázek


Důležitost dobytí letiště Rotterdam-Waalhaven, kterou jsme si popsali v Č 56 a 57. (viz zde)
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3773
,nám vyplyne po zjištění, které si nyní postupně popíšeme, že v Nizozemsku pro 7. leteckou divizi (7. Flieger – Division ) a hlavně 22. vzdušně výsadkovou divizi ( 22. Luftlande – Infanterie – Division ), pro jejich úkoly, nebylo 10. května 1940 k dispozici žádné jiné letiště ( mimo ještě letiště Valkenburg u Haagu, kde se vysadila omezená část – co zbylo z rozbité 1. vlny – části 22. vzdušně výsadkové divize).
Úkoly pro tyto divize však trvaly – dobytí Haagu, dobytí Rotterdamu a dobytí všech letišť a mostů pro přicházející německou 18. A s její 9. td v předvoji.
Nyní tedy pokračujme právě těmi „Ostatními akcemi“.
V době kdy III. prapor 1. parašutistického pluku 7. letecké divize (velitelem III. praporu byl, nadporučík, pozdější kapitán Karl Lotar Schulze) dobýval letiště Rotterdam-Waalhaven, obsazoval přitom také jižní konec rotterdamského mostu a vyřazoval z boje protiletadlový flak na ostrově v řece Maase, tak v té samé době seskočil II. prapor 1. parašutistického pluku kapitána Pragera na mosty u Moerdijku (silniční a železniční mosty u Moerdijku byly zde 1 400 až 1 500 metrů dlouhé a leží 25 km jižně od Rotterdamu).

Mapa německého útoku v Holandsku – postup 9.td a18. A od německých hranic a místa, kde bylo provedeno přistávání německých parašutistů ze 7. vzdušně výsadkové divize.

Obrázek



Mapa vzpomínaných míst od Merdijku, dále je zde Dordrecht,, jižně od Rotterdamu letiště Vaalhaven, Rotterdam a severněji Haag.

Obrázek



Jeden z dlouhých ( 1 500 m) mostů u Moerdijku - železniční:

Obrázek

Ještě jeden pohled u Moerdijku – pohled z dlouhého silničního mostu na železniční.

Obrázek


Parašutisté II. praporu seskočili beze ztrát na jižním okraji „Pevnosti Holandsko“. Po shromáždění pak rychlými přískoky běželi k silničnímu i železničnímu mostu a to jak na jeho jižním, tak severním konci mostů (II. prapor, velitel kapitán Prager, pobočník poručík Haedrich se skládal z - 5. rota nadporučík Straehler-Pohl - 6. rota nadporučík Stangenberg - 7. rota nadporučík Pagels – 8. rota nadporučík Böhmler).
Dvě roty II. praporu seskočily na jih od mostů a dvě na sever od mostů.
Severní konec silničního mostu uzavíral velký betonový bunkr, ze kterého holandští vojáci stříleli po útočících parašutistech.

Obrázek


Parašutisté 5. roty pod velením nadporučíka Straehler-Pohla napadli holandský bunkr ze dvou stran. 1. četa se propracovala až přímo k bunkru a odpálila tam několik kumulativních náloží.
Holanďané se vzdali.
Pak poručík Cord Tietjen proběhl se svou četou most a v běhu střílel na ty holandské vojáky, kteří ještě bojovali. Byl to právě poručík Cord Tietjen, který měl hlavní podíl na tom, že holandští vojáci v bunkru na druhé straně mostu už nemohli most vyhodit do vzduchu. Za svoji odvahu pak obdržel poručík Cord Tietjen „Rytířský kříž“ (seznam „Rytířských křížů“ parašutistů ze 7. letecké divise uvedeme na konci pojednání o parašutistech).
Také na železničním mostě u Moerdijku, který je 1 400 metrů dlouhý, došlo k přestřelce. Přestřelka, kterou vyhráli němečtí parašutisté svou rychlostí a obratností, trvala jen něco přes 2 minuty.
Pak se ještě posádka silničního mostu bránila pouze v obou bunkrech na koncích mostů, ale vše ukončily kumulativní nálože.

