IX. díl. Velká Británie 1940. Č 37.

[michan]

IX. díl. Velká Británie 1940. Č 37.

Některá letiště 11. Skupiny.




O tom, že některá letiště u 11. Skupiny Fighter Command byla rozbombardována - v srpnu a září 1940 – Manston, Biggin Hill a Kenley a některá další – tak o tom jsme si říkali. Britové však byli jako „ berani“ a ač jsou jejich některá hlášení o tom, že letiště byla někdy na odpis – jako např. letiště Manston na pobřeží - přesto tato letiště stále opravovali, a v pozdější době je – právě jako třeba i Manston - dál používali.
O rozbití Manstonu, a o tom, že Manston v tabulce k datu 1.. srpna 1940 byl – o tom svědčí i tato tabulka v Č 22, která hovoří v porovnání s předkládanou tabulkou i o převelování perutí na jiná letiště ( nutno obě tabulky porovnat hlouběji):
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4069
V této nové tabulce - následující tabulce Fighter Command - k datu 7. září 1940 Manston ještě není, neboť se po rozbombardování – hovoříme o tom právě v hlášení v následném odkazu – o rozbití Manstonu a co oněm bylo napsáno viz Č 31.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4105
se letiště Manston stále ještě k 7. září 1940 opravovalo a operačně se používalo až později ( startovací a přistávací dráhy v Manstonu se v této době používaly již jen pro nouzová přistání – již jsme to vzpomínali).

Sektory 10., 11., 12. a 13. Skupiny.






………..VELITELSTVÍ STÍHACÍHO LETECTVA RAF.
………………………..Stav k 7. září 1940.

SQUADRONA………………………….TYP ……………………….ZÁKLADNA.

…………………………10. SKUPINA s velitelstvím v Rudloe.
………………………………….Pembrey Sector.

92.sqdr………………………………….Spitfire…………………..….Pembrey
……………………………………Filton Sector…………………………………….
87……………………………………….Hurricane…………………...Exeter, Bilbury………
213……………………………………...Hurricane……….……….….Exeter
……………………………………St. Eval Sector………………………………….
238……………………………………...Hurricane……………………St. Eval
247……………………………………..Gladiator…………………….Roborough
(I flight)
…………………………………Middle Wallop Sector………………………………..
234…………………………………….Spitfire………………………Middle Wallop
609……………………………………Spitfire………………………Middle Wallop
604……………………………………Blenheim……………………Middle Wallop
56……………………………………..Spitfire………………………Warmwell

………………………….11. SKUPINA s velitelstvím v Uxbridgi.
…………………………………Tangmere Sector…………………………………..
43…………………………………….Hurricane…………………….Tangmere.
601…………………………………...Hurricane…………………….Tangmere.
602……………………………….…..Spitfire………………………Westhampnett.
………………………………….Kenley sector……………………………………….
66…………………………………….Spitfire……………………….Kenley.
253…………………………………..Hurricane……………………..Kenley.
72……………………………………Spitfire……………………….Croydon.
111…………………………………..Hurricane…………………….Croydon.
…………………………………Biggin Hill Sector………………………………………..
79……………………………………Spitfire…………………………Biggin Hill.
501…………………………………..Hurricane……………………….Gravesend.
………………………………….Hornchurch Sector…………………………………….
222…………………………………..Spitfire…………………………Hornchurch.
603…………………………………..Spitfire…………………………Hornchurch.
41……………………………………Spitfire………………………….Rochford.
600………………………………….Blenheim………………………..Hornchurch.
…………………………………..Northolt Sector………………………………………..
1…………………………………….Hurricane……………………….Northolt.
(RCAF)
303………………………………….Hurricane……………………….Northolt.
504………………………………….Hurricane……………………….Hendon.
1…………………………………….Hurricane……………………….Heathrow.
………………………………….North Weald Sector…………………………………….
249………………………………….Hurricane……………………….North Weald.
46…………………………………...Hurricane…………………….Stapleford Tawney.
………………………………….Debden Sector……………………………………………
17…………………………………...Hurricane………………………..Debden.
257………………………………….Hurricane………………………..Martlesham.
25…………………………………...Blenheim………………………..Martlesham.
73…………………………………...Hurricane………………………..Castle Camps.

