XII.díl. Itálie 1943 až 1945. Č 57.
Ještě než si popíšeme samotnou „Druhou bitvu o Monte Cassino“, vyjasněme si otázku proč a kdo dal rozkaz k bombardování opatství. A řekneme si i něco o jednotkách, které se druhé a třetí bitvy zúčastnily.
Řekli jsme si, že britský, nově zformovaný novozélandský sbor, generála Freyberga se zformoval za americkým 2. as v době první bitvy, a jak tvrdí prameny z kterých jsem čerpal, mohlo jejich dřívější nasazení znamenat prolomení německé obrany a vítězství již v únoru 1944. Jenomže generál Clark nechtěl - nazývejme jej raději dle velitele novozélandský pěší sbor, generála Freyberga, použít k prolomení fronty na řece Rapido, neboť jej chtěl nasadit až bude bitva rozhodnuta a Freybergův sbor bude útočit až k Anziu. Místo toho došlo k úplnému vyčerpání možností amerického 2. as a následné přestávce v boji, neboť Freybergovi vojáci střídali Američany v náročném horském terénu, což všechno zpozdilo.
Útok pozbyl hybnosti a nové velení sboru se uchýlilo k vybombardování a zničení Benediktinského kláštera nad městem Cassino v marné snaze horu a klášter dobýt.
Ještě dlouho po válce se vedly spory, kdo dal rozkaz a proč.
Ze všech pramenů, které jsem prostudoval, vyplývá, že to byly nekonečné hádky, při kterých byl jednou na vině generál Clark, velitel 5. A, a jinde se dává vina generálu Freybergovi a Alexanderovi.
Jeden z pramenů, který celou situaci studoval z britských i amerických pramenů říká, že generál Clark věděl, že kdyby schválil bombardování na základě důvodů, že klášter představuje vojenský cíl, a poté by pozemní útok selhal, vysloužil by si přízvisko „vandal“. Kdyby naopak Freybergovu žádost zamítl a pozemní útok selhal za cenu krvavých ztrát, byl by naopak obviněn, že zavinil ztráty na životech. Nechal proto rozhodnutí na veliteli nadřízeném, veliteli 15. Skupiny armád v Itálii Alexanderovi a na Freybergovi. Sám potom tvrdil, že Němci opatství a okolí neokupují a že se jim lépe budou bránit ruiny než stojící budovy. Ujištění, že tam Němci nejsou zakládal na jejich vyhlášení a na německém ujištění, poskytnutém Vatikánu. Němci se totiž zaručili, že nezaujmou pozice ve vzdálenosti menší než 300 metrů od klášterních zdí. V současné době
je neprůkazné, že by tam Němci nebyli, stejně jako to, že generál Clark věděl, že jeho vojáci odvedli německé zajatce z jeskyní pod opatstvím. Věděl, že americká 34. pěší divize ohlásila, že registrovala Němce, jak střílejí z pozic ve značné hloubce zakázaného 300 metrového pásma. Dnes už je také známo z německých podkladů, že sám velitel německého 14. ts generál von Senger, prakticky uvažující profesionální voják, vydal již v prosinci 1943 nařízení, aby byl zakázaný 300 metrový obvod ignorován( tohle bude ještě také blíže probráno) a že Němci poté obsadili pozice všude v okolí budov v opatství (spisovatelé Hapgod a Richardson na str. 238, 240 hovoří o tom, že, cituji:
„Velitelství 5. A se vyhnulo přiznání, že to tak bylo; dokonce i v reakci na výzvu, aby se vyjádřilo ke zprávám o tom, že na dotyčné místo dopadaly granáty; odpovědělo, že se jednalo o ‚zbloudilé střely‘. Palebné zóny děl byly ve skutečnosti příliš rozlehlé na to, aby se mohla vyvarovat zásahů místa, když zaměřila střelbu na cíle v blízkosti zdí.“
(Z toho jasně plyne, že dělostřelectvo tam již střílelo mnohem dřív).
Existovaly také pokusy Vatikánu, aby ke klášteru byli vypraveni zvláštní velvyslanci, kteří měli na území provést inspekci a klášter mohl být po vzájemné dohodě prohlášen za neutrální území, ale od tohoto nápadu se v tichosti upustilo. Všechny strany v té době, Vatikánská, Benediktinská, se smířily s tím, že klášter nemůže nic uchránit před vážným poškozením, jakmile ten se stal „nedílnou součástí krajinného útvaru“, jenž byl nejen obsazen, ale do značné míry opevněn.
