PALBA.CZ

X.díl. Jugoslávie, Řecko 1941. Č 7.

Generál Alexandros Papagos, vrchní velitel řecké armády



, vedl se svými jednotkami boje v těžko přístupné horské pohraniční oblasti s mimořádnou obratností, a když byly jeho jednotky, které čelily italskému vpádu, posíleny třemi mobilizovanými divizemi, zahájil již 2. listopadu 1940 protiofenzívu.
V některých úsecích, konkrétně v severním a středním sektoru fronty, dokonce začali Řekové Italy zatlačovat a to o 5 km zpět na albánské území. Donutily tak italského vrchního velitele Prasca, aby nasadil svou 3. divizi (divizi „Julia“ – kterou si držel v záloze), elitní jednotku italských alpských myslivců - aby alespoň tento řecký nápor zastavil.
Přestože Italové měli prakticky všude převahu – a to nemluvíme o kvalitě výzbroje, palebné síle a dalších faktorech – jejich situace na frontě se stále zhoršovala. Řečtí vojáci, kteří se po mobilizaci zapojovali do boje, využívali dokonale terén a velice chytře obcházeli Italy.

Mapa útoku Italů 28. října 1940, protiútoky a ofenzívy řecké armády - až do stabilizace fronty v březnu 1941.




Tak se jim podařilo italskou divizi „Julia“ – elitní jednotku – prakticky rozdrobit a některé její části obklíčit. Řecké protiútoky podpořilo počasí, když po bouřkách a deštivých dnech přišly náhle zimní sněhové bouře a mráz. Boje mezi řeckou a italskou armádou se v počátku listopadu 1940 odehrávaly v nadmořské výšce 1 500 metrů a ukázaly, že v těchto horských bitvách je rozhodujícím činitelem, nikoliv jen technická převaha, ale jako zde na albánsko-řeckých hranicích, je rozhodují odolnost a bojovnost řeckých vojáků.

Řecké oddíly na lyžích obcházejí po křídlech jednotky postupujících Italů – listopad 1940.




Tak se stalo, že když se italští myslivci, spolu s dalšími italskými pěšími jednotkami, pokoušeli uniknout z obklíčení, které se začalo řeckými klíny „rodit“, padlo 5 000 italských vojáků do zajetí, a to po týdnu bojů. A tady se stala ona podivná příhoda italské divizi „Julia“ v noci z 9. na 10. listopadu 1940, kterou jsme líčili na tomto odkaze v Č 44, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4145
Celkově pak ztráty Italů za týden bojů činily 20 000 vojáků. Po řecké protiofenzivě Benito Mussolini nahradil generála Prascu ve funkci velitele italských vojsk, generálem Ubaldem Sodduem, který do této doby byl státním podtajemníkem ministerstva války.

Obě válčící strany - Řekové i Italové - nyní musely provést přeskupení a především své jednotky znovu zorganizovat.

Začněme reorganizací řecké armády.
Řekové měli po mobilizaci v té době na albánské frontě celkem 11 pěších divizí, 1 jezdeckou divizi a 3 pěší divize.
Jednotky tedy zorganizovali takto:
V Epirusu byl umístěn I. as generálplukovníka Kosmase.

I. as (armádní sbor) se skládal z 2., 3. a 8. pěší divize. Dále z 1. jezdecké divize a jedné jezdecké brigády.

Na makedonském úseku fronty se po reorganizaci nalézala tzv. – Armáda Západní Makedonie, která se skládala z II. as a III. as.

II. as se skládal z 1. pěší divize, 5. pěší brigády a jedné brigády jezdectva.

III. as pak spojoval některé jednotky 8. pěší divize, dále pak 10., 13. a 15. pěší divizi.

Mimo toho měl ještě vrchní velitel řecké armády generál Alexandros Papagos v záloze 3 pěší divize a jednu pěší brigádu.

Také Italové prováděli reorganizaci svých jednotek a vytvořili tzv. „Skupinu armád Albánia“ pod velení generála Soddu.