.......................................12. SKUPINA s velitelstvím ve Watnallu.
………………………………..Duxford Sector………………………………………….
19…………………………………..Spitfire…………………………..Fowlmere.
310…………………………………Hurricane………………………..Duxford.
……………………………….Coltishall Sector…………………………………………
242…………………………………Hurricane………………………...Coltishall.
616…………………………………Spitfire…………………….……..Coltishall.
266…………………………………Spitfire…………………………...Coltishall.
……………………………….Wittering Sector………………………………………..
23…………………………………..Blenheim………………………...Wittering.
229…………………………………Hurricane…………………….…..Wittering.
………………………………Digby Sector…………………………………………….
151………………………………….Hurricane………………………..Digby.
611………………………………….Spitfire…………………………..Digby.
29…………………………………..Blenheim…………………………Digby.
…………………………….Kirton-in-Lindsey Sector………………………………..
74…………………………………..Spitfire…………………………Kirton-in-Lindsey.
264…………………………………Deviant………………………...Kirton-in-Lindsey.
………………………………Church Fenton Sector…………………………………..
85…………………………………..Hurricane………………………..Church Fenton.
306…………………………………Hurricane………………………..Church Fenton.
64…………………………………..Spitfire…………………………..Leconfield.
302…………………………………Hurricane………………………..Leconfield.


………………………13. SKUPINA s velitelstvím v Newcastlu………………………..
………………………………….Catterick Sector……………………………………….
54…………………………………..Spitfire…………………………………Catterick.
219…………………………………Blenheim………………………………Catterick.
………………………………….Usworth Sector………………………………………
607………………………………….Hurricane………………………………Usworth.
610………………………………….Spitfire………………………………..Acklington.
32…………………………………...Hurricane……………………………..Acklington.
………………………………….Turnhouse Sector……………………………………….
65……………………………………Spitfire……………………………….Turnhouse.
141…………………………………..Defiant……………………………….Turnhouse.
605…………………………………..Hurricane…………………………….Drem.
615…………………………………..Hurricane…………………………….Prestwick.


Mapa hrabství UK.

[michan]

IX.díl. Velká Británie 1940. Č 38.

Počasí nad Velkou Británií se ke konci druhé dekády září 1940 vyjasnilo a každý den - byl přímo ideální - pro leteckou činnost.
Den 18. září 1940 byl dnem, kdy si Bader (o tom, že neměl od roku 1933, po letecké havárii obě nohy, jsme již hovořili, stejně jako o tom, že od roku 1939 létal s protézami na obou nohou) vyzkoušel metodu nasazení 36 stíhačů pohromadě, se kterými vyletěl z Duxfordu. V Battle of Britain byli zastánci nasazování letadel postupně ( u Parka v 11. Skupině) a byli příznivci Baderova nasazování větších skupin ( v 12. Skupině u Leigh- Malloryho).
V tomto případě přiletěl Bader se svými stíhači včas a rozehnal 2 německé bombardovací útvary.

Také v noci z 19. na 20. září 1940 byl velmi těžce bombardován Londýn
http://www.tundria.com/trams/GBR/London-1940.shtml
a pro odstraňování trosek kolem Marble Arch bylo nutné nasadit velké jeřáby. Směrem okolo řeky Temže se všichni civilisté schovávali do krytů pod skladišti.

