XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 40.

[michan]

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 40.

Seskokové a přistávací zóny amerických parašutistických pluků 101. vzdušně-výsadkové



divize generála Taylora. Pohyby a boj výsadkářů 506. parašutistického pluku po přistání dne 17. září 1944 a boj o Son, Sonský most a útok na německou protiletadlovou baterii 88 mm kanónů(viz další text).

Když američtí parašutisté ze 101. vzdušně-výsadkové divize, na čele s rotou A kapitána Davise, z 1. praporu 506. parašutistického pluku, po hrůzných zážitcích ve své seskokové zóně C, (seskoková a přistávací zóna viz mapa, popis hrůzných zážitků viz v těchto článcích, Č 37,38 a 39: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5822&f=137
) postoupili do Sonského lesa, tvrdá realita války pokračovala. Odbočili nejprve doleva a narazili v Sonském lese na usedlost ohrazenou plotem, kde museli do zástupu a po jednom procházet brankou v plotě. Za brankou je vítali Holanďané a dva parašutisté si vítání fotili.
Za selskou usedlostí a za průchodem v plotě se začali parašutisté naučeným způsobem, po četách, rozptylovat a zaujali rojnice. Výsadkáři procházeli celým Sonským lesem a v bojových formacích směřovali k městečku Sonu a k mostu přes kanál královny Vilemíny.
Náhle, aniž něco zahlédli, aniž je něco varovalo, zasáhl je německý těžký dělostřelecký a minometný přepad z maskovaných a krytých postavení.
Vzduchem, ještě mezi stromy lesa, létala kůra stromů, větve, prach, to vše důkladně promíchané se střepinami. Parašutisté byli zabíjeni a mrzačeni.
Nejprve propukla panika, neboť nečekaná palba nebyla odhalitelná. Jasně byly rozeznatelné, jen zvuky a výbuchy minometů 81 mm a univerzálních kanónů ráže 88 mm.
Všem živým velel instinkt utíkat vpřed dopředu - do přestřelky.
Celý německý dělostřelecký a minometný přepad 1. praporu na čele s rotou A u Sonu popsal
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku, když další popis a informace pro Č 40, 41 a 42 jsem čerpal také z historického popisu, který je, jak bylo řečeno podobný, nebo dokonce stejný jako z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM., Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944., Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.
Historik Burgett drastické scény, parašutistů z roty A, jejich zoufalého a jedině možného útoku v té době - proti baterii osmaosmdesátek a minometů 81 mm u Sonu - popisuje z hlášení divize a od přímých účastníků dobývání baterie u Sonu takto, cituji:

"Museli jsme se za každou cenu dostat k nepřátelským dělostřelcům a zabít je, aby se kanonáda zastavila. Do lesa kolem nás bušily další střely a znovu se ovzduší zaplnilo prachem, střepinami střel, kůrou stromů, větvemi a hlínou. Když jsem padl k zemi, dusil jsem se prachem a hlínou. Před vybuchujícími střelami a před střepinami se nedalo nikam ukrýt. Granáty narážely na vrcholky stromů nad našimi hlavami, explodovaly a vystřelovaly do všech směrů ostré žhavé ocelové úlomky, které zabíjely a mrzačily. Před nimi nebylo ochrany.
Vpravo vzadu za mnou ležel kapitán Davis velitel naší roty (A). Krvácel z mnoha ran. Poručík Retan byl mrtvý a poručík Couch, první seržant Sezimore a seržant Joe Powers byli raněni. Přiběhl zdravotník, poklekl vedle kapitána Davise a obvazoval ho, jak to jen bylo možné.
V blízkosti dopadly další střely a kapitána zasáhly další střepiny. Zdravotník zalehl kapitána svým tělem, aby ho poněkud před střepinami chránil. Po jeho levé paži volně stékala krev. Byl rovněž raněn.
Kapitán Davis uviděl krev a řekl: ´Zatím stačí, postarejte se o sebe, chlapče. Věnujte se sobě a ostatním.´
´Ne pane´, odpověděl zdravotník. ´Dáme vás dohromady, o mne nemějte obavy.´
Opět vybuchly střely, prostřílely celou levou stranu kapitána Davise a zasáhly zdravotníka do levé nohy. Byl jsem jen asi metr od obou, ale nebyl jsem zasažen. Zdravotník pokračoval v práci, vytáhl ze svého kufříku nové obvazy. Kapitán Davis se mírně usmál a slabým hlasem pronesl: ´Raději si, chlapče, pospěšte, jdou po vás.´
Zabíjení výsadkářů nepřetržitě pokračovalo. Museli jsme něco podniknout. Seržant Don Brininstool, velitel našeho druhého družstva, kulometčík Paul Carter, jeho pomocník Prentice Hundley a dva nosiči munice, Earl Borchers a Don Liddle se přesunuli dopředu na kraj lesa. Carter začal střílet na jednu z osmaosmdesátek, které nás nemilosrdně bombardovaly.
Obsluha kanónu zřejmě kulomet spatřila a vypálila na něho přímou drahou vysoce rychlostní střelu. Carter a Hundley byli okamžitě zabiti, výbuch a četné úlomky střely roztrhaly jejich těla na kousky, Burchers a Liddle byli těžce raněni. Seržant Brininstool utrpěl spáleniny na tváři a otřes, ale celkem vzato mohl dopadnout hůře.
Střelba z osmaosmdesátek a z minometů ráže 81 mm houstla a rvala Sonský les a naše muže na kousky. Všichni naši důstojníci - až na tři - byli zabiti nebo vážně zraněni. Nezraněni zůstali pouze poručík Muir, nadporučík Robert E. Rutan a poručík Anthony "Tony" Borrelli.
Johny Powers byl mezi prvními raněnými. Liddle, jeden z mých druhů ze stáje č 13, měl paži téměř odtrženou od těla střepinou střely, která servala spodek jeho předloktí, proletěla loktem a rozervala mu část bicepsu. Kamkoli jsem pohleděl, všude byli ranění, těla našich mrtvých kamarádů a naprostá zkáza. Ranění, kteří neztratili vědomí, křičeli po zdravotnících, měli jsme však pouze tři: Doc Sainta, Josepha J. Molnera a Normana L. Sandifera, a všichni tři dělali co mohli.
Kriste pane, pomyslel jsem si, nemůžeme, tady jen ležet a smiřovat se s tím. Musíme dopředu a skoncovat s touhle situací. Skrčil jsem nohy pod sebe a vyběhl k našemu levému křídlu v lese, kde jsem viděl hlavní skupinu výsadkářů. Musíme se dostat k nepřátelským kanónům a zastavit jejich palbu. Nepříliš daleko, směrem k našemu levému křídlu a poněkud blíže k Sonu, jsem viděl zadní stranu dvouposchoďové cihlové budovy. Vypadala, že by mohla poskytnout jakýs takýs kryt, než se dokážeme zformovat k nějaké akci. Právě v tom okamžiku vybuchlo v lese několik dalších střel. Kolem mne prošel potácivě Borchers, oči doširoka otevřené s pohledem upřeným přímo před sebe. Mumlal: ´Nemůžu jít, nemůžu jít´. Pak se zhroutil a zůstal ležet jako nehybná hromada s nohama zahnutýma v děsivých úhlech, kalhoty prosáklé krví.
Borchers utrpení přežil, vrátil se za několik měsíců k jednotce a bojoval dál. Chirurgové z jeho nohou odstranili části dvoučlánkové kapesní svítilny, cín z masové konzervy z dávky K a další různé střepiny a nečistoty.
Kosti v nohách měl silně narušené. V kterékoli jiné válce a v každé jednotce s výjimkou výsadkářů by takto zřízeného vojáka poslali domů. Jenomže zde se i Liddle vrátil k jednotce a do boje. Podobné případy byly mnohem častější u výsadkářů než u jiných zbraní, patrně pro nedostatek parašutistů, způsobený jejich vysokou úmrtností...!!!"

