Takhle vypadal Dálniční silniční most v Arnhemu a domy na severní straně, po bojích dne 18.
září 1944. Patrné jsou "vraky ze 14ti OT a OA, Gräbnerova oddílu", který přijel od jihu.
Když byla 19. září ráno odmítnuta Frostovými obránci německá kapitulace, obnovili Němci ještě silnější dělostřelecké ostřelování. Palbu na domy, ve kterých byli Frostovy parašutisté na severním konci arnhemského mostu, řídil z bulváru Eusebius Buiten Singel osobně brigadeführer SS (generálmajor SS) Heinz Harmel, velitel německé 10. td SS Frundsberg. (
zde je mapa jednotlivých německých bojových skupin, které ze všech stran útočily na britské parašutisty v oblasti Arnhem - Oosterbek od 17. do 21. září 1944.)
V tom "osobně" šel Harmel tak daleko, že si lehl na zem mezi dvě děla, která měla Frostovy obránce ostřelovat, vzal dalekohled a pozoroval, jak se jeho dělostřelci zastřelují. Teprve když uviděl přesné zásahy se zvedl ze země, řekl veliteli ostřelování Brinkmannovi, aby takovýmto způsobem pokračovali. Teprve poté odjel do Nijmegenu, kde 19. září ráno očekával útok na tamější předsunutou obranu železničního a dálničního mostu (německá předsunutá obrana byla tehdy okolo hlavní dvouproudové silnice "Oranje Single" viz zde v Č 88.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5948
). Ještě než odjel, přikázal generálmajor SS Harmel svým dělostřelcům a tankistům, aby stříleli pod štíty domů a pak metr po metru, patro po patru, dokud se dům nezřítí. Z domů, které měla obsazena Frostova obrana, na severní straně arnhemského Dálničního silničního mostu, nesmělo zbýt nic jiného, než hromada cihel ( a skutečně se tak stalo, viz pohled na
domy, spíše ruiny - vlevo na tomto snímku, po skončení bitvy o severní stranu arnhemského mostu. Snímek je z levého schodiště, severní strany mostu směrem do Arnhemu, někdy po 25. září 1944, když byly již trosky na mostě odklizeny).
Němečtí dělostřelci i tankisté se svou příslovečnou pečlivostí, pomalu a vytrvale proměňovali domy s britskými parašutisty v hromadu suti. Německá polní děla si vzala na starost budovy obrácené směrem k severu. Němečtí tankisté přesunuli své tanky blíž ke břehu řeky Dolní Rýn a jejich kanóny ostřelovaly jednotlivé domy, vlevo i vpravo po obou stranách nájezdu na most a pak i přímo pod ním, od západu k východu. Po několika výstřelech nejprve do štítů a pak do pater se domky Frostovy obrany po obou stranách severního nájezdu na most hroutily jako "domečky z karet" a tanky pak najížděly do trosek a jako buldozery je srovnávaly. Jeden z účastníků tohoto dělostřeleckého a tankového ostřelování, německý esesácký granátník Horst Weber, si později vzpomínal, že to byla: "nejlepší, nejúčinnější palba, jakou kdy viděl!" Později tento přímý účastník ostřelování vypověděl, cituji:
"Pozoroval tři tanky, které projely pomalu přes Groote Markt a pálily z kulometů do všech oken budov naproti severnímu nájezdu na most. Granát za granátem bil do jednoho domu za druhým a Weber nechápal, jak toto peklo mohl někdo přežít. Rohová budova na náměstí se začala hroutit. Nejprve se propadla střecha, pak se zřítila dvě horní patra a nakonec se odpojila celá přední stěna a spadla do ulice. Od hluku kanonády zaléhaly uši a celé bojiště se pokrylo prachem a drobnými troskami, ve kterých bylo stěží co vidět."
(Informace pro Č 139., 140. a 141., byly použity z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Jak říkají historické prameny o poledni 19. září 1944, - zbývalo tehdy z 18ti budov Frostovy obrany, které 17. v noci jeho parašutisté obsadili, již jen přibližně 10, kde se šlo ještě schovávat. Po tak těžkém ostřelování se však i do ruin oněch osmi rozbitých budov stále ještě vraceli přeživší britští parašutisté a znovu tam zaujali obranu.