Americká expertní mise, která navštěvovala jednotlivá letiště Fighter Command se dne 20. září 1940 vracela do USA. Vedoucí této mise generál Strong pro své nadřízené vydal takovéto hlášení o poznatcích, které získali, cituji:

„Německé letectvo nijak podstatně nezmenšilo sílu RAF a vojenské cíle utrpěly jen povrchní škody.“

Také v noci z 21. na 22. září byl Londýn bombardován. Kdežto den 22. září byl poměrně klidný.
Noc z 22. na 23. září 1940 znovu znamenala, že Luftwaffe přiletěla se svými 123 bombardéry. Tuto noc se jim pokusilo přehradit cestu něco málo přes 10 Defiantů a Blenheimů, ale úspěch neměly. Londýn připomínal Dantovo – „Inferno“, jak napsal Lord Alan Brooke.

Den 23. září 1940 byl rušný již od rána. Britské radary zachytily celkem 6 vln Luftwaffe, z toho 4 byly velké a 2 menší. Denní hlášení pak hovoří 16:11 ve prospěch Velké Británie.
V jednom z historických pramenů jsem zaznamenal, že když se večer 23. září 1940 vrátili piloti zpátky na letiště v Biggin Hillu čekalo je příjemné překvapení – zbrusu nových 36 stíhaček Supermarine Spitfire.

Poslední týdny v září se situace v Battle of Britain skutečně měnila.
Již před dvěma dny přikázal Adolf Hitler admirálu Raederovi, aby invazní flotilu rozptýlil do jednotlivých přístavů podél kanálu La Manche - prý, cituji:

„aby se omezily škody způsobené nepřátelskými nálety.“

Výzvědná letadla Britů přinášela fotografie, které potvrzovaly mnohem nižší úroveň činnosti v německých invazních přístavech. Už nebylo vidět německé torpédoborce, které by manévrovaly kolem Brestu. A zmenšil se také počet bárek podél pobřeží a to o celou 1/3.
Tuto dobu zdánlivého oddechu chtěl využít Winston Churchill a poslat své Hampdeny,




Wellingtony




a Whitleye




k bombardování Berlína přes den, ale britské štáby to nedoporučily – doporučovaly stále bombardování v noci a trvaly na tom.
A tak v noci z 23. na 24. září 1940 se na obloze míjely 2 útvary letadel, aniž by se vlastně zahlédly.
Na Londýn letělo 230 bombardérů Luftwaffe.
A na Berlín letělo 115 britských bombardérů.
Tři dny denních náletů - 24., 25. a 26. září 1940 - nebyly pro Luftwaffe zrovna nejslavnější - až na ty továrny.
Britové většinou vyhnali německé bombardéry ze své oblohy.
Byla to doba, kdy britští vojenští vůdcové ještě nevěděli o Hitlerově rozhodnutí, že odkládá Seelöwe, a tak 24. září 1940 stále ještě očekávali invazi.
Ale právě po tyto 3 dny útočila Luftwaffe na britské letecké továrny. Nadělala zde spoustu škod a způsobila těžké ztráty na životech. V továrně Supermarine ve Woolstonu bylo zabito 100 zaměstnanců, v továrně ve Filtonu 72 a v továrně Supermarine v Soupthamptonu 30 zaměstnanců. Některé průmyslové závody byly vymazány z povrchu zemského a výroba se zastavila na několik dnů.
V noci pak přilétaly další svazy Němců a bombardovaly především Londýn.