Úplně jiná situace, pro německé parašutisty dost tragická, se udála u mostů v Dordrechtu, kde se strhla těžká bitka.
U mostů v Dordrechtu seskočila 3. rota I. praporu 1. parašutistického pluku 7. letecké divize (I. prapor velitel major Walter, pobočník nadporučík Zuber se skládal z – 1. rota nadporučík Götte – 2. rota kapitán Gröschke – 3. rota nadporučík svobodný pan von Brandis – 4. rota kapitán Gericke).
Velitel 3. roty nadporučík von Brandise běžel v čele svých parašutistů směrem k holandským zákopům a bunkrům. Stejně jako jeho první vojáky zasáhly nadporučíka von Brandise kulky holandských obránců a zabili je. Rotu po von Brandisovi převzal jeden z velitelů čet a postupující parašutisté vtrhli do holandských zákopů, odkud palbou vyháněli Holanďany. Bránící se holandští vojáci ustupovali k městu a parašutisté 3. roty je do města pronásledovali. Ve městě však měli Holanďané připravenou léčku mezi domy a prakticky skoro všechny parašutisty 3. roty zlikvidovali.
Když se to dozvěděl velitel 1. parašutistického pluku plukovník Bräuer, který seskočil právě s I. praporem majora Walthera, a s plukovní zálohou v Tweede Tool, nařídil okamžitý útok ostatním četám. Ještě během 10. května 1940 se rotám I, praporu podařilo po úporných bojích obsadit, ale zde u Dordrechtu, jen silniční most. Železniční most už totiž němečtí parašutisté dobýt nedokázali, neboť než k němu dorazili po bojích, vyhodili ho Holanďané do vzduchu. Totiž I. prapor majora Walthera musel při postupu k tomuto železničnímu mostu dobýt jednu celou holandskou pevnostní linii a tím se zdržel.
Pod kontrolu německých parašutistů se tak dostávaly další mosty.

Ještě jedna, ne nedůležitá, akce u mostů v Holandsku určitě stojí za to, aby se o ní mluvilo. Byl to způsob jak Němci dostali do rukou most u Gennepu, který leží těsně za německo-holandskými hranicemi, již na území Nizozemska, nebo chcete-li, Holandska.
Váže se k němu taková zvláštní historie.

Most v Genepu.

Pohled na železniční most v Gennepu v roce 1939.

Obrázek



Vstup na železniční most v Gennepu.

Obrázek


Když se plánovalo v roce 1939 obsazení mostů v Holandsku i Belgii, kladl se důraz na to, aby mosty přes řeku Maasu byly obsazeny nepoškozené.
Hitler tak mimo jiné nařídil Abwehru ( německá vojenská zpravodajská služba – velitel admirál Canaris ), aby připravila plán obsazení mostů přes řeku Maasu dříve, než je stačí Holanďané zničit.
Z celé povahy úkolů plynulo pro Abwehr, že jediným řešením je - vyslat na tyto mosty muže převlečené do holandských uniforem.
To postupně zjistili i nizozemští a belgičtí ministři zahraničí, když se do Německa pašovaly uniformy nizozemské armády a také v Belgii byl zadržen německý agent s uniformami belgickými. Zdrženlivost představitelům Holandska a Belgie velela, aby žádné zvláštní příkazy pohraničním vojskům nevydávaly. Veřejnost Holandska a Belgie, ke které informace pronikla, se však zachovala jinak – ironicky.
Vlámské noviny dokonce otiskly karikaturu Hermanna Göringa, jak se zhlíží v zrcadle v uniformě průvodčího bruselské tramvaje.
Ale vážně.
Němci komplikované plány propracovali tak, že zahrnovaly hesla, odpovědi na ně, a zapečetěné obálky obsahovaly i další podrobnosti úkolů.
Některé posádky lokomotiv v III. Říši byly okamžitě odvedeny do Wehrmachtu, kde muži dostali pásky na rukávy se znakem Wehrmachtu, ocelové přilby, plynové masky a průkazy a velmi rychle zjistili, že jsou v čele německého útoku.

Celý tento složitý plán se Němcům podařilo realizovat jenom u Genepu.

