XI. díl. " Operace Husky", Sicílie 1943. Č 4.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6829
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XI. díl. " Operace Husky", Sicílie 1943. Č 4.

Příspěvek od michan »

XI. díl. „Operace Husky“, Sicílie 1943. Č 4.

Mapa vylodění v „Operaci Husky“

Obrázek


Až budeme hovořit o množství jednotek a počtech vojáků, kteří se „Operace Husky zúčastnily, kteří se i na Sicílii vylodily, tak zjistíme, že většinu tvořili Britové ( poměr byl 250 tisíc : 228 tisíc).
Přesto Spojený výbor náčelníků štábů – CCS – ustanovil vrchním velitelem vylodění na Sicílii amerického generála Dwight D. Eisenhowera ( familierně se mu, po straně, říkalo „Ike“ – čti foneticky „Ajk“).
Ostatní vrchní velitelé jednotlivých zbraní pak byli Britové:

Pozemním vojskům velel britský generál Herold R. Alexander, který byl zároveň Eisenhowerovým zástupcem.
Námořním silám velel admirál Sir Andrew Brown Cunningham, kterého jsme již mnohokrát jmenovali ( byl velitelem Středomořské flotily - Bitva u Matapanu, Kréta atd…).
Veškerému letectvu při vylodění velel maršál letectva Sir Artur Tedder.

Takovou zvláštností snad bylo, že u „Operace Torch“ v listopadu 1942, vyloženě generál Eisenhower spojeným vojskům přímo velel. Tady u „Operace Husky“ měl americký generál, jako vrchní velitel, „dělat něco jako rozhodčího“. Když by se velitelé jednotlivých zbraní – letectva, námořnictva a pozemních vojsk, nemohli dohodnout – měli rozdílné názory – měl konečné rozhodnutí provést vrchní velitel generál Eisenhower.
Samozřejmě v době, kdy měla být vojska v lodích, a také po celou dobu kdy budou vezena loděmi na Sicílii, velel, po celou dobu doprovodu válečného námořnictva „Operaci Husky“ admirál Cunningham.

Při samotném plánování, při koordinaci všech důležitých součástí vylodění, bylo velkým problémem, že velitelská stanoviště nejvyšších velitelů byla roztroušena po celém světě – byla od sebe vzdálena celé stovky kilometrů. Hlavní stan operace pro počáteční řízení, s Eisenhowerem a stanovištěm admirála Cunninghama byl na Maltě. Velitelství letectva maršála letectva Teddera bylo v prostoru Kartága v Africe. No a pokyny od CCS pak přicházely z Londýna a samozřejmě také z Washingtonu. Je patrné, že muselo především fungovat kvalitní radiové spojení na uvedené vzdálenosti. No jo, ale stejně, než mohla vůbec být tak velká operace naplánována, muselo se konat spousta osobních setkání. Spousta porad
Ano.
Většina velitelů skutečně musela podniknout spoustu cest vzduchem, po moři i po zemi, aby byly řádně projednány všechny strategické plány, ale i stovky podobností a detailů, které taková operace vyžadovala.