Den 27. září 1940 byl plný přeháněk, mezi kterými bylo slunečné počasí, a nad kanálem se táhly mlhy.
Tento den Hermann Göring přikázal své 2. a 3. Letecké armádě provést jeden z do té doby největších náletů na Londýn.
Celý den 27. září 1940 byl dnem, ve kterém Velká Británie zažila poslední denní Valhally (víc jak 100 letadel) – Luftwaffe jakoby se prakticky loučila s denními nálety na Londýn.
Od časného rána musely být britské squadrony ve vzduchu.
Mezi prvními se do boje zapojili Poláci z 303. squadrony a Kanaďané z 229. squadrony. Boje nad kanálem La Manche a nad Velkou Británií probíhaly dopoledne i odpoledne.
Německou „Valhallu“ Britové rozehnali, když na ní stíhači útočili ze všech stran a když němečtí stíhači, kteří měli tvořit doprovod bombardérů, na ně čekali nad Londýnem . Skupiny německých bombardérů se rozpadly a jednotlivá letadla prchala do všech směrů. Některé z německých bombardérů odhazovaly svůj náklad bomb v otevřené krajině, jiné bombardéry obrátily nazpět a letěly k pobřeží Francie, kam je pronásledovala britská kulometná palba. Letecká střetnutí se odehrávala všude. Britové bojovali se zarputilou zuřivostí, jakoby tušili, že se blížil rozhodující bod, kdy budou moci zvítězit. Piloti ze sebe vydávali veškeré úsilí a iniciativa se tento den 27. září 1940 přehoupla na stranu Britů a jejich zahraničních kolegů.
Ten den hovoří statistiky o tom, že bylo sestřeleno 45 německých bombardérů a Britové přitom ztratili 28 letadel – v jiném prameni jsem nalezl číslo, že Luftwaffe přišla o 53 letadel ( stíhačky Luftwaffe, čekali na bombardéry a tak jim začalo docházet palivo, museli se vracet a při cestě zpět byli sestřelovány Brity), z čehož bylo 21 bombardérů a zároveň pramen potvrzuje 28 stíhaček RAF.
Záznamy některých historiků hovoří o tom, že k večeru dne 27. září 1940 byl kanál La Manche pokryt plovoucími troskami letadel.
Ještě to však nebyl úplný konec denních náletů na Londýn.

Také noc z 27. na 28. září 1940 byla pro Londýn těžká – Londýn byl opět bombardován.

Den 28. září 1940 byl slunný a k Air Chief Marshalu Dowdingovi do Bentleyského převorství







došla zpráva od Winstona Churchilla, ministerského předsedy Velké Británie, cituji:

„Dovoluji si blahopřát Stíhacímu velitelství za včerejší výsledky. Rozsah a intenzita bojů i těžké ztráty, způsobené nepříteli, řadí 27. září k 15. září a 15. srpnu jako třetí velký vítězný den Stíhacího velitelství v průběhu – Battle of Britain – Bitvy o Británii.“

Jeden z historických pramenů pak říká takovéto srovnání, cituji:

„Na konci září mělo stíhací velitelství 665 stíhaček. Dne 10. července 1940 jich mělo 656. Výroba letadel skoro na chlup vyvážila účinky ztrát.
Lord Beaverbrook a sir Hugh Dowding odvedli dobrou práci.
Král Jiří VI. poctil Dowdinga titulem ‚Velkého Komandéra Řádu Lázně‘.“

Později Air Chief Marshal Hugh Dowding celou situaci výstižně popsal takto, cituji:

„Pokud by byla na podzim 1940 stíhací obrana selhala, Anglie by byla musela čelit invazi.

[michan]

IX.díl. Velká Británie 1940. Č 39.

Když po velmi špatném dni pro Luftwaffe - 27. září 1940 - Göring bilancoval, nemohl pochopit příčiny katastrofy. Statistika dodaná jeho štábem říkala, že od počátku „Battle of Britain“ Němci přišli o 1 600 letadel a Říšský maršál věděl, že tohle si dál Luftwaffe prostě dovolit nemůže! Ale v době kdy prováděl analýzu se svým štábem, čísla zničených letadel narůstala.
On totiž den 30. září 1940 – další den - denní bombardovací operace nad Londýnem - skončil ztrátou 47 německých letadel, oproti 20 sestřelených letadel RAF.

Říšský maršál Göring provedl v říjnu 1940 rozhodnutí, které změnilo průběh letecké války.