Přes mosty do opevněné holandské Peelovy linie dokonce přejel brzy ráno dne 10. května 1940 pancéřový vlak následovaný vlakem s nákladem vojska. Jednotky Wehrmachtu pak z vlaku zaútočily na holandské pevnosti zezadu, zatímco přes hranici přecházeli další němečtí vojáci.
Na celé této akci se podílela „Speciální jednotka Brandenburg“.
„Speciální jednotka Brandenburg“ byl původně prapor Abwehru určený jen k jeho operacím.
Admirál Wilhelm Canaris, velitel Abwehru, vytvořil počátkem roku 1939 tzv. Bau-Lehr-Battailon z. b. V. – což bylo 800 mužů se zvláštními znalostmi, zejména samozřejmě cizích jazyků. Z tohoto praporu pak vznikl nejprve pluk (jednotky pluku „Brandenburg“ byly použity zvláště na obsazování mostů na Východní frontě v roce 1941, viz například zde v Č 3:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1248
) a nakonec celá divize „Brandenburg“.
Ale zpět k plánování, abychom řekli, že prapor „Speciální jednotky Brandenburg“ spolupracoval na podrobných plánech operace s 30ti holandskými fašisty.

Naostro to pak 10. května 1940 vypadalo takto:
Dva muži v uniformách nizozemské vojenské policie přešli přes most u Genepu s hloučkem mužů a tvrdili, že zadrželi německé zajatce.
Historici do dnešních dnů vedou spor o tom, zda skutečně některý z eskortujících mužů byl Holanďan. Zatím je jisté prý jen to, že mluvili holandsky natolik dobře, že holandští pohraničníci je propustili dál. Ironicky prý hovořili nahlas, a skutečně tak nevšedně, že pohraničníci přehlédli groteskně vyhlížející obrněný vlak se dvěma kulomety osazenými plošinovými vagóny vpředu, který se dal do pohybu. Holandští pohraničníci pak byli rychle přemoženi a most obsazen v neporušeném stavu.
Faktem také je, že velitel jednotky „Brandenburg“ obdržel za most u Genepu, jako jeden z prvních v útoku na Západ, „Rytířský kříž“.
Přes most u Genepu přešla, převážně z rakouských vojáků složená, již námi řečená, 9. td z 18. A i se svým rakouským velitelem dr. Ritterem von Hubickim, který měl ve své sestavě i motorizovanou pěchotu SS – Verfügungsdivision.
Tato 9. td a doprovázející motorizovaná pěchota SS postupovaly na západ po jižním okraji říční soustavy, kterou tvoří 3 řeky – řeka Maasa, řeka Val a řeka Lek, které tečou do Rotterdamu a tvoří dohromady bariéru, za kterou se chtěla holandská armáda stáhnout a vytvořit zde již vzpomínanou „Pevnost Holandsko“ („Vesting Holland“).
Velká holandská města se pak nacházela bezprostředně na sever od těchto tří řek a díky tvaru pobřeží IJsselmeer měli holandští obránci poměrně slušnou naději vzdorovat útokům na zbývající úzké frontě, která by se tak vytvořila, a dle holandských úvah dokonce na neomezenou dobu.
Podle zákonů strategie a taktiky totiž úzká fronta neutralizuje vojenskou převahu. Je přece známo, že za určitých podmínek mohou na úzké chodbě 2 dobře vyzbrojení muži, dobře se kryjící, „zastavit třeba celý prapor pěchoty“( – berme to s rezervou a s úvahou tehdejší doby).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6940
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

VIII.díl. Francie 1940. Č 59.

Jestliže jsme si do této doby řekli o mostech v Holandsku, které se dostaly pod kontrolu německých parašutistů, pojďme si nyní říci o tom, jak to vypadalo v prostoru Haagu.
Totiž tady u Haagu útok německých parašutistů na 3 letecké základny probíhal mimořádně nepříznivě.
Nejprve nemohli piloti Ju 52/3, kteří přepravovali parašutisty 7. leteckou divize, v časném raním světle dne 10. května 1940, vůbec v ploché krajině zdejší 3 holandská letiště najít, a tak bylo mnoho parašutistů shozeno úplně jinde. Vlastně němečtí piloti plně naložených Ju 52/3 letiště poznali jen podle toho, že se proti nim rozštěkala holandská protiletadlová obrana.

