IX. díl. Velká Británie 1940. Č 52.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6940
Registrován: 28/10/2005, 13:43

IX. díl. Velká Británie 1940. Č 52.

Příspěvek od michan »

IX.díl. Velká Británie 1940. Č 52.


Mapa centra Londýna.

Obrázek

V minulém díle - Č 51 jsme si říkali o těžkém náletu na Londýn v noci z 10. na 11. května 1941 – viz : http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4168
, když jsme končili v situaci, že proti požárům vzniklým nálety Luftwaffe neměli Londýnští požárníci vodu a museli provést „ náhradní řešení“ – přivést vodu z řeky do plachtovinové nádrže. Do nádrže chtěli zatím táhnout vodu čtyřmi hadicemi ( vzdálenost od Temže 5 km), když důstojník oblastního Londýnského požárního sboru, který zde požární zásah řídil zjistil, že ty 4 hadice, které měly vodu táhnout do nádrže jsou propálené od odletujících uhlíků z vedlejších požárů.
Pokračujme tedy tím, že všude okolo stále dopadaly bomby. Důstojník Blackstone v tu dobu potkal kolegu Cruise, velice platného „človíčka“. Cruise byl totiž vedoucím Metropolitní vodovodní správy a o vodovodním řádu města Londýna, i jeho jednotlivých čtvrtí věděl takřka každý detail. Vždy, když byly nálety, byl na svém místě mezi požárníky a dělal pro ně vše co se dalo. Tu věděl o větvi vodovodního řádu, která ještě mohla mít vodu. Tu věděl o tom, kde voda určitě ještě je. Také tuto noc z 10. na 11. května 1941 řekl, že se vynasnaží pomoci a vodu někde sežene. Dořekl to, popošel několik kroků, poblíž spadla bomba – několik úlomků této bomby mu rozpáralo břicho.
Požárníci byli již otrlí a Blackstone pokračoval dál v chůzi.
Seznámil se se situací – věděl, že tažení vody z Temže byla vždy komplikovaná věc – tuto noc však ještě hladina řeky klesla a voda vlastně byla mimo dosah všech vozidel stojících na nábřeží. Přesto postavili 3 svá čerpadla – nebo také pumpy ( zde jsou pumpy z roku 1935

Obrázek


) a připojili je k hadicím. Blackstone uvádí v zápise, že jim řekl, že je to zbytečné, že se musí ony 4 hadice vyměnit – jsou propálené.
Byla to doba, kdy pro požáry nešlo projít k Westminster Bridge Road (viz mapa) a požárníci prostě neměli vodu.
Pak se přeci jenom začala trošku situace lepšit a hasiči udělali 4 nové řady hadic a začali je připojovat k čerpadlům.
Po nějaké době se hadice naplnily vodou a všichni byli rádi, že nyní snad přestanou hořet.
Blackstone se sebral a šel na další místo, neboť oheň z požárů se šířil podél Newington Causeway, Newington Butts a New Kent Roadu. Tam jedna z pum zasáhla přímo jedno požární vozidlo, zničila ho a zabila celou pětičlennou posádku, která ležela rozházena v tratolištích krve v příkopě a dva požárníci byli zaklíněni ve stříkačce. Blackston se zde zmohl jenom na to, že řekl, cituji:

„Vyndejte těla a přikryjte je.“

Kolegové pak odnesli mrtvoly na sousední Skipton Street a přikryli je plachtovinou.
V tu dobu Superintendant George Adams, kterému podléhala oblast celého jižního Londýna Blackstonovi řekl, že má nyní k dispozici 100 zásahových vozidel připravených k výjezdu.
Sto vozidel x 5 hasičů je 500 lidí připravených k zásahu a prakticky ani kapka vody.
Trvalo to ještě chvíli, ale pak již dostali zprávu, která je v zápise a kterou cituji:

„Čtyři hadice uložené podél Westminster Bridge Roadu se začaly nadýmat a voda vychrstla do velké plachtovinové nádrže. Někteří hasiči začali radostně výskat. Na všech stranách hořely budovy a bylo velmi horko. Čtyři velké sací pumpy již instalovali do nádrže, a když zde vznikla asi třiceticentimetrová hladina vody, začaly pracovat. Proudnice chrlily vodu na plameny.“

No jo, ale když se hasiči dostali dovnitř jednoho z hořících skladů, proudy vody přestaly náhle tryskat. Ono totiž do nádrže bylo přiváděno méně vody než kolik jí spotřebovala čerpadla.
Rychle bylo provedeno další opatření – hasiči položili ještě další dvě linie hadic no a pak další.

