IX. díl. Velká Británie 1940. Č 1.

[michan]

IX. díl. Velká Británie 1940. Č 1.

Mapa Commonwealthu, s vlivem Jejích Veličenstev v předválečné a válečné době.




Když jsem připravoval tento IX. díl, zaujala mě věta, kterou v Dolní sněmovně Velké Británie ( United Kingdom – UK) přednesl 8. října 1940, tehdejší premiér vlády Jejího Veličenstva Winston Churchill – , který řekl, cituji:

„ Smrt a zármutek nás bude provázeti na naší pouti a bude nám odívati se utrpením, jen stálost a chrabrost budou naším štítem.“

Ano, smrt a zármutek – to bylo to co provázelo a ještě čekalo VB na její pouti - v těchto jejích nejhorších časech – UK se musela stát součástí nápravy neutěšeného stavu v Evropě a v celém světě…..
Ale celý ten začátek od 1. světové války, kde se o tento stav přičinila velkou měrou a vše zavinila i právě tato země – Velká Británie, jako garant Versailleské smlouvy - jsme popisovaly již zde – v VIII. díle o Francii v Č 34,35 a 36.
Tady jsme si i částečně řekli o budování PVOS ( ProtiVzdušná Obrana Státu – z toho vzniká slovo PVOS) z něho pak o protiletadlovém dělostřelectvu ( o dalších součástech PVO a PVOS ještě bude řeč).
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3677
, když potom jsme pokračovaly velice pomalou a postupnou přípravou země a celého Commonvealthu na válečné vystoupení - po vstupu Velké Británie do 2. světové války ( 3. září 1939) - v Č 37, 38 a 39.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3684
Dotkli jsme se ekonomické a politické situace ve Velké Británii do 10 května 1940 a pokračovali zkráceným životopisem mimořádného muže a premiéra vlády Jejího Veličenstva v době 2. světové války – Winstona Churchilla - v Č 40, 41 a 42.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3695
Pokračovali jsme zkráceně Enigmou ( budeme Enigmou i pokračovat) a dalšími přípravami VB na těžký konflikt v Č 43, 44 a 45,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3703
jakož i budováním vyhodnocovacích a velitelských stanovišť Velké Británie ( Bletchley Park a vysvětlíme si a ukážeme postupně další velitelství) a částečnou situací na moři v Č 46, 47 a 48.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3718
Vlastně pak po Magnetických minách a Tajných službách v Č 49, 50 a 51
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3739
jsme se dostali do 10. května 1940 – Přepadení Beneluxu a Francie a k samotným bojům až do porážky Francie, podepsání příměří a vytvoření Vlády Francie ve Vichy – viz Č 52 až Č 93.

Pojďme ještě na chvilku zpět do května 1940.
V době kdy bojuje Britský Expediční Sbor – B.E.F., pod velením lorda Gorta, po 10 květnu 1940, v Beneluxu s Wehrmachtem, probíhají dál přípravy Britů na válku na ostrovech – na případné vylodění nepřítele.

Je nutné si připomenout, že na ostrovech za kanálem La Manche – ve Velké Británii – od dob Napoleona, tedy od počátku 19. století, nepřemýšlel nikdy v žádné době, žádný Angličan, Skot, Severní Ir a Walesan vážně o tom, že by se nějaký nepřítel mohl vůbec vylodit přes kanál La Manche - na samotných ostrovech Velké Británie.
Bylo to však tady a konzervativní Britové se jen pomalu vyrovnávali se skutečností, že se musí na takovou eventualitu připravit…

Přípravy Britů na obranu před vyloděním byly různého druhu a některé byly i kuriózní, stejně jako někdy bylo vnímání a chování Britů kuriózní.
Některá opatření byla nápaditá a důležitá.
Na plážích směrem k Francii, Belgii a Nizozemí, ale i v blízkém vnitrozemí se budovaly pevnůstky z betonu, které obepínal ostnatý drát.

Jak na jiném místě připomínají historici slova Winstona Churchilla – UK se chtěla bránit na kopcích:




V pevnůstkách a zákopech za plážemi:





Protitankové obraně a za různými překážkami, které se budovaly na plážích:



Obrana tak vznikala na plážích, ale i v přiléhajících domech.




Budovala se dělostřelecká postavení nejen PVO, ale i dělostřelecká postavení pro postřelování moře v kanále La Manche ( v počátcích pro ně ani nebyla ještě těžká děla vyrobena a tak se dělostřelecká postavení vybavovala těžkýmiděli všeho druhu postupně). Budovaly se balonové baráže – v době největšího rozmachu jich bylo ve vzduchu 1 500 – krásný štíhlý balon pojmenovali Britové Romeo, aby tlustý balon pojmenovaly Hermann ( Göring). Balonové baráže měly zabránit střemhlav útočícím bombardérům Luftwaffe v jejich útoku.

Home Guard – Domácí Garda vytvořená 14. května 1940 zařadila do své výzbroje i podomácku vyrobené zbraně:




A také různé další i starší zbraně začala Home Guard umisťovat v terénu ( dostavily se i obdivovatelky – že by obdivovaly kulomet? Northover Projector viz kopapaka zde
http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=87698#87698
).




Mimo jiné byla vytvořena podivná zbraň, která se jmenovala „ Ohnivý fugas „
„ Ohnivý fugas „ byl vlastně zamaskovaný sud naplněný naftou, nehašeným vápnem a asfaltem, který bylo možno v případě potřeby zapálit a natočit směrem k útočícímu nepříteli.
Ale pozor, to nebyla ta nejstrašnější zbraň, která čekala na vyloďujícího se nepřítele….
Mnohem horší a účinnější zbraň byly v moři, pod vodou, kus od břehu položené trubky, do kterých se dala čerpat nafta.
Takto se pak dala z trubek pod tlakem na povrch moře rozlévat ropa, která se pak raketnicemi zapálila. Při zkouškách plameny dostoupily do výše nad doverské skály ( několik desítek metrů). Plameny pak vytvářely ohromnou ohnivou stěnu, která měla spolehlivě spálit všechny čluny invazních jednotek Wehrmachtu.

Novináři pro lidi v UK, ale i ve světě přinesli tuto obranu takto:




Technicky dokonalé byly proti invazi nepřítele i tzv. Sea Fortes – „ Mořské pevnosti“.




„Mořské pevnosti“ byla mohutná konstrukce, která byla jako – „ Vítězný oblouk“ ( 2 sloupy), a která připomínala dnešní vrtné plošiny.
Tyto „ Mořské pevnosti“ byly vybudovány na pevnině ( většinou se budovaly od roku 1941), přepraveny na moře a na místě určeném pro obranu pobřeží částečně potopeny.
Celkem 3 takové mohutné pevnosti byly umístěny v okolí Liverpoolu a 4 Sea Fortes pak byly umístěny u ústí řeky Temže, kam vjížděly zásobovací lodě na své cestě do Londýna.
Sea Fortes – Mořské pevnosti – byly vyzbrojeny kulomety Lewis, protiletadlovými kanony Bofors 40 mm/60
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3957
a také protiletadlovým kanóny ráže 94 mm ( 3,7 palce – 3,7 x 25,4 = 93,98 mm tj. 94 mm)
Zde jsou 94 mm protiletadlové kanóny umístěné v Hyde Parku.



Na věžích na Temži pak byly také nainstalovány radarové antény, které doplňovaly zařízení systému pro zjišťování letadel letících v malé výšce umístěného na břehu La Manche

Odstraňovaly se ukazatele na křižovatkách silnic, odstraňovaly se kilometrovníky i tabulky se jmény ulic ( vedlo to nejprve k nekončícímu bloudění), obcí a železničních stanic a v červnu 1940 britská vláda zakázala vyzvánění zvonů, které se nyní měly ozvat jen při poplachu.

Zde je mapa jednotlivých hrabství v UK, o kterých bude v historickém pojednání řeč.




Méně atraktivní, ale potřebná pak byla taková opatření, jako bylo zatemnění všeho druhu.
Připravovalo se zatemnění domácností. Řidiči, především a nejprve stáních automobilů, prováděli montáž krytů světel, kde dálková světla byla zakrývána kartónovými páskami a ze silného papíru vyráběné krytky sklápěly potkávací světla na zem.
Na sloupy luceren ve městech se malovaly bílé pásy, aby je řidiči i chodci zpozorovali dříve než do nich vrazí. Nejprve tato všechna opatření zvýšila nehodovost, ale když se po setmění zavedla maximální povolená rychlost 30 km/hod., vrátila se nehodovost do normálu.
Příměstské vlaky Londýna dostaly na okna nátěr silné vrstvy tmavě modré barvy ( díky tomu se mohlo ve vnitřku vlaku číst ve světle normálního osvětlení – nejprve to byly totiž jen záclony a slabá vodnatá světla – což se ukázalo jako to nejhorší co mohlo být a tak to zatírání oken tmavě modrou barvou).
Civilní obyvatelstvo obdrželo protichemické masky ( ženy – některé ženy - v pouzdrech na masky postupně a hlavně později, nosily vše co předtím nosily jako své zátiší v kabelce) a „ Civilní obrana“ začala s obyvatelstvem cvičit různé druhy poplachů ( letecký, chemický, požární) a odchody do předem určených krytů…I malé děti se učily používat masky proti chemickému útoku.




Stejně tak byla procvičována stále častěji pomoc zraněným a odstraňování závalů po bombardování.

[michan]

IX.díl. Velká Británie 1940. Č 2.

Bohužel takovým rozporuplným řešením v přípravě Velké Británie na 2. světovou válku (i podle jejich historiků) bylo to, co nastalo po 10. květnu 1940 a co lze nazvat „EPIDEMIE SUPERVLASTENECTVÍ“.
Totiž po 10. květnu 1940, v době kdy se Wehrmacht začal přibližovat postupně ke kanálu La Manche, zachvátilo United Kingdom – UK – Velkou Británii ovzduší tzv. „honu na čarodějnice“, což v té době byla „špionománie“.
Britové se chtěli naráz zbavit všech špionů na ostrovech a také všech sabotérů na ostrovech. Samozřejmě taková akce nese s sebou odstraňování těch „skutečných špionů a sabotérů“, ale i těch „domnělých“.
Po 10. květnu 1940 najednou pod vlivem sdělovacích prostředků viděli Britové na každé půdě, v každé chatrči a kůlně na pobřeží La Manche tu možnost, že se tam mohl skrývat nepřátelský agent, který přece mohl odesílat vysílačkou zakódovaná hlášení nepříteli. Za každou písečnou dunou v okolí pláží mohl být ukryt sabotér a cvičený špion, který byl schopen vyhodit do vzduchu dělostřelecké stanoviště, nebo vyslat nějaký světelný signál do Francie, nebo lodím v kanálu La Manche.
Již 12. května 1940 pak v rámci této „špionománie“ (tedy 2 dny po útoku Wehrmachtu na Benelux a Francii) zadrželi Britové 2 000 cizinců, většinou mužů německého a rakouského původu, zatím těch, kteří bydleli ve vzdálenosti menší než 32 km od La Manche. A pak během dalších následujících pěti dnů bylo internováno dalších 7 000 cizinců, aby pak 27. května 1940, tehdy již zcela v ovzduší podněcovaném novinovými titulky, které vyzývaly, cituji:

„Aby tato banda byla internována.“

, byli všichni lidé narození v zemích nacházejících se ve válečném stavu s UK a Spojenci zatčeni a zavřeni v provizorních táborech umístěných na koňských závodištích, ve starých továrnách, a dokonce v bohatých vesnických usedlostech a lázeňských letoviscích, jako bylo třeba na ostrově Man. Pak o 2 týdny později (Itálie vstoupila do války se Spojenci 10. června 1940) bylo internováno 4 000 Italů, kteří bydleli ve Velké Británii.
Celkově tak bylo do poloviny července 1940 internováno téměř 50 000 cizinců.
V té době Velké Británii skutečně hrozilo, že tato vlna „SUPERVLASTENECTVÍ“ ovládne všechny složky života, a že Britové propadnou až chorobnému stavu, kdy považovali vše za cizí.
Tak například angličtí zaměstnavatelé propouštěli všechny podřízené s německým původem, i když jejich život na ostrovech trval několik generací. Stejně tak majitelé domů oznamovali, že své byty pronajímají jedině Britům a například restaurace specializované na cizokrajné kuchyně začaly servírovat jenom britská jídla.
Je zaznamenán také případ majitele jednoho rybího baru v městě Patrick ve Skotsku, který vyvěsil inzerát následujícího znění:
„Všechno skotské – ryby, hranolky, omáčky, majitel, pomocníci i kočka…“
Věci se však vyvíjely všelijak a tak je štěstím, že tato britská xenofobie netrvala dlouho.
Je třeba také říci, že při zadržování údajných nepřátelských cizinců se v rukou úřadů ocitlo i několik desítek tisíc zapřísáhlých odpůrců nacismu včetně mnoha uprchlíků před Hitlerovými pogromy s nacisty okupované Evropy.
Ale aby bylo vše řečeno spravedlivě, je třeba také říci, že Britové při této akci zadrželi několik skutečných horlivých nacistů a potencionálních špionů.

Že se připravovalo vylodění ve Velké Británii, tak to se projevilo nejprve tak, že se na konci června 1940 objevil první ozbrojený Němec na ostrově Guernsey, což je jeden z malých ostrůvků, které leží v průlivu La Manche – těsně u francouzského pobřeží.

Pro orientaci:




Ostrovy o kterých je řeč.




To tam prostě jednoho nedělního rána na konci června 1940 přistálo na travnatém letišti německé letadlo, pilot vystoupil, vyndal z pouzdra pistoli. Najednou mu nad hlavou proletěly 3 britská letadla (Hawker Hurricane Mk.I). Německý pilot se lekl, rychle naskočil do kabiny svého letadla a odletěl. Ale ještě tento den odpoledne přistálo ještě další německé letadlo (Ju 52/3), tentokrát z něho vystoupili 3 lidé a namířili zbraň na britského policistu, kterému jeden z nich anglicky řekl, že hodlají obsadit ostrov Guernsey.
Takto a podobně začala německá okupace ostrovů Jersey, Guernsey, Alderney a Sark, které leží ve vzdálenosti pouhých 48 km od Francie. Francie, kterou po 23. červnu 1940 obsadila nacistická vojska. Velká Británie tyto své ostrovy vydala Němcům bez boje, neboť vláda UK usoudila, že tyto ostrovy vzdálené 130 km od Velké Británie nelze bránit a také o tom Vyhláškou informovala místní obyvatelstvo.
A jak se projevila nacistická okupace ostrovů Jersey, Guernsey, Alderney a Sark u britského obyvatelstva?
Konzervativním Britům to trochu zkomplikovalo život, neboť německou vyhláškou v angličtině byla zavedena policejní hodina, byl zakázán prodej alkoholu, v kinech se promítaly německé filmy, obyvatelé museli budovat stanoviště pobřežní a protiletecké obrany (proti svým vlastním lidem). Známý je postoj Britů, že se v době okupace striktně vyhýbali tomu, aby německým okupantům projevovali nepřátelství. A tak když si jeden obyvatel Guernsey stoupl do dveří s puškou a prohlásil, že, cituji:
„Zastřelí prvního Němce, který se pokusí vstoupit.“
, byli to jeho vlastní příbuzní, kdo ho okamžitě odzbrojil.
Historické zápisy pak hovoří o tom, že na ostrově Sark se majitelka zděděného feudálního panství (starší paní) o rozloze zhruba 6 čtverečních kilometrů chovala k německým agresorům vyzývavě a tvrdě, a to až tak, že prý se nedalo vlastně odhadnout kdo na ostrově Sark vlastně nad kým zvítězil.
Když se jeden z německých okupačních důstojníků majitelky zeptal, zda se nebojí, odpověděla mu, cituji:
„A je snad nějaký důvod abych se bála německých důstojníků?“

Zde bychom si ještě mohli říci, že již od 23. května 1940 ( přerušeno od konce dubna 1940) zase v Bletchley Parku dešifranti opět četli, díky úsilí stovek specialistů, depeše Enigmy. A tak již po několika hodinách dne 1. června 1940 znalo vedení Velké Británie, depeše vydané velitelům, koho jiného než Luftwaffe.
Jedna z nich právě říkala, že pro Německo a Luftwaffe je prvořadým cílem dobytí Francie.
Také v následujících dnech začátku června 1940, britští náčelníci štábů, s odvoláním na dešifrované zprávy Enigmy věděli, že se nechystá bezprostřední invaze do Velké Británie.

Právě také v začátku června 1940 ( přesněji v průběhu dne 5. června 1940), Winston Churchill, chtěje něco podniknout proti Wehrmachtu, který se zmocnil několika úseků na pobřeží La Manche, zjistil, že na to nemá jednotky.
A tak uložil vojenským odborníkům, aby připravili operace:
„ speciálně vycvičených jednotek určených pro záškodnickou činnost, které budou s to vyvolat na pobřeží ovzduší hrůzy“.
Hned měl pro ně heslo:
„ Zapalte Evropu“

„Chtěl také hned provést nájezd ( dokonce i za účasti tanků a dělostřelectva) hluboko do vnitrozemí Evropy, odříznout důležité komunikace a potom se pomalu vrátit, přičemž by tyto jednotky zanechaly za sebou krvavou stopu posetou mrtvolami Němců…“
V té době tvrdil, že nejlepší německé jednotky budou útočit na Paříž a na jih Francie ( a byla to pravda) a v oblasti mezi Sommou a Dunkerque zůstanou jen „obyčejné frontové jednotky“ Wehrmachtu a těm to chtěl nandat….


Vraťme se ještě zpátky – do 5. června 1940.
Tehdy 5. června 1940 ráno kráčeli 2 vyšší důstojníci Luftwaffe po široké písečné pláži nedaleko Dunkerque v severní Francii a vyhýbali se „smetí“ bylo to něco jako – viz tento obrázek:




Jak víme den předtím, tedy 4. června 1940, britské a francouzské lodě evakuovaly 338 246 britských, francouzských a belgických vojáků ze severní fronty do Velké Británie v tzv. „OPERACI DYNAMO“ ( o operaci Dynamo viz tyto články)
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3940
, když Němci potopili přes 240 (nejpřesnější čísla, která jsem nalezl se pohybovala mezi 240 až 249 loděmi – menšími i většími - včetně větších obchodních a výletních lodí i pro 800 lidí) lodí různého typu, včetně 6 torpédoborců ( při evakuaci bylo potopeno také 24 menších lodí Royal Navy, trawlery a minolovky).

Na plážích u Dunkerque zůstalo po evakuovaných vojácích opravdové „smetiště“ vyjadřující porážku, kterou ale většina Britů vnímala jako vítězství.
Na plážích se válely, vedle tisíců bot vojáků, stovky jízdních kol, byly zde dlouhé řady nákladních automobilů, děl různých ráží, hromady pušek, hory konzerv. Na všech místech ležely různé kusy vojenského oblečení a další části výstroje, vítr roznášel listy vojenských dokumentů.
Oba vojáci, vyšší důstojníci Luftwaffe, v modrých uniformách, nebyl nikdo jiný než generál Hoffman von Waldau z generálního štábu Luftwaffe a generál Erhard Milch, tehdy správce německého letectva a generální inspektor Luftwaffe, který byl zároveň zástupce polního maršála Hermmana Göringa, velitele Luftwaffe. Při cestě narazili na stoh vyprázdněných lahví od vína a whisky, které tam vyprázdnili v předchozích dnech vojáci, kteří čekali na záchranu.
Tehdy generál Hoffman do jedné lahve kopl a řekl pohrdavě, cituji:
„To je hrobka britských nadějí v této válce! A to jsou náhrobky.“
Erhard Milch tehdy jako kdyby prorokoval prohlásil, cituji:
„Ještě jsme je nepochovali.“

[michan]

IX.díl. Velká Británie 1940. Č 3.

Ten samý den, tedy 5. června 1940 odpoledne, se zástupce Hermanna Göringa – generální inspektor Luftwaffe a správce německého letectva generál Erhard Milch účastnil porady, kterou Göring svolal do svého obrněného vlaku, který byl vzdálen jen několik kilometrů od Dunkerque.

Zápis z historické porady Luftwaffe, kterou věrně pořídili stenografové, dne 5. června 1940 hovoří pro historiky světa o jejím průběhu a tak si i my řekněme o čem ta porada byla.

Kromě polního maršála Göringa a generála Milcha se porady účastnili i generálové Kesselring, velitel 2. letecké armády
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=857
, generál Hugo Sperrle velitel 3. letecké armády, a velitel 5. letecké armády generál Hans-Jürgen Stumpff. Samozřejmě přítomen byl i náčelník Göringova štábu Luftwaffe generál Hans Jeschonnek.
Polní maršál Hermann Göring začal poradu dne 5. června 1940 ve velmi povznesené náladě, neboť Němci byli po bleskovém úderu v Beneluxu a severní Francii přesvědčeni, že zbytek útoku na jih Francie již bude „hračka“.
Göring začal informací, že Francouzi již provádí sondáže ohledně podmínek příměří. Seznámil generály s tím, že Hitler měl radost když se dozvěděl, že britská armáda – B.E.F. – byl zničen u Dunkerque díky mohutným úderům německé armády.
Tehdy sdělil generál Milch své čerstvé dojmy, které získal na plážích u Dunkerque, když Göringovi a všem přítomným řekl, cituji:

„Britská armáda? U Dunkerque jsem napočítal 20, možná 30, zabitých vojáků, zbytku se podařilo utéct. Souhlasím, že jejich vypuzení z Evropy během tří týdnů je obrovským úspěchem a strašlivou ranou, uštědřenou britské národní hrdosti, ale musíme si uvědomit skutečnost, že přepravili skoro všechna vojska zpět přes průliv, což je velmi znepokojivé.“

Ještě znepokojivěji tehdy pro Německo zazněla slova Winstona Churchilla v Dolní sněmovně, krátce poté co se poslední voják od Dunkerque vylodil v Doveru, která pronesl k poslancům a odtud k vojákům a obyvatelům UK, když řekl, cituji:

„ Budeme bojovat na plážích, budeme bojovat na přistávacích plochách, budeme bojovat v polích i v ulicích, budeme bojovat na kopcích.
Nevzdáme se nikdy.“

Generál Milch měl pravdu a my víme, že skutečně německé bombardéry Luftwaffe zničily přes 240 plavidel ze záchranné flotily Britů (říkali jsme si v předchozím článku, že číslo se pohybovalo mezi 240 až 249 loděmi všech typů a 6 torpédoborců a 24 dalších bojových plavidel – tady bych chtěl říci, že stejně jako u lodí, tak i později u letadel budu psát rozmezí, neboť ve většině různých podkladů není prakticky skoro žádný stejný, nebo jsou čísla braná z různých úhlů pohledu – proto budu volit rozmezí mezi nejmenším číslem až po to číslo největší, nebo svůj vlastní průměr), když ale přitom zachránili přes 328 000 vojáků (po odpočinku, opětném vyzbrojení, byla tato vojska připravena znovu do boje).

Göring byl komentářem Milcha nejprve rozladěn, ale po chvíli se ho zeptal, jako generálního inspektora Luftwaffe – jaké další kroky by se měly, podle jeho mínění, provést. A tehdy mu generál Milch – generální inspektor Luftwaffe a Göringův zástupce jednoznačně odpověděl (a my buďme rádi, že se to nikdy neuskutečnilo), cituji:

„Rozhodně radím, aby se všechny síly Luftwaffe okamžitě přesunuly nad průliv. Invaze do Velké Británie by měla začít bez meškání… Varuji vás, pane polní maršále, že jestli dáte Angličanům 3 nebo 4 týdny, pak doplní ztráty a bude již příliš pozdě.“

První okamžiky této jasné řeči nemohl Göring vůbec překousnout a považoval vše za nemožné, ale postupně jak porada pokračovala se i Göring začal přiklánět k Milchovu stanovisku. Během několika dalších hodin pak vznikl z této porady plán, plán Luftwaffe.
Přesněji řečeno „Plán Bitvy o Anglii dle Luftwaffe“ ( ten název jsem si vytvořil já pro lepší orientaci).

Druhý den, tedy 6. června 1940, pak tento plán Luftwaffe na dobytí Anglie přivezl Göring do prozatímního Hitlerova Hlavního stanu, který v té době byl v belgické vesničce Bruly-la-Peche, která leží kousek za francouzsko-belgickou hranicí.
U Hitlera polní maršál Göring vystupoval sebejistě s plánem, který mu připravili jeho štábní důstojníci Luftwaffe. Samotný Göring byl přesvědčen, že uskutečnění tohoto „Plánu Bitvy o Anglii dle Luftwaffe“ povede k rychlé invazi a obsazení Velké Británie.
Göring vše bombasticky doplnil slovy, cituji:

„Můj Vůdče, toto je plán vítězství!“

Mnoho historiků říká, že tento plán Luftwaffe byl skutečně dobrý, ale to jen s tou podmínkou, že by byl proveden bleskově a to dřív než se poničená britská vojska na ostrovech stačí nadechnout a dozbrojit.
Plán Bitvy o Anglii jak ho sestavili důstojníci štábu Luftwaffe“ – to měla být rychlá invaze ze vzduchu, která by byla zahájena mohutnými nálety bombardérů a střemhlavých bombardérů na jižní pobřeží Anglie. Pod ochranou stíhaček by pak byly na anglické území shozeni parašutisté, kteří by se jako v Belgii (ale s větší úspěšností), zmocnili anglických letišť. Potom by na tato letiště přepravili transportní letouny Junkers Ju 52/3 5 elitních divizí pozemního vojska, které by dostala Luftwaffe přidělené od Wehrmachtu. Tito elitní vojáci Wehrmachtu, protřelí bojem v Polsku, v Beneluxu a ve Francii by pak rychlostí stepního požáru obsadili území Anglie.
Plán Luftwaffe také přihlížel k očekávanému odporu na zemi a k různým nebezpečným překážkám, které Britové na ostrovech nastražili.
Plán dále předpokládal, že chtějí-li Němci srazit Brity na kolena, musí zničit jejich letadla na zemi. Musí uzavřít pro Brity důležité plavební trasy pro jejich obchodní loďstvo a paralyzovat činnost britských přístavů.
V plánu Luftwaffe to znamenalo, že dojde ke střetu s britským vojenským námořnictvem – s Royal Navy. Námořnictvem, které ať se to někomu líbí, nebo nelíbí, bylo tehdy stále ještě nejmohutnějším námořnictvem na světě.
Plán štábu Luftwaffe předpokládal, že tato invaze donutí britské lodě Royal Navy (nejen Home Fleet – domácí loďstvo), aby opustilo jejich dosavadní pozice v Severním a Středozemním moři a také dobře chráněné základny ve Scapa Flow

Důležité válečné přístavy Royal Navy.




ve Skotsku a donutí i ostatní britské válečné lodě, aby se vrátily co nejrychleji do kanálu La Manche. Tak by se stalo, že celá Royal Navy by se soustředila v úzkém mořském průlivu La Manche a zároveň by se podařilo to, v co Göriing nejvíc doufal, že by k ochraně Royal Navy musela vzlétnout celá RAF. Göring pak Hitlerovi vysvětloval, že by to umožnilo využít plnou sílu Luftwaffe k zničení nejen vzdušných sil Velké Británie, ale i k zničení jeho námořnictva.
Hitlerovi samozřejmě dokládal dle štábní práce Luftwaffe, že tento boj bude krvavý a urputný a že ztráty techniky a lidí budou na obou stranách vysoké. Pak přednesl svůj největší trumf, že v kritické době, v kritické fázi bitvy, vstoupí do boje dalších 5 elitních divizí pozemního vojska, které budou do té doby v záloze. A pomocí těchto druhých pěti divizí se pak podaří „Plán Bitvy o Anglii dle Luftwaffe“ dovést do konečného výsledku – ovládnout Velkou Británii.
Samozřejmě, že si Göring soukromě přihříval v tomto plánu svou „polívčičku“. Přece celou tuto operaci by kontrolovala Luftwaffe. A Göring by velel nejen svým divizím Luftwaffe, ale měl by k dispozici ještě 10 elitních divizí pozemního vojska z Wehrmachtu. Dále by měl k dispozici také lodě a čluny, které by musela Kriegsmarine dodat k přepravě posil a zásob pro oněch druhých 5 divizí.
Göring si byl jist, že Luftwaffe je schopna se ubránit útoku lodí Royal Navy a zcela zničit tehdejší celou RAF.
V kontextu tohoto by pak invaze a úspěch ve Velké Británii znamenal, že veškeré zásluhy by získal on – polní maršál Luftwaffe, vrchní velitel Luftwaffe – Hermann Göring.
Samozřejmě tyto poslední myšlenky o slávě Hitlerovi Göring nesděloval.
Göring Hitlerovi naopak sdělil tu nejdůležitější myšlenku a nezbytnou podmínku pro vítězství ve válce proti Anglii:

„Operace musí být provedena okamžitě, dokud se Velká Británie nevzpamatovala z otřesné porážky, kterou utrpěla v Belgii a Francii, dokud B.E.F., evakuovaný z Dunkerque, je demoralizovaný a nemá zbraně a vybavení.
Čekám na vaše rozkazy můj Vůdče.“

Hitler odpověděl velice překvapivě a to tak překvapivě, že když se o tom generál Milch dozvěděl, dostal nevýslovný vztek.
Adolf Hitler totiž jasně prohlásil, že i když plně oceňuje praktický význam plánu Luftwaffe, je zásadně proti jeho realizaci. A to ne proto, že by v něj nevěřil, že by nevěřil v jeho úspěch, ale proto, že se domnívá, že jeho uskutečnění nebude nutné. A dokonce potom řekl, cituji:

„Žádám, aby jste nic nepodnikal.“

Adolf Hitler totiž stále věřil, že Britové – jako moudrý národ – si již stačili uvědomit beznadějnost situace. Adolf Hitler podle svých tajných přání a podle toho co si vsugeroval již ve 20. letech 20. století počítal s tím, že britská vláda bude připravena přijmout jeho mírové návrhy ( viz zde v Č 5 – Hitlerovi "ujeté úvahy o Velké Británii" v knize – Mein Kampf, kterými se zabýváme asi v poslední třetině článku Č 5 o životním prostoru:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2510
), které jí hodlal předložit a že se s Brity domluví na rozdělení světa.
Adolf Hitler opilý slávou a mocí po porážce Polska a po slibně se vyvíjející porážce Francie, věřil, že se s Brity domluví. V červnu 1940 (tehdy 6. června 1940) nechtěl, aby v době kdy se bude vše připravovat, a to velmi brzy, pro slavnostní okamžiky oslav vítězství nad Francií, byli, a teď cituji:

„Britové invazí zašlápnuti do bláta porážky.“


Použité materiály:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Průběžně tématické články: www.Palba.cz
a
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.



Případnou diskuzi a doplnění směřujte prosím na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=74890#74890