Rozložení německých jednotek a velitelství ve Francii ke "Dni D", 6. červnu 1944. Na mapě je dobře vidět umístění, v textu vzpomínaných, německých tankových divizí.
Když probíráme reakce německé armády u Caen, ale i v celé Normandii, řekněme si také co udělal velitel nejblíže k městu Caen dislokované, velice silné a zkušené, 21. td, generál Feuchtinger 6. června 1944, velmi brzy ráno?
Bylo několik minut po jedné hodině ranní Dne D, když se velitel německé 21. td dozvěděl o prvních výsadcích Spojenců v jeho operačním sektoru. O zjištění průzkumů okamžitě generál Feuchtinger informoval Rommelovo velitelství "Skupiny armád B" a v soulady s rozkazy, které při vzniku takové situace měl, vydal instrukce pro své 2 předsunuté prapory.
Oba předsunuté německé prapory z 21. td měly okamžitě zaútočit na Spojenecký vzdušný výsadek na obou březích řeky Orne!
Zároveň, ještě před rozedněním, byly vyslány průzkumné oddíly do prostoru jižně od města Caen, odkud bylo hlášeno přistání dalších spojeneckých parašutistů. Při přípravách a provádění rozkazů uplynuly nesmírně cenné hodiny, ale tak důležité tanky 21. td musely zůstat na místě, nemohly se pod rouškou tmy přesunout z Falaise směrem ke Caen, neboť generál Feuchtinger neobdržel z Rommelova velitelství žádné příkazy. Víme, že polní maršál Rommel nebyl na svém velitelství "Skupiny armád B", vše v jeho nepřítomnosti řídil náčelník štábu generálporučík Hans Speidel, který váhal nasadit tankové zálohy "Skupiny armád B", dokud nebude úplně jasné, kde byl proveden "Hlavní námořní výsadek Spojenců".
Bylo 6 hodin 45 minut ráno "Dne D", když generál Speidel, po telefonickém rozhovoru s polním maršálem Rommelem, dal 7. A souhlas, aby použila 21. td v prostoru Caen!
Jenomže bombardováním Spojenců vznikla porucha spojení a tak uplynuly další hodiny než velitel německé 21. td obdržel od generála Marckse, velitele 84. as, pod jehož velení nyní náležel, operační rozkaz. To však již generál Feuchtinger, ze své vlastní iniciativy a na svou vlastní odpovědnost, vyslal proti britské 6. vzdušně-výsadkové divizi, východně od řeky Orne, jednu údernou skupinu i s tanky.
Historická literatura v těchto místech upozorňuje na nepřítomnost Rommela, který jako polní maršál mohl vyžadovat přímé spojení s Hitlerem, kde mohl získat jeho souhlas s použitím německých td. Zápisy říkají, že Rommel dostal jen částečné informace od svého náčelníka štábu generálporučíka Speidela, a že okamžitě po telefonickém rozhovoru s ním nasedl do auta a vydal se na dlouhou cestu zpět na své velitelství v La Roche Guyon, což bylo 65 km severovýchodně od Paříže (jak víme, už tam nedojel, ale to je již jiný příběh). Drahocenné hodiny pro nasazení německých td byly ztraceny.
Byla to doba, kdy rychlé nasazení německých td mohlo znamenat pro Spojence nové "Dieppe"..., viz zde od Lorda: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=135&t=320
Historická literatura říká, že to není jen spekulace, neboť v čele německých td byly velitelé, kteří měli bojové zkušenosti a byli schopni samostatně rozhodovat a jednat . Posuďme. Velitelem německé tankové divize Panzer Lehr byl generálporučík Fric Bayerlein, který měl bojové zkušenosti již z Afrikakorps (DAK), kde dělal polnímu maršálovi Rommelovi náčelníka štábu. Velitelem německé 12. td SS Hitlerjugend, kterou tvořily převážně 18ti a 19ti letí zfanatizovaní odchovanci nacistických škol, byl nejprve generál Witt(do 14. června velel 12. td SS generál Witt, který byl ten den zabit v boji, a poté 12. td SS, tedy ještě 14. června, přešla po velení generála Kurta Meyera), ale velmi brzy jej vystřídal agresivní esesácký generál Kurt Meyer. Podobně na tom byly další divize, 1. td "SS Leibstandarte Adolf Hitler" a 17. divize pancéřových granátníků SS, to již z povahy typu jednotky....
