Mapa okolí Rethymnonu, jsou zde i místa seskoku německých parašutistů podle bojových skupin (Skupina Wiedeman a Skupina Kroh atd).
Jen chvilku předtím než začalo bombardování pro II. vlnu útoku na Krétu ( odpolední vlnu), které prováděly bombardéry 8. leteckého sboru, došel konečně radiogram z Kréty pro generála Studenta a štáb 11. leteckého sboru.
Radiogram přišel od 3. parašutistického pluku plukovníka Heidricha (7. letecká divize) – říkalo se v něm, že parašutisté dobyli tzv. „Hradní vrch“, viz Č 17 (zesíleno):
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4321
Radiogram pak dále říkal, že 3. pluk plukovníka Heidricha už nemá síly, aby zaútočil na hlavní město Kréty, na Chanii – město, které je zároveň britským velitelským stanovištěm a kde sídlí generál Freyberg a jeho štáb. Zároveň velitel 3. pluku plukovník Heidrich žádal, jako posilu pro útok na Chanii, o 2. parašutistický pluk plukovníka Sturma.
Nojo, jenomže 2. parašutistický pluk mu poslán jako posila být nemohl, neboť o místech okolo Chanie nevěděl nic – neměl žádné zpravodajské informace a ani koordináty o místech vysazení . Nic nevěděli ani piloti, kde by případně 2. pluk měli vysadit.
On totiž 2. parašutistický pluk měl své úkoly – útok na letiště Rethymnon – a podle nich také odstartoval v 15 hodin 15 minut.
Pro akci měl k dispozici jen 2 prapory (I. a III.), neboť II. prapor kapitána Schirmera byl podřízen skupině – „Ost“ – „Východ“, která útočila na Heraklion.
Viz složení operačních skupin v Č 8:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4300
Tak tedy úkolem 2. parašutistického pluku plukovníka Sturma byl útok na letiště Rethymnon a jeho dobytí. Tady měl I. prapor majora Kroha s 2. rotou 7. parašutistické kulometného praporu, jednou četou 2. roty protiletadlového kulometného praporu, a po jedné četě ze 13. a 14. roty 2. parašutistického pluku, jako posilami, za úkol seskočit po obou stranách letiště Rethymnon, letiště dobýt, uvést je do provozu a udržet připravené pro přistání dalších jednotek.
A tak jako první v pořadí odstartovala z letiště Megara v Řecku v 13 hodin 30 minut právě tzv. „Skupina Kroh“ (skupina nazvaná podle velitele majora Kroha, jejíž části si popisujeme v předchozím odstavci). Bylo to 15 minut po prvním bombardování Stukami Ju 87 (Stuky bombardovaly, jak jsme si řekli v 15 hodin 15 minut), když první parašutisté „Skupiny Kroh“ seskakovaly na krétskou půdu. Ale bohužel ti poslední parašutisté „Skupiny Kroh“ dorazili na Krétu o hodinu později (16 hodin 30 minut), neboť jejich start opakovaně zdržovala hustá mračna prachu (vyprahlá zem v Řecku – vrtule takového množství letadel zvedala ohromná mračna prachu).
S těmi prvními parašutisty u Rethymnonu se na krétskou půdu dostala 4. rota (samozřejmě I. prapor, 2. parašutistického pluku, 7. letecké divize), se kterou se dostal na zem i štáb I. praporu. Tito parašutisté byli jediní, kteří byli vysazeni přesně nad svým cílem. Už ale při seskoku se dostali do prudké britské palby a na padácích se sneslo na krétskou zem velké množství mrtvých německých parašutistů. Ti parašutisté, kteří přežili, přistáli jen 800 m východně od Rethymnonu. Mezi mrtvými byl i velitel 4. roty a padlo i několik dalších důstojníků.
Parašutisté 3. roty (I. praporu), kteří při seskoku následovali za 4. rotou, byli vysazeni špatně, a to asi 7 km východně od určeného cíle. Bylo to ve skalnatém terénu západně od kóty 217. Na skalnatém povrchu se mnoho parašutistů zranilo.
Ze „Skupiny Kroh“ pak 1. rota seskočila těsně vedle 4. roty poblíž letiště Rethymnon.
Obě roty 1. a 4. rota se pak snažily prorazit k letišti Rethymnon, ale přivítala je těžká kulometná a dělostřelecká palba Britů. A tak ještě než se 1. rota dostala ke svrženým kontejnerům se svými zbraněmi, byla těžce britskou palbou zdecimována. Přesto se ještě pokusily - obě roty - novým útokem - na letiště zaútočit, ale definitivně je britská palba zastavila 600 m od letiště, na pokraji místního vinohradu.
Se 3. rotou, která, jak jsme si řekli, přistála 7 km od určeného místa, seskočil štáb I. praporu a i velitel „Skupiny Kroh“ – major Kroh. Ten okamžitě shromáždil 3. rotu pod velením nadporučíka von Roona a 2. rotu 7. parašutistického kulometného praporu, která přistála v prostoru lisovny oleje a nařídil postup k letišti Rethymnon.
