Použitá mapa, volně stažitelná ze zahraničních webů, umístěná v Album Palby, říká, cituji z překladu -
Východní křídlo předmostí Normandie červen až červenec 1944.
Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu - Vylodění v Normandii - , jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli nezbytnému zachování faktů, zajištění menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od těchto míst - Č 100. až Č 102. - použil informace k textu - ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii mnou sestavené ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236 ) - dále pak informace z historického pojednání Nigel de Lee - Boje v Normandii, Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey a místy pak informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 102 na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy tak jak mě vyplynuly z informací historické faktografie. Pokud je někde uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých popisovaných historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde již zmíněného Č 102 - Použité podklady ( stejně jsem postupoval od tohoto článku . XIII. díl. Operace OVERLORD. Úvod. Č 1., kde je umístěna zmiňovaná osnova vylodění v Normandii, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
až do těchto míst, jen těch podkladů bylo stále více a jsou pod vzpomínaným Č 102.).
Obrázky a mapy jsou použity z volně přístupných zahraničních webů, přijatých dle návodu na Palbu a pak umístěných v mých článcích tak jako vždy.
Přípravu Operace GOODWOOD nemohli Britové před Němci utajit.
Již jsem řekl, že němečtí pozorovatelé měli skvělý výhled z komínů a vysokých budov metalurgického závodu, na stále jimi obsazeném severovýchodním okraji města Caen. Odtud, a i z nedalekých kopců, jen pouhým dalekohledem, viděli Němci na úzké předmostí za řekou Orne. Viděli britské budování nových mostů přes řeku a Caenský kanál, a v krajině rozeznali i stopy pásových vozidel OT a tanků. Každou noc bylo slyšet hluk přemisťovaných, více než 700 britských a kanadských tanků, které se přesunovaly od Bayeux na shromaždiště poblíž mostů přes řeku Orne. Zem zde tvořil pórovitý vápenec pokrývající caenskou planinu, který díky pohybu těžké techniky zde, působil jako obrovitá rezonanční deska. V této souvislosti bylo dokonce v zápise zachyceno prohlášení generála Dietricha, který řekl něco v tom smyslu, že britské pohyby šlo sledovat jen tím, že si člověk lehl a přiložil ucho k zemi. Německé zápisy hovoří dále o tom, že v noci z 16. na 17. července 1944 pořídily průzkumné letouny Luftwaffe, při umělém osvětlení, fotografie spojeneckých formací, které projížděly přes řeku Orne.
Samotní Britové o přesunu tak velkého množství vojsk a techniky do malého předmostí za řeku Orne zapsali, že jim přesuny způsobovaly značné potíže, neboť museli do počátku "Operace GOODWOOD" shromáždit 3 tankové divize svého 8. (VIII.) ts, který měl provádět útok. Jednotky musely čekat před mosty, v prostoru západně od řeky Orne, zde se shromáždit a na rozkaz potom jedna divize za druhou přejíždět po mostech přes řeku a kanál, po třech dvojitých mostech vybudovaných mezi Ranville a mořem. Útok nemohly zahájit proto všechny tři tankové divize součastně, ale byly přinuceny vstupovat do boje postupně. Ale těžkosti neměly jen tanky. Problémy měla i podpůrná děla. V začátku útoku nasadili Spojenci dělostřeleckou podporu ze dvou britských a jednoho kanadského sboru, k podpoře postupujících jednotek, což byl dvojnásobek děl, než kolik mohla použít německá obrana. Ovšem později se situace změnila, neboť většina britského dělostřelectva musela čekat až všechny tři tankové divize překročí mosty. Dělostřelectvo tak po celou dobu zůstávalo západně od řeky Orne a Caenského kanálu. Když začaly postupovat všechny čelní jednotky na jih dostaly se tak z dostřelu těchto uvázlých, čekajících děl, která už jim nemohla přispět svou podporou v útoku (později uvidíme, že uvázlá děla na západním břehu a jejich pozdní přesun znamenal, že velice chyběla jako podpora při útoku na vesnice a na německá dělostřelecká postavení na hřebenu za Bourguebusem).