Obrázek


No a pak přišla další povzbuzující informace z velitelství Londýnského požárního sboru – požární čluny propluly k mostům Westminster a Waterloo, odkud již dodávají vodu na břeh na obě strany.
Do toho všeho si uvědomme, že stále padaly trhavé pumy. Také v okolí Elaphant and Castle

Obrázek



Obrázek


zahynuli další 3 hasiči. Prakticky celé noční nebe nad Londýnem bylo osvětleno požáry.
I Blackston, který se pohyboval v jedné oblasti viděl, že alespoň 50 budov v jeho rajónu – „pořádně hoří“.

Londýnští požárníci v noci z 10. na 11. května 1941.

Obrázek




Obrázek


A jak to vypadalo v celém Londýně?
Hořely všechny části Londýna. V průběhu této noci bylo na velitelství Londýnského požárního sboru hlášeno celkem 2 200 požárů.
Z těchto 2 200 požárů bylo celkem 9 požárů tak velkých, že požár zasahoval víc jak jednu polovinu hektaru zastavěné plochy.
Celkově v jednu chvíli hořelo 283 hektarů Londýna, což je 1,5 x víc než během dosavadního největšího požáru Londýna – požáru z roku 1666, který hlavní město Velké Británie – Londýn – skoro úplně zničil.


Co vše bylo v Londýně zasaženo a hořelo?
Byl zasažen londýnský Tower a strážníci plnící v uniformách službu na opevněních nad Temží museli vzít do ruky ruční čerpadla, někde kbelíky s pískem a hasit požáry.
Samozřejmě korunovační klenoty byly již dávno předtím vyňaty z vitrín v Toweru a přepraveny na bezpečnější místo mimo Londýn.
Byly zasaženy budovy parlamentu, Westminsterské opatství, britské muzeum. Sedm pum spadlo na Dolní sněmovnu parlamentu, srazilo ochozy na poslanecké lavice potažené zelenou látkou a na křeslo mluvčího. Puma prorazila věž s hodinami, ožehla a poničila číselník Big Benu. Zajímavostí zde je, že samotný mechanismus starých hodin poškozen nebyl a proslulý orloj si nepopletl ani jednu notu.
Ve Westminsterském opatství začala hořet střecha od zápalných pum a potom spadla na chór a sanktuárium. Nádherný dobový strop Westminster Hallu bomby prorazily. Silně poničen byl Westminster School, kde studovalo mnoho význačných Britů.
Westminsterské opatství – jedna z nejkrásnějších památek středověké architektury – bylo zničeno.

Queens´s Hall 11. května 1941.

Obrázek


Bylo štěstím, že většina nejvzácnějších pokladů Britského muzea bylo evakuováno, ale zápalné pumy přesto zničily knihovnu
a skoro úplně zlikvidovaly Egyptské oddělení.
Pumy té noci zasáhly Scotland Yard, hlavní stan Armády spásy, všechna železniční nádraží bez výjimky – Cannon Street, Paddington, Waterloo, Euston, Liverpool Street, Victoria a Charing Cross. Všechny kostely v City byly buď vážně poškozeny, nebo zničeny. Jeden z nejstarších a nejoblíbenějších londýnských kostelů – St. Clement Danes – se přeměnil v kouřící zříceninu. Velké zvony tohoto kostela popraskaly při pádu na zem.
Vybombardováno bylo také 5 londýnských nemocnic. Jedna z nemocnic tak vážně, že museli evakuovat pacienty během náletu.
No a samozřejmě pumy padaly na obchody, na obytné budovy, stanoviště civilní obrany, kryty, hotely, kina a kluby.
Jedna série trhavých pum spadla poblíž oblasti důstojníka Geoffreyho Blackstona a zasáhla požární vozidla. Důstojník to později popsal takto, cituji:

„Všude ležela těla v modrých uniformách a gumových botách. Oddělili jsme zabité od živých. Měli jsme dalších 5 mrtvých.“

Další popis tedy pak volně.
Blackston vzpomínal, že živí zranění lidé nutně potřebovali sanitky. Bohužel tehdy prý oblastní hasiči neměli vysílačku a tak se jeho lidé pokoušeli zatelefonovat pro pomoc.
Jenomže bohužel, všechny telefonní budky, všechny telefony v domech - neměly signál – telefony prostě v celém okolí nefungovaly.
Blackston na to vzpomíná s hořkostí v srdci a říká, že se cítili v tom momentě „úplně odříznuti od světa“ – byli uprostřed velkého města, kde byly zničeny všechny spoje.
A jako kdysi před desítkami let, museli vše řešit tak, že poslali pro sanitky spojky.

Nejtěžší rozhodnutí, jak zapsal důstojník Blackstone bylo – že museli rozhodnout, které budovy nechají vyhořet úplně – to proto – aby se mohli postarat o některé ostatní, které by se ještě daly zachránit.
Tady se zastavuje nad tím, že bylo rozhodnuto, cituji:

„Z nějakého důvodu zachránit pup (bar) Elephant and Castle ( viz horní mapa a fotografie), který byl uznáván jako objekt symbolické hodnoty. Tato nádherná památka starého Londýna byla něco jako ostrůvek na souběhu šesti ulic. Moc jsme ji chtěli zachránit. Hasič na kontrolním stanovišti uprostřed kruhového objezdu zvolal: ‚Pane Bože, sire, to je ale vítr! To už je takové naše štěstí‘ Byla ideálně klidná noc, ale horký vzduch stoupající ze všech požárů okolo způsoboval, že studený vzduch byl nasáván do středu kruhového objezdu. V důsledku toho kolem nás lítaly roztrhané noviny, jiskry a hořící hadry.“
Naposledy upravil(a) michan dne 19/7/2010, 11:05, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6940
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

IX.díl. Velká Británie 1940. Č 53.

Střechu Elephant and Castle začaly olizovat plameny a v okolí se vznášela oblaka kouře. Když zde požárníci začali bojovat s ohněm, přišel k Blackstoneovi vedoucí stanice metra Elephant and Castle a řekl, že mohou nastat velké potíže, protože kouř z požárů vniká dovnitř metra a lidé na nástupištích začínají panikařit. Důstojník Blackstone mu přikázal, aby vysvětlil lidem, že jsou tam v bezpečí, a že jim kouř nic neudělá.
No jo, jenomže již za čtvrt hodiny bylo nutné lidi z metra evakuovat.
Ze stanice metra vycházeli nejistě ženy, děti i starci. V ulicích bylo velké množství kouře, který , horko hnalo vzhůru. Všude byl strašlivý žár, létaly jiskry a hořící trosky. Řítily se zdi a do toho ještě pronikal ostrý hvízdot pum někde v dálce.
Později si k tomu Blackstone napsal, že právě v této době pocítil nenávist k letcům v letadlech, která jim prolétala nad hlavou.
Bleckston odešel na Skipton Street. Tam leželo 22 těl a z pod plachtoviny vyčnívaly pouze boty. Napočítal 8 párů kožených a 14 párů gumových bot. Londýnští profesionální hasiči nosívali dobré erární kožené boty, členové pomocné protipožární služby měli levné gumáky. Důstojník Blackston si později k tomu poznamenal, cituji:

„Teď jste si rovni, kamarádi. Ať Bůh odpustí těm, kteří to způsobili.“

Pak se důstojník oblastního velitelství Londýnského požárního sboru Blackstone podíval na hodinky – bylo 5 hodin ráno neděle dne 11. května 1941. Cítil se velice unaven. Po půl hodině (my víme, že v 5 hodin 37 minut) ohlásily sirény konec poplachu.

Ale pro požárníky a pomocné služby to neznamenalo konec práce.
Vždyť Londýn hořel.