„Skupina armád Albánia“ se skládala z italské 8. armády ( se čtyřmi pěšími divizemi) a stála v úseku jugoslávské hranice až k toku řeky Osum, spolu s 11. armádou (s pěti pěšími divizemi), která měla bránit Epirus.

Samozřejmě, že Italové měli ještě mnohem více jednotek ve své mateřské zemi – v Itálii…
No jo, ale byly to právě zásobovací potíže a organizace italského zásobování, bylo to pomalé přemisťování italských jednotek po souši i po vodě, co bránilo rychle doplňovat frontu v Řecku.
To přesto, že v severní Africe v té době vládl úplný klid a jen zde na řecké frontě, na Balkáně, tvrdě bojovaly italské a řecké jednotky.
Pravdou však je, a jak mnozí víme, připravovali se Angličané v Egyptě k protiofenzivě – útoku na italská vojska.
No a samozřejmě, že jakmile Britům v Africe dorazily posily – dvě australské, jedna indická a jedna novozélandská pěší divize, k tomu jedna polská brigáda a námořním transportem okolo Afriky z Anglie nově vyzbrojená britská 7. obrněná divize – plánoval generál Wawell operaci omezenou trvání 5 dnů. Tato operace měla za cíl zatlačit italská vojska z území Sídí el-Barrání, což nejprve mělo stačit, aby Britové mohli připravit koncentraci větších sil svých jednotek v Egyptě (hovoříme o tom pak zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1111
).

Již ve čtvrtek dne 14. listopadu 1940 začal řecký I., II. a III. as svou protiofenzivu.
Na pravém křídle udeřily 3 řecké armádní sbory včetně části „Skupiny K“ – což byly jednotky ze zálohy – na hlavní síly italské 8. armády a velice rychle je začaly vytlačovat pryč z řeckého území.
Byl opět čtvrtek, tedy za týden řecké ofenzivy - dne 21. listopadu 1940 – když řecké jednotky zabraly velice důležitý silniční uzel Konitsa a ovládly horský řetězec Morina Planina. No a uprostřed řecko-italské fronty, v horách Grammos a Smolikas, zahnal II. as italská vojska z řeckého území, překročil pak řecké hranice a ve stejný den (21. listopadu 1940) dosáhl linie Erseka-Leskovik.
Na levém křídle fronty pak prorazil řecký I. as italskou frontu na řece Kalamas a zatlačil nepřítele za hranice. Italové museli ustoupit, neboť se dostali do sevření a hrozilo jim obklíčení.

Druhý den večer, tedy 22. listopadu 1940, začala 2. fáze řecké ofenzívy.
Řecké vojenské oddíly vyrazily vpřed - opět ve třech skupinách.
Na pravém křídle útočila Skupina z III. as a „Skupina K“, které po těžkých bojích dobyly Ohridu a zajistily území okolo Konitsy.
Na levém křídle se pak podařilo operativní Skupině z I. as po těžkých bojích prorazit silná italská hraniční obranná postavení.
Na všech těchto popisovaných úsecích řecko-italských bojů měla italská armáda převahu v lidech, v dělostřelectvu, v počtu kulometů, ale řecké úderné skupiny je v terénu a především v horském prostředí obcházely, a ničily hnízda italského odporu a dělostřelecké baterie.

Později pak, a bylo to ve čtvrtek 5. prosince 1940, po přeskupení řeckých jednotek - dobyla řecká střední operativní skupina z II. as po rozhořčených bojích Permelti a Frasher.

Již další den, tedy 6. prosince 1940, zabrala operativní skupina řeckého I. as při pronásledování italských vojsk v Albánii město Sarande a o 2 dny později, tedy 8. prosince 1940, se operativní skupina I. as dostala do Argyrokastronu. Italové podnikli několik protiútoků, které podpořili tankovými jednotkami a přitáhli sem i další nové divize. Nic to nepomohlo. Řecká armáda vybudovala okamžitě tvrdou obranu a Italy odrazila.
Při tomto vývoji situace se řecké vrchní velení rozhodlo, že provede další přeskupení a bude pokračovat ve své ofenzívě, tentokrát ve směru Vlore.
Bylo pondělí 8. prosince 1940, když došlo k zlomení italského odporu a řecká útočná skupina na pravém křídle z III. as a se „Skupinou K“ začala postupovat do vnitrozemí Albánie.

