XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 97.
Napsal: 6/1/2014, 05:50
XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 97.
A jsme tady, na náměstí Kaizer Ludvijk Plein ( na skice mapy náměstí císaře Lodwijka),
, na náměstí a jeho okolí, při jižním konci Dálničního silničního mostu v Nijmegenu, kde se odehrávaly 20. a 21. září 1944 těžké boje.
Pro všechny útoky na poslední německou obranu Dálničního silničního mostu v Nijmegenu, byla hodina H trochu posunuta proti hodině H určené pro násilný útok přes řeku Waal, kterou prováděly 3. a 1. prapor 504. parašutistického pluku. Zde u Dálničního silničního mostu tak hodina H pro útok zněla - odpoledne v 15,30 hod!
Britský 1. prapor granátnické gardy měl zaútočit z prostoru policejní stanice od západu na Valkhof Gardens spolu s královou rotou, která byla posílena o četu poručíka Dawsona z 2. roty. Britská 4. rota měla překročit otevřené náměstí až u křižovatky Kelfkensbosch/St. Joris Straat, pak vyčistit Hunner Park a obsadit Belvedere (všechna místa viz mapa s názvem - Nijmegen - tam jsou všechny v textu uvedené názvy míst). Britské roty č. 2 a č. 3 měly zároveň krýt křídla všech útočících rot a v případě potřeby sloužily jako zálohy pro útočící družstva. Tanky britské Gardové obrněné divize, zde 2. praporu granátnické gardy, byly rozděleny pro podporu jak britské pěchoty, tak i amerických výsadkářů. Plán útoku na silniční most připravili velitelé jen tak v náčrtcích pro všechny velitele čet. Ale jak napsal jeden z velitelů čet, po prvním výstřelu bylo vše jinak. Jeden z velitelů rot to přímo historikovi řekl slovy, cituji:
"Po prvních pěti minutách boj již vůbec neprobíhal podle mého původního plánu, ale jakmile jsme se zakousli do nepřítele, byla morálka vojáků tak fantastická - dokonce se smáli a žertovali - , že nás nic nemohlo zastavit."
(Informace pro Č 97, 98 a 99 byly použity z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944 a Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Mnozí britští velitelé, kteří již bojovali nejen proti vojákům Wehrmachtu, ale především proti jednotkám SS, tenhle stav mysli již znali. Věděli, že se dostavil takzvaný syndrom "lehkovážné reakce", kdy zvláště proti nemilosrdným jednotkám SS, podléhala britská garda lehkovážnosti na "hrozící nebezpečí možné náhlé násilné smrti"...!!!
V obraně proti spojeneckému útoku na Dálniční silniční most, v tzv. HBL Němců před mostem, byli vojáci praporu SS - Hauptsturmführera (kapitán SS) Eulinga, spolu s vojáky Wehrmachtu, kteří stačili ustoupit z předsunutých postavení. Euling měl pod sebou ještě dvě slabé roty ženistů SS, kterým velel SS-Untersturmführer (český ekvivalent není, ale je to něco okolo seržanta SS) Wernera Baumgaertela, které bránily silné pozice uprostřed Valkhof Gardens (viz v mapě - Nijmegen - zahrady Valkhof) a v Belvederu, což znamenalo, že německá HBL měla hloubku několika desítek metrů. Mimo toho byla celá poslední HBL zesílena překážkami z ostnatého drátu. Pochopitelně, že všechny obranné pozice HBL byly propojeny systémem mělkých prolézacích zákopů, které byly vyhloubeny od 19. do 20. září, tedy v době, kdy k Dálničnímu silničnímu mostu dorazily právě posily SS. Ústředním bodem celé HBL byla 4 SHD z divize Frundsberg (10. td SS), které podporovala v té době ještě některá děla ze severního břehu řeky Waal,
z městské části Lent. A také některá ještě bojeschopná děla na severní rampě mostu. Nejprve se britské králově rotě v útoku dařilo (viz na mapě - Nijmegen - útok od policejní stanice), neboť německá obrana neočekávala křídelní útok. Dokonce měla svou obranu obrácenou čelem k otevřenému prostoru ulice Kelfkenbosch, nikoliv do zahrad. Britská králova garda si nejprve prostříhala cestu ostnatým drátem a začala šplhat na příkrý svah hromady trosek na západním okraji Valkhof Gardens (zahrady Valkhof). Bylo to možné jen z toho důvodu, že tam Němci neměli situovanou palbu a tak britští gardisté prorazili jejich HBL. Přesto improvizace Němců v podobě přenesení části palby, znamenala, že ztráty gardistů byli vysoké, dokonce králova garda ztratila v první fázi i svého velitele. Velení královy roty převzal poručík Dawson. Na tyhle okamžiky vzpomíná seržant Simson z královy roty takto, cituji:
"Dostali jsme se až na vrchol svahu, a čety v hromadě trosek policejní stanice za námi střílely přes naše hlavy. Zastavili jsme se, abychom nabrali dech a doplnili zásobníky. Pak jsme se rozběhli k nedalekému německému zákopu. Nebyl nijak hluboký a vedl k pozicím vpravo od nás. I tak skýtal dobré krytí, což bylo velice vítané, a já jsem zjistil, že jsem unikl jen o vlásek, protože mi kulka prostřelila polní láhev u boku."
