Mapa vývoje bojové činnosti, od 19. dubna do 7. května 1945, na severozápadní, západní a
jihozápadní části bojiště Evropy, do podepsání bezpodmínečné kapitulace.
V pátek dne 13. dubna 1945: Celý západní svět se prostřednictvím rozhlasu a novin dozvěděl, a to v plném rozsahu - " o hrůze zločinů, protože britské a americké jednotky osvobodily koncentrační tábory Belsen a Buchenwald" - , napsal do knihy - Druhá světová válka den za dnem - britský historik Donald Sommerville.
U Gilberta se pak dozvídáme - Co měl ve svém projevu pro den 13. dubna 1945, napsáno Roosevelt, který den předtím zemřel. Cituji:
" ´Více než konec války,´ hodlal říci Roosevelt 13. dubna na každoroční slavnostní večeři u příležitosti Jeffersonova dne, ´chceme ukončení začátku všech válek - ano, konec této brutální a zcela nepraktické metody užívané k řešení rozporů mezi vládami.´
Filosofická až akademická slova obsažená v Rooseveltově projevu pramenila ještě z poznání, která on a jeho presidentská administrativa získali do jeho úmrtí.
Jenomže v osvobozovaných německých koncentračních táborech, především v začátku dubna 1945, se náhle ukazovala " ta pravá, tragická až hrůzná, každodenní tvář Hitlerova nacismu".
( Zde ještě mapa severozápadní, západní a jihozápadní Evropy v období od 5. dubna do 18.
dubna 1945, pro kontrolu jednotlivých dní.)
Poslechněme si tu hrůzu a realitu doby, která také ještě během 48mi hodin, přinesla i poznání - "Co to byla totalita, co byl nacismus a jeho nařízení pro koncentrační tábory, nařízení, která plnili jeho ´nohsledové´, aniž ještě museli - tedy i po osvobození Spojenci." Zachytil je pro nás ve své historiografii přední britský historik Gilbert, který napsal, k Rooseveltovu připravovanému projevu a zde citovaným slovům presidentova projevu, - jím, jako historikem, zjištěné skutečnosti - historická fakta.
Cituji Gilberta:
" Avšak ve dvou tisících dnech války, jež mezitím uplynuly v období od Hitlerova vpádu do Polska a Rooseveltovou smrtí, nešlo pouze o rozpory mezi vládami, ale o zuřivou rasovou nenávist v různé podobě. To se až příliš projevovalo ve třetím dubnovém týdnu, v němž Spojenci osvobozovali jeden tábor za druhým včetně Gardelegenu, v němž Američané objevili ohořelé mrtvoly Židů upálených ve zmíněné stodole (viz v Č 13., ke dni 3. dubna 1945, Američany osvobozený koncentrační tábor Ohrdruf - viz má poznámka), a Belsenu, jehož sadistický velitel Josef Kramer vzal britské vojáky, kteří přijeli do tábora, na ´inspekční cestu´a vůbec si nedělal starost s odpornou povahou výjevů, jež jim stavěl před oči.
První britské tanky dojely do Belsenu 15. dubna 1945. Shodou okolností byli v řadách britských tankistů 3 Židé. Avšak vězni, kteří se dožili osvobození, nemohli pochopit, co se vlastně stalo. ´My, zastrašení a vychrtlí vězni tábora, jsme nevěřili, že jsme svobodní" - vzpomínal po čase jeden z Židů, které tam věznili - Josef Rosensaft. ´Připadalo nám to jako sen, z něhož se zase probudíme do kruté skutečnosti.´
´Krutá skutečnost´ nastala v Belsenu velmi rychle, poněvadž první tanky s britskými osvoboditeli postupovaly dále za ustupujícími Němci. Následujících osmačtyřicet hodin byl tábor pouze nominálně pod britskou kontrolou a skutečné velení nadále zůstalo v rukou 1 500 maďarských vojáků, kteří jej měli za úkol střežit. V tomto krátkém období Maďaři stihli za kradení bramborových slupek z kuchyně nebo jiné podobné ´přestupky´postřílet 72 Židů a 11 vězňů jiné národnosti.
V Belsenu bylo v době odloženého osvobození 30 000 vězňů: 1 500 Židů, kteří přežili Osvětim, 1 000 Němců, které tam poslali za antinacistickou činnost, několik set Cikánů, 160 civilních osob z Lucemburska, které vystupovaly proti německé okupaci své země, a kromě nich velký počet Jugoslávců, Francouzů, Belgičanů, Čechů, Řeků a rovněž Rusů a Poláků, kteří tvořili nejpočetnější skupinu ze všech - zkrátka celý pestrý kaleidoskop Hitlerových obětí.
Když po uplynutí osmačtyřiceti hodin přijel do Belsenu větší počet britských vojáků, ihned si uvědomili, že narazili na důkazy hromadného vyvražďování velkého rozsahu. Většina z 10 000 nepohřbených mrtvol byly pozůstatky lidí, kteří podlehli systematickému hladovění. Dokonce i po osvobození umíralo následujícího týdne denně 300 osob, jež podlehly tyfu a důsledkům hladovění. Navzdory tomu, že Britové poslali do tábora velké množství zdravotní pomoci, personálu a potravin, déle než po čtrnácti dnech ještě umíralo průměrně 60 osob denně...
´Všude kolem nás umírají lidé,´těmi slovy zaznamenal britský důstojník Patrik Gordon-Walker dojmy, jež si odnesl z prvních chvil po příjezdu do tábora, ´lidé, kteří byli spíše kostlivci.´ A dále uvedl, co mu vyprávěl britský voják, který vše zažil: ´ Jedna žena přistoupila k vojákovi, který střežil sklad mléka a rozděloval je dětem, a prosila o mléko pro své malé dítě. Voják vzal dítě do náručí a poznal, že už je několik dní mrtvé, má zčernalý obličej a je celé zvraštělé. Žena však nepřestávala prosit o mléko. Tak ho trochu nalil na tu mrtvou pusinku. Matka hned začala jásat radostí a triumfálně si odnesla své dítě. Po několika krocích však zakopla a padla na zem mrtvá.´
Britové napočítali v Belsenu celkem asi 35 000 mrtvol a těch, kteří přežili, bylo o 5 000 méně... Mnozí z vězňů, kteří se dožili konce nacismu, byli natolik slabí, že nemohli ani vstát, aby uvítali své osvoboditele. Jednoho z nich, obyvatele Normadských ostrovů Harolda Le Druilleneka, poslali Němci do tábora za přechovávání dvou ruských válečných zajatců. Jeho sestra Louisa Gouldová, kterou rovněž poslali do do koncentračního tábora za to, že pomáhala ukrývat dva ruské zajatce, zahynula v Ravensbrücku."
A ještě si dokončeme válečné události soboty dne 14. dubna 1945.
V sobotu dne 14. dubna 1945 se podařilo útokem jednotek americké 9. A generála Simpsona, které postupovaly ze severu a jednotek americké 1. A generála Hodgese, které útočily z jihu, po prudkých a krvavých, leteckých a tankových bojích, zcela rozdělit " Rúrský kotel".
Německá 15. A generála pěchoty von Zangena a 5. TA generálplukovníka Harpeho, obě z Modelovi Skupiny armád B, byly tak ve dvou kotlích rozděleny. Němci se do 18. dubna 1945 vzdali a do amerického zajetí tak putovalo celkem 325 000 vojáků, důstojníků a generálů Wehrmachtu (Polní maršál Model pak dne 21. dubna 1945, jako závěrečný důsledek porážky v Porúří, spáchal sebevraždu - viz i zde:
http://en.wikipedia.org/wiki/Walter_Model
).
Na jihu Západní fronty, od 14. do 20. dubna 1945, útočila francouzská armáda, námořnictvo a letectvo na všechny zbývající německé pozice jihozápadně od Royanu. Dělostřeleckou podporu jim po celou dobu útoku poskytovala bitevní loď Lorraine. Dne 20. dubna 1945 se německá obrana vzdala.
Na italské frontě došlo dne 14. dubna 1945 k propojení obou spojeneckých armád - 5. A a 8. A - při jejich hlavních útocích. 5. A ten den útočila po obou stranách z Florencie a Pistorie do Bologni. V prostoru Bologni bylo ten den obsazeno Vergato.
Ve stejnou sobotu dne 14. dubna 1945, se v severním Atlantiku zformovala německá ponorková skupina " Seewolf" - čítala po shromáždění celkem 6 ponorek.
Německá Seewolf měla cíl - východní pobřeží Spojených států. Jenomže spojenecká detekce německých ponorek byla v dubnu 1945 již na vysoké úrovni a tak jí také americký průzkum brzy odhalil. Proti Seewolf, vyslali Američané okamžitě 2 skupiny ( Nebo také úkolová uskupení) letadlových lodí. Task Group 22.2 (kapitán Ruhsenberger) a Task Group 22.5 ( kapitán Craig), jejichž úkolem bylo napadnout německé ponorky ještě severovýchodně od Azor. To proto, že se americká výzvědná služba domnívala, že německá Seewolf přivážela k americkým břehům podmořské odpalovací rampy pro rakety V - 2, aby tak s těmito raketami zahájila útok na americká města na východním pobřeží( osud Seewolf pak viz zde:
http://en.wikipedia.org/wiki/Wolf_pack_Seewolf
).
Dne 15. dubna 1945 došlo také k jedné další důležité události - teprve tento den, takřka 7 měsíců poté, co začala Operace MARKET GARDEN ( Britové obsadily v noci ze 17. na 18. září 1944, dálniční silniční most v Arnhemu), osvobodila konečně britská 49. pěší divize ARNHEM (- viz zde Č 1. až Č 184. :
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=137
). Kanaďané ten den útočili na Gronigen.
Jižněji pak americká 9. A generála Simpsona, které se podařilo předtím překročit Labe u Magdeburku, byla německým protiútokem zatlačena zpět za řeku. O zatlačení amerických jednotek u Magdeburku zpět za Labe se pak dozvíme u Piekalkiewicze, z jeho Tanková válka 1939 - 1945, cituji:
" V noci z 15. na 16. dubna 1945 si může na východním břehu Labe vytvořená německá 12. A generála tankových vojsk Wencka připočítat překvapivý úspěch. Jejím slabým "Bojovým skupinám", posíleným jen několika tanky typu Panther se podařilo zničit předmostí americké 9. A ( generála Simpsona) jižně od města Magdeburku..."
Ke stejnému 15. dubnu 1945 je Hitler upozorněn, že se blíží nedostatek munice, neboť Spojenci k tomuto dni: " obsadily prakticky všechny německé továrny na výrobu střeliva a muniční sklady. "
Gilbert pak dodává, cituji:
" Zakrátko to možná bude mít pro naše válečné úsilí ty nejnedozírnější důsledky, varoval Hitlera už 15. dubna 1945 generální ubytovatel německé armády Alfred Tope."
(Pro Č 16., 17. a 18. - Do Německa 1945, - byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih 60tých, 70tých a 80tých, jakož i do konce 20. století a někteří i z počátků 21. století, jako - Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command, Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945 a Námořní válka 1939 - 1945 a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem nezbytně potřeboval z internetu.).
