Temná stránka západní politiky z dob studené války

Konflikty a války po roce 1945 - Izrael, Korea, Vietnam...
Zamčeno
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Horny píše:A připadal vůbec ještě roce 1967 jaderný útok vedený bombardéry reálně v úvahu?
To je trochu složitější, například Američani u B-52 používali cca od roku 1960 letounové střely AGM-28A Hound Dog, jenže bombardér unesl jen dvě ( kvůli rozměrům ) a tak nezbývalo než nadále používat klasické pumy.

Pokud jde o ty střední bombardéry BLINDER, jde samozřejmě o letouny Tu-22, které se ovšem ( myšleny starší varianty ) do strategických moc počítat nedají a navíc měly dost své práce u námořního letectva...
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Na takový dokument ani reagovat nejde. Obsahuje faktické a výčtové chyby. Buď je to dáno překladem nebo je v tom něco jiného. Celkově mi nedošlo co má tento příspěvek prezentovat. Kolego mohl bys to trochu okomentovat? Ztrácím se v tom.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 12324
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Příspěvek od Dzin »

Horny: Neboj, tohle není první věc ve které se ztrácím. :-)

Ohledně bombardérů, věc se má tak, že ještě do poloviny 60tých let byla hlavní jaderná odstrašující síla na strategických bombardérech. Rozvojem ICBM a SLBM se samozřejmě jejich úderná hodnota v jaderné válce ztrácela, ale protože se operovalo s tím, že by jejich vyřazování vedlo k oslabení USA proti SSSR, držely se ve výzbroji.

Další významný důvod byl, že jejich vlastnictví umožňovalo USa udržet si širokou škálu možných odpovědí na případné válečné kroky proti němu. Přeci jen, pro určité mise měla B-52 větší flexibilitu, než ICBM nebo SLBM. Ovšem od sedmdesátých let bylo jasné, že je je třeba pro úder na SSSR kvalitativně lepší stroj a na řadu jde B-1. Ovšem ten přichází v době, kdy se objevuje technologie STEALTH, která umožňuje opět obrovské zvýšení potenciálu bombardéru. Proto Jim Carter vědom si její efektivnosti stopuje B-1. Jenže to mu posléze láme vaz (vzpomínáte, důvody oslabení proti SSSR) a tak zůstávají B-1 i B-52 stále na scéně.

Ale abych to nezamluvil, v roce 1967 ještě PVO SSSR nebylo na takové výši, aby dokázalo odvrátit jaderné údery těžkých bombardérů, resp. stále zůstávají jaderné bombardéry silnou částí jaderné triády. Jejich význam klesá až později.
Uživatelský avatar
Horny
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 263
Registrován: 31/12/2010, 23:17
Bydliště: terra ignorata

Příspěvek od Horny »

Dzin - Díky za vysvětlení. Člověk méně znalý problematiky (tedy já) by řekl, že sestřelení U2 v květnu 1960 jasně ukázalo, co se stane s letadlem, které naruší sovětský prostor. Ale asi na tom něco bude - masový nálet několika set B-52 je přece jen trochu jiná káva...
Obrázek

Star Trek
* 1965
+ 2009
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

v.m. píše:2.SSSR mám převahu 3:2 nad strategickými bombardéry USA (pokud se počítá také s 775 BADGER a BLINDER (střední bombardéry), přičemž USA by měly pouze 555 B-52, 78 B-58s a neoperační B-47).
775 BADGER + BLINDER?
Ta jsou tedy zdroje...
Nejvíce raketonosných TU-16 bylo 450 a to bylo až v 70 letech...
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2287

TU-22K 76 ks.

Takže CIA dodala analýzu, kde nadhodnotila počet jaderných bombardérů nejméně o 32%.
Šéfové zbrojních firem museli mít velkou radost z nových zakázek...

Tj. Pátrači, asi jsi to přehlédl:
"Je zajímavé, že studiem různých materiálů se dospívá k názoru, že na odborné úrovni, zejména vědecké, jsou úvahy představitelů USA velmi racionální a odráží skutečnost.
Tento přístup ale jen stěží nalézáme zejména u vojenských představitelů USA
, kde je zpravidla podstatně agresivnější a navíc pracují s údaji, které jsou zpravidla silně nadhodnocené (ať už z jakýchkoliv důvodů, či pouze jen na základě nesprávných informací CIA či MI).
Vigilant
desátník
desátník
Příspěvky: 50
Registrován: 9/9/2010, 18:29
Bydliště: Praha

Příspěvek od Vigilant »

Horny píše:
Chtěl jsem se zeprat na pár věcí...
Nezanikla v podstatě kategorie "těžký" a "střední" bombardér po 2.sv. válce?


Nevím, že by se takové dělení běžně používalo. Přesto na straně USAF by se bombardéry daly v poválečném období rozdělit na lehké (B-26, B-56, B-66 + F-111), střední (B-47, B-58, FB-111) a těžké (B-36, B-52). Na straně SSSR se dá udělat podobné dělení, ale rozhodně se jedná umělou pozdější klasifikaci.
Horny píše:A připadal vůbec ještě roce 1967 jaderný útok vedený bombardéry reálně v úvahu?
Určitě připadal. Účinnost prostředků PVO byla výrazně horší, než se psalo v reklamních letáčcích výrobců. Kopapaka už zmínil Hound Dog. V roce 72 zavádí USAF výrazně menší střelu AGM-69 SRAM (B-52 jich unesla 20!). Názor bývalého pilota B-52(80. léta) byl "PVO a stíhaček jsem se bál do prvního cvičení Red Flag". Podle něj měla PVO dost omezenou šanci zachytit nízko letící (a kličkující) bombardér. I pokud se stíhačka dostala dost blízko, tak zaměření PLŘS proti zemi (+rušení) je dost složité. A opravdu blízko je pak hodně motivovaný zadní střelec. Za nejnebezpečnější považoval útok zepředu, ale dostat se do takové pozice proti kličkucícímu bombardéru chce štěstí. Na tom cvičení měl takové štěstí jeden pilot A-7 od ANG. Nakonec to skoro skončilo blbě - na útok měl hrozně málo času, musel pak bombardér podletět a úplav ho málem poslal do kopce.
Horny píše: Možná jsem skutečně poněkud natvrdlý, ale jaké má být vlastně vyznění příspěvku? Co má přesně dokazovat? Jaký závěr z něj vyplývá?
Tak s tím mám problém u většiny z nich. Vždy stránka nepřehledného textu a když se někdo pokusí reagovat, tak v.m. oznámí, že nehodlá diskutovat. Začínám mít "nekrmte troly" pocit.
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

K příspěvku

Příspěvek od v.m. »

Reakce jsou různorodé. To je konec konců dobře. Nekteří správně a téměř okamžitě pochopili podstatu věci. Byl Vám představen oficiální dokument, navíc s návodem, jak se s ním případně mohlo pracovat, pokud bylo třeba něco zdůvodnit. Zda jsou v něm uvedená data a údaje fakticky správné či ne, je otázka pro diskutující. Zpracovatel dokumentu (ne já)!!, je přesvědčen, že byly použity dostupné údaje s maximální mírou přesnosti.

