Lynx píše: ↑26/9/2024, 20:18Jediny rozdiel - podstatny - by bol, zeby nenastal ten katastroficky vybuch, no osadka veze by bola zabita tak ci tak.
To není pravda, zranění nebo zabití osádky záleží na rozsahu poškození. Obecně platí, že západní MBT a obrněná technika obecně daleko lépe chrání osádku před zraněním a fatálním zraněním než jejich ruské protějšky. A pokud budeme věřit informacím z Ukrajiny, tak ty toto potvrzují.
U západních MBT máme vesměs o podobně fatálních výbuších či poškození informace prakticky výhradně při přímém zásahu municí velké ráže, tedy 152+ mm či leteckou pumou a navíc většinou se jednalo o likvidaci už předtím vyřazené techniky. z hlavy si nevybavím, že by v důsledku poškození přímo v boji nějaký západní MBT "rozpadl" podobně, jako ruská tanková technika.
Petrz
To je jednoduché. Věž musí mít nějaký maximální vnější rozměry, které nemůže překročit, aby mohla být umístěna dobře na korbu. Stejně tak musí uvnitř věže být i dostatečný prostor pro umístění vnitřního vybavení a osádky. Když vezmeš tyto dvě věci tak ti z nich vyjde maximální tloušťka stěn věže, jakou může mít. Pokud potom porovnáš svařovanou věž T-90A a litou T-90, zjistíš, že aby zachovali vnější rozměr věže a současně vnitřní prostor v ní, museli zmenšit tloušťku stěn svařované věže. Toto zmenšení tloušťky bylo potom vyváženo kvalitnějším pancířem, hlavně v oblasti pancéřové oceli, protože pancéřové plechy mají lepší balistickou odolnost, než litá věž. Ve výsledku tak dostali svařovanou věž s menší fyzickou tloušťkou, ale ze zhruba stejnou ekvivalentní tloušťkou pancíře, než měla věž litá.
Argument je cokoliv, tedy i názor. Ty také vesměs argumentuješ názory jiných lidí zabývajících se tankovou technikou. Tudíž to co píši je stejně plnohodnotný argument, jako cokoliv jiného. Může mít samozřejmě menší váhu, záleží na tom, jestli je možno ho nějakým proti argumentem oslabit.
NOTNA píše: ↑26/9/2024, 20:35
Odkiaľ viete výrobnú cenu?
V tomto bude mít nejspíše Petrz pravdu. Sověti při hodnocení tankové techniky vytvářeli dva koeficienty. První byl koeficient technické úrovně a ukazoval, jak vyspělý je který tank v porovnání k nějakému referenčnímu. Takže třeba T-72A měl ve své době referenční koeficient 1, T-64A 1, T-80B 1,15, M1 Abrams 1,72 a Leopard 2A1 1,99. Tedy 2A1 byl hodnocen jako 2x výkonnější/vyspělejší než T-72A. A potom měli tzv. koeficient bojového potenciálu, do kterého se kromě výkonu tanků započítávala i jejich cena, náklady na výrobu nebo logistická podpora. Tam byl jako referenční zvolen T-55 (1) a T-72A měl 1,7, T-64A 1,5, T-80B 2,8, M1 Abrams 2,5 a Leopard 2A1 2,4. Vlastně to říkalo, že i když byl třeba T-80B skoro polovičně výkonný, než Leopard nebo Abrams, tak díky tomu, že je byly schopni vyrobit a provozovat snadněji, ve případné konfrontaci je překonával.
Problém určitě bude, že Sověti vycházeli z informací, které o západních tancích a jejich schopnostech a výrobě měli, což někdy bylo velmi přesné, ale někdy ne. Ovšem pro určitý vhled by to stačit mohlo a řekněme potvrzovalo by to běžný názor, že Sověti sice vyráběli horší tanky, ale sázeli na větší počty, které to měli kompenzovat (nechme stranou otázku, jak moc to bylo relevantní).