PALBA.CZ

Švédský tank UDES XX-20

Mnohé možná překvapí, že v době zuřící Studené války, v prostoru mezi Východem a Západem, vznikl pozoruhodný tank zcela unikátní konstrukce. Nevypadal jako tank a v podstatě to ani tank nebyl. Byl to UDES Extra Experiment 20. Je nepopiratelné, že v 80. letech vznikly snad nejpozoruhodnější konstrukce vojenské techniky. Některé jsou dnes všeobecně známé, jiné byly upozaděny a některé jsou již zcela zapomenuty. Mezi nejoriginálnější konstrukce, které snad i předběhly svoji dobu, můžeme zařadit experimentální tank UDES 20. Domovinou tohoto projektu je Švédsko, které má s originálními konstrukcemi vozidel bohaté zkušenosti. Přeci jen je to země původu legendárního Strv 103 (S-tank), projektu Strv 2000 - ke kterému se ještě vrátím, nebo dvoukorbového transportéru Bv 206. Je velice pravděpodobné, že právě tento velmi oblíbený a spolehlivý transportér, vnukl inženýrům společnosti AB Hägglund & Söner nápad, vytvořit na obdobném principu i tank. Samotná definice UDESe je poněkud problematická. Někteří jej označují jako tank, pro jiné je přesnější stíhač tanků, nebo oficiálně pak vozidlo palebné podpory. Já se ale budu držet označení tank, kvůli srozumitelnosti. Ještě si rozebereme samotný název. UDES je zkratkou Underlagsgrupp Direkt Eld Stridsfordon (pozemní vozidlo přímé palebné podpory), XX pak značí Extra Experiment a 20 pak číslo ve vývojové řadě vozidel UDES (od roku 1971). Pro lepší orientaci je potřeba říct, že UDES 1 je původní označení pro Strv 103 (S-tank), načež následují všechny možné konstrukce tanků a bojových vozidel, z nichž některé se dočkaly sériové výroby, jiné skončily jen u nákresu, další pak u překližkové makety. Ještě bych rád zmínil, že koncept tanku UDES 20, byl patentován roku 1981. Oficiálně firmou AB Hägglund & Söner na jméno Sven Erik Berge a Bertil Alfons Falk. Patent je veden pod číslem EP 0082127 A2.

Nejprve si popíšeme korbu tohoto vozidla, které je natolik originální, že každého okamžitě zaujme. U prvních testů z roku 1981, bylo opravdu využito modifikovaného podvozku z transportéru Bandvagn 206. Zdvojený podvozek se ukázal být efektivní a mohlo se přejít ke zkouškám, již použitelného, tankového podvozku. Na první pohled se zdá, jako by inženýři rozřezali dva transportéry Marder, které byly jen zakráceny a spojeny hydraulickým ramenem. Dle mého je podobnost jen náhodná, byť jak později zmíním, konstruktéři u tohoto projektu Marder opravdu využívali. Nyní ale zpět k originální konstrukci tanku. V přední části byl prostor pro tříčlennou osádku a dálkově ovládanou věž - nebo lépe řečeno výkyvný kanón. Zadní polovina vozidla pak nesla munici a palivo. Výhodou konstrukce tedy bylo, že osádka byla zcela oddělena od hořlavin a byla tak slušně chráněna. Navíc byla usazena až pod zbraní, což rovněž napomáhalo ochraně členů osádky. Velitel vozidla seděl po pravé straně kanónu, po levici seděl řidič a za ním střelec. Velitelský prostor je pozoruhodný v tom, že poklop je na teleskopické konstrukci a je možné jej vysunout až nad kanón. Nevím, zda je toto řešení užitečné pro navádění palby, nebo k hlubokému brodění, rozhodně je to ale velice netradiční prvek.

Jak již bylo řečeno, UDES 20 se skládá ze dvou samostatných částí. Obě poloviny vozidla byly spojeny dvěma hydraulickými rameny, která umožňovala tanku manévrovat i ve velice obtížném terénu a usnadňovala i zatáčení. Dá se říct, že při strmém stoupání, mohla zadní část vytlačit přední polovinu do prudkého kopce. V případně i přizvednout přední část pro překonání menšího schodku. Nebo se prohnout do tvaru V, kdy se spoj mezi dvěma částmi tanku přitlačil k zemi. Dieselový motor Detroit o výkonu 600 koňských sil, s automatickou převodovkou, byl umístěn v zadní části a přední část poháněl pomocí ohebné hřídele. Tank tak dosahoval rychlosti až 60 km/h. Celková hmotnost vozidla činila 25 tun.