Závěry musíte činit sami, či ve vzájemné spolupráci. Mohu garantovat, že jsem se nedopustil žádných úmyslných, či neúmyslných chyb a ani jsem tak nedodával žádné zavádějící údaje navíc!!

Zatím to nejlépe vystihuje Rosomák. Ti co se ptají, co znamená nepřehledný text, tak jsou mimo mísu. Takové dokumenty sloužily na straně USA pro přijímání nejvážnějších rozhodnutí!
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

No jestli můžu tak na základě velmi obdobně "přesných" dokumentů se rozhodovalo i na druhé straně. Jestli tyto dokumenty o něčem vypovídají tak především o tom že obě strany o tom věděly ve skutečnosti velmi málo. A netýká se to jen vojenských záležitostí.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

Aby jste mohli dále uvažovat

Příspěvek od v.m. »

Obrázek

Výše pro ilustraci a pro určení zdroje[/align]


Vystoupení US ministra McNamary na ministerském zasedání NATO v Athénách dne 5. 5. 1962

Výňatky z textu vystoupení:

Jaderné síly:

Spojenecké jaderné síly jsou početně silnější, než má SSSR. Jsou více diverzifikovány, lépe rozmístěny a chráněny, udržovány na vyšším stupni pohotovosti, plně připraveny k bojovému nasazení s možností pružné reakce a rozhodujících akcí.
.
Schopnost udržet si převahu:

Je přesvědčen, že převaha nad Sovětsko-Čínským blokem bude udržena.

Zdůraznil:

1. Potřebu vyšší výměny informací, konzultací se schopností dosahovat konsensus.
2. Další formulování principů použití JZ.
3. Úlohu tzv. „externích“ sil k obraně Aliance
4. Úroveň konvenčních OS nezbytných pro Alianci.

Poznamenal, že podle kalkulací pro rok 1966, v případě útoku na sovětské vojenské cíle by SSSR utrpěl okolo 25.000.000 ztrát, při útoku na civilní, až 100.000.000. Z toho odvozuje, že i SSSR se spíše zaměří na vojenské cíle, než by riskoval odvetu proti civilním objektům.

Strategické síly odplaty:

K roku 1965, bude k dispozici 935 bombardérů dlouhého doletu, okolo 800 ks ŘS vzduch-země, více jak 1500 ICBM´s a POLARIS navíc k silám, umístěným v Evropě, DV a na moři. Byla zvýšena kapacita produkce ŘS MINUTEMAN a pokud by se měnila síla SSSR, budou i další opatření.


Pokrytí cílů v Evropě:

V současnosti SACEUR má naplánováno cca 700 cílů, které jsou nejnebezpečnější. Cíle nižší priority zůstávají v odpovědnosti podřízených velitelů uskupení v průběhu, či po provedení prvních úderů. Kombinace úderů bude řešena např. B-52´s z UK, 4AB´s z letadlové lodi ve Středomoří a MBR z USA.

Pro toto je vyčleněno (pro SACEUR seznam cílů) více jak 1800 JZ. SACEUR by musel garantovat samostatně zničení jen cca 90 cílů. Dalších 300 cílů by se řešilo právě tzv. „externími“ prostředky.Dále by SACEUR podřízenými jednotkami provedl údery proti dalším 200 a více cílům. Aby tento úkol splnil, počítá se i zde s nasazením „externích“ sil.


Zejména by se použily síly US Strike Command (2/3 cílů), vycházeje z principu, že prostředky SSSR ohrožující Evropu mají stejnou prioritu jako prostředky ohrožující USA. Celkem by bylo ničeno „externími“ prostředky napadení okolo 90% všech cílů na válčišti.


Schopnost přežití a udržení řízení vojsk C3:

C3 je na straně spojenců odolnější a výkonnější. To by dovolilo provést účinný 2. Úder podle toho, jak by se situace vyvíjela. Tomu by napomohlo i to, že jaderné síly jsou ve vyšším stupni pohotovosti než na straně SSSR a také, že oněch 90% JZ je umístěno mimo Evropu a úder by byl efektivnější.

Intence:

USA jsou přesvědčeny, že se SSSR nebude iniciovat použití jaderných zbraní právě kvůli značné převaze na naší straně.Není racionální uvažovat o možném překvapivém útoku ze strany SSSR. Kdyby přece jen k tomu došlo, např. v roce 1966, jsme schopni zničit 90% fixních cílů na území SSSR a stále si udržet velkou údernou rezervu pro odvetu. Sověti nemohou vyhrát takovou válku v žádném přijatelném vojenském výsledku, protože by ztratili jak válku, tak i svou zemi.


Co to USA dává:

Strategické možnosti USA se odráží na „diplomatické svobodě“ Alliance (svobodě jednání), kterou jsme měli doposud. Jestliže SSSR se svými satelity se střetnou se zájmy koalice, věříme že antagonistické zájmy nebudou eskalovat do konfliktu.


Použití taktických jaderných zbraní:

Naše velká jaderná převaha ovšem neřeší všechny otázky všeobecné války. Taktické jaderné zbraně byly dány ve prospěch NATO v době, kdy jaderný „štít“ byl slabý a jaderná síla SSSR malá. V této situace jsme se mohli oprávněně domnívat, že rychle zastavíme postup SSSR v Evropě s pomocí taktických jaderných zbraní.

To platilo spíše pro počátek šedesátých let. Je otazné, zda by se na to dalo spoléhat v současnosti, při vědomí, že NATO neujde odvetnému jadernému úderu, pokud by použití jaserných zbraní iniciovalo. To se týče i případného lokálního jaderného konfliktu v Evropě, který by mněl pro Evropu velmi bolestné dopady. Velmi rychle by to eskalovalo do všeobecné jaderné války.

Snad jen velmi omezené použití JZ by mohlom SSSR varovat bez toho, aby došlo k hromadné odvetě a eskalaci konfliktu.

Současně je obtížné jaderné zbraně rozmístěné v jednotkách „uřídit“. Mohlo by dojít k neautorizovanému použití, k „nehodám“.

Jiné hrozby:

I když nepředpokládáme použití JZ ze strany SSSR, jsou zde i jiné hrozby a možnosti v oblasti konvenčních sil. Ze strany NATO vždy dojde k použití jaderné síly, pokud by byl SSSR schopen dosáhnou svých cílů konvenčními prostředky.


