Mapa Sicílie s místy dislokace italských a německých jednotek, které měly vyloděné spojence zahnat zpět do moře – dislokace k 10. červenci 1943.
O obraně Sicílie se spojenečtí velitelé vyjadřovali tak, že s ní nebudou žádné velké potíže, neboť tam je malá hustota vojsk obránců, ale především nedostatek dělostřelectva. Hovořilo se o tenké skořápce italských vojsk. Dokonce americký admirál Nimitz to vyjádřil slovy, cituji:
„Sicílie byla prázdným ořechem.“
Obrana byla členěna jen do malé hloubky. Co však bylo vůbec největším nedostatkem italské obrany, byl morální stav Italů. Italové již v této době považovali vojenskou situaci své země za beznadějnou a dá se říci, že většina na invazi čekala. Když pak invaze přišla tak Italové vítali anglo-americké jednotky, které jak Italové doufali, je dostanou z té „šlamastiky“, z té nenáviděné války a pomůžou jim vyhnat Němce z jejich země.
Jestli někde na Sicílii čekalo na invazní jednotky nebezpečí, tak to bylo až za plážemi, kde ještě nějaké útočné jednotky Italů byly, ale kde byly především útočné jednotky Němců.
Mussolini, aby vůbec posílil nějakou vůli Italů bojovat a to i na plážích, u jednotek pobřežní obrany, nechal tam zařadit co nejvíce vojáků pocházejících ze Sicílie, které byli promíchány s německými jednotkami.
Jenomže.
On se stal pravý opak, Siciliáni totiž nechtěli, aby byly rozbity jejich domovy, aby byli jejich blízcí zabiti, nebo zmrzačeni. A tak se právě obránci pobřeží při vylodění houfně vzdávali, nebo utíkali přímo domů (například jako italská obrana přístavu v Catánii, která celá utekla domů).
Tak se stalo, že také v průběhu prvního týdne po vylodění, se do zajateckých táborů Pattonovy 7. armády dostalo 22 000 Italů, z čehož celá ¼ byli Siciliáni.
Někteří historičtí spisovatelé, kteří píší o „Operaci Husky“ zamlčují, nebo nezdůrazňují, případně se zmiňují jen okrajově, ještě jeden velký fenomén:
Sicilská mafie.
Totiž v rámci hesla, že ve válce, krvavé a totální válce, a tou 2. světová válka určitě byla – „účel světí prostředky“ – zapojily tajné služby do největšího vylodění té doby i sicilskou mafii.
Již celou řadu týdnů před invazí navázala americká námořní zpravodajská služba styky se sicilskou mafií.
Než budeme pokračovat řekněme si některé základní znalosti.
V 20. letech, když přišel Mussolini k moci, prohlásil, volně parafrázuji:
Že pro italský fašismus a pro mafii není současně pod italským nebem místo. Vládnout může jen jeden. Tím se stal pro italskou mafii nepřítelem číslo 1.
A fašisté konali, čistili města a místa, a tady zvláště na Sicílii, od odvěké moci, kterou mafie byla.
No jo, jenomže zavírali do vězení jen „ty menší ryby“. Ty „větší ryby“ – „bossové mafie“ – utekli do USA, kde v té době začali vyvíjet nebývalou činnost, zvláště v době „prohibice“. Získali velkou moc, kterou jen ztěžka americká justice omezovala.
Pro naše vysvětlení je nutno říci, že podle statistik v té době v USA žilo 2, 5 miliónu Italů pocházejících ze Sicílie. Tedy vlastně nebyla v USA italská rodina, která by neměla příbuzné na Sicílii. Když vypukla 2. světová válka, začalo mnoho lumpů a gangsterů předstírat velké vlastenecké nadšení a než by je zatknulo FBI, skryli se v americké vojenské uniformě. Totiž přihlásili se dobrovolně do americké armády.
Z „velkých ryb“ – „bossů mafie“ se stal užitečným pro americkou námořní zpravodajskou službu tzv. „Lucky“ (Salvattore) Luciano, který předtím, než byl odsouzen na 50 let vězení, byl mafiánským šéfem v USA. Luciano, za snížení trestu, souhlasil se spoluprací s americkou rozvědkou a přes své podřízené se staral o to, že na ostrově Sicílie byla rozpoutána kampaň, která vyzývala všechny italské vojáky k dezerci.
Kuriozitou bylo, že se Luciano dokonce nabídl, že by jako parašutista seskočil na Sicílii, kde by připravil podmínky pro invazi, neboť tam má stále velký vliv a jeho přání jsou na Sicílii respektována. No a přímo americké armádě doporučoval, aby vylodění proběhlo v zátoce Castellammare u Palerma.
Tak dalece samozřejmě výzvědné služby Spojených států nešly a tuto Lucianovu službu zamítly.
Jinak však byla v USA provedena kampaň na získání potřebných údajů o Sicílii.
Luciano totiž vydal pokyn z vězení a jeho podřízení pak vyzvali Siciliány žijící v Americe, aby zpravodajské centrále v Church Street poskytli všechny možné informace. Italové nosili na zpravodajské centrály USA všechno možné o Sicílii. Nosili pohlednice, nosili fotografie, mapy, turistické průvodce. Na zpravodajských centrálách Italové informovali o poměrech na Sicílii, o stavu mostů, o pobřeží, o silnicích, o přílivu a odlivu moře, o hloubce pobřežních vod, umístění kasáren, opevnění.
Podle některých historiků prý nebyla v New Yorku jediná sicilská rodina, která by o Sicílii nepřispěla nějakou informací.
Americká zpravodajská služba také vyhledávala lidi, kteří ovládali sicilské nářečí a zapojovala je do svých služeb. Po vylodění měli být využiti jako prostředníci ve styku s místním obyvatelstvem. Americká armáda před vyloděním vítala prakticky všechny lidi, kteří uměli italsky a znali terén na Sicílii a v Itálii. Tak se stalo, že v amerických jednotkách, které se vylodily na Sicílii bylo 15% amerických vojáků italského původu (vojensky je známo, že v některých místech skutečně američtí vojáci italského původu v noci přemluvili obránce v pevnostech, aby je opustili a šli s nimi. Skutečně se pak druhý den z těchto pevností neozval ani jeden výstřel).
Tak se stalo, že 2. světová válka a vlastně vylodění na Sicílii pomohlo stovkám podvodníků, gangsterů a zlodějů, aby se v amerických uniformách dostali na Sicílii v prvém sledu. Za nimi se pak začali stěhovat i jejich bossové i s rodinami.
Když skončily boje na Sicílii, začali se samozřejmě tito bossové se svými komplicem starat o své soukromé zájmy a upevňovat moc.
Pomocí ziskuchtivých amerických důstojníků začali tito mafiáni ovládat „černý trh“, když za peníze, nebo přímo vykradením některých amerických vojenských skladů získali zboží, které pak prodávali a pomocí takto získaných peněz a přes ekonomickou moc získali i moc politickou.
Byla to bohužel právě sicilská mafie, která byla vlastně jedinou fungující organizací a právě po skončení 2. světové války začal její velký rozmach, s kterým se Itálie vyrovnává dodnes.
Tehdy řada mafiánských bossů byla přímo s pomocí Američanů pověřena funkcemi starostů měst a vesnic a dalšími funkcemi. Tak například capomafie Calón byl americkou civilní zprávou jmenován starostou městečka Villalby a okolí s neomezenou mocí. Podle některých pramenů mafie ovládla polovinu ostrova Sicílie.
Tajné služby – oklamání nepřítele.
Protože i Němcům a Italům bylo celkem jasné, když Spojenci vítězili a 13.května 1943 skutečně zvítězili, v severní Africe, že budou někde útočit v oblasti Středomoří. Němci jen nevěděli kdy a kde. O tom, že to bude ve Středomoří svědčilo soustřeďování spojeneckých výsadkových plavidel a výcvik vojsk v severoafrických přístavech.
Stejně jako Mussolini, byl i velitel jižního křídla německých vojsk polní maršál Kesselring, přesvědčen, že to bude Sicílie. Mussolini proto přikázal, aby byla na Sicílii zorganizována velmi silná obrana.
Adolf Hitler však byl přesvědčen, že to bude Sardinie a řecký Peloponés, kde se Spojenci vylodí. Chtěl sem dokonce stáhnout i některé jednotky ze sovětské fronty.
Hitlera a přes Hitlera OKH ovlivnily informace zpravodajské služby Německa – Abwehru – která spolkla jako návnadu „klamnou operaci spuštěnou britskou výzvědnou službou MI 6“, která říkala o místě příštího výsadku Spojenců.
Nejprve si řekněme, že Spojenci chtěli udržet tajemství ve čtyřech nejdůležitějších bodech, v plánu „Operace Husky“:
1) Místo vylodění.
2) Termín vylodění.
3) Síla a složení vyloďujících se vojsk.
4) Taktika, která bude použita.
Aby tyto 4 body zachovala, spustila britská MI 6 úspěšnou operaci, kterou navrhl člen MI 6 korvetní kapitán Ewen Montagua.
O co šlo?
Šlo o to, že se Němcům předhodila mrtvola důstojníka zpravodajské služby, který měl u sebe, samozřejmě klamná místa vylodění Spojenců, vydávaná jako ta pravá a konečná..
Britští lékaři opatřili vhodnou mrtvolu, kterou z ponorky vyhodili již 30. dubna 1943 na hladinu moře, poblíž španělského města Huelva nedaleko Sevilly.
Mrtvola neměla žádné znaky vnějšího poranění, nezemřela na žádnou chorobu, muselo jít o utopence, který i při pitvě jasně prokazoval, že se utopil po havárii letadla. Byl oblečen do uniformy vysokého štábního důstojníka a dokumenty u něho nalezené dokazovaly, že vylodění Spojenců bude zcela jinde než na Sicílii.
I místo, kde byla mrtvola vyložena, bylo zvoleno dobře. Britové věděli kde na španělském pobřeží pracuje velice aktivní německý zpravodajec, který disponuje rozsáhlou sítí informátorů, neboť se vědělo, že až frankistické úřady mrtvolu objeví, budou Němce kontaktovat a předají mu kopie nalezených dokumentů. A tak se také stalo.
