Útoky Kanaďanů a Poláků v Operaci TOTALIZE, uskutečněné ve směru k Falaise

od 7. srpna 1944 do 10. srpna 1944.
I když na návrh generála Simondse, velitele kanadského 2. as, byly při Operaci TOTALIZE použity některé nové prvky boje a kanadské jednotky postoupily první den útočné ofenzívy o 10 km, místy dokonce o 12 km, zbývalo stále k Falaise 20 km.
Další den, tedy 8. srpna 1944, se podařilo při dalším postupu polské 1. tankové divizi obsadit ve směru jejího útoku 3 vesnice. Odpoledne však narazily polské tanky na německá víceúčelová 88 mm děla a na SHD doplněnou, německou protitanková bariéru, která Poláky v dalším postupu zastavila. Bylo jasně patrné, že Němci udělají v úporné obraně vše proto, aby zabránili kanadsko-britským a polským jednotkám v postupu a obsazení Falaise. Zároveň začali Němci budovat další linie obrany severně od Potigny. Na německou protitankovou obranu, složenou z 88 mm a SHD a dalších protitankových děl, narazila i kanadská 4. tanková divize, která ve dvou bojových skupinách postupovala na pravém boku (z pohledu Spojenců) útoku polských tanků. Hned zde proti Kanaďanům vyrazily do protiútoků německé tanky i s pěchotou. Celý den pak střídaly, v těžkých bojích, útoky následné protiútoky. Těžké boje trvaly až do večera a Kanaďané při nich ztratili celkem 47 ze svých 60ti nasazených tanků. Po setmění poslední německý protiútok vytlačil kanadskou pěchotu z dosažených pozic ráno. Celý další den doplňovaly jednotky munici a PHM.
V noci z 9. na 10. srpna 1944 se do míst bojů začala přesouvat, směrem na jih, kanadská 3. pěší divize, která měla zabezpečit některá dobytá území a umožnit kanadské 4. tankové divizi pokračovat v útoku. Jenomže již při postupu narazila kanadská 3. pěší divize, po několika kilometrech, na tuhý odpor Němců. Kanadská hlášení přinesla pro historiky poznatek, že zde Němci použili celkem 20 radiem řízených minitanků naložených výbušninami, ale bez vážných následků, z důvodů členitosti terénu. Jeden z velících kanadských důstojníků do zápisu uvedl, že, cituji:
"tanky explodovaly se spoustou rámusu, ale škodu nezpůsobily žádnou."
(Byla použita informace a citace z Miloš Hubáček - Invaze a také informace z Nigel de Lee - Průlom).
Jak uvádí i další historické zdroje - postup kanadských tanků ve skutečnosti zastavilo 25 víceúčelových děl 88 mm, které byly dobře zamaskované a dobře pozičně umístěné v terénu.
Večer dne 10. srpna 1944, okolo 20 hodiny, se o útok směrem na jih pokusila kanadská 3. pěší divize. I když bojovala celou noc jak nejlépe uměla, musel ráno 11. srpna, velitel kanadské 1. A generálporučík Crerar, stáhnout do obrany většinu předsunutých jednotek, neboť ještě v průběhu noci a ráno byla německá obrana posílena o 85. pěší divizi, která se do německých obranných pozic dostala od 15. A z Calais.
Boje kanadské 1. A, směrem k Falaise, trvaly 4 dny a po tu dobu se pokoušeli o stejné, západně od Kanaďanů, i Britové.
Totiž západně od Kanaďanů útočila, mezi řekami Orne a Vire, britská 2. A generálporučíka Milese C. Dempseyho ( viz mapa 12.8. až 16. 8.), která svým 12. as, po těžkých bojích, v těžkém terénu navázala na řece Laize kontakt s Kanaďany a na řece Orne postoupila až k Thury Harcourt. Průzkumné oddíly Britů dosáhly 11. srpna 1944 Thury Harcourt, ale německá obrana zde byla příliš silná a městečko se obsadit nepodařilo. O něco dále odtud na západ se musel britský 30. as (XXX. as) a britský 8. as (VIII. as) z britské 2. A těžce vypořádávat s terénem a v něm maskovanou německou obranou a tak byl i jejich postup velmi pomalý.
Pro složitost a zároveň závažnost dění, protože právě tyhle postupy znamenaly zpoždění, které se promítlo v konečné fázi - Operace Falaiská kapsa - uvádím zde formou citace co o britském postupu v těchto dnech píše Miloš Hubáček v knize Invaze a Nigel de Lee - Průlom, který situaci popisuje podobně. Citace pochází od Hubáčka, cituji:
"V následujících třech dnech dva spojenecké armádní sbory - kanadský 2. as a 12. as - útočící na hlavním falaiském směru, dosáhly jen omezených úspěchů. Kanadská 2. pěší divize, která 12. 8. vyrazila z Bretteville sur Laize, překročila o několik kilometrů jižněji řeku Laize a vytvořila na jejím východním břehu předmostí. 14. 8. je rozšířila a její předsunuté jednotky se nacházely 10 km od Falaise. Britský 12. as dne 13. 8. konečně vytlačil nepřítele z oblasti Thury Harcourt a postoupil po silnici Thury Harcourt - Falaise na západ. Dopoledne se přiblížil k Falaise na 11 kilometrů. Montgomerymu a jeho velitelům však už bylo jasné, že dobýt Falaise je možné pouze po zorganizování nového rozhodného útoku, vedeného značnými silami."
Citace jsem zde použil proto, abych nezkreslil následující historické informace. Totiž právě tenhle pomalý postup Britů, také těžké boje Kanaďanů a Poláků a hlavně potom nedomluvení se nejvyšších generálů na britské a americké straně mělo za následek, že se Falaiská kapsa neuzavřela včas a neprodyšně. A o tomhle nyní bude řeč.
Zde je pro orientaci mapa útoků obou spojeneckých skupin armád, a to jak britské 21. skupiny armád na severu a západě v pozdější Falaiské kapsy( Falais Pocket), tak americké 12. skupiny armád, na jihozápadě a jihu.

Jsou zde zároveň vidět i útoky jejich jednotlivých armád a sborů od 12. srpna do 16. srpna 1944.
Nejprve se však vraťme ještě trochu zpět a řekněme si, že velitel všech pozemních

spojeneckých vojsk v Normandii, generál Montgomery( velel zatím jak americké 12. skupině armád, tak britské 21. Skupině armád), který byl zároveň i velitelem britské 21. Skupiny armád, vydal 6. srpna 1944 novou strategickou směrnici, která určovala úkoly pro všechny čtyři armády (britská 2. A, kanadská 1. A, americká 1. A a 3. A) v Normandii.
Dle směrnice z 6. srpna měly Falaise a Argentan obsadit britské a kanadské jednotky.
My jsme si právě popsali, že kanadsko-britská "Operace TOTALIZE", která byla zahájena v noci ze 7. na 8. srpna 1944, neprobíhala nijak zvlášť úspěšně. Přesto Montgomery neustále věřil, že jeho 21. Skupina armád svůj úkol dobýt města Falaise a Argentan provede rychle a včas. I z těchto důvodů - " důvěry" - vydal Montgomery 11. srpna svou další směrnici, kterou Američanům říkal, že americké jednotky, které postupovaly k Le Manse a k Alenconu, se mají, až projdou Alenconem, zastavit na čáře Carrouges - Sée - tedy asi 19 km jižně od Argentanu a nemají pokračovat dál na sever. A právě tahle směrnice Montgomeryho, z 11. srpna 1944, o zastavení Američanů a nepokračování na sever se stala těžkým problémem v bojích o Falaiskou kapsu....
Totiž Američanům se dařilo lépe a chybu viděli dříve, posuďme.
Již 8. srpna,

když se Patton, velitel americké 3. A, u velitele americké 12. Skupiny armád Bradleyho, seznamoval s Montgomeryho rozhodnutím, měl výhradu. Totiž americký 15. as z Pattonovy 3. A v té době mířil od Le Mans na sever a měl možnost se dostat na linii Falaise - Argentan, neboť zde Němci ještě neměli žádné jednotky v obraně. "Montyho" uzavření linie Falaise - Argentan pro Američany se Pattonovi nelíbilo. A právě zde šlo o to, že když by tam byli Američané dřív - Britové a Kanaďané by třeba byli zdrženi v těžkých bojích - což se ve skutečnosti stalo - uzavřeli by německé jednotky v kotli Američané z jihu. Tím zároveň vše co se nacházelo v Normandii. Totiž německé jednotky v Normandii dostávaly právě přes jmenovanou linii z východu všechny své zásoby i jednotky, a právě v prostoru Falaise - Argentan měli Němci jedinou možnost ústupu, neboť na všech ostatních stranách je začaly svírat do kleští spojenecké jednotky.
Boje v Normandii potvrzovaly Pattonovu skepsi k zákazu postupu na sever - vstříc Kanaďanům.
Totiž již 11. srpna bylo jasné, že britsko-kanadský útok vázne. Pattonovy obavy se potvrzovaly.
Generál Patton si moc dobře uvědomoval, že spojenecká vojska jako celek, mohou ztratit jedinečnou, někdy se v bojích neopakující, příležitost, jak by vyřadily z bojů přibližně 100 000 a možná více německých vojáků, kteří byli soustředěni ve Falaiské kapse!
Historická literatura říká, že právě rozhodnutí po 11. srpnu 1944 nebyla ideální. Totiž na válčišti v Normandii se objevila příležitost, a to poprvé od 6. června 1944, kdy nešlo jen o pouhý územní zisk, ale kdy šlo o zničení celé německé 7. A, možná i 5. TA a také "Tankové skupiny Eberbach".
Některé, bojem vzniklé situace se neopakují. Není možnost reparátu!
A to byl tento případ, "Falaiské kapsy", který si celý rozeberme. Přes nesporné následné vítězství Spojenců šlo o víc.