XI. díl. " Operace Husky", Sicílie 1943. Č 22

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6829
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XI. díl. " Operace Husky", Sicílie 1943. Č 22

Příspěvek od michan »

XI.díl. Operace Husky, Sicílie 1943. Č 22.

Mapa vylodění jednotek 7. a 8. armády dne 10. července 1943 na Sicílii.

Obrázek

Vylodění na Sicílii, „Den D“ – 10. červenec 1943.

Samotný námořní výsadek na Sicílii začínal ve 2 hodiny 45 minut ráno dne 10. července 1943.
Tenhle „Den D“ měl i další rozměr, důležitý rozměr pro 2. světovou válku, neboť to byly vlastně 4 dny potom, co zahájili Němci svůj útok v Kurském oblouku proti Rudé armádě (pojednání o Bitvě u Kurska viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=185
když připomenutí Sicílie a souvislostí viz na tomto odkaze článku Č 2 a 3:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1470
).
Ale zpět k výsadkům.
Britské a americké lodě připluly k jižnímu a jihovýchodnímu pobřeží Sicílie se zhasnutými světl, po několikadenním ostřelování obranných pozic italských a německých jednotek, na předem domluvený signál z admirálské lodě, začali vojáci prvních sledů přestupovat z transportních do výsadkových člunů, které pak s nimi pod ochranou minolovek a stíhačů ponorek zamířily ke břehu. Když malé čluny vysadily jednotku, rychle se vrátily k transportním lodím pro další vojáky a později také pro materiál.

Obrázek

Ne, že by to byla jen taková idylka. Oni skutečně obránci - Italové a Němci - jejich průzkumy, již od 9. července 1943 pozorovaly lodě, které se pohybovaly v moři okolo Sicílie, ale vzhledem k nepříznivému počasí se domnívali, že to nic není, že k invazi nedojde.
Jako úplně první, v těch nejranějších minutách, se vylodily oddíly Commandos, rangers a ženisté, kteří měli ty prvé úkoly – zlikvidovat nepřátelské nástrahy, podílet se na dobytí základních opěrných bodů a odstranit miny z minových polí. Naštěstí se ukázalo, že obránci neměli takové množství min, jaké bylo možno očekávat, a že se v moři a na březích spoléhal především na drátěné překážky) jak uvidíme všude to neplatilo). Ženisté se tedy většinou na Sicílii, v té prvé fázi, zabývali odstraňováním ostnatého drátu. Jako první se také vylodili i skupiny vojáků – spojařů – vojáků, kteří měli zajišťovat radiem navádění letadel. Část těchto důležitých vojáků byla také shozena již v noci spolu s parašutisty. Teprve potom byli na řadě pěšáci, kteří vstupovali na sicilskou půdu podporováni palbou lodních děl a rychle postupovali do vnitrozemí, zatímco se již začalo s vyloďováním tanků a dělostřelectva.
Bylo krátce před 13 hodinou odpolední, kdy se začaly vyloďovat hlavní síly.
Celé dopoledne se pak moře okolo Sicílie, jeho jižní a jihovýchodní pobřeží, hemžilo stovkami výsadkových plavidel různých typů. Všichni účastníci tohoto vylodění pak pro historii tvrdili, že to byl, na tu dobu, až neskutečný pohled na ty stovky a tisíce plavidel, která již tehdy mohly Spojenci pro vylodění použít.
Jako první dosáhli břehů Sicílie vojáci americké 3. pěší a 1. pěší divize v oblastech Licaty
( pláže u Licaty

