Pobřeží La Manche s nejdůležitějšími místy, kde se Operace OVERLORD uskutečnila.
Je jasné, že k správnému a náročnému výcviku, který musely spojenecké jednotky před vyloděním absolvovat, musel SHAEF připravit - pro takový "mamutí podnik" - i fungující a navazující zásobování se vším potřebným. Spojenci musely totiž nejen dobýt předmostí, ale museli předmostí udržet i proti následným německým protiútokům - což byla nedílná součást německé pohyblivé obrany. Ale nejen to. Spojenci museli v rámci "Operace NEPTUNE" vysadit dostatek sil potřebných k průlomu z předmostí a pokračování útoků do nitra Francie... Bylo nutno zajistit a přisunout, pro vzniklé boje, vždy dostatek vojáků, tanků, děl, vozidel všeho druhu, potravin a PHM a to bez přerušení.
Spojenci věděli, že tenhle problém - zásobování - by alespoň částečně vyřešilo rychlé dobytí Cherbourgu, jediného velkého přístavu na poloostrově Cotentin. Očekávat se však ono "rychle dobýt", alespoň v té počáteční fázi, moc nedalo. A pokud by jej měli Němci rychle ztratit, určitě by jej zničili(což se, jak si později řekneme, také stalo), aby jej Spojenci nemohli rychle využívat.
Spojenci proto hledali náhradní, vlastní, na vlastní síly spoléhající, řešení, které by jim v prvé fázi zajistilo soběstačnost.
Mulberry A a Mulberry B.
Vznikl projekt, který navrhli Britové - 2 umělé přístavy - Mulberry A, u Vierville před americkou pláží OMAHA
a Mulberry B v Arromanches, před britskou pláží GOLD
. Umělé přístavy, které měly být umístěny po násilném a úspěšném vylodění u invazních pláží.
Historik Morison, projekty a stavbu oněch mol a pontonových konstrukcí, ze kterých se oba umělé přístavy skládaly, označil za, cituji:
" příspěvek britského důmyslu a úsilí".
Projekt "Mulberry" úspěšně, od zrodu až po realizaci, řídila britská Admiralita a britské Ministerstvo války( již jsem říkal, že celkově na něm pracovalo více než 37 000 lidí, když jen na betonování a výrobě jeho částí to bylo více jak 20 000. Zde je tažen na místo 1 betonový keson Phoenix, ze kterých byl přístav sestaven
).
Historik Edward Marolda - Operace NEPTUNE, k Mulberry mimo jiné napsal, cituji:
"Díky úžasnému úsilí britského zbrojního průmyslu, loděnic, stavebních firem, vládních úřadů a ostatních odvětví britské válečné mašinérie byly oba přístavy Mulberry připraveny pro ´Den D´ včas
( Mulberry v obrazech - http://www.findonvillage.com/0356_the_m ... erries.htm
a zde je i včetně názvosloví o Mulberry B - Umístěném před britskou pláží u Arromanches http://www.ibiblio.org/hyperwar/ETO/Overlord/MulberryB/
).
Royal Navy byl přidělen úkol shromáždit jejich části ve čtyřech prostorech u Portlandu, Poole, Selsey a Dungeness, přetáhnout je pomocí amerických a britských remorkérů přes La Manche a sestavit z nich u předmostí vlnolamy a přístaviště. Spojenci doufali, že tak budou během několika dní po výsadku oba Mulberry v provozu, jeden u britských a jeden u amerických pláží. Každý přístav Mulberry byl navržen tak, aby v něm mohlo kotvit 7 lodí s velkým ponorem, 20 plavidel s malým ponorem, 400 remorkérů a pomocných lodí a 1000 menších plavidel. jeho kapacita byla 7 000 tun vyloženého nákladu denně."
Spojenečtí, zvláště pak samozřejmě britští, námořní plánovači dobře znali ničivou sílu jarních bouří v kanálu La Manche a proto považovali prozřetelně za důležité, vytvořit pro předmostí přístavu 5 hrází "Gooseberry", vlnolamů
, pro ochranu výsadkových plavidel a menších lodí. Hráze měly být vytvořeny potopením vyřazených lodí zvaných "Corncob" přímo u pobřeží. Když byl projekt schválen a stal se součástí Ramsayovy "Operace NEPTUNE", shromáždili postupně Spojenci ve Skotsku 69 přebytečných amerických a britských lodí.
Další důležité přípravy pak zahrnovaly operace v těsném kontaktu s nepřítelem. Znamenalo to, že od začátku roku 1944 začali Spojenci vysílat malé skupinky lodí na výpravy podél celého francouzského pobřeží. Chtěli tak v rámci "Operace FORTITUDE", nejen znemožňovat Němcům určit pravé místo invaze, ale hlavním účelem bylo získat důležité zpravodajské informace potřebné pro vylodění. Tak například v lednu 1944 vyslala Royal Navy několik trajlerů a motorových člunů spolu s miniponorkou, pod velením korvetního kapitána N. C. Willmotta, k normanským plážím do míst, kde se předpokládalo vylodění Američanů. Dva britští vojáci z miniponorky doplavali ke břehu, kde nasbírali důležité informace o písku, velikosti oblázků a o sklonu pláží. Celý svaz Willmotta se pak vrátil bezpečně do Velké Británie.