Bylo 17 hodin 15 minut, když dorazil štáb „Skupiny Kroh“ s 3. rotou k silnici, která ležela 400 m východně od vinohradu. Nadporučík von Roon pak přes ohromné vedro hnal své muže stále kupředu. Chtěl totiž ještě za světla dorazit k cíli, kterým bylo letiště Rethymnon.
Bylo asi 18 hodin dne 20. května 1941, když se této skupině podařilo za podpory těžkého minometu dobýt severní svah vinohradu a tam se opevnit.
Major Kroh vydal půl hodiny předtím, tedy v 17 hodin 30 minut, rozkaz veliteli 2. roty 7. parašutistického kulometného praporu, aby vinohrad dobyl společným útokem s částmi 1. a 4. roty, které čekaly v olivovém háji jižně od vinohradu. Asi v 18 hodin 30 minut zaútočily zbytky 1. a 4. roty s 2. kulometnou rotou na pahorek. Vrchol vinohradu jako první dosáhla skupina okolo nadporučíka von Roona, která po urputném boji vyhnala britské obránce z obranných pozic. Bylo 19 hodin 30 minut, když vinohrad opustili poslední Britové a ten se dostal do německých rukou.
Potom se bojová skupina nadporučíka von Roona přeskupila a ještě jednou za soumraku zaútočila s podporou ukořistěného britského lehkého protiletadlového kanónu směrem na letiště v Rethymnonu. Skupina se po těžkých bojích, po překonání obrany na okraji letiště propracovávala v palbě dál až do středu letiště Rethymnon. Tady jí však Britové, z dobře maskovaných pozic na výšinách (nad jižním okrajem letiště), napadli prudkou dělostřeleckou palbou a přinutili německé parašutisty vrátit se a přejít do plného krytí a zakopat se v obraně.
Že to bylo těžké přistání a boje, o tom svědčí ta skutečnost, že když večer velitel „Skupiny Kroh“, major Kroh, shromáždil svou skupinu, zjistil, že ztráty činily 400 mrtvých, raněných a nezvěstných.
Major Kroh však konstatoval, že jeho skupina dosáhla alespoň částečného úspěchu, a tak další den, tedy 21. května 1941, měl ukázat co bude. Je ještě „Skupina Kroh“ schopna dobýt celé letiště?
Je ještě „Skupina Kroh“ pak schopna letiště v Rethymnonu udržet proti očekávaným britským protiútokům?
Pojďme dál k „Skupině Wiedeman“, kapitána Wiedemana – k jeho III. praporu 2. parašutistického pluku, který byl zesílen o 1. rotu 7. parašutistického kulometného praporu, 2. baterii 7. parašutistického dělostřeleckého oddílu a 2. rotu parašutistického protiletadlového kulometného praporu, která odstartovala z letiště Megara v Řecku, a to teprve ve 14 hodin odpoledne dne 20. května 1941.
Tak tato „Skupina Wiedeman“ se již při přeletu na Krétu dostala do silné britské protiletadlové palby.
Bylo 16 hodin 10 minut, když v letounech Ju 52/3 zazněly signální bzučáky oznamující seskok. Do 16 hodin 30 minut seskočili na krétskou půdu i poslední parašutisté a to na obou stranách mostu Platanias. V nepřehledné krajině měli němečtí parašutisté velké problémy, aby vůbec dokázali nalézt alespoň část shozených kontejnerů se svými zbraněmi. Část proto, že totiž velká část kontejnerů explodovala již ve vzduchu, a to po zásahu britské protiletadlové palby. Tři letadla Ju 52/3 byla zasažena britským flakem a musela riskovat nouzové přistání. Těmto třem Ju 52/3 se podařilo s různým poškozením přistát.
Když kapitán Wiedeman shromáždil své jednotky, vyrazil s nimi směrem na Rethymnon.
Čelo jeho odřadu tvořila 9. rota, posílená částmi 11. roty, protiletadlovými a protitankovými kanóny a také jedním dělem ráže 105 mm od 2. baterie 7. parašutistického dělostřeleckého oddílu.
„Skupině Wiedeman“ se podařilo prorazit přes řecká obranná postavení východně od Rethymnonu a proniknout až k východnímu okraji města. Tam začala „Skupinu Wiedeman“ přibíjet k zemi britská dělostřelecká palba z postavení na jižních pahorcích, které ovládaly prostor až k pobřeží.
Po těžké palbě pak v 18 hodin vyrazili Britové do protiútoku, který zasáhl jižní křídlo „Skupiny Wiedeman“. Skoro hodinu „Skupina Wiedeman“ odolávala, ale potom kapitán Wiedeman vydal rozkaz k ústupu.
Bylo 22 hodin večer 20 května 1941, když „Skupina Wiedeman“ dorazila se svými raněnými do svého výchozího postavení. Tady vytvořila silnou obrannou linii kolem vesnice Peribolia a odtud odrážela britské protiútoky.
