Mapa s místy těžkých bojů u Rethymnonu po 20. květnu 1941.
Již vzpomínaný průlom směrem na Heraklion - pro bojové „Skupiny Wiedemann“ a „Kroh“ - nařídilo velení 11. leteckého sboru, ale večer 26. května 1941 tento rozkaz odvolalo. Zároveň přišel rozkaz nový, který zněl, cituji:
„2. parašutistický pluk se udrží ve starých postaveních a bude poutat nepřítele!“
Podle tohoto rozkazu pak rychlými výpady, dne 27. května 1941, rozšířila bojová „Skupina Kroh“ své předmostí a obsadila několik důležitých kopců. Němečtí parašutisté zaútočili na osadu Prinos a obsadili ji. Proti nim stály většinou řecké jednotky a partyzáni.
Jiná byla situace u bojové „Skupiny Wiedemann“. Tady zaútočili Australané ráno 27. května 1941 na východní stranu německých parašutistů velkou silou. Po dělostřelecké přípravě vyrazily v čele útoku Australanů 4 tanky. Německé baterii „Thorbecke“ ze 7. parašutistického dělostřeleckého oddílu (7. letecká divize) se podařilo hned na začátku 2 tanky vyřadit z boje. Potom však také německá dělostřelecká baterie dostala několik přímých zásahů. Ze zbývajících děl se podařilo ještě zasáhnout třetí tank. Čtvrtý tank to již nevydržel, obrátil se a odjel zpět do obranných pozic. Australané tak museli zůstat ležet vystaveni německé kulometné palbě.
Také pahorek se hřbitovem byl ráno 27. a ráno 28. května 1941 cílem australských útoků. „Skupina Wiedemann“, ve které byli i členové štábu, a kterou do té doby vedl major Schulz, všem útokům Australanů odolala. Německé historické zápisy říkají, že „Skupina Wiedemann - v tuto dobu a v tomto místě - bojovala proti desetinásobné početní převaze. A to ještě neměla těžké zbraně, kdežto Australané proti ní těžké zbraně používali. Tak se také stalo, že v ranních hodinách 28. května 1941 prolomili Australané německou obrannou linii mezi 9. a 14. rotou a dostali se až k lazaretu a k Peribolii. V té chvíli se zdál konec bojové skupiny neodvratný. Major Schulz však shromáždil všechny, tedy i důstojníky ze štábu a nařídil protiútok, který Australany zahnal zpět. Nepovedlo se to všude. V Peribolii se Australané usadili.
Během dopoledních bojů dne 28. května 1941 byli postupně zraněni kapitán Wiedemann a nadporučík Paul. Nadporučíci Pabst a Begemann a poručík Bolsen byli zabiti. V celé bojové „Skupině Wiedemann“ zůstali už jen 3 důstojníci – major Schulze a poručíci Klitzing a Kühl.
Parašutisté však bojovali dál.
V té době, 28. května 1941, vydaly obě strany, které se účastnily bojů o Krétu, různě znějící zprávy o situaci a bojích na ostrově.
Vrchní velení německé branné moci oznámilo, cituji:
„Na ostrově Kréta úspěšně pokračují operace v těsné součinnosti horských myslivců, parašutistů a vzdušně-výsadkových jednotek. Německé horské jednotky včera navzdory obtížným terénním podmínkám zlomili tuhý odpor britských ozbrojených sil a povstaleckých band.
Smělým útokem vyhnaly nepřítele z jeho pozic, obsadily hlavní město Chania a pronásledovaly poražené nepřátelské síly jižně od zálivu Suda. Mezi četnými zajatci je i vrchní velitel řeckého válečného loďstva na Krétě.“
No a velitelství generála Wawella v Káhiře dne 28. května 1941 oznámilo, cituji:
„Kréta: Německé ozbrojené síly obdržely vzdušnou cestou nové posily a jsou podporovány stále narůstajícím bombardováním. Němci znovu přešli k novým útokům na naše vojsko v Chanii. To se sice bilo s velkou rozhodností, přesto však muselo opět ustoupit do výhodnějších pozic.“
Bylo 28. května 1941 ráno, když se major Kroh rozhodl, že se svou bojovou skupinou zaútočí směrem na západ, tedy do prostoru, který museli vyklidit před dvěma dny – do prostoru k letišti Rethymnon. Výpad směrem na Prinos však zadržely řecké jednotky.
