Mapa oblasti Arnhem, spíše jen Oosterbeek, i s postaveními jednotlivých jednotek britské 1.
vzdušně-výsadkové divize, 20.září 1944 k času 23,59.
Než budeme pokračovat bojem jednotlivých brigád, chtěl bych ještě ukázat v jakých stísněných podmínkách řídil bojové operace, v obranném koridoru Oosterbeek, z hotelu Hartenstein, velitel britské 1. vzdušně-výsadkové divize generál Urquhart. Určitě nejlépe si je pamatoval on sám, a s popisem všech míst okolo sebe, i s tím co sám okolo sebe viděl a cítil (
Tady je před hotelem Hartenstein generál Urquhart 22. září 1944), nám je ve své knize Arnhem popsal takto, cituji:
"V hotelu jsme nyní (to nyní si řekněme jako 20. září ráno - má poznámka) přestěhovali velitelství operace do sklepa.
Byl to velice stísněný prostor. V chodbičce vedoucí hlavním vinným sklepem, tedy klenutou kobkou, z níž se vynosilo uhlí, abychom získali dostatečný prostor, jsme měli operační sál s rozloženými mapami. Důstojník ve službě si sedl až k němu, aby se ostatní mohli pohybovat mezi jeho židlí a stropní výztuží. Moje místo bylo v pravém rohu sklepa mezi jednou z utěsněných okenních mříží v úrovni terénu a regálem na víno. Vedle mě pracoval důstojník zpravodajské jednotky Phantom, který měl přímé radiové spojení s ministerstvem války ('ejhle', tady generál Urquhart přiznává, že od 20. září byla situace ve spojení asi lepší, alespoň na dálku- radiové spojení bylo až do Londýna. Nikde jsem se nedozvěděl, jestli lepší vysílačky nepřivezla II. či spíše III. vlna shozu - má poznámka), a pak hlavní písař. Na vzdálenější straně sklepa ve výklenku o hloubce čtyři stopy (1,2 m) , který vedl k jižní mříži ústící na štěrkovou cestičku ven, bylo několik cizích osob, včetně dvou důstojníků RAF, sestřelených v průběhu akcí na doplnění zásob.
V tomto stádiu se začaly v přeplněném hotelu a na okolním pozemku projevovat stále nepříjemnější aspekty takového boje v omezeném prostoru. Každý od přistání chodil a spal v jednom oblečení, a protože Němci uzavřeli vodní zdroje, kolem nemytých vojáků se vytvářel odér tělesného zápachu. V hotelu byly pouze dva záchody a oba se ucpaly. Protože se bez vody nedaly propláchnout, museli jsme používat okolí, kde ovšem nebyly žádné vhodné latríny. Když vás při takových příležitostech zastihla ve volném terénu náhodná dělostřelba, nebo minometný útok, působilo to značně rušivě....."
Během dne 20. září přicházely do velitelství divize, v ten den tedy do sklepa, v době těžké dělostřelecké a minometné palbě, zdánlivě dobré zprávy - Frost se u mostu drží! Ještě tak trochu dobré zprávy přicházely od majora Londsdala, že se jeho improvizovaná obrana na jihovýchodě perimetru drží, stejně tak jako se drží na jihovýchodě hraniční pluk (KOSB - 7. prapor králových vlastních skotských hraničářů). Horší zprávy přicházely od Hacketta, který se od severu probíjel z obklíčení, které Němci dosti pevně okolo jeho praporu z 19. na 20. září utvořili. Dokonce v jednu chvíli, dne 20. září, nebylo s Hackettem žádné spojení a Urquhart o jeho jednotkách nic nevěděl. Pak přece jenom pronikla na velitelství od Hacketta zpráva, cituji:
"Ačkoli byla brigáda - nebo spíše to, co z ní zbylo - obklíčena a ostřelována čelně i z boků, podle Hacketta si 'vedla skvěle'."
Vědělo se, že mnoha Hackettovým vojákům scházela munice a dokonce i zbraně. Výsadkáři však udělali to, k čemu byli připravováni - uchopili ukořistěné německé pušky, samopaly granáty a pokračovali s nimi v boji. Poslechněme si co dál o boji napsal Uqruhart, který vše měl z brigádního hlášení. Mimo místního popisu tam poznáme skvělé bojové vlastnosti a nezdolnost generála Hacketta, když předtím jsme poznali i jeho zvláštnosti povahy, cituji:
"Ve snaze zvýšit tempo změnil Hackett linii postupu z jihovýchodního směru na východní, přičemž 10. prapor byl v čele postupu a 156. prapor předtím zastavený, vytvořil zadní voj. Jeho velitel podplukovník sir Richard de Voeux byl zabit. Jeden z Hackettových důstojníků, raněný podplukovník Derick Heatcoat-Amory, byl připoután k nosítkům na džípu, který vezl také minometné střely. Džíp byl zapálen německým plamenometem a Heathcoata-Amoryho se podařilo dostat pryč na poslední chvíli. Major Hackettovy brigády Bruce Dawson zastřelil puškou jednoho Němce a jeho příkladu brzy poté následoval i Hackett. Pak dostal Dawson zásah do hlavy a zemřel. Když prapory vstoupily do lesa, ocitly se v intenzivní palbě z ručních zbraní, která zasypávala průseky mezi vysokými stromy. Hackett, netrpělivý ohledně rychlosti postupu, dal 10. praporu rozkaz k 'vytažení zátky'.
