• Globalní oznámení

Jednokolé a kulové tanky


tumbleweed_tank_1200.jpg

Jednokolé a kulové tanky

Když se podíváme zpět do minulosti, zajisté si povšimneme, že tehdejší doba nalézala fascinující zálibu v nejbizarnějších dopravních prostředcích kulovitého tvaru, od strojů pro dopravu, přes zbraně až po kosmické stanice. Již od konce 19. století se datují první pokusy o vytvoření monocyklu, tedy dopravního prostředku, který je tvořen jen jedním kolem, jinak známý i pod názvem jednokolka. Vedle užitečných a neocenitelných vynálezů se objevovaly na přelomu 19. a 20. století i méně užitečné vynálezy, které by spíše našly uplatnění v kabinetu kuriozit a technických podivností. Právě v této době bylo možné nalézti v ulicích měst a nejrůznějším tisku reklamu na:

Monocykl Ludvíka Očenáška

Kupříkladu časopis Světozor propagoval zmíněnou jednokolku těmito slovy: "Monockyl českého původu jest originálním a veskrze užitečným příspěvkem cyklistickému sportu všesvětovému. Vynálezcem a sestrůjcem jest mechanik Ludvík Očenášek v Praze II, v Táborské ulici číslo 48. Myšlenkou touto zanášel se již déle 3 rokův, a před 2 roky dal si vynález svůj skutečně patentovati. Již povrchní porovnání různých monocyklů zahraničních s tímto přesvědčuje nás o velikých výhodách monocyklu českého. Jest ovšem pravda, že všechny tyto stroje zakládají na těchže zásadách, ale v jednotlivostech, na kterých záleží, jest rozdílnost nesmírná. Jízdné kolo má zevnější průměr 1,8 m, světlost pak 1,5 m. Aby toto jízdné kolo bylo dosti pevné, nebortíc se ani do osmičky, ani se nestlačujíc vlastní vahou do elipsy, jest náležitě ztuženo tím, že se skládá z obručí čtyř, ovšem co nejlehčeji z dutých trubic vytvořených. Na vnějším obvodu monocyklu nalézá se kaučuková obruč, po níž se monockyl pohybuje. Na vnitřním obvodu monocyklu pohybuje se malý bicykl, jehož kolo má podobu kladky, opatřeno jsouc hlubokou rýhou na obvodu a objímajíc svými přírubami vnitřní obruč monocyklu... přes menší příkopy přejíždí monocykl nápadně hladce, čehož příčinou hledati sluší ve velikémobvodu kola." Zákazníci se ale k nákupu příliš nehrnuli, patrně nedůvěřovali bezpečnosti tohoto stroje. Vynálezce Očenášek se nenechal neúspěchem zaskočit a i nadále vynalézal nejrůznější inovace. V průběhu první světové války dokázal kupříkladu dokázal ve svém bytě v Košířích, zachycovat tajné telegrafické zprávy mezi Berlínem a Vídní. Myšlenka na stavbu jednokolového dopravního prostředku ale neskončila zmíněnými šlapacími prostředky, ale vývoj šel nezadržitelně kupředu. Objevovaly se roztodivné vozy z železných obručí, které hnal kupředu, zapřažený kůň a jezdec seděl pohodlně mezi obručemi. Dalším vynálezem bylo ohromné kolo, které bylo poháněno po stranách šlapajícími jezdci. Také existovaly různé kruhovité bubliny s kolesovým pohonem, které umožňovaly jezdci zavřenému uvnitř, překonávat vodní plochy. S rozvojem spalovací a elektrických motorů se dostaly monocykly na novou úroveň. O její nesmrtelnosti svědčí fakt, že i dnes je možné spatřit nejrůznější vynálezce, prohánět své motorové monocykly ulicemi našich měst. Zmiňme ještě že tyto motorové monocykly se neomezují jen na jednoho cestujícího, ale v průběhu doby vznikly i jakési rodinné vozy, ty již jsou ale tvořeny dvěma koly vedle sebe, mezi kterými cestující sedí. Princip pohonu je ale stále stejný.