Protože nedošlo k rychlému nasazení německých td, dostavil se výsledek v podobě postupné porážky německých vojsk v Normandii. Uvědomili si to jak Němci, tak Spojenci. Po válce došlo k výslechu polního maršála Rundstedta, trpce si stěžoval, když řekl, cituji:
"Byl jsem kritizován, že jsem příliš dlouho váhal s užitím svých tankových divizí proti spojeneckému předmostí. I když Panzer Lehr a 12. td SS podléhaly mému velení, nemohl jsem s nimi pohnout bez svolení Berlína. Ve 4 hodiny ráno, tři hodiny poté, co jsem obdržel první hlášení o invazi, jsem rozhodl, že proti těmto výsadkům v Normandii je třeba připravit příslušná opatření. Požádal jsem proto Vrchní velení v Berlíně, abych mohl nasadit obě td do boje. Berlín mě odpověděl, že ještě není jisté, zda tyto první útoky jsou hlavní spojeneckou akcí, nebo slouží k odpoutání pozornosti. Váhali celou noc a celé příští dopoledne než se rozhodli. Nakonec až ve 4 hodiny odpoledne 6. června, tedy 12 hodin poté co jsem o ně požádal, mi bylo řečeno, že je mohu použít. Znamenalo to, že tankový protiúder nemohl být zorganizován dřív než ráno 7. června. V tu dobu již předmostí existovalo více než 30 hodin a bylo příliš pozdě."
Bylo 9 hodin 25 minut ráno dne 6. června, když generál Marcks, velitel německého 84. as, oznamoval náčelníkovi štábu 7. A generálmajoru Pemselovi, cituji:
"Situace na levém břehu řeky Orne je nebezpečná, nepřátelské tanky pronikly k pozicím dělostřelectva, 84. as nemá žádné mobilní zálohy vybavené protitankovými zbraněmi."
Generál Marcks proto žádal, aby byla 12. td SS okamžitě vyslána do oblasti západně od města Caen, protože 21. td byla již zaměstnána východně od řeky Orne. Odpověď generála Pemsela se nezachovala, ale skutečností bylo, že 12. td byla i nadále přinucena k nečinnosti z důvodů již známého Jodlova příkazu "vyčkáme a uvidíme". Řekli jsme si také, že na svou vlastní odpovědnost vyslal polní maršál Rundstedt část 12. td SS k pobřeží severně od Lisieux proti parašutistům a proti námořnímu výsadku, který byl hlášen poblíž Deauville. Protože Němci neměli možnost leteckého průzkumu, nemohl Rundstedt vědět, jak daleko na východ zasahuje spojenecká hrozba a proto si stále myslel, že vylodění mohlo přijít ještě poblíž Le Havre, který, jak již bylo řečeno, ostřelovaly britské lodě a který byl těžce v noci bombardován, včetně jeho okolí.
Protože byla generálu Marcksovi odepřena podpora 12. td SS, nezbylo mu nic jiného, než dát 21. td rozkaz, aby přerušila nástup do protiútoku východně od řeky Orne a Caenského kanálu, překročila řeku a obnovila hroutící se frontu mezi Caen a Bayeux. Rozkaz vydal před 10,30 dopoledne, což znamenalo, že teprve 9 hodin po prvních zprávách o výsadku, obdržel velitel 21. td generálporučík Feuchtinger jasný rozkaz k nasazení své největší zbraně - tanků.