Síly POLARIS:

POLARISy na ponorkách patří mezi významnou „externí“ sílu. K dnešnímu dni můžeme efektivně počítat s 5 plně operačními plavidly vyčleněných pro SACLANT. Koncem roku 1962 to už bude 7 plavidel a ke konci roku 1963 už 12 (asi dvě vždy budou procházet opravou, takže můžeme počítat s deseti). Tato síla bude působit ve prospěch NATO, či alespoň většina, protože některé mohou být směrovány i do Pacifiku.

Síly MRBM:

Tuto otázku budeme detailně diskutovat ve Stálém výboru.


Projekt „X“:

Obrázek


Poznámka: Francouzský představitel si stať o taktických JZ vysvětlil tak, že USA budou snižovat počty těchto prostředků na válčišti a silně se proti tomu ohradil. Bylo mu vysvětleno, že naopak tyto síly budou dále posilovány, ale je třeba vidět jejich specifickou úlohu. Ostatní ministři vystoupení představitele USA podpořili.

Závěr:

Nejedná se o kompletní překlad dokumentu, ale o volný překlad nejzajímavějších částí vystoupení, vztahující se k ryze vojenským otázkám (vojensko-politickou část jsem pominul záměrně).

Jsem přesvědčen, že toto „první“ nakouknutí do skutečné „kuchyně“ NATO bude pro vlákno přínosem. Doposud jsme měli možnost seznamovat se pouze s oficiálními komuniké, určenými pro veřejnost. Tento dokument byl označen nejvyšším stupněm utajení.
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

Ještě k příspěvku strategická rovnováha

Příspěvek od v.m. »

Pátrač píše:Na takový dokument ani reagovat nejde. Obsahuje faktické a výčtové chyby. Buď je to dáno překladem nebo je v tom něco jiného. Celkově mi nedošlo co má tento příspěvek prezentovat. Kolego mohl bys to trochu okomentovat? Ztrácím se v tom.
Bleu píše:No jestli můžu tak na základě velmi obdobně "přesných" dokumentů se rozhodovalo i na druhé straně. Jestli tyto dokumenty o něčem vypovídají tak především o tom že obě strany o tom věděly ve skutečnosti velmi málo. A netýká se to jen vojenských záležitostí.
Omlouvám se, ale reaguji ještě na některé příspěvky k dokumentu ke strategické rovnováze. Mezitím jsem tam přidal některé poznatky z ministerského zasedání NATO, omlouvám se, že reaguji až pod dalším příspěvkem.

Nejprve k Bleu: Jako obvykle pouze "štěk". Já nevím, zda to tak bylo i na druhé straně (u SSSR), nemám pro to podklady. Mohlo to tak být, ale i nemuselo. V jiných příspěvcích tohoto vlákna jsem uvedl, jaké informace byly na naší straně získávány pomocí zpravodajských prostředků a že představitelé ČSLA měli velmi přesný obraz toho, co je na druhé straně. Tím pádem to věděli i Sověti!

Pokud tvrdíš, že "obě strany o tom věděly ve skutečnosti velmi málo", tak buď tak laskav a předlož podobné dokumenty k podpoře tvých tvrzení o druhé straně!! Jinak je to jenom domněnka, možná správná, možná ne!
Já se osobně domnívám, že se mýliš. Něco jiného bylo získávat zpravodajské informace v SSSR (i když i tam měly USA i jiní celou řadu úspěchů) a něco jiného to bylo v USA a ostatních zemích Západu. Přečti si o tom něco!

Jestliže Rusové dokázali postavit první "atomovku" a pak i "termojadernou" na základě právě zpravodajských poznatků, tak o tom museli vědět "sakra" hodně, jinak by jim to trvalo, jak se reálně odhadovalo v USA, "že ji budou mít nejdříve v roce 1957"!

K Pátrači: Dnes se můžeme na tyto dokumenty podívat z pohledu našich stávajících poznatků. A o to právě jde. V celé řadě příspěvků přece zaznělo, po analýze, jak to bylo ve skutečnosti a co byla hloupost, výmysl, nesprávná informace. Takže ty máš před sebou poznatky USA z doby minulé.
Dlužno říci, že dokument o strategické rovnováze patří ještě mezi ty "serioznější" a vybral jsem ho, abych ukázal, že také v USA byly osoby, které věřily, že strategická rovnováha sil existuje, i když pracovaly s nepřesnými údaji. A teď si představ, že někteří brali z toho dokumentu a jiných, jen tu variantu nejméně výhodnou pro USA. Proto to šílenství v oblasti zbrojení, do kterého se zamozřejmě zapojil i SSSR, ale lze v celé řadě případů věrohodně zdokumentovat, že spíše jen stále "doháněl" USA.
Naposledy upravil(a) v.m. dne 9/3/2011, 11:32, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Bleu píše:No jestli můžu tak na základě velmi obdobně "přesných" dokumentů se rozhodovalo i na druhé straně. Jestli tyto dokumenty o něčem vypovídají tak především o tom že obě strany o tom věděly ve skutečnosti velmi málo. A netýká se to jen vojenských záležitostí.
Pokud je to Tvá domněnka tak to tak napiš, pokud je to tvrzení, tak to dolož těmi dokumenty, tak jak v.m. ...
CIA neměla moc možností pozemního průzkumu v SSSR minimálně do roku 1970 (spíše 1984), kdežto KGB v USA potažmo v NATO ano.
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Horny píše:Dzin - Díky za vysvětlení. Člověk méně znalý problematiky (tedy já) by řekl, že sestřelení U2 v květnu 1960 jasně ukázalo, co se stane s letadlem, které naruší sovětský prostor. Ale asi na tom něco bude - masový nálet několika set B-52 je přece jen trochu jiná káva...
Ako sa to vezme - systém PVO S-25 Berkut okolo Moskvy mal palebnú kapacitu jednej salvy 1120 cieľov
Celkem bylo postaveno 56 sériových odpalovacích zařízení ve dvou okruzích okolo Moskvy, další dvě sloužily k výcviku. Celkem tedy bylo v palebných postaveních cca 3300 ŘS a celý obrovský komplex mohl navádět ŘS na 1120 cílů a to dvěma střelami součastně. Oficiálně byl systém uveden do bojové pohotovosti v roce 1955.
Systém bol priebežne modernizovaný a v posledných verziách obmedzene spôsobilý i proti niektorým typovým balistickým cieľom - uvádza sa, že bol úspešne otestovaný prepad cieľa s rýchlosťou 4800m/s vo výške nad 30km.

Samozrejme, to je systém PVO Moskvy, ostatné mestá boli bránené slabšie.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

Použití JZ bez autorizace

Příspěvek od v.m. »

V příspěvku k ministerskému zasedání ministrů členských států NATO, se objevuje několik zajímavých skutečností, zejména z hlediska použití tzv. „externích“ sil, tj. sil a prostředků, které nebyly bezprostředně umístěny na teritoriu ZEV (západoevropského válčiště).