Kde Němci palbou parašutisty vyhnali a domy, spíše ruiny, obsadili, zaútočili britští výsadkáři
na bodák. Němce z ruin vyhnali a dál uzavřeli kruhovou obranu severní strany Dálničního silničního mostu. Jenomže německá palba hodinu za hodinou pokračovala i odpoledne. Jak si poznamenal přeživší britský parašutista vojín James Sims, který tehdy byl v zákopu u nájezdu na most: "Němci se rozhodli rozstřílet nás na kusy." Později vyprávěl, že výbuchy jednotlivých granátů se slily v jeden obrovský nekonečný rachot. Další z pozorujících a přeživších, britský poručík Peter Stainforth, který sledoval německé výbušné granáty, později vypověděl, že německé výbušné granáty prorážely zdi školy Mackayových ženistů v intervalech přibližně 10 sekund. Pochroumaní ženisté se však stále drželi, ustupovali a vyklízeli místnost po místnosti, přesně tak, jak to německá palba dovolovala. Přitom okolo nich praskaly stropy a ve stěnách se objevovaly trhliny. Historik Hrbek o poledni 19. září v knize Arnhem napsal (podobné je i u Urquharta a dalších), cituji:
"Kolem poledne 19. září si podplukovník John Frost uvědomil, že jeho 2. parašutistickému praporu hrozí katastrofa. Posily nedorazily a začínalo být zřejmé, že již asi nedorazí. Ani k seskoku polské brigády na jižním břehu nedošlo. Ztráty narostly tak, že sklepy všech zbylých budov se naplnily raněnými. Raněné ošetřoval šéflékař praporu kapitán James Logan, spolu s druhým lékařem kapitánem Wrighten.
Frost věděl, že muži jeho praporu pohřbívaní zaživa v troskách domů okolo nemohou dlouho tento způsob boje vydržet, byl však odhodlán nepovolit a odpírat Němcům most tak dlouho, dokud to bude možné. I kdyby již žádná naděje na vyproštění nebyla."
K odhodlání Frosta je nutno poznamenat, že úplně stejně to, dle výpovědí, cítili i jeho parašutisté, kteří přežili a později vypověděli, že byli tehdy až sveřepě odhodláni nepovolit, ač si byli vědomi svého beznadějného postavení. Němcům nechtěli darovat ani píď země. Tak, jak Němci víc a víc ostřelovali jejich pozice, projevovala se u britských parašutistů větší a větší vzdorovitost.
Když Němci útočili, dělili se parašutisté o poslední munici a kdo mohl, tak pomáhal s přenášením raněných. Špatné bylo, že docházely střely do protitankových P. I. A. T. a ještě horší bylo, že u těch, které ještě měly docházely rozbušky. Těsně po poledni vyběhl kapitán A. Franks s třemi náboji do P. I. A. T., byly to ty jedny z nejposlednějších, aby zničil útočící tanky. Co zásah, to jeden zničený tank. Ten den 19. září se vyznamenal poručík Patrick Barnett z čety ochrany štábu 1. parašutistické brigády: "Zničil jeden tank ručními granáty Grammon. Za statečnost v boji u arnhemského mostu byl poručík Barnett vyznamenán nejvyšším nizozemským vyznamenáním 'Medaille Militaire Willemswoorde'."
O několika takových, "přímo symbolech vzdoru britských parašutistů u arnhemského mostu", hovoří zápis Jaroslava Hrbka z knihy Arnhem o dni 19. září. Začíná jedním, aby pak pokračoval dalším, cituji:
"Přímo symbolem vzdoru britských vojáků v těžké situaci se stal velitel roty 'A' 2. praporu major Digby Tatham-Warter. Kaplan praporu otec Egan se odpoledne 19. září snažil přejít k raněným do sklepa ulicí pod silnou minometnou palbou a kryl se jak mohl. Stejnou ulicí procházel nevšímavě, jakoby se nic nedělo, major Tatham-Warter, a když uviděl Egana, zamířil k němu s deštníkem v ruce. Otevřel ho a podržel kaplanovi nad hlavou se slovy 'Pojďte se mnou padre'. Egan váhal, neboť všude kolem padaly miny. 'Nebojte se, mám deštník', ujistil ho major a ulici také bezpečně přešli. O chvíli později potkal majora poručík Barnett. Major obcházel postavení svých mužů a deštník držel nad hlavou. Poručík, jenž se hnal sprintem minometnou palbou do nových pozic, se překvapeně zastavil. V domnění, že se major zbláznil, ho jemně upozornil: 'Ta věc vám mnoho nepomůže.'
Tatham-Warter mu s hraným úžasem odpověděl: 'Ty má dobroto, Pate. Co kdyby pršelo?'
Svou komickou vložku, kterou se Tatham-Warter snažil povzbudit morálku svých mužů v jejich situaci, beztak téměř zoufalé, obohatil major později ještě o nalezenou buřinku. V takovém kostýmu 'a' la Charlie Chaplin' pak vedl své muže do bodákové steče.
Ve snaze o povzbuzení morálky se i ve sklepě budovy velitelství pokusil obveselit raněné černým humorem seržant Jack Spratt, 'komik praporu'. Otci Eganovi, jenž je přišel navštívit, řekl: 'Víte, padre, házejí po nás vším, kromě kuchyňských sporáků'.
Sotva to dořekl, dostala budova přímý zásah, místnost se naplnila dýmem a prachem a strop se zřítil. Spolu s troskami spadl do sklepa i sporák. Když se prach trochu usadil a všichni ve sklepě se vzpamatovali, rozhlédl se Spratt po troskách a prohlásil: 'Věděl jsem, že ti parchanti jsou blízko, ale myslel jsem, že neslyší, co si povídáme'."