Obrázek

a Gely

Obrázek


)a Gely, když při svém postupu po vylodění naráželi jen na velmi malý odpor. Část americké 3. pěší divize, poté co obsadila Licatu a nedaleké letiště, postupovala podél břehu na severozápad k Agrigentu a Porto Empédocie, o kterou pak ale sváděla boje od 11. do 15. července 1943. V místech, kde se rozbíhala silnice do obou těchto jmenovaných míst. Druhá část americké 3. pěší divize směřovala do oblasti Canicatti, kde 11. července narazila na odpor bojové „Skupiny Schreiber“ – posílené bojovou „Skupinou Neapel“ a bojovou „Skupinou Fullreide“, které patřily pod velení německé 15. divize pancéřových granátníků. Divize, kterou sem Němci rychle přesunuly ze severozápadní části ostrova Sicílie. Boje zde probíhaly až do 13. července 1943, ale Američané stále systematicky zatlačovali skupiny do vnitrozemí na sever – směrem ke svému cíli – Palermu.
Americká 1. pěší divize, která se vylodila krátce po oddíle rangers, narazila na silný odpor v sektoru „DIME“ (viz mapa vylodění). V těchto místech měly s americkou 1. pěší divizí spolupracovat výsadkáři plukovníka Gavina, kteří byli v této oblasti shozeni předtím. Jenomže právě tento shoz varoval pobřežní baterie, které se tak mohly připravit k boji. A tak na pláži u Gely narazili Američané na silný odpor italského 429. praporu pobřežní obrany majora Rubollina. V těžkých bojích ztratil americký prapor 45% svého stavu, protože k odražení amerických útoků byly nasazeny i italské a německé tanky. Mnoho amerických vojáků bylo také zraněno, nebo zabito, v minových polích. V amerických sektorech „CENT“ a „JOSS“ pak italská 207. divize pobřežní obrany a 10. brigáda pobřežní obrany tak silný odpor nekladla, neboť je zde přinutila těžká palba spojeneckých lodních děl k útěku. V sektoru „CENT“ však některé lodě s vyloďujícími se americkými vojáky narazily ve tmě na skály a došlo k těžkým ztrátám na životech.
Přesto v tomto těžkém a dlouhém dni, kterým „Den D“ na Sicílii byl, získali Američané 3 mělká a ještě nespojená předmostí. Ta 3 předmostí byla 12 až 15 km široká a 3 až 5 km hluboká.
- Americká 3. pěší divize u Licaty
- Americká 1. pěší a 2. obrněná divize v okolí Gely
- Americká 45. pěší divize na jihovýchodním konci zátoky Gela.
Nepodařilo se však dobýt letiště v Ponte Olivo, ale podařilo se obsadit menší přístavy ve městech Gela a Licata.
Další den „Den D +1“, tedy 11. července 1943 museli Američané čelit německému a italskému protiútoku tankové divize „Hermann Göring“, posílené oddílem nových tanků typu „Tiger“. Němci chtěli nasazením tanku typu „Tiger“
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3154
zde na Sicílii získat tankovou převahu, ale ukázalo se, že váha tanku „Tiger“, jeho malá manévrovací schopnost v terénu na Sicílii, je zde pro něj nevýhodou, zvláště pak na úzkých horských cestách. Tank se však zde na Sicílii osvědčil, spolu s ostatními tanky, jako rychlá mobilní protitanková zbraň, která zpomalovala postup spojeneckých jednotek.
Velitel německé tankové divize „Hermann Göring“, kterým byl generál Conrath, zde na Sicílii zformoval 3 kolony, které z Caltagirone nasměroval do Gely, do Ponte Olivo a to třetí místo bylo ústí řeky Dirillo.
Postup těchto třech kolon doplňovala, rozdělená také do třech kolon, italská divize „Livorno“.
Protože se německé tanky opozdily, zahájil nejprve italský 3. prapor z 34. pěšího pluku divize „Livorno“, ráno v 6 hodin 30 minut, útok ve směru na Gelu bez podpory tanků. Na rovině poblíž města narazil italský útok na silnou obranu bránících se Američanů a byl odražen palbou spojeneckého lodního a také již vyloděného armádního dělostřelectva, přičemž utrpěl padesátiprocentní ztráty. Teprve pak dorazilo 60 tanků německé tankové divize „Hermann Göring“ a v 7 hodin byl zahájen další, tentokrát německo-italský útok, který naplno zasáhl americký 26. pěší pluk z 1. pěší divize. Pluk, který ztratil všechna protitanková děla, když při vylodění byla potopena jedna jeho výsadková loď s těmito děly. V jednu chvíli zde pro Američany vznikla kritická situace. V sektoru „DIME“, na čtyřmílovém úseku, se dokonce Němci dostali jižně od silnice Gela-Raguza až k písečným dunám na okraji invazních pláží v pásmu vylodění americké 1. pěší divize. Vzniklo nebezpečí, že opravdu mohou Němci a Italové zahnat Američany do moře. Jenomže zde fungovala lodní podpora. Palba děl křižníků „USS Boise“

