Úspěšný, velice však krvavý, útok amerických výsadkářů 504. parašutistického pluku
divize "All American", přesto dovolil rozvinutí výsadkářů na severním břehu řeky Waal. Jak již bylo řečeno, američtí parašutisté z 3. praporu 504. parašutistického pluku, utrpěli při zběsilém násilném přechodu řeky Waal, na útočných plátěných člunech ztrátu celkem - 134 padlých, raněných a nezvěstných. Po násilném útoku se podařilo vyčistit i severní nájezd na Dálniční silniční most od Němců až do vzdálenosti 400 metrů na sever. To se totiž po útoku přes volné prostranství na severní straně řeky Waal rozvinuli američtí parašutisté vějířovitě, v malých skupinách, neboť jich víc v prvních momentech nebylo. Převalili se přes severní část Železničního mostu a útočili po dvou, či po třech, maximálně po pěti, vzájemně se podporujíc, k Dálničnímu silničnímu mostu. Velitel roty I z 3. praporu, kapitán Moffatt Burriss přivedl k Dálničnímu silničnímu mostu vlastně jen takovou malou část svých výsadkářů, která měla po shromáždění nejvíc tak 15 zdravých a živých chlapů. Pro autentičnost doby a místa, stejně jako pro místní popis sem zařazuji to, co kapitán Burriss, "který tam byl", později pro historiky vypověděl, cituji:
"Při západu slunce jsme byli pod masivním nijmegenským mostem (to je již myšlen ten - Dálniční silniční most - má poznámka), který čněl nad námi do výše nějakých dvaceti poschodí. Silnice po hrázi vedla pod severním koncem mostu, který podpíraly obrovské betonové sloupy. Na severní konec padlo děsivé ticho. Neviděli jsme žádné nepřátelské vojáky.
Na druhé straně řeky hořelo město Nijmegen. A kolem jižního konce mostu se mohutně střílelo.
Když jsem stál pod severním koncem, uviděl jsem řadu betonových schodů, které vedly z dolní silnice vzhůru po hlavní silnici. Pak jsem se obrátil na La Riviera a ukázal jsem nahoru na betonové schodiště. 'Pojďme nahoru!' Když jsem došel na vrchol schodiště, spatřil jsem osamělého Skopčáka stojícího na konci mostu. Byl tak překvapen, že nás vidí, že upustil pušku, zvedl ruce nad hlavu a okamžitě se vzdal.
La Riviere a jeden vojín stáli se mnou na konci mostu. Právě jsem říkal La Rivierovi, aby vzal několik vojáků, přeběhl přes most a přestříhal dráty vedení. V tom okamžiku nějaký Němec, ukrytý vysoko v konstrukci mostu, vystřelil a zabil vojína mezi námi. La Riviere bleskově udělal čelem vzad a Skopčáka sestřelil. Když Němec padal, zachytil se jeden z jeho řemenů v traverzách a voják zůstal viset v kovové konstrukci. Odcházeli jsme o dva dny později a ještě pořád tam visel.
Začínalo se stmívat. Podívali jsme se na jižní konec mostu a spatřili jsme siluety tanků, které se k nám blížily. Nemohli jsme rozeznat, zda jsou naše, nebo německé, mám však dojem, že většina z nás se domnívala, že to jsou německé posily. 'Stáhněme se z mostu a za hráz, dokud nebudeme vědět čí jsou.'
Čekali jsme s granáty Grammon v rukách a necelý metr od nás projely dva tanky. Byly to britské tanky. Když dojížděl třetí, vyhrnuli jsme se z úkrytu, obklopili ho ze všech stran a vykřikovali: 'Hej, my jsme Američani!' Velitel tanku vystrčil hlavu, já jsem ho chytil kolem krku. 'Kamarádi, vy jste ten nejkrásnější pohled za dlouhé měsíce'."
(Informace pro Č 100, 101 a 102 byly použity z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944 a Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Na stejnou událost ze severního konce Dálničního silničního mostu vzpomínal po válce i již řečený Brit kapitán Lord Carrington (jak již bylo řečeno, po válce byl ministrem války Velké Británie a později i velitelem NATO), který však k těm vzpomínkám dodal, že i když si vyměňovali s Američany vzájemné radostné pozdravy,
slyšeli vepředu, ve čtvrti Lent, zase další boje na silnici směrem na Arnhem, kde v té době s Němci bojovali zbytky amerických výsadkářů.