Ráno 29. května 1941 shodily letouny Ju 52/3 pro bojové skupiny u Rethymnonu munici a potraviny. Jednotlivé úderné skupiny se pak rozešly do tří stran, aby prozkoumaly situaci, a v 17 hodin postoupila celá bojová „Skupina Kroh“ směrem na Kimari a chystala se k útoku.
Bylo večer 19 hodin 30 minut dne 29. května 1941, když bojová „Skupina Kroh“ zahájila útok. Australany překvapivý útok zaskočil a 2. rota tak mohla vybojovat volný průchod po cestě až do Prinosu, kde po této cestě vyčistila od Australanů všechny okolní domy.
Major Kroh zde nechal shromáždit všechny síly, kterým zde u Prinosu přikázal, aby zaútočily 30. května 1941 v 6 hodin 30 minut ráno na továrnu na olej.
Když bojová „Skupina Kroh“ ráno v 6 hodin 30 minut zaútočila, narazila najednou v zatáčce silnice na motocykly, protitankové kanóny a auta s mužstvem. To nebyli ani řečtí obránci, ani Australané, ale byli to muži z 85. horského pluku a 55. motorizovaného praporu horských myslivců. Ti zaútočili na továrnu na olej ještě v časnější ranní hodinu, dobyli ji, obsadili a přitom zajali 1 200 Australanů.
Pro německé parašutisty u Rethymnonu nastala hodina vysvobození.
Pro bojovou „Skupinu Kroh“ to však byl přímo zázrak, neboť v tuto dobu už měla jen 9 důstojníků, 448 mužů a 34 raněných, z nichž mnozí zemřeli v polních lazaretech.
A jak to vypadalo u bojové „Skupiny Wiedemann“?
Tak tady se 29. května 1941 podařilo obklíčeným australským jednotkám od Peribolie prorazit německé obranné linie a jen s malými ztrátami se dostali ke svým. Peribolii pak obsadili němečtí parašutisté.
Ten samý den 29. května 1941 se Australané pokusili dobýt vrcholek s kaplí a znovu proniknout do Peribolie. Více jak 3 hodiny se bojové linie přesouvaly z jedné strany na druhou a pro německé jednotky se znovu vyvíjela situace špatně. Major Schulze, který do té doby vedl „Skupinu Wiedemann“, se už skutečně obával toho nejhoršího, když náhle kolem poledne uslyšeli rachot jiných pušek a kulometů, než byly ty britské. Zároveň uviděli na obloze jasně bílé německé světlice. Přibližně za hodinu prorazila do Peribolie jedna četa z 55. motorizovaného praporu horských myslivců a po chvíli přijeli parašutisté, s kterými přijely i baterie horského dělostřelectva. Horské dělostřelectvo okamžitě zahájilo palbu na australské pozice. Parašutisté ze „Skupiny Wiedemann“ tak konečně měli k dispozici dělostřelectvo.
Dělostřelecké souboje mezi Australany a horskými myslivci trvaly celý den, než byli Australané rozdrceni. Rozdrcení nebylo dokonalé, neboť ještě 30. května 1941 opětovali Australané palbu z děl a minometů.
Dne 30. května 1941 ráno zahájili muži z 55. motorizovaného praporu 5. horské divize útok. To již měli dokonce k dispozici 2 tanky, které byly mezitím na Krétu dopraveny na prámech.
Němci rychle prorazili australské obranné pozice. Australané čím dál rychleji ustupovali.