Obrázek


a „USS Savannah“

Obrázek


a 6ti torpédoborců zastavila Němce na cestě do Niscemi a způsobila jim velké ztráty.
Byl to však jediný nějaký nebezpečný protiúder, a to za celou dobu bojů u Sicílie, který bránící se německo-italská vojska Spojencům způsobily.
V tu dobu se dostavil na pláž u Gely generál Patton, neboť se chtěl osobně seznámit se vzniklou situací. Když se se situací seznámil, přikázal generálu Gaffeyovi, aby uzavřel mezeru mezi Gelou a 1. americkou pěší divizí a vyslal veliteli 3. praporu rangers podplukovníkovi Darbyemu rotu tanků. V následném protiútoku prapor rangers získal 500 zajatců a zničil 7 tanků. Dne 11. července 1943 italská divize „Livorno“ zaujala pozice na pahorcích nad rovinou Gely a německá tanková divize „Hermann Göring“ provedla obrat ve směru na Pricolo a na sever od letiště Ponte Olivo. Během celého tohoto „Dne D + 1“ ztratila německá tanková divize 30 důstojníků, 600 vojáků a něco mezi 40 až 50 tanky. Italský 33. pluk z divize „Livorno“ byl zredukován na 2 roty.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6829
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XI.díl. Operace Husky, Sicílie 1943. Č 23.

Bylo 11. července 1943, když generál Eisenhower, velitel „Operace Husky“ hlásil CCS (Spojenému výboru náčelníků štábu), že vše probíhá dobře, že vyloďující se vojska narazila jen na slabý odpor nepřítele a dále psal, cituji:

„Očekává se, že 7. a 8. armáda vylodí do večera každá asi 80 000 mužů, 300 tanků a 900 děl. Syrakuský přístav je podle informací v dobrém stavu a dá se využít.“


A skutečně ráno 12. července 1943 bylo prakticky vyloďování prvních sledů armád, britské i americké, skončeno.
Protože letiště v Ponte Olivo, které mělo být dobyto v „D + 1“, a nestalo se tak, nařídil velitel americké 1. pěší divize generál Allen útok ráno ve 03,00. Americké jednotky letiště dobyly a letiště Ponte Olivo se brzy, velmi rychle, stalo hlavní základnou, odkud byly podporovány spojenecké operace útočících vojsk na Sicílii. Když se americká 45. pěší divize generála Midletona vylodila poblíž Scoglitti a okamžitě dobyla letiště v Comisu, které bránila baterie protiletadlových děl tak ještě do večera 11. července 1943 obsadila Vittorii. Pak části americké 45. pěší divize zamířily dvěma směry, jedna na sever k Caltagirone a druhá na východ k Raguze. Mezi 10. a 13. červencem 1943 Spojenci systematicky bombardovaly letectvem obranu italsko-německých vojsk a ostřelovaly je dělostřelectvem válečných lodí. Tak se do 13. července 1943 podařila Pattonově 7. americké armádě dosáhnout vyznačených cílů a mohla zamířit na sever (směrem na vytčený cíl Palermo). Pravé křídlo amerických jednotek začalo směřovat do Enny, kde byl hlavní stan velitele obrany Sicílie generála Guzzoniho a jeho 6. italské armády. Američané se pak v pokračování v tomto směru, chtěli spojit s kanadskou 1. pěší divizí generála Simondse, která útočila jako součást britského XXX. sboru 8. armády, kde byla na jejím levém křídle.
Britové, britská 8. armáda generála Montgomeryho, se na rozdíl od Američanů, při vylodění nesetkali s prakticky větším odporem (ten je čekal ve vnitrozemí a po celou dobu bojů na Sicílii). Zástupce velitele „Operace Husky“ a velitel útoku na Sicílii generál Alexander napsal o počátcích britského vylodění, mimo jiné, že, cituji:

„italské pobřežní divize, o nichž nikdy nepanovalo vysoké mínění, se rozložily takřka bez výstřelu, a když jsme narazili na polní divize, bylo to jako když vítr žene před sebou prach. Byla to hromadná kapitulace.“

Jak víme již z popisu parajednotek, obranu Sicílie vlastně od prvního dne převzali Němci, ale jejich síly byly nedostatečné. Víme, že generál Student, velitel 11. leteckého sboru, navrhoval okamžitý protiútok celého sboru, nebyl vyslyšen. Až 11. července 1943 mohl nasadit 1. výsadkovou divizi, která se až od tohoto dne začala přesouvat přes Itálii na Sicílii.
Víme již také, že na pobřeží byly jen italské jednotky a žádné jednotky německé a že se spojenecký výsadek nesetkal s vážnějším odporem. V anglickém sektoru bylo počínání Italů velmi špatné (myšleno z vojenského hlediska). Podle hlášení generála Montgomeryho si lze také udělat obrázek. Generál Montgomery v začátcích vysílal do štábu, mimo jiné, takovéto poznatky o chování Italů, cituji:

„nebylo možné vysvětlit zbabělostí, nebo nedostatkem vlasteneckého cítění: vojáci dávali najevo, že dělají zásadní rozdíl mezi fašismem a pojmem vlasti.“

Celkově chování Italů přímo strašně rozčilovalo Němce, německý smysl pro pořádek, německé cítění.
Podle Eisenhowerova pobočníka, námořního kapitána Harryho Butchera, dostali již 16. července 1943 spojenecké štáby z italských pramenů na Sicílii zprávu, že, cituji:

„Italové a Němci byli od hodiny k hodině stále roztrpčenější a že byly případy, kdy se obě strany daly proti sobě do boje.“

Tato zpráva také říkala, že sicilští civilisté i někteří italští vojáci spolupracují se Spojenci a někteří z nich dokonce podávají informace o velikosti a rozmístění italských a německých obranných a útočných zařízení. Dokonce prý někteří z obránců Sicílie, někteří italští vojáci, pomáhali vykládat spojenecké lodě. Generál Patton pak ve svých pamětech o vzájemných vztazích mezi Němci a Italy napsal, že, a teď cituji:

„v řadě případů Němci kladli miny, takže když se italští vojáci pokoušeli o ústup, hynuli v minových polích. To přirozeně neprospívalo tomu, aby Italové měli Němce v lásce.“

Vylodění kanadských jednotek na Sicílii a jejich boje a postup.

Obrázek


Kanadské jednotky, které se vylodily v rámci britské 8. armády v okolí poloostrova Pachino, začaly postupovat severozápadním směrem Již v ranních hodinách 10. července 1943 Kanaďané dobyli vesnici Maucini a zlikvidovali všechny okolní italské pobřežní baterie. Již v 9 hodin ráno dobyli letiště v Pachino a jedna kanadská rota navázala kontakt s britskou 51. divizí vysokohorské pěchoty. Druhý den, tedy 11. července 1943, kanadské jednotky dobyly Pozzalo, Ispice, Rosoloni a poté co se jedna část jejích jednotek účastnila dobývání Ragusy , tak druhá část zamířila ke Giarralaně. Na úseku Giarralana Vizzini se k oddílům, které přicházely od Ragusy připojily i hlavní kanadské síly, zabezpečující pravé křídlo svých vojsk a postupující od jihovýchodního pobřeží Sicílie.
Ve dnech 12. a 13. července 1943 pak kanadské jednotky, spolu s britskou 51. vysokohorskou divizí pěchoty a 231. pěší (maltskou) brigádou, sváděly tuhé boje o Vizzini, které se jim podařilo dobýt dne 13. července 1943. Vpravo od britské 51. vysokohorské pěší divize bojovala 231. pěší (maltská) brigáda, která se vylodila u vesnice Marzamemi. Tady se dostala do těžké kulometné palby Italů, kterou podporovaly tanky. Musely sem být povolány tanky „Sherman“ od Britů, které italské tanky donutily ustoupit. Dne 11. července 1943 pak vojáci 231. pěší (maltské) brigády obsadily most přes řeku Tollaro. Prapor Devons z 231. pěší (maltské) brigády pak postoupil do vnitrozemí až o 22 km a po cestě zajal velký počet Italů a ukořistil mnoho děl.
I při pojednání o parašutistech jsme zaregistrovali, že nejvíce na východ Sicílie po přistání byly vysazeny britská 50. a 5. pěší divize z XIII. Armádního sboru generála Dempseye (8. britská armáda). Britská 50. pěší divize se vylodila na jih od Syrakus. Samotné vylodění zdařilé nebylo, neboť jednotky 50. pěší divize se mezi sebou promíchaly a ztratily přitom kontakt se svými veliteli. Přes určité nedostatky, ale britská 50. pěší divize své úkoly splnila a dobyla město Avola, kde se jen opravdu slabě bránil italský 374. prapor pobřežní obrany.
Britská 5. pěší divize generálmajora Bucknalla se vylodila na 18 km širokém úseku mezi Punta Giorgi a mysem Ognina. Ani britská 5. pěší divize nenarazila na větší odpor, který by nějak kladl italský 430. prapor, který bránil tento úsek a Britové rychle dobyli Cassible.
Potom britská 50. a 5. pěší divize, spolu s 1. výsadkovou divizí, pokračovaly směrem na Augustu a dále na Catanii.
Již první den vytvořili Britové, britská 8. armáda, po vylodění předmostí, které bylo 100 km široké a 10 až 15 km hluboké.
V hlášení generála Montgomeryho se lze dočíst, cituji:

„při vylodění prvních sledů našich výsadků se podařilo dosáhnout naprostého taktického překvapení, to nepřítele tak vyplašilo a dezorganizovalo, že se nedokázal postavit na organizovaný odpor.“

Některé části britských jednotek zamířily od Cassible k Solarinu, které ovládly dne 12. července 1943.
Postupy jednotek od 12. července 1943 až do konce kampaně na Sicílii dne 18. srpna.

Obrázek


Zároveň britské jednotky postupovaly na Syrakusy a toto velké přístavní město na Sicílii dobyly do 10. července 1943 večer. Další den ráno, tedy 11. července 1943 speciální oddíly začaly čistit přístavní kanál v Syrakusách. Protože kanál nebyl zaminovaný, mohly již toho dne v 8 hodin 30 minut ráno vplout do syrakuského přístavu „HMS Whitehaven“ a krátce potom i „HMS Cromarty“ a již od 13. července 1943 připlul do syrakuského přístavu konvoj MWS 37. Pro spojenecká vojska a především britskou 8. armádu bylo dobytí Syrakus, v něm výborného přístavu s nezničeným přístavním zařízením, velice významnou událostí.
Dobytí syrakuského přístavu velice pomohlo řešit problém zásobování spojeneckých vojsk, neboť přístav umožnil rychlý překlad dalších jednotek, umožnil jejich zásobování, což se velice příznivě projevilo při dalším postupu Spojenců směrem k Catanii.
Syrakusy a od 13. července 1943 i Augusta se také staly základnou válečných lodí, které hlídkovaly v pobřežních vodách v okolí Sicílie.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6829
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XI.díl. Operace Husky, Sicílie 1943. Č 24.

Britská 51. pěší divize Highland (XXX. armádní sbor generálporučíka sira Olivera Leese) bojovala ve dnech 11. až 13. července 1943 o Solarino a po skončení bojů se připojila k 5. pěší divizi, která když ovládla přístavy v Syrakusách a Augustě, zamířila podél východního pobřeží směrem na sever a 13. července dorazila na linii Carlentini-Agnone. Úkolem britské 50. a 5. pěší divizi (XIII. armádní sbor generálporučíka sira Miles Dempseye) bylo rychle se dostat na catanskou rovinu a dobýt Catanii. Dne 13. července 1943 se generál Montgomery, velitel britského výsadku celé 8. britské armády, rozhodl, že v oblasti Lentini měla prolomit jeho armáda, tedy oba sbory, catanskou pláň a nařídil na 13. července 1943 rozsáhlý útok.
V tuto dobu se spojeneckým jednotkám v první fázi kampaně „Operace Husky“ dařilo a vše se vyvíjelo dobře. Němci i Italové po několika hodinách rychle stáhli své jednotky ze západní části ostrova Sicílie, kde chtěli zaujmout pružnou obranu, ale postup Pattonových amerických jednotek již nemohly zastavit. Byly nuceni v pásmu 7. americké armády ustupovat.
Celkově pak ve dni „D + 3“ bojů Spojenci obsadili města, letiště a přístavy Pachino, Gela, Syrakusy, Licata, Vittoria, Ragusa a Augusta a dokonce na některých úsecích postoupili Spojenci o 30 km do hloubky ostrova.
Ve třech prvních dnech americká 7. armáda zajala 18 000 vojáků při vlastních ztrátách 200 mužů zabitých a 900 raněných. Ten den měli Američané již na plážích v sektorech „JOSS“, „DIME“ a „CENT“ vyloděno 66 285 vojáků, 17 766 tun zásob a 7 416 motorových vozidel všeho druhu.
V britském úseku to bylo trochu jiné.
Tam se právě k večeru, po 18 hodině dne 12. července 1943 na linii Stazione di Passo-Martino vysadili němečtí parašutisté. Byl to již detailně rozebraný výsadek německého 3. výsadkového pluku v čele s plukovníkem Heilamannem z 1. výsadkové divize, 11. leteckého sboru. Detailně jsme o bojích, které zpomalovaly, aby zastavily útok Britů do vnitrozemí, hovořili v Č 19, 20 a 21 – viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4537
Připomenu některé události znovu a zasadím je do kontextu útoku vyloděných britských jednotek z 5. a 50. pěší divize na catanské rovině.
Jak víme, německý 3. parašutistický pluk se po přistání vydal na pochod do Lentini, kde se setkal s německou bojovou „Skupinou Schmalz“ z tankové divize „Hermann Göring“, která pod náporem Britů musela vyklidit své původní obranné pozice. Německý 3. parašutistický pluk pak zaujal pozici mezi Carlentini a mořem a jeho II. parašutistický prapor zaujal pozici mezi Lentini a Vizzini, čímž zaplnil širokou mezeru mezi bojovou „Skupinou Schmalz“ a tankovou divizí „Hermann Göring“. Hovořili jsme o tom, že po poledni 13. července 1943 přistál také 1. kulometný výsadkový prapor majora Schmidta, který zaujal pozice ve směru na Primasole. Hovořili jsme o tom, že americké létající pevnosti B 17 zničily při poledním náletu 2 německé šestimotorové dopravní letouny Me-323 „Gigant“ s protitankovými děly a i s obsluhou na palubě, která nestačila letadla vyklidit. Tři německé výsadkové prapory (I., II. a III.) z 3. výsadkového pluku, pak spolu s částmi německé tankové divize „Hermann Göring“ a s částmi 15. divize pancéřových granátníků zastavovaly od 13. července 1943 Spojence na poslední německé obranné linii před Catanií na jižním okraji Lentini – Ninella – Casteluzzo. Ale i tato obranná linie byla večer 14. července 1943 Spojenci prolomena.
A právě ještě 13. července 1943 jmenoval polní maršál Kesselring velitelem německého 14. tankového sboru generála Hanse Hubeho (prakticky se italská obrana na Sicílii zhroutila a většina tíhy bojů ležela na německých jednotkách a některých bojeschopných italských jednotkách). Generál Hube a jeho 14. sbor měl podchytit i zbytek bojujících italských jednotek a se všemi těmito bojeschopnými jednotkami měl bránit Sicílii před postupem Spojenců.
Rozhodnutí převzít obranu Sicílie Němci nepocházelo jen od Kesselringa, velitele jižního křídla německých branných sil, ale bylo to rozhodnutí Hitlera, který přestal důvěřovat italskému spojenci.
V tu dobu byl také německý styčný důstojník ve štábu italského generála Guzzoniho, velitele 6. armády a velitele obrany Sicílie, generál von Senger und Etterlin podřízen přímo generálu Hubemu.

