Mapa Operace PERCH od 11. do 15.června 1944.
Britská „Operace PERCH“.
Tou vůbec první, řádně organizovanou britskou ofenzívou byla „Operace PERCH“ a Britové ji zahájili přesuny již 10. června 1944. Plán počítal s širokým obchvatným manévrem na západ od města Caen a s překročením řeky Odon, s cílem obsadit výšiny poblíž Evrécy. Britský 30. as měl v čele s britskou 50. pěší divizí prolomit obranná postavení Němců, která v oblasti Tilly sur Seulles, Juvigny, Hottot a la Senaudiére zaujímala tanková divize Lehr. Jakmile britská pěší divize otevře frontu, měly vyrazit tanky, - „ pouštní krysy“ - britská 7. obrněná divize - před Evrécy a obsadit Villers-Bocage. Spojenecký letecký průzkum celou trasu pečlivě vyfotografoval. Dělostřeleckou přípravu pro postup 50. pěší divize prováděly, mimo armádního a sborového dělostřelectva, také 2 křižníky a bitevní loď. Přes všechnu ohromnou dělostřeleckou podporu probíhal útok britské pěší divize pomalu. Bylo to způsobeno krajinou typu „Bocage“, ale také skutečně dobře organizovanou německou obranou elitní tankové divize Lehr (byla to i podle názvu - Lehr - Výuka - bývalá školní tanková divize), kterou ještě navíc z východu účinně podporovala 12. td divize SS (Hitlerjugend). Ještě ten den odpoledne zahájili Němci protiútoky na čelní postavení britské 50. pěší divize, když na jejím levém křídle napadli 8. durhamskou lehkou pěší brigádu (DLI), která právě obsadila vesnici St. Pierre v sousedství Tilly. Durhamská brigáda byla silně ostřelována přes řeku Seulles z děl a minometů tankové divize Lehr. Z východu pak útočily tanky 12. divize SS, které ostřelovaly vesnici a německá pěchota pronikala přes sady a zahrady. Pronikající pěchota vybudovala kulometná hnízda pro soustředěnou palbu na příslušníky DLI, které měla podporovat 24. Lancshirská brigáda, která se nacházela na kótě 103. severně od St. Pierre, když sem ještě jako podpora směřovali Sherwoodští rangers, kteří jim měli vypomoct v noci z 10. na 11. června 1944. Ale ani oni nebyli schopni v noci postoupit vpřed, neboť jižní svah kóty byl pod palbou Tigrů, Pantherů a SHD tankové divize Lehr zakopaných na vyvýšeném terénu západně od řeky Seulles. Němci navíc 11. června 1944 uskutečnili 2 silné protiútoky na St. Pierre a kótu 103. , když ten nejtvrdší a nejprudší protiútok byl proveden večer a důstojník 24. Lancshirské brigády o něm pořídil zápis, ze kterého cituji:
„Mnoho tanků Tiger proniklo až k velitelství brigády. Celkem 6 našich tanků bylo v několik sekundách vyřazeno. Stáhli jsme se na západní stranu kopce. Schováni pod stromy jsme zamířili naše kanóny na postupující monstra Tigrů a Pantherů. Naše Shermany se otřásaly zpětnými rázy při výstřelu z kanónů. Většina našich protipancéřových střel se od nepřátel neškodně odrážela… bylo povoláno několik zbývajících tanků, těch s novými ohromnými sedmnáctiliberními kanóny… rachot rve uši, oslnivý záblesk – a konečně – vedoucí Tiger se zastavil, začal kouřit a potom vyšlehly plameny. Ostatní tanky se začaly stahovat. Německá pěchota jim prorážela cestu po levé straně kopce. Slyšel jsem, jak jejich střely pleskají o bok mého tanku. Pěchota mohla sotva zvednout hlavu. Palba sílila… stále jsme se drželi. Pomalu se smrákalo. Nepřítel se stáhnul.“
( Tahle mapa ukazuje, že : V noci z 9. na 10. června odešla německá 352. pěší divize směrem k Saint-Lô, čímž vytvořila širokou mezeru v německých liniích , které byly pak bráněny pouze lehkými silami. Dne 12. června - níže v textu je o tom řeč - britská 7. obrněná divize prošla touto mezerou a zamířila k Villers-Bocage a k hřebeni za ním, zatímco americká 1. a 2. pěší divize zahájily své vlastní útoky na podporu britského útoku.)
Další den ráno, 12. června 1944, zjistila štábní eskadra 24. Lancshirské brigády, že se celá jedna německá rota pancéřových granátníků, bohatě vybavená protitankovými zbraněmi na boj pro malou vzdálenost, infiltrovala do jejich postavení. Museli je vyhnat a po celý den pak německé útoky slábly. Potom byla britská 8. brigáda DLI stažena, neboť její stav se snížil na polovinu efektivní „bojové síly“.