Dává to jistou odpověď na to, proč USA, potažmo NATO, sice deklarovaly značnou převahu konvenčních sil států VS, zejména pak SSSR, nicméně při použití jaderných zbraní, byly schopny tuto hrozbu účinně eliminovat.

Rovněž to dává vodítko pro trochu jiný pohled na úlohu operačních a taktických jaderných prostředků NATO na ZEV, které neměly rozhodující význam při zahájení jaderného konfliktu, ale do značné míry umožňovaly použít tento potenciál po odražení protivníka a při přechodu do útočných operací.

Z hlediska autorizace k použití jaderných zbraní je zřejmé, že oficiální politika NATO počítala se souhlasem členských států s jejich použitím.

Na straně druhé, zde bylo několik výjimek, které umožňovaly USA použít jaderné zbraně bez konzultací či souhlas svých spojenců a to dokonce i bez autorizace prezidentem USA, protože tyto pravomoci byly delegovány na podřízené stupně.

V níže uvedených dokumentech, jsou uvedeny zásada a možnosti použití JZ bez autorizace prezidenta USA. Jako příklad byl vybrán případ z období „karibské“ krize, kdy by se velení USAF muselo, na základě situace, samostatně rozhodnout o použití JZ.

Šlo by zejména o přímý útok leteckých sil protivníka proti území USA, jeho silám či zařízením i na teritoriu jiných států. Případně také v okamžiku, kdy by byly zjištěny přípravy k okamžitému použití JZ proti USA námořními prostředky, např. jedenými ponorkami SSSR (např. příprava k odpálení raket, zaujetí pal. Postavení, otevírání raketových šachet, apod.).

Obrázek Obrázek

[align=center]Telegram štábu leteckých sil USA – pro JCS (Sboru náčelníků štábů)

TOP SECRET od GERHAT X-076
Podle CINNCLANT OPLAN (pozn. operační plán) 312-61, odkaz „D“ ke střetnutí (pozn. vstoupení do bojových činností)pro oblast FLORIDA, se nařizuje použití pouze vysoce explozivních (pozn. myšleno nejaderných) zbraní. V případě útoku Il-28 z Kuby, s proniknutím do US vzdušného prostoru považuji za „imperativ“ použití zbraní s maximálním smrtícím účinkem, jak je autorizováno (schváleno) v odkazu „A“ a „B“ směrnice CINCLAND (pozn. viz výše), použití jaderných zbraní ke vzdušné obraně v rámci suverénních amerických hranic, jeho teritorií a vlastnictví a v pobřežních „ADIZ“, podle současných schválených pravidel „střetnutí“ (Ref. „C“). Z hlediska vyjasnění mých pravomocí prohlásit kubánsko-čínsko-sovětské taktické letouny jako nepřátelské podle ref. „C“ a tím použít JZ jak před, tak i po implementaci CINCLANT OPLAN 312-61, jestliže nálet z Kuby pronikne identifikační zónou suverénních hranic USA, ta mi byla dána. Upozorňuji se na skutečnost, že ve většině míst jednotky NIKE HERCULES nejsou, opakuji, nejsou, vybaveny hlavicemi „HE“.

Poznámka: Pokud text počeštíme a zprůhledníme, může říci následující: GERHAT upozorňuje Sbor náčelníků štábů na skutečnost, že Operační plán 312-61 pro danou oblast nařizuje v bodu „B“ pouze použití konvenčních zbraní. Z hlediska ale jeho delegovaných pravomocí k použití jaderných zbraní, může, respektive musí se řídit také bodem „A“ a „B“ směrnice, které stanovuje postup v případě narušení hranic USA (a dalších případů). Navíc zdůrazňuje, ře ani pouhé použití konvenčních zbraní není možné, protože PLŘS NIKE HERCULES jsou většinou vybaveny jadernými hlavicemi.

Vychází přitom z nařízení pro použití JZ v mimořádných situacích (viz další dokument Memorandum pro prezidenta z 23.8.1964 “MEMORANDUM FOR THE PRESIDENT”, schváleného 26.3.1964, kde instrukce počítá se čtyřmi možnými situacemi:

Dvě z nich jsou vysloveně obranné a stanovují použití JZ pouze proti vojenským cílům ve vzduchu, či na moři:
1) Aktivní obrana proti vzdušnému a kosmickému napadení jadernými zbraněmi USA (jeho sil)
2) Námořní a vzdušné akce proti hrozbě nenadálého napadení USA (jeho prostředků na moři a také při napadení jednotek USA, bez rozdílu, i na cizích teritoriích).

V těchto případech mohou velitelé jednat bez autorizace použití JZ prezidentem USA, I když, dovoluje-li to situace, mají se pokusit prezidenta kontaktovat! Vychází se přitom z toho, že v případech, kdy to nezpůsobuje obrovské stráty na obyvatelstvu, tj. Odpálení JZ ve vzduchu, na volném moři.

Úder proti strategickým cílům na území SSSR, musí projít autorizací prezidenta, podobně jako útok proti těmto cílům na teritoriu jiných zemí.

Obrázek

K otázce autorizace (na obou stranách) prezidenty a systému automatizace provedení odvetných úderů se chci vrátit v některém z dalších příspěvků.
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

K zámyslům SSSR

Příspěvek od v.m. »

Úvodem:

Po odstranění “Železné opony” proběhla celá řada rozhovorů s armádními i politickými představiteli SSSR formou “kulatých stolů”, seminářů a besed. Mezi velmi zajímavé poznatky lze označit ty, které byly získány od Generálplukovníka V.V. Korbušina, bývalého vysokého představitele štábu Strategických sil SSSR. Na rozdíl, od celé řady podobných rozhovolů s bývalými představiteli ČSLA (pozn. nulový výsledek), považuji tento rozhovor za velmi přínosný, z hlediska vnímání strategických postupů a rozhodnutí v SSSR. Texty označené * jsou volným výkladem jeho, případně dalších osob, stanovisek a názorů. Neoznačené texty a poznámky jsou připraveny mnou.

Nezjistil jsem. že by se k těmto otázkám vedla diskuze na jiných vláknech (např. PRO). Pokud ano, a dupluji již známá fakta, omlouvám se!

Zdroj:
Gen.-Col. (Ret.) Varfolomei Vladimirovich Korobushin, Former Deputy Chief of Staff of Strategic Rocket Forces
Office of Vitalii Kataev, Former Central Committee Building,
Moscow
John G. Hines
December 10, 1992
Approx. 1 hi.
Russian
Ellis Mishulovich, based on notes
Vitalii Kataev participated in the exchange.