Průběh bojů od 13. července 1943.

Řekli jsme si, že vojáci britského XIII. armádního sboru generálporučíka Milese Dempseyho, konkrétně jeho 5. a 50. pěší divize, od chvíle kdy vstoupili na břeh ostrova Sicílie, postupovali po východním pobřeží ostrova. Generál Montgomery chtěl rychle obsadit Catanii, která leží na východním pobřeží a letiště v oblasti Gerbini. To však musel britský XIII. armádní sbor ovládnout rovinu Catanie a jižně od města se nacházející most Primosole přes řeku Simeto.
V tu dobu se, ale i italský generál Guzzoni rozhodl, že nejen Brity na této rovině zastaví, ale že provede protiútok německých a italských jednotek ve směru na Augustu. Protiútok italsko-německých vojsk měly provádět právě vzpomínaná bojová „Skupina Schmalz“ z tankové divize „Hermann Göring“, ale také část italské divize „Napoli“, dále 2 dělostřelecké oddíly a několik italských tanků. Všem těmto silám měl velet italský generál Giulio Porcinari, ale ten byl dne 13. července 1943 zajat britskou hlídkou. V té době se německým tankům podařilo zastavit útok britské 8. armády severně od Augusty a dne 15. července 1943 pak u Grammichele svedly svůj první větší boj na Sicílii s Němci také Kanaďané.
Kanadský tankový pluk „Three Rovers“ tehdy prováděl průzkum, když byl napaden palbou německého dělostřelectva různé ráže, ale další den se Němci stáhli na sever a tak mohli vojáci kanadského pluku „Hastings“ (oba kanadské pluky byly z 1. kanadské pěší divize generálmajora Guy Simmondse, divize, která bojovala v sestavě britského XXX. armádního sboru) vstoupit do Grammichele. Dále pak Kanaďané postupovali směrem k Piazza Armerina, které obsadili ráno 17. července 1943.


Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463

V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821

Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180

O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S. a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.

O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142



Případné doplnění a diskusi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=112
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta 1939-1945“