Od 7. prosince 1940 pak začíná v Africe přesun britských jednotek do výchozích pozic k útoku na italské jednotky v Egyptě, aby pak, jak víme, od 9. prosince 1940 napadly jednotky generála Wawella s britskou 7. obrněnou divizí, 16. motorizovanou pěší brigádou, indickou 4. pěší divizí a australskou 6. divizí – celkem 7 italských táborů, viz. Britskou ofenzívu zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1111

X.díl. Jugoslávie, Řecko 1941. Č 8.


Tady je asi dobré si říci, že po měsíci a „kousek“, v době kdy italská armáda zaútočila na Řecko (28. října 1940) – tedy v začátku prosince 1940 – se Italové ocitli v těžké situaci.
Něco si zavinili sami (mimo jiné jsme hovořili o špatném vyhodnocení italské rozvědky, o skutečném stavu řecké bojeschopnosti a řeckém odhodlání)!...
K tomu, co si zavinili Italové sami je nutné třeba ještě přidat, že ve fašistické Itálii se do velitelských funkcí v armádě dostávali nikoliv odborníci, ale nejdůležitější předpoklad byl, aby důstojník byl věrný Fašistické straně a Mussolinimu. O tom jsme hovořili již zde, při výchově po roce 1922, viz Č 20:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2456
, kde je nutné si všimnout hesel typu – „Věřit, poslouchat, bojovat.“ A potom také heslo – „A černá košile je vstupenkou do všech výnosných míst.“
Tak se také stávalo, že do vysokých velitelských funkcí se dostávali průměrní a podprůměrní důstojníci. Tohle viděli obyčejní vojáci a důvěru ke svým důstojníkům neměli – svým důstojníkům se smáli.
Bylo těžké za těchto okolností – v italské armádě – udržovat nějaké nadšení, nějaký elán a nějakou vysokou morálku.
Je třeba sem zahrnout i to, že než Itálie zahájila válku proti Řecku – krátce předtím – nechal Mussolini ( na jeho přímý rozkaz) demobilizovat 600 000 mužů z italské armády, aby pomohli zachránit na polích úrodu.
Tito muži samozřejmě najednou v italské armádě v říjnu a listopadu 1940 chyběli.

No a jak to Mussolini řešil?
Především vynadal svým maršálům!
No a pak vyhodil z úřadu tajemníka Fašistické národní strany Ettore Muttiho (úřad zastával od listopadu 1939) a koncem listopadu 1940 na jeho místo jmenoval Alechiho Sarenu.
Rezignoval maršál Badoglio a Mussolini byl nucen na jeho místo – náčelníka italského generálního štábu – jmenovat generála Cavallera – ten měl tu vadu, že měl blíž než k Ducemu – Mussolinimu – k vůdci – k Adolfu Hitlerovi.

