XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 97.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6603
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 97.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 97.
A jsme tady, na náměstí Kaizer Ludvijk Plein ( na skice mapy náměstí císaře Lodwijka),

Obrázek

, na náměstí a jeho okolí, při jižním konci Dálničního silničního mostu v Nijmegenu, kde se odehrávaly 20. a 21. září 1944 těžké boje.
Pro všechny útoky na poslední německou obranu Dálničního silničního mostu v Nijmegenu, byla hodina H trochu posunuta proti hodině H určené pro násilný útok přes řeku Waal, kterou prováděly 3. a 1. prapor 504. parašutistického pluku. Zde u Dálničního silničního mostu tak hodina H pro útok zněla - odpoledne v 15,30 hod!
Britský 1. prapor granátnické gardy měl zaútočit z prostoru policejní stanice od západu na Valkhof Gardens spolu s královou rotou, která byla posílena o četu poručíka Dawsona z 2. roty. Britská 4. rota měla překročit otevřené náměstí až u křižovatky Kelfkensbosch/St. Joris Straat, pak vyčistit Hunner Park a obsadit Belvedere (všechna místa viz mapa s názvem - Nijmegen - tam jsou všechny v textu uvedené názvy míst). Britské roty č. 2 a č. 3 měly zároveň krýt křídla všech útočících rot a v případě potřeby sloužily jako zálohy pro útočící družstva. Tanky britské Gardové obrněné divize, zde 2. praporu granátnické gardy, byly rozděleny pro podporu jak britské pěchoty, tak i amerických výsadkářů. Plán útoku na silniční most připravili velitelé jen tak v náčrtcích pro všechny velitele čet. Ale jak napsal jeden z velitelů čet, po prvním výstřelu bylo vše jinak. Jeden z velitelů rot to přímo historikovi řekl slovy, cituji:

"Po prvních pěti minutách boj již vůbec neprobíhal podle mého původního plánu, ale jakmile jsme se zakousli do nepřítele, byla morálka vojáků tak fantastická - dokonce se smáli a žertovali - , že nás nic nemohlo zastavit."