Téměř 8 000 ulic Londýna bylo zablokováno sutí ze zničených budov, bylo zablokováno požárním vybavením.
Přiblížila se ranní špička a začal houstnout pouliční provoz.
No a jak to tak bývá, projevili se lidé a jejich vlastnosti.
V zápise stojí, cituji:

„Lidé šli do práce a zjišťovali, že automobilový provoz znemožňují naše natažené hadice. Kolem se srocovali čumilové, motali se pod nohama, šlapali po našich hadicích. Jeden z nich řekl: ‚Hergot, nejste schopni poradit si s tím nepořádkem? Nevím, za co vás platíme?‘“

Bylo 11 hodin dopoledne v neděli dne 11. května 1941, když dorazily čety druhého sledu.
Tehdy Geoffrey Blackstone nastoupil do auta a jel domů. Když tak projížděl Londýnem, zbořeništěm Londýna, tak si později poznamenal, své tehdejší pocity, cituji:

„Nemyslím, že by Londýn mohl déle vydržet něco podobného. Ani já to nevydržím.“

Když se na stole objevila konečná čísla ztrát – bylo to na tu dobu strašné.
V Londýně zahynulo v noci z 10. na 11. května 1941 - 1 436 obyvatel a asi 1 800 civilistů utrpělo vážná zranění.



Ti lidé, kteří se zachránili byli na pokraji zhroucení.
Pohled většiny Londýňanů (vyjma cyniků a některých zvláštních psychopatů) na zničené budovy a ožehnuté pomníky působil strašně depresivním dojmem.
Ještě celou řadu následujících dní mnoho obyvatel hlavního města Velké Británie Londýna chodilo napůl nepříčetně, ve strachu z dalších náletů.
Londýňané se domnívali, což také nebylo divu, že takový velký nálet signalizoval začátek nového, ještě krutějšího „Blitzu“.

Ale také německá Luftwaffe utrpěla v nočním náletu těžké ztráty – 27 bombardérů bylo za noc sestřeleno – takovéto ztráty měla Luftwaffe při denních náletech – nikoliv při nočních.



Uplynuly 3 týdny měsíce května a žádné velké nálety nepokračovaly. Na Londýn přilétaly v noci jen jednotlivé německé bombardéry.
Potom 1. června 1941 Němci obsadili ostrov Kréta (bude o tom celé pojednání) a Britové se začali zase obávat, že tak jako na Krétu zaútočí Němci ze vzduchu i na Velkou Británii.
Ale uplynul zase další týden a nebyly ani nálety, ani invaze.
Noviny, např. Daily Express se zeptaly: „Co má Hitler za lubem? Je to ticho před přicházející bouří? Dojde nakonec k invazi?“
Nikdo neodpovídal.
To přesto, že okolí Winstona Churchilla mělo k dispozici informace, že po 10. květnu 1941 již žádné větší nálety nebudou, když nejen dešifrované zprávy, ale i zprávy z podzemního hnutí Evropy říkaly, že se Luftwaffe skutečně odsunuje ze Západní Evropy a že jsou ve Východní Evropě budována nová letiště a kapacity pro obsluhy přemísťovaných letadel a personálu.
Nikdo ze zasvěcených však lidi neinformoval.
Tak uplynuly další 2 týdny klidných nocí, ale Londýňané si stále uchovávali bdělost. Stále tisíce Londýňanů přespávalo v metru.

Ale pozor, ani jednotky Luftwaffe, jejichž úkolem bylo stále, sice v malém počtu – spíše jednotlivé stroje - útočit proti Anglii, nic nevědělo. I piloti Luftwaffe věřili, že jsou stále předvojem invazní armády do velké Británie.
Posvěcoval to i Říšský maršál Göring, který přijel do Paříže po pádu Kréty, kam svolal poradu velitelů jednotek Luftwaffe ze Západní operační oblasti.
Na této poradě Göring řekl, že letecké útoky jsou pouze předehrou k definitivnímu dobytí Velké Británie, a že nálety, které budou postupně sílit a budou se rozvíjet, spolu se zesílenou ponorkovou válkou, jsou vlastně přípravou pro výsadek do Velké Británie.
Jedním z účastníků porady byl také Adolf Galland, na kterého projev Říšského maršála udělal velký dojem.
Göring si však Gallanda a Wernera Mölderse, své oblíbence, vzal stranou a nadšeně jim pak řekl, cituji:

„Není na tom ani špetka pravdy.“

No a potom těmto dvěma esům řekl, že je to všechno kamufláž kvůli utajení skutečných záměrů OKH – že se jedná o útok na SSSR, který bude velmi brzy následovat.
Galland se pak ve svých pamětech poznamenal, že toto sdělení Göringa bylo pro něj naprosto šokující.