Hlavní obsah rozhovoru se zaměřil na možnou strategickou hrozbu pro SSSR ze strany USA. Korobušin v rozhovoru potvrdil, že na straně SSSR tato hrozba byly intenzivně vnímána zejména na základě analýz celkové úderné síly a jejího rozmístění I zodolnění (sila příliš blízko u sebe, nebyla zodolněná tak, aby skutečně odolala jadernému úderu apod.).

Korobušin byl zástupcem NŠ Strategických raketových sil, takže o přijímaných opatřeních na straně SSSR I o tom, jak byla ze strany SSSR vnímána hrozba, měl velmi dobré povědomí.

Vysvětluje na příkladu mechanismu působení, organizace řízení a velení Strategických sil SSSR, že tyto síly byly “uzpůsobeny” tak, aby mohly efektivně odolat prvnímu jadernému úderu a provést odvetný úder. Z toho vyvozuje, že kdyby tyto Strategické síly SSSR byly určeny k prvnímu jadernému úderu, koncepce jejich nasazení, mechnismy působení, řízení a velení by byly zcela jinak uspořádány.

Pro bližší pochopení uvádím některá jeho stanoviska:

SSSR se nepřipravoval na první jaderný úder a to ani na úrovni případného konfliktu v Evropě, kde by v první řadě použil konvenční síly, což by pravděpodobně donutilo NATO použít jaderné zbraně jako první.

Poznámka: Stutečnosti z případného nasazení jaderných prostředků ČsF potvrzují tento názor. Spojenci SSSR ve VS neměli nikdy ve vlastnictví JZ, které vždy byly v držení SSSR, nikdy nebyl vyhlášen signal k převzetí jaderné munice pro tyto státy (třebaže system existoval a byl cvičně procvičován “na sucho”), a to ani ve velmi vyhrocených situacích, operační a taktické jaderné prostředky nebyly vybaveny systémy “odblokování jaderných hlavic” a např. ČSLA (i ostatní spojenci VS mimo SSSR) je ani neměli v držení, jednotky SSSR je fyzicky měly, ale byly uloženy v trezorech. Jinými slovy stupeň připravenosti k okamžitému nasazení JZ byl velmi nízký, takže ani k překvapivému jadernému úderu nemohlo bez složitých opatření dojít.

V polovině osmdesátých let provedly Spojeném státy řadu cvičení, kde procvičovaly použití od tří do pěti preventivních jaderných úderů proti teritoriu SSSR, v rámci provedení opatření “imaginárního” konfliktu v Evropě. To svědčilo o tom, že USA chtěly demonstrovat svou připravenost, respective ochotu, použít jaderné zbraně v případném konfliktu v Evropě.

Poznámka: Jak vyplývá z celé řady dobových dokumentů, SSSR se silně stavěl proti možnosti provádění “výstražných” “preventivních” jaderných úderů v lámci tzv. Strategie USA “LAO” (Omezených jaderných operací), vycházeje ze svého přesvědčení, že tyto kroky by okamžitě vedly k eskalaci ve všeobecnou jadernou válku, proto je SSSR ani neplánoval, ani k tomu neprováděl žádná cvičení.


Nejblíže jadernému konfliktu jsme byli v době Kubánské krize. Bylo to Chruštěvovo “dobrodružství” se kterým jsem nesouhlasil. Byli jsme o akci informováni maršálem Biriuzovem (velitel kontigentu pro Kubu), abychom mohli připravit naše strategické síly. V té době jsme ale měli pouze “několik” ŘS, které byly schopny zasáhnou USA!! Byly umístěny v Plesetsku. Na Kubě jsme ale potenciál měli, včetně raket s dodahem 5000 km s magatunovými náložemi (podle Daniloviče, měly ŘS umístěné na Kubě dva typy hlavic: 1,8 MT a 4,2 MT), které byly schopny vymazat Evropu a další státy z mapy světa.

Poznámka: N.S.Chruščov sledoval touto akcí několik cílů. V první řadě tím chtěl demonstrovat připravenost SSSR chránit země svého bloku před americkou hrozbou (viz pokus o svržení Castrova režimu útokem proti Kubě), v dalším pak si osvojoval právo na stejné umístění raketových prostředků v blízkosti hranic USA, jak to realizovaly USA, umístěním svých raketových prostředků v Turecku a ve Velké Británii. Řešení Kubánské krize pak mj. vyústilo ve stažení těchto raket USA jak z Turecka, tak i z Velké Británie. Paradoxem doby bylo, že o umístění amerických raket v Turecku se president Kennedy dozvěděl až v průběhu samotné krize.

Nikdy jsme neplánovali žádné selektivní údery a ani jsme nikdy neprováděli cvičení s použitím selektivních úderů, o čemž jsem velmi dobře informován, prohlásil Korobušin, protože jsem se všech těchto cvičení zúčastnil. Zmiňuje se, že Achromějevovi jednou navrhnul, aby takové cvičení s omezenými jadernými údery bylo provedeno, ten to ale odmítnul, protože o této variant jsme neuvažovali ani teoreticky! Rovněž, až do sedmdesátých let jsme ani vůbec nepředpokládali, že by USA mohly použít tento druh úderů, takže jsme ani neposuzovali, jak na ně reagovat. Tyto možnosti se objevily na cvičeních USA až v létech 1982-85.


•Na otázku, co jej vedlo k přesvědčení, v počátku osmdesátých let, o nevyhnutelnosti US útok, odpověděl, že to bylo další rozmístění ŘS MINUTEMAN, zavádění MIRV´s, rozmisťování tzv. “létajících systemů velitelství”, která používala ke spuštěné jaderného útoku nahraných pásek s rozkazem prezidenta USA, I Direktiva PD-59 z roku 1974.


•Na základě opatření v USA, byla v SSSR provedena protiopatření v roce 1977, zavedením “podobného” system, ale lepšího, který mohl vydat rozkaz k odpálení MBR. Tento system, který je operačně nasazen, může automaticky spuštit odpálení všech raket ve zbývajícím arzenálu, i když by byla vyřazena všechna velitelská centra. Systém se nazývá “Mrtvá ruka” a byl by spuštěn řadou faktorů, jako světelného záření, radioactivity, tlakových rázů, při kterém by odpálil velitelské rakety na orbitální dráhu, odkud by byly vyslány kódy pro naše zbývající střely, k odpálení. Tyto speciální prostředky-rakety, byly chráněny ve speciálně zodolněných silech (240kg/cm2, neboli 3,412 psi). Takže ani nebylo nutné, aby někdo “zmáčknul” tlačítko! Přitom všechny pozemní strategické raketové prostředky jsou chráněny na vice jak 100kg/cm2 (1,422 psi). ŘS USA nejsou tak dobře chráněny! Proto jsme také předpokládali, že jsou určeny jako rakety prvního úderu (útočné rakety)!


