Mapa centra Londýna.
Leden až červen 1941 byly ve 2. světové válce velice hektické měsíce - s mnoha začátky i konci dalších konfliktů - a to nejen v Evropě, ale i v Africe. Protože se těmto některým konfliktům v Evropě budeme ještě věnovat v X. díl. Jugoslávie, Řecko 1941. - vezmu je zde u IX. díl. Velká Británie 1940 již jen okrajově a spíše je připomenu.
Současný IX. díl tak uzavřeme postupně velkým, od začátku 2. světové války největším, a to i co do ztrát na civilistech největším – náletem na Londýn v noci z 10. na 11. května 1941 a situací předtím a okolo. Nálet z 10. na 11. května 1941 je totiž zároveň, dle médií ( nikoliv historicky), koncem „Battle of Britain“ – „Bitvy o Británii“, tak jak o něm média psala…
Vraťme se tedy ještě k lednu 1941, když v Č 48 jsme si říkali, že intenzita náletů po těžkém náletu 29. prosince 1940 se zmenšila.
Ano, zmenšila, ale neznamená to, že se žádné nálety nekonaly. Tak třeba v prvním týdnu ledna 1941 přišel nálet na Londýn, při kterém jedna puma zasáhla stanici podzemní dráhy „Bank“ a zabila 111 civilistů, kteří v metru hledali úkryt.
Historická literatura říká, že v lednu 1941 si bombardování Británie vyžádalo 1 500 obětí z řad civilního obyvatelstva. Přesto je leden a únor 1941 popisován jako mnohem řidší na nálety.
Bylo to dobře, Britové již byli totiž prostě moc unaveni, neboť toho museli po příliš dlouhou dobu, příliš mnoho snášet (a to ještě samozřejmě nevěděli, že to nejhorší je pak čeká v letech 1944,45).
Protože se, jak jsme již v konci Č 48. psali, mezi obyvatelstvem objevovalo rozčilování nad nedostatky na trhu a z toho pramenící nesnášenlivost, udělal v únoru na civilní obyvatelstvo ve Velké Británii Winston Churchill říkejme - „zvláštní zásah“.
Churchill tušil, že britské obyvatelstvo nepotřebuje ani tak útěchu, nebo povzbuzení, ale že potřebuje „spíše nějaký velký otřes“.
A co provedl?
Tak ministerský předseda Velké Británie Winston Churchill v rozhlasovém projevu k národu dne 19. února 1941 varoval, že Adolf Hitler hodlá opět zaútočit na Velkou Británii a že to provede v nejbližší době. A přímo řekl, cituji:
„Invaze bude mnohem lépe připravena. Musíme být připraveni, abychom odrazili plynové útoky, parašutistické výsadky a výsadky z větroňů, musíme prokázat bdělost a získané dovednosti… Hitler, aby vyhrál válku, musí zničit Velkou Británii.“
Tak tohle všechno řekl premiér národu, a to přesto, že věděl, že neříká pravdu.
Winston Churchill totiž dobře věděl z tajných zpráv ULTRA (ULTRA – komplexní zpráva všech špionážních kanálů včetně Enigmy viz Č 9 – nebo také – „Zpráva pro zasvěcené“ ( nebo také „ Zpráva pro 31 zasvěcených“) v několika bodech:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3997
), že Adolf Hitler v podstatě rezignoval na provedení „Operace Seelöwe“.
Britský premiér chtěl prostě jenom využít strašáka invaze, aby zvýšil klesající morálku svých rodáků.
Ke konci února 1941 se pak počasí zlepšilo a Luftwaffe zase obnovila své nálety. Německé bombardéry teď soustředily svou pozornost na přerušení důležitých zásobovacích námořních tras Velké Británie. Všichni, kdo se 2. světovou válkou zabývají a znají problematiku Velké Británie vědí, že ostrovní stát – soustátí - je přímo závislé na dovozech po moři.
No a samozřejmě Luftwaffe pomáhala německým ponorkám ve „Vlčích smečkách“, které úspěšně lovily britské transportní lodě. Luftwaffe pomáhala tak, že mezi své cíle bombardování zahrnula útoky proti loděnicím a přístavům.
No a tak třeba během dvou nocí za sebou, bylo v polovině března srovnáno se zemí město Clydebank na březích řeky Clyde u Glasgowa, kde se nacházely loděnice. Celkem tam zůstalo nepoškozeno pouze 7 000 z 12 000 domů a místní obyvatelstvo muselo utéct na blízká vřesoviště. No a města, jako Bristol, Cardiff, Portsmouth, Plymouth a Southampthon byla bombardována neustále. Nálety na Portsmouth byly tak těžké, že některé budovy v tomto městě byly zasaženy i několikrát.
V noci z 19. na 20. března 1941 prožil Londýn jeden ze svých dosavadních nejtěžších náletů, při kterém v hlavním městě Velké Británie zahynulo 750 obyvatel. Pumy z německých bombardérů dopadaly také na města Hull, Newcastle, Belfast a Liverpool. Velmi silně byl také bombardován Nottingham, ale i Derby, které je vzdálené sotva 48 km od míst, kde se v závodech Rolls-Royce vyráběly motory pro stíhačky – to však zůstalo netknuto.
Britové již totiž v roce 1941 zasadili úspěšně rušení německých naváděcích svazků radiových vln – X-Geräte – viz v Č 8 o vylepšení rušení
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3997
V té době totiž rušení naváděcích svazků X-Geräte a také simulování následných požárů znamenalo, že útočící letadla Luftwaffe shodila zápalné a trhavé pumy na údolí Belvoir východně od Nottinghamu a zabila tam 2 krávy a 2 kuřata…
O březnu roku 1941 je také nutné říci, že Britové v tomto měsíci dosahují i dalších úspěchů v nasazení nové techniky.
Je to měsíc březen 1941, kdy v jednom jediném tomto měsíci – a to prvně od počátku nasazeného nočního bombardování Luftwaffe – britská PVOS sestřelí celkem při nočním bombardování 43 bombardovacích letadel Luftwaffe. Protiletadlové dělostřelectvo řízené radarem jich sestřelilo 21 a noční stíhačky typu Bristol Baufighter a Blenheim jich sestřelily 22.
No a teď trochu přeskočme události v Evropě a jenom si řekněme, že v dubnu 1941 dorazily k silně unaveným Britům, vystaveným neustálému bombardování, špatné zprávy z evropské pevniny. Nejprve padla do rukou Němců a Italů Jugoslávie a pak Wehrmacht rozdrtil Řecko.
Winston Churchill znovu informoval a varoval Brity, že to byla vlastně generální zkouška Wehrmachtu na invazi do Velké Británie. Takové podezření potvrzovala prudkost německých náletů na Velkou Británii, která kulminovala právě v druhé polovině dubna ( mezi 19 a 20. dubnem 1941). Německé bombardéry opět také těžce napadly města Coventry, Bristol, Belfast, Portsmouth a Plymouth. Na Londýn v té době Němci zaútočili 2x a pokaždé byla tonáž shazovaných pum větší než při předchozím náletu. Jen během těchto dvou nočních náletů zahynulo 2 000 lidí a 148 000 domů bylo poškozeno, nebo zničeno.
Právě takovéto těžké bombardování Británie pak skutečně vypadalo jako předzvěst vylodění.
Jenomže.
Ne předzvěst napadení Británie, ale odvrácení pozornosti od příprav útoku na SSSR.
On totiž začátkem května 1941 Göringův štáb odeslal tajné depeše svým leteckým armádám (jen k rukám těch nejvyšších) s příkazem, aby většina bombardovacích a stíhacích sil útočících na Velkou Británii, byla připravena k přemístění na území „Protektorátu Čechy a Morava“ a do Polska.
Tato nová dislokace Luftwaffe již přímo souvisela s „Operací Barbarossa“.
Čtvrtek 1. května 1941 byl také dnem vzniku PVOS Říše.
Toho dne se poprvé spojilo velení denního a nočního stíhacího letectva Luftwaffe do jednoho velitelského stanoviště. I když tedy svazy protiletadlového dělostřelectva ještě dál v oblasti Říše podléhaly Župním velitelstvím letectva, bylo všechno ten den propojeno pojítky – telefonem, dálnopisem i radiem.
Takže vlastně tzv. – Kammhuberova linie – noční stíhací letectvo Říše se spojilo s denním stíhacím letectvem a ostatními složkami PVO Říše a společně vytvořily od 1. května 1941 PVOS Říše – Protivzdušnou obranu Říše:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=835
Ale.
Ještě dřív, než se měli piloti Luftwaffe se svými stroji a vybavením sbalit a opustit Francii, Belgii a Nizozemsko, dostali rozkaz provést poslední mohutný bombardovací útok na Velkou Británii.
Ano, byl to útok v noci z 10. na 11. května 1941 – největší bombardovací útok Luftwaffe od začátku 2. světové války.
Tento útok měl způsobit pokud možno co největší škody.
Ona totiž RAF do této doby útočila na města v rúrské pánvi a několikrát bombardovala i Berlín.
No a právě začátkem května 1941 provedli Britové obzvláště silný nálet na Berlín a zároveň také bombardovali Hamburg, Brémy a Emden.
No a tady „byl ten zakopaný pes“.
Velení všech složek branných sil Německa a samotný Adolf Hitler se tak obávali, že právě v okamžiku, kdy se většina Luftwaffe přemístí na Východ a zamíří do akcí v SSSR, tak v tom okamžiku, že Britové zintenzívní své nálety na Německo a ostatní cíle v Evropě.
Němci proto považovali za nezbytně nutné dát Britům vědět, že jestliže budou takto bombardovat cíle v Německu a v Evropě - čeká je velice tvrdá odveta.
K tomuto připravovanému náletu dne 10. května 1941 se vyjádřil osobně ministr zahraničí Třetí říše Ribbentrop když řekl, cituji:
„Poslední bombardování, ale bude to nejtěžší za celou válku. Pilotům určili pouze jeden cíl – ‚Londýn, Londýn, Londýn‘!“
Protože to byl skutečně nejtěžší nálet od začátku 2. světové války a to až do roku 1944, kdy následovaly útoky V 1 ( červen 1944) a později V 2 ( září 1944), popíšeme si tento nálet blíže.