(Informace pro Č 97, 98 a 99 byly použity z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944 a Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Mnozí britští velitelé, kteří již bojovali nejen proti vojákům Wehrmachtu, ale především proti jednotkám SS, tenhle stav mysli již znali. Věděli, že se dostavil takzvaný syndrom "lehkovážné reakce", kdy zvláště proti nemilosrdným jednotkám SS, podléhala britská garda lehkovážnosti na "hrozící nebezpečí možné náhlé násilné smrti"...!!!
V obraně proti spojeneckému útoku na Dálniční silniční most, v tzv. HBL Němců před mostem, byli vojáci praporu SS - Hauptsturmführera (kapitán SS) Eulinga, spolu s vojáky Wehrmachtu, kteří stačili ustoupit z předsunutých postavení. Euling měl pod sebou ještě dvě slabé roty ženistů SS, kterým velel SS-Untersturmführer (český ekvivalent není, ale je to něco okolo seržanta SS) Wernera Baumgaertela, které bránily silné pozice uprostřed Valkhof Gardens (viz v mapě - Nijmegen - zahrady Valkhof) a v Belvederu, což znamenalo, že německá HBL měla hloubku několika desítek metrů. Mimo toho byla celá poslední HBL zesílena překážkami z ostnatého drátu. Pochopitelně, že všechny obranné pozice HBL byly propojeny systémem mělkých prolézacích zákopů, které byly vyhloubeny od 19. do 20. září, tedy v době, kdy k Dálničnímu silničnímu mostu dorazily právě posily SS. Ústředním bodem celé HBL byla 4 SHD z divize Frundsberg (10. td SS), které podporovala v té době ještě některá děla ze severního břehu řeky Waal,
Obrázek
z městské části Lent. A také některá ještě bojeschopná děla na severní rampě mostu. Nejprve se britské králově rotě v útoku dařilo (viz na mapě - Nijmegen - útok od policejní stanice), neboť německá obrana neočekávala křídelní útok. Dokonce měla svou obranu obrácenou čelem k otevřenému prostoru ulice Kelfkenbosch, nikoliv do zahrad. Britská králova garda si nejprve prostříhala cestu ostnatým drátem a začala šplhat na příkrý svah hromady trosek na západním okraji Valkhof Gardens (zahrady Valkhof). Bylo to možné jen z toho důvodu, že tam Němci neměli situovanou palbu a tak britští gardisté prorazili jejich HBL. Přesto improvizace Němců v podobě přenesení části palby, znamenala, že ztráty gardistů byli vysoké, dokonce králova garda ztratila v první fázi i svého velitele. Velení královy roty převzal poručík Dawson. Na tyhle okamžiky vzpomíná seržant Simson z královy roty takto, cituji:
"Dostali jsme se až na vrchol svahu, a čety v hromadě trosek policejní stanice za námi střílely přes naše hlavy. Zastavili jsme se, abychom nabrali dech a doplnili zásobníky. Pak jsme se rozběhli k nedalekému německému zákopu. Nebyl nijak hluboký a vedl k pozicím vpravo od nás. I tak skýtal dobré krytí, což bylo velice vítané, a já jsem zjistil, že jsem unikl jen o vlásek, protože mi kulka prostřelila polní láhev u boku."
Když se nový velitel královy roty Dawson, spolu se svými gardisty zmocnil malého předmostí na okraji zahrad Valkhof, pokusili se gardisté své pozice rozšířit. Dawson proto vyslal pod ochrannou palbou doprava na obchvat svou záložní četu. Jenomže tam Němci, v podobě vojáků SS, měli palbu velice silnou, a tak obchvatná četa utrpěla ztráty a musela ustoupit. Úspěšnější byl následný obchvatný manévr druhé útočné čety. Tento následný útok britských gardistů kryla hráz. Gardisté pronikli až do vzdálenosti necelých 50 metrů k Dálničnímu mostu a dál to chvíli nešlo. Proti nim se zvedla palebná stěna, která byla nejen německá, ale pálila sem i spojenecká děla všech ráží. A tak tahle "tuplovaná" palba a smetala vše, co se v prostoru objevilo. I obchvatná četa musela po stejné trase ustoupit a o něco později se přece jenom zase po stejné trase dokázala probojovat vzhůru do Valkhof Gardens, přímo do týla Němců. Jednalo se o prostory, odkud britská garda mohla střílet dolů na Hunner Park a na jižní přístupy k mostu, viz mapa - Nijmegen. Přisunutá děla, minomety a kulomety do těchto prostor zahrad Valkhof, jejich podpůrná palba, velice pomáhala králově 4. rotě a rotám E a F amerických výsadkářů z 2. praporu 505. parašutistického pluku. Přes veškerou palebnou podporu, i takto vzniklou a nečekanou, bylo čištění zahrad Valkhof velice úmornou, ztráty přinášející, bojovou činností, neboť jednotky SS se bránily opravdu zkušeně.
Jak již bylo řečeno, králova 4. rota útočila na Hunner Park přes Kelfkensbosch. Byl to dosti přímý útok na německou HBL, a byl Němci očekáván. Spojenci sem nasadili na podporu obou útočných čet i tanky Sherman. Štábní důstojník do historického deníku Králova pluku napsal, že útok nezačal dobře, cituji:

"Poručík Fazackerly začal četu vějířovitě rozvíjet na nechráněném prostoru, Četa postoupila asi o sto metrů, než začali Němci střílet. Nejpustošivější palba přicházela od mostu. Poručík Fazackerly byl střelen do břicha, tank poručíka Prescotta byl zasažen obrovským granátem a vyletěl do povětří, seržant Heawood a jeho družstvo padli jako podťatí a zůstali připíchnuti k zemi a všude kolem rostly ztráty nanejvýš alarmujícím tempem."

