PALBA.CZ

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 40.

Oblast vylodění OMAHA, včetně Pointe du Hoc ( pro celkovou orientaci).





Ještě jsme si neřekli u oblasti OMAHA o vylodění Rangers, ráno v prvé vlně, vpravo od roty A ze 116. PBS( 29. pěší divize). Tak tedy rota C z 2. pluku Rangers ztratila 35 ze svých 64 mužů, a to ještě dříve než dosáhli paty útesů na své východní straně pláže. A právě masakr u roty A 116. PBS a u roty C z 2. pluku Rangers, je onen masakr a místo vylodění, které, na začátku filmu - "Zachraňte vojína Ryana" - líčil tak sugestivně Steven Spielberg.
A zpět na pláže hodně východně odtud, do míst, kde zaútočil 16. PBS( 1. pěší divize) a kde též místy panoval krvavý chaos. Zde velké vlny a problémy s ovládáním výsadkových člunů způsobovaly, že byla řada člunů zanesena více na východ, a mnohé jednotky se tak vylodily daleko od svých cílů. Mezi roklemi St. Laurent a Colleville, byl úsek "Easy Red" slaběji Němci bráněn a dvě družstva roty E ze 16. PBS pronikla k oblázkovému břehu bez větších ztrát, ale uchránila si jen několik málo zbraní (většinu jich ztratili, nebo odhodili vojáci během přesunu ke břehu). Družstvo roty F, které se vylodilo na východě, se během výstupu ze svého výsadkového člunu LCVP ve vodě hluboké až po krk dostalo do těžké palby, a na břeh jich vystoupilo jen 14.
(Místa vylodění obou PBS, z obou divizí





.) Ještě intenzivnější palba čekala rotu F (16. PBS) na pláži "Fox Green" kde se vojáci vylodili proti přímo silně opevněné rokli E-3 Colleville (viz mapa





.) Většinu ztrát utrpěla rota F po spuštění ramp, kdy kulometná palba z bunkrů zkosila vystupující vojáky z výsadkových lodí. Na jednom z LCVP se z původních 32 vojáků dostalo z lodě na břeh jen 7 mužů. Během krátké doby ztratila celá rota F 6 důstojníků a polovinu mužstva. Také rota E ze 116. PBS měla smůlu, že vyšla na pevninu ze všech spojeneckých jednotek nejdále od určené pláže - a právě na krvavé "Fox Green". Než její vylodění vojáci dosáhli oblázkového břehu, ztratila rota E více jak 1/3 mužů, včetně velitele roty. ( zde mapa pro rychlou orientaci mezi sektory vylodění:





) Další dvě roty z 16. PBS měly přistát také na pláži "Fox Green", ale rota L se vylodila příliš daleko na východ, a to na nejvýchodnějším konci "Fox Green", kam dorazila se zpožděním 30 minut. I když rota L ztratila 35% mužů, byla přesto jedinou rotou z první vlny, která zůstala kompaktní, soudržná. Rota I ze stejného PBS byla dezorientovaná ještě víc a pokračovala tak dlouho na východ, dokud jí nebyl velením opraven kurs a tak se vylodila o 1,5 hodiny později pod útesy na nejvýchodnějším konci "Fox Green".
Bohužel, podobně těžké ztráty jako pěchota, utrpěly, pro vylodění klíčové, demoliční čety. Demoliční četa 11 se vylodila před roklí E-1 St. Laurent a během vytahování gumových člunů s výbušninami na břeh je zasáhlo německé dělostřelectvo, které palbou iniciovalo demoliční nálože, ty vybuchly a vyhladily celou četu. Četu 15 poblíž rokle E-3 Colleville potkal stejný osud, nálože sousední čety 14 také zasáhl dělostřelecký granát, který zabil celý speciální námořní oddíl. Četa 12 dokázala své nálože umístit na překážky, ale kvůli velkému počtu zraněných pěšáků, kteří se okolo nich ukrývali, znamenalo, že ženisté váhali s jejich odpálením. Němci ne, jednu z odpalovacích šňůr zasáhla jedna minometná střela, která odpálila nálože a zabila, nebo zranila většinu čety a mnoho pěšáků poblíž. Četa 13, která zrovna pracovala na prolomení překážek, měla podobný osud, když jednu z náloží odpálila německá střela, která část čety zabila. Četa 7 byla připravena prolomit řadu překážek, ale jedno z jejich LCM najelo na vnější zábranu a dopálilo tak 7 min a výbuch si vybral svou daň. Byl to přímo masakr.
Ačkoli měly být tyto demoliční čety podporovány buldozerovými tanky M4, na břeh se jich dostalo z 16 jen 6, z nichž 3 byly ihned zničeny. Na konci dne byl funkční jen jeden buldozerový tank.
Přestože demoliční čety před roklí E-3 Colleville utrpěly těžké ztráty, podařilo se několika demoličním četám, právě z důvodů vysokých vln, že se vylodily východněji, než bylo původně plánováno. Takto uchráněné, vyloděné ženijní čety, pak pomohly mezi východy E-1 a E-3 vytvořit 5 vedle sebe sousedících průniků plážovými překážkami.
A právě tenhle úspěch se později ukázal jako rozhodující, protože to bylo jediné místo dostatečně široké pro větší množství výsadkových člunů.

K vůbec prvním průnikům do německé obrany mezi E-1 a E-3 došlo kolem 7 hodin 20 minut.
Přes těžkou německou palbu z ručních zbraní, minometů a děl zde začala hrstka mladých vojáků jednat. Mnoho mladých velitelů družstev a čet se zde pokoušelo shromáždit své muže, ale většina z nich byla zasažena silnou palbou německé pěchoty. Když se ženistům podařilo přestřihnout některé drátěné překážky, proběhl seržant Philip Streczyk z roty E ze 116. PBS takto ženisty vytvořenou cestou k patě útesu západně od rokle E-3 Colleville. Ve stejné době kryt palbou roty G shromáždil poručík John Spalding jednotku o velikosti čety a vydal se za seržantem Streczykem. Malá jednotka poručíka Spaldinga pak začala z týlu útočit na opěrný bod WN62 (viz mapa





). Zdecimovaná rota F z 116. PBS mezitím zepředu zaútočila na bunkry WN62 a jeden z nich vyřadila z provozu bazookou. Do rokle F-1 také pronikly roztroušené jednotky vojáků, které zaútočily na opěrný bod WN61 a to zepředu i z týlu. bylo 7 hodin 20 minut, když se jednomu z tanků Sherman M4A1 z rozprášeného 741. tankového praporu povedlo vyřadit z boje jeden z bunkrů WN61 a zničit jeho 88 mm dělo. Další tank Sherman M4A1 pak v 7 hodin 45 minut umlčel další horní bunkr WN62 na západní straně rokle E-3 Colleville.
V té době zaslal velitel německého 726. pluku (GR.726) z této oblasti radiem zprávu na velitelství 352. pěší divize, ve které oznamoval, že jeho telefonní linky byly útokem přerušeny a žádal, aby byl vydán rozkaz k protiútoku na americké průlomy. Velitel německé 352. pěší divize generál Kraiss ihned předal tuto zprávu velitelství německého 84. as, poněvadž jeho 915. granátnický pluk byl zálohou sboru pod názvem, již vzpomínané, "Bojové Skupiny Meyer" (jak víme, byla brzy ráno vyslána "Bojová Skupina Meyer" na západ, aby zaútočila na parašutisty 101. a 82. vzdušně-výsadkové divize) . Již v 7 hodin 35 minut byl požadavek na protiútok schválen a v 7 hodin 50 minut vyslala "Bojová Skupina Meyer" jeden svůj prapor směrem na Colleville, kam měl dorazit kolem 9 hodin 30 minut. Jak víme, i tento prapor honil parašutisty daleko na západě a tak na určené místo dorazil až odpoledne. Ačkoli to ještě nebylo patrné, začala se německá obrana hroutit (k zhroucení německé obrany přispívalo i tohle rozmělňování záloh).

Na západě vylodění, v úseku amerického 116. PBS (29. pěší divize) byly demoliční čety mnohem méně úspěšné, částečně také proto, že některé čluny ženistů byly zaneseny daleko na východ. Například demoliční 1. četa nedopatřením minula "Zónu smrti", jak byl nazýván úsek "Dog Green", a místo toho se vylodila na "Dog White". Zde se 1. demoliční četě podařilo vytvořit 50ti metrovou mezeru ve vyloďovacích překážkách, jako podle učebnice. Mnohem menší úspěch, nebo takřka žádný, zaznamenaly sousední čety 2. a 5. 2. demoliční četa dorazila příliš pozdě, 3. demoliční četu a její LCT zasáhla přímá dělostřelecká palba a ze 40ti mužů přežil pouze jeden. 4. Četa utrpěla před roklí D-3 Les Moulins těžké ztráty. 5. Četa dokázala nálože položit, ale v době, kdy měly být odpáleny, se poblíž překážek skrývalo tolik pěchoty, že bylo odpáleno pouze několik z nich. 6. demoliční četa se vylodila východně od rokle D-3 Les Moulins a dokázala vytvořit v překážkách průchod, přestože pěchota je využívala jako kryt. Demoliční čety 7 a 8 neměly na vyčištění překážek dostatek času, částečně kvůli utrpěným ztrátám, částečně kvůli stále se opakujícímu problému s tím, že pěchota využívala překážek jako krytů před německou smrtící palbou.
Dva úzké průchody v sektoru 116. PBS, i když nebyly široké jako ty na východě, byly v dané situaci, po celou velkou část dopoledne "Dne D", jedinou přístupovou cestou pro další posily.
Ztráty mezi demoličními četami v obou oblastech vylodění však činily 41%, když některé demoliční čety byly prakticky zlikvidovány.

Bylo 7 hodin ráno, když nastával příliv a pás obranných překážek začal být pomalu zaplavován. Na pláže byl strašný pohled. Těžce zranění vojáci, kteří se ukrývali poblíž obranných překážek, se v začínajícím přílivu utopili. Přeživší členové z 8mi pěších rot a jedné roty Rangers se skryli za oblázkovým břehem a vlnolamem, na celé té skoro 7 km dlouhé pláži a německá minometná, dělostřelecká a kulometná palba si mezi živými vybírala další daň. Ztráty ve vyloděných rotách neustále narůstaly. Velké množství vojáků zažívalo během obsazování německých pozic těžké chvíle, neboť v lodích, obaly chráněné zbraně, se po sundání obalů a pohybu, brodění a plazení, naplnily mořskou vodou a pískem a voják neměl mnohdy čím střílet.
Téměř třetina vojáků z první vlny vylodění byla během první hodiny mrtvá a většina jednotek se ocitla bez velení, protože jejich důstojníci a poddůstojníci byli buď zabiti, nebo zraněni.