Když se nový velitel královy roty Dawson, spolu se svými gardisty zmocnil malého předmostí na okraji zahrad Valkhof, pokusili se gardisté své pozice rozšířit. Dawson proto vyslal pod ochrannou palbou doprava na obchvat svou záložní četu. Jenomže tam Němci, v podobě vojáků SS, měli palbu velice silnou, a tak obchvatná četa utrpěla ztráty a musela ustoupit. Úspěšnější byl následný obchvatný manévr druhé útočné čety. Tento následný útok britských gardistů kryla hráz. Gardisté pronikli až do vzdálenosti necelých 50 metrů k Dálničnímu mostu a dál to chvíli nešlo. Proti nim se zvedla palebná stěna, která byla nejen německá, ale pálila sem i spojenecká děla všech ráží. A tak tahle "tuplovaná" palba a smetala vše, co se v prostoru objevilo. I obchvatná četa musela po stejné trase ustoupit a o něco později se přece jenom zase po stejné trase dokázala probojovat vzhůru do Valkhof Gardens, přímo do týla Němců. Jednalo se o prostory, odkud britská garda mohla střílet dolů na Hunner Park a na jižní přístupy k mostu, viz mapa - Nijmegen. Přisunutá děla, minomety a kulomety do těchto prostor zahrad Valkhof, jejich podpůrná palba, velice pomáhala králově 4. rotě a rotám E a F amerických výsadkářů z 2. praporu 505. parašutistického pluku. Přes veškerou palebnou podporu, i takto vzniklou a nečekanou, bylo čištění zahrad Valkhof velice úmornou, ztráty přinášející, bojovou činností, neboť jednotky SS se bránily opravdu zkušeně.
Jak již bylo řečeno, králova 4. rota útočila na Hunner Park přes Kelfkensbosch. Byl to dosti přímý útok na německou HBL, a byl Němci očekáván. Spojenci sem nasadili na podporu obou útočných čet i tanky Sherman. Štábní důstojník do historického deníku Králova pluku napsal, že útok nezačal dobře, cituji:
"Poručík Fazackerly začal četu vějířovitě rozvíjet na nechráněném prostoru, Četa postoupila asi o sto metrů, než začali Němci střílet. Nejpustošivější palba přicházela od mostu. Poručík Fazackerly byl střelen do břicha, tank poručíka Prescotta byl zasažen obrovským granátem a vyletěl do povětří, seržant Heawood a jeho družstvo padli jako podťatí a zůstali připíchnuti k zemi a všude kolem rostly ztráty nanejvýš alarmujícím tempem."
Velitel praporu 1. praporu granátnické gardy major Stanley se rozhodl, že přemístí 4. rotu granátnické gardy o něco víc doprava, protože to přes otevřený prostor Kelfkensbosch prostě nešlo. Přesun probíhal těžko, neboť budovy na jižní straně otevřeného prostoru hořely. V té době byli i američtí výsadkáři na ulici St. Joris Straat také připíchnuti k zemi německými kulomety, které jak na britskou 4. rotu, tak na americké výsadkáře, střílely z prostoru Belvederu a z prostoru Keiser Ludvijk Plein (dnešní Traianus Plein Nijmegen). Ulice St. Joris Straat se v těchto místech zužovala, tudíž budovy byly blízko sebe, byly opevněné a musely být čištěny jedna po druhé, aby byl jakýkoliv další postup k Dálničnímu silničnímu mostu možný, což vyžadovalo jeden z nejhorších možných bojů ve městě - Boj dům od domu s důsledným čistěním každého domu od půdy po střechu.