•Aby nedošlo k náhodnému spuštění, např. Vlivem zemětřesení apod., tento system by byl aktivován pouze v případě krize. K tomu Katajev doplnil, že, v té době se předpokládalo období krize, stupňování napětí (tzv. předválečné období). Aby byla dodržena možnost reakce, pracovníci politického rozhodovacího aparátu (ÚV KSSS), drželi pohotovosti. Problém nastal v okamžiku rozmístění raket PERSHING. Ne z hlediska zasažení MBR, ale vyřazení “moskevského” vedení, konec konců, jak to bylo zahrnuto práve v direktivě číslo 59. Navíc, kdyby došlo k jakémukoliv konfliktu v Evropě, tyto rakety by musely být odpáleny, aby nepadly do rukou VS.

Poznámka: Zda skutečně došlo k zavedení tohoto systemu “Mrtvé ruky” či ne, se vedou jisté spory. Jeden z názorů je, že byl příliš nebezpečný a jeho vývoj byl přerušen, jinni tvrdí, že byl zaveden!

•Korobušin dále na podporu tvrzení, že SSSR neměl intence zahájit první útok uvádí, že v případě konvenčního konfliktu, kdy by hrozilo obsazení sil s MBR nepřátelskými vojsky, byl vypracován plan na jejich zničení a ne odpálení. Katajev potvrdil, že to platilo i u mobilních prostředků v Evropě.

Poznámka: Nemohu potvrdit, ani vyvrátit, jak to bylo u strategických raket. Nicméně, tvrzení Korobušina pokládám za věrohodné. Z hlediska jaderných sil nestrategického charakteru v Rvropě mohu potvrdit slova Katajeva, že všechny jaderné zbraně, v případě možnosti, že padnou do rukou nepřítele, bylo nařízeno zničit! Byl k tomu vypracován system ničení, existovaly speciální kumulativní miny a jaderné hlavice byla označeny v místě, kde se tyto miny měly přikládat. Podobný systém existoval i na druhé straně, tj. pro US jaderné prostředky.

•Z hlediska detekce jaderné hrozby Korbišin uvádí: měli jsme (SSSR) prostředky ke zjišťování odpálení strategických raket. Obávali jsme se jich, protože nač by měli rakety se schopností odpálet v průběhu 60 vteřin, když ne k prvnímu úderu. My jsme mohli zjistit odpálení strategických raket pomocí satelitů, což bylo cca 30 minut před dopadem na cíl. Ale útok jsme považovali za potvrzený, až to bylo potvrzeno radary, cca 14 ninut do prvního jaderného výbuchu. Systém byl vypracován tak, že nám stačilo i 10 minut k přijetí rozhodnutí. K předání rozhodnutí z Moskvy jsme potřebovali jen nějakých 13 vteřin! K tomu pak dodává. Proč bychom budovali takovýto nákladný system, kdyby jsme chtěli zaútočit první? To vše svědčí o tom, že jsme zvažovali jen odvetný úder!

--------------------------------------------------------------------------------
Očekávám, že mi pomůžete rozvinout toto téma! Děkuji :razz:
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

v.m. píše:Očekávám, že mi pomůžete rozvinout toto téma! Děkuji
No je to jako kopat lopatou vedle bagru, ale zkusím.

Pokud SSSR plánoval první jaderný úder, tak to určitě nebylo strategickými raketami a Korobušin o tom nevěděl a splnil tak dokonale svoji úlohu.
Z hlediska psychologického je to také jasné, proč by o tom neměl nic v žádném případě nic vědět.

Kdo to tedy mohl být? Námořnictvo, konkrétně ponorkové loďstvo.

Tam měly obě mocnosti rozmístěnou většinu svých střel a SSSR nemusel mít v dohledu od USA pevné základny jako Kuba.
USA na rozdíl od SSSR byly/jsou velmi zranitelné, protože drtivou většinu obyvatelstva a zdrojů mají v pobřežních oblastech, kousek od mezinárodních vod.

Subjektivní názor:
Podle mne tuto úlohu měly mít na starosti lodě třídy OSKAR II s raketami P-700 Granit. Zavedení této doktríny mohlo souviset s asymetrickou odpovědí v rámci SDI a urychlit se zjištěními související s Able Archer.
Ale než SSSR tuto doktrínu mohl plně zavést, tak už nebyl.

A nezapomeňte:
National Missile Defence Act, v jehož důsledku USA vypověděly ABM (toto je dle mne největší průser, tak se o tom hodně mlčí), je jen důsledkem, že MAD (Mutual assured destruction) je mrtev (něco takového řekl Donald Rumsfeld, ale přesnou citaci a kontext jsem nenašel).
Na konci 80 let měl SSSR neustále ve vodách cca 1.000 ICBM, dnes tak maximálně v přístavu, ICBM of USA ale stále brázdí vody oceánů proti...
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

•Na základě opatření v USA, byla v SSSR provedena protiopatření v roce 1977, zavedením “podobného” system, ale lepšího, který mohl vydat rozkaz k odpálení MBR. Tento system, který je operačně nasazen, může automaticky spuštit odpálení všech raket ve zbývajícím arzenálu, i když by byla vyřazena všechna velitelská centra. Systém se nazývá “Mrtvá ruka” a byl by spuštěn řadou faktorů, jako světelného záření, radioactivity, tlakových rázů, při kterém by odpálil velitelské rakety na orbitální dráhu, odkud by byly vyslány kódy pro naše zbývající střely, k odpálení. Tyto speciální prostředky-rakety, byly chráněny ve speciálně zodolněných silech (240kg/cm2, neboli 3,412 psi). Takže ani nebylo nutné, aby někdo “zmáčknul” tlačítko!
Jedná sa o systém 15E601 Perimetr - s raketovým komplexom 15P011 a veliacou/povelovou raketou 15A11 so špeciálnou hlavovou časťou 15B99 (hmotnosť 1412kg) vo vysokoodolných šachtách typu 15P716. Systém je napojený na celý rad senzorov, ktoré vyhodnocujú situáciu a sledujú rozličné príznaky výbuchov jadrových zbraní (radiácia, seizmické javy, tlakové vlny, svetelné žiarenie...)
Vývoj začal niekedy v 1974 a zavedený do výzbroje bol niekedy v polovici 80. rokov (1986?).

Systém fungoval predovšetkým ako záložný systém k primárnemu systému riadenia a velenia RVSN označovanému "Kazbek".

Druhá, rovnako dôležitá funkcia spočíva/la? v tom, že rozhodnutie o odvetnom údere či protiúdere musí prebehnúť v extrémne krátkom čase (15 minút) a na základe nedostatočných alebo nedostatočne preverených informácií. Riziko chybného vyhodnotenia situácie a katastrofálneho omylu je teda neprijateľne vysoké. V prípade extrémnej krízy bol teda aktivovaný systém 15E601 Perimetr, ktorý zabezpečil vydanie príslušných povelov k odvetnému až po (prípadnom) dopade prvých jadrových hlavíc a (prípadnom) zničení riadiacich orgánov štátu.