Bylo 10. dubna 1943, když generál Eisenhower odsouhlasil další variantu plánu, podle které se 2 britské divize měly vylodit pod Avolai, po jedné divizi u Pozzallo a Gelou a jedna brigáda u Pachino. Když tuto variantu 24. dubna 1943 prostudoval britský generál Montgomery (familiérně se mu říkalo „Monty“) poslal generálu Alexandrovi své výhrady ve formě připomínek. Montgomeryho zaskočilo, že plán takto provedený by rozptyloval vojska a proti původnímu by vyžadoval mnoho změn.
Britský generál varoval, že plán podceňuje italské a německé jednotky rozmístěné na Sicílii. Upozorňoval na nezbytnost získání nadvlády ve vzduchu, na které záviselo vše. Upozorňoval také na to, že obrana ostrova může být oproti současnému stavu posílena silnými německými i italskými jednotkami.
Zároveň „Monty“ nesouhlasil s vysazením amerických jednotek u Palerma. Chtěl totiž, aby anglo-americké síly byly vysazeny na jihovýchodní části ostrova. S tím zase, ale nesouhlasil admirál Cunningham a maršál letectva Tedder, kteří tvrdili, že takový plán bude znamenat, že v rukou obránců zůstane příliš mnoho letišť.
A nyní se podívejme jaké lidské faktory vstupovaly do plánování „Operace Husky“ a to jistě ještě nepopíši všechny.
Tak tedy, aby se vyjasnilo a sjednotilo stanovisko Montgomeryho, Cunninghama a Teddera, svolal generál Alexander na 29. dubna 1943 do Káhiry konferenci velitelů.
Ale!
Generál Montgomery onemocněl a letadlo s jeho náčelníkem štábu generálem Guingandem, který měl „Montyho“ zastupovat, muselo nouzově přistát a náčelník štábu byl s otřesem mozku odvezen do nemocnice. Takže nakonec britskou 8. Armádu na koferenci v Káhiře zastupoval generál Leese. Maršál letectva Tedder na konferenci podmínil, že získání nadvlády ve vzduchu a celkové působení letectva při útočné operaci lze zajistit pouze, když budou získána letiště v Comiso a v Gele - a to hned v počáteční fázi operace. Na tento postoj maršála letectva okamžitě reagoval admirál Cunningham tím, že pokud se nezabrání nepřátelským letadlům v jejich činnosti nad bojištěm a vodami( když se jim ponechá tolik letišť), nebudou moci plout k Sicílii konvoje.
Takto se konference 29. dubna 1943 rozpadala, neměla žádný pozitivní výsledek a tak generál Eisenhower svolal konferenci novou na 2. května 1943 do Alžíru. Tady chtěl, aby byli přítomni již oba generálové, velitelé obou armád určených pro „Operaci Husky“ – generálové Montgomery a Patton. Tentokrát vytvořilo problém počasí – mlha a nízká oblačnost zabránily příletu generála Alexandra a admirála Cunninghama a maršál Tedder odmítl jednat bez jejich přítomnosti.
Nastala skutečně kuriózní situace, kterou historici popisují ze vzpomínek Montyho takto:
Generál Montgomery prý se v téhle situaci nechtěl smířit se stavem, že se zase nic neprojedná a tak se snažil vyhledat Eisenhowerova náčelníka štábu generála Bedella Smitha. Když jej nenalezl v kanceláři, hledal jej dál, až ho nalezl na toaletě. Tady na toaletě, ač je to fakt kuriózní pak „Monty“ skutečně dostal pokyn od Smitha, aby ho seznámil se svými představami.
Generál Montgomery o tom přímo po válce napsal, cituji:

„Když mě vyzval (Smith), ať tedy mluvím, řekl jsem mu, že americké výsadky plánované do blízkosti města Palerma je třeba zrušit a veškeré úsilí amerických vojsk zaměřit na jižní pobřeží oboustranně Gely a západně od poloostrova Pachino s cílem obsadit letiště, které považuje naše letectvo za tak důležité. Pak se 8. Armáda a americká 7. Armáda vylodí bok po boku, čímž se celý vpád stane kompaktnější.“

Když se vše dozvěděl o „Montyho“ návrzích Eisenhower, souhlasil s nimi, ale konečné rozhodnutí podmínil souhlasem i generála Alexandra. Generál Alexander pak celý tento projekt analyzoval ještě 3. května 1943, když se dostavil z Tuniska.
Generál Alexander pak s Montgomeryho koncepcí, že se obě armády – britská i americká – vylodí bok po boku, rychle vyrazí na sever a svou útočnou činnost soustředí na cíl, aby pak pronikly k Messině, čímž by zabránily úniku italsko-německých jednotek do Itálie, souhlasil.

Když definitivně skončily v Africe bojové operace, a to kapitulací italsko-německých vojsk, viz:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1159
, byl celý štáb britské 8. Armády přeložen do Káhiry, do hlavního plánovacího stanu bojové skupiny „Východ“, tedy skupiny, která měla v červenci 1943 vyloděním na Sicílii provést tzv. - Vyražení brány – „pevnosti Evropa“.

Plán „Operce Husky“ měl proběhnout v pěti fázích.
Které to byly fáze?

1) Námořní a vzdušná vojska zneutralizují nepřátelské letecké a námořní základny a zabrání vytvoření nových.
2) Přípravný útok parašutistických, vzdušně-výsadkových a záškodnických družstev, vzdušné a námořní výsadky k zajištění letišť a přístavů Syrakusy a Licata.
3) Zřízení základny pro zajištění operací k dobytí přístavů Augusta, Catania a letištního komplexu v Gerbini.
4) Obsazení a zajištění objektů z fáze 3.
5) Dobytí ostrova Sicílie.