A nyní něco o Velké Británii.
Britové si vždy dobře uvědomovali strategickou úlohu Řecka na jihu Evropy, strategickou úlohu řeckých ostrovů a z těch ostrovů zvláště ostrova Kréty. Britové samozřejmě dlouho před 2. světovou válkou, i během ní, sondovali možnosti jak právě Krétu zabezpečit před eventuálním italským útokem.
Dokud však byl mezi Řeckem a Itálií mír, generál Metaxas britskou přítomnost na ostrově Kréta odmítal a to z obavy, aby toho Italové nevyužili jako záminky k vojenskému zásahu.
Jak jsme si řekli v předchozích článcích zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4229
a zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4242
, již za několik hodin poté, co Itálie vyhlásila válku Řecku, požádal Metaxas o pomoc Velkou Británii.
Již pár hodin po vyhlášení války se v Alexandrii sešli vrchní velitelé britských sil ve Středomoří a rozhodli nejen o zřízení palivové základny v zátoce Suda na severozápadním pobřeží Kréty, ale rozhodli i o opatřeních, která umožní tuto zátoku užívat jako předsunutou základnu pro operace v centrálním Středomoří (bylo to nejen proto, že Metaxas Británii požádal o pomoc, ale i ze strategických důvodů, ale především také proto, že neutralita Řecka byla vlastně zrušena).
Již prakticky 29. října 1940 v 1 hodinu 30 minut ráno vyplulo z Alexandrie Středomořské loďstvo( velel mu admirál Cunningham). Jednalo se o 4 bitevní a 2 letadlové lodě, 4 křižníky a značný počet torpédoborců, které měly chránit plavbu prvního konvoje, který mířil do zátoky Suda s pomocí Řecku. Nákladní lodě vezly vojenskou techniku, vojenský materiál, zásoby a prapor britské pěchoty, který byl na palubě lehkého křižníku „Ajax“.




Samotné vykládání v zátoce Suda začalo 1. listopadu 1940 a tehdy jedinou reakcí Itálie byl nálet několika bombardérů.
Již za 2 dny Britové stihli položit v zátoce Suda protiponorkové sítě a vybudovat první obranná postavení, která měla čelit možnému vylodění nepřítele na ostrově Kréta.
V následujících dnech a týdnech připlouvaly další britské konvoje s vojáky, protiletadlovými děly, zásobami a válečným materiálem.
Přes všechnu tuto prvotní pomoc spojenou s britskou obětavostí a ochotou se bít, Řekové dobře věděli, že ta pomoc Britů je zatím malá, a že v dalším časovém horizontu musí být mnohem větší, neboť proti Italům, kteří byli daleko lépe vyzbrojeni, nemají Řekové šanci.
No a Řekové potřebovali především pomoc na Albánské frontě.
Tam – na albánsko-řecké frontě Řekové především postrádali moderní výzbroj.
Vždyť většina řeckého dělostřelectva byla francouzské, nebo německé výroby z 1. světové války, nebo krátce po ní, a k většině děl chyběla munice a náhradní díly.
Řekům chyběli protitankové zbraně a nákladní auta. Tanky neměly Řekové vůbec žádné, kdežto italská armáda zde měla od začátku jednu tankovou divizi - „Centauro“.
On ten terén v Řecku – zvláště rozeklaný terén západního Řecka – je pro rozsáhlejší využití tanků málo vhodný, ale jinak je tomu pak v otevřeném prostoru Řecka.
O řeckém letectvu jsme mluvili, stejně jako jsme říkali o italském letectvu, které jen v Albánii mělo 160 až 200 stíhaček a další letouny mělo na italské půdě.
Řecké válečné námořnictvo tvořily po zákeřném potopení křižníku „Helle“ (psali jsme o něm v Č 3:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4229
), italskou ponorkou „Delfino“, ještě 2 staré bitevní lodě – „Kilkis“ – bývalá americká loď „Idaho“




– a „Lemnos“ – bývalá americká loď „Mississippi“ o výtlaku 12 542 tun, obě lodě byly postaveny v roce 1908. Řecko je koupilo na začátku 1. světové války a později je přestavělo na trvale zakotvené protiletadlové baterie. Dále pak Řecko mělo starý křižník „Georgios Averoff“ z roku 1910 o výtlaku 9 450 tun




a pak 9 torpédoborců o výtlaku 1 000 tun, 8 torpédových člunů o výtlaku 275 tun a 6 ponorek o výtlaku 700 tun.

