XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 115.

[michan]

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 115.

Americká 6. obrněná divize generála Growa



( viz mapa útoku amerických divizí z 8. as od 1. srpna do 8. srpna 1944, z americké 3. A) od 2. srpna 1944 ráno prudce útočila přímo na západ do otevřené bretaňské krajiny. Krajiny, která byla vhodná pro tanky - již žádné Bocage. Během své jízdy americké tanky Sherman a SHD, viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=333
ničily německá hnízda odporu, a na silnicích i mimo nich, rozháněly německé kolony, které byly většinou hipomobilní.
Ve 13 hodin 45 minut odpoledne, dne 3. srpna 1944, když tankové kolony minuly městečko Dinan, dostal generál Grow radiovou depeši od svého nadřízeného generála Middletona, velitele 8. as, která zněla, cituji:

"Neobcházejte Dinan a St. Malo. Písemný rozkaz přiveze kurýr."

A kurýr z velitelství 8. as skutečně dorazil( kurýři s tím co se má provádět jezdili nejen kvůli zdvojování, ale především proto, aby se - co provádět - nevysílalo radiem kvůli utajení a německým odposlechům) a generálu Growovi předal písemnou depeši, která byla napsána tužkou na papíru. Její znění bylo, cituji:

"Zabezpečte svoji frontu a soustřeďte síly tak, abychom mohli zaútočil na St. Malo."

On totiž den předtím, tedy 2. srpna 1944, přijel na velitelství 8. as sám velitel americké 12. Skupiny armád generál Bradley. Když Bradley zjistil, že vojáci generála Pattona ujíždějí s tanky směrem k Brestu a ponechávají "německá hnízda odporu a německou obranu v zádech", byl doslova zděšen. Jemu nevadilo tolik, že Patton přikázal obejít města Dinan a St. Malo, ale měl přímo "hrůzu" z toho, že Němci mohou provést boční útok z východu, čímž by americká vojska v Bretani rozdělila a odřízla.
Protože Pattona na velitelství jeho 3. A a ani 8. as nenalezl, nařídil generál Bradley americké 79. pěší divizi, aby se jako clona přemístila do postavení, které by chránilo bretaňskou poloostrovní šíji od východu.
Bylo odpoledne dne 3. srpna 1944, když se generál Bradley vypravil znovu na Pattonovo velitelství, kde musel ještě nějakou dobu čekat. Až k večeru se tam prachem pokrytý Patton vrátil, neboť byl celého třetího srpna na frontě u svých tanků. Udál se zajímavý rozhovor mezi velitelem americké 12. Skupiny armád a velitelem 3. A.
Začal Bradley, který řekl, cituji:

"Pro pána boha, co hodláš dělat s tím odkrytým křídlem Middletonova sboru (8. as)? Právě jsem tam poslal 79. divizi, ale nechci obcházet velitele armády, když jde o rozkaz pro jeho sbor."

A následující věty pak pocházejí, volně vyprávěné, z Bradleyho pamětí pro historiky.
Když prý mu tuhle větu řekl, tak prý se George, jak se oba generálové oslovovali křestními jmény, zde tedy George Patton prý bezelstně usmál a položil mu ruku kolem ramen se slovy "fajn Brede, to je přesně to, co bych také udělal". No a velitel 12. Skupiny armád generál Bradley prý na další slova, opět dle svého vlastního popisu, naprosto rezignoval. Něco jako, co jsem mu na to, "kamarádu", mohl říci.
Trochu jinak si vše vyložil velitel amerického 8. as generálmajor Middleton, který viděl jen tu první reakci Bradleyho na Pattonovu údajnou lehkomyslnost. Podle toho předpokládal, že má rozkaz od Bradleyho, vrátit se k původním záměrům mezi které patřilo, jak víme, obklíčení a neutralizování Dinanu a St. Malo (nikoliv dle Pattona obejít), než bude americký 8. as postupovat do nitra Bretaňského poloostrova. Pod tímhle myšlením dal generál Middleton, velitel 8. as, rozkaz veliteli americké 6. obrněné divizi, generálu Growi, aby zaútočil na St. Malo. O tom však Patton zatím nevěděl.
No a hned další den, 4. srpna 1944, se generál Patton neočekávaně objevil na velitelském stanovišti 6. obrněné divize generála Growa. Uviděl, že 6. tanková stojí a vzteky se prý sotva ovládal. Ihned na přicházejícího generála Growa vyjel, cituji:

"Proč tady k čertu sedíte? Myslím, že jsem ti řekl, abys pokračoval k Brestu!"

