Na mapě - Boje u Heumen, Mook a Groesbeeku - je vidět popsaný směr trasy pochodu
generála Gavina, který vedl, s holandským příslušníkem Hnutí odporu kapitánem Arie Bestebreurtjem celou suitu svého štábu, na nové, předem určené, velitelství divize "All American", ze seskokové a přistávací zóny N.
Jen málokdy je v historické literatuře popsáno přistání samotného velitele parašutistické, či vzdušně-výsadkové divize, a jeho bojová činnost hned po přistání( většinou bývá velitel chráněn a odcloněn strážní jednotkou a ani historik se vše o přistání nedozví). Vojenský historik Tim Saunders to dokázal, když ve své knize - Nijmegen použil osobní poznámky generála Gavina z "Operace MARKET GARDEN". Tyto informace jsem již z části použil při popisu u konce Č 75.
(Informace pro Č 76, 77 a 78 byly použity z Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné a stejné informace jsem čerpal také z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, když další informace pro popis v těchto článcích, jsem čerpal z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Velitel divize prokázal svou bojovou zdatnost, když se svým štábem, nemajíce sebou žádný průzkumný a ochranný, či strážní oddíl, vedl své štábní důstojníky na místo, které si již předtím vyhlédl jako velitelství divize. Kdo četl Č 75, tak ví, že si generál spolu s důstojníkem holandské armády vedli zdatně jako průzkumná hlídka, jako průzkumná dvojice. Generál Gavin coby "průzkumák" uplatnil své zkušenosti frontového vojáka. Další informací, kterou jsem již několikrát uvedl, a ze které čerpali další mnozí historici právě ze zápisů generála Gavina je také velice zajímavá. Totiž až za chvíli ocituji jeho slova, vzpomenou si mnozí, že to byli právě Američané, kteří důvěřovali "Holandskému odbojovému hnutí", na rozdíl od Britů, což se Američanům podařilo zúročit v tom, že jim Holanďané na tajném čísle telefonu, dodávali zpravodajské informace normální klasickou a fungující státní telefonní sítí (mnozí historici se zamýšlejí nad tím, proč Američané věřili Holanďanům, na rozdíl od Britů. Existovalo několik vysvětlení - Američané byli více kosmopolitní, čímž byli méně podezřívaví k cizincům - z důvodů mnoha vln emigrantů z Evropy do USA. Američané tak povšechně více věřili místním Hnutím odporu. Naopak, Britové je mnohdy ignorovali, nebo je nevyužívali z přílišné obavy o bezpečnost - já ještě podotýkám, že Britové mohli mít informace, které my nemáme. Tato skutečnost, že Britové méně věřili Holandskému odbojovému hnutí se nejvíce projevila právě u Arnhemu, jak si později řekneme.
Věděli snad Britové o zrádci v Holandském hnutí odporu více? ).
A nyní už konečně, co si zapsal generál Gavin, do svých poznámek, když pokračovali po cestě na nově vznikající velitelství 82. vzdušně-výsadkové divize, viz úvodní mapa, cituji:
"Velmi brzy jsme dorazili na předměstí (Groesbeeku - poznámka překladatele) a kpt. Arie Bestebreurtje vešel do jednoho domu k telefonu. Pomocí tajného kódu byl schopen komunikovat s Holandským hnutím odporu. Dostal zprávu, že přistání v Arnhemu proběhlo podle plánu, a jak se zdá, všechno pokračuje dobře. Bez jakéhokoli otálení jsme se stočili doleva zpět na dlážděnou silnici a v další půlhodině jsme se dostali na místo plánovaného divizního velitelství. Ihned jsem začal pracovat se štábem a navázal spojení s parašutistickými pluky a dalšími jednotkami. Zdálo se, že vše probíhá dobře. Později jsme se dozvěděli od groesbeecké policie, že v lesnaté oblasti za městem bylo nedávno několik tisíc německých vojáků. Prostor sloužil jako výcvikový prostor a byl zde i muniční sklad. Když byl dopoledne bombardován Nijmegen, mnoho Němců v obavě před pozemním útokem uprchlo do Německa. Dobře, že to udělali, protože jinak bychom museli bojovat dokonce již o to, abychom si mohli zřídit velitelství divize."