Obrázek


Tak například na letišti Ypenburg (ta 3 letiště u Haagu byla – Ypenburg, Valkenburg a Ockenburg) se 11 ze 13 Ju 52/3 zřítilo v plamenech dolů zasaženo holandskou protiletadlovou palbou. Dým nad letišti drasticky snižoval viditelnost a mnoho dopravních Ju 52/3 skončilo v překážkách, které zde rozestavěli holandští obránci. Ve Valkenburgu bylo poškozeno a zničeno tolik letadel 1. vlny (část 22. vzdušně výsadkové divize zde přeci jenom přistála), že 2. vlna už neměla ani kde přistát a musela se vrátit.

Mapa letiště Valkenburg – jižně pod Haagem

Obrázek



Snímek z letadla – pohled na letiště Valkenburg po přistání 1. vlny dne 10. května 1940.

Obrázek


Generál, který velel celé „Haagské operaci“, měl také původně přistát v Ypenburgu, když však viděl takové množství havarovaných letadel, pokračoval dál a chtěl přistát v Ockenburgu, což se mu kvůli havarovaným letadlům tam, také nepodařilo. Vzduch okolo letišť byl plný dopravních Junkersů, které se pokoušely najít místo k přistání. Zároveň na těchto letištích probíhal boj německých parašutistů z 1. vlny o holý život, a vypadalo to tak, že letiště dobyta nebudou. Generál nakonec přistál na poli a rádiem varoval velitelství 2. letecké armády a jejího velitele generála Kessleringa, že plán na dobytí letišť probíhá špatně. Dostal tak rozkaz, aby opustil plán útoku na hlavní město Holandska té doby Haag, a že má přesunout svá vojska na jihovýchod, na podporu útoku na Rotterdam.
Pojďme a řekněme si jak to vypadalo na zemi.
Letiště Valkenburg, Ypenburg a Ockenburg měli po seskoku dobýt parašutisté z I. praporu 2. parašutistického pluku, když tomuto I. praporu byla podřízena ještě 6. rota II. praporu (7. letecká divize měla také 2. parašutistický pluk, který nebyl ještě plně sestaven, nebyl ještě jmenován ani štáb 2. parašutistického pluku a tak to byl jen I. prapor a II. prapor podřízený 7. letecké divizi. Ten I. prapor 2. parašutistického pluku pod velením kapitána Nostera a pobočník nadporučík Heckel měl – 1. rotu nadporučík Schlichting – 2. rota kapitán Merten – 3. rota nadporučík von Roon – 4. rota kapitán Morawetz a pak II. prapor, kterému velel kapitán Pietzonka, pobočník nadporučík Knobloch – 5. rota nadporučík Thiel – 6. rota kapitán Schirmer – 7. rota nadporučík Zimmermann a 8. rota nadporučík Paul, no a III. prapor 2. parašutistického pluku 7. letecké divize nebyl ještě zřízen).
Všechny roty byly většinou shozeny na nesprávných místech a většinou se nedokázaly prosadit proti mnohem početně silnějším holandským obráncům. Prakticky se podařilo obsadit 1. vlnou jen na chvíli letiště ve Valkenburgu, kde také vystoupila jenom část vojáků z 22. vzdušně výsadkové divize, která sem byla určená, a ostatní parašutisté bojovali s početně silnějšími holandskými obránci, kteří nad nimi měli převahu ve všech směrech.
Na letišti v Ypenburgu se odpoledne pokoušel přistát i velitel dělostřelectva 22. vzdušně výsadkové divize podplukovník De Boer. Našel však letiště stále ještě obsazené holandskými vojáky a když se pokoušeli nalétnout na přistání uviděli, že na ploše poseté mnoha vraky Ju 52/3 není kde přistát. De Boer vydal rozkaz pilotovi, aby šel nahoru, otočil a přistál na letišti Rotterdam-Waalhaven.
Na letišti Rotterdam-Waalhaven obdržel „náš starý známý“ kapitán Karl Lothar Schulz (velitel III. praporu 1. parašutistický pluk) posily, když zde přistála lehká parašutistická protiletadlová baterie nadporučíka Timma, což byla tehdy (v květnu 1940) jediná protiletadlová jednotka celého parašutistického vojska, a ta zvětšila palebnou sílu německé obrany. Dlužno říci, že Němci využili k boji i ukořistěná holandská děla.
Situace byla taková, že velké množství oddílů 22. vzdušně výsadkové divize – kromě jednotek, které mohly přistát na letišti Valkenburg – se muselo spokojit s tím, že přistály na dálnicích mezi Delftami a Leidenem, nebo v dunách u Katwijku.
Měla přistávat ještě 3. vlna 22. vzdušně výsadkové divize, ale tu plukovník Fichte, což byl spojovací důstojník 22. vzdušně výsadkové divize, zadržel ještě v Německu.
Pro německé jednotky tak nastala situace, že všechny parašutistické jednotky té doby - ze 7. vzdušně výsadkové divize - už byly vysazeny, a tak neexistovala možnost, jak dobýt přistávací plochy v prostoru Haagu výsadkovou akcí.
A to je právě ta doba o které jsme si řekli, že vrchní velitel 2. letecké armády, generál letectva Kesselring přikázal, aby byly další operace 22. vzdušně výsadkové divize zrušeny.
Mužům ze 7. letecké divize a 22. vzdušně výsadkové divize (jednalo se o jednotky 47. a 65. vzdušně výsadkového pluku této 22. vzdušně výsadkové divize, které již vysazeny byly), kteří už přistáli, bylo přikázáno, aby ve svých obranných postaveních zůstali a bránili se stále více sílícím holandským útokům a na některých místech také museli odrážet letecké útoky Angličanů do té doby, než dorazí pozemní jednotky Wehrmachtu.
Holandský útok na křídlo 1. parašutistického pluku 7. letecké divize plukovníka Bräuera z posledních sil zachytili jeho parašutisté a odrazili útočníka zpět.
Pozdě odpoledne dne 10. května 1940 se proslechlo, že holandští motorizovaní ženisté prorazili slabé zajištění mezi Dordrechtem a Moerdijkem ( jižně od Rotterdamu – viz mapa), a tak brzo ráno 11. května 1940 si nechal velitel 1. parašutistického pluku plukovník Bräuer zavolat k radiostanici velitele svého III. praporu, kterému poslal radiogram (samozřejmě přes Enigmu), cituji:

„Schulzi, okamžitě tam vyrazte se dvěma rotami. Stop, vezmete si jen jednu, tu druhou potřebuji tady, to by, myslím, mělo stačit!“

Kapitán Schulz pak vyrazil se svou jednou z rot, útokem na 5 km dlouhou hráz mostu v Moerdijku, na který byl vysazen kpt. Prager (II. prapor, 1. parašutistický pluk) se svým praporem a již prvním útokem dokázal obsadit tuto velice důležitou spojnici, která vedla holandskou nížinou do Rotterdamu. Schulzovi parašutisté sem přijeli na holandských vozidlech a motorkách, která na letiště ve Waalhavenu dovezla další dopravní letadla.

( Na mapě jsou nejen místa vzpomínaná v celém textu, ale šipkami je tam naznačen i postup kapitán Schukze z letiště Vaalhaven jižně od Rotterdamu na pomoc k mostům u Moerdijku, kde bojoval II. prapor.)

Obrázek


Když Schulzovi parašutisté dorazili k mostu, dostali se do palby Holanďanů, kteří se kryli za ocelovými mostními pilíři a kapitán zavelel, cituji:
„Sesednout a vpřed příkopy po stranách silnice!“
Naučeným způsobem parašutisté rozmístili vlastní kulomety, které ostřelovaly holandské vojáky a v palbě kulometů se parašutisté probojovávali k mostu, když stříleli na vše, co se hýbalo.
Při postupu dopředu, asi po 50 metrech, ucítil kapitán Schulz bodavou bolest v ruce. Jedna kulka mu prolétla zaťatou pěstí a roztrhla prst.
Schulz běžel dál. Tak se dostal asi 20 metrů k mostu, když ucítil další ránu. Tentokrát to bylo horší, dostal ji do pravé nohy a padl k zemi. Noha již neposlouchala.
Parašutisté roty, kterou vedl však pokračovali dál a rychle vyskákali na most. Stříleli ze svých samopalů jak nejrychleji to šlo a brzy Holanďany přinutili k ústupu. Část holandských obránců se vzdala.