Odpověď Growova byla, že jeho postup byl zastaven, pane. A Patton na něho dál vyštěkl, cituji:

"Hrome na čí rozkaz?"

Odpověď Growa byla, cituji:

"Na rozkaz velitelství sboru, pane."

Zároveň Grow a jeho náčelník štábu podávali Pattonovi Middletonův tužkou psaný rozkaz. Patton si papír přečetl, strčil jej do kapsy a klidněji řekl, cituji:

"To s Middletonem projednám. Neber tenhle rozkaz na vědomí a ani žádný jiný, který by ti nařizoval zastavit, pokud nepřijde ode mne. Postupuj dál a nezastavuj se až v Brestu."

Hned potom Patton v džípu odjel.
Jenomže vzniklo 24 hodin zdržení, po kterých teprve tanky generála Growa vyrazily na západ. Jak říkají historické prameny tohle jednodenní zpoždění se už nedalo dohnat a první americké tanky se na předměstí Brestu dostaly až v neděli 6. srpna 1944.
Kdo si ještě vzpomene na sázku, tak jistě tuší, že Patton s Montgomerym 5 liber prohrál.
Tanky americké 6. obrněné divize generál Growa pak okamžitě na město a přístav Brest zaútočily, ale tenhle útok už úspěšný nebyl....
První americký útok jen ukázal, že Brest má silnou obranu, kterou nebude možno prorazit z chodu. Žádné improvizované akce nevedly k dobytí přístavní pevnosti. Zprvu nepomohly ani výzvy ke kapitulaci, kterou německý velitel pevnosti Brest odmítl.
Aby byla přístavní pevnost a město rozvráceno, musela být připravena široce pojatá útočná operace spojená s palbou těžkého dělostřelectva a leteckým bombardováním.

Již velmi brzo byla také americká 6. obrněná divize napadena německým útokem. To se totiž z Morlaix do Brestu přesouvala německá 266. pěší divize, která neměla vůbec potuchy o tom, že se poblíž Brestu už nacházejí nějaké americké jednotky. No a právě přední sledy německé 266. pěší divize na přesunu narazily na zadní voje americké 6. obrněné divize.
Generál Grow "hlavu neztratil" - nechal své tanky obrátit a na německou 266. pěší divizi prudce udeřil. Po urputném boji německou divizi rozprášil a mnoho tisíc německých vojáků padlo do amerického zajetí.
Když se ukázalo, že jedna americká tanková divize Brest z chodu nedobije, nařídil Middleton Growovi, aby vyčlenil ke strážení pevnosti jen část své obrněné divize a její hlavní síly odeslal k Lorientu, kde bylo v té době nutné uvolnit z bojů doplněnou americkou 4. obrněnou divizi generálmajora Leonarda Wooda.
Tímhle manévrem tak v Bretani prakticky končila úloha americké 6. obrněné divize generála Growa. Během útoku v Bretani měla 6. obrněná divize 130 padlých, 400 raněných a 70 nezvěstných. Vojáci americké 6. obrněné divize generála Growa zároveň při těchto bojích zajali 4 000 německých vojáků.
Jak jsem v několika historických pramenech narazil, hovoří někteří, jak britští, tak američtí historici o tom (nutno však říci, že jsou to většinou obdivovatelé Pattona), že "kdyby" - kdyby, jak doufám všichni víme, v historii neplatí.!!! Tak tedy "kdyby" americká 6. obrněná divize generála Growa dorazila k Brestu o ten promeškaný den dřív, mohli prý Američané německé obránce natolik překvapit, že by měl "rychlý útok z chodu velkou naději na úspěch". Většina historiků však říká, že se jedná o pouhou hypotézu a že příliš mnoho skutečností hovoří proti ní (od síly pevností, jak si několik článků dál řekneme, přes sílu posádky, která měla více než 35 000 mužů, nezanedbatelný je i ten problém, jak uvidíme, že pevnosti Brest velel generálmajor Ramcke, "buldok od parašutistů" až po organizaci německé obrany. O dobývání Brestu bude samostatné pojednání později)!

[michan]

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 116.

K útoku na Bretaňský poloostrov patří i dobývání tamějších měst a přístavů, které byly zároveň i pevnostmi.