O něco dál na západ postupovala k jihu směrem na Hottot a Löngraye britská 231. pěší brigáda, ale Němci je zadrželi mezi živými ploty a mezemi – v „Bocage“. Němci v „Bocage“ měli připravené obranné pozice, které podporovaly mobilní skupiny tanků s pěchotou, útočné skupiny, které prováděly okamžité protiútoky. Celková obrana v „Bocage“ zahrnovala i minová pole, vhodně umístěné protitankové zbraně, kterými Němci střílely na britské tanky. Britskou pěchotu pak od tanků oddělovali kulomety a snajpři. Němečtí snajpři zde měli za úkol zabíjet každého britského důstojníka. Boje to byly těžké, v těsném terénu - britský pěšák, někdy s podporou tanků - proti německé taktice protiútoků podporované tanky. Britové zde museli úzce koordinovat dělostřeleckou palbu a blízkou leteckou podporu.
Bylo 12. června 1944, když se velitel britského 30. as generál Bucknall rozhodl se svým štábem, že musí plán postupu změnit. Britská 50. pěší divize měla pokračovat v útoku proti německé tankové divizi Lehr, 7. obrněná divize se měla vydat na západ, kde měla projet pozicemi, které držela německá 352. pěší divize, kterou Briti těžce svírali již 6 dní, a která již projevovala náznaky demoralizace ( viz mapa výše a text pod ní v závorce). Onoho 12. června se také britská 22. obrněná brigáda následovaná 131. brigádou motorizované pěchoty, přesunula kolem západního křídla německé tankové divize Lehr a překročila hranici mezi armádami (myšlena hranice mezi americkou 1. A a britskou 2. A), za níž právě americký 5. as ( z oblasti OMAHA) postupoval na město Caumont. Německý odpor zde byl slabý ( ze svých pozic odešly jednotky německé 352. pěší divize a nechaly jen zajištění) a již ráno 13. června 1944 se přední jednotky britské 7. obrněné divize dostaly bez odporu přes město Villers-Bocage. Na kótě 103., na silnici směrem do Caen, se eskadra A jízdní brigády County of London (CLY) a rota A 1. střelecké brigády zastavila. Tady bylo právě místo, kde došlo k boji s německými tanky kapitána Michaela Wittmanna ( viz zde od Lorda - Masakr u Bocage : http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=1135
). Totiž při rozmisťování hlídek byla britská kolona napadena skupinou německých tanků, kterou vedl kapitán Michael Wittmann ( známý „ Tankobijec“), který tudy směřoval na západ z Baron-sur-Odon a přitom vyhledával střet s britskými kolonami. Britové Wittmannovo přiblížení neviděli, neboť německé tanky byly maskovány výběžkem hřebene kopce a rachot tanků tlumily stromy a zároveň zanikal v rachotu tanků britských. Kapitán Wittmann tak dosáhl naprostého překvapení. První výstřel z 88 mm kanónu jeho Tigera zničil vozidlo vepředu, čímž zastavil tanky a obrněné transportéry, které za ním vjížděly do Villers-Bocage. A v té době jeho doprovodné 4 tanky PzKpfw IV. začaly manévrem zaměstnávat čelo kolony. Tiger Wittmanna projel kolem čela kolony, přičemž vystřelil na každé vozidlo, které míjel. Wittmann tak projel až do města a pak se vrátil, aby znovu zaútočil na překvapené britské vojáky.
Rozstřílená britská kolona 22. obrněné brigády na cestě do Villers-Bocage.
Při třetím průjezdu středem města však jeho Tiger vyřadil Sherman se 17ti liberním dělem, který byl mezitím zamaskován za křovinami a využil odrazu výkladní skříně, na protější straně náměstí, jako zrcadla.
Zničený Tiger kapitána Witmanna ve Villers-Bocage.
Kapitán Wittmann a jeho posádka musela pěšky, a jen s pistolemi, utíkat do německých pozic, což se jim podařilo aniž by byli zraněni.
V popisované době se německé tanky a pěchota ze 2. td SS začaly v malých skupinách vracet a pokusily se proniknout do Villers-Bocage z jihu. A pak pozdě odpoledne podnikali Němci dobře koordinované útoky pěchoty a dělostřelectva. Taktika byla úspěšná natolik, že se britská 22. obrněná brigáda musela stáhnout západním směrem, když zaujala obranné pozice těsně v místech východně od Amaye-sur-Seulles. Zde vytvořila britská 22. obrněná brigáda čtvercové postavení, ze kterého odolávala celé sérii německých útoků. Německé tanky podporované pěchotou, minomety a dělostřelectvem útočily neustále, zároveň se bez palby, pokoušela německá pěchota infiltrovat do obranných pozic 22. obrněné brigády. V popisované době přikázalo velení 7. obrněné divize 131. brigádě, aby neustále udržovala komunikační spojnici k 22. obrněné brigádě, neboť velení stále doufalo, že se britské 50. pěší divizi podaří dosáhnout čtvercové obrany 22. obrněné brigády. Avšak velitel britského 30. as usoudil, že 7. obrněné divizi hrozí obklíčení a přikázal jí ustoupit. A tak v noci ze 14. na 15. června 1944 se za masivní podpory dělostřelectva 30. as britská 7. obrněná divize „krysy pouště“ stahovala do postavení shodného s přední linií britské 50. pěší divize. Německá 2. td SS se samozřejmě pokoušela o pronásledování, ale zadní voje „pouštních krys“ jí tvrdě palbou odrazily.