Tady si musíme říci, že ještě než k mostům u Moerdijku dorazil jen pouhý předvoj jednotek německé 9. td z 18. A, dorazily sem do těchto prostor - 25 km jižně od Rotterdamu jednotky francouzské 7. A, které postupovaly na sever, aby se spojily s nizozemskou armádou, v městě Breda, což bylo pouhých 15 km na jih od mostů v Moerdijku.
Tady se francouzská 7. A rozdělila a místo toho, aby na parašutisty zaútočila na sever – 15 km k Moerdijku, pokračovala dle plánů v postupu na Východ a na Západ (když se později celé tažení analyzovalo, ukázalo se, že právě u Moerdijk se německým td podařilo dovršit rozseknutí Nizozemska na 2 části a oddělit tak větší část jeho území od anglo-francouzských a belgických armád).

Když francouzská 7. A postupovala na Západ a Východ, stala se terčem útoků Luftwaffe a jedna z jejich částí, která byla bez tanků a postupovala na Východ, se střetla s předsunutými jednotkami německé 9. td a musela ustoupit. Německá 9. td si ustupujících Francouzů ani příliš nevšímala, protože spěchala na pomoc svým parašutistům, kteří drželi stále ještě netknuté mosty v Moerdijk. Oba tyto mosty, popisovali jsme si je v Č 58., silniční i železniční – se v délce okolo 1 500 metrů klenuly přes řeku Maasu na jediném místě, na kterém ji mohli Němci překročit. Když tedy 9. td dorazila přes Bredu do Moerdijk, byla nejchoulostivější část plánu ze strany Němců, nejchoulostivější úsek – zajištěn.
I další německé pěší jednotky, také motorizovaná „SS-Leibstandarte Adolf Hitler“ (LAH), která „uvázla“ v centrální ofenzívě – byla přesunuta a sledovala nyní trasu, kterou již prošlapala - projela, 9. td. Pro Francouze příchod těchto „SS (LAH)“ znamenal, že ustoupili směrem na Rosendaal a Antverpy.
Ve své podstatě to znamenalo, že tak vlastně zmizela poslední naděje, že „Pevnost Holandsko“ dostane nějaké posily.
Předvoj německé 9. td pak dorazil k malému parašutistickému oddílu, který držel mosty v Moerdijk, a pokračoval v cestě na sever, na Rotterdam.
Potom dorazily části 9. td k mostu v Dordrechtu, který byl rovněž nedotčený v rukou německých parašutistů. Dál se směrem k Rotterdamu 12. května 1940 ještě tvrdě bojovalo. Ale nyní již byly větší německé síly na dohled od Rotterdamu, který pro Holanďany znamenal zásadní opěrný bod při obraně „Pevnosti Holandsko“.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6940
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

VIII.díl. Francie 1940. Č 60.

Aby byl co nejlépe informován o bojové situaci, poslal velitel 2. letecké armády generál Kesselring, velitele výzvědné letky podplukovníka Triebela k Rotterdamu ke generálu Studentovi a jeho bojovému štábu. Podplukovníka Triebela při jeho cestě na letiště Waalhaven jižně od Rotterdamu, v jeho lehkém He 126

Obrázek


, pronásledovaly spojenecké stíhačky až k letišti.
Tehdy generálporučík Student seděl nad plánem útoku dobytí Dordrechtu, když k němu podplukovník Triebel dorazil. Podplukovník Triebel dostal od generálporučíka Studenta rukou psané vylíčení dosavadních bojů a zároveň v něm také generálporučík líčil své další útočné záměry. Ručně psaný dokument pro Kesselringa se zachoval, a tak můžeme říci, že generálporučík Student končil konstatováním (k 11. květnu 1940), cituji:

„Již nyní lze říci, že vzdušně výsadková operace skončí zcela úspěšně.“

A proč to říkáme?
Říkáme to proto, že generál Kesselring si toto Studentovo ručně psané hlášení z 11. května 1940 vzal s sebou do Berlína a předložil je Göringovi a Hitlerovi ( my však dnes již víme, že vše 11. května 1940 v severní části fronty nebylo ideální – hlášení jsou však kolikrát taková jaká jsou).