Velitel praporu 1. praporu granátnické gardy major Stanley se rozhodl, že přemístí 4. rotu granátnické gardy o něco víc doprava, protože to přes otevřený prostor Kelfkensbosch prostě nešlo. Přesun probíhal těžko, neboť budovy na jižní straně otevřeného prostoru hořely. V té době byli i američtí výsadkáři na ulici St. Joris Straat také připíchnuti k zemi německými kulomety, které jak na britskou 4. rotu, tak na americké výsadkáře, střílely z prostoru Belvederu a z prostoru Keiser Ludvijk Plein (dnešní Traianus Plein Nijmegen). Ulice St. Joris Straat se v těchto místech zužovala, tudíž budovy byly blízko sebe, byly opevněné a musely být čištěny jedna po druhé, aby byl jakýkoliv další postup k Dálničnímu silničnímu mostu možný, což vyžadovalo jeden z nejhorších možných bojů ve městě - Boj dům od domu s důsledným čistěním každého domu od půdy po střechu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6603
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 97.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 98.

Rozestavěná děla, tanky a minomety, spolu s kulometnou palbou, kryly útoky spojeneckých úderných čet, které začaly čistit zahrady Valkhof, které hraničí s Hunner Parkem, až k Belvederu. Plukovní kronika britské gardy má k odpoledním hodinám 20. září zápis, jak se v těchto místech jedna z vedoucích čet probojovala až do vzdálenosti kratší než 30 metrů od (pevnosti, na mapě - Nijmegen - viz bunkr), cituji:

"pevnosti. Poručík Greenall a jeho 'četa' v síle deseti mužů na ní okamžitě zaútočila a dokázala vyhnat celou německou jednotku. Přitom zabila mnoho Němců a asi třicet jich zajala."

Tahle pevnost, na mapě - bunkr - , bylo dobře vybudované obranné postavení, které bránili již zmiňovaní ženisté SS. Jak se od nich útočící gardisté dozvěděli, kolovala už mezi nimi zpráva, že američtí výsadkáři jsou již na severním břehu. Tahle "šuškanda", "zaručená zpráva", prý měla velký vliv na morálku i vojáků SS, což znamenalo, že jejich obranné odhodlání bylo menší a proto gardisté, ale i na jiném místě američtí výsadkáři, snadněji pozice obsadili.
Štábní důstojník britské gardy si do kroniky napsal o bojích o budovy mezi St. Joris Straat a Valkhofem, cituji:

"V téže době četa poručíka Sloba obklíčila Velký dům v sousedství, uzavřela východy kulometnou palbou a naházela dovnitř fosforové granáty, které upekly zaživa asi 150 Němců v budově. V této chvíli se zdálo, že se veškerý vážný německý odpor hroutí. Němci byli zahlceni střelbou... Brzy poté hlídka 4. roty postoupila dolů k mostu a zjistila, že dům - kromě značného počtu zajatců šokovaných palbou - je prázdný."

Tím tzv. Velkým domem byl nazýván dům Roberta Janssena, na mapě jej najdete mezi Hunner Parkem a Belvederem, s vlaječkou, když nad ním je Kg. Euling, neboť to byl SS - Hauptsturmführer Euling, který si v tomto "Velkém domě" zřídil své velitelství obrany Dálničního silničního mostu. Zároveň "Velký dům" sloužil jako ústřední obranný bod HBL obrany Dálničního silničního mostu. Samotnému kapitánu SS Eulingovi se podařilo, asi s šedesáti svými "esesáky", uniknout z velitelství na poslední chvíli, po příkrém svahu směrem k mostu - dál pak tunelem pod mostem, - na mapě Voerwes, správně má být Voerweg, když tam již přicházeli gardisté a když začínal "Velký dům" hořet( bylo to ještě dřív, než byla posádka uzlu obrany upečena zaživa).
Ve stejné době tohoto útoku se američtí výsadkáři z rot E a F z 2. praporu 505. parašutistického pluku shromáždili, spolu s gardisty, k vyčištění okolí a celého náměstí Kaizer Ludvijk Plein v takovém množství, aby mohli Němce ze všech domů vypudit. A právě vyčištění Belvederu přispělo k tomu, že mohli čištění - dům od domu - začít provádět.