Od roku 1990 bol systém Perimetr modernizovaný na systém Perimetr-RC s mobilnými a šachtovými veliacimi/povelovými raketami na báze balistických rakiet RT-2PM Topol, pretože rakety 15A11 (odvodené od 15A16 / MR UR-100U) starli a boli postupne vyradzované z výzbroje (posledné tuším v roku 1995).

Systém Perimetr bol zavedený a uvedený do plnej bojovej pohotovosti, ale nebol / nie je trvale aktívny. Aktivovaný bol / je len v celkom mimoriadnych krízových prípadoch. Nie je to teda typický systém "mŕtvej ruky", bežiaci nepretržite - je aktívny len "občas", keď existuje skutočná alebo domnelá hrozba a po jej odoznení je opäť deaktivovaný.

Existuje tu ÚDAJNE (neoverené) aj "dvojcestné" riadenie - súčasne s aktiváciou systému Perimetr je RVSN vydávaný povel k pripravenosti k príjmu povelov systému Perimetr a po odoznení hrozby a deaktivácii systému Perimetr je tento povel zasa zrušený. Systém teda funguje dvojcestne - pre odpálenie rakiet nestačí len samotný povel systému Perimetr, ale musí existovať i povel, aby boli povely systému Perimetr akceptované.
Druhé (neoverené) tvrdenie sa vzťahuje k systému riadenia RVSN ako celku - systém sa automaticky prepína na riadenie zo systému Perimetr a systém Perimetr automaticky aktivuje, pokiaľ v stanovenom časovom intervale nedostane povel k deaktivácii. Tým je zabezpečené, že strategický odvetný úder začne aj v prípade, že riadiace centrum bolo zničené "bez výstrahy".
Kým prvé tvrdenie funkciu a "právomoci" systému "oslabuje", druhé naopak "zosilňuje".


V roku 2009 bol systém Perimetr-RC stále v plnej bojovej pohotovosti.
Primárnym účelom strategických jadrových zbraní je hodnoverné odstrašenie protivníka.
Ak sú použité, znamená to, že svoju primárnu úlohu nezvládli a protivník neuveril v ich účinnosť.
V tom je i zmysel systému Perimetr - predstavuje vysoko efektívnu poistku proti zničeniu riadiacej štruktúry štátu.

-------------------------------------------------------------------------

Vybudovanie systému Perimetr ale nie je dostatočný protiargument k úvahám o možnom sovietskom/ruskom prvom údere.
Je to ale pomocný/podporný argument k "mäkšiemu" tvrdeniu:
V sovietskych / ruských úvahách o jadrovej stratégii sa nekládol tak vysoký dôraz na schopnosť prvého úderu a výrazne dôležitejšiu úlohu hrala schopnosť jadrového protiúderu či odvetného úderu v prípade napadnutia.

-------------------------------------------------------------------------

K odolnosti odpalovacích šácht pre balistické rakety - v minulosti bolo s obľubou zdôrazňované, že sovietske rakety majú "nižšiu presnosť" a teda, že silám pre americké rakety postačuje nižšia odolnosť, aby úder prežili. Menej sa už zdôrazňovalo, že CEP sovietskych rakiet a hlavíc bola len asi o 50% väčšia ako amerických rakiet (300-500m oproti 250-350m), ale niesli bezmála dvakrát výkonnejšie nálože (350-550-750kt oproti 350-500kt).
V tomto smere sú teda Korbišinove vývod zrejme spávne.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Příspěvek od cover72 »

Ad poslední odstavec p. Korbišina - velmi podobný systém byl přeci i v USA; podle těch pár základních informací, jež jsem pochytil (raketová vojska nejsou zrovna mou parketou, já jsem na taktické letectvo) byl systém včasného varování USA schopen detekce sovětských střel 20 minut po jejich odpalu (či 20 minut před dopadem; tím už si bohužel nejsem jistý) a obdobně jako u sovětů byla opět vyžadována vícenásobná verifikace radary.
Odpal do jedné minuty měl být zaveden právě proto, aby měli představitelé USA co nejvíce času na reakci - resp. na zjištění, zda se jedná o ostrý útok, nehodu nebo poruchu sledovacího systému. Hovořit v souvislosti s rychlostí odpalu MBŘS v podzemních silech o "útočnosti systému" je - dle mého názoru - naprostý nesmysl: ať už trvá příprava raket k odpalu libovolně dlouho, do podzemních sil nikdo nevidí - takže protivník reaguje tak jako tak až na otevření sil a odpal raket - nikoli na zahájení příprav k odpalu, jež jsou skryté. Toto by potom implikovalo, že i USA měly své MBŘS zaměřeny (původně) primárně na odvetný úder. (Pokud je mi známo, USAF také počítalo spíše se sovětskými bombardéry než s MBŘS; proti těm byl v 60. letech systém optimalizován - F-102, stejně jako F-106 byly svým způsobem podobné Su-15: ze země řízené, vysoce automatizované záchytné stíhače, optimalizované pro raketový boj s množstvím vzdušných cílů)

V průběhu let se samozřejmě využití systému mohlo "politicky" měnit - stylem "když už to tu máme, tak co bychom s tím mohli dělat". Stejně si ale myslím, že pokud by už mělo dojít k nasazení JZ, USA a NATO by inklinovaly spíše k taktickým jaderným pumám (B61 apod.) a prostředkům kategorie "jednoho válčiště" (tj. Pershing, ze země odpalované Tomahawky apod.), přičemž MBŘS měly zůstat pro zastrašení SSSR od úderu na USA. V této souvislosti bych též připomněl, že byly USA ve výrazně horší pozici oproti centralizovanému SSSR: jejich hustota osídlení jakožto i propojenost celé ekonomiky zahrnovala prakticky celé území USA ve vysokém rozsahu, kdežto SSSR by mohlo být pár hlavic dopadnuvších do tajgy celkem ukradených (z ekonomického hlediska). Primárním zájmem USA tedy přirozeně bylo (či přinejmenším mělo být) zabránit za každou cenu dopadu byť jediné hlavice kamkoli na území USA (snad vyjma Aljašky), protože by to mělo v každém případě nedozírné následky.
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Reakcia na dopad čo i len jedinej jadrovej bomby na územie ZSSR alebo USA by bola úplne rovnaká - a bolo by úplne jedno, či tam bola dopravená letecky, tomahawkom alebo pershingom alebo medzikontinentálnou raketou.

