Mapa s názvem - Bojové operace 508. parašutistického pluku v den D - 17. září ve směru Groesbeek - Nijmegen -, ukazuje všechna další místa východně a jižně, směrem k Třetí říši,
kde probíhaly ty nejtěžší boje, zároveň jsou to místa o kterých bude nyní "řeč".
Když německá vojska vytlačila americké parašutisty z 1. praporu 505. parašutistického pluku z Mooku, neznal generál Gavin přesně situaci. Nevěděl, že celkem čtyři čety 1. praporu zůstaly obklíčeny v pevných kamenných holandských domech. Německým jednotkám se americké čety velice dobře palbou bránily, a ty je musely, aby mohly útočit dál, obejít.
V Gavinově osobní zprávě o útoku a protiútoku v Mooku se objevují věty o následném dění, ( zde odkazuji ještě na chvíli na mapu s názvem - Boje 505. parašutistického pluku v neděli 17. září o Groesbeecké pahorkatiny - to pro ilustraci momentálního textu
) kdy říká o svém příjezdu do prostor Mooku, cituji:
"Když jsme jeli na jih od Molenhoeku, narazili jsme po necelém kilometru na železniční přejezd přesně na severu od města Mook. Dvouproudová "macadamová" silnice ( a zde bych se tedy přikláněl k názoru, který na odkaze, kde probíhá diskuze, říká kolega mrfelix, že macadamová silnice je zřejmě spisovatelem, vojenským historikem Saundersem, myšlena jako asfaltová, a nikoliv jak wikipedie poměrně jednoznačně říká - štěrková silnice:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=20
když kolega mrfelix po mnoha zřejmě stejných prohlídkách - co je myšleno macadam - makadam, - se také připojil k štěrku, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
- dvouproudová tedy bude zřejmě v tomto případě a možná i předchozím - spíše ta asfaltová... Zde ponechám jen - Dvoupoudová macadamová silnice).
probíhala pod železniční tratí a vedla do města. Vpravo za podjezdem se táhla hráz vysoká čtyři a půl až šest metrů, vybudovaná k zadržení vysoké vody v řece Maase. Tam se hráz stáčela na jih a na východ a sledovala tok řeky. Když jsem přijel těsně před železniční přejezd, proletělo mi nad hlavou neuvěřitelné množství nábojů z malých ručních zbraní. Necelých pětadvacet metrů od silničního nadjezdu byl v okopu výsadkář s bazookou. Zdál se poněkud otřesený a byl úplně sám. Přímo před ním byly položeny miny přes silnici pod nadjezdem. Za nimi stál v postavení britský tank (z 1. praporu coldstreamské gardy). Právě, když jsem přijel tank zřejmě hodlal ustoupit, protože se k němu přiblížila velmi těsně německá pěchota a tank byl zcela sám. Když se pokoušel otočit, najel pásem na jednu z amerických min. Ta mu utrhla pás a tak ho vyřadila z činnosti. Osádka vyskákala a utíkala dozadu za mne... V té době bylo město dobyto a Němci útočili dál. Rozkázal jsem kapitánu Olsonovi a seržantu Woodovi, aby se vyšplhali na železniční násep a stříleli na veškerou německou pěchotu, která by se městem přibližovala. Pak jsem poslal řidiče džípu zpátky pro coldstreamskou gardu s rozkazem, aby garda naklusala na místo, kde jsem se nacházel."
(Informace pro Č 72, 73 a 74 byly použity z Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, když další informace pro popis jsem čerpal z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Gavin chtěl coldstreamskou gardu hned, ale jako první posily dorazili nejprve výsadkáři od 2. praporu stejného 505. parašutistického pluku, pluku, kterému velel plukovník Ekman. Až za chvíli po tomto praporu přijely tanky z 3. čety 1. praporu coldstreamské gardy. Tanky zaujaly kryté pozice přibližně 2 000 metrů od Heumenského mostu a začaly likvidovat útočící jednotky německé "Bojové skupiny Hermann"("Bojová skupina Hermann", bylo levé, jižní rameno útoku německého Feldtova sboru, které se mělo stočit na sever. Tím pravým ramenem kleští, severním ramenem kleští, byla německá "Bojová skupina Becker" - útok obou ramen Feldtova sboru bude osvětlen jako celek v Č 84.), které postupovaly z Mooku ( tedy od jihu směrem na sever). I němečtí parašutisté "Bojové skupiny Hermann" měli všeho dost, neboť útoky střídaly protiútoky a celá bitva již trvala 7 hodin. Německé útoky "nepřikrmovaly žádné posily" a bojeschopnost německých smíšených oddílů( parašutisté plus mladí a starší narychlo sehnaní vojáci) začala klesat. Naopak, na americké straně neustále přicházely nové a nové posily, přijížděla děla a tanky, které se okamžitě zapojovaly do palby na Němce.
Němci stále více ustupovali do samotného města Mooku a za nimi postupovali Britové a Američané. V zápise 505. parašutistického pluku si štábní důstojník, mimo jiné, zapsal, že Spojenci, a teď cituji:
" ... v časném večeru znovu obsadili Mook a nepřítel kolem čtyř obklíčených čet (tady se právě dozvídáme, že v Mooku byly skutečně obklíčeny 4 čety, které pocházely z roty B, z 1. praporu 505. parašutistického pluku - moje poznámka) z roty B byl donucen ustoupit."
Další příchod britské pěchoty z 5. praporu coldstreamské gardy umožnil Spojencům, že mohli Němce vytlačit zpět k Riethorstu. Když okolí zahalila tma, stáhli se Němci dokonce zpět až do REICHSWALDU.
Nejen zápis 505. parašutistického pluku, ale i později vojenské historické prameny, hovoří pochvalně o početně slabších amerických parašutistech, kteří se v tomto celodenním boji počínali velice dobře. Na druhé straně, vojenští historici, ale i samotné zápisy pluku a divize výsadkářů hovoří, že boj a počínání si v něm - ukázal na jedné straně zkušenost v boji u amerických výsadkářů, když tato zkušenost prý přímo kontrastovala s počínáním mladých i starších německých vojáků, kteří doplňovali německé parašutisty v "Bojové skupině Hermann". Tito mladí a starší němečtí vojáci po prvních nezdarech hned v boji rezignovali...!!!
Přesto vše však vojenští odborníci říkají, že takto silný německý útok - "Bojová skupina Hermann", pluk pěchoty s posilovými dělostřeleckými prostředky a tanky - byl vážným ohrožením v celé oblasti. Celý tenhle německý útok vážně ohrožoval koridor a následně most u Heumen. Byl největším útokem, který byl proti koridoru za celou "Operaci MARKET GARDEN" Němci spuštěn. Ve svém důsledku pak měl velký vliv na události za řekou Waal v Nijmegenu, neboť sem Gavin musel nasměrovat své zálohy.
"Musely sem být staženy jednotky, které by byly použity při útoku na železniční a silniční most v Nijmegenu a dál pak především k Arnhemu...!!!."
A právě z těchto důvodů je vojenskými historiky řečeno, že tenhle německý útok v okolí Molenhoeku, v Mooku, vážně narušil i celou "Operaci MARKET GARDEN"!!!
Dny po 20. září v oblasti Molenhoeku a Mooku.
V dalších deseti dnech, tedy od 21. včetně do 30. září 1944 včetně, zůstával koridor v oblasti Molenhoeku a Mooku bez německých útoků. Od 21. září 1944, se tedy mohly britské i americké jednotky pohybovat volně a ohnisko bojů se přesunulo vpravo nad vesnici Reithorst a hlavně severněji na Groesbeecké výšiny a my si o tom řekneme v dalších článcích( Útoky severního ramene kleští německého Feldtova sboru - "Bojová skupina Becker").
Nyní si jen řekněme, že po německém útoku dne 20. září se americká 82. vzdušně-výsadková divize generála Gavina snažila jen udržovat s podporou britských tanků koridor otevřený. Coldstreamská garda se po zásahu 20. září stala divizní zálohou americké 82. vzdušně-výsadkové divize. Ale ve válečném deníku coldsreamské gardy je pak již zase zapsáno, že, cituji:
"22. září byla plukovní skupina vyňata z podřízenosti 82. amer. vzd. výs. div. a poslána na jih k vyčistění div. centr. linie..."
Totiž v té době byla "Pekelná dálnice" - koridor - v prostoru americké 101. - přerušena( psal jsem o tom u 101.), a proto tam byla nasměrovány všechny obrněné jednotky, které spěchaly vlastně zpět, místo toho aby útočily do Arnhemu, na pomoc britské 1. vzdušně-výsadkové divize generála Urquharta!!! U 82. byly proto, jako náhrada za tanky coldstreamské gardy, nově dislokovány tanky z nottinnghamerského pluku Yeomanry ( sherwoodských rangerů - jak říkají informace z Použitých podkladů) / Nottinghamshire ( Sherwood rangers) Yeomanry/ - Notts(SR)Y. Což byl(záložní) pluk teritoriální armády, který byl vyjmut z britské 8. obrněné brigády. Tahle britská tanková skupina (pro mne "strašného" názvu) dislokovala celou jednu svou rotu amerických tanků Sherman v okolí města Mooku a měla provádět, a také prováděla, přímou podporu všech praporů amerických výsadkářů z 505. parašutistického pluku, plukovníka Ekmana ( a další roty tanků, jak si později řekneme šly od 20. září, severněji, na pomoc proti útoku severního ramene kleští - proti útoku německé Bojové skupiny Becker" - severní rameno kleští Feldtova sboru).
V již několikrát zde vzpomínaném válečném deníku amerického 505. parašutistického pluku napsal štábní důstojník, ke dni 28. září 1944, jedno nasazení této roty, Brity řízených Shermanů, když píše, cituji:
"Obrněná rota C byla v ranních hod. napadena nepřátelskou pěchotou a tanky. Vyřazeny čtyři tanky."