Dne 12. května 1940 se ohlásil u Dordrechtských mostů, u generálporučíka Studenta, poručík tankového oddílu, který sem byl z 18. A vyslán. Generálporučík Student si tehdy zaznamenal, že se u něho ohlásil v 17 hodin 30 minut. Také si poznamenal, že parašutisté ze 7. letecké armády a muži z 22. vzdušně výsadkové divize drželi v této době pevně všechny obsazené objekty a likvidovali všechny holandské útoky k letištím a mostům.
Ráno dne 13. května 1940, když generálporučík Student, se svým pobočníkem nadporučíkem Hermannem, kontroloval na okraji Dordrechtu situaci, mohl konstatovat, že jihovýchodní čtvrť je docela klidná. O něco později se ohlásili velitelé dalších odřadů 9. td.
Pak zahájily tanky boj o Dordrecht. Do toho přišel protiútok holandských vojáků, kteří se ještě jednou pokusili zvrátit situaci ve svůj prospěch. Německé tanky urychleně zaujaly obranné pozice a všechny útoky Holanďanů, a také jejich hnízda odporu, rozstřílely, za nemalých ztrát německých tanků, které při prudkých bojích holandští dělostřelci zasáhli.
Již však krátce po poledni dne 13. května 1940, zavlála na vysoké věži katedrály v Dordrechtu bílá vlajka.
Holanďané se v Dordrechtu vzdali.

Pozdě večer 13. května 1940 měl generál Student u sebe k dispozici takové vojsko (přijela již větší část 9. td), že mohl u rotterdamských mostů začít útočit. Na sever od něj se totiž drželo ještě velice silné uskupení Holanďanů. Rozbití tohoto severního uskupení Holanďanů byl poslední úkol 7. letecké divize, která tím měla otevřít cestu, zde na severu, pro německou 18. A.

Ještě jsme si však neřekli, jak to vypadalo dne 10. května 1940 v samotném Rotterdamu, městu, které holandská obrana považovala za hlavní opěrný bod „Pevnosti Holandsko“. Popisovali jsme z Rotterdamu jen dobytí jižně od města ležící letiště Waalhaven viz. zde v Č 56 a 57:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3773
Při studování bitvy v samotném Rotterdamu mě zaujal skvělý anglický historik, který je také jedním ze zdrojů, ze kterých čerpám – Len Deighton.
Len Deighton totiž ve své knize – Blitzkrieg – upozorňuje všechny kdo se o historii zajímají, že byl rozdíl ve válce proti Polsku a válce proti Beneluxu a Francii v používání velkého množství „bojových fíglů a triků“. Zatímco ve válce v Polsku to bylo „jen na krev“, tak proti Beneluxu a Francii již bojově poučenější Němci použili mnohem víc těchto „ bojových fíglů a triků“ (i převlečení do holandských a belgických uniforem byl také „fígl a trik“ – i když ve skutečnosti válečný zločin dle Ženevské konvence).
Další takové bojové „fígly a triky“, a také novinky a různé improvizace, pak Němci použili právě v Rotterdamu.
Ukázkou toho všeho je ctižádostivý pokus parašutistů v srdci Rotterdamu, když chtěli obsadit Vilémův most hned v prvních hodinách invaze dne 10. května 1940.
Již v 5 hodin ráno dne 10. května 1940 totiž přistálo na řece (Maase – Máse) 12 stařičkých hydroplánů Heinkel.

Mapa Rotterdamu a směry německých útoků v něm dne 10 května 1940.

Obrázek



Jeden z 12 německých hydroplánů na Maase u Rotterdamu 10. května 1940.