Celá „Operace PERCH“ tak nedosáhla svého cíle, neboť britská 50. pěší divize skutečně nezajistila Hottot dřív, než 19. června 1944 a město Villers-Bocage bylo dobyto až počátkem srpna. Stejně tak nevyšly německé plány, podle kterých se právě německá 2. td SS měla dostat mezi americkou 1. A a britskou 2. A a rozdělit je.
Bombardování Le Havre 14. června 1944.
V době kdy probíhala britská Operace PERCH útočilo, pro širší zajištění celého vylodění v Normandii, i britské letectvo.
Totiž britské letectvo provedlo dne 14. června 1944 jeden z nejtěžších náletů na Západní frontě, když v odpoledních hodinách a po setmění bombardovalo město, přístav a blízké okolí Le Havre.
Několik vln bombardérů, včetně čtyřmotorových Lancasterů ( http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=217&t=856
) svrhávalo své náklady pumovnic na bunkry
(
K fotografii je popiska, která říká, že - Dne 14. června 1944, více než 200 bombardérů Lancaster bombardovalo přístav Le Havre: Celkem 22 letadel bylo naloženo bombami Tallboy (12 000 liber, průbojné, 1 libra - 0,454 kg, tedy 5 448 kg) a byly speciálně určeny, aby zaútočily na velký bunkr, který Němci používali pro "rychlé útočné čluny - Schnellboot .Bunkr utrpěl několik zásahů a jedna z bomb pronikla na střechu, kde způsobila částečné zhroucení bunkru.)
, ve kterých byly ukryty Schnellbooty, motorové torpédové čluny, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=21&t=5469
a zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=21&t=5489
, na kotviště a doky a na baterie těžkých děl.
Za 2 hodiny přilétlo 1 100 bombardérů různých typů, které nestačila, silně poničená německá PVO vážněji ohrozit. Britské bombardéry takřka nenapadány, zvláště druhé a další vlny, nalétávaly volně na své cíle a ničily je. Dunění těžkého bombardování přístavu a města Le Havre bylo slyšet i na lodích vzdálených mnoho kilometrů od pobřeží. Britové zde použili i těžké " superbomby" Tallboy bomby.
V době kdy těžké bombardéry v přístavu Le Havre rozpoutaly peklo, utvořila na moři Royal Navy, US Marine a další lodě Spojenců uzávěru - válečné lodě zahradily cestu každé německé lodi, která by se snažila z Le Havre uniknout.
Neobjevila se ani jedna loď!
O 2 hodiny později, po tomto náletu, již po setmění, zaútočilo britské letectvo znovu. Následky těžkých náletů, na snímcích pořízených v ranních hodinách dne 15. června 1944, ukázaly zkázu a zmar.
Všechny eskortní čluny, motorové minonosky a minolovky soustředěné na severní straně zátoky de Maree byly potopeny. Lodě, včetně několika dalších torpédových člunů, zakotvené podél přístaviště v blízkosti v blízkosti překladového nádraží byly rovněž zničeny a některé ještě ráno hořely. Při pozdějších vyhodnoceních, a po zprávách od "Hnutí odporu", se zjistilo, že bomby Tallboy po explozích v moři zvedly obrovské vlny, které zaplavily bunkry a těžce je poškodily. Při náletech byl potopen i velký plovoucí dok a přístavní zařízení byla pobořena.
(
Když v září 1944 britští vojáci dobyli město Le Havre zjistili, že jejich bombardování 14. června, ale i ta ostatní bombardování, účinně omezila a mnohdy zcela zastavila činnost Němců v městě a přístavu.
Stinnou stránkou bylo, že se po válce zjistilo, že v troskách Le Havre zahynulo více než 5000 civilistů a více než 80 000 lidí se ocitlo bez přístřeší.
Le Havre bylo jedním z francouzských měst, která utrpěla nejtěžší ztráty na životech během spojeneckých útoků.)
V celém pásu budov u hlavního kotviště byla po bombardování 150 metrů široká mezera, ve které byly jen hromady trosek a rozvalin.
Le Havre prakticky přestal existovat - v důležité době pro Spojence ( ohrožovat mohl levé křídlo vylodění - Britskou frontu a lodní dopravu z Británie do předmostí v Normandii) - jako základna německé Kriegsmarine!