Tenhle první rozkaz pro nasazení tanků 21. td přišel pozdě a nemohl být splněn v plném rozsahu. V té době, a mluvili jsme o tom, byla polovina pěchoty a část průzkumných a útočných praporů zaměstnána bojem východně od řeky Orne a nebylo je možno stáhnout na jinou bojovou akci, neboť by v tom místě byla otevřena cesta pro Spojence do vnitrozemí.
Tak musel generál Feuchtinger, velitel 21. td, obrátit své hlavní tankové síly na Západ, ale bez většiny podpůrných jednotek. Vyvádění tanků z boje a přesun hlavního voje byl pomalý, neboť hlavní tankové kolony ostřelovala z moře děla spojeneckých válečných lodí, jejichž palbu naváděly stíhačky speciálně vyčleněné pro tento úkol. Všechny tankové kolony byly průběžně napadány spojeneckými stíhacími bombardéry.
O celé popisované situaci později generál Feuchtinger, velitel 21. td, řekl, cituji:
"Uvědomoval jsem si, že moje tanková divize je nejblíže operačnímu prostoru, a že tedy musím něco udělat.
V 6 hodin 30 minut jsem proto nařídil svým tankům napadnout britskou 6. vzdušně-výsadkovou divizi, která zaujala postavení na předmostí za řekou Orne. Podle mého soudu představovala vážné a bezprostřední ohrožení našich pozic. Krátce poté, co jsem tohle rozhodnutí učinil, jsem zjistil první známku toho, že vůbec existuje nadřízené velitelství, neboť mi bylo sděleno ze 'Skupiny armád B', že nadále budu podléhat 7. A. Nedostal jsem však žádný rozkaz, z něhož vyplývaly moje úkoly. V 9 hodin jsem byl informován, že budu dostávat rozkazy od 84. as, a až v 10 hodin dopoledne jsem obdržel první operační pokyny. Bylo mi nařízeno, abych zastavil postup svých tanků proti spojeneckým výsadkářům a obrátil je na západ na pomoc jednotkám chránícím Caen."
Tohle rozhodnutí bylo strašně důležité - životně důležité hodiny, ve kterých mohly německé tanky tvrdě udeřit na celé křídlo spojeneckého předmostí, byly ztraceny, německé tanky se vracely z boje a jeden po druhém přejížděly v Caen "jediný nepoškozený most přes řeku Orne, který Němci měli". To vše v době, kdy se v oblasti SWORD vyloďovala britská zesílená 3. pěší divize a Britové neměli ještě na pobřeží dostatečné síly. Pokud by v té době tanky zaútočily na vyloďující se jednotky Spojenců, byla by to katastrofa.
Až teprve v 15 hodin odpoledne tankový pluk z 21. td opustil město Caen a ve dvou kolonách postupoval směrem k pobřeží. Jak jsme již řekli, útok tanků snižoval nedostatek pěchoty. Ze dvou pěších praporů, které měly podporovat tankový pluk, byl jeden prapor časně ráno zaměstnán bojem s jednotkami britské 6. vzdušně-výsadkové divize u Benouville. Protitankový prapor 21. td, který byl se svými 88 mm univerzálními děly umístěn na výšině Périers Rise a mohl podpořit tankový útok, vytvářel bariéru mezi pobřežím a Caen, přešel ještě před rozedněním pod 716. divizi a bylo mu přikázáno, aby se přemístil ještě více na západ. Pokud by zůstala 88 mm univerzální děla soustředěna tak, jak říkaly původní Feuchtingerovy příkazy, mohla děla zastavit britskou 3. pěší divizi na pláži. Jenomže rozptýlením, rozkazem některá děla na západ, byla jejich palebná síla promrhána. Některá 88 mm děla tak zadržovala Kanaďany na JUNO, ale když se krátce po 13 hodině britský 2. prapor stropshireské lehké pěchoty podplukovníka F. J. Maurice vydal na pochod k Caen, zbývalo na výšinách Périers z 24 děl ráže 88 mm už jen 3 děla.