Ale hrůza dané situace pokračovala dál, když se skupina rozběhla k cihlové budově. Jakmile k budově doběhli, zalehli rychle na zem. Naskytl se jim hrůzný pohled na parašutistu, kterému velká střepina z osmaosmdesátky rozřízla hlavu ve dví, jakoby ostrou pilou. Celá jedna polovina hlavy chyběla.
Vznikl problém, neboť mrtvola parašutisty měla k nábojovému pásu přes hrudník, přivázanou krabici s náboji ke kulometu a tu výsadkáři nutně potřebovali a tak ji prostě jeden odřezal od mrtvého. Uviděl identifikační známku dle které zjistil, že šlo o Georga Newporta. Když si krabici s náboji pro kulomet vzali, všimli si, že druhá polovina hlavy visela ve větvích stromu nad nimi. Jeden z nich ji sundal a vložil jí do košile a košili u krku pevně zapnul...
Přece jenom si pak chvíli odpočinuli.
Pak všichni co přežili z roty A( prvá četa byla silně pocuchána - mrtví a zranění) utíkali v rojnicích, co jen mohli, ven z lesa a ocitli se v otevřeném terénu naproti německé baterii univerzálních kanónů ráže 88 mm ( viz mapu pozice německé baterie u Sonu).
Němečtí dělostřelci stříleli přímou střelbou na skupinu výsadkářů roty A z 1. praporu, kteří utíkali proti nim jako šílení po nízko posečené trávě. Němci je měli, sice rozptýlené v rojnici, ale jako na dlani.
Bylo to kdo z koho.
Autentičnost a hrůzu prožitku tohohle útoku ( útok potvrzují i ostatní, výše jmenované historické podklady) čet z roty A, parašutistů u Sonu, na německou baterii osmaosmdesátek si přečtěme od výše uvedeného historického autora Burgetta, cituji:

" Zkrvavené zbytky roty A vyrazily z lesa a s šílenou odvahou útočily na kanóny, které je zabíjely. Vytrhl jsem bodák z pochvy a nasadil jsem ho na pušku, připojil se k ostatním, ječel, střílel a hnal se ze všech sil vpřed. Uviděl jsem ústí hlavně osmaosmdesátky, zášleh oranžového ohně, který se z ní vyvalil a jak se zdálo zahalil celou scénu přede mnou. Cítil jsem neviditelnou stěnu zášlehu z hlavně jako horký, silný náraz, který mě udeřil strašlivou silou. Výbuch námi otřásl, vzpamatovali jsme se však a pokračovali v divokém útoku na děla.
´Bože, jestli ji dostanu, prosím, ať se to odbude rychle´, říkal jsem si.
Museli jsme se co nejrychleji dostat za ústí děl, dozadu za kanóny! Museli jsme se bleskově dostat pod hlavně a do okopů, nebo nás další výstřel roztrhá na cucky!
Pořád jsme se hnali dopředu. A najednou jsme byli mezi nimi. Doběhli jsme k jednomu z kanónů, které nás trhaly na kousky. Několik výsadkářů běželo nalevo od děla a přes pytle s pískem naskládané kolem okopů. Druzí mezi nimi i já, běželi doprava nahoru a přes pytle s pískem na bližší straně.
Někdo vystřelil: jeden z německých vojáků na vzdálené straně okopu padl mrtvý k zemi. Německý voják na mé straně okopu vyhodil ruce nad hlavu, obrátil se tváří ke mně a padl na pytle s pískem. Brečel, vzlykal jako malé dítě. Slzy mu volně stékaly po tvářích a nepřestával blekotat: ´Nein, nein, bitte, Bitte nein´.
Otočil jsem pušku a namířil mu bodák doprostřed těla. Měl jsem v úmyslu zabít ho a on to věděl. Najednou jsem se z nějakého důvodu zarazil. Nevím, jak ani proč, ale zadržel jsem ruku. Špička bodáku byla zlomek centimetru od jeho hrudi.
´Nein, nein, bitte, blekotal znovu a upřeně na mě hleděl.
Pomalu jsem sklonil pušku, a poručil mu, aby vystoupil z okopu.
Byl otřesen, že se nemohl zvednout. Dva výsadkáři ho chopili za paže a hodili ho přes pytle s pískem na zem. Kulhavě vstal s rukama vysoko zvednutýma. Výsadkáři na druhé straně drželi tři Němce namířenými puškami. Vytáhli je z postavení děla a postrčili je tam kde stál ten můj. Němci vypadali jako omámení a ochromení. Zřejmě neočekávali, že v plné palbě zaútočíme přímo proti hlavním jejich kanónů....!!!"

Tímto způsobem tedy dobili američtí výsadkáři z roty A, protiletadlový kanón 88 mm označený na horní mapě jako č 2.

[michan]

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 41.