Obrázek


Vypadalo to na sebevražedný úkol, kterého se účastnilo 150 německých příslušníků pěchoty a ženijního vojska. Na každé straně Vilémova mostu přistálo 6 těchto hydroplánů a vojáci se pak v nafukovacích člunech dostali na břeh a velmi brzo se jim podařilo zaujmout obranná postavení na konci silničního a železničního mostu.
Samozřejmě v Rotterdamu bylo tolik holandských vojáků, že mohli Němce z jejich obrany vypudit, a také některá z holandských hlášení skutečně o „zahnání Němců z hydroplánů na jižní břeh řeky“ hovořila.
Jenomže to se nestalo.
Naopak!
V rozhodujícím okamžiku bojů mezi holandskými a německými jednotkami to byli Němci kdo dostal posily. Těmi posilami byli parašutisté z 1. parašutistického pluku (7. letecká divize), kteří seskočili na rotterdamský stadion poblíž řeky Maasy na jižním okraji města.
Parašutisté se duchapřítomně (neobvykle, ale velice duchapřítomně improvizovali, což jim bylo při výcviku zdůrazňováno – rychlost a hybnost především!) zmocnili několika tramvají, se kterými projeli městem a po mostě, aby tak posílili oddíly svých kolegů na severním předmostí.
Holanďané do boje sice nasadili své nejlepší jednotky – námořní pěchotu – německé parašutisty a ženisty s pěchotu však již z jejich pozic nevytlačili.
Boje zde u Vilémova mostu se během celého dne 10. května 1940 stávaly čím dál těžšími, rozhořčenějšími, ale především nepřehlednými.
Holanďané začali nasazovat do bojů různé typy lodí – trawlery, minolovky, hlídkový člun i motorový torpédový člun. Tyto holandské lodě ostřelovaly německé pozice, což jim Němci opláceli tím, že na ně střílelo německé dělostřelectvo na jih od řeky Maasy a útočila na ně Luftwaffe svými osvědčenými Ju 87 Stuka.
Snad v úplném zoufalství, nebo z nepochopitelné pošetilosti, zasadili Holanďané dokonce do boje svůj torpédoborec „Van Galen“, který se sem vydal proti proudu řeky, když předtím ostřeloval letiště Waalhaven. Torpédoborec „Van Galen“ se však na úzké řece Maase nemohl ani vůbec otočit, aby zasadil boční palbu.
Velmi brzy nad holandský torpédoborec „Van Galen“ nalétly německé střemhlavé bombardéry Ju 87 Stuka a holandský torpédoborec rozbily.

Obrázek


Již z předchozího víme, že Holanďané také bombardovali německé pozice na letišti Waalhaven dne 10. května 1940, ale nepodařilo se jim zabránit, aby na tomto letišti nepřistávaly další a další posily. Právě od tohoto letiště posily přicházely. Koncem prvního bojového dne již drželi Němci celou jižní část města Rotterdam a parašutisté s vojáky z hydroplánů pak drželi severní předmostí dosud nedotčeného Vilémova mostu.
Od druhého dne, tedy od 11. května 1940 pak ovládala Luftwaffe i vzdušný prostor nad Rotterdamem a holandské jednotky těžce poznamenalo nepřetržité německé letecké bombardování.
Holanďané bojovali statečně v místě svých útoků a německých protiútoků.
Ovšem oficiální holandské zdroje později připustily, že holandští vojáci byli na takovéto boje proti Wehrmachtu 1940 – špatně vycvičeni a vyzbrojeni.

Přestože se německým výsadkovým a paradesantním jednotkám na sever od Rotterdamu nepodařilo splnit původní úkoly (obsazení letišť, které jsme si popisovali v předchozích článcích), podařilo se jim jiné – způsobit v řadách holandských obránců zmatek. Holanďané v žádné chvíli nevěděli, kde jsou přesně německé oddíly a jakou mají sílu. Všem, kteří se o vojenství zajímájí je tedy úplně jasné, že od nejnižšího až po nejvyššího velitele, nemohli holandští důstojníci přijmout adekvátní opatření. Nebyli schopni zasadit proti německým jednotkám odpovídající sílu.
Tady je nutno také říci, že to byla právě ta zpráva o Gennepu, ale i o jiných pohraničních přechodech, že Němci použili holandských uniforem, která se rozšířila, a která zmatek v celém Holandsku dovršila.
Holanďané vyplýtvali ohromné množství času a energie, když pronásledovali a prověřovali nejen vojáky v uniformách, ale prověřovali i nevinné civilisty. Holanďané prověřovali takové nesmysly jako, že Němci jsou převlečeni za různé osoby od dopravní policie až po jeptišky….

Příště dokončíme Rotterdam a budeme pokračovat na dalších úsecích fronty od severu k jihu.


Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.



Případné doplnění a debatu směřujte, prosím, na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3504&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta 1939-1945“