Nasadili si bodáky.
Zbytky praporu jsem uviděl, když odbočil z hlavní silnice podle řady stromů k velitelství. Muži byli vyčerpaní, špinaví a krváceli, disciplínu však měli skvělou. Příchod těchto mužů se mi pevně zapsal do paměti. Jejich velitel podplukovník Ken Smyth s ovázanou rukou, do níž dostal zásah kulkou, udýchaně hlásil: 'Prošli jsme peklem, pane. Zůstalo mi šedesát mužů.'
'Co se stalo s Hackettem?' zeptal jsem se.
'Bude tu, jakmile se jim podaří odpoutat od nepřítele,' řekl Smyth. 'V lese se dostali do pěkné bryndy.'
Bylo půldruhé odpoledne (pochopitelně stále 20. září - má poznámka). Nemohl jsem dále uvažovat o tom, že dám Smythe a zbývající vojáky do pozic, které jsem chystal pro 4. parašutistickou brigádu, takže jsem jim řekl, aby kryli křižovatku severovýchodně od oblasti velitelství divize. Šedesát mužů odkráčelo pod clonou stromů zabrat několik baráků po všech stranách rozcestí. Mnoho jich tam padlo. Smyth, který byl v jednom z domů napůl pohřben, později zemřel v nemocnici.
Až do konce neustoupili (zde generál Urquhart myslí, až do 25. září v noci - má poznámka)."
(Informace pro Č 142., 143. a 144., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Jak plyne ze zápisů, nebyl Hackettův 156. prapor, ve kterém postupoval i generál, schopen držet krok s rychleji postupujícím 10. parašutistickým praporem. Co se dělo s předními jednotkami 156. praporu, kde byl generál Hackett, je lepší si opět, kvůli detailům místopisu, ale i autentičnosti dění, říci raději přímo od Urquharta, cituji:
"Právě když mi Smyth podával hlášení, stál Hackett se svými muži (ze 156.) proti vojákům v blůzách, stojícím volně na konci lesních průseků. 'Tak pojďte, Tomíci', volali vojáci, 'Pojďte'.
V pološeru lesa, jenž byl v tomto mimořádně teplém podzimu stále ještě olistěný, se nedařilo vojáky řádně identifikovat, zdálo se však, že to jsou Poláci. Proč by se jinak volně ukazovali? Britští parašutisté, zbaveni ostražitosti, se vynořili. Přivítal je kulomet Spandau a muži umírali s napůl vyřčeným pozdravem na rtech. Němci se ukryli v rokli a Hackett rozkázal, aby se s nimi skoncovalo. Parašutisté nasadili bajonety, rychle se s tímto úkolem vypořádali a přesunuli se do rokle, kde Hackett dával svou zdecimovanou jednotku zase dohromady. Ze 156. praporu mu zbylo zhruba 30 mužů, z 10. praporu asi 12, dalších 12 ze svého vlastního velitelství a přibližně 20 nebo více ostatních - a 7 důstojníků. Za chvíli se shromáždili u rokle i další, takže celkem zůstalo asi 100 mužů. Hackett se rozhodl zůstat tady do soumraku."
Celé okolí rokle Němci neustále ostřelovali a pokračovali v útocích a napadání jednotlivých míst obrany britských parašutistů generála Hacketta. Jakmile se útočící Němci přiblížili o trochu víc, házeli parašutisté granáty, a když se dostali ještě blíž, nasadili bodáky a Němce vyhnali. Při jednom takovém protiútoku na bodák s nimi vyrazil i sám generál Hackett a podařilo se jim zničit kulomet, který byl jen 30 yardů (27 metrů) od nich a "dělal vojákům v rokli z života peklo". Při útocích, zvláště proti tomu blízkému kulometu, bylo velké množství německých vojáků chránících kulomet pobito a kulomet byl ukořistěn. Hlaveň byla tak horká, že nešlo hned střílet. Jak vyplývá ze zápisů, uviděl Hackett jednoho Němce, který s hrůzou zabořil hlavu do písčité půdy. Hackett se zarazil a později zapsal, že: "Mezi ostrými, tenkými lopatkami se napínala látka Němcovy blůzy a jeho bezmocnost budící soucit byla na Hacektta příliš. Nemohl se přinutit, aby použil bodák."
Jak plyne z dalšího Hackettova zápisu, přicházeli Němcům posily a generál musel svou jednotku stáhnout zpět. V zápise napsal, cituji:
"Během tří minut kulomet, který dobyli a jehož osádku Hackett ušetřil, opět střílel."