Obrázek

Zde je ještě mapa okolí Kaizer Ludvijk Plein dne 20. září a tehdejší boje na jižní straně Dálničního silničního mostu až do noci.
Tanky Sherman také zničily již v té době obávaná německá 4 SHD v krytých postaveních, která byla ústředním bodem dělostřelecké obrany. Ale tanky Sherman musely být při tomto útoku velice opatrné. Nemohly nijak "vystrkovat nos" - vyjíždět nějak zvlášť moc dopředu, - neboť němečtí obránci s panzerfausty byli stále poschováváni po různých krytých a neobjevených postaveních, anebo stříleli, při přiblížení k mostu, i z nosníků mostu.

Bylo již šero, když začal "krvavý zápas" boje dům od domu, který pokračoval prakticky celou noc. Ale nocí nekončil, neboť domů, kde se Němci schovávali, bylo mnoho a tak samotné čištění přilehlých domů k Dálničnímu silničnímu mostu od Němců, trvalo ještě takřka celý den 21. září.
To neznamenalo, že vše končilo večer 20. září, tímto čištěním města.
Nikoliv!
Totiž když se začalo stmívat, ovládali Britové a Američané všechny nejdůležitější obranné body na jižním konci Dálničního silničního mostu, které mohli dobývání mostu nějak ovlivnit, třeba palbou. Když padlo šero, jak již bylo řečeno na jiném místě, přišly na velitelství 82. vzdušně-výsadkové divize zprávy, že na severním břehu již výsadkáři dosáhli svých hlavních cílů, což ukazoval i prapor s hvězdami a pruhy na Železničním mostu. Ale radiodepeše byla zkomolená a říkala, že Američané z 504. parašutistického pluku již "obsadili severní konec mostu", což neříkalo jasně kterého mostu. A jak se ve válce stává, všichni si to vyložili, že "Dálničního silničního mostu". Dalekohledy si to nešlo ověřit úplně precizně, neboť ohně a kouřové clony vzniklé bojem tomu bránily. Celé hlášení na 82. vzdušně-výsadkovou divizi a na britské granátníky zapůsobilo tak, že byli vyprovokováni zvláště britští granátníci z 2. praporu granátnické gardy, kteří se rozhodli k zoufale riskantnímu podniku. Chtěli svými tanky prorazit přes bojový prostor, který byl za odpolední a večerní boje pokryt hořícími vraky, jak techniky, tak mrtvými těly vojáků obou stran, kteří buď vedli útok, nebo bránili prostor Kaizer Ludvijk Plein. Gardisté prostě chtěli, přes neověřené a zkomolené hlášení o dobytí Železničního mostu, zaútočit z jižního konce Dálničního silničního mostu na jeho severní stranu...!!!

Útok britské gardy na Dálniční silniční most, od 19,00 dne 20. září 1944.
Byl již večer 20. září a britská Gardová obrněná divize měla v té době v záloze již jen tanky Sherman v podobě 1. a 2. čety z 2. praporu granátnické gardy. Velitelem této tankové roty v záloze byl major Trotter, který na rozkaz velitele pluku podplukovníka Goldburna zařizoval samotný útok na severní konec Dálničního mostu. Velitelem útoků Shermanů s gardou byl určen jeho zástupce, kapitán Lord Peter Carrington a velitel čelní čety byl seržant Peter Robinson. Tito dva velitelé obdrželi rozkaz, aby se jejich tanky probojovaly na severní konec Dálničního silničního mostu (mimochodem kapitán Lord Peter Carrington byl prvním peerem - členem Sněmovny lordů. Lord Peter Carrington byl vojákem jen po dobu války a po válce se dokonce stal britským ministrem války Velké Británie a později i velitelem NATO). Zaznamenány jsou pro historii výroky lorda Petera Carringtona, které si po válce o tomto rozkaze, který obdrželi, zapsal, cituji:

"Pomysleli jsme si (on a seržant - má poznámka), že ten, kdo nařídil útok na mosty, musel být praštěný. Bylo jisté, že jsou podminované a pravděpodobně vyletí do povětří, až přes ně pojedeme. Seržant Robinson dostal rozkaz, 'zmocnit se mostu za každou cenu', abychom se mohli spojit s americkými výsadkáři, kteří předtím násilně překročili Waal asi půldruhého kilometru západně, a o nichž se předpokládalo, že čistí severní konec mostu."