Němci vytěžili propagandisticky již z toho, že v prosinci 1943 tzv. „zachraňovali umělecká díla a archiv“.
Feryberg chtěje zachránit životy vojáků, požádal generála Alexandera přes generála Clarka o bombardování obrany Němců, což vyústilo v bombardovací misi 135 těžkých a 87 středních a lehkých bombardérů ( zde nejsou čísla přesná), což mimo jiné schválil velitel ve Středomoří Maitland Wilson a velitel letectva generálporučík Ira Eaker v Alžíru (C. J. C. Molony, History of the Second World War: The Mediterranean and Middle East, Vol. V. /HMSO, London 1973 str. 713/
Na tuto misi ve skutečnosti odstartovalo 143 bombardérů B 17, 70 B 25 Mitchel a 40 B 26 Marauder).
Při samotném popisu „Druhé bitvy o Monte Cassino“ si osvětlíme mnohem závažnější rozpor, a to proč bombardéry udeřily 15. února 1944, což bylo 60 hodin předtím, než 4. indická divize atakovala klášter. Kdyby totiž klášter obsadila ihned po bombardování, tedy hned po 15. únoru, jeho zničení by se snad dalo omluvit. Takto bude vždycky znakem „nejapnosti“. Takže bližší informace si řekněme až při samotném popisu bitvy.
Nyní pojďme a řekněme si něco o jednotkách, které byly součástí Freybergova britského sboru.
Nejprve popíši volně něco o
2. novozélandské pěší divizi, tak jak to zaznamenali Dominick Graham a Shelford Bidwel v knize – Boje o Itálii 1943 až 1945, kteří na stránkách 226 až 229 tyto divize popisují tak, jak o nich sehnali historické vědomosti.
Ferybergova 2. novozélandská divize se v mnoha směrech svým složením a účelem podobala německé divizi pancéřových granátníků. To proto, že byla sestavena ze dvou pěších a jedné obrněné brigády. I když neměla pěchotu na OT, tedy obrněnou pěchotu, byly jí zadávány úkoly jako německé divizi pancéřových granátníků. Tedy zacelovala díry při protržení fronty, obnovovala frontu formou protiúderů s omezenými cíly. Prováděla obchvatné manévry podél nepřátelských křídel. V tom posledním manévru – obchvatu křídel – dle autorů - Freyberg a jeho štáb moc nevynikai. Novozélanďané spíše dokázali zkombinovat dělostřeleckou palbu divize, kterou měli zažitou, z infiltrační taktikou v podání pěchoty, s cílem přivodit zhroucení německých pozic. Podle všech jejich bojových operací, uměli Novozélanďané velmi dobře operovat ve volném prostoru a měli vrozený odpor vůči opotřebovací válce.
V době nasazení v Itálii musel generál Freyberg u 2. novozélandské pěší divize velmi hlídat ztráty, neboť měl k dispozici jen 6 pěších praporů.
Generál Freyberg prý velmi dobře postřehl, že je generál Clark typem velitele, který má rád opotřebovací válku a tak mu to tady v Itálii připadalo, že se bude jednat o válku typu té 1. světové.
Tou druhou formací generála Freyberga, která nesla největší tíhu druhé a třetí bitvy o Monte Cassino, byla slavná, už v Africe vyzkoušená
4. indická pěší divize, která si získala reputaci v Habeši, v Západní poušti a pak během dlouhého pronásledování nepřítele do Tuniska. Nejvíce se pak vyznamenala při nočním útoku proti hoře Džabal Fantassa během bitvy o vádí El-Akárit. Nebyla to horská divize – ani žádná z jejich jednotek s výjimkou rodilých horalů Gurkhů. Bohužel v době kdy dorazila do Itálie se snížila její výkonnost v důsledku těžkých ztrát, které utrpěla v Africe, včetně debaklu u Tobruku v roce 1942. Tehdy ztratila celou jednu brigádu. I když dostala náhradu v podobě 11. indické pěší brigády, nestačila se celá divize ještě sehrát v bojové týmy.