Všechny tyhle starosti s cestou, kdy velitel divize vedl svou štábní skupinu na nově vznikající velitelství divize, znamenalo, že spolu s časem nutným pro zabydlení se stalo, že štáb neviděl kompletní seskok divizní dělostřelecké jednotky, svého 376. parašutistického dělostřeleckého praporu, kde, jak již bylo na jiném místě řečeno, přistálo 544 zkušených a bojem prověřených dělostřelců, kteří měli ani ne za hodinu po seskoku připraveno svých 12 kanónů ráže 75 mm, spolu se 700 kusy nábojů a mohli zahájit palbu na hlášené cíle. Pro vojenského historika Saunderse pak přímý účastník seskoku vypověděl kuriozitu, že sledoval velitele této dělostřelecké jednotky podplukovníka Wilbera Griffithe, kterého prý vozili se zlomeným kotníkem v kolečku. Přímý účastník to vyjádřil slovy, cituji:
"Nikdy nezapomenu na to, jak podplukovníka převáželi v kolečku z jednoho místa na druhé a jak vykřikoval rozkazy, aby se všichni rychle soustředili."
Tehdy bylo skutečným unikátem, že pluk byl bojeschopný a skutečně připravený, za necelou hodinu podporovat výsadkáře, kteří museli čistit celé okolí nejen v REICHSWALDU, ale i na cestě z Molenhoeku do Nijmegenu. Ihned po přistání divizního polního dělostřelectva, přistálo v 36ti kluzácích Waco, s dalšími jednotkami divizního velitelství i velitelství s protitankovým praporem a dalšími předními částmi podpůrných jednotek, včetně ženistů.
Historik Saunders říká, že je úplně jistě prokázáno, že právě odtud z této skupiny kluzáků, zmizel jeden kluzák, který se zřítil jižně od Vughtu, nedaleko velitelství generála Studenta. Nebylo prý ale prokázáno z které jednotky byla ta vojenská taška, která vezla pro 82. sadu plánů "Operace MARKET GARDEN".
Německé zápisy pak hovoří o tom, že plány "Operace MARKET GARDEN" přeložené do němčiny, ležely již v 18,00 na pracovním stole generála Studenta. Veškerá historická literatura podobně či stejně konstatuje, že se jednalo, ze strany některého štábního důstojníka Spojenců, - o "hrubé porušení bezpečnostních předpisů". Generálu Studentovi to "prý připadlo jako dar z nebes" a potvrdilo mu jednu z hypotéz, jak budou Spojenci postupovat. Navíc poskytlo důležité informace pro Luftwaffe, která mohla soustředit z PVOS Říše 200 stíhaček, a jen díky špatnému počasí v Anglii a v Belgii, které přinutilo Spojence zpozdit II. vlnu, čímž nemohla německá letadla zasáhnout plnou silou, nedošlo k větší katastrofě ve spojenecké II. vlně výsadků. Přesto, sice jen dočasně, Němci soustředili takové množství letadel, že měli nad seskokovými a přistávacími zónami místní a dočasnou nadvládu ve vzduchu.
Konec tohoto proudu letadel na "zóně N", kde vepředu byl ještě zbytek velitelství divize, tvořilo ještě 38 vlečných letounů a kluzáků Horsa a Waco, které vezly velitelství vzdušně-výsadkového sboru generála Browninga. Tenhle závěrečný proud letadel a kluzáků s generálem Browningem a jeho sborovým velitelstvím, prolétal přes holandské pobřeží v době, kdy už mohl pozorovat vracející se čelní vlny Dakot C 47. Byly to ty Dakoty, které shodily parašutisty a nyní se v souběžném koridoru vracely rovnoběžnou trasou na základny v Anglii.
I o tom, jak se do Holandska dostal generál Browning, velitel vzdušně-výsadkového sboru (pod kterého patřilo všech 3,5 divize) existují zprávy, ve kterých je řečeno, že kluzák ve kterém seděl generál Browning, byl pilotovaný plukovníkem Chattertonem, což byl starší důstojník pluku kluzákových pilotů. Tenhle kluzák s Browningem prý měl namále, neboť při přistávacím manévru narazil na stožár elektrického vedení a přitom si urazil jedno kolo. Štěstím prý bylo, že se stočily do měkkého zelného pole.