Ke dni 6. října 1940 vydal Göring v Berlíně pětibodový plán – „příručku pro Bitvu o Británii“.
V té od Luftwaffe očekával následující:

1) Úplné ovládnutí Kanálu a britských pobřežních oblastí.
2) Postupné a úplné zničení Londýna, spolu s jeho vojenskými a průmyslovými terči.
3) Ochromení civilního života a veškeré technické, obchodní a průmyslové činnosti ve Velké Británii.
4) Podlomení morálky civilního obyvatelstva v Londýně a provinciích.
5) Postupné oslabení britského letectva.

Tak už to nebylo ono Reischsmarschallovo – „Dejte mi 5 dní, pouhých 5 dní dobrého počasí“.

Adolf Hitler pak dne 12. října 1940 definitivně potvrdil své rozhodnutí o odložení invaze do Anglie.
V tu dobu vydalo OKH zprávu, označenou „Přísně tajné!“, ve které se říkalo, cituji:

„Führer rozhodl, že přípravy na Seelöwe budou pokračovat od nynějška do jara s jediným cílem udržování vojenského a politického tlaku na Anglii. Pokud bude na jaře, nebo na začátku léta rozhodnuto operaci spustit, bude vynaloženo nejvyšší úsilí k zajištění nejlepšího vojenského postavení pro možnou invazi.
Podepsán: KEITEL.“

Tak tedy od října 1940 měli velitelé všech tří Leteckých armád (2., 3. a 5.) Luftwaffe přerušit celodenní bombardování a měli se plně soustředit pouze na noční nálety. Bylo patrné, že další pokračování v denních náletech takovýmto způsobem, bylo pro Luftwaffe již nepřijatelně velké riziko.
Německé letectvo mělo nočními nálety snížit ztráty svých stíhačů a bombardérů a přitom nadále intenzivně likvidovat britské hospodářství. Zároveň měla ona zvláštnost nočních náletů působit na britskou morálku.
Bohužel, tato změna strategie přinášela skutečně úspěch a stala se obrovskou zátěží nejen pro RAF, ale i pro celý britský národ.
Nikdo totiž nedokázal v říjnu a listopadu 1940 předvídat šíři a složitost problémů, které se projevily, když Luftwaffe přesunula svou četnost a rozsah bombardování, z denní na noční dobu.
Ve své podstatě byly zároveň noční vzdušné operace poměrně novou formou válečného umění. Vždyť i pro odvetu, na začátku této fáze nočního bombardování, disponovala RAF pouze osmi stíhacími peruťmi (2 perutě Defiantů
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1045







