Útoky Spojenců v Operaci DRAGOON od 15. srpna do 15. září 1944.
Když se po vylodění, v Operaci DRAGOON, nepodařilo Spojencům uzavřít Němce do "Kotle" u Montélimarské brány, rozhodli se, že je dostanou v okolí Lyonu.
Americká 45. pěší divize generála Eaglese, jejíž příslušníci měli na ramenou znak Národní gardy státu Oklahoma - ptáka hromovládce - urychleně útočily s cílem přetnout silnici východně od Lyonu. Jenomže jim dne 1. září německé tanky "Divize duchů" - 11. td. - unikly kolem klíčového opěrného bodu oblasti - v Maximieux - na hlavní silnici Lyon - Ženeva. Americká 36. pěší divize generála Dahlquista (Texasané) v té době obsadili kopce nad Lyonem a spojili se s místními partyzány. A právě tehdy se příslušníci 36. pěší divize dozvěděli od FFI, kteří ukořistili německé dokumenty, že Wehrmacht Lyon bránit nebude a německé jednotky se stáhnou z města. A skutečně, průzkum zjistil, že Němci město Lyon opouštěli a tak dostal přednost francouzský 2. as (II. as) z Francouzské armády B generála Lattre de Tasigny, která formálně město Lyon osvobodila. Při osvobozování města Lyonu museli francouzští vojáci a bojovníci FFI místy ničit německý odpor, zvláště zákeřné, maskované snajpery, kteří například obsadili městskou nemocnici. Stejně jako v dalších osvobozených francouzských městech docházelo k chytání kolaborantů. Někde, jako v Lyonu, uspořádali francouzští partyzáni pochod kolaborantů po hlavních ulicích a náměstích města (je jasné, že v některých případech byli kolaboranti zabíjeni na místě).
Němci Spojencům u Lyonu, opět, stejně jako u Montélimar, unikli - a generál Truscott velitel amerického 6. as stále doufal, že Blaskowitze a jeho Skupina armád B "dostane" těsně před sedlem Belfort a zničí je.
Další pokračování útoků prováděl francouzský 1. as na pravém křídle, americký 6. as útočil uprostřed a francouzský 2. as na levém křídle. Jenomže velmi rychle vymanévrovala německá 11. td americkou 45. pěší divizi. Jen 177. průzkumná eskadra, což byla součást Skupiny Butler ( vytvořené z 36. pěší divize) - se před Němce dostala 3. září, tedy v den, kdy Francouzi osvobodili kompletně Lyon. Americká 177. průzkumná eskadra vybudovala zátarasy u Bourg-en-Bresse. Průzkumná eskadra byla rychlá a proto Němce předehnala, ale neměla dostatečnou palebnou podporu, aby celou tu masu ustupujících německých jednotek zastavila. Málem na to doplatila, neboť jí německá 11. td takřka zničila. Průzkumná jednotka utrpěla velké ztráty, které ale v tomto boji u zátarasu utrpěly i německé jednotky z 11. td. Při dalším německém ústupu už německé jednotky u Besanconu zvolily boj na zdrženou, aby získaly potřebný čas pro ústup směrem přes Belfort. V Besanconu, který byl již od dob Římanů opevněným místem, které opevňovali dál i francouzští králové, stejně jako Francouzská republika, provedli němečtí ženisty ještě další terénní opevnění a soustředili v něm 3 000 vojáků pro obranu. Přesto útočící americká 3. pěší divize generála O'Daniela Besancon dne 7. září, po dvou dnech těžkých bojů, obsadila. Jenomže se musela přeskupit a doplnit - měla ztráty - a tak další útok ztratil rychle tempo. V době, kdy americká 3. pěší divize bojovala o Besancon, americká 45. pěší divize těžce bojovala s německou obranou. V té samé době, na levém křídle amerického 6. as, postupoval francouzský 2. as z Lyonu a 10. září 1944 osvobodil město Dijon, ve kterém zajal desítky tisíc vojáků, většinou z druhosledových jednotek východoevropských dobrovolníků, mezi kterými byl například prapor Ukrajinců, kteří zabili své velitele, všechny důstojníky, a přešli na stranu Spojenců. Německé jednotky, s kmenovými Němci, před postupujícími Francouzi uspořádaně ustupovali a houževnatě bránili Langres. A právě tahle obrana německých jednotek ukončila spojenecké pronásledování v této oblasti.
Mapa útoků Spojenců ve Francii do 11. září 1944.
Dne 12. září došlo u Dijonu ke kontaktu francouzských jednotek generála Lattre de Tasigny s předsunutými jednotkami francouzské obrněné divize generála Leclerca, které postupovaly z Normandie.
Tak vznikla ucelená fronta Spojenců od La Manche po Švýcarsko (od "Dne D", do 24. srpna 1944, bylo dosaženo cílů "Operace OVERLORD", když většina historiků však konec "Operace OVERLORD" spojuje s 1. zářím, dnem, kdy generál Eisenhower převzal velení všech jednotek bojujících na spojenecké frontě v Evropě).
Spojenecká strategie od "Operace COBRA" po útok na Paříž.
Jestliže máme bilancovat závěrečné boje o Normandii, musíme říci, že to byla "Operace COBRA", která po vylodění, což byla I. fáze OVERLORDU - spustila II. fázi "Operace OVERLORDU". A právě "Operace COBRA" přivedla do Montgomeryho americko-britské-kanadské 21. Skupiny armád ještě Pattonovu 3. A (od této chvíle tvořila 21. Skupinu armád britská 1. A, kanadská 2. A, americká 1. A a 3. A). V té době tedy 21. Skupina armád měla celkem 38 divizí a nutno říci, že velitelství SHAEF očekávalo, že Eisenhower zřídí své velitelství na kontinentě a převezme velení spojeneckým armádám. Ale to se zatím nestalo. Útočící spojenecké jednotky rozvrátily postupně německou obranu v Normandii. Nutno však říci, že Němci prakticky 40 dní udrželi spojenecká vojska v Normandii, když Spojenci předpokládali, že v Normandii se zdrží jen 9 dní. Boje měly za následek německé ztráty, ale co je hlavní, byly vyčerpány německé zálohy. Pro Spojence pomalost postupu a těžké boje znamenaly, že vznikala manka ve vytváření zásob v týlových oblastech. Manka v zásobování se ještě zvětšila, když začal "úprk" - rychlý útok - Pattona do Bretaně. Pattonovy divize postupovaly rychle a Logistika nebyla schopna vytvářet dlouhodobé skladování zásob, neboť musela zásobovat rychle postupující jednotky. Nákladní automobily místo aby dodávaly zásoby do skladů, musely vozit potraviny, munici a nejpotřebnější zboží, včetně nafty, přímo k bojujícím jednotkám. A jak se vzdálenost každým kilometrem postupu násobila, násobily se i vzdálenosti pro zásobovací vozy, což ještě více zatěžovaly na frontu nově příchozí americké a britské divize.
Pro Spojence kladně, pro samotného generála Pattona přímo výborně, působilo jeho nasazení v Normandii. Jak již bylo řečeno, generál Patton urychleně provedl své divize hrdlem u Avranches a v Bretani vytvořil stále se rozšiřující frontu, když postupně obsadil celý poloostrov, mimo přístavů, a s pomocí Bradleyho i zajistil svá křídla proti německým protiútokům. Od Bretaně postupoval na východ a na sever a postupně obkličoval Němce, když jeho 3. A zapojila do útoků vedle 8. as také další sbory, jako byl 15. as, 12. as a 20. as.
Reakce Němců v podobě protiútoků o Mortain - německá "Operace LÜTTICH" - rozhodla vlastně další osud Francie. U Mortainu a po Mortainu se ukázala slabost von Klugeho německých jednotek a nastal zvrat ve Francii. Vše dovršilo obklíčení německé 7. A u Falais. Přes všechny chyby Spojenců u Falais, popsaných v předchozích článcích, se jako pozitivní ukázal postup Pattonova 15. as, 20. as a 12. as směrem na Dreux ( na jih, východ a sever), když Němci v oblasti nebyli schopni zadržet Pattonova vojska a vytvořit nějakou ucelenou a pevnou obranu. Mezi spojenecká zklamání patřilo jen dobývání přístavů St. Malo, jehož obsazení se podařilo až 17. srpna, přístav a město Brest 19. září a přístavy a města Lorient a St. Nazaire vydržely dokonce vzdorovat až do konce války. Většina útoků od "Operace COBRA" znamenala vlastně, že Patton za 15 dní dokázal to, že překonal všechna plánovaná obsazení, které stanovili plánovači SHAEF na D + 20 až D + 60. Tak se stalo, že Američané svou 3. A generála Pattona drželi část oblasti, kterou měla původně držet americká 1. A.
Ukazovalo to na znovuvzkříšení generála Pattona, když např. - historik Roger Cirillo - v historickém pojednání - Pronásledování k Seině - hovoří o generálu Pattonovi takto, cituji:
"Z osobního hlediska večer 15. srpna 1944 přinesl jednomu ze spojeneckých generálů zadostiučinění. Když modré šipky 3. A vyznačovaly nejimpozantnější zisky na celé mapě SHAEF, svět se konečně dověděl, čí armáda to 'putuje po Francii'. Bylo oznámeno, že Patton, jehož přítomnost byla utajována s ohledem na jeho předstírané velení invazi přes Calaiskou úžinu je velitelem armády spěchající k Seině, k Paříži a do Německa.
Patton byl opět v novinách nejen jako generál trestající vojáky, či politicky kompromitující svou zemi, ale jako předvoj pronásledování nepřítele celou Francií. A 3. A dokazovala, co německá rozvědka již dlouho věděla, že Patton je ve spojeneckém táboře nejschopnějším velitelem v poli."
V době, kdy náčrty, mapy, ale také noviny přinášely zprávy o tom, že spojenecké klíny pronikají Francií, zvažoval SHAEF jak postupovat dál. Při zvažování nejprve Montgomery vyslal kanadskou 1. A generála Crerara na jih, aby se spojila s Američany, kteří odtud postupovali k Dreux a dál. Rodilo se však širší strategické rozhodnutí, které chtělo zlikvidovat Němce chycené u řeky Seiny, která byla válkou zbavena mostů. Řešila se zároveň i nutnost poslat britské jednotky více na východ, aby Pattonovy síly mohly pokračovat v širokém obchvatu hlavního města Francie - Paříže. V té době se opět vyskytly, před invazí do jižní Francie, pokusy Churchilla o vzkříšení možnosti provést vylodění ve Středomoří, na které však již ani Eisenhower, ani Marshall a s nimi i prezident USA neslyšeli. Jak bylo již řečeno, přinesla "Operace DRAGOON" po 28. srpnu 1944 Spojencům dva velké přístavy - Marseille a Toulon. Přístavy, které mohly konečně podpořit celou činnost Spojenců v Evropě.
Již v době, kdy se projednávaly všechny možné strategické koncepce, ve které, jak víme, vítězila koncepce - již ne jenom na Seině zastavit a konsolidovat především Logistiku - ale útočit až k Rýnu - vznikl problém Paříž.