Někteří další parašutisté z roty A ve stejnou dobu dobili osmaosmdesátku západněji, na mapě označenou číslem 1 a také získali zajatce, kteří vystrašeně stáli venku z postavení baterie, s rukama nad hlavou. Třetí kanón, na východ od obou, označený na mapě č 3 měl tu historii, že se krátce po dobytí těch prvých dvou ozval výbuch z míst kanónu č 3. Tehdy, v tom zmatku, si většina parašutistů myslela, že německá obsluha ucpala hlaveň a pak spáchala sebevraždu tak, že dělo i sebe vyhodila do povětří. Mysleli si to ještě mnoho let po válce. Pravda však byla jiná a byla objevena až se v zápisech divize. Totiž, z roty D, z 1. praporu, většina parašutistů po přistání dobývala městečko Son a jeden z krajních parašutistů roty zničil, kompletně, i s Německou posádkou, dělo označené na mapě č. 3 - bazookou.
Na mapě každý vidí kanón č. 4, který byl umístěn na jižní straně Vilemínina kanálu. Hlaveň tohoto čtvrtého kanónu mířila stále do nebe a nebyla u něho žádná obsluha. Ta čtvrtá 88 byla zřejmě přivezena krátce před spojeneckým útokem, neboť nejenže pro něho nebylo vybudováno postavení z pytlů s pískem, kanón byl bez ochrany, ale ani se neúčastnil obrany při útoku parašutistů. Musel být přivezen nedávno a protože při útoku parašutistů by musel střílet do prostoru mezi kanóny 1 až 3, obrany se neúčastnil a jeho obsluha utekla.
V městečku Son bojovala, jak již bylo řečeno, rota D, která musela dobíjet jeden dům po druhém a když se parašutisté z roty D, a po dobytí děl 1 až 3 i z roty A, dostali na pouhých 50 metrů od svého cíle - mostu u Sonu - vylétl most do vzduchu. Ohromný výbuch otřásl ovzduším a nárazová vlna rozházela útočníky po okolí. Do vzduchu letěla ohromná spousta různorodého materiálu. Většina parašutistů ležela na zemi. Někteří účastníci z roty A popsali, že měli, v následujících minutách, neobyčejné štěstí, neboť náhle uviděli ve vzduchu něco jako obláček. Obláček se otáčel a pomalu klouzal dolů. A pak měl ten obláček ohromné rozměry. Byl to jeden z hlavních trámů mostu, který narazil do země přibližně 15 metrů od skupiny parašutistů. Pro představu měl tento dřevěný trám přibližně 60 x 60 centimetrů a 30 metrů na délku a jeden jeho konec se zarazil do země. Nárazová vlna, kterou způsobil pád trámu, otřásla zemí.

Na dobytá místa s vyhozeným mostem do vzduchu, přijel velitel 1. praporu major Prade a zjistil, že mu vlastně most směrem na Eindhoven vylétl do povětří, což ohrožuje i útok 506. parašutistického pluku a jeho 1. praporu na město. Major Prade spolu s poručíkem Milfordem F. Wellerem a seržantem Johnem Dunningem, i v zuřící palbě, skočili do Vilemínina kanálu a přeplavali na druhou stranu. Ze severní strany je palbu podporovali ostatní parašutisté z obou rot. Němci se chvíli bránili a pak začali ustupovat z jižního břehu kanálu. Tři odvážné muže poté následovali další parašutisté a jiní se přepravovali na sehnaných pramicích. Na jižním břehu Vilemínina kanálu bylo zřízeno předmostí. Protože byl střední pilíř vyhozeného mostu do povětří netknutý, začali okamžitě divizní ženisté stavbu provizorního přechodu přes kanál. Tady je v divizních záznamech hovořeno o tom, že ženistům významně pomohli Holanďané, kteří je zavedli k velkému množství dřeva, které měl jeden z místních podnikatelů uschováno pro černý trh. Tak byl postupně, pro prvé hodiny, vybudován provizorní most pro koridor, který vytvořili ženisté 101. vzdušně-výsadkové divize jen na šířku "pouhého prkna".
Je nutno říci, že generál Taylor, velitel "Křičících orlů", počítal - pro případ přerušení hlavního koridoru - že jako náhradní řešení měl 502. parašutistický pluk obsadit most přes