A jsme tady, na náměstí Kaizer Ludvijk Plein ( na skice mapy náměstí císaře Lodwijka),
, na náměstí a jeho okolí, při jižním konci Dálničního silničního mostu v Nijmegenu, kde se odehrávaly 20. a 21. září 1944 těžké boje.
Pro všechny útoky na poslední německou obranu Dálničního silničního mostu v Nijmegenu, byla hodina H trochu posunuta proti hodině H určené pro násilný útok přes řeku Waal, kterou prováděly 3. a 1. prapor 504. parašutistického pluku. Zde u Dálničního silničního mostu tak hodina H pro útok zněla - odpoledne v 15,30 hod!
Britský 1. prapor granátnické gardy měl zaútočit z prostoru policejní stanice od západu na Valkhof Gardens spolu s královou rotou, která byla posílena o četu poručíka Dawsona z 2. roty. Britská 4. rota měla překročit otevřené náměstí až u křižovatky Kelfkensbosch/St. Joris Straat, pak vyčistit Hunner Park a obsadit Belvedere (všechna místa viz mapa s názvem - Nijmegen - tam jsou všechny v textu uvedené názvy míst). Britské roty č. 2 a č. 3 měly zároveň krýt křídla všech útočících rot a v případě potřeby sloužily jako zálohy pro útočící družstva. Tanky britské Gardové obrněné divize, zde 2. praporu granátnické gardy, byly rozděleny pro podporu jak britské pěchoty, tak i amerických výsadkářů. Plán útoku na silniční most připravili velitelé jen tak v náčrtcích pro všechny velitele čet. Ale jak napsal jeden z velitelů čet, po prvním výstřelu bylo vše jinak. Jeden z velitelů rot to přímo historikovi řekl slovy, cituji:
"Po prvních pěti minutách boj již vůbec neprobíhal podle mého původního plánu, ale jakmile jsme se zakousli do nepřítele, byla morálka vojáků tak fantastická - dokonce se smáli a žertovali - , že nás nic nemohlo zastavit."
(Informace pro Č 97, 98 a 99 byly použity z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944 a Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Mnozí britští velitelé, kteří již bojovali nejen proti vojákům Wehrmachtu, ale především proti jednotkám SS, tenhle stav mysli již znali. Věděli, že se dostavil takzvaný syndrom "lehkovážné reakce", kdy zvláště proti nemilosrdným jednotkám SS, podléhala britská garda lehkovážnosti na "hrozící nebezpečí možné náhlé násilné smrti"...!!!
V obraně proti spojeneckému útoku na Dálniční silniční most, v tzv. HBL Němců před mostem, byli vojáci praporu SS - Hauptsturmführera (kapitán SS) Eulinga, spolu s vojáky Wehrmachtu, kteří stačili ustoupit z předsunutých postavení. Euling měl pod sebou ještě dvě slabé roty ženistů SS, kterým velel SS-Untersturmführer (český ekvivalent není, ale je to něco okolo seržanta SS) Wernera Baumgaertela, které bránily silné pozice uprostřed Valkhof Gardens (viz v mapě - Nijmegen - zahrady Valkhof) a v Belvederu, což znamenalo, že německá HBL měla hloubku několika desítek metrů. Mimo toho byla celá poslední HBL zesílena překážkami z ostnatého drátu. Pochopitelně, že všechny obranné pozice HBL byly propojeny systémem mělkých prolézacích zákopů, které byly vyhloubeny od 19. do 20. září, tedy v době, kdy k Dálničnímu silničnímu mostu dorazily právě posily SS. Ústředním bodem celé HBL byla 4 SHD z divize Frundsberg (10. td SS), které podporovala v té době ještě některá děla ze severního břehu řeky Waal,
z městské části Lent. A také některá ještě bojeschopná děla na severní rampě mostu. Nejprve se britské králově rotě v útoku dařilo (viz na mapě - Nijmegen - útok od policejní stanice), neboť německá obrana neočekávala křídelní útok. Dokonce měla svou obranu obrácenou čelem k otevřenému prostoru ulice Kelfkenbosch, nikoliv do zahrad. Britská králova garda si nejprve prostříhala cestu ostnatým drátem a začala šplhat na příkrý svah hromady trosek na západním okraji Valkhof Gardens (zahrady Valkhof). Bylo to možné jen z toho důvodu, že tam Němci neměli situovanou palbu a tak britští gardisté prorazili jejich HBL. Přesto improvizace Němců v podobě přenesení části palby, znamenala, že ztráty gardistů byli vysoké, dokonce králova garda ztratila v první fázi i svého velitele. Velení královy roty převzal poručík Dawson. Na tyhle okamžiky vzpomíná seržant Simson z královy roty takto, cituji:
"Dostali jsme se až na vrchol svahu, a čety v hromadě trosek policejní stanice za námi střílely přes naše hlavy. Zastavili jsme se, abychom nabrali dech a doplnili zásobníky. Pak jsme se rozběhli k nedalekému německému zákopu. Nebyl nijak hluboký a vedl k pozicím vpravo od nás. I tak skýtal dobré krytí, což bylo velice vítané, a já jsem zjistil, že jsem unikl jen o vlásek, protože mi kulka prostřelila polní láhev u boku."
