Topografická mapa Nijmegenu, na kterou když klikneš, uvidíš celý "Dopravní silniční
systém města" situovaný k řece Waal, přes oba mosty - Železniční most vlevo a Dálniční silniční most vpravo. Dále je vidět, asi 2 až 3 cm jižně od řeky, pod slovem Nijmegen, které je na řece Waal, mezi oběma mosty, že blíž k Železničnímu mostu je tzv. "kulaťák", červeně ohraničené "kolečko - Kaizer Karel Plein. Severovýchodně odtud, po červeně značené dvouproudové ulici porostlé stromy - ulici "Oranje Single" - se pokračuje na náměstí s nadjezdy
viz detailnější mapu - Nijmegen - , kde je dole - vlevo od slova - Nijmegen - Kaizer Ludwijk Plein( na mapě je zapsán jako - Náměstí císaře Lodwijka) a odtud pak - Arnhemská cesta a Mostní rampa, jako nájezd na Dálniční silniční most. Po Dálničním silničním mostě pak pokračuje cesta do oblasti zvané Ostrov, s dalším pokračováním do Arnhemu.
A právě před takto popsanou cestou, červeně značenou - směrem na sever - k řece Waal - byla nejprve ve dnech 17., 18, a 19. září tzv. - Předsunutá obranná linie Němců( viz popis německé obrany v dalším textu).
Němcům v Nijmegenu přestávka v boji, kterou jim Spojenci poskytli od noci z 18. září 1944, na 19. září - oněch několik desítek hodin( 48 hodin), velice prospěla.
Došlo k rychlé reorganizaci obrany, když jednotlivé německé bojové skupiny převzali odpovědnost za obranu určité oblasti ve městě, a sice:
a) Německá "Bojová skupina Reinhold" koordinovala obranu a budovala své obranné pozice na severní straně obou mostů, když její velitel SS-Sturmbannführer (český ekvivalent je major SS) major SS Reinhold měl své velitelství také na severním břehu řeky Waal.
b) "Bojová skupina Henke" - parašutistického plukovníka Henkeho, převzala zodpovědnost za obranu Železničního mostu přes řeku Waal jako celku, tedy i na jižní straně mostu.
c) "Bojová skupina Euling", které velel SS-Hauptsturmführer, kapitán SS Euling, zodpovídala a budovala obranu okolo celého Dálničního silničního mostu.
Taktika německé obrany v městě Nijmegenu byla stejná jako na začátku:
- Předsunutá obranná linie Němců - viz mapy - byla opřena o dvojproudou vozovku a o dvě kruhové křižovatky se silnými opěrnými body na klíčových spojích (na mapě je vidět, že jedna kruhová křižovatka je právě již vzpomínané náměstí Kaizer Karel Plein, poblíž Železničního mostu a druhá křižovatka, druhé náměstí, je asi kilometr vzdáleno od Kaizer Karel Plein, směrem, z pohledu Němců od řeky vlevo /Náměstí císaře Lodwijka na mapě Nijmegen - od Roz./, k silnici na Dálniční silniční most).
- Hlavní německá obranná bojová postavení - kolem obou mostů - pak byla velice hustě rozmístěna vedle sebe. Každou hodinu, během těch 48mi hodin přestávky v boji, byly tyhle hustě rozmístěné zátarasy neustále posilované pěchotou SS, OT a dělostřeleckými jednotkami z 10. td SS Frundsberg, které přijížděly po říčním převozu přes řeku Waal, v Pannerdem, z území zvaného Ostrov.
Německá obrana byla vyztužována, co se týče kvantity i kvality, takovým způsobem, že polní maršál Model již od 19. září ráno začal prohlašovat a trval na tom i později, že "žádný Železniční a Dálniční silniční most v Nijmegenu se do povětří vyhazovat nebude!!!
Již bylo řečeno, že ta přestávka v boji byla pro Spojence nutná, neboť před německou obranou byl nedostatek jednotek a posilových prostředků. Prostě výsadkáři americké 82. museli počkat až k nim dorazí těžká technika britského 30. as (XXX. as), její tanky, děla a těžká technika z Gardové tankové divize. Jenomže, jak víme, britské tanky a technika se 17., 18. září zadrhly nejprve před Eindhovenem, později je zdržovalo vyhození mostu v Sonu. To vše byl důvod proč nemohl být proveden útok na mosty v Nijmegenu dřív. Zkrátka a dobře 30. as (XXX. as) měl v "Operaci MARKET GARDEN" zpoždění a v Nijmegenu se to ukázalo nejvíc!
Porada Spojenců v úterý 19. září 1944.