Definitivní plán „Operace Husky“ schválil Spojený výbor náčelníků štábu – CCS – dne 13. května 1943, tedy v den, kdy v severní Africe definitivně kapitulovaly i ty poslední zbytky vojsk OSY.
To, že se tak stalo teprve 2 měsíce před začátkem „Operace Husky“, bylo způsobeno tím, že většina operativních důstojníků a odpovědných nejvyšších velitelů, kteří měli velet útoku na Sicílii, byli zaneprázdněny právě těmito bojovými akcemi v severní Africe.
A určitě se, na tak dlouhém plánování, i nepříznivě projevily ty námi nahoře popisované události, vlastně především ohromné vzdálenosti velitelských stanovišť. Velitelských stanovišť, která byla od sebe vzdálena stovky a tisíce kilometrů a nejvyšší velitelé je většinou museli překonávat letecky.
Naposledy upravil(a) michan dne 18/2/2011, 19:46, celkem upraveno 5 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6829
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XI.díl. Operace Husky, Sicílie 1943. Č 5.

Konečný plán „Operace Husky“, který 13. května 1943 schválil a podepsal CCS dne 13. května 1943 měl základní ideu - rozdělit ostrov Sicílii útočnými bojovými operacemi na dvě poloviny.

Američané měli napadnout a ovládnout západní část ostrova Sicílie.
Britové pak měli napadnout a ovládnout východní část ostrova Sicílie.


Tohle rozdělení na polovinu západní a polovinu východní mělo i svou vnitřní logiku.
Britové totiž, jejich většina jednotek, byli rozmístěni většinou ve východní části Středomoří. No a Američané, většina jejich jednotek, byla umístěna ve francouzské východní Africe, což je vlastně ta západní část Středomoří, západní část severozápadní Afriky.
Konečný plán měl oproti původnímu, jako hlavní změnu především to, že Pattonova 7. americká armáda se neměla vyloďovat v západní části ostrova u Palerma, ale měla se vyloďovat nedaleko Montgomeryho britské 8. armády, na jižním pobřeží Sicílie a to ve třech úsecích – u Licaty, Gely a Scoglitti, zatímco Britové se měli také vyloďovat ve třech úsecích v oblasti mysu Passero a jižně od Syrakus.
Americké a britské jednotky měl při vylodění od sebe dělit pás země široký asi 48 kilometrů. Mělo to být levé a pravé rameno kleští. Pás země, který měl umožnit spojit obě ramena kleští, nebo křídel, již v den „D“, nebo maximálně „D + 1“.
Každá z jednotek měla stanoven určitý úsek pobřeží, na kterém měla proniknout co nejdále a vytvořit tak předmostí dostatečně velké, aby bránící se jednotky nemohly svoji palbou dělostřelectva ohrožovat vyloďování posil a zásob.
Již vlastně v průběhu prvních třech dnů mělo být vytvořeno předmostí, které bude široké 160 kilometrů a 25 až 30 kilometrů hluboké.
A právě z tohoto předmostí, které by znemožňovalo nepříteli ostřelovat vyloďování, z předmostí plného PVO, měly pak následovat útoky obou armád na sever a severozápad, s úkolem dobýt celý ostrov Sicílie.
Celý začátek vyloďování, úspěch vyloďování, úspěch invaze, závisel do značné míry na tom, zda bude úspěšný vzdušný výsadek, který měl celému vylodění předcházet, a který měl zajistit pro vyloděná vojska důležité vojenské body. Vzdušný výsadek, který měl pro vyloděná vojska zajistit komunikace a mosty ve vzdálenosti 6,5 kilometru od břehu, někde i dále.
Plán neříkal jak mají probíhat operace jednotek až se vylodí na pobřeží. Stejně tak neexistoval nějaký celkový plán, který by zajišťoval přesnou koordinaci pohybů britské a americké armády po vylodění. To vše bylo až podle toho jak se bojová situaci vyvine a na posouzení a v pravomocech velitelů vyloďování.

Spojenecké jednotky a technika použitá při vylodění:

Vrchní velitel „Operace Husky“ – generál Dwight D. Eisenhower.

Pod jeho velení patřila 15. Skupina armád, které velel Sir Harold Alexander.


Vrchním velitelem spojeneckého námořnictva ve Středomoří: admirál Sir Andrew Cunnigham.

Vrchní velitel spojeneckého letectva ve Středomoří: maršál letectva Sir Arthur Tedder.

Spojenecká 15. Skupina armád se skládala ze
7. americké armády, které velel generálporučík Georg S. Patton.
a
8. britské armády, které velel generál Sir Bernard Montgomery.

Americká 7. armáda generálporučíka Georg S. Pattona se skládala ze 2 sborů.