Spolu s tanky postupoval i poručík Jones z 1. čety 14. roty královských ženistů, který jel v lehkém OT, s úkolem likvidovat rozbušky demoličních náloží. Britská garda od Holandského hnutí odporu věděla, že rozbušky Němci rozmístili hustě po celé konstrukci Dálničního silničního mostu. Celou kolonu, tanků a OT, měl někde v prostředku doprovázet i již zmiňovaný velitel tankové roty, jinak zástupce velitele praporu lord Peter Carrington ve svém tanku. Carrington si mimo jiné ještě zapsal, že major Trotter celé vydávání rozkazu k útoku na Dálniční most ukončil tím, že seržantu Robinsonovi, veliteli té první útočné čety Shermanů obřadně potřásl rukou a utěšoval prý ho slovy, cituji Carringtona: "Nedělejte si starosti, když se nevrátíte, dám to vědět vaší ženě." Saunders dodává, že Carrington si poznamenal, že takto vyjádřená slova byla udělána pod dojmem osudu dvou menších britských jednotek tanků, které Němci v prostoru Kaizer Ludvijk Plein úplně zničily ze svých děl.
V kouři z hořících okolních domů po obou stranách v Hunner Parku se tanky seržanta Robinsona rozjely v 18 hodin 13 minut dne 20. září 1944 k útoku z jihu Dálničního mostu na jeho severní konec, vstříc americkým parašutistům, které na severním konci mostu očekávaly (v zápise lorda Carringtona se dozvídáme, že: "Nebyla ještě úplná tma, když vyrazili.").
Tank, ve kterém jel seržant Robinson, jel přímo přes Kaizer Ludvijk Plein a hned jak vyjel na tohle náměstí, vystřelil na něj německý univerzální kanón ráže 88 mm. Rychle vypálená střela bez pořádného zamíření se odrazila od silnice, na tanku se zajiskřilo a z provozu byla vyřazena, pro velitele útoku velmi důležitá vysílačka. Robinson okamžitě nechal tank ustoupit v kouři, ale to se již stal terčem útoku německého kanónu tank seržanta Billinghama. Zároveň však své pevnější pozice podpory zaujaly dva další tanky Sherman z Robinsonovy čety, které tak mohly krýt palbou oba přední tanky. Tank v pevné pozici řízený seržantem Paceym také hned vystřelil, a jak zní zápis - "Proměnil osmaosmdesátku ve staré železo a to ještě předtím než byl seržant Billingham zasažen".
Seržant Robinson mezitím ve skrytu přešel do Shermanu, který měl fungující vysílačku a popoháněn Carringtonem vyjel se svými Shermany znovu na přístupy k mostu. Palba stacionárních tanků a podpůrného dělostřelectva Spojenců mezitím na mostě zničila 3 německé protitankové kanóny a zabila mnoho střelců s panzerfausty. Seržant Robinson si po útoku později napsal, že byl popoháněn dopředu svou obdivuhodnou sebekázní a třistaletou tradicí gardového pluku..., a tak vyrazili v 19,00 znovu vpřed, cituji:

"Sotva jsme urazili necelých 50 metrů, jedna pancéřová pěst zasáhla blízký nosník mostu. Zdálo se, že náboje přilétají ze všech stran, avšak kupodivu nikdo z nás nebyl raněn. Most byl bráněn nejen z obou boků a zepředu, byli jsme vystaveni opakovaným útokům i seshora, od nepřátel, kteří viseli na nosnících a házeli na nás dolů ruční granáty, a ostřelovači se snažili, abychom museli jet naslepo (střelbou nutili seržanta, aby měl uzavřený poklop tanku)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6603
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 97.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 99.