A skutečně – dne 22. června 1941 Německá branná moc a její satelity napadly SSSR – viz zde na Palbě:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=7
a z toho Úvod:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1188
a nyní jednotlivé směry – nejprve Skupina Armád Jih:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=181
pak Skupina Armád Střed:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=180
a pak Skupina Armád Sever:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=179

Britové, zvláště někteří, Rusy litovali, ale většina Britů tuto zprávu uvítala s nadšením.
V londýnských novinách – „Evening News“ se objevil titulek, cituji:

„TEĎ JE NA ŘADĚ MOSKVA.“

Londýňané to většinou komentovali, cituji:

„Teď uvidíme, co dokáží oni.“

Musíme si uvědomit, že od nenávisti k bývalému spojenci Hitlerovského Německa SSSR, k pozdějšímu partnerství a oblibě Ruska, jako spojence, byl ještě pro obyčejné lidi kus cesty ( jinak tomu bylo u vedení státu, které s pomocí SSSR reagovalo dost rychle).


A tak uplynul červenec 1941, přišel srpen 1941 a Luftwaffe a pozemní vojska Německa se neobjevovaly.
To už i Churchill potvrdil, jak historické prameny říkají – nerad, neboť se obával poklesu morálky – že Luftwaffe přemístila své hlavní síly na Východ.

No a britské noviny ohlásily:

„BLITZ SKONČIL.“

Takto noviny psaly i o tom, že skončilo „Battle of Britain“.
Psaly ta přesto, že válka – 2. světová válka – byla ještě obtížná a dlouhá, ale Britové si začali uvědomovat, že to největší nebezpečí ohrožující celou Velkou Británii a její nezávislost pominulo.
Spojené království stále existovalo – bylo skutečně spojené a bylo svobodné.

Tehdy si Britové s hrdostí a trochu nevěřícně říkali – „Vyhráli jsme.“

Mnozí Němci však tvrdili, že vůbec neexistovalo něco takového, co by se dalo nazvat „Battle of Britain“ – „Bitvou o Británii“.
Jedním z takových Němců byl generál Luftwaffe Adolf Galland, který nejen ve svých pamětech, ale i na veřejnosti prohlásil, cituji:

„Faktem bylo pouze to, že jsme na Anglii uskutečnili řadu útoků v letech 1940 a 1941. Když jsme zjistili, že nedosahujeme žádaných výsledků, tak jsme toho nechali. Neexistovala žádná bitva, a tak jsme ji neprohráli.“

Sluší se říci i co k tomu řekl jeden z pilotů RAF, který proti Gallandovi v roce 1940 bojoval, cituji:

„Generále Gallande, víte, co znamená, když v desátém kole boxerského utkání za situace, kdy se jeden ze soupeřů jen tak tak drží na nohou, jeho trenér hodí ručník a zavolá: ‚Můj svěřenec se vzdává!?‘ Kdo potom tento boj vyhrál a kdo prohrál?“

Britové o odpovědi neměli pochybnosti. Byli sice pošramoceni, ale věděli, kdo hodil ručník…..


Nyní si na několik týdnů odpočinu a pak bude pokračovat kratší série:
X. díl. Jugoslávie, Řecko 1941.




Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Průběžně tématické články: www.Palba.cz
A
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskusi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3980&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pegeucko
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 2793
Registrován: 14/7/2005, 10:40
Bydliště: jižní Čechy

Příspěvek od Pegeucko »

Info:
Téma přesunuto do správné sekce k ostatním souvisejícím tématům.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Vím vše, protože mlčím, abych slyšel..... motto STASI
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta 1939-1945“