Pro testování věže, byl ze Západního Německa zapůjčeno bojové vozidlo pěchoty Marder. Samotná věž byla hodně atypická a jednalo se v podstatě o kanón ráže 120 mm, usazený ve výkyvné lafetě. Podobné řešení mělo i Západoněmecké experimentální vozidlo VTS, z roku 1970, kdy byl takto umístěn kanón ráže 105 mm. Švédové s podobným řešením experimentovali u vozidel UDES 17/18 a především UDES 19, z roku 1980, což byl přímý předchůdce vozidla UDES 20. Jednalo se o transportér Marder zapůjčený ze Západního Německa, který byl osazen automatickým kanónem ráže 120 mm, ve výkyvné věži – totožné jako u vozidla UDES 20. Zbraň nebyla chráněná pancířem, což ji sice vystavovalo palbě nepřítele, ale byl to ústupek za schopnost vysunutí se nad terén. Tato schopnost je z dnešního pohledu velice překvapivá, ale ve své době se jednalo o klasické moderní řešení. Podobně byla řešena i věž amerického Expeditionary Tank, X-M4, FCCV atd. Výhodou byla možnost, kdy korba tanku mohla být bezpečně ukryta za terénní nerovností, nebo v tankovém okopu. Odvetné palbě protivníka pak byl vystaven jen drobný cíl v podobě kanónu a pozorovacích zařízení. Kanón samotný měl již moderní ráži 120 mm (oproti velmi rozšířené ráži 105 mm), patrně by byl doplněn o spřažený kulomet. Samotná obsluha hlavní zbraně byla patrně komplikovaná, ale nikde jsem nenarazil na zmínku, že by to byl zásadní problém. Střelec a velitel se orientovali nejspíš pomocí společné soustavy periskopů, jiného opticko-elektronického zařízení (snad i kamery). Navíc velitel měl i možnost vysunout se nad kanón a řídit tak palbu přímo (buď dávat instrukce střelci, nebo vést palbu osobně). Tak jako u vozidel s obdobnou bezosádkovou věží, nebyla ani tato konstrukce sériově vyráběna. Dle mého, se může plně využít až v současnosti, kdy věž MGS je osazená na vozidla Stryker MGS (Mobile Gun System) a to ani tento systém není dokonalý. Nebo u jiných bezosádkových, tankových věží, které ale ještě nejsou v sériové výrobě, neb ose nerozšířily ve větších počtech. Přeci jen, elektronika ze začátku 80. let, nebyla na takové úrovni a bylo lepší zůstat u ověřené konstrukce, kdy palbu vede obsluha zbraně přímo – v ose kanónu, chráněna za masivním čelním pancířem.

Nabíjení bylo řešeno nabíjecím automatem, zde sice měli prvenství Sověti se svým T-64, ale v této době (80. léta) se jednalo o standardní vynález, se kterým konstruktéři většinou počítali. Tak jako u T-64, se i u švédského vozidla, podařilo snížit množství členů osádky na tři. Není mi ale známo, jak probíhalo nabíjení. Zda byla pohotovostní zásoba munice umístěna přímo u kanónu a postupně doplňována ze zadní části vozidla (kde byla munice uskladněna) – spolu s motorem a palivem. Nebo byl kanón nabíjen po každém výstřelu nějakým nabíjecím ramenem ze zadní části vozidla, což by mohlo být někdy velice komplikované (obě poloviny by musely být víceméně srovnané v ose). Prostší řešení nabíjecího mechanismu u vozidla UDES 19, kdy byl kanón a automat na jednom podvozku, nabíjecí rameno bylo v korbě za kanónem (viz foto), bylo poněkud funkčnější. Bylo totiž oprášeno a využito i později u projektu Stridsvagn 2000. Právě Strv 2000 se měl stát nástupcem vynikajícího tanku Strv 103 (modernizované od roku 1986 na variantu C). Jeho základem měla být pestrá série experimentálních bojových vozidel - tanků. Jedna z nich měla kanón zabudovaný v korbě, jiná pak neopancéřovaný v teleskopické věži (jako vozidla UDES). Nakonec byla zvolena relativně konvenční konstrukce s malou otočnou věží. Prototyp měl masivní výzbroj - 140 mm kanón a 40 mm rychlopalný kanón proti slabě pancéřovaným cílům. Měl být nejlépe pancéřovaným tankem své doby a celkově by o třídu překonával své konkurenty jak na Východě, tak i na Západě. Nakonec však byl celý projekt v roce 1991 zrušen pro neúnosnou finanční náročnost.