Dobývání tří pevností - St. Malo, Dinard a St. Servan.
Když byl Pattonově 3. A zadán úkol - obsadit Bretaňský poloostrov - nechal generál vytvořit především zvláštní jednotku tzv. "Úderný oddíl A"( viz na mapě v Č 115. - "TF A").
"Úderný oddíl A" dostal za úkol zabezpečit velice důležitou železniční trať Rennes - Brest, a to dřív, než jí Němci udělají neprůjezdnou tak, že vyhodí železniční mosty do povětří.
Železniční trať Rennes - Brest byla pro válčení velice důležitá, neboť probíhá po délce celého Bretaňského poloostrova a měla důležitost nejprve pro Němce v obraně a po útoku Spojenců měla mít velkou důležitost pro Američany v útoku.
Totiž po téhle trati probíhalo veškeré zásobování a pro Spojence měla mít železnice zásadní význam při doplňování všeho potřebného pro americké jednotky, které se měly pohybovat v západní části Bretaňského poloostrova.
Když "Úderný oddíl A" prudce vyrazil, setkal se již poblíž St. Malo s těžkým odporem německých obránců. Velitel "Úderného oddílu A" byl přinucen požádat velitele 8. as generála Middletona, aby pomohl jednotkami. Middleton poslal okamžitě americkou 83. pěší divizi generálmajora Roberta C. Macona, kterou původně posílal na Brest. Když



americká 83. pěší divize dorazila k "Údernému oddílu A", doprovázena velkým množstvím bojovníků Francouzského hnutí odporu, pokračoval Úderný oddíl v útoku západním směrem dál.
My si však všimněme příchozí americké 83. pěší divize a bojovníků Francouzského hnutí odporu, kteří se měli vypořádat s německou posádkou v St. Malo.

No jo, jenomže St. Malo nebylo jen St. Malo,










ale byl to komplex tří, spíše čtyř, pevností.
1) Starobylé město St. Malo s moderním předměstím Paramé.
2) Rybářský přístav St. Servan.
3) Skalní pevnost nazývaná Citadela, která se nacházela mezi St. Malo a přístavem St. Servan a jako:
4) Čtvrté bylo přímořské letovisko Dinard, které je odděleno od St. Malo 1,5 km širokým ústím řeky Rance a ostrov Cézembre, který je vzdálený asi 4 km od pobřeží.

Místní francouzští bojovníci hnutí odporu upozorňovali americké velitele, že se v komplexech pevností může nacházet něco okolo 10 000 německých obránců. Američané však tohle číslo pokládali za přehnané a odhadovali jej na polovinu. Skutečnost však byla taková, že v St. Malo bylo více než 12 000 Němců.
V čele německé posádky, která bránila St. Malo byl dle historiků arogantní a sebevědomý německý generál Andreas von Aulock, který si zřídil v Citadele velitelské stanoviště. Když jej představitelé francouzských úřadů ve městě žádali, aby jeho posádka kapitulovala, čímž by zachránila historické město před zničením, Aulock odpověděl, cituji:

"Byl jsem pověřen velením této pevnosti. Nežádal jsem o to. Ale provedu rozkazy, které jsem obdržel, a při plnění své povinnosti budu bojovat i o poslední kámen. Budu bránit St. Malo do posledního muže, i kdybych tím posledním mužem měl být já sám."