Britská vláda oficiální žádost Řeků o pomoc obdržela 28. října 1940 ráno a již večer toho dne Výbor obrany Velké Británie, za předsednictví Winstona Churchilla, probral situaci a rozhodl o nezbytných opatřeních, která odeslal vrchnímu veliteli ve Středomoří - ochranu nejen zátoky Suda a strategicky důležitých řeckých ostrovů v severní části Egejského moře, ale ještě generálu Wawellovi přikázal postupně odeslat do Řecka pěší jednotky až do síly brigádní skupiny (postupně měl britský expediční sbor sílu mezi 55 až 60 tisíci vojáky). Do Řecka byla též přemístěna postupně 30. peruť dvoumotorových letounů typu Blenheim.
Tolik tedy ještě k začátku bojů v říjnu, listopadu a počátku prosince 1940, když sem ještě zahrneme, že v tomto období – mezi 11. a 12. listopadem 1940 napadly britské bombardéry a torpédové letouny italskou námořní základnu v Tarentu – „Operace Judgement“
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1065
To vše mělo oslabit italské námořnictvo a ztížit Itálii zásobování jeho jednotek v Albánii a posilování jeho jednotek na italsko-řecké frontě, neboť italská flota byla připravena k vyplutí. Italská flota měla totiž opustit 13. listopadu 1940 Tarent a zaútočit na krétský přístav Suda kde tehdy kotvila část britského Středozemního loďstva, které mělo chránit vody a ostrovy Řecka.

Bylo 13. prosince 1940, když Adolf Hitler podepsal Směrnici č 20 – což byl vlastně organizační plán pro tehdy ještě malou „Operaci Marita“ – útok na Řecko (tehdy ještě nebyl ani zdaleka v „Operaci Marita“ zahrnut útok na Jugoslávii).
Tedy „Operace Marita“ podepsaná Hitlerem 13. prosince 1940 říkala, že silná německá 12. Armáda (příště budeme říkat 12. A) – generál polní maršál List obsadí řecké pobřeží Egejského moře z Bulharska.

Bylo 19. prosince 1940, když se italské Commando Supremo (Italský generální štáb) obrátil na OKW s prosbou převést co nejdříve nějaké německé tankové divize do severní Afriky.

X.díl. Jugoslávie, Řecko 1941. Č 9.

Pro celkový vývoj situace v Řecku, později v Jugoslávii, stejně jako pro vývoj v celé Africe, bylo důležité co se dělo na nebi a ve vodách Středomoří – v celé oblasti Středozemního moře. Právě z těchto důvodů si budeme všímat některých námořních a leteckých akcí ve Středomoří. Kdo měl kontrolu nad nebem a vodami Středozemního moře, ten lépe zajišťoval samozřejmě pozemní akce jak na Balkáně, tak v Africe.

Souvislosti uvedené nahoře si řekněme, že ve středu dne 18. prosince 1940 ostřelovaly britské bitevní lodě „HMS Valiant“




a „HMS Warspite“




albánský přístav Valona. Albánský přístav Valona byl velice důležitou zásobovací stanicí, přes kterou přicházela z Itálie podpora pro jeho vojska na italsko-řecké frontě.
No a v úterý, další týden, tedy 24. prosince 1940, zaútočila v Jaderském moři řecká ponorka „Papanikolis“ (velitel Jatrides) na italský zásobovací konvoj, který plul do Albánie. Během útoku se řecké ponorce „Papanikolis“




podařilo potopit 1 italskou nákladní loď s vojenským materiálem.

Když jsme již u toho námořnictva, řekněme si zde jednu důležitou věc:
Právě v prosinci 1940 byla v amerických loděnicích – Henry J. Kaiser and Co. – dokončena novou technologií postavená první loď typu Liberty. Liberty loď nesmírného významu pro celou 2. světovou válku.
Na výrobu lodě typu Liberty byla použita svařovací technika (doposavad se nýtovalo) a Liberty byla postavena v rekordním čase (později se hovořilo o tom, že výroba jedné lodi typu Liberty trvala 4 dny).