Do 11 hodin dne 30. května 1941 se vzdalo 1 100 Australanů. Tak pomalu končil boj v oblasti Peribolie.
Z německých historických zápisů plyne, že u Rethymnonu přišly posily na poslední chvíli, a že by zde němečtí parašutisté už nevydrželi ani jediný den. Zároveň zápis říká, že němečtí parašutisté u Rethymnonu bojovali 10 dní proti jednotkám, které měly v boji nejméně šestinásobnou přesilu. A to neměli němečtí parašutisté těžké zbraně.
Jednotky, které se uvolnily se nyní vydaly spěšnou jízdou do Heraklionu, kde byl nasazen 1. parašutistický pluk, plukovníka Bräuera.
Boje u Heraklionu.
Mapa míst bojů u Heraklionu po 20. květnu 1941.
Po nevydařeném přistání u Heraklionu se parašutisté ze III. praporu 1. parašutistického pluku pod velením majora Karla Lothara Schulze začaly připravovat k útoku na Heraklion.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4329
Útok na Heraklion měl začít v časných ranních hodinách dne 21. května 1941.
Ve 2 hodiny 30 minut ráno odešla skupina pod vedením nadporučíka von der Schulenburga a nadporučíka Beckera s úkolem, vtrhnout do města z boku podél pláže. V tuto dobu také zahájil dělostřelecký oddíl palbu ze svých dvou minometů. Minometné granáty vybuchovaly v základní heraklionské bráně. Toto místo nechal major Schulz ostřelovat proto, že se obával, že by brána mohla být zaminována. Ukázalo se, že brána zaminována není a tak minomety začaly ostřelovat strážní věže, ve kterých měli obránci Heraklionu umístěné kulomety.
Přes kouřovou clonu pak vyrazila skupina parašutistů proti západní bráně. Tady se parašutisté pomocí ručních granátů dostali přes barikády a vtrhli do Heraklionu. Zároveň další skupina bojovala v přístavu. Takto se krok za krokem parašutisté probojovali až na tržiště v centru města Heraklionu. Boje o jednotlivé domy v městě trvaly 9 hodin. Ale podařil se hned ten první útok. V jednom z domů u náměstí si zřídil velitelské stanoviště major Karl Lothar Schulze. Již velmi brzy tam začaly přicházet požadavky o doplnění munice, ale štáb neměl jak vyhovět. Munice nebyla. O něco později přišel i řecký velitel Heraklionu, který město vydal do německých rukou. Obě strany podepsaly předávací dokument.
Parašutisté pak vyrazili ve čtyřech bojových skupinách do ulic, aby zlikvidovali poslední místa odporu.
Náhle Němce napadly silné britské jednotky. Němečtí parašutisté se dozvěděli, že Angličané neuznávají kapitulaci města. Parašutisté se začali stahovat k centru. Anglické jednotky sevřely „Skupinu Schulenburg“ do obklíčení a zároveň se někteří Angličané ve městě ocitli sami v obklíčení. Situace v městě byla nepřehledná a major Schulze pochopil, že o město němečtí parašutisté přijdou.
Parašutisté „Skupiny Schulze“ museli Herahlion vyklidit, jen za barikádami u západní brány ponechali zadní voj. Před odchodem ještě vyhrožoval major Karl Lothar Schulz řeckému veliteli města, že město budou bombardovat Stuky a zároveň ho vyzval, aby na to upozornil občany Heraklionu.
A skutečně, pozdě odpoledne dne 23. května 1941 provedly svazy německých střemhlavých bombardérů provedly útok na město Heraklion. Vzduch byl naplněn ječením nalétávajících bombardérů. I když samotné střemhlavé bombardování trvalo jen 10 minut, zasáhly těžké bomby britská obranná postavení. Také Citadela dostala několik zásahů. Při bombardování byly 2 německé letouny sestřeleny.