V době, kdy Američané obkličovali St. Malo, povolal si k sobě Aulock zástupce městské rady, kterým řekl, že chce mít raději obyvatelstvo před sebou, než za zády a nařídil, aby všichni francouzští civilisté město St. Malo opustili. Krátce po vydání rozkazu začala německá těžká děla z ostrova Cézembre ostřelovat americká postavení, a v samotném St. Malo, vypukly na řadě míst požáry. Byl to úmysl, neboť oddíly SS bránily francouzským požárníkům v hašení. V té samé době němečtí ženisté prováděli demolice v přístavu. Němci chtěli vše proměnit v ruiny, které by bránily v postupu. Samotné město St. Malo hořelo celý týden.
Město St. Malo mělo v předpolí, v přístupech k městu - půlkruh opevnění, který se táhl od řeky Rance k moři. Onen půlkruh opevnění zahrnoval zátarasy z ostnatého drátu, velké množství minových polí, protitankových překážek, které byly proloženy vzájemně se palbou kryjícími pevnůstkami s kulomety. Celou obranu předpolí doplňovala palba těžkých německých děl, která byla umístěna v Dinardu a na ostrově Cézembre. Jedna důležitá německá baterie těžkých děl se nacházela také i v žulovém lomu na vyvýšenině St. Joseph. Tahle baterie těžkých děl v St. Joseph byla na dominantním postavení německé obrany a musela být vyřazena jako prvá. Američané baterii ostřelovali dva dny z těžkých děl a až po dvou dnech se nad žulovým lomem německé baterie u St. Joseph objevil bílý prapor a 400 německých obránců složilo zbraně a sestoupilo z pahorku. Zničení téhle baterie umožnilo americkým jednotkám přiblížit se k St. Malo od východu. Když se jim potom podařilo zničit velké množství bunkrů a pevnůstek, a když zajali 3 500 německých obránců, obsadily čelní americké jednotky v té době moderní předměstí Paramé. Jiné americké jednotky se probíjely přes St. Servant k Citadele.
Americkým jednotkám působila škody přesná palba německých děl, která byla umístěna v městečku Dinard. Útokem na Dinard byl pověřen generálmajorem Maconem, velitelem americké 83. pěší divize, jeden speciální pěší prapor, který zaútočil přes řeku Rance. Když vojáci speciálního praporu překročili řeku Rance zjistili, že všechny cesty k městu Dinard jsou přehrazeny zátarasy z kamene, pokácených stromů a ostnatého drátu. Chránily je maskované pevnůstky osazené kulomety, které byly v okolí zaminovány. Velitelem německé obrany v Dinardu byl generálmajor Rudolph Bacherer, který stejně jako Aulock v St. Malo prohlásil, že každý dům v Dinardu se musí stát pevností. Každý kámen musel být úkrytem a o každý kámen měl německý voják bojovat. Americkému veliteli útoku generálmajoru Maconovi tak nezbylo nic jiného, než hlásit na velitelství amerického 8. as, že se jižně od Dinardu setkal s mnohem větším odporem, než předpokládal. Americký sbor musel nasadit další prapor pěchoty, dělostřelectvo a zároveň přizvat letectvo. Teprve po společném zásahu všech těchto zbraní začali Američané útočit. Stejně museli likvidovat jednu pevnůstku po druhé, než vstoupili do Dinardu. V Dinardu pak po boji zajali téměř 4 000 německých vojáků. V Dinardu se setkali s pevnůstkou, která byla vybavena tekoucí vodou a klimatizací. Samozřejmě, že sloužila německému generálovi Bachererovi jako velitelské stanoviště a také se vzdala jako poslední.
Takhle tedy bylo dobyto předpolí St. Malo. Pokud chtěli Američané vniknout do samotného města St. Malo, museli nejprve ovládnout 1 100 metrů dlouhou cestu, která vedla ke středověké pevnosti strážící město. Uvnitř pevnosti byl umístěn sice jen malý německý oddíl, ale ten byl velmi dobře vyzbrojen kulomety a lehkými děly. Obránci měli cestu před sebou "jako na dlani". Samotná pevnost měla velice silné zdi, které odolávaly i moderním zbraním 2. světové války. Američané zde museli použít na dobytí této pevnůstky dýmovnice, jejichž dým hojně doplňovala oblaka kouře z hořícího města. Americké dělostřelectvo soustředilo palbu směrem do střílen a německá pěchota po skončení palby zajala 150 německých obránců.
A byl zde nejtěžší úkol pro americkou 83. pěší divizi - samotný útok na St. Malo a v ní především útok na Citadelu.
Již ve středověku budovaná a postupně vylepšovaná, zesilovaná Citadela, byla pevností prvního řádu. Němci celý komplex Citadely ještě posílili vybudováním bunkrů, jejichž stěny byly z betonu, z kamene a z oceli. Běžné polní dělostřelectvo jim neuškodilo, stejně jako letecké bombardování. Protože tohle generál Middleton velitel 8. as věděl, přidělil generálmajoru Maconovi zcela mimořádné palebné prostředky. Posuďme.
Velitel americké 83. pěší divize dostal přiděleno - celkem 10 praporů dělostřelectva, včetně 203 mm děl a 203 a 240 mm houfnic. Když tahle děla a houfnice střílely a střílely nepřetržitě, přilétaly bombardéry s nákladem 250 kg, 500 kg, 50 kg zápalnými a 500 kg průbojnými pumami a shazovaly je na Citadelu. Viditelná poškození se nekonala - pevnost nebyla znatelně poškozena. Pod rouškou tmy se k pevnosti přiblížil úderný oddíl, který pomocí speciálních náloží "torpéd Bangalore" udělal průchody v zátarasech z ostnatého drátu a v minovém poli. V té době jiný oddíl použil plamenomety k oslepení obránců v nejbližších bunkrech a asi třiceti americkým vojákům se podařilo proniknout na první nádvoří pevnosti. Byli velice překvapeni, když zjistili, že všechno to těžké bombardování a ostřelování nezpůsobilo prakticky žádné škody. Úderný oddíl se pokusil střílnami a ventilačními šachtami vhodit do kasemat nálože, ale ani tyto exploze nic zásadního nezměnily.
Dobývání Citadely se prodlužovalo a generálmajor Macon použil další prostředek. Chtěl přimět německého velitele, aby se vzdal a zabránil dalším ztrátám na obou stranách. Vzkaz pro generála Aulocka odnášel zajatý německý polní kurát.
Aulockova odpověď však byla, že, cituji:

" je německý voják a německý voják se nevzdává."

Byl zde použit i netradiční pokus. Totiž v té době fungovalo telefonní spojení mezi Citadelou a telefonní ústřednou v St. Servantu. Starosta města navrhl, aby se Američané pokusili Aulocka přemluvit ke kapitulaci přes jeho francouzskou milenku. Jenomže generál Aulock odmítl vůbec přijít k telefonu a jeho pobočník milenku informoval, že generál je velmi zaměstnán.
Nepomohlo nic a tak se muselo bojovat.

http://commons.wikimedia.org/wiki/Saint-Malo?uselang=cs

[michan]

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 117.

Jak již bylo řečeno, při dobývání Citadely v St Malo, žádné vyjednávání ani přemlouvání ke kapitulaci nevedlo ke zdárnému konci. Rozhodovat tedy měly těžké zbraně, těžká artilerie a letectvo a Američané je použili.
Těžká artilerie v podobě dvou 203 mm děl byla přisunuta dokonce až do vzdálenosti pouhopouhých 1 500 m ( když si uvědomíme, že mohly pálit až z desítek km, viz zde při dobývání Brestu
http://en.wikipedia.org/wiki/8_inch_Gun_M1
, když v tabulce je účinný dostřel 20,1 km a max. dostřel 32,57 km). Po celou dobu ostřelovaly pevnost 107 mm minomety fosforovými minami. Americká 203 mm děla prováděla mířenou palbu z řečené vzdálenosti 1 500 metrů na střílny obránců a na otvory pro ventilaci pevnosti. Zároveň byl vyžádán nálet spojeneckých letadel, která měla na obránce shazovat napalm. Ještě než se objevila letadla s napalmem, do náletu zbývalo 40 minut, vyvěsili Němci nad Citadelou v St. Malo bílou vlajku, jako na znamení, že se vzdávají. Letadla byla spojeneckými veliteli okamžitě nasměrována na německá obranná postavení na ostrově Cézembré -
http://en.wikipedia.org/wiki/C%C3%A9zembre
, kde shodila svůj náklad.
Z Citadely v St. Malo vyšlo 400 obránců s čerstvě oholeným generálem Aulockem, který byl v nažehlené uniformě. Když se ho spojenečtí velitelé zeptali co rozhodlo o kapitulaci, dozvěděli se, že to byla právě přímá palba těžkých děl 203 mm, která zasáhla řadu střílen a některé granáty dokonce pronikly do pevnostních kasemat. Němečtí obránci se tak cítili ohroženi a jejich obranyschopnost poklesla, k čemuž samozřejmě přispěly uzavřené kamenné stěny a ta skutečnost, že neměli kam uniknout. Šířila se malomyslnost a beznaděj.
Ve své podstatě však Aulock dosáhl svého, neboť téměř dva týdny poutal proti sobě jednu celou americkou divizi s velkým množstvím posilových prostředků. Podílel se tak, lépe řečeno zdržel tím dobývání Brestu a Lorientu. Ale ani kapitulace Aulocka a jeho obránců v Citadele ještě neznamenala úplné umlčení odporu v pevnostním komplexu. Totiž pobřežní děla, která byla rozmístěna na ostrově Cézembré, a na která byl svržen i napalm, ještě stále střílela. Spojenecké bombardéry a těžká děla již dávno změnily ostrov v hromadu trosek, ale němečtí obránci byli ukryti v tunelech. V tunelech, které byly vytesány ve skalách a ze kterých se ještě po dobytí Citadely bránili. Jejich palbu ukončila až děla britských válečných lodí, která mířenou palbou zasáhla destilační zařízení, čímž Němce zbavila pitné vody. Teprve tehdy se vzdali a boj o St. Malo byl skončený.
Tady si řekněme, že jak dobytí Dinardu, tak St. Malo, ale i ostatní úspěchy v bretaňské operaci, nesplňovaly cíle a požadavky nejen 3. A a 8. as, ale ani SHAEF. Bretaňský poloostrov byl sice postupně v rukou amerických vojsk a Francouzských vnitřních sil, ale Američané neměli v rukou stále žádný z velkých francouzských přístavů, které by mohli použít k vykládce.
Vždyť St. Malo a jeho přístav byly zcela zničeny a na dlouhou dobu vyřazeny z činnosti. Stejně tak na tom bylo Nantes, které bylo 6. srpna osvobozeno divizemi z amerického 20. as (připomínám, že americká 3. A se skládala z 8. as, 15. as a 20. as). Další bretaňská města s přístavy, jako byl Brest, St. Nazaire a Lorient byly stále v rukou německých posádek. Faktem je, že dokud nebyl obsazen Lorient, nebylo možno ani zahájit rekonstrukční práce v blízkém přístavu Quiberon.
Spojenci sice dobyli dva malé přístavy - Morlaix na severním pobřeží ostrova a Cancale východně od St. Malo, ale i ty byly poničené, šly špatně využít a navíc byly velmi malé. Prakticky okolo 6. srpna 1944 ovládali Spojenci jen zdevastovaný Cherbourg, o kterém jsme již řekli, že byl zprovozněn až v září 1944.
Nezbývalo nic jiného, než dobýt Brest.