A nyní zpět na italsko-řeckou frontu v prosinci 1940.
Bylo úterý 24. prosince 1940. Ten den stojí řecký III. as (útočil na pravém křídle celé řecké fronty), který po pravém křídle prorazil údolím Devoli a Tomori, 20 km východně od Baratu. Ve střední části fronty útočná skupina řeckého II. as zůstává vázána narůstajícím italským odporem blízko svého výchozího postavení u Kleisoury.
No a řecký I. as, na levém křídle řecké fronty dosahuje Tepelene, kde narazí na silný italský odpor. Jedné části tohoto útočného svazu z I. as se ale přece jenom podaří proniknout podél pobřeží Jaderského moře (Otrantský průliv) a zabrat město Himare. Útočící řecká vojska, ale nemohou dosáhnout cíle své operace – ve střední části fronty totiž drží Italové okresy Kleisoura a Tepelene. Řecká vojska jsou zde slabá na to, aby prorazila široké, rýsující se obklíčení. Tohle vše je důsledkem toho, že z Itálie stále přijíždějí po moři stále nové a nové jednotky, přijíždí stále více vojenského materiálu.
Z Itálie přijíždějí spěšnými transporty po moři pro Mussoliniho armádu posily.

Sám Benito Mussolini se v sobotu 28. prosince 1940 obrací na Adolfa Hitlera s prosbou, aby ho podpořil Wehrmachtem v Albánii.
Adolf Hitler je nejprve ochoten a rozmýšlí si, že by mohl poslat na italsko-řeckou frontu své v boji osvědčené horské divize. Potom se však rozmyslí jinak (má těch priorit moc – příprava Barbarossy, příprava pomoci v Africe atd.) – dá si zatím odstup od pomoci proti Řecku – odsune problém o několik měsíců.

Je pondělí 30. prosince 1940 a řecké vrchní velení se rozhodlo, že svůj útok bude provádět jen ve střední části své fronty u operační Skupiny (útočné skupiny) z II. as, kterou chce vyslat na dobytí Kleisoury.
Již od prvních minut útoku řecké operační Skupiny z II. as se rozhoří těžké boje.
Italové vrhají proti třem a půl řeckých divizí operačního svazu z II. as svých 5 divizí a při těžkých bojích utrpí obě strany těžké ztráty.
Řekové svou taktikou – „tady bodni, ale útoč jinde“ – útokem krátkých po křídlech vedených napadání italské obrany Kleisouru dobudou a tím zruší italské vlomy do řecké fronty.
Ten samý den, tedy 30. prosince 1940, odstupuje z důvodu nemoci italský generál Soddu, vrchní velitel italských vojsk v Albánii. na jeho místo nastupuje generál hrabě Cavallero.

Ke konci prosince roku 1940 měla řecká armáda na albánské frontě – na italsko-řecké frontě celkem 13 divizí a 3 brigády.
V tu samou dobu na stejné frontě mají Italové 11 pěších divizí, 4 horské divize a 1 obrněnou, řekněme tankovou divizi a větší množství menších jednotek.
Co do počtu vojáků jsou síly přibližně vyrovnané. Co do techniky jsou na tom samozřejmě lépe Italové. Řekové mají však stále větší potíže se zásobováním svých jednotek a vznikají velmi těžké problémy v dopravě vojsk a materiálu na frontu.
Přes uvedené potíže Řeků je nutno říci, že na začátku roku 1941 byla pozice Italů na italsko-řecké frontě stále horší.
Italům se přece nepodařilo obsadit Řecko a dobýt Atény, ale italská vojska bojují tam, odkud útok začala – z Albánie – a vlastně bojují o svůj vlastní život.
A připomeňme si, že i v severní Africe jsou na počátku roku 1941 Italové na pokraji zhroucení. Historické podklady hovoří o tom, že v severní Africe se pro boj v poušti ukazuje mnohá italská výzbroj jako úplně nevhodná.

Zvrátit situaci ve Středomoří má Luftwaffe - německé letectvo.
Od počátku ledna 1941 se na Sicílii – na její letiště – přemisťuje X. letecký sbor generála Geislera se svými He 111
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2204
a Ju 87
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1348
.

Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Průběžně tématické články: www.Palba.cz
A
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4228