a 6 perutí Blenheimů





– určených především k útoku na nepřátelské bombardéry, které překračovaly Kanál po setmění. A to byly Defianty a Blenheimy, které byly prakticky přidělovány k noční službě skoro „jako za trest“, neboť byly málo efektivní v denním boji a na tu dobu byly již pomalé).
Velká Británie neměla téměř žádné speciální noční stíhačky, kromě několika Beaufighterů, novějších a rychlejších strojů než byly Defianty a Blenheimy. Ale v té době, v říjnu 1940, kdy Luftwaffe měnila taktiku bombardování z denní na noční, Beaufightery teprve začaly sjíždět z výrobních pásů.
Problémy byly i s Radary, neboť stanice Radarů „viděly“ jen v oblasti pobřeží, kdežto noční bombardéry Luftwaffe pronikaly do hloubky britské pevniny – dostávaly se tak mimo dosah Radiolokátorů (Britové urychleně připravovali i RL pro letadla). Chyběla řada radarových stanic uvnitř pevniny, což stěžovalo funkci PVO a PVOS ( do konce října 1940 se počet RL zvedl z červencových 23 na postupných 40).
Také účinnost světlometů a protiletadlového dělostřelectva byla silně omezena. Světla reflektorů světlometů dosahovala do výšky přibližně 3 600 metrů. Palba těžkého protiletadlového dělostřelectva přibližně do 7 500 metrů a lehkého do 1 800 metrů.
No a samozřejmě tyto parametry němečtí piloti ovládali a mezery v tom začaly využívat.
Právě tato doba, kdy vše Britové technicky řešili (tak například již 1. října 1940 byl u nových britských protiletadlových dělostřeleckých baterií zaváděn přístroj L. G.. Poprvé tak v dějinách britské PVO střílela protiletadlová děla baterií na cíle, jejichž geometrické souřadnice byly určeny radiolokací) znamenala, že noční akce Luftwaffe zase na nějakou dobu převážily „tenké váhy“ – prohrávám – vyhrávám – ve prospěch Německa.
Londýn a některá města ve Velké Británii byla v tuto dobu a po nějakou dobu prakticky bezbranná a první noční hromadné nálety Luftwaffe byly velice účinné.
Vzpomeňme i na problém, který řešil, po celou dobu, před a v době Battle of Britain, tedy i v říjnu a listopadu 1940, Dr. Jones s německým X – Gerät:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3997
Britové zaváděli nové dokonalejší metody rušení, přizpůsobovali své radiomajáky a vznikaly různé navigační pomůcky, které vnášely zmatek do navádění Luftwaffe.
Osvědčil se také jeden z nápadů obránců Anglie, stejně starý jako je historie válek – použití návnad, zejména v podobě pozemních objektů RAF, které pak představovaly oblíbený terč pro Luftwaffe – „Maskirovka“.
Britští specialisté na „Maskirovku“ dobře věděli, že další vlny německých bombardérů považují požáry způsobené první vlnou letadel za ukazatel cíle – a tak vytvářely druhotné ohně. Mimo jiné také postavili 70 falešných letišť, kde zapínaly orientační světla a osvětlení drah v okamžiku, když se objevily bombardéry Luftwaffe.
Často se bombardéry Luftwaffe vracely na své základny, aniž by tušily, že své pumy „vyplácaly“ na falešný cíl.
Tak jak se oslabovala přesnost zásahů Luftwaffe, tak také velmi často Němci zasahovali nepřesně i cíle v Londýně.
Úřady v Londýně dostaly pokyn, aby stavěly bezpečnější kryty, které by splňovaly i nejnutnější sanitární podmínky.
Město Londýn také brzy obklopovaly další stovky protiletadlových kanónů a z psychologického hlediska pak, na Churchillův příkaz, bylo několik protiletadlových baterií umístěno v tradičním „Hyde Parku“




, to aby – „lidé mohli slyšet jejich hukot“.
On prý totiž všudypřítomný, příšerný rachot protiletadlových střel (ráže 94 mm) vypalovaných do nebe, poskytoval obyvatelstvu jistou útěchu. Našlo prý se hodně lidí, kteří zůstávali na ulicích, místo, aby se schovali v krytech. Tito lidé pak často vyjadřovali radost, když na noční obloze Londýna, i jiných měst, viděli exploze střel, nebo noční stíhačky RAF, které se objevovaly ve světlech reflektorů a lovily nepřátelské bombardéry.
Ale nebylo to hned, ale postupně a stálo to hodně lidských životů.

Protože se nepodařilo vládě a místním úřadům rychle vybudovat potřebné velké, hluboko pod zemí umístěné, protiletecké kryty, začalo čím dále víc osob využívat Londýnské metro.




Začalo to na East Endu a později se tento zvyk rozšířil na celé město Londýn. A tak každou noc, když přicházel soumrak, a sirény PVO začaly hlásit přílet nepřítele, odcházeli lidé s dětmi, jídlem, pitím, dekami do metra. Soupravy metra, které jezdily do půlnoci, způsobovaly potíže, ale i na to si lidé zvykli.


Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Průběžně tématické články: www.Palba.cz
A
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Případné doplnění diskuzi prosím směřovat na:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3980&start=40