27173311_1724803837584375_7930725459777890206_o.jpg
27331725_1724800264251399_7848332128118489311_n.png
Jedny z prvních nápadů na jednokolky

Neuvěřitelně rychlý, motorový monocykl

V různých částech světa inženýři oživili myšlenku jednokolky, přitahováni hospodárností a kompaktností jednokolého vozidla. V současnosti se totiž úspěšně daří vyřešit dávné problémy s rovnováhou a pohonem, které dříve byly nepřekonatelnou překážkou prvotních vynálezců minulosti. V Anglii jeden italský vynálezce právě představil svůj monocykl, o kterém tvrdí že dokáže jet rychlostí až 100 mil za hodinu a na vzdálenost 280 mil spotřebuje jen galon benzínu. V blízké budoucnosti se zmíněný vynálezce chystá otestovat svůj stroj na amerických dálnicích. Po více než deseti letech experimentů dokázal stroj zdokonalit. Stroj spočívá uprostřed veliké pneumatiky. Kovový ráfek je držen speciálním rámem, ke kterému je připevněno sedadlo řidiče a malý motor o výkonu tři čtvrtě koňské síly. Pomocí volantu je možné natáčet vnitřní kostru vpravo nebo vlevo, díky čemuž monocykl zatáčí. Vynálezce plánuje vyhotovovat různé druhy velikostí podle výšky zákazníka. Jen bych chtěl podotknout, že podobné stroje vytvářeli i jiní vynálezci a dá se říci že éra monocyklů neskončila ani začátkem 21. století. Za upozornění stojí, že tehdejší motorové monocykly nebyly určeny jen pro civilní účely, ale našli si cestičku i na pole války. Tedy alespoň v hlavách nejrůznějších inovátorů a na rýsovacích prknech.

ObrázekObrázek
Zde jiná verze motorového monocyklu z roku 1931

Dynasphere

Dynasphere bylo vozidlo patentované roku 1930 britským vynálezcem Johnem Archibaldem Purvesem z Tautonu (1870-1952) a úspěšně testované o dva roky později na pláži Brean sands poblíž Weston-super-Mare (Severní Somerset Velká Británie). Byly postaveny dva prototypy, jeden menší poháněl elektromotor s rámem kola z litiny a gumovými pásy po obvodu. Druhý velký s kostrou kola ze dřeva potaženého gumou s benzínovým dvouválecem Douglas přes třírychlostní převodovku se zpátečkou. Původní Dynasphera měla průměr 3 metry, a váhu 450 Kg. Kostra byla ze dřeva a oceli a z vnějšku pogumována. Purves samozřejmě nebyl prvním kdo přišel s konceptem jednokolky. Ve své práci údajně vycházel z návrhu Leonarda da Vinciho. Předchůdců se ale našlo víc.

dynasphere-demonstrated-at-brooklands.jpg

Bojový monocykl pro jednoho muže

"Zničeho nic se z kouře a bitevní vřavy, v závratné rychlosti, vynořují podivné jednokolé tanky pro jednoho muže. Mají diskovitý tvar a jako velké obruče se valí přes bitevní pole. Skáčí přes příkopy pomocí podivných ocelových tyčí a smrtící kulometnou palbou zasypávají zamteného nepřítele." Taková jest zarážející vize vynálezce z New Yorku, který ve 30. letech získal patent na monocyklový typ tanku a který věří, že jeho vynález bude znamenat revoluci na bojišti budoucnosti. Řidič, bezpečně ukrytý uvnitř pancéřového pláště, řídí tento stroj pomocí dvou malých kol umístěných na bocích, které přesouvají váhu z jedné strany na druhou. Vnitřní převodový mechanismus je ovládán motorem umístěným uvnitř těla diskového kola, který žene stroj vpřed pozoruhodnou rychlostí. Ani vodní překážka nemůže tento stroj zastaviti. Speciální blatníky, na postraních kolech, je totiž možné otočit a promění se tak na plováky. Pak jen stačí připevnit na hlavní kolo speciální ploutve, které monocyklu umožňují zdárně plout i po vodě. Jednou z nejpodivnějších inovací u tohoto revolučního stroje jsou speciální ocelové trubky, které fungují jako skokanská tyč a umožňují tak překonávat příkopy nebo jiné překážky. Tyče se pomocí malých hrotů zaklesnou do země a celý stroj se tak bezpečně přehoupne na druhou stranu překážky. Verze bez těchto tyčí jsou určeny pouze pro použití na silnicích. I tento bojový monocykl zůstal jen na rýsovacím prkně, jedná se ale o zajimavý nápad, leč poněkud naivní.