kanál u Bestu ( most u Bestu viz na náčrtu), který byl 6 km západněji od toho u Sonu.
Ale protože tenhle most u Bestu považoval za druhořadý, určil pro něj jenom jednu rotu, rotu H z 502. parašutistického praporu. Smutné bylo, že zpravodajci tehdy nevěděli, že 15 km severně od doskokových zón roty H se nalézá štáb generála Studenta a část jeho 1. parašutistické armády, a že v nedalekém Tilburku jsou rozmístěny jednotky německé 15. A, která se stáhla od Šeldy, jmenovitě to byla 59. pěší divize generálporučíka Waltera Poppeho. Němci reagovali rychle. A tak se stalo, že téměř okamžitě jak se rota H z 502. parašutistického praporu přiblížila k mostu u Bestu, narazila na těžký odpor německých jednotek, který jí zastavil a bitva ještě 17. září, byla jen předzvěstí těžké bitvy, která se tam v příštích dnech odehrála a my si o ní řekneme až u popisu od 18. září.
Zatím si ještě o mostu u Sonu, který Němci vyhodili do vzduchu, řekněme, že práce divizních ženistů ze 101. znamenala, že byl přes kanál natažen provizorní most, po kterém se přemístil na druhou stranu celý 1. prapor. Most byl zvětšen tak, že po něm byly převezeny i džípy. To znamenalo, že se mohli parašutisté 1. praporu vydat na jih dobýt město Eindhoven, ale zároveň museli zajistit a držet i tento provizorní most, stejně jako přidělený úsek hlavní silnice.
Bilance prvních hodin nebyla pro rotu A u Sonu moc příznivá. Podle plukovních zápisů ztratila rota A za prvé hodiny po přistání a dobytí dělostřeleckých pozic a překonání Vilemínina kanálu 30% důstojníků a mužstva, podobně i rota D. Zápis o samotné rotě A hovořil pro historiky o tom, že tyhle prvé hodiny znamenaly pro rotu A, že byla vykoupána v krvi.
Je tam i zápis, že jeden z nováčků - mladík, který stále žertoval, smál se a zpíval irské balady - řekl seržantu Brininstoolovi, v době kdy vstupovali do Sonského lesa, tedy těsně před tím než Němci spustili dělostřelecký přepad z 88 a minometů: "Jestli je tohle bitva, tak to nestojí za řeč."
Jakmile to prý dořekl, přiletěla s jekotem vysokorychlostní střela z osmaosmdesátky a vybuchla. Střepina granátu okamžitě zabila tohoto nováčka. Informace jsou ze stejného zdroje, který uvádím v Č 40.
Boje silně poznamenaly rotu A, kde, jak již bylo řečeno, byla vybita většina důstojníků a velení roty A převzal poručík Muir, který rozmístil 1. četu,nejméně zasaženou ztrátami, v perimetru kolem předmostí na jižní straně Vilemínina kanálu k obraně proti očekávaným německým protiútokům. Parašutisté 1. čety, roty A z 1. praporu, z 506. parašutistického pluku, se zakopali na jižní straně kanálu zády k vodě, což nebylo nijak výhodné, neboť případný ústup znamenal, "šup do vody a plavat přes kanál na severní stranu". Druhá četa - 2. četa, - těžce decimována, když jako první útočila přes Sonský les na most, musela být vyňata z bojového nasazení a přidělena do zálohy praporu. Zreorganizována byla její družstva.

Poté přišly nové rozkazy, které říkaly, že 506. parašutistický pluk měl zaútočit na Eindhoven, kterého se měl zmocnit a osvobodit tak jeho tehdejších 130 000 obyvatel. Město měl pluk dobýt, zajistit proti německým protiútokům pevnou obranou a udržet, dokud nepřijde britský 30. as (XXX. as).
Na čele útoku na jih, do Eindhovenu, měl útočit 3. prapor, za ním 2. prapor a za nimi pak prořídlý, do této doby na čele útočící 1. prapor - měl být jako plukovní záloha, která měla zajišťovat týl.
Z amerického 3. praporu okamžitě vyrazil dopředu průzkum a po obou stranách průzkumu, na jejich křídlech postupovaly hlídky. Americký 2. prapor, s malým odstupem následoval za křídelními hlídkami po obou stranách hlavní silnice. Jako zadní voj za 2. praporem na obou křídlech za hlídkami pak postupoval s týlem 1. prapor.
Rota A, bez 1. čety (nahoře říkám, že 1. četa zůstala bránit perimetr u Sonu, neboť po všech zprávách o mostech si 101. nemohla dovolit ztratit ani tento provizorní most u Sonu), jako praporní záloha, postupovala mezi rotou B a rotou C, kde rota C sloužila jako zadní voj.
Z roty A šla vepředu 3. četa následována 2. četou v bojové formaci a první zastavení nastalo asi 1,5 km na jih od Sonu, neboť vepředu se ozvala střelba, která však trvala jen několik minut. Povel k dalšímu pochodu však nepřicházel a začínalo se stmívat. Těsně po setmění začalo pršet a pršelo celou noc ze 17. na 18. září. Pršet přestalo až když se začalo rozednívat.
Podle plánu MARKET GARDEN měla 101. dobýt Eindhoven 18. září a ještě ten den se od jihu, k nim měly připojit jednotky britské Gardové obrněné divize.
A tak ráno 18. září vyrazila 101. svým 506. parašutistickým praporem splnit svůj úkol pro Den D + 1 a velmi brzy narazil 3. prapor na německý odpor, se kterým svedl přestřelku a pak pokračoval dál k městu. Na místě zůstalo velké množství mrtvých Němců, v polích vlevo i vpravo, když nejvíce jich bylo právě vpravo. Holanďané šli okamžitě po boji prohlížet mrtvoly Němců a místní mladíci posbírali německé pušky a nábojové pásy.
Výsadkáři z amerického 3. praporu pak postupovali dál do Eindhovenu a ještě před městem se dozvídali od Holanďanů, že v tomto velkém městě jsou "zřejmě" soustředěny velké německé síly. Od prvních čet 3. praporu byla slyšet palba ručních zbraní, dopady dělostřeleckých granátů, které někdy vybuchovaly i blízko za útočícím 3. praporem. Němci měli na nějakém vyvýšeném místě svého dělostřeleckého pozorovatele, který hlásil postup i dalších praporů a vyžadoval si palbu na přicházející posily. Pokaždé, když dopadl první granát, musely kolony 2. praporu i 1. praporu do rojnic a zaujímat obranná postavení, dokud střelba nepřestala. Pak však 3. prapor prorazil obranu Němců a již postupoval přímo k Eindhovenu. Němci však stále vysílali malé jednotky k útokům z boku, když někde skryté, některé německé jednotky útočily i čelně na parašutistické kolony, kterým se pokoušely bránit v postupu. Zkušení američtí parašutisté "tyhle německé pokusy malých skupinek likvidovaly během pár minut". Němci byli většinou do jednoho vybiti a zemřeli tam, kde zaútočili. Rota A z 1. praporu, až prakticky do Einhovenu, viděla jen několik málo útoků Němců na pravém křídle. Výsadkáři roty A si po cestě vůbec nevystřelili.

[michan]

XIV.díl. Operace MARKET GARDEN Č 42.

Ranní útok 506. parašutistického pluku prováděl dne 18. září 1944, na Eindhoven, čelně, 3. prapor. Jeho postup Němci napadali palbou ručních zbraní a dělostřelectva. Když části 506. parašutistického pluku došly až na okraj města Eindhoven stala se palba německých ručních zbraní, dělostřelecká a minometná palba - přímo - "ohnivou stěnou plnou nábojů různé ráže". Němci stříleli vším a to přímou střelbou z hlavních ulic města Eindhoven. Na parašutisty 3. praporu dopadaly i salvy vysoce výbušných min, které jim začaly blokovat cestu. Jeden z velících důstojníků 3. praporu si chtěl udělat přehled o bojové situaci, nepochopitelně vystoupil doprostřed ulice a chtěl si vše prohlédnout dalekohledem. Okamžitě byl zastřelen snajprem, který měl své hnízdo ve věži Woenselského kostela. Parašutista vybavený bazookou snajpra ve věži okamžitě zabil svým výstřelem.
Na vzniklou situaci zareagoval velitel 506. parašutistického pluku plukovník Robert F. Sink, který vydal rozkaz, aby velitel 2. parašutistického praporu podplukovník Robert L. Strayer urychleně přesunul svůj 2. prapor na východ, kolem uličního bloku a zaútočil na baterie německých univerzálních děl ráže 88 mm, které pálily z tohoto směru. Parašutisté z 2. čety na čele, z roty F, z 2. praporu se rychle přesunuli na jih na Klooster Dreef, ulici souběžně běžící s tou, na které byla baterie kanónů 88 mm. Poté se výsadkáři 2. praporu otočili na západ na Pastorie Straat, kde se k nim náhle přidal jeden z Holanďanů, který jim řekl, že je dovede utajeně k německým kanónům. Přes dvory se přiblížili ke křižovatce a Holanďan jim vysvětlil, že jeden z kanónů 88 mm je umístěn těsně za rohem přes trojúhelníkový dvorek. To už byli parašutisté "jako doma". Nejprve 1. družstvo z 2. čety postupovalo nahoru po Woensel Straat zadními dvorky za domy, aby je Němci neobjevili. Parašutisté 2. družstva ze stejné 2. čety postupovali po Kloostel Dreef, rovněž zadními dvorky, 3. družstvo zůstalo v záloze s minometem a jeho obsluhou. Na čele útoku postupovali dva výsadkáři vyzbrojeni puškovými granátomety, které po stranách kryli parašutisté se samopaly.
Ti dva parašutisté s puškovými granátomety byli, dle zápisů, štábní seržant John H. Taylor a tím druhým byl výsadkář jménem Sherwoord. Oba postupovali vpřed do příčné ulice, když spatřili, asi ve vzdálenosti 100 metrů, jeden kanón 88 mm. Štábní seržant Taylor vystřílel na obsluhu jeden zásobník své pušky M1. Dva Němci padli, ale Taylorovi se zasekla puška, když chtěl znovu nabít. Německá obsluha kanónů stačila otočit dělo do směru postupu dvou výsadkářů, ale než přišel výstřel byli oba výsadkáři schováni za domem. Střela zasáhla roh budovy o 6 metrů výš. Pak Němci vystřelili ještě dvě rány, na které Sherwood odpověděl dvěma puškovými granáty z nichž jeden vybuchl necelé dva metry od kanónu. Z jiného postavení další výsadkář Smith z 2. družstva vystřelil také dva puškové granáty, z nichž druhý zasáhl sice kanón, ale nevyřadil jej plně z činnosti. Pak zasáhl seržant Frank Griffin z 3. družstva. Ten si vzal svůj minomet a "moc se s tím nepáral". Našel si pozici, ze které viděl kanón a bez opěrného kotouče, kdy hlaveň minometu držel mezi koleny, vypálil "zkusmo" první minu a pak dle zdrojů informací uvedených v Č 40, které jsem čerpal pro tyto odstavce - provedl tzv. "Kentuckou opravu na vítr" ( Griffin pocházel z Kentucky) - a druhá minometná střela šla na cíl, který byl zcela zničen i s obsluhou. Jak říká zápis, ta prvá střela před "Kentuckou opravou na vítr" prý povalila jen německého důstojníka, který se rychle zvedl a běžel zpátky do domu, kde nejprve otevřel dveře. Taylor mezi tím opravil zaseklou pušku M1 a důstojníka výstřelem zasáhl do nohy. Ten se zvedl a chtěl skočit do domu, jenomže do těch otevřených dveří poslal Sherwood puškový granát, jehož výbuch okamžitě zranil dalších 10 Němců, kteří se skrývali v chodbě otevřených dveří.
V té samé době 2. družstvo 1. čety narazilo na druhý kanón 88 mm a zaujalo výhodnou pozici pro útok. Němci vystřelili z kanónu naslepo 3 rány na dům, o kterém si mysleli, že by odtud mohli přijít "rojící se" američtí výsadkáři. Oplátkou jim do dělostřelecké pozice poslal jeden z výsadkářů několik puškových granátů, ale ani on nebyl 100 % úspěšný. Němci však znervózněli, uvědomovali si, že je konec, vyrazili z kanónu závěr a dali se na útěk. Americké 2. družstvo parašutistů po nich střílelo ze samopalů a jednoho zastřelili. Ostatní Němci zvedli ruce nad hlavu a vraceli se k místu, kde na ně čekali parašutisté. Z celého útoku na baterii měli parašutisté 3. praporu mrtvého kapitána Kiley, kterého zastřelil ostřelovač z kostelní věže a poručík Robert Brewer byl vážně zraněn kulkou, která mu proletěla krkem. Německé ztráty byly 14 mrtvých a 41 zraněných.
Po dobytí této baterie 88 mm byl vlastně v Eindhovenu konec. Němci začali z města utíkat. Parašutisté museli ještě čistit severní část 130 000 města od zbytků Němců, což prováděl 2. prapor zejména však rota F.

(Křičící orli v ulicích předměstí Eindhovenu, jak jsem vyrozuměl, přibližně okolo 12 hodin,



, tedy někdy okolo poledne, dne 18. září 1944.)