Když se nový velitel královy roty Dawson, spolu se svými gardisty zmocnil malého předmostí na okraji zahrad Valkhof, pokusili se gardisté své pozice rozšířit. Dawson proto vyslal pod ochrannou palbou doprava na obchvat svou záložní četu. Jenomže tam Němci, v podobě vojáků SS, měli palbu velice silnou, a tak obchvatná četa utrpěla ztráty a musela ustoupit. Úspěšnější byl následný obchvatný manévr druhé útočné čety. Tento následný útok britských gardistů kryla hráz. Gardisté pronikli až do vzdálenosti necelých 50 metrů k Dálničnímu mostu a dál to chvíli nešlo. Proti nim se zvedla palebná stěna, která byla nejen německá, ale pálila sem i spojenecká děla všech ráží. A tak tahle "tuplovaná" palba a smetala vše, co se v prostoru objevilo. I obchvatná četa musela po stejné trase ustoupit a o něco později se přece jenom zase po stejné trase dokázala probojovat vzhůru do Valkhof Gardens, přímo do týla Němců. Jednalo se o prostory, odkud britská garda mohla střílet dolů na Hunner Park a na jižní přístupy k mostu, viz mapa - Nijmegen. Přisunutá děla, minomety a kulomety do těchto prostor zahrad Valkhof, jejich podpůrná palba, velice pomáhala králově 4. rotě a rotám E a F amerických výsadkářů z 2. praporu 505. parašutistického pluku. Přes veškerou palebnou podporu, i takto vzniklou a nečekanou, bylo čištění zahrad Valkhof velice úmornou, ztráty přinášející, bojovou činností, neboť jednotky SS se bránily opravdu zkušeně.
Jak již bylo řečeno, králova 4. rota útočila na Hunner Park přes Kelfkensbosch. Byl to dosti přímý útok na německou HBL, a byl Němci očekáván. Spojenci sem nasadili na podporu obou útočných čet i tanky Sherman. Štábní důstojník do historického deníku Králova pluku napsal, že útok nezačal dobře, cituji:
"Poručík Fazackerly začal četu vějířovitě rozvíjet na nechráněném prostoru, Četa postoupila asi o sto metrů, než začali Němci střílet. Nejpustošivější palba přicházela od mostu. Poručík Fazackerly byl střelen do břicha, tank poručíka Prescotta byl zasažen obrovským granátem a vyletěl do povětří, seržant Heawood a jeho družstvo padli jako podťatí a zůstali připíchnuti k zemi a všude kolem rostly ztráty nanejvýš alarmujícím tempem."
Velitel praporu 1. praporu granátnické gardy major Stanley se rozhodl, že přemístí 4. rotu granátnické gardy o něco víc doprava, protože to přes otevřený prostor Kelfkensbosch prostě nešlo. Přesun probíhal těžko, neboť budovy na jižní straně otevřeného prostoru hořely. V té době byli i američtí výsadkáři na ulici St. Joris Straat také připíchnuti k zemi německými kulomety, které jak na britskou 4. rotu, tak na americké výsadkáře, střílely z prostoru Belvederu a z prostoru Keiser Ludvijk Plein (dnešní Traianus Plein Nijmegen). Ulice St. Joris Straat se v těchto místech zužovala, tudíž budovy byly blízko sebe, byly opevněné a musely být čištěny jedna po druhé, aby byl jakýkoliv další postup k Dálničnímu silničnímu mostu možný, což vyžadovalo jeden z nejhorších možných bojů ve městě - Boj dům od domu s důsledným čistěním každého domu od půdy po střechu.