Obrázek
Obrázek
Obrázek
Monowheel tank, obdobné nápady s různým využitím a jednokolka poháněná vrtulí z roku 1917

Richardsonův kulový tank

Oficiální název je ale Tumbleweed Tank (Laskavcový tank). Tento pozoruhodný tank dostal své jméno podle Laskavce, rostiny známé především z filmů o divokém západě, kdy se tyto chomáče kutálejí po divokých prérijích. Po tomto zjištění asi nikoho nepřekvapí, že tento stroj byl vynalezen právě v Texasu. Přesněji známým vynálezcem A. J. Richardsonem. Prvotní myšlenkou bylo vytvořit mobilní kulometné hnízdo, které by se bylo schopné převalit přes jakýkoliv terén, dostat se tak za nepřátelské linie a odtud zasypat nepřítele soustředěnou palbou. Chtěl se tedy vyvarovat patové situaci vzniklé v První světové válce. Vynálezce se také domníval, že kulovitý tvar představuje nejmenší možný cíl pro nepřátelské bomby, granáty a všechny přímé zásahy tak měly sklouznout po zakřivených stranách vozidla. Nejprve si ale řekněme něco bližšího o samotném vzhledu vozidla. Stroj byl vpodstatě tvořen dvěma dutými koulemi. Vnější část byla vybavena lištami pro lepší zachycení se v terénu. Vnější plášť byl také rozdělen na pravou a levou část, zatáčení se provádělo zpomalením nebo zrychlením jedné z částí, díky čemuž došlo k zatočení. Vnitřní prostor byl osazen těžkým motorem, který byl umístěn uprostřed spodní části, díky čemuž získal tank stabilitu vůči převrácení a zabraňoval sklouznutí do strany. Pancéřování mělo být velice silné a jelikož bylo tvořeno ze dvou vrstev, měla být osádka v dostatečném bezpečí i pokud by střela pronikla vnějším pancéřem (druhý plášť ji již měl bezpečně zastavit). Vnitřní část také měla být lehce utěsnitelná před proniknutím jedovatých plynů, z tohoto důvodu měl tank ve výbavě i nádrže s kyslíkem. Pohon měl obstarávat velký elektromotor, aby se zabrnílo únikům nebezpečných výfukových plynů, které by mohly zabít vlastní posádku. Ochranu měly zajišťovat čtyři kulomety, dva lafetované na bočních palpostech (byly by součástí vnitřního pláště a vnější část by se točila kolem). V čelní části byl lafetován další kulomet a pro ochranu před letadly byl nad ním umísten ještě jeden kulomet, směřující vzhůru. Tyto dva ulomety byly umístěny mězi otáčejícím se vnějším pláštěm. Osádku tvořili tři vojáci, jeden na každé straně a jeden v čelní sekci. Tento zajimavý tank má ale takovou drobnou vadu na kráse a tou je absence oken nebo průzorů, díky kterým by osádka nevěděla kam má střílet. Richardson zřejmě zapomněl, že bez dobrého výhledu není střelec schopný zasáhnout cíl, ba co hůř, nebyli schopni stroj efektivně navigovat a řídit, díky čemuž mohl stroj lehce zapadnout do nějakého kráteru nebo řeky. Článek byl otištěn v časopise Popular Science z roku 1936 a zůstal jen u několika skic a návrhů. Velice podobný stroj se lae zrodil v hlavě jednoho vynálezce již v minulém století (1883) pod názvem Rolling Barricade (tedy něco jako valící se kryt)

Obrázek
Obrázek
Richardsonův tank a Rolling Barricade (povšiměte si kotvy)

Zdroj:
Kniha Zlaté časy české reklamy – Pavla Vošahlíková
Časopis Popular Science z roku 1933
http://www.pashnit.com/forum/showthread.php?p=111169
http://blog.modernmechanix.com/2007/01/ ... y-one-man/
http://www.pashnit.com/forum/showthread.php?p=111169
http://trooperworld.wikidot.com/monocycles
Zdroje kulový tank:
http://worldofweirdthings.com/2009/06/0 ... weed-tank/
http://www.activeboard.com/forum.spark? ... D=12770902
+ pár dalších stránek, ale z nich jsem použil pouze obrázky a pár dalších detailů.

Views: 26405  •  Komentáře: 46  •  Odeslat odpověď [ Back ]

  •  Novinky
    Odpovědi
    Zobrazení
    Poslední příspěvek

  • Kdo je online?
  • Ve fóru je celkem 549 uživatelů :: 11 registrovaných, 0 skrytých a 538 hostů (založeno na uživatelích aktivních během posledních 5 minut)
    Nejvíce zde současně bylo přítomno 1106 uživatelů dne 19/6/2024, 15:23





  • Hledání

  • Statistiky
  • Totals
    Celkem příspěvků 413485
    Celkem témat 8777
    Total Announcements: 1496
    Total Stickies: 14
    Total Attachments: 16948

    Topics per day: 4
    Posts per day: 194
    Users per day: 2
    Topics per user: 2
    Posts per user: 92
    Posts per topic: 47

    Celkem zaregistrovaných uživatelů 4513
    Nejnovějším uživatelem je ramiroflores