Autoři tady dodávají, že indické armádní divize se od ostatních formací Britského společenství lišily jak svou organizací, tak základy morálky.
Velitelé divizí, vyšší štábní důstojníci, ale i většina velitelů pluků byli Britové. Britské bylo i dělostřelectvo – „Královské dělostřelectvo“. Ženisté byli sestaveni z indických „sapérů a minérů“ a jeden prapor v každé pěší brigádě byl britský. Samotní indičtí vojáci se rekrutovali z „vojenských národů“, které se mezi sebou navzájem lišili stejně jako třeba Španělé od Němců. V takové indické divizi bojovali například paňdžábští muslimové, Sikhové, Rádžpútové, Dogrové, Džátové, Maráthové a nepálští Gurkhové. Všichni byli dobrovolníci, všichni to byli mužové s dobrým společenským postavením, kteří pocházeli z rodin drobných rolníků a svobodných farmářů. Jejich morálka pocházela z kolektivní identity vykonavatelů počestného vojenského řemesla, mezi kterými platil kodex odvahy, věrnosti a oddané služby, vyjádřeny v urdském slově
„izzat“ (
http://cs.wikipedia.org/wiki/Urd%C5%A1tina
)
(což prý byla obdoba německého Soldaten Treue), doslova znamenající „čest“.
Spisovatelé, z kterých jsem čerpal, doslova říkají, že, cituji:
„Jejich neobvyklou morálku, postavenou ne tak na vlastenectví, jako spíše na osobní cti, příslušnosti k armádě a pluku, ještě dále upevňovaly specifické vztahy mezi indickými vojsky a evropskými důstojníky, kteří v dobách míru pocházeli z řad vynikajících absolventů Sandhurstu. Ti měli podporu domorodých kapitánů (sebudar) a poručíků (džemadar), kteří byli povyšováni z řad mužstva a představovali zhruba obdobu nižších důstojníků kontinentálních armád. Lidé, kteří neznají poměry v indické armádě, rádi bagatelizují otcovské postoje Britů vůči ní jako přehnané a sentimentální, nicméně faktem zůstává, že její pluky se vyznačovaly vysokou profesionalitou a těsnou semknutostí – byly jako příbuzenské klany, velmi odolné a schopné brilantních činů v boji.
City, které chovaly důstojníci vůči svým vojákům, lze zčásti pochopit z úryvku dopisu, který napsal generálu Freybergovi velitel 4. indické pěší divize generálmajor Francis Tuker, který před bitvou onemocněl a musel odejít z velení:
‚Jsem velice vděčný, že se o sebe má divize dokáže postarat sama. Když jste tam vy, mám jistotu, že nebude žádný život promarněn zbytečně a že ty, které budou položeny, budou položeny pro dobro věci.‘.“
Historici hodnotí oba muže Tukera i Freyberga jako odlišné, ale hovoří i o tom, že měli společnou starost o svěřené vojáky, odhodláni šetřit jejich životy, když o nich hovoří, že měli až rodičovský přístup k svěřeným vojákům.
Ze stejné knihy pak ocituji zjištěné skutečnosti, ve kterých Graham i Bidwel říkají, cituji:
„Tuker, který onemocněl artritidou, nebyl schopen velet, ale bohužel se nedokázal smířit s tím, že uvolnil místo svému zástupci a veliteli divizního dělostřelectva, brigádnímu generálu Harrymu Kennethovi Dimolineovi, důstojníkovi Teritoriální armády. Tuker zůstal ve svém karavanu, pohroužený v myšlenkách, a čas od času mu přispíval radami. Dimoline zároveň naslouchal svým dvěma podřízeným velitelům, O. de T. Lovettovi ze 7. brigády, který sehrál hlavní roli v „Operaci AVENGER“ („Druhá bitva o Monte Cassino“)
, a cílevědomému A. Gallowayovi z 5. brigády, který dominoval při „Operaci DICKENS“ („Třetí bitva o Monte Cassino“). S tím výsledkem, že divizi teď velel jakýsi výbor, což je vždycky nejlepší záruka neúspěchu, výbor, který se stavěl proti rychlosti a smělosti, jichž bylo zapotřebí v zájmu dosažení Clarkova cíle – průlomu ve směru Anzia. Nebyl to však jediný faktor, který působil proti.“
Použité podklady:
Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu
www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142
Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4743&start=20