Něco se udělat muselo, a to co nejrychleji! Již v době, kdy se u Grave, v 8 hodin 20 minut ráno, vzpomínaného 19. září 1944, spojili průzkumáci britského 2. průzkumného praporu Gardového jezdeckého pluku s americkými výsadkáři 504. parašutistického pluku, divize "All American", došlo k setkání na vysoké úrovni. To se v Molenhoeku setkal velitel 30. as (XXX. as) generál Horrocks, doprovázený velitelem Gardové obrněné divize generálmajorem Alanem Adairem s velitelem britského 1. vzdušně-výsadkového sboru generálporučíkem Frederickem "Boy" Browningem. Z porady, která byla poměrně rychlá, vyplynuly závěry pro Gardovou obrněnou divizi a britské granátníky, že mají urychleně, ve spolupráci s americkými výsadkáři 82. vzdušně-výsadkové divize, provést útok na oba nijmegenské mosty. Z porady vznikly závěry, ze kterých si generál Gavin zapsal, cituji:
"Přestože linie naší pěchoty na frontě Groesbeek - Wyler byla velmi řídká, měl jsem pocit, že nyní mohu vyčlenit divizní zálohu, 2. prapor Ben Vandervoorta z 505. parašutistického pluku. Diskutoval jsem o tom s generálem Browningem a s jedním důstojníkem Gardové obrněné divize. Vandervoort byl přidělen ke granátnické gardě a ihned byl nasazen do bitvy o jižní konec nijmegenského mostu. V divizní záloze Vandervoorta nahradil britský prapor coldstreamské gardy, který byl přidělen k 82. divizi. Nařídil jsem, aby se přesunul všeobecně do sousedství prostoru, v němž byl předtím Vandervoort (k Sionshofu), bylo nanejvýš uklidňující, že došlo k navázání styku (se 30. as / XXX.as/). Nejenže to umožnilo nasadit Vandervoorta k útoku na nijmegenský most - uvolnilo to rovněž 504. parašutistický pluk pro další použití."
(Informace pro Č 88, 89 a 90 byly použity z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944 a Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Do pohybu se okamžitě daly OT britského 2. praporu Gardového jezdeckého pluku, za kterými spěchaly oddíly Gardové obrněné divize do Nijmegenu. Britské oddíly se pak rozmístily do oblouku, který sledoval řeku Waal a východní a západní křídlo města Nijmegen. Po trase postupu se britský obrněný průzkumný prapor nejprve se svými OT vyhýbal větším ohniskům odporu Němců, ale američtí výsadkáři je nutili k útokům i na taková místa, která předtím americkým výsadkářům ztrpčovala v daném prostoru život. Přestože britská OT měla jen dvouliberní děla ( viz zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ordnance_QF_2_pounder
), došlo i k útoku na dvě Němci zakopaná děla ráže 88 mm v prostoru Lentu. Britští průzkumáci se svými 40 mm děly stříleli na maximální dostřel, z míst na která se jim podařilo nepozorovaně přiblížit a německou obsluhu univerzálních děl vyhnali od jejich zbraně. Radost z úspěchu Britů netrvala dlouho, neboť Němci měli v zásobě ještě jedno tzv. "Mlčící dělo ráže 88 mm", které bylo výborně maskováno a leželo mimo dostřel britských dvouliberek. Ale ani palba tohohle "Mlčícího" německého děla netrvala dlouho. Totiž v době přestřelky již zaujala pozice děla britského oddílu těžkého divizního dělostřelectva z Gardové obrněné divize. Velitel průzkumáků nahlásil koordináty německého "Mlčícího" děla, které promluvilo, rádiem. Následovalo šest ran a bylo hotovo. Ještě chvíli se však bitva stupňovala, neboť Němci na svá ztracená děla odpověděli nasazením děl "Bojové skupiny Schwappacher" (již bylo řečeno, že německá děla ráže 105 mm této bojové skupiny byla umístěna na severním břehu řeky Waal). To znamenalo, že velmi rychle začaly v nemířené palbě, v prostoru Spojenců, vybuchovat salvy granátů kalibru 105 mm. Britští průzkumáci kapitána Coopera museli opustit svá OT a zalehnout v krytých pozicích amerických výsadkářů. Kapitán Cooper později pro vojenského historika Saunderse vypověděl, cituji:
"Rozhodl jsem se vlézt do zákopu s Američany a zůstal jsem v něm půldruhé hodiny a po ní jsem byl totálně ohluchlý a pokrytý prachem. Tento způsob ostřelování je absolutně hnusný, vyvolává prudké bolesti hlavy a zdá se, že drásá celý nervový systém. Německé kulomety Spandau stále střílely z druhého břehu řeky a nad našimi hlavami hvízdaly kulky.
Tihle američtí výsadkáři jsou vynikající - mimořádně stateční, veselí a lhostejní k nejhoršímu. Most, obrovská konstrukce se spoustou trámů, byl propletený sítí drátů a připravený k vyhození do vzduchu. 'Podzemní' Hnutí odboje (myšleno Holandské hnutí odboje) dráty již dvakrát přerušilo. Most je chráněn všemi myslitelnými německými zbraněmi."
V době, kdy začal dělostřelecký souboj britského divizního dělostřelectva s německou dělostřeleckou "Bojovou skupinou Schwappacher" přes řeku Waal, začali britští granátníci s americkými výsadkáři z 2. praporu 504. parašutistického pluku připravovat společný útok na, tehdy již výborně připravenou, silně posílenou předsunutou obranu německých jednotek u obou nijmegenských mostů. Probíhala také, jako vedlejší cíl, příprava útoku na nijmegenský poštovní úřad, kde, jak již bylo řečeno, byla od neděle 17. září v noci, obklíčená skupina amerických parašutistů, o kterých se 19. září nevědělo takřka nic.