Tanky Sherman seržantů Robinsona a Paceyho, stříleli za jízdy ze svých děl a kulometů směrem na severní konec Dálničního silničního mostu přes řeku Waal. Z jižního konce mostu je palbou podporovalo stacionární dělostřelectvo a zbytek tanků v pevných postaveních. Čelní tank, s jeho velitelem seržantem Robinsonem podával radiem neustále upřesňující informace pro štáb divize "All American" a pro Gardovou obrněnou divizi. Byly v nich samozřejmě i prvky cílů, na které se má zaměřit palba stacionárních děl a tankových děl v pevných postaveních. Kulomety Shermanů Robinsona a Paceyho při jízdě střílely na ukryté Němce v nosnících mostu. Němci, a většinou to byli němečtí ženisté, kteří si hlídali funkčnost svých náloží, byli různě přivázáni na nosnících mostních konstrukcí.

Obrázek

(Nijmegenský Dálniční silniční most s mnoha a mnoha nosníky, na které se přivazovali němečtí ženisté, aby ochránili okruh svých roznětek do poslední chvíle. Zároveň, jako obránci měli někteří k obraně panzerfausty).
Tam také byli většinou zasaženi, a jak říkali historikům britští tankisté: "Zasaženi ve svých bezpečnostních pásech zůstávali viset, groteskně zavěšeni z nosníků". Většinou se jednalo o ženisty SS, kteří však byli ozbrojeni a neustále, než zemřeli, kontrolovali demoliční obvody ve svém rajónu. Celkem postupující gardisté vytáhli z mostní konstrukce více než 180 Němců, když prý jich nezjištěný počet, ještě visel na mostních konstrukcích, pod mostem, byl tak zabit a spadl do řeky Waal pod mostem.
K celému Dálničnímu silničnímu mostu patří i historiky holandskými a spojeneckými sledovaná "kauza" příslušníka Holandského hnutí odporu Jana Van Hoofa, který měl přerušit demoliční obvody na Dálničním silničním mostě. Holanďané byli mnoho let po válce přesvědčeni, že Dálniční silniční most přes řeku Waal zachránil nizozemský odbojář Jan Van Hoof, který s 82. vzdušně-výsadkovou divizí přišel do Nijmegenu již 19. září a dělal průvodce útočným četám výsadkářů. Jan Van Hoof prý "pronikl německými pozicemi na mostě a přestřihal hlavní dráty k náložím na mostě". Nizozemská komise, která se v roce 1949 tímto problémem zabývala, dospěla k závěru, že Jan Van Hoof určitě nějaké dráty přestřihl, ale s určitostí neřekla zda to byly ty dráty, které zachránily most. Proti závěrům komise hovoří takové skutečnosti, potvrzené německými i britskými ženisty, že hlavní odpalovací zařízení byla umístěna na severní polovině mostu a že odpalovací zařízení vedlo na sever do nijmegenské čtvrti Lent (kde je mimochodem i pevnost Fort Hof Van Holland). S přibývajícími roky byl zpochybňován čin dvaadvacetiletého holandského studenta Jana Van Hoofa - nevěřilo se čím dál víc, že by pronikl až tak daleko na most. Přesto holandská historie studentovi věří a uctívá jej. Skutečností je, že byl pro svou bojovou akci při účasti s americkými výsadkáři v Nijmegenu Němci zastřelen.
Součástí celé "legendy" pak je, že mužem, který nijmegenský Dálniční silniční most skutečně zabezpečil byl britský ženista poručík Tony Jones, tehdy mu bylo 21 let. Byl to poručík Tony Jones, který se pohyboval hned za tanky seržanta Robinsona (předními Shermany viz začátek článku) a hledal nálože, když u těch zjištěných okamžitě přeřezával veškeré dráty a vyjímal rozbušky. Dle tehdejších pozorovatelů pracoval poručík Jones tak zaujatě, že si ani nevšímal Němců, kteří se stále schovávali na nosnících mostu a stříleli po něm. Tak Jones přestřihl i uprostřed zátarasu dráty, které vedly přes zábradlí a zneškodnil tam talířové miny. Když se postupující tanky dostaly na severní konec Dálničního silničního mostu, za nimi postupující Jones nalezl na pilíři hlavní nálož (a bylo to prý 250 kg TNT). Roznětky byly na místě a dráty byly připojeny. Jones okamžitě dráty odpojil a roznětky odmontoval. I poručíku Jonesovi bylo divné, jak sám později tvrdil, že Němci most nevyhodili do povětří. (Čerpal jsem z informací dle Jaroslava Hrbka - Arnhem 1944, a jen částečně na počátku článku ze Saunderse).
Pojďme a nechme promluvit jiný historický a vlastně původní pramen. Ten původní historický pramen říká, že v těchto pozdně odpoledních až večerních hodinách pozoroval Dálniční silniční most ze svého stanoviště na břehu řeky Waal, východně od mostu, SS - Brigadeführer (generálmajor SS) Harmel (velitel celé obrany Nijmegenu) a později vzpomínal, jak, cituji:

"Model řekl Bittrichovi, že nijmegenské mosty přes Waal nesmějí být zničeny, nicméně mosty byly stále ke zničení připraveny. Když došlo ke krizi, díval jsem se z bunkru na břehu řeky. Ztratil jsem radiové spojení s Eulingem (připomínám, že Euling byl velitel německé obrany jižní strany mostu, který unikl se 60ti SS-many tunelem pod mostem na východní stranu - má poznámka) a věděl jsem, že mostu se zmocní nepřítel. Zdálo se mi, že mi hlavou prolétlo všechno najednou. Co se musí udělat nejdřív? Co je třeba podniknout jako nejdůležitější? Všechno se týkalo mostů. Musí být zničeny. Kdyby byl Bittrich v mé kůži, vyhodil by hlavní most do vzduchu. Podle mého názoru byly nyní Modelovy rozkazy zrušeny, protože se změnila situace. Neměl jsem nejmenší chuť, aby mě Berlín dal zavřít a popravit za to, že jsem dopustil, aby mosty padly do rukou nepřítele - a nezajímalo mě, co si o tom Model pomyslí.
Vyčkával jsem, pozoroval a pak jsem uviděl jeden tank uprostřed mostu, pak následoval poněkud za ním druhý. Rozkázal jsem ženistovi, který ovládal odpalovací mechanizmus: 'Připravte se!' A když doprostřed mostu přijely další dva tanky, dal jsem na vlastní odpovědnost rozkaz: 'Vyhoďte most!' Nic se nestalo. Zařval jsem na ženistu: 'Znovu!' Čekal jsem, že uvidím, jak se most i s tanky hroutí do řeky.
Nedošlo k tomu - pravděpodobně proto, že zapalovací kabel byl přerušen dělostřelbou. Místo toho jely tanky dál dopředu a byly stále větší a blíž. 'Můj bože, za dvě minuty jsou tady,' řekl jsem radistovi."

To byla ta doba, kdy se vedoucí tank Sherman seržanta Robinsona hnal dopředu, a aniž to věděl, na nechráněný most. Ten most přes řeku Waal byl neustále pod palbou Němců ze severních vzdálenějších míst. Tank díky překážkám musel neustále kličkovat doleva a doprava a takto smýkaje se ze strany na stranu se přibližoval na severní konec Dálničního silničního mostu přes řeku Waal. Tank, i ten následný, byly na druhé straně. V tom okamžiku britský gardista Lesleay Johnson, což byl střelec Shermanu, kterému velel seržant Robinson, uviděl na vzdálenost asi 50ti metrů dál na rampě mostu první z dvojice německých protitankových kanónů a třetí ranou jej rozbil tříštivým granátem. To již postupující Sherman odstrčil i druhý kanón, a jak si osádka všimla, pásem rozemlel těla německé obsluhy. Později si vojín Jonson, střelec vedoucího Shermanu, vzpomněl, že řekl: "Přežil jsem běh uličkou ohně. Přísahám, že dnes jel s námi na tanku Ježíš Kristus."
V mnoha výpovědích, pro historiky, vypověděl pro Saunderse poručík Jones od britských královských ženistů - jehož příběh říkám z informací od Jaroslava Hrbka výše - že měl rozkaz zneškodnit demoliční nálože na Dálničním silničním mostě přes řeku Waal a tak později, v další své vzpomínce, která však byla ze vzpomínek jako první a teprve později z ní čerpal některé informace i Jaroslav Hrbek, - zde tedy i počátky akce poručíka Jonese, které začínaly někdy okolo 18té hodiny - ještě před útokem britských tanků na most, cituji:

"Pokoušel jsem se dalekohledem zjistit, jestli tam jsou nějaké demoliční nálože, ale žádné jsem neviděl. Opustil jsem dům a šel za přední rotou D, abych zjistil, jak blízko k mostu se dostala. Ztratili právě svého velitele a spoustu vojáků a nebyli v situaci, aby dokázali postoupit dál, a tak jsem se rozhodl, že se vrátím. Když jsem přišel asi v 18,00 hod znovu do svého vozu (OT - má poznámka), našel jsem naléhavý rozkaz od velitele 14. ženijní polní roty, abych se okamžitě hlásil u křižovatky s kruhovým objezdem (tou křižovatkou s kruhovým objezdem byl ještě Kaizer Ludvijk Plein - později Traianus Plein - má poznámka) poblíž mostu. Přijel jsem tam v 18,20 hodin a našel na místě skupinu ze 2. praporu granátnické gardy seřazenou a připravenou k okamžitému úderu na most...
První, co jsem spatřil, bylo asi půltuctu drátů na cestě pro pěší na krajnici mostu. Přeřezal jsem je. Šel jsem dál k silničnímu zátarasu a nedaleko v mělkém zákopu jsem uviděl asi deset Teller-min. Byly zřejmě určeny k uzavření zátarasu... Odstranil jsem roznětky a naházel je do řeky."

U Saunderse, nyní již původního pramene informací, se pak dozvídáme, že poručík Jones jel ve svém OT zpět do Nijmegenu a stále prováděl kontrolu zda nejsou někde další hlavní kabely. Zjistil, že na jižním konci mostu nejsou, neboť Němci všechny kabely k minám a podminování Dálničního silničního mostu zamaskovali do mostní konstrukce. Jonesovi se podařilo zajmout při tom několik Němců a s nimi se vrátil ještě před závěrečným útokem na Dálniční silniční most znovu na jižní konec. K tomu si zapsal, cituji:

"Předal jsem těch sedm mužů velícímu důstojníkovi a ohlásil, že podle mého názoru je most bezpečný a vše, co je teď potřeba udělat, je podrobná prohlídka."

Z dalších zápisů vyplývá, že poručík Jones svou skupinu zavedl na most, když si předtím vybral z německých zajatců jednoho, který souhlasil s tím, že skupině ukáže kde jsou nálože, cituji dál:

"Vedl nás k nejbližšímu pilíři (na severním konci druhého oblouku)... Tady byl důmyslný systém lešení a nálože s TNT zabalené v zeleně natřených krabicích, každá nálož opatřená pořadovým číslem odpovídajícím pořadovému číslu namalovanému na pilíři. Nálože měly být odpalovány elektricky a roznětky byly uvnitř, spojené s jedním z vedení, které jsem předtím nahoře přeřezal. Odstranili jsme je a rozhodli jsme se zkontrolovat zbytek mostu, přestože nás zajatec ujišťoval, že už nikde nejsou žádné další nálože."

Jones pojal podezření, neboť se mu nezdálo, že by most nebyl připraven k demolici celý, za dobu, kterou měli Němci k dispozici, a že by chtěli vyhodit jen jeden oblouk do povětří. Proto poručík a jeho skupina postupovali těsně za tanky granátníků ( Shermany seržanta Robinsona a Paceyho, jak jsme si řekli na začátku) a rychle přerušovali kabely, čímž mařili úkol, již také vzpomínaného SS-Brigadeführera Harmela, který za celou obranu Nijmegenu a hlavně za vyhození tohoto mostu do povětří - zodpovídal!
Jak říkají historické zápisy, štěstěna stála na straně Spojenců, kteří se tak zmocnili nepoškozeného Dálničního silničního mostu přes řeku Waal. Jediné pořádné spojnice do Arnhemu, a tak měl pořád ještě britský 30. as (XXX. as) šanci dosáhnout Arnhemu, dosáhnout Dolního Rýnu....
Ještě ano!

Tehdy skutečně spočíval osud "Operace MARKET GARDEN" v rukou britského ženisty - poručíka královských ženistů Jonese!!!!!



Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“