Mapa centra Londýna.
V minulém díle - Č 51 jsme si říkali o těžkém náletu na Londýn v noci z 10. na 11. května 1941 – viz : http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4168
, když jsme končili v situaci, že proti požárům vzniklým nálety Luftwaffe neměli Londýnští požárníci vodu a museli provést „ náhradní řešení“ – přivést vodu z řeky do plachtovinové nádrže. Do nádrže chtěli zatím táhnout vodu čtyřmi hadicemi ( vzdálenost od Temže 5 km), když důstojník oblastního Londýnského požárního sboru, který zde požární zásah řídil zjistil, že ty 4 hadice, které měly vodu táhnout do nádrže jsou propálené od odletujících uhlíků z vedlejších požárů.
Pokračujme tedy tím, že všude okolo stále dopadaly bomby. Důstojník Blackstone v tu dobu potkal kolegu Cruise, velice platného „človíčka“. Cruise byl totiž vedoucím Metropolitní vodovodní správy a o vodovodním řádu města Londýna, i jeho jednotlivých čtvrtí věděl takřka každý detail. Vždy, když byly nálety, byl na svém místě mezi požárníky a dělal pro ně vše co se dalo. Tu věděl o větvi vodovodního řádu, která ještě mohla mít vodu. Tu věděl o tom, kde voda určitě ještě je. Také tuto noc z 10. na 11. května 1941 řekl, že se vynasnaží pomoci a vodu někde sežene. Dořekl to, popošel několik kroků, poblíž spadla bomba – několik úlomků této bomby mu rozpáralo břicho.
Požárníci byli již otrlí a Blackstone pokračoval dál v chůzi.
Seznámil se se situací – věděl, že tažení vody z Temže byla vždy komplikovaná věc – tuto noc však ještě hladina řeky klesla a voda vlastně byla mimo dosah všech vozidel stojících na nábřeží. Přesto postavili 3 svá čerpadla – nebo také pumpy ( zde jsou pumpy z roku 1935
) a připojili je k hadicím. Blackstone uvádí v zápise, že jim řekl, že je to zbytečné, že se musí ony 4 hadice vyměnit – jsou propálené.
Byla to doba, kdy pro požáry nešlo projít k Westminster Bridge Road (viz mapa) a požárníci prostě neměli vodu.
Pak se přeci jenom začala trošku situace lepšit a hasiči udělali 4 nové řady hadic a začali je připojovat k čerpadlům.
Po nějaké době se hadice naplnily vodou a všichni byli rádi, že nyní snad přestanou hořet.
Blackstone se sebral a šel na další místo, neboť oheň z požárů se šířil podél Newington Causeway, Newington Butts a New Kent Roadu. Tam jedna z pum zasáhla přímo jedno požární vozidlo, zničila ho a zabila celou pětičlennou posádku, která ležela rozházena v tratolištích krve v příkopě a dva požárníci byli zaklíněni ve stříkačce. Blackston se zde zmohl jenom na to, že řekl, cituji:
„Vyndejte těla a přikryjte je.“
Kolegové pak odnesli mrtvoly na sousední Skipton Street a přikryli je plachtovinou.
V tu dobu Superintendant George Adams, kterému podléhala oblast celého jižního Londýna Blackstonovi řekl, že má nyní k dispozici 100 zásahových vozidel připravených k výjezdu.
Sto vozidel x 5 hasičů je 500 lidí připravených k zásahu a prakticky ani kapka vody.
Trvalo to ještě chvíli, ale pak již dostali zprávu, která je v zápise a kterou cituji:
„Čtyři hadice uložené podél Westminster Bridge Roadu se začaly nadýmat a voda vychrstla do velké plachtovinové nádrže. Někteří hasiči začali radostně výskat. Na všech stranách hořely budovy a bylo velmi horko. Čtyři velké sací pumpy již instalovali do nádrže, a když zde vznikla asi třiceticentimetrová hladina vody, začaly pracovat. Proudnice chrlily vodu na plameny.“
No jo, ale když se hasiči dostali dovnitř jednoho z hořících skladů, proudy vody přestaly náhle tryskat. Ono totiž do nádrže bylo přiváděno méně vody než kolik jí spotřebovala čerpadla.
Rychle bylo provedeno další opatření – hasiči položili ještě další dvě linie hadic no a pak další.
No a pak přišla další povzbuzující informace z velitelství Londýnského požárního sboru – požární čluny propluly k mostům Westminster a Waterloo, odkud již dodávají vodu na břeh na obě strany.
Do toho všeho si uvědomme, že stále padaly trhavé pumy. Také v okolí Elaphant and Castle
zahynuli další 3 hasiči. Prakticky celé noční nebe nad Londýnem bylo osvětleno požáry.
I Blackston, který se pohyboval v jedné oblasti viděl, že alespoň 50 budov v jeho rajónu – „pořádně hoří“.
Londýnští požárníci v noci z 10. na 11. května 1941.
A jak to vypadalo v celém Londýně?
Hořely všechny části Londýna. V průběhu této noci bylo na velitelství Londýnského požárního sboru hlášeno celkem 2 200 požárů.
Z těchto 2 200 požárů bylo celkem 9 požárů tak velkých, že požár zasahoval víc jak jednu polovinu hektaru zastavěné plochy.
Celkově v jednu chvíli hořelo 283 hektarů Londýna, což je 1,5 x víc než během dosavadního největšího požáru Londýna – požáru z roku 1666, který hlavní město Velké Británie – Londýn – skoro úplně zničil.
Co vše bylo v Londýně zasaženo a hořelo?
Byl zasažen londýnský Tower a strážníci plnící v uniformách službu na opevněních nad Temží museli vzít do ruky ruční čerpadla, někde kbelíky s pískem a hasit požáry.
Samozřejmě korunovační klenoty byly již dávno předtím vyňaty z vitrín v Toweru a přepraveny na bezpečnější místo mimo Londýn.
Byly zasaženy budovy parlamentu, Westminsterské opatství, britské muzeum. Sedm pum spadlo na Dolní sněmovnu parlamentu, srazilo ochozy na poslanecké lavice potažené zelenou látkou a na křeslo mluvčího. Puma prorazila věž s hodinami, ožehla a poničila číselník Big Benu. Zajímavostí zde je, že samotný mechanismus starých hodin poškozen nebyl a proslulý orloj si nepopletl ani jednu notu.
Ve Westminsterském opatství začala hořet střecha od zápalných pum a potom spadla na chór a sanktuárium. Nádherný dobový strop Westminster Hallu bomby prorazily. Silně poničen byl Westminster School, kde studovalo mnoho význačných Britů.
Westminsterské opatství – jedna z nejkrásnějších památek středověké architektury – bylo zničeno.
Queens´s Hall 11. května 1941.
Bylo štěstím, že většina nejvzácnějších pokladů Britského muzea bylo evakuováno, ale zápalné pumy přesto zničily knihovnu
a skoro úplně zlikvidovaly Egyptské oddělení.
Pumy té noci zasáhly Scotland Yard, hlavní stan Armády spásy, všechna železniční nádraží bez výjimky – Cannon Street, Paddington, Waterloo, Euston, Liverpool Street, Victoria a Charing Cross. Všechny kostely v City byly buď vážně poškozeny, nebo zničeny. Jeden z nejstarších a nejoblíbenějších londýnských kostelů – St. Clement Danes – se přeměnil v kouřící zříceninu. Velké zvony tohoto kostela popraskaly při pádu na zem.
Vybombardováno bylo také 5 londýnských nemocnic. Jedna z nemocnic tak vážně, že museli evakuovat pacienty během náletu.
No a samozřejmě pumy padaly na obchody, na obytné budovy, stanoviště civilní obrany, kryty, hotely, kina a kluby.
Jedna série trhavých pum spadla poblíž oblasti důstojníka Geoffreyho Blackstona a zasáhla požární vozidla. Důstojník to později popsal takto, cituji:
„Všude ležela těla v modrých uniformách a gumových botách. Oddělili jsme zabité od živých. Měli jsme dalších 5 mrtvých.“
Další popis tedy pak volně.
Blackston vzpomínal, že živí zranění lidé nutně potřebovali sanitky. Bohužel tehdy prý oblastní hasiči neměli vysílačku a tak se jeho lidé pokoušeli zatelefonovat pro pomoc.
Jenomže bohužel, všechny telefonní budky, všechny telefony v domech - neměly signál – telefony prostě v celém okolí nefungovaly.
Blackston na to vzpomíná s hořkostí v srdci a říká, že se cítili v tom momentě „úplně odříznuti od světa“ – byli uprostřed velkého města, kde byly zničeny všechny spoje.
A jako kdysi před desítkami let, museli vše řešit tak, že poslali pro sanitky spojky.
Nejtěžší rozhodnutí, jak zapsal důstojník Blackstone bylo – že museli rozhodnout, které budovy nechají vyhořet úplně – to proto – aby se mohli postarat o některé ostatní, které by se ještě daly zachránit.
Tady se zastavuje nad tím, že bylo rozhodnuto, cituji:
„Z nějakého důvodu zachránit pup (bar) Elephant and Castle ( viz horní mapa a fotografie), který byl uznáván jako objekt symbolické hodnoty. Tato nádherná památka starého Londýna byla něco jako ostrůvek na souběhu šesti ulic. Moc jsme ji chtěli zachránit. Hasič na kontrolním stanovišti uprostřed kruhového objezdu zvolal: ‚Pane Bože, sire, to je ale vítr! To už je takové naše štěstí‘ Byla ideálně klidná noc, ale horký vzduch stoupající ze všech požárů okolo způsoboval, že studený vzduch byl nasáván do středu kruhového objezdu. V důsledku toho kolem nás lítaly roztrhané noviny, jiskry a hořící hadry.“