Musíme zde zmínit i jednu důležitou operaci.
Určitě nejdůležitější informace pro Spojence získali dešifrátoři v rámci nepřátelské radiokorespondence. Americké zpravodajské služby totiž zachytily skutečně "velkou rybu", když zachytily a rozluštily sérii telegramů z Berlína do Tokia, kterou tam vyslal japonský velvyslanec v Německu generál Aoshima Hiroshi. Po právě skončené prohlídce Atlantického valu, vyslal Aoshima skvělou detailní zprávu o německé obraně. Američané četli, rozluštili a předali SHAEF. Samozřejmě ji dostal admirál Ramsay, který v dubnu 1944 sestavil jako velitel definitivní plán "Operace NEPTUNE".
Úkolem Ramseyovy složky spojeneckého námořnictva bylo dopravit expediční síly přes moře, pomoci při zajištění a obraně předmostí na kontinentu a rozvinout zásobovací zařízení tak, aby zabezpečila působení 26 až 30 pěších a obrněných divizí ve Francii. Admirál Ramsey v plánu zdůrazňoval, že tato námořní operace byla "Kombinovaným britsko-americkým podnikem z hlediska veškerých činností, kterými je oba národy podpořily".
Generál Eisenhower, nejenže admirála Ramseye pověřil odpovědností za veškeré námořní síly spojené s "Operací OVERLORD". ale i řízením bojové činnosti těchto sil u invazního pobřeží.
Admirál Ramsey velel dvěma hlavním bojovým uskupením - Západní flotile a Východní flotile.
Západní flotila - velel jí chladnokrevný, sebevědomý americký admirál Kirk, veterán z vylodění na Sicílii - "Operace HUSKY" a velitel výsadkových sil americké flotily v Atlantiku. Jeho kontingent zahrnoval 2 pěší divize z americké 1. A, které velel generál Omar N. Bradley, a které měly zaútočit na pláže UTAH a OMAHA na západním invazním křídle Spojenců.
Podřízenými admirála Kirka byli kontraadmirál Don P. Moon (Svaz U - UTAH) a kontraadmirál John L. "Jimmie" Hall (Svaz O - OMAHA), kteří měli velet vylodění na plážích UTAH a OMAHA.
Východní flotila - velel jí britský kontraadmirál sir Philip Vian, která měla vysadit 1 kanadskou a 2 britské divize z britské 2. A, které velel generál Miles C. Dempsey, na 50 km pobřeží mezi řekou Orne a Port-en-Bessin. Za námořní výsadky na pláži GOLD, JUNO a SWORD byly odpovědni komodor Cyril E. Douglas-Pennant (Svaz G - GOLD), komodor Geoffrey N. Oliver (Svaz J - JUNO) a kontraadmirál Artur G. Talbot (Svaz S - SWORD).
Další Svaz B, který vedl komodor C. D. Edgar a Svaz L, jemuž velel britský kontraadmirál William E. Parry, měly následnou úlohu, když v kritickou dobu měly vysadit 7 podpůrných divizí během druhého odlivu v "Den D" a pak měly budovat umělé přístavy Mulberry a vlnolamy Gooseberry.
Sice se dodržovala zásada, že britským uskupením velí britští velitelé a americkým uskupením američtí velitelé, ale v každém ze svazů nahoře jmenovaných, pluly lodě a různá plavidla z mnoha "mořských národů". Znamenalo to, že pod velením admirála Kirka operovaly britské torpédoborce, francouzské křižníky a holandské dělové čluny, když ve svazu britského kontraadmirála Viana bojovaly vedle americké pobřežní hlídkové lodě dvě řecké korvety a polský křižník.
Poslední přípravy.
Že mohli Spojenci provést invazi do Normandie, umožnilo postupné získání převahy na moři i ve vzduchu. Americké a britské námořnictvo a letectvo, zvláště po celý rok 1943 o převahu těžce bojovalo. A právě v druhé polovině roku 1943 byli spojenci v boji proti ponorkám admirála Denitze natolik úspěšné, že německá ponorková flotila nebyla schopna zabránit soustřeďování spojeneckých vojsk ve Velké Británii a počátkem roku 1944 už bylo jasné, že jsou Němci v Atlantiku v defenzivě. V La Manche byla situace taková, že obtížněji zjistitelná německá bojová plavidla, jako byly torpédoborce, rychlé čluny a minonosky, mohly pronikat do kanálu La Manche prakticky jedině za bezměsíčných nocí. A protože byla Luftwaffe, její stíhačky, zaměstnány obranou životně důležitých průmyslových podniků, dopravních tepen a vojenských cílů na pevnině před ničivými nálety spojeneckých bombardovacích svazů. Měli Spojenci navrch i ve vzduchu. Zkrátka začátkem června 1944 Spojenci plně ovládali kanál La Manche a vzdušný prostor nad ním.
