Válečná kampaň - duben 1941 na Balkáně.

Po 6. dubnu 1941 bylo do útoku na Balkáně zapojeno ze strany Německa a Itálie celkem 11 tankových a motorizovaných divizí, které měly k dispozici okolo 2 200 tanků.
Na německé straně bylo do bojů zapojeno v roli velitelských a průzkumných tanků malé množství PzKpfw. I.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=14
a II.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=15
Nasazené PzKpfw III. měly již po francouzské kampani kanón 50 mm KwK 39 L/42
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3309
a samozřejmě nasazeny byly také tanky PzKpfw IV.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3200
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3213
jejichž výzbroj se zatím neměnila. Němci na Balkáně již měli jako přímou podporu pěchoty i tankových jednotek zapojeny hojně – ve větších sériích – samohybná děla – StuG III.
Viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=877
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=881
Ne ze všech směrů zaútočila ihned všechna vojska stojící za hranicemi Jugoslávie a Řecka ve stejnou hodinu - ve stejný den .
Tady si řekněme, že Italové dychtící dočkat se odplaty, za předcházející nezdařený vpád do Řecka, museli čekat na rozkaz, aby zahájili postup na severu z oblasti Istrie a z italské enklávy obklopující dnešní chorvatský Zadar, když jejich cíl útoku mělo být Dalmátské pobřeží Jugoslávie. Čekat museli i Maďaři, kteří měli zasadit úder tak, aby obsadili tehdy jugoslávský Banát a dál pak pomohli německé armádě v postupu na Bělehrad..
Mapa německých útoků v rámci „ Operace Marita“ proti Řecku od 6. dubna 1941.

Němci měli „Operaci Marita“ naplánovanou dobře.
Řekli jsme si, že Jugoslávie chtěla koordinovat obranu - a pak v případě, že by se dařilo i útok – s řeckou armádou…
To Němci věděli a tak úvod „Operace Marita“ začínal tak, že německý 40. motorizovaný sbor z 12. A zaútočil na jih a to směrem na makedonské město Skopje, kde se měl rozvinout vějířovitě – s cílem odříznout případné spojování, nebo ústup jugoslávských jednotek do Řecka.
A tak 6. dubna 1941 ráno - po leteckém bombardování – útočil německý 40. motorizovaný sbor pod velením generála Stummeho na jih se svou 9. td, motorizovanou brigádou „SS Liebstandarte Adolf Hitler“ a 73. pěší divizí směrem na Skopje - s cílem zničit v Makedonii jugoslávská vojska
http://www.vojska.net/eng/world-war-2/k ... tion/1941/
a později navázat kontakt s italskými jednotkami v Albánii (to je to vějířovité rozvinutí 40. motorizovaného sboru, celou útočnou operaci viz základní mapa). Tento útok odřízl cestu jugoslávským jednotkám, které se měly v případě neúspěch v bojových operacích ( v obraně) přesunout do Řecka.
Na německém pravém křídle 12. A pak útočil 18. as svou 2. td do Makedonie a to ve směru na Strumicu s cílem obejít řecká opevnění Metaxasovy linie.
Německý 40. motorizovaný sbor a 2. td (18. as) splnily svůj úkol již druhý den, tedy 7. dubna 1941, když prolomily jugoslávskou obranu. Německý 40. motorizovaný sbor zároveň do 7. dubna dobyl Skopje (ponechal zde zajišťovací jednotky) a přesunul se na jih směrem k řecké hranici a přitom navázal kontakt s Italy na jihovýchodě.
Německá 2. td (z 18. as) dobyla již třetí den útoku (po obejítí Metaxasovy linie), tedy 8. dubna 1941, první řeckou obrannou linii ležící v oblasti údolí řeky Vardar a tím otevřela cestu na Soluň (Thessaloniki).
Ten samý den 8. dubna 1941 ráno v 5 hodin 30 minut vyrazila 1. tsk generálplukovníka von Kleista z míst soustředění – což bylo severovýchodně od Sofie v Bulharsku – směrem na Niš a dále na Bělehrad.
Z 1. tsk - generála von Kleista - tak německá 5. td, 11. td a 60 motorizovaná divize útočily podél hlavní silnice z bulharské Sofie do jugoslávského Bělehradu - viz mapa a na ní Pz Group I ( Kleist):