I po šedesáti letech, stejně jako po válce, se rozebírala otázka - kdo se vlastně zmocnil mostů v Nijmegenu? Rozebírali jí příslušníci obou divizí - britské Gardové obrněné divize i americké 82. vzdušně-výsadkové divize a stále jí také rozebírali novináři a historici i vojenští historičtí spisovatelé. Většina všech takto diskutujících, se přiklání k tomu, že dobytí obou mostů a především Dálničního silničního mostu, je výsledkem bojové činnosti obou spojeneckých divizí. A znamenalo to vždy a jednoznačně společný úspěch Spojenců. Generál Gavin všem kritikům násilného útoku přes řeku Waal, který provedl 3. prapor 504. parašutistického pluku v heroické bojové akci, vždy dodal, že by měli mít všichni na paměti, že obsazení pouze jednoho konce takto dlouhého mostu k uvolnění přechodu přes řeku nikdy nestačilo, aby se mohlo pokračovat do Arnhemu. a proto podle Gavina je nutno zásluhy o Nijmegen rozdělit mezi britskou Gardovou obrněnou divizi a 82. vzdušně-výsadkovou divizi - a to rovnoměrně.
Několik dní po dobytí důležitého Dálničního silničního mostu v Nijmegenu došlo k prvnímu setkání mezi velitelem britské 2. A generálem Dempseyem a generálem Gavinem, na kterém Dempsey prohlásil, cituji:
"Jsem pyšný na to, že se setkávám s velícím generálem nejlepší divize v současném světě."
Generál Gavin si o těchto slovech britského generála zapsal, cituji:
"... Přijal jsem to s výhradami, v přesvědčení, že generál byl příliš laskavý. Ovšem nějaký bdělý štábní důstojník tento výrok zaslechl (myšleno štábní důstojník 'All American' - má poznámka) a tak se z něho stala část divizní historie."
Existují však ještě jiné pohledy na dobytí mostů u Nijmegenu, ale především existovaly otázky - "Proč nebyli Spojenci schopni tento úspěch okamžitě využít???" - tahle otázka je skutečně do dnešních dnů stále a stále předmětem sporů.
Možná, že než řekneme o kritických názorech, pokračujme ještě bojovou situací, která následovala po setkání amerických výsadkářů a tanků britské Gardové obrněné divize a ty "odsudky", proč a kdo co zavinil, si nechme na pak, až zvážíme i vzniklou , "momentální Bojovou situaci...!!!".
Lent, městská část na severní straně řeky Waal a boje večer a v noci 20. září 1944.
Přes řeku Waal, po nepoškozeném Dálničním silničním mostě, v první fázi přejelo pět britských tanků( na jižní straně Dálničního silničního mostu se stále ještě tvrdě bojovalo nejen v noci z 20. na 21. září 1944, ale ještě celý den 21. - nezapomínejme na to). Situaci, že severní konec mostu vyčistili částečně američtí výsadkáři, Burrissovy roty I, využili již vzpomínaní seržanti Robinson a Pacey se svými tanky Sherman a po krátké "vítačce" pokračovali dál do čtvrti Lent. Ve vzpomínce britského gardisty Johnsona, - pro Saunderse, - je zachyceno, autentiticky i to, že seržant Robinson řval do mikrofonu své tankové vysílačky, cituji:
"Měl hlas jako tur a myslím, že to mi vadilo více než cokoli jiného. Burácel v mých sluchátkách jako rachot hromu."
Jakmile tanky Sherman vyjely, byly dva z nich zasaženy z mnoha stran, dělostřeleckými granáty i pancéřovými pěstmi. Jeden z tanků se okamžitě vzňal. Další Sherman, kterému velel seržant "Rockey" Knight se srazil s vozidlem, které jelo před ním a byl také zasažen pěšáky SS, kteří ještě stále byli na nevyčištěných místech po domech. Seržant Knight vzpomíná, cituji:
"Začali na nás střílet. Všichni jsme seskákali z tanku a já jsem skočil na svah silnice vedoucí po hrázi. Za chvíli do mne kopl nějaký Němec a zřejmě mě považoval za mrtvého. Podrobněji jsem si prohlédl tank a zjistil jsem, že ve skutečnosti hořely maskovací sítě a zavazadla na zadku tanku nahoře na motoru. Znovu jsem vlezl do tanku - uvnitř nikdo - podařilo se mi rozjet se směrem, kterým odešli ostatní. Nikoho ze své posádky jsem nespatřil. Později jsem se dozvěděl, že byli zajati."
Na stejné okamžiky pro Saunderse, po válce vzpomínal jeden ze zajatých vojáků osádky, Ernie Wheateley, cituji:
"Skočil jsem do skopčáckého okopu vedle silnice. Asi za deset minut jsem slyšel, jak někdo nade mnou prochází, vyhlédl jsem a tam byl ošklivý Skopčák a koukal dolů na mne. Řekl: 'Polez ven Tommy', což jsem promptně učinil, protože jsem neměl lehký kulomet ani pušku, abych se mohl bránit. Zeptal se: 'Kde máš kámoše?' Než jsem mohl odpovědět, objevili se."