Vraťme se ale k tankům UDES. V roce 1981 bylo testováno již zmíněné vozidlo UDES XX 5, což byl upravený podvozek Bv 206, pro zátěžové testy a schopnosti podvozku (s maketou kanónu a zátěží). Na začátku roku 1982 pak byl vyroben UDES XX 20, který byl testován od ledna 1982 do března 1984. Zde je nutno zmínit, že tento prototyp nebyl osazen onou teleskopickou věžičkou pro velitele a i kanón musel být nabíjen manuálně, byl ale funkční a byl testován i na střelnici. Po těchto testech vznikla ještě varianta UDES XX 20 B a C. Překvapivou výhodou byla lepší manévrovatelnost kanónem, jelikož byla věž lehčí, problém ale byl s váhou při překonávání měkkého terénu (bažiny), mínusem také byla větší silueta tanku proti leteckým úderům (byl delší než jiné tanky), dlouhá doba zaměření cíle, pomalé nabíjení (automat), malá ochrana spojovacího kloubu a nabíjecího automatu. Obecně se dá říct, že nabíjecí automaty a možnosti dálkového řízení zbraně, byly v 80. letech na nízké úrovni, což poněkud brzdilo možnosti těchto revolučních konstrukcí, které tak předběhly svoji dobu. Ale jak jsem již řekl, v samotné zbrani konstruktéři neměli problém. Celý projekt měl jinou slabinu, totožnou s ostatními ambiciózními konstrukcemi – snad v každé době: Projekt byl ukončen z finančních důvodů. Náklady na jeho vývoj byly jen jedním hřebíčkem do rakve. Tím druhým byly samotné výrobní náklady, kdy cena UDESe měla být až o 20-40 % vyšší než u klasického tanku své doby.

Na závěr se snad dá jen říct, že ač byl projekt UDES velice ambiciózní a nabízel neotřelá, inovativní řešení, neměl moc šancí na úspěch. Vzhledem k tomu, že exportní potenciál se nenaplnil ani u světoznámého Strv 103, čekal by i tento stroj podobný osud a služba pouze ve švédské královské armádě. Jak již bylo řečeno, Švédové i později přišli s opravdu neotřelou konstrukcí – Strv 2000, která byla tak revoluční, že finanční náročnost byla příliš vysoká i na možnosti švédského království. Celý příběh originálních a neotřelých tankových konstrukcí, skončily v roce 1994, kdy byla zahájena licenční výroba tanku Leopard 2, pod označením Strv 122. Do roku 1997 byly ze švédské královské armády vyřazeny veškeré tanky švédské konstrukce. Poměrně dlouhá historie domácích konstrukcí tak byla uzavřena a Švédsko tak opět přešlo na výrobu licenčních tanků zahraniční produkce.

Váha 26 tun
Osádka 3
Délka korby 7 400 mm
Délka celkem 9 630 mm
Šířka 2 900 mm
Výška (korby) 1 500 mm
Pohon Detroit Diesel 8va 71TA 600 hp
Rychlost 55 km/h
Výzbroj 120 mm L / 44 Rheinmetall
Rychlost palby 7-10 ran/min (reálná)
Pancéřování čelně 15-20 mm RHA
Pancéřování boky 6+6 mm RHA

Zdroj:
http://www.ointres.se/udes.htm
http://www.sphf.se/Axvall/XX20.htm
http://survincity.com/2013/09/prospects ... less-tank/
http://www.google.com/patents/EP0082127A2?cl=en
https://en.wikipedia.org/wiki/Bandvagn_206