Sem do této doby, je zasazeno těžké zranění polního maršála Rommela. Zde historie říká, že polní maršál Rommel se nedal oklamat prudkým spojeneckým výpadem spuštěným 15. července britským 12. as z Odonského předmostí a Vrchnímu veliteli Západ maršálu Klugemu 17. července 1944 hlásil, cituji:
"Místní akce z 15. července mezi Maltotem a Vendesem mohou být předehrou k rozsáhlému útoku, který očekávám od večera 17. července a který bude mít za cíl průlom přes Orne."
Ještě toho dne (17. července) byly všechny německé jednotky v Caenském sektoru uvedeny do stavu pohotovosti a pro případ, že by Britové udeřili směrem na východ, nebo na jih, bylo úderné skupině z 12. td SS Hitlerjugent nařízeno, aby se přesunula během noci do Lisieux.
No a právě odpoledne toho dne provedl polní maršál Rommel poslední inspekci obrany. Když se vracel z inspekce, z polního velitelství II. ts SS, napadl jeho osobní automobil britský stíhací letoun. V době kdy začal britský letoun nalétávat, křikl Rommel na řidiče, aby sjel ze silnice na postranní cestu, jenomže britský stíhač byl rychlejší. Palbou britské stíhačky zasažený Rommelův řidič se zhroutil na volant a nikým neřízený automobil narazil do stromu a převrátil se. Polní maršál Rommel z automobilu vypadl a způsobil si čtyřnásobnou frakturu lebky a zranění v obličeji. Nejprve byl léčen v nemocnici poblíž Paříže a když se jeho stav trochu zlepšil a byl schopen pohybu, byl převezen k rekonvalescenci do svého domu v Herrlingenu u Ulmu. Jeho další osud je znám a důkladně probírán v mnoha historických dílech. Je to však jiný příběh, nežkterý je zde líčen. Polní maršál již nikdy do bojů nezasáhl. Potajmu byl obviněn z napomáhání, či souhlasení s atentátem na Hitlera. Byla mu dovolena sebevražda a pohřben byl s veškerými poctami pro polního maršála, ve státním pohřbu tehdejší nacistické doby, jako legenda nacistické říše.
Samotná "Operace GOODWOOD" byla spuštěna za nádherného počasí dne 18. července 1944 ráno. Nejprve, před půl šestou ráno, začalo spojenecké dělostřelectvo ostřelovat zjištěná postavení německé PVO, její protiletadlové dělostřelectvo, aby je oslabila, ohlušila, nebo zničila před příletem spojeneckých bombardérů. Dalších 45 minut útočily těžké bombardéry bombardovacího velitelství na vesnice podél obou křídel útočného sektoru britského 8. ts. Pak následovaly útoky středních bombardérů, které pokládaly koberce tříštivých bomb podél hlavních postupových os. Cílem tohoto bombardování bylo zničit německou živou sílu a jejich techniku, aniž by byl terén v místě postupu tanků poset krátery (viz Č 99. použití jednotlivých druhů bomb).
V době náletů soustředilo dělostřelectvo svou palbu nadále na všechna zjištěná, nyní již i další odhalená, postavení německých flaků, protiletadlové dělostřelectvo - PVO. Když byla skončena třetí vlna náletů na Troarn a Bourguebus, začali dělostřelci všech třech spojeneckých sborů, v 7 hodin 45 minut, vytvářet pohyblivou palebnou přehradu. V tu dobu do útoku vyrazila britská 11. td generálmajora G. P. B. Robertse směrem na jih. Když začaly tanky postupovat do oblaku prachu a kouře, dorazily nad bojiště další nové vlny bombardérů a útočily na vesnice za železniční tratí Caen - Vimont (dle historických zápisů bylo onoho rána svrženo 7 700 tun pum). Poté britská 29. tanková brigáda, z 11. tankové divize, postupovala v kolonách po praporech na frontě široké necelých 1 000 metrů. Byl to plynulý postup až k prvnímu železničnímu náspu trati Caen - Troarn. Totiž dělostřelectvo a pumy umlčely veškerý německý odpor prakticky jen do těchto míst. Ve vesnicích po obou stranách fronty ani nestačili obránci opustit své úkryty, když na ně zaútočila britská pěchota, která zajišťovala boky tankového koridoru. O situaci hovořil jeden z důstojníků 3. praporu 29. tankové brigády, když říkal o začátku útoku tato slova, cituji:
"Prvních několik minut se mi docela líbilo a myslím, že stejně tak i většině z nás. Odpor byl velmi slabý a měli jsme skvělý pocit převahy, když se vzdávala spousta Němců otřesených předchozím bombardováním a dělostřelbou."
O bombardování na křídlech pak hovoří i další historické zápisy, které o bombardování těžkými bombardéry hovoří, když říkají, že polovina jednotky těžkých tanků Tiger, které byly zamaskovány ve vesnici Emiéville, byla zničena. Dokonce tamější velitel poručík von Rosen později vyprávěl, že v důsledku stresu po bombardování dva z jeho vojáků spáchali sebevraždu a jeden zešílel. Později, ještě během rána, nacházeli britští vojáci 3. pěší divize, kteří postupovali na východním křídle, cituji ze zápisu:
"Vesnice nepopsatelně zničené. Ti Němci, kteří zůstali při vědomí, byli příliš šokováni, než aby kladli nějaký odpor."
Ale tady je nutno říci, že ty samé jednotky čelní 3. pěší divize, když dosáhly okolí Troarn a železnice Caen-Troarn, narazily na Němce, kteří se již vzpamatovali a začali se tvrdě bránit. Přes energickou bojovou činnost nebyla britská 3. pěší divize schopna dobýt Troarn, nebo vesničky Emiéville.
Na vážný německý odpor narazily britské tankové formace až kolem 9 hodin 30 minut, a to když byly 2 čelní prapory ostřelovány z Cagny, zatímco se pokoušely tanky překonávat strmý násep trati Caen-Vimont. V Cagny 6 německých víceúčelových děl 88 mm a několik tanků Tiger nějakým zázrakem přežilo bombardování a vynořilo se v hromadě trosek rozbořené vesnice, stejně jako přeživší tanky, které byly zamaskovány v blízkých lesích. Protože německá děla a tanky měly delší dostřel, bylo pro britské tanky příliš obtížné se k nim přiblížit a zneškodnit je. Zatímco jeden z tankových praporů zůstal krýt tohle křídlo, další dva tpr (tpr - tankový prapor) násep překročily a v 10 hodin dopoledne začaly postupovat k Bourguebusu. A to bylo právě to místo, kam britské sborové dělostřelectvo již nedostřelilo (řekli jsme si, že dělostřelectvo všech tří britských sborů muselo čekat západně od řeky Orne až přejedou všechny tanky všech tří td). Oba britské tpr se brzy dostaly do těžké palby německých protitankových děl, která byla ukryta jižně od tratě Caen-Vimont. Vždy jedné z britských tankových čet, z obou tpr, se podařilo proklouznout k Bourguebuskému hřebenu, ale hlavní postup britských tanků byl krátce po jedenácté hodině zastaven poblíž hřebenu. Ve zdejších vesnicích přečkala část německé pěchoty a protitanková děla celé to spojenecké bombardování a v době útoku je nedokázaly samotné britské tanky eliminovat. Prapory britské motorizované pěchoty z 11. td byly stále ještě zaměstnány likvidací odporu obránců ve vesnicích na západní straně koridoru a nemohly útočícím tankům pomoci. Tak se stalo, že počáteční nápor britských tanků byl pozastaven, a i když 29. tanková brigáda postoupila v necelých třech hodinách o 10 km, nepodařilo se jí prolomit Hlavní bojovou linii německé obrany a musela sama čelit těžké palbě německých děl ráže 88 mm, které byly umístěny na Bourguebuském hřebenu.