A hned prvním útokem prorázily obranné linie jugoslávské 5. armády.
Do pohybu se 8. dubna 1941 dal na severu Jugoslávie také 46. motorizovaný sbor – 2. A v Rakousku a Maďarsku – který byl právě zformován. Dne 8. dubna 1941 se Němcům podařilo bez boje obsadit předmostí na řece Drávě.
Proč se tak stalo?
Totiž v jugoslávských jednotkách - v tomto úseku na řece Drávě - došlo ke vzpouře chorvatských Ustašovců, kteří opustili své obranné pozice a při ústupu ještě vyzývali všechny obránce, aby složili zbraně (a bohužel v mnoha případech úspěšně).
Je jasné, že výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Tankové předvoje německých jednotek pronikly hned v prvních dnech svého útoku hluboko na chorvatské území ze severozápadu a severu. Cesta útočných německých jednotek na Záhřeb byla tak zcela otevřena.
Právě do těchto míst směřovala německá 14. td z 46. as.
Ještě k 9. dubnu 1941 je si třeba říci, že již ten den dobyla 1. tsk Niš, prošla údolím Moravy a z jihovýchodu se připravovala k útoku na Bělehrad, který bránily svazky jugoslávské 6. armády.
Mapa situace na jihu k 9. dubnu 1941 – německá 2. td obešla Metaxasovu linii a odřízla řeckou armádu „ Východní Makedonie.

Ten den, tedy 9. dubna 1941, prorazil německý 18. as generála pěchoty Böhme, se silnou podporou letectva, tvrdě řeckou armádou bráněné, horské opevnění Metaxasovy linie, čímž odřízl „Armádu východní Makedonie“ a její velitel, řecký generál Bakopulos, dostal od generála Papagose, vrchního velitele řecké armády rozkaz, aby se svými 70 000 muži kapituloval.
(Tady je ještě třeba říci, že dne 9. dubna 1941- jako odplatu za bombardování Bělehradu – provedly britské bombardovací letouny nálet na střed Berlína – shodily zde tříštivé a zápalné bomby – následkem náletu bylo, že byly zničeny některé veřejné a významné budovy. Dle historiků musel Adolf Hitler strávit část noci v leteckém krytu.).
K 9. dubnu 1941 si ještě řekněme, že jedna britská hlídka překročila ten den na severním úseku řecké fronty u Monastiru hranici s Jugoslávií. Při postupu narazila na demoralizovanou skupinu jugoslávských vojáků, kteří se trousili neuspořádaně do Řecka.
Britská hlídka po svém návratu k jednotce podala hlášení, že veškerý odpor Jugoslávců na jihu země ustal. V té době v horách padal sníh, v údolích pršelo a britské letectvo v těchto povětrnostních podmínkách nemohlo provádět letecký průzkum.
Na základě nepříznivých zpráv, které přinesla britská hlídka, bez možnosti leteckého průzkumu dalších oblastí – bez ověření zpráv průzkumných hlídek - zahájil dne 10. dubna 1941 „Britský expediční sbor“ stahování ze Soluňské fronty (pozor - velitelé „Britského expedičního sboru“ věděli samozřejmě i o tom, že se „Armáda východní Makedonie“ vzdala, i proto začalo stahování „Britského expedičního sboru“, aby se ten nedostal postupně do obklíčení a v tuto dobu také napadení - ze svého pohledu - pravého boku).
Dne 10. dubna 1941 večer vstoupila německá 14. td z 46. motorizovaného sboru (2. A) za přispění chorvatských nacionalistů do Záhřebu. V tu dobu německá 8. td a 16. motorizovaná divize z 46. sboru postupovala od severozápadu na hlavní město Jugoslávie Bělehrad. Mimo všech těchto jednotek pak na hlavní město Jugoslávie Bělehrad postupovala od jihovýchodu 1. tsk generálplukovníka von Kleista a od severovýchodu pak smíšené maďarsko-německé jednotky.
Těmito útočnými manévry je pomalu jugoslávská armáda prakticky zničena.
To ještě ve čtvrtek 10. dubna 1941 překročily německé svazy řeku Vardar, čímž vytvářily propojení s Italy na Ochridském jezeře a dosáhly příznivého výchozího postavení pro vpád do Řecka ze severu.
Ten samý den večer, tedy 10. dubna 1941, obsazují – dostávají plně pod kontrolu – německá vojska Záhřeb.
O obraně jugoslávské armády v dubnu 1941 se většina historiků vyjadřuje skepticky (jak rozdílné je to proti pozdějšímu působení partyzánských jednotek v Jugoslávii pod vedením pozdějšího maršála Tita – jedny vůbec z nejlepších partyzánských oddílů v okupované Evropě).
Královská Jugoslávská armáda v dubnu 1941 prý prakticky prováděla jen přeskupování – plané přemisťování jednotek z místa na místo – a se skutečným bojem armády – armády, která měla bránit svoji zem – to nemělo nic společného (opět – je zde projev mnohonárodnostního státu – je zde projev nacionalistických sil mnohonárodnostního státu – projev mnohonárodnostního státu, v jehož armádě je většina vyšších důstojníků z jedné národnosti – zde srbské).
Obrovskou ranou v obraně státu Jugoslávie je ten moment, že dne 10. dubna 1941 je vyhlášen nezávislý nacionalistický - Chorvatský stát – stát vzniklý pod německým patronátem. Do čela samostatného státu Chorvatů se dostane chorvatský nacionalista – Poglavnik Ante Pavelič.