Dobývání Brestu.
Samotné dobývání Brestu i s přípravou začalo až v době, kdy na východním křídle spojeneckých vojsk už jednotky překračovaly řeku Seinu a pronásledovaly německé divize poražené na normandském bojišti( v druhé polovině srpna). V té době se tedy na západním křídle fronty, více než 500 km na západ, připravovalo 50 000 Američanů k útoku na pevnost Brest.
Město a pevnost Brest hájila v srpnu 1944 německá posádka, která měla více než předpokládaných 35 000 mužů ( některé historické prameny hovoří, že se jednalo až o více než 40 000 obránců. K obráncům se přidali, námořníci, vojáci jednotek Luftwaffe, PVO a další.). Jádro německých obránců pevnosti Brest tvořila německá 2. vzdušně-výsadková divize, které velel, v 2. světové válce velice známý velitele parašutistů generálmajor Hermann Bernhard Ramcke (známý již z Kréty, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=134&t=4341
, u Rommela v Africe, viz zde např. u Č 3. na konci
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=132&t=1138
atd.). Generálmajor Ramcke byl úplně stejný typ vojáka, jako byli generálové bránící St. Malo (Aulock) a Dinard (Bacherer). Také Ramcke byl rozhodnut bránit Brest, přístavní pevnost, do posledního muže.
Útok na Brest prováděli Američané také silami svých jednotek ze tří svých divizí, - 2. pěší divize, 8. pěší divize a 29. pěší divize, které byly posíleny několika prapory Rangers, Úderným oddílem A a doplňovaly je větší a početnější jednotky Francouzských vnitřních sil - francouzští partyzáni. Celý útok na Brest podporovala palba těžkých britských bitevních lodí a svazy bombardérů.
První pozemní útoky, po těžkém ostřelování a bombardování, ztroskotaly na dělostřelecké palbě Němců. Německá děla byla totiž skryta v železobetonových pevnůstkách.
Ukázalo se, že dobývání Brestu bude něco podobného jako bylo dobývání St. Malo a generál Middleton musel nechat zahájit klasickou obléhací operaci, ve které jeho divize musely místně ničit jednotlivé německé pevnůstky, opevnění a ohniska odporu. Byl to klasický útok, kdy se američtí pěšáci museli k německým postavením přibližovat opatrně, někde kryti dýmovnicemi. Vždy však je kryla palba ručních zbraní a úderné oddíly palbu německých ohnisek obrany ničily plamenomety a náložemi výbušnin. Byl to skutečně pomalý postup a již za týden si velitel 8. as generál Middleton ve svém hlášení stěžoval, že nemá náhrady za utrpěné ztráty. Stěžoval si na to, že mu chybí munice a že ani letecká podpora není tak přesná, jak by si přál. Po týdnu také tvrdil, že Němci v odporu nepolevují. A bojovalo se stejným způsobem další týden, když takto postupně dvě americké divize pronikly do Brestu. Nic si však nepomohly, neboť začal ten nejhorší boj, který ve zvýšené míře přinesla 2. světová válka - Boj ve městě - pouliční boje. A tak právě zde v Brestu museli američtí pěšáci dobývat dům za domem, když si vždy do stěny domu trhavinou prorazili otvor. Boj probíhal patro po patře. Po dobytí domu se pak pokračovalo do dalšího. Popis bojů podávaný historiky říká, že americká družstva a čety pěšáků bojovaly své malé bitvy. O Brestu prohlásil jeden z vyšších důstojníků, že to byla - "Válka desátníků".
Příkladem zde byla likvidace jednoho betonového bunkru, který vyčníval jen 25 cm nad úroveň terénu a byl umístěn na křižovatce ulic. O tenhle betonový bunkr bojovalo 8 amerických pěšáků vyzbrojených dvěma plamenomety, bazukou a dvěma automatickými puškami. Teprve jejich spojené úsilí při postupu z různých stran a palba všech jejich i podpůrných zbraní přinesly úspěch.
Město Brest bylo protkáno starými pevnostmi, které Němci přizpůsobili potřebám moderní války své doby. Každá z těchto 6ti velkých pevností musela být dobývána zvlášť a velice pracně. Například než se vzdalo 80 německých obránců pevnosti Montbarey, musely být jejich bunkry několikrát bombardovány. Dělostřelectvo je muselo ostřelovat nepřetržitě. Útoku se účastnily plamenometné tanky. Byly použity silné nálože TNT a americká SHD na ně pálila ze vzdálenosti pouhých 200 metrů.
Pevnost Brest kapitulovala 18. září 1944 ( některé historické podklady udávají datum kapitulace Brestu - 19. září 1944 ,
http://en.wikipedia.org/wiki/Battle_for_Brest
).
Američanům se v Brestu vzdalo přibližně 38 000 německých vojáků.
Ztráty Američanů při dobývání Brestu činily něco okolo 10 000 padlých a zraněných.
Přístav a pevnost Brest byly dokonale zničeny a zničena byla i starobylá část města.
Když zahajovali Spojenci rekonstrukci přístavních zařízení Brestu, zjistili, že by byl Brest již druhořadý, neboť ve stejnou dobu - 800 km odtud - spojenecká vojska obsazovala další přístavy na severu Francie.
Generál Eisenhower přesto prohlásil, že obsazení Brestu pokládá za významný přínos už proto, že vůbec není jisté kdy bude možno lamanšských přístavů náležitě využívat a proto je Brest jistotou. Ale skutečnost byla taková, že až do listopadu 1944, kdy konečně Spojenci otevřeli Antverpy, nebyl vyřešen problém - Spojenecké přístavy ve Francii. Protože se v tuto chvíli nacházíme v měsíci září, řekněme si, že v závěrečných měsících roku 1944 byli Spojenci plně zaměstnáni překročením hranic Německa.
K srpnu a září 1944 patří ještě se zmínit o dalších bretaňských přístavech - Lorient a St. Nazaire. U obou dvou přístavů Spojenci upustili od jejich dobývání a německé obránce v nich neprodyšně uzavřeli. V obklíčení tak zůstalo v Lorientu 15 000 Němců a v St. Nazaire 12 000 Němců, které až do 8. května 1945 hlídala jedna americká pěší divize, spolu s bojovníky Francouzských vnitřních sil.
Stejně jako velitel německá divize okupující Normanské ostrovy, se velitelé posádek v Lorientu a St. Nazaire vzdali až po celkové německé kapitulaci dne 8. května 1945.

(Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, kvůli přesnějšímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 115. až do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, Nigel de Lee - Boje v Normandii, Nigel de Lee - Průlom, a místy jsem pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 117. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z dalších podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 117. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.)


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskusi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=180