Bylo 18. září 1944 13,00, když byla cesta do Eindhovenu od severu volná.
V ulicích Eindhovenu, kudy začal postupovat i záložní 1. prapor, se objevili Holanďané s vlajkami Holandska, kteří provolávali slávu, přinášeli potraviny, přestože sami nebyli zásobováni a trpěli nedostatkem jídla.
Po 16 hodin 30 minut byl Eindhoven doslova přecpán obyvateli. Sluší se říci, že všude vlály prapory, prapory, za které by při jejich vyvěšení, v době okupace, hrozila okamžitá poprava. Přesto každý Holanďan ukrýval doma tento zakázaný symbol svého státu. Tehdy, odpoledne 18. září po 13 hodin 30 minut vlál na každém domě, na každé velké budově národní symbol - rozvinutý oranžový prapor.
Ve středu města Eindhoven vedli parašutisté houf německých zajatců do zázemí.

Jako neoficiální čas osvobození města Eindhoven si 506. parašutistický pluk z divize "Křičících orlů" americké 101. divize napsal - 18. září 1944 ve 13,00 odpoledne.

Jenomže boje v 13 hodin ještě probíhaly a v době kdy rota F bojovala s osmaosmdesátkami prováděly hlavní síly 2. praporu manévr na východ a mířily přímo ke čtyřem nejdůležitějším mostům přes řeku Dommel poblíž středu Eindhovenu. Parašutisté 2. praporu však mosty obsadili bez boje a vybudovali okolo nich pevnou obranu. Tak vlastně vznikla prvá část koberce (GARDEN), kterou vytvořili výsadkáři operací MARKET. Koberce, který byl položen na silnici do Arnhemu.
Plukovník Sink, velitel 506. parašutistického pluku, zahlásil generálu Taylorovi, veliteli 101. vzdušně-výsadkové divize, že se jeho pluk zmocnil všech 4 mostů přes řeku Dommel v centru města Eindhoven, čímž vlastně i divize dokončila, do konce dne D + 1, stanovený úkol.
Ale kde byli Britové? Kde byl 30. as?

Tak o tom za chvíli.

Nejprve si řekněme, že mezi 9. a 10. hodinou ranní 18. září 1944 měla přiletět druhá vlna vzdušného výsadku. Alespoň výsadkáři všech 3,5 divize na ni v tuto dobu čekali. Jenomže bohužel nečekali sami. Na druhou vlnu výsadkářů nad jižním Holandskem čekalo také 200 stíhaček Messerschmitt Bf 109, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=112&t=2585
a Focke-Wulf Fw 190:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=112&t=1888
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=112&t=2003
, které Němci stáhli do této oblasti z celého Německa, neboť z ukořistěných plánů "Operace MARKET GARDEN" znali nejen pohyby vojsk, ale i přesné časové harmonogramy shozů a přistání všech dalších vln spojeneckých výsadků. Totiž generálové Luftwaffe, na rozdíl od polního maršála Modela, věřili v pravost ukořistěných spojeneckých plánů a vyvinuli veškeré úsilí, které mělo vést k tomu, že dosáhnou snadného vítězství a utopí spojeneckou druhou vlnu v krvi. Chtěli tak napravit pošramocenou pověst, kterou tehdy Göringova Luftwaffe měla. A tady to vypadalo na lehké vítězství, neboť útvary Luftwaffe znaly přesné trasy, místa přistání i časy spojeneckého výsadku.
Jenomže bylo 10 hodin dopoledne 18. září, bylo 11 hodin a spojenecká letadla nikde. Nebe v Holandsku bylo prázdné. Německé stíhačky musely jedna po druhé začít přistávat, neboť jim docházelo palivo. Palivo znovu nabraly a zase startovaly. A zase nic. Německé štáby Luftwaffe, ale ani ostatní německé štáby si to nedokázaly vysvětlit.
Cože se to stalo?
Vysvětlení bylo prosté!
Totiž jinak vypadalo počasí nad Anglií, jinak bylo v Holandsku.
Přestože nad Holandskem bylo nebe čisté, v Anglii od rána bránila startu letadel mlha a tak byl ranní start místo na hodinu H - 10,00 v Holandsku, - stanoven odlet z Anglie až na odpoledne.

O útoku britského 30. as a jeho Gardové obrněné divize, druhý den, tedy ráno 18. září 1944, v den D + 1, si řekneme v dalším pokračování, abychom pak pokračovali bojovou činností americké 101. vzdušně výsadkové ještě do večera a pak v dalších dnech. Popsána bude samozřejmě i II. vlna výsadků odpoledne 18. září.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=20