I.fáze Battle of Britain, historiky oficielně uznávaná, probíhala od 10. července do 7. srpna 1940.
Oficiálně britská historická literatura říká, že ta 1. fáze „Battle of Britain“ skutečně začala 10. července 1940 viz mapa, když její konec nese datum 7. srpna 1940.
To ano.
Ale.
Někteří z historických spisovatelů a i zodpovědných osob, v té době nějakým způsobem bitvu řídících, jako byl např. sir Hugh Dowding, si s datem 10. července 1940 „hraje“ a říká, že vlastně 1. fáze začala již po Dunkerque, nebo 3. července, nebo také 4. července 1940, kdy prvně bylo rozkázáno právě Dowdingem, aby byly vysílány pravidelné stíhací hlídky nad kanál La Manche ( něco jako stálá „ Hotovost“).
Tak například Air Chief Marshal Dowding napsal, že, cituji:
„Dá se říci, že bitva začala, když v létě 1940 Němci překonali francouzský odpor a svoji pozornost obrátili k této zemi“
( Dowding zde myslel dokonce datum 25. června 1940, kdy vstoupil v platnost mír mezi vládou ve Vichy a Německem) . Také prestižní Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books – Bitva o Británii říká, že dokonce i během přestávky v bojových akcích, kterou nařídil Hitler po Dunkerque ( mezi 6. červnem a 4. červencem 1940), se stíhačky Luftwaffe objevovaly nad jižním pobřežím Anglie a pokoušely se provokovat RAF. Když britští piloti nereagovali na tyto výzvy – od Dowdinga měli příkaz šetřit síly – začali Němci posílat stíhače a několik bombardérů až nad Británii. Ty bombardéry měly představovat snadnější kořist pro Brity a měly vyprovokovat „Spity“ (Supermarine Spitfire Mk.I http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2773
) k boji.
V dalších, na konci uváděných zdrojích, se dozvídáme, že již od 3. července 1940 se piloti Luftwaffe se svými Bf 109 http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2585
a Ju 87
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1348
„ producírovaly“ v kanálu La Manche, když se z nízkých mraků, nebo od slunce, vrhaly na jednotlivé lodě pod sebou – v kanálu La Manche. Někdy prý na ně startovaly všechny perutě britské Skupiny 11. Ta letadla Luftwaffe znamenala, že Kanal – Arbeiter – „Čistič Stok“ Komodor Johannes Fink zahájil svou činnost od mysu Blanc Nez ( viz spodní odstavce Č 15).
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4013
Hotovostní hlídka Hawker Hurricane Mk.I po 4. červenci 1940.
Faktem pak je, že do 10. července 1940 to vlastně bylo od Luftwaffe jen takové „osahávání britské oblohy“ a zkoumání co vlastně britská letadla a její piloti dokáží.
Známé německé „letecké eso“ Adolf Galand http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=471
o tom ve své knize říká, že někdy do 10. července 1940 nad Hampshirem o 300 metrů níž zpozoroval „Spita“ a střemhlav na něho zaútočil, neboť mu připadal jako sedící kachna. Pokud je překlad z jeho knihy přesný, tak Galland dál říká, že, cituji:
„Ale pilot RAF ho zpozoroval a udělal totéž, ale Galland zjistil, že jeho Bf 109 není schopen vydržet taková pnutí. Než se mu podařilo dostat se z otočky, jeho britský soupeř zmizel.“
Dále hovoří Galland o tom, že když se vrátil na základnu, podělil se o své dojmy se svým přítelem Wernerem Möldersem. Také jemu Brit vyklouzl z linie palby, jak říkal, cituji:
„Jako úhoř, který stočí v půli, aby utekl žralokovi.“
Dál Galland vzpomínal (tady je nutno říci, že to vše Galland vzpomínal později, po skončení 2. světové války, kdy se musí brát v úvahu, že mohl brát i ohledy na toho, o kom hovoří – zde o Britech – vítězích války – brát v úvahu i to, že různé vzpomínky splynou v jednu – člověk si podvědomě věci buď přikrášlí – někdy zdramatizuje - to nic nemění na faktu, že RAF byla určitě v Battle of Britain důstojným soupeřem Luftwaffe a jejím i „leteckým esům“, která vyšla ze Španělska, Polska a Francie), že, cituji:
„Už jsme nepochybovali, že RAF se může stát nesmírně nebezpečným soupeřem.“
Ten 10. červenec 1940 jako oficiální datum pro 1. fázi Battle of Britain, ze strany Britů je přiřazován k útoku nad okolím Doveru, které vešlo brzy ve známost jako „Pekelné zákoutí“
.
Bylo to v době, kdy ještě stále Hitler a především vykonavatelé jeho myšlenek, v hlavních městech neutrálních zemí Evropy a světa stále tvrdili a všechny ujišťovali, že si Adolf Hitler „vroucně přeje uzavřít s Brity mír“.
Göring však dělal něco jiného, chtěl aby operace Luftwaffe vylákaly RAF do vzduchu. Toho chtěl dosáhnout tím, že začne útočit na britské konvoje, které proplouvaly průplavem La Manche a přivážely a odvážely zboží do Londýna, nebo z Londýna.
Luftwaffe tak měla „zabít dvě mouchy jednou ranou“.
To znamená, že měla zničit stíhačky RAF a zároveň zlikvidovat provozuschopnost kanálu La Manche, jako životodárné zásobovací cesty pro Londýn a Velkou Británii.
Dne 10. července 1940 bylo počasí „pod psa“ – vítr bičoval jihovýchodní Anglii a nad Doverským průlivem visely šedivé mraky.
Ovšem již časně odpoledne jeden z pilotů německého průzkumného letounu zpozoroval dírou v mracích britský konvoj, který plul z ústí Temže na západ a ve vzduchu mu poskytovalo ochranu 6 Hawker Hurricane Mk.I. http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=391
Obsluha německé odposlechové stanice na francouzském pobřeží převzala hlášení pilota průzkumného letadla a předala zprávu velitelství Luftwaffe.
Plukovník Fink (Kanal – Arbeiter – „Čistič Stok“), velitel stíhaček umístěných u srázů mysu Blanc-Nez u kanálu La Manche pak dostal z velitelství lakonický rozkaz, cituji:
„Vernichten! – Zničit!“
Ihned dal polním telefonem, ze svého velitelství – umístěného ve starém autobusu, který mu sloužil jako velitelské stanoviště – povel ke startu.
Na britské straně:
Bylo 13 hodin 30 minut dne 10. července 1940, když britští technici na svých obrazovkách RL (RL – Radiolokátor) uviděli spoustu impulzů – skupinové cíle – 50+ - a to za 33 km širokým pásem vody. Byl to pro ně signál, že z Calais vystartovalo velké množství letadel. O několik minut později právě Videohlásky z okolí Doveru a lodě v kanálu La Manche hlásily, že těch cílů je 70+, tedy mnohem víc, než kdy bylo v předchozích týdnech hlášeno.
Z velitelského stanoviště v Bentley Priory, od Dowdinga byl vydán rozkaz – „Okamžitě poskytněte podporu šesti Hawker Hurricane Mk.I, které doprovázejí konvoj! ( Samozřejmě azimut, vzdálenost – dálka a výška )“
RAF vyslala do vzduchu 4 perutě ze sektorů Skupiny 11., 12., které, jak víme, byly od 4. července 1940 v stálém „pohotovostním režimu“. Perutě se měly setkat nad Doverským průlivem.
Mapa UK s rozdělením na Skupiny 10., 11., 12. a 13.
V jednom z podkladů, které mám k dispozici (Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books – Bitva o Británii), je pak to co následovalo popsáno tak, že jeden britský kronikář to nazval, cituji:
„Veselou zábavou.“
Časopis Bitvy o Británii pak pokračuje líčením situace dle německého pilota, který byl trochu lyričtější, cituji:
„Když se rozhlížel kolem sebe po nebi uviděl – ‚nádherný vzdušný boj… z určité vzdálenosti letadla vypadala jako hrozny révy‘.
Bitva netrvala ani 30 minut. Ztráty obou stran jsou popsány u data 10. července 1940 zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
Obě strany se domnívaly, že mají důvody ke spokojenosti z výsledku střetu. Britové proto, že perutě z různých sektorů dokázaly zkoordinovat svoji činnost (právě koordinace činnosti Skupin, zvláště 11. a 12. a způsob - jak ke koordinaci dospět – postupným zasazováním sil, jak vzlétají – nebo nejprve shromážděním sil a pak hromadným útokem - byla „jablkem sváru“ po většinu Battle of Britain – červenec až září 1940 – mezi veliteli Skupin 11. a12. ) a na druhé straně Němci – Luftwaffe - měli radost z toho, že se jim hned napoprvé podařilo vylákat tolik nepřátelských strojů.
Němci totiž předpokládali, že to bude ono, že čím více letadel soupeře vyprovokují k boji, tím rychleji bude RAF zničeno.
No a plukovník Fink prý, v zahrádce vedle svého starého autobusu – velitelského stanoviště - připíjel „šampusem“ se svými piloty na vítězství a při tom si vykládali, že teď už to půjde a nová strategie vylákat a zničit RAF se daří a přitom se daří i ničit britské konvoje….“
Schéma I. fáze Battle of Britain.
A pak schéma dalších fází.