Existujú dve filozofie použitia jadrových zbraní pre odvetný úder:
- odpálenie pred/pod úderom - preferované zrejme v USA
- odpálenie po údere - preferované zrejme v ZSSR

Každá má svoje výhody a nevýhody a riziká
Odpálenie pred/pod úderom
- USA mohli využívať rozsiahly systém sledovania sovietskych balistických rakiet rozmiestnený v blízkosti sovietskych hraníc, to im dávalo dlhší čas a identifikáciu a verifikáciu útoku
- existuje riziko chybného vyhodnotenia situácie a tým vlastne "neúmyselného" prvého úderu
- existuje riziko chybného vyhodnotenia situácie a odpálenie sa nestihne urobiť včas, takže rakety budú zničené v silách alebo počas štartu

Odpálenie po údere
- ZSSR mal varovné systémy rozmiestnené len na vlastnom území, doba na identifikáciu a verifikáciu hrozby a čas na priatie rozhodnutia sú kratšie
- je nižšie riziko "neúmyselného" prvého úderu
- existuje vysoké riziko, že časť rakiet bude zničená v silách - vysoké zodolnenie šácht značne znižuje pravdepodobné straty
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

Strategie prvního jaderného úderu

Příspěvek od v.m. »

cover72 píše:Ad poslední odstavec p. Korbišina - velmi podobný systém byl přeci i v USA; podle těch pár základních informací, jež jsem pochytil (raketová vojska nejsou zrovna mou parketou, já jsem na taktické letectvo) byl systém včasného varování USA schopen detekce sovětských střel 20 minut po jejich odpalu (či 20 minut před dopadem; tím už si bohužel nejsem jistý) a obdobně jako u sovětů byla opět vyžadována vícenásobná verifikace radary.
Odpal do jedné minuty měl být zaveden právě proto, aby měli představitelé USA co nejvíce času na reakci - resp. na zjištění, zda se jedná o ostrý útok, nehodu nebo poruchu sledovacího systému. Hovořit v souvislosti s rychlostí odpalu MBŘS v podzemních silech o "útočnosti systému" je - dle mého názoru - naprostý nesmysl: ať už trvá příprava raket k odpalu libovolně dlouho, do podzemních sil nikdo nevidí - takže protivník reaguje tak jako tak až na otevření sil a odpal raket - nikoli na zahájení příprav k odpalu, jež jsou skryté. Toto by potom implikovalo, že i USA měly své MBŘS zaměřeny (původně) primárně na odvetný úder. (Pokud je mi známo, USAF také počítalo spíše se sovětskými bombardéry než s MBŘS; proti těm byl v 60. letech systém optimalizován - F-102, stejně jako F-106 byly svým způsobem podobné Su-15: ze země řízené, vysoce automatizované záchytné stíhače, optimalizované pro raketový boj s množstvím vzdušných cílů)

V průběhu let se samozřejmě využití systému mohlo "politicky" měnit - stylem "když už to tu máme, tak co bychom s tím mohli dělat". Stejně si ale myslím, že pokud by už mělo dojít k nasazení JZ, USA a NATO by inklinovaly spíše k taktickým jaderným pumám (B61 apod.) a prostředkům kategorie "jednoho válčiště" (tj. Pershing, ze země odpalované Tomahawky apod.), přičemž MBŘS měly zůstat pro zastrašení SSSR od úderu na USA. V této souvislosti bych též připomněl, že byly USA ve výrazně horší pozici oproti centralizovanému SSSR: jejich hustota osídlení jakožto i propojenost celé ekonomiky zahrnovala prakticky celé území USA ve vysokém rozsahu, kdežto SSSR by mohlo být pár hlavic dopadnuvších do tajgy celkem ukradených (z ekonomického hlediska). Primárním zájmem USA tedy přirozeně bylo (či přinejmenším mělo být) zabránit za každou cenu dopadu byť jediné hlavice kamkoli na území USA (snad vyjma Aljašky), protože by to mělo v každém případě nedozírné následky.

Nebudu se vracet ke všemu, co jsem na tomto vláknu už napsal. Každý má právo na svůj názor, ale neměla by se zaměňovat fakta.

Vždy tomu tak bude, že akce, která se jeví jedné straně jako defenzivní, se mohou, či budou jevit druhé straně jako ofenzivní. Taková je už realita života.

Nicméně, je zcela zřejmé, že americká politika odstrašování, a to v jakékoliv formě, byla vždy založena na filozofii prvního úderu, zda odstrašujícího, preventivního, či jiného není až tak podstatné.

Samozřejmě je podstatné to, v jaké míře by se to dotklo té či oné země, případně koalice.

Je více než zřejmé, že poté, co se USA přesvědčily, že by mohlo být jadernou válkou dotčeno i jejich území (např. jinde rozebíraný plán „Offtackle“, který byl podroben značné kritice, ne pro své zaměření útoku na SSSR, ale z důvodu, že USA jej nebyly schopny k roku 1952 realizovat, a pak už se to „jaksi vyvíjelo s tím, že tento útok by nebyl pro USA beztrestný“).

Nemohu se samozřejmě smířit ani s tím, že případné „výběrové/preventivní/selektivní údery, měly být zaměřeny zejména proti spojencům SSSR v Evropě, tudíž i Československu.

Neuspokojilo mně ubezpečení, že by pravděpodobně nebyly zamířeny proti Praze (to proto, aby si to „pražská vláda mohla ještě rozmyslet a včas kapitulovat), ale proti jiným, „méně významným“ městům, jako České Budějovice, Ostrava apod.

Moderní historie Spojených států je plná příkladů použití této filozofie. Nebudu je uvádět, abych až příliš některé neiritoval.

Je však nesporným faktem, zatím co my u nás, stále ještě máme snahu být „papežštější papeže“, v samotných USA byl a je tento postup předmětem ostré kritiky, a to i ze strany těch, kteří se ve své době na tvorbě a realizaci této politiky podíleli, např. bývalým ministrem obrany Robertem McNamarou.

Doporučuji ke studiu jeho knihu „The myth of a best defence“, z níž přikládám několik ilustrativních „výstřižků“. Konstatování, že klamali i svůj národ, který žil v neustálém strachu před jaderným útokem SSSR, je jen taková „třešnička“ na dortu.

ObrázekObrázek Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

si zase zaštěkám...
nejsou to spíš výstřižky z recenze na onu knihu z roku !!!1986/7!!!?, Jen tak pro přesnost, kniha se nejmenuje „The myth of a best defence“ ale Blundering in to disaster: Surviving the First Century of the Nuclear Age, kdyby to někdo hledal. Tu je odkaz na recenzi v časopise New Scientist.

Edit: K dokumentům - poměrně velká sbírka jich je na stránkách Národního bezpečnostního archívu, ono totiž ti zlý Američané, co nás tu chtěly všechny pozabíjet (ještě že nás Sovětský svaz - Mírová hráz dostatečně těch 40 let bránil), mají značnou část dokumentů veřejně přístupnou.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Zamčeno

Zpět na „Události a konflikty po roce 1945“