II. americký sbor: generálporučík Omar Bradley.
a
sbor „Keyes“: generálporučík Keyes.

II. americký sbor se skládal z:
1. pěší divize: generálmajor Terry Allen.
3. pěší divize: generálmajor Lucien Truscott.
45. pěší divize: generálmajor Troy Middleton.

Sbor „Keys“ se skládal z:
2. obrněná divize: brigádní generál Ernst W. Harmon.
9. obrněná divize: generálmajor Manton Eddy.
82. vzdušně-výsadková divize: generálmajor Matthew B. Ridgway (podřízena až po splnění zvláštních úkolů).
2 prapory Rangers: podplukovník William Darby.

Britská 8. armáda: generál sir Bernard Montgomery se skládala ze dvou sborů:

XIII. sbor: generálporučík Sir Miles Dempsey.
a
XXX. sbor: generálporučík Sir Oliver Leese.

XIII. sbor se skládal z:
5. pěší divize: generálmajor Gerald C. Bucknall.
50. pěší divize: generálmajor S. C. Kirkman.

XXX. sbor se skládal z:
231. pěší (maltská) brigáda: brigadýr Roy Urquhart.
51. pěší divize Highland: generálmajor Douglas Wimberley.
1. kanadská pěší divize: generálmajor Guy Simmonds.
1. vzdušně – výsadková divize: generálmajor G. F. Hopkinson.
40. a 41. Commando námořní pěchoty: brigadýr Robert F. Laycock.
3. Commando: podplukovník John Durnford-Slater.
78. pěší divize (záložní): generálmajor V. Evelegh.

Celkem měla 15. Skupina armád pod velením generála Harolda Alexandra 13 divizí, 3 samostatné brigády, 3 oddíly „Commandos“ a 3 prapory Rangers.
Dohromady tak 15. Skupina armád měla 478 000 vojáků, z čehož 250 000 bylo Britů a 228 000 bylo Američanů. Většina spojeneckých vojáků již za sebou měla bojové zkušenosti.
Pro samotné vylodění, pro jeho počáteční fázi, bylo vyčleněno 115 000 mužů z Commonwealthu a 66 000 Američanů, kteří se měli vylodit spolu s 600 tanky, 1 800 děly a 14 000 automobily.
Celou „Operaci Husky“ mělo krýt a podporovat více než 4 000 bojových letounů, které měly startovat z blízkých severoafrických letišť, z letišť na Maltě a před invazí dobytého ostrova Pantelleria. Pro vzdušné výsadky bylo připraveno 1 500 transportních letadel.

Letectvo pod hlavním velením Sira Teddera patřilo domovsky k severozápadní Africe rozmístěným jednotkám pod velením amerického velitele generála Carl Spaatze, k letectvu Středního východu, z „Bitvy o Anglii“ známého, velitele leteckého maršála Sholto Douglase a letectva z Malty pod velením, z letecké „Bitvy o Anglii“ známého, vicemaršála Parka.
Letecký maršál Tedder a jeho velitelství žádný přesný plán vzdušných akcí nevypracovali. Letectvo mělo reagovat na každý vývoj situace, když bombardovací plány již byly zpracovány pro celou Evropu a dlouho dopředu.
Organizačně pak letectvo pro „Operaci Husky“ podléhalo celkem pěti velitelstvím, která disponovala letišti na ohromné ploše od Gibraltaru po Střední východ.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6829
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XI.díl. Operace Husky, Sicílie 1943. Č 6.

Výcvik a přeprava:

Většinou tak, jak divize a jednotky určené pro „Operaci Husky“ skončily svou bojovou činnost v severní Africe do 13. května 1943, tak i většinou tam, kde byly dislokovány, cvičily a připravovaly se na vylodění.
Britská 5. a 50. pěší divize a 231. pěší (maltská) brigáda cvičily v oblasti Suezu a Alexandrie. 51. pěší divize Highland cvičila v Tunisku, stejně jako 78. pěší (záložní) divize.
Dislokace amerických jednotek pak byla: americká 1. pěší a 2. obrněná divize byla v Alžíru a Oranu. Americká 3. pěší divize v oblasti Bizerty.
Obě dvě spojenecké výsadkové divize, tedy britská 1. vzdušně-výsadková divize a americká 82. výsadková divize, se připravovaly v táboře Kairoun v Tunisku, když ta americká 82. výsadková (Airborne infantry) divize byla 11. května 1943 do Tunisu přepravena z New Yorku.
Stejně tak byla z Velké Británie do oblasti soustředění přepravena 1. kanadská pěší divize a z USA 45. americká pěší divize, která se po krátkém pobytu v Oranu nalodila na lodě, které ji pak přepravily na Sicílii.