O tom, co se dělo dál hovoří zápis ve válečném deníku vzdušně-výsadkového sboru( také psaný vojenskými zkratkami), kde se říká o čase 13 hodin 58 minut, cituji:
"První kluzák velitelství sboru s velitelem sboru přistál. Ostatní kluzáky následovaly těsně za ním a přistály celkem soustř. Žádný odpor na PZ. Jedno špatné přistání - dva piloti kluzáku raněni. Dvanáct nepř. zajato bez boje po přistání kluzáků."
I tenhle zápis svědčí o tom, že ne ve všech místech "zóny N" byly již prostory vyčištěny, a že se ještě mnohde našli překvapení Němci - svědčí o tom oněch 12 zajatých.
Browningovo velitelství vzdušně-výsadkového sboru přistálo se svými kluzáky poblíž Grafwegenu, což bylo jižně od většiny přistání výsadkářů. Důstojníci a ochranné jednotky vystoupili z kluzáků a zamířili - a tady zápisy říkají, že prý se vlastně rozběhli - k okraji lesa. No jo, ale ten okraj lesa byl REICHSWALD, tudíž mnozí vlastně překročili hranice s Říší.
Zachoval se i tak kuriózní zápis, že prý generál Browning, který tam také skončil v tom lese - při vykonávání potřeby údajně prohlásil, cituji:
"Tak, a já jsem první britský voják, který chčije na Německo."
Dlouho prý byla tahle příhoda považována za vymyšlenou, ale pak se našel jeden brigádní generál, který prý byl této scény svědkem a v záznamu ve válečném deníku britské Gardové obrněné divize, který se týká hlídky, která za několik dní překročila hranice s Německem, zní, cituji:
"Byly první britskou jednotkou, která v této válce vstoupila do Německa, kromě příslušníků velitelství vzdušně-výsadkového sboru."
A právě tenhle zápis Britů má být dokladem, že příhoda s panem generálem je pravdivá...
Pilot onoho kluzáku plukovník Chatterton, který vezl generála Browninga, velitele vzdušně-výsadkového sboru, byl po vystoupení důstojníků a jejich úprku, stejně jako ostatní kluzáky, zasypán minometnou palbou. Všichni, kdo prováděli vykládání těchto kluzáků, museli vyhledat okamžitě úkryty. Později na to vzpomínal plukovník Chatterton pro Saunderse těmito slovy, cituji:
"Nikdy nezapomenu na to, jak najednou nade mnou stál generál Browning jako nějaký průzkumník a ptal se:
'Georgi, co to tam dole pro všechno na světě, sakra děláte?'
'Já se tady tak nějak kryju, pane.'
'Dobře, tak se můžete přestat tak nějak krýt. Je načase, abychom vyrazili'."
Někteří vojáci, kteří vykládali kluzáky se vrátili a začali ještě vykládat ostatní materiál. Ve sborovém zápise také stojí, že generál Browning, ještě než opustil přistávací zónu, rozbalil malý balíček, ze kterého vyňal kaštanově hnědou trojúhelníkovou vlajku s blankytně modrým okřídleným koněm - emblémem britských vzdušně-výsadkových vojsk. A takto, prý s vlajkou rozvinutou, uprostřed nepřátelského území, vyrazila velitelská skupina sboru, kde bylo 150 jejích členů, na pochod k lesu na severu.
Další zápis vzdušně-výsadkového sboru nás pak informuje, cituji:
"15,00. Zřízeno první velitelství sboru v lese 74553 poblíž velitelského postavení 82. am. vzd. výs. divize. Seznam velitelů a štábu přiložen. Při kontrole zjištěno, že na místo soustředění přiletělo z celkového 32 kluzáků Horsa a 6 Waco 27 Horsa a 3 Waco. Jeden Horsa spatřen v moři. Por. Gee R. Sig hlášen jako zabitý minou při odchodu ze SZ.
18,00. Vel. perutě Brown. RAF zabit Me 109 ostřelujícím PZ."
Vlastně byli všichni spokojeni, neboť seskok i přistání v "zóně N" v groesbeeckém prostoru, jakož i následný útok a čištění prostoru, pokračovalo velmi dobře. Dokonce bývá s nadsázkou řečeno, že "velitelství vzdušně-výsadkového sboru vlastně provedlo improvizovanou invazi do Německa".......
Všechny zápisy hovoří o tom, že právě zde v groesbeeckém prostoru, a to naštěstí, narazila první den po přistání, americká 82. - na méně kvalitní týlové jednotky - vlastně, jak se předpokládalo...