Pro samotnou přepravu vojsk v „Operaci Husky“ a pro jejich vysazení na sicilské břehy dostali Spojenci konečně v dostatečném množství několik zajímavých plavidel a prostředků, které svědčily o technické zdatnosti.
Jmenujme si některé:

LST (několika provedení) – v angličtině Landing Ship Tank – tanková výsadková loď – byla největší k vyloďování používaných lodí o délce přes 100 metrů s mělkým ponorem a rampou na přídi pro vylodění plovoucích tanků. Loď měla nosnost 2 160 tun.

Obrázek


LCT (opět několika provedení) – Landing Craft Tank – tanková výsadková loď – byla o něco menší 550 tunová, 35,8 metů dlouhá loď. Některá provedení LCT lodí se daly těsně připojit k lodím LST, a tím se umožnil přejezd tanků přes LST a LCT až na břeh. LCT byly schopné vysadit buď 4 lehké, nebo 3 těžké tanky. ( zde LCT-26)

Obrázek


LCI (opět několika provedení) – Landing Craft Infantry – byla výsadkovým člunem pro přepravu vojáků. Loď unesla 200 tun, byla 48,2 metrů dlouhá, schopná přepravit 200 vojáků.

Zde je LCI a DUKW.

Obrázek


DUKW – bylo obojživelné vozidlo, postavené jako obojživelná verze z nákladního automobilu General Motors o váze 2,5 tuny, které mohlo přepravit 25 mužů, případně vojenský náklad o váze 2 250 kg.

Obrázek


Tankové výsadkové lodě popsaných druhů mohly se svým mělkým ponorem vjet skoro až na pláže a po otevření sklopných dveří, které mnohdy sloužily i jako rampy, nebo spuštěním ramp, z nich mohly vyjíždět přepravovaná vozidla, nebo z nich mohli vybíhat vojáci rovnou do útoku. Pokud musely lodě zastavit dále od břehu, vyjela obojživelná vozidla s vojáky přímo do vody a pokračovala na břeh. Tanky a dělostřelectvo přepravovaly tankové výsadkové čluny. Ony pěchotní výsadkové čluny měly pak k usnadnění výstupu vojáků po obou stranách spouštěcí můstky.
Všechna popisovaná vozidla se během 2. světové války, prakticky od roku 1942 až do roku 1945 (ale samozřejmě i pak v dalších letech) neustále zdokonalovala a vznikaly další a další verze (věřte, že i pro mne bylo nelehké nalézt ty verze, které se skutečně vylodily na Sicílii).

Význam těchto velmi důležitých prostředků pro vylodění, která určitě nejvíce usnadnila samotná vylodění v Evropě i v Tichomoří proti Japoncům, zhodnotil ve svém V.(5.) díle svých válečných pamětí premiér Jejich Veličenstev Winston Churchill, který tam napsal, cituji:

„Že jsme dosáhli úspěchu bylo do značné míry zásluhou nového obojživelného transportního plavidla, amerického DUKW a ještě více ‚výsadkových lodí pro tanky‘. Tento typ lodě byl vymyšlen a vyvinut v Británii už v roce 1940. Tato plavidla nové konstrukce vycházející z britských zkušeností, byla ve velkém počtu vyrobena v USA a poprvé nasazena u Sicílie. Stala se základem všech našich budoucích obojživelných operací a často v nich představovala limitující faktor.“

Již z předchozího členění na britské a americké vylodění je jasné, že se měly vylodit pozemní jednotky ve dvou operačních svazech:
Ten východní se jmenoval anglicky „British Eastern Naval Task Force“ – „Britské Východní Námořní Taktické Uskupení“ a bylo pod velením admirála Bertrama Ramsaye, který měl jako vlajkovou loď „HMS Antwerp“.
Ten západní se jmenoval anglicky „American Western Naval Task Force“ – „Americké Západní Námořní Taktické Uskupení“ a bylo pod velením amerického viceadmirála H. Kenta Hewitta.

Příště budeme pokračovat detailním rozdělením jednotlivých operačních svazů a míst jejich vylodění .

Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu
www.Palba.cz
je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463

V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821

Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180

O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S – civilní jméno – Jan Schrenk. a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S – Jan Schrenk. a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.

O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění diskusi